Předseda (zvoní): Pana sen. dr. Kloudu žádám o klid.
Sen. dr. Heller (pokračuje): Nepodpisoval jsem nikdy telegramy Boroevičovi, ale mnozí, velmi mnozí z vás. (Hluk trvá. Sen. dr. Klouda: Nesmí nás zde provokovati, nedáme si to líbiti! Cynismus zde nesneseme!) Zdá se, že vás to velice rozčiluje, ale není to nic plátno, pravda vás zkrátka vždycky rozčiluje, ale já přece neprovokuji, to přece není pravda. (Sen. Pánek: Naše trpělivost je u konce s Němci!) A kdo vlastně má slovo, pane předsedo?
Předseda (zvoní): Prosím o klid! (Sen. Lisý: Půjde on pryč, nebo půjdeme my odtud? Já se nedám urážeti, říká nám "Rakušáci!" Sen. Niessner [německy]: To je přece neslýchané, my zde nesmíme už ani pronésti otevřené slovo! Jaký je to způsob? Dejte si studené obklady na hlavu! Hluk trvá.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid! (Sen. Niessner (německy): Vy už nesnesete více ani otevřeného slova. Překřičíte oposici, jaký je to parlament? Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím pana řečníka, aby pokračoval. (Hluk trvá.)
Předseda (zvoní): Prosím pana senátora, aby pokračoval.
Sen. dr. Heller (pokračuje): Slavný senáte! Pánové se zde zcela zbytečně rozčilovali. Neřekl jsem nic jiného, než že mezi vámi byli Rakušáci. (Hluk na pravici.) Mluvil jsem o celé koalici. A tu pánové, kteří nyní zde vystupují proti mně, za každého z koalice položí ruku do ohně? Budete za pana Staňka... (Sen. dr. Němec: Vy máte nejmenší právo mluviti o Rakušáctví. Sen. Niessner: Jaké právo míníte Vy?) Prosím, smím o tom mluviti, mohu mluviti, co chci, mám k tomu totéž právo jako vy. To už přece přestává všechno. (Hluk.) Vy mně toto právo nebudete popírati; to by bylo ještě hezčí, a vy právě, vy, kteří jste zde tak rozčileni, nepřipustíte, že mezi vašimi soudruhy v koalici z lidové strany byli velmi mnozí, kteří byli velmi dobrými Rakušáky? Budete to popírati, máte k tomu odvahu? Vidíte, více jsem neřekl. (Sen. dr. Krouský: Kdybyste negeneralisoval, nebyl by zde rámus!)
Předseda (zvoní): Prosím, pane sen. dr. Krouský, nevyrušujte řečníka.
Sen. dr. Heller (pokračuje): Více jsem neřekl, podívejte se přece. Mezi vámi jest... (Hluk).
Předseda: žádám pana řečníka, aby pokračoval.
Sen. dr. Heller (pokračuje): Ale vždyť k tomu nemám klidu. Vidíte z toho, jak zcela zbytečné bylo vaše rozčilení a že to zase pochází jen z této uměle vybičované a rozčilené atmosféry, že v každém slově hned spatřujete nějakou urážku, kdežto našinci ani nenapadne, aby vás nějak chtěl urážeti. (Výkřiky na pravici.) Z toho, co jsem řekl, nemůžete nám nic popříti, vytýkali jste nám, že nemáme pražádné příčiny, abychom oproti rozpočtu provozovali jinou politiku, že, pokud jde o rozpočet, jedná se s námi právě tak, jako v jiných státech; četl jsem to v různých českých časopisech. To může psáti jen někdo, kdo jednání o rozpočtu v jiných státech nezná. Jestliže se pamatujete, jak často, řekněme ve francouzském parlamentě a to jak v komoře poslanců, tak v senátě, se provádějí změny na rozpočtu - na návrh oposice - jak často ve francouzském parlamentě rozpočet putoval z komory poslanců do senátu a zase nazpět ze senátu do komory poslanců, pak budete věděti, že to tam není takové jako u nás. Jestliže se pamatujete, jak na příklad se projednává rozpočet v Anglii, budete věděti, že se tam návrhy oposice berou velice vážně a že se neprohlásí předem: "Vy smíte jen mluviti" - to bylo posud posledním právem, zdá se, že nám také toto právo ještě chcete vzíti (Souhlas a potlesk na levici.) - kdežto vy každý návrh, který podáme, předem zamítáte. (Výkřiky na levici.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Sen. dr. Heller (pokračuje): A konečně, bylo tomu tak v německém říšském sněmu? Vzpomeňte si na debaty v něm před válkou a po válce, kde se vždy přijímaly změny v rozpočtu na návrh oposice různými většinami, kde toho všeho, tohoto úzkého spojení nebylo, kde se rozpočet projednával věcně, v Německu jak v Anglii a ve Francii a ve všech státech spravovaných ústavně a parlamentárně. Jenom zde nikoli. To jest rozdíl, jak se zachází s oposicí v tomto státě a s oposicí v jiných státech. (Sen. dr. Krouský,: My jsme přijali při projednáváni rozpočtu celou řadu vašich resolucí! - Smích na levici.) Skutečně? Jsme šťastni! Přijali jste několik našich resolucí, které pak putovaly do koše, které nikdy více nespatřily světla veřejnosti! Skutečně, jsme zcela ohromeni touto milostí, kterou jste zde nám prokázali! (Sen. dr. Krouský: Tak proč jste je navrhovali, když jste nechtěli, aby se přijímaly! Když se chováte takhle provokativně, pak se nedivte, že tak jednáme!) Nepovídejte nám přece o provokativním chování! Vy provokujete svoji veškerou politikou, tím, že jste v tomto státě zřídili panství většiny - ale nikoli, vy přece nepanujete - že jste zřídili vládu pěti lidí nad celým státem. Tím provokujete všechno obyvatelstvo; a proto nemluvte ničeho o provokaci! Neozdobujte se demokracií, ze které od zřízení Pětky v tomto státě nezůstalo ani stopy. (Souhlas a potlesk na levici.) Neozdobujte se věcmi, kterých neznáte. (Hluk na pravici.) Vy všichni měli byste príčinu kritisovati, a mezi čtyřma očima to také činíte, vy jste proti tomuto systému, ale ve veřejnosti si netroufáte, poněvadž vy tímto systémem jste právě tak potlačováni jako my, snad ne právě tak, ale podobně, a obzvláště vy zde v senátě! Vy přece hrajete nejsmutnější úlohu! (Souhlas a potlesk na levici.) Myslím, že chcete býti jinými nežli v Rakousku. Anebo chcete býti právě takovými? (Sen. Holý: Tak si vezmeme Habsburka, nebo nějakého žida za krále, pak bude pan Heller spokojen!) Nepovídejte přece takové věci! Co pak chcete? Budu velice spokojen, zavedete-li v tomto státě skutečnou demokracii, v tomto státě, tak jak jest. Pak budu velice spokojen. Ale pánové! Když jsem se včera v konferenci předsedů jen tázal, kdy dojdou úřednické předlohy, jak dlouho zůstaneme pohromadě, co se stane, musili jste mně všichni přiznati - všichni! - že toho nevíte, že o tom bude rozhodnuto jinde, zdali budeme seděti až těsně do Vánoc či nic. O tom nerozhodujete vy, o tom nerozhoduje ani (obrácen k předsedovi) pan předseda, o tom rozhodují jiní činitelé. A není-li věcí neslýchanou, že dnes veřejnost ještě nezná obsahu úřednických předloh, které mají býti zítra předloženy v poslanecké sněmovně a pozítří tam probičovány? (Hluk na levici. - "Pfuj!") To je demokracie? Co pak znamená demokracie? Demokracie znamená účast lidu na vládě. Domníváte se, že tato se vyčerpává v tom, že se jednou za 6 roků pošle lid k volbám a že se pak dělá, co je libo? Demokracie vyčerpává se jen v tom, že vždy a v každé chvíli necháváme lid zúčastnit se zákonodárství a správy. Vy však vylučujete lid, vy však vylučujete také zástupce lidu a nad vámi panuje neobmezeně a nezodpovědně 5 mužů v tomto státě. (Výkřik: To je nesmysl!) Pak chcete, abychom zde mluvili o demokracii? Pak berete stále nám tak svaté slovo,,demokracie" do úst? Je to směšné! A pokud si zde sami nezjednáte pořádek, dotud právě nemáte práva, mluviti o demokracii v tomto státě. (Souhlas na levici.) Ze mne nemluví nikdo, kdo by chtěl provokovati, nikdo, kdo by si přál, aby to tak zůstalo; ze mne mluví ten, kdo z hloubi srdce lituje, že až tam došlo. Ze mne mluví někdo, kdo se domníval, že tento stát, jenž dne 14. října 1918 měl býti zřízen jako sociální stát, bude vybudován... (Výkřik sen. Hrubého.)...inu, panu Hrubému by nebylo bývalo vhod, že tento stát měl býti vybudován na spolupráci pracující třídy všech národů tohoto státu. Tím, že jste nás od prvého dne vyloučili z této spolupráce, tím, že jste se dopustili tohoto bezpráví, musilo vždy vzniknout nové bezpráví. Neboť bezpráví můžete udržovati jen bezprávím. Proto došlo to tak daleko, že konečně nejen my, nýbrž také vy byli jste vyloučeni z vlády v tomto státě a že na místo demokracie nastoupila oligarchie. (Sen. Holý: Jakou vy byste byli stvořili, to bych rád věděl!) Jakými my bychom byli bývali, je věcí vedlejší, zde víme, jakými jste byli a jakými jste vy.
Podívejte se, co jste udělali s naší školou? 2500 školních tříd jste zavřeli od počátku svého státu. (Sen. Hrubý: Jaký je průměr u nás ve školách? Já vám to třeba povím!) Více nežli sto škol jste nám zavřeli. Vy přece ani nechápete, co obecná škola pro nás znamená. (Sen. Hrubý: Statistika mluví! Že takové nepravdy tady můžete šířiti, to je nezměrné! To je jen u nás možné! Vy máte ještě větší procento! - Sen. Lisý: Máte více škol než vám patří! Hluk. - Sen. Polach: To jsou statistické lži!) že pan Hrubý tak mluví, nedivím se, že však kolega Lisý, který je socialistou, praví: "Máte více škol nežli vám patří!", tomu se divím, poněvadž myslím... (Hluk, Sen. Lisý: My máme někomu pro 5 nebo 10 dětí vydržovati školu!) Toho my vůbec nežádáme, dejte nám naši školskou samosprávu a my si svoje školy budeme vydržovati sami. (Souhlas a potlesk na levici,) My ani nechceme, abyste nám vydržovali naše školy. Jsme ochotni vydržovati si své školy sami. Tento důvod úplně padá. Divím se, že socialista vůbec může mluviti o tom, že jest příliš mnoho škol. (Sen. Lisý: Ano, vy máte podle poměru moc škol!) To vůbec není směrodatné. Pak si zřiďte škol, kolik chcete a zjednejte poměr. Ostatně není ani pravda, co říkáte. (Sen. dr. Klouda: Za koho to mluvíte?) Za koho? Za děti dělníků mluvím, pane kolego; tomu vy nerozumíte; nechápete, že mluvíme pro obecnou školu, není-li pravda, proto nemáte žádného smyslu, že obecná škola jest jedinou školou, kterou navštěvují děti dělníků, že u dětí dělníků návštěva školy přestává u obecné školy. A proto mluvím ve prospěch toho, aby bylo dosti škol a školních tříd pro děti dělníků. Tomu vy nerozumíte. (Výkřiky sen. Lisého.) Nepřičítejte mi zase jiné důvody. (Hluk na pravici a na levici. Různé výkřiky sen. Lisého.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Sen. dr. Heller (pokračuje): Co bych se jinak se školami zabýval, co je mi jinak do toho? Ale obecná škola jest pro dělníky a jejich děti jediným pramenem kultury, nerozumíte tomu? A proto pociťujeme právě rdousení těchto škol tak těžce. (Sen. dr. Klouda: O tom můžeme mluviti my! Zbytečné školy se zavírají!) Není žádných zbytečných škol! A 2500 školních tříd jste nám zavřeli. (Sen. Niessner [německy]: Je to česká nebo německá záležitost, stavěti německé školy? - Hluk. - Předseda zvoní. - Hlas: Za koho mluvíte, pane senátore Niessnete? - Sen. Niessner: Za německé dělnictvo! - Hluk trvá.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky na levici.)
Sen. dr. Heller (pokračuje): Říkáte nám, že jste zavírali školy, ve kterých bylo 4-5 dětí. Mohu vám dokázati, že jste zřizovali menšinové školy, ve kterých bylo jedno české dítě. Jedno české dítě bylo v Novosedlech v okresu žlutickém, vrátím se ještě k tomu (Hluk trvá.) a jsou školy, kde jsou 3 a 4 české děti, ale nám zavíráte školy, ve kterých sedělo 20 německých dětí. (Hlas: Za koho mluvíte?) Divím se této otázce, za koho mluvím. Samozřejmě za nikoho jiného, nežli za děti německých dělníků a za učitele, kteří přicházejí o místo. (Sen. dr. Klouda: Jsem zvědav, kdo to bude vydržovat! Proto jsem se ptal; za koho mluvíte! Vy to pořád nechápete! - Sen. Niessner [německy]: Německý lid! - Hluk na pravici a na levici.) Pánové, divím se velice, že zde tak vystupují právě příslušníci strany, jejichž jeden vůdce, pan ministr věcí zahraničních, před krátkou dobou řekl, že politika tohoto státu po jeho názoru jest zatlačena příliš doprava. Zdá se, že vám stále ještě nesměřuje dosti napravo. (Potlesk na levici. - Sen. Holý: My začneme se stranami, pak budete viděti, jak vy jste to dělali!) Pane kolego, vy patrně trpíte mánií minulosti. Vy žijete stále v minulosti! Pokuste se jednou dostati se do roku 1924! Žijete stále v roce 1914! (Potlesk na levici. - Sen. Holý: Vy mluvíte také stále za ty Němce!) Nikoli, mluvím o přítomnosti, že nám berete školy, že zabíjíte demokracii, o tom všem mluvím a toho vy nesnesete. (Hluk na pravici a na levici. - Sen. Hrubý: U nás křičíte, v Tyrolsku, tam jsou docela klidni!) Zajisté, pan kolega Hrubý jest apoštolem pravdy, on nám to řekne, jak to bylo, ten muž, který vedl převlečené děti na Václavské náměstí a zde pořádal kravaly. (Hluk na pravici, souhlas na levici.) A jak zacházíte s našemi universitami? (Hluk.) Výdaje za české vysoké školy... (Výkřiky sen. Hartla.)
Předseda (zvoní): Prosím pana senátora Hartla o klid.
Sen. dr. Heller (pokračuje): Výdaje na české vysoké školy obnášejí podle předloženého rozpočtu 79.663.560 Kč, výdaje na německé vysoké školy 23.508.481 Kč. Podíl německých vysokých škol by asi, ne zcela, odpovídal klíči obyvatelstva, ale vy jste pro své vysoké školy spolkli také Rusíny, Maďary a všecko, co jinak jest ještě ve státě, takže dnes výdaje na české vysoké školy jsou 31/2krát vyšší, nežli výdaje na německé vysoké školy. Ale výnosem vlády se tento poměr podstatně zhoršuje. Tak zakazují se výnosem ze dne 20. října 1924 pro rok 1925 všechny opravy na budovách, nesmí se více opraviti žádné okno, žádné dveře, vysoké školy musí se v tomto roce jednoduše rozpadnouti, pokud to počasí a poměry přinášejí s sebou. Ale přijde ještě něco lepšího. Podle jistého výnosu použije se mimořádného úvěru, povoleného pro rok 1925, jen na zařízení staveb provedených v roce 1924, mimořádné dotace se škrtají, až na řádnou dotaci 6000 Kč. (Sen. Holý: To je na českých školách také!) Nikoli, pane kolego, poslyšte výnos. Tyto mimořádné úvěry se německým vysokým školám berou a použije se jich na zařízení budov provedených v roce 1924. A to jsou právě výhradně budovy českých vysokých škol. (Výkřiky německy: Slyšte! Slyšte!) Tak se zařizování německých vysokých škol jednoduše znemožňuje, obnosy, kterých nezbytně potřebují, přikazují se českým vysokým školám. (Sen. Thoř: Ty byly špatně vypraveny!) Pane kolego, představte si, že ústav - pan kolega Mareš vám to snad může potvrditi - má vystačiti po celý rok s dotací 6000 korun! Je to možné? To je zcela nemožné! Tímto výnosem berou se všechny peníze německým ústavům a používá se jich na zařízení nově provedených budov české university, německé ústavy se poukáží na žebrácký obnos 6000 Kč ročně.
V rozpočtu na rok 1925 shledáváme pro lékařskou fakultu německé university v Praze systemisováno 24 míst pro mimořádné profesory, pro něž jest zde také úhrada. Ve skutečnosti však jest jen 16 mimořádných profesorů, 8 míst jest toho času volných, a výnos ze dne 6. listopadu 1924 nařizuje, že uvolněná systemisovaná místa se nemají více obsazovati. Pánové, předně jest neslýchané, olupovati právě lékařskou fakultu o ty, kteří mají studující vyučovati, a za druhé táži se: proč preliminujete 24 míst, když v době, kdy se preliminovalo, ve skutečnosti bylo obsazeno jen 16 míst? Tu nastane pověstný virement a peněz, které byly určeny pro německé mimořádné profesory, použije se zase pro českou universitu.
Pánové, tak se jedná s našimi německými universitami, žádáme, a to zde pravím ještě jednou, pro veškerá naše školství, národní samosprávu, poněvadž víme, že jen tehdy, budeme-li své školství spravovati a platiti sami, přestanou tyto spory mezi vámi a námi; a my si přejeme odstranění těchto sporů.
Co se stalo z pozemkové reformy v tomto státě? Pozemková reforma, kterou jsme si představovali jako převedení vlastnictví pudy z rukou soukromníků do rukou společenství, společností, obcí, okresů, svazů okresu a obcí a družstev, co se z ní stalo? Ryze kapitalistický podnik (Souhlas na levici.), jak to můj soudruh Czech velmi správně řekl v poslanecké sněmovně, stalo se z ní vytvoření nové české zemské šlechty a nástroj k počeštění. Tu vám nyní řeknu příklady, kterých neznáte - to jest, několik z vás je již zná a schvaluje to - ale musím přece mít za to, že většina z vás jich nezná. Tu máte obec Novosedly v okresu žlutickém, ryze německou obec, ve které jest jediná česká rodina, rodina tamního nájemce dvora. Ten toho dosáhl, že mu tamní velkostatkář se svolením pozemkového úřadu tento dvůr prodal. Pro pány v "Bund der Landwirte" (obrácen k levici) bych jen poznamenal, že tento český nájemce dvora při posledních obecních volbách kandidoval a byl zvolen na listině svazu "Bund der Landwirte". Tento český nájemce dvora tedy, sotva že mu tento dvůr náležel, řekl svým dělníkům: "Zde se zřídí česká škola. Buďto pošlete děti do české školy, anebo si přivedu jiné dělníky z českého území!" (Sen. Thoř: Tak to dělali Němci!) Tak to děláte nyní vy. (Sen. Thoř: To je taktika německá!) A dnes jest v Novosedlech česká škola, do které chodí dítě českého bývalého nájemce a 12 nebo 13 německých dětí. A tu má pan ministr Stříbrný, který zde dnes krátce vystoupil jako host a po nepřítomnosti asi jednoho roku se zde ukázal asi na 10 minut, odvahu říci: "Nechceme Němcům uloupiti ani jedno dítě, ale nestrpíme také, aby naše děti byly poněmčovány." Zde máte jeden případ. V obci Kučerově v okresu vyškovském jest česká škola, která má 3 děti. Prozkoumejte věc! Tam v Kučerově v okresu vyškovském nabyla Národní Jednota 10 ha půdy levně a propachtuje ji tam těm Němcům, kteří své děti posílají do české školy. Tak se stává pozemková reforma ve vašich rukách nástrojem počeštění. (Výkřiky na levici.) Nuže chci vám ukázati několik jiných příkladů. (Výkřik: My to teď umíme, protože jste nám to ukázali!) Jest velice smutné, že někdo, kdo se nazývá socialistou, říká: "My to teď umíme, protože jste nám to ukázali." Moje sbírka vykazuje nesčetný počet takovýchto případů. Uvedu je ve známost na patřičném místě, ale dnes chci vyjmouti jen několik málo případů z tohoto bohatého materiálu, abych vám ukázal, jak se zde pozemkovou reformou tvoří nové české soukromé vlastnictví. V okresu bílinském leží obec Světec. Tam se nalézá panství, které patřilo arcibiskupské metropolitní kapitole v Praze. Obec Světec nabídla pozemkovému úřadu, že chce toto panství koupiti za 3.790.000 Kč. Pozemkový úřad tuto nabídku zamítl a prodal toto panství za 2,8 mil., tedy o 900.000 Kč laciněji, jakémusi panu Kokešovi, který ovšem jest synovcem našeho veleváženého kolegy Práška a za kterým stojí Zemědělská záložní banka. Nabídka obce - tak jsme si my a zajisté také vy představovali pozemkovou reformu, že především této půdy nabudou obce - která byla o 900.000 Kč vyšší, nežli nabídka tohoto soukromníka, byla zamítnula a toto panství prodáno za 2,8 milionu korun. A co učiní pan Kokeš? Prodá pozemky a dříví z tohoto panství za 2,5 milionu korun, takže ho zbytek stojí dnes již jen 300.000 korun, a tento zbytek nabídl nyní obci Světci ke koupi za 21/4 milionu korun. (Výkřiky na levici: Skandál! - Pfuj! - Hluk.)
Blíže města Trnovan leží statek Doubravice. Tento statek zásobí město Trnovany hlavně mlékem. Následkem toho žádalo městské zastupitelství v Trnovanech u pozemkového úřadu za přikázání tohoto statku a obdrželo odpověď, že prozatím o věci nelze jednati, až dojde k rozdělení velkostatku pana Claryho. Až dojde k rozdělení tohoto velkostatku pana Claryho, že se také bude jednati o této věci. Mezitím však velkostatkář Clary prodal se svolením pozemkového úřadu tento velkostatek českému nájemci panu Vohryzkovi. (Výkřiky německy: Slyšte! Slyšte!) Tak se pozemková reforma provádí u nás. (Výkřiky.) A pánové, co jsem zde vypravoval o těchto dvou obcích, platí o Podbořanech a Žatci, kde 12 dvorů bylo prodáno Svazu českých nájemců dvorů. Chtěl bych věděti, a táži se obzvláště českých soudruhů, zdali si pozemkovou reformu takto představovali. A právě tak tomu bylo také v Liběchově. Tam se majetek - znám to zvlášť dobře - hned po převratu rozděloval, poněvadž to byl majetek saské hraběnky. Zcela právem. Nuceným správcem byl ustanoven nájemce jednoho z dvorů, které patří k Liběchovu, pan Homolka. Po necelém roce prodala tato hraběnka se svolením pozemkového úřadu panu Homolkoví za babku panství, vyjímaje dvůr, který obdrželi legionáři. Tak vypadá pozemková reforma. (Výkřiky.) Mohl bych vám vypočítati případy v Lovečkovicích, Bezdružicích, Heřmanově, Petrovicích atd. Všude jest nějaký takový Homolka nebo Vohryzek, všude jste v krajinách ryze německých prodávali statky soukromým podnikatelům, všude se svolením pozemkového úřadu, všude jste se vyhýbali rozdělení, obcím a okresům se nedostalo ničeho. A to nazýváte pozemkovou reformou.
Jest tomu více než 2 roky, co jsem podal návrh, jenž se týkal složení výboru pozemkového úřadu. Tento návrh nebyl podnes projednán v ústavně-právním výboru. Když jsem se před 2 lety tázal, zdali jest správné, že Němci nejsou zastoupeni ve výboru pozemkového úřadu, potřásli jste záporně hlavou; před nedávném zřízen byl nový výbor opětně s vyloučením Němců. To jest ovšem zcela samozřejmo, poněvadž nemůžete strpěti kontroly, poněvadž všechny tyto nepřístojnosti, všechno toto nesocialistické jednání nemáme kontrolovati, ježto sice znenáhla na věc přicházíme, ale ovšem teprve potom, když jest již příliš pozdě, a poněvadž nechcete strpěti, abychom některému z těchto obrovských bezpráví zabránili. Tázali jste se nás, proč právě my sociální demokraté jsme se letos postavili do tak prudké oposice - nikoli proti státu - proti režimu, proti koalici, proti tomuto rozpočtu; proto, poněvadž v posledním čase československá vláda systematicky vytlačuje německé dělníky z jejich pracovního místa stejně tam, kde československá vláda vystupovala a vystupuje jakožto zaměstnavatel, u železnic a u státních úředníků, jako také tam, kde vystupuje jako objednavatel, kde zadává stavby v německém území. Jmenujte mi jedinou stavbu z těchto nesčetných škol, z těchto hornických kolonií, ze všeho toho, co v německém území nebylo postaveno od českých stavitelů. Před nedávnem prodalo město Most vojenskému eráru stavební místo s podmínkou, že stavbu, která tam bude zřízena, musí provésti pak mostecký živnostník také v tom případě, bude-li o 5% dražší nežli přespolní uchazeč. To podepsalo ministerstvo, resp. jeho zástupce. Za těchto předpokladů prodalo město Most vojenskému eráru toto místo. Když došlo k soutěži, byl nejlacinějším oferentem mostecký občan. Stavbu zadali, naprosto nedbajíce uzavřené smlouvy, dražšímu oferentovi z Prahy. A tak to jde u nás všude. Podívejte se na svůj investiční rozpočet. Pokud vůbec ho lze kontrolovati, dávají se všecky investice do českého území. Z těchto 1500 milionů, které jsou vykázány v investičním rozpočtu, nejde ani 10 milionů do německého území. A dále. Co se děje u železnic? Pan ministr železnic zde zase není a jest mně za těžko, když mám o tom mluviti v jeho nepřítomnosti. Vyvoláno přece bylo toto celé hluboké rozhořčení řečí, kterou pan ministr železnic pronesl v Lounech a ve které ohlásil, že 7000 německých železničních zaměstnanců má býti vyhozeno na dlažbu proto, poněvadž neobstáli při jazykové zkoušce. (Výkřiky na levici.) 7000 železničních zaměstnanců se svými rodinami má býti připraveno o chléb, 7000 německých dělníků má býti propuštěno, poněvadž neobstáli při jazykových zkouškách. Pánové! Víte zajisté, jak dělníci musí pracovati; víte velmi dobře, že právě u železnic osmihodinová doba pracovní není ničím svatým, takový dělník tedy, ať již to je dělník na vrchní stavbě, výhybkář nebo dílenský dělník, má se po osmihodinové těžké práci posaditi a učiti se řeči, která mu posud byla cizí! Nežádáte tím prostě něco nemožného? Odvoláváte se také v tomto případě na obdobné ustanovení ve starém rakouském řádu a víte přece zcela dobře, vy, kteří jste žili v českém území, jak se toto ustanovení provádělo. Mluvilo se s českými železničními dělníky v českém území německy nebo česky? Česky. (Hlas: Málo kdy!) O nikoli! (Sen. Kroiher: Neuměli jste česky!) To nám nenamlouvejte! Mluvilo se s nimi česky. I když stálo na papíře, že úřední řeč byla německá, přece se toto ustanovení neprovádělo, protože je to nemožností. (Sen. Havlena: Podle služebního nařízení směli se za Rakouska stýkati úředně jen německy!) Ano, ale neprovádělo se to, kolego Havleno, neužívalo se toho, nýbrž v českém území český úředník mluvil s českými dělníky česky. To mi přece nebudete chtít upříti! Bylo to také zcela v pořádku. Hloupé ustanovení zákona nutno právě v praxi zrušiti. Bylo to úplně v pořádku. Ale právě tak měli byste nyní jednati vy. (Sen. Šťastný: Před převratem to bylo v Čechách!) Ale není pravda, bylo nařízení, ale nedělalo se to. Pozoroval jsem to stokrát, jezdil jsem přece tehdy také do Prahy českým územím. A pánové, totéž hrozí našim ostatním státním úředníkům - mluvím pánům již příliš dlouho, ale sobě také. - Také bych vám mohl uvésti případy z továrny na vagóny ve Studénce, kde pan Juriška, správce zprostředkovatelny práce v Bohumíně, uplatňuje svůj vliv tím, že na místě národnostního klíče, sjednaného s organisacemi, děje se přijímání nových dělníků tím způsobem, že se zase přijímá více českých dělníků a méně německých. A právě totéž platí o drátovně v Bohumíně, kde mezi organisacemi, závodními výbory a podnikatelstvem byla ujednána úmluva a kde zase úřady, a to komise, skládající se z politického úředníka dr. Kulhánka, policejního komisaře dr. Müllera a právě tohoto pana Jurišky, vmísila se do věci, dostavila se na místo samé, konala šetření a zvrhla úmluvu se všemi organisacemi sjednanou.. A pánové, byl to pan kolega Lukeš, který, když se ve Slezsku měla zříditi zemská zprostředkovatelna práce, chtěl věc učiniti obcím stravitelnější tím, že říkal, že tyto zprostředkovatelny práce budou přece zároveň sloužiti k tomu, aby se zde dostalo místa českým dělníkům. Vidíte tedy, že systém, že vláda a úředníci vlády ve všech oborech a ve všech případech od a až do z, kde vystupují jakožto zaměstnavatelé, kde mají vliv, všude vytlačují německé dělníky a německé úředníky z jejich pracovního místa, připravují je o chléb; a to, soudruzi, vzbudilo toto strašné roztrpčení v nás, společně se rdousením škol, hrozbou propuštění 7000 německých železničních zaměstnanců, hrozbou propuštění tisíců německých státních úředníků, všechny tyto věci a nic jiného nás tolik roztrpčily. A tomu byste měli rozuměti.