To jest ovšem úkolem velmi důležitým, neboť tím vlastně prohlašujeme, že chceme svoji korunu tak, jaká její nynější hodnota jest, upevniti, že chceme, aby tato hodnota neklesala, ale také ani nestoupala. Přirovnáme-li tuto hodnotu k předválečné hodnotě, vidíme, že je to tak asi 1/7 předválečné hodnoty koruny, poněvadž před válkou relace jedné koruny činila 20 centů.
Úkol příští banky cedulové, aby koruna nestoupala, je velmi snadný, poněvadž prostě, kdyby snad koruna jevila tendenci stoupati nad tyto 3,03 centů, bude míti vždy možnost raše koruny papírové v Americe prodávati za tuto sumu. Následkem toho nemůže nikdy tato hranice co do výše koruny býti překročena.
Něco jiného ovšem je, pokud se týká zachování hranice dolů, aby koruna neklesala. Toho lze docíliti jen umělým způsobem, poněvadž se jedná přece jen o papírovou korunu a lze toho docíliti jen tak, že kdyby snad jevila koruna tendenci klesati pod hranici 2,9 ct, musila by naše budoucí cedulová banka za své zlato tyto koruny kupovati. K tomu účelu potřebuje dostatečné zásoby zlata nebo zlatých devis. A k tomu právě slouží ustanovení této osnovy, že stát,má uzavříti valutovou půjčku až do výše 50 milionů zlatých dolarů. Tuto valutovou půjčku dá do správy cedulové bance, která má v této valutové půjčce míti oporu pro ty případy, kdyby snad naše koruna měla klesati, aby mohla proti tomuto klesání působiti. To je tedy jedna hlavní změna zákona o cedulové bance.
Druhá změna záleží v tom, že v původním zákoně bylo stanoveno, že bankovky naší cedulové banky mají býti kryty drahým kovem nebo devisami až do výše 35 %, tedy něco podobného, jako bylo při rakousko-uherské bance, kde to bylo 40 %. Nyní ovšem, když máme ihned zříditi naši cedulovou banku a nemáme tak dostatečně vysoké úhrady, bylo třeba změny, že prozatím má stačiti jen 20 % této úhrady, při čemž ještě jistý blok státovek má býti od těch bankovek, které mají býti touto úhradou hrazeny, odečten. Avšak lato úhrada má se každý rok o 1 % zvyšovati, takže za 15 let má skutečně dosáhnouti, té původní výše 35 %. Dokud se tak nestane, je banka povinna platiti zvláštní odstupňovanou daň státu, aby se právě, snažila tuto kovovou úhradu pokud možno rozmnožiti.
My, jak známo, pánové, máme ještě dnes v oběh u asi 71/2 miliardy státovek; se žírovými krátkodobými pohledávkami to dělá asi 8 miliard. To je ovšem číslice, která, jak známo, se stále mění. Ke konci měsíce bývá větší, po ultimu zase menší atd. Tyto státovky jsou částečně kryty kovem již dnes, částečně sou kryty krátkodobými pohledávkami banky, ale máme tu ještě' jistý blok, dnes asi 51/2 miliardy, který je kryt jen úvěrem státu. A tu ovšem musí při zřízení cedulové banky býti mezi státem a bankou učiněna zvláštní smlouva, kterou tyto státovky od banky budou převzatý a stát má tyto státovky zúročiti jistým, ovšem celkem jen nepatrným procentem, a to takovým, aby bylo dosaženo z akciového kapitálu 6%ní dividendy. K zúročení těchto státovek má sloužiti výnos dávky z majetku. A tu se setkáváme právě v této osnově ještě se zvláštním zajímavým ustanovením, že totiž touto osnovou mění se § 1 našeho zákona o dávce z majetku a přírůstku na majetku. V §u 1 našeho zákona o dávce z majetku a přírůstku na majetku je totiž ustanovení, že výnos této dávky má sloužiti jako předpoklad pro příští nápravu měny k vyrovnání břemen převzatých po rakouskouherské bance a teprve přebytků mohlo by býti užito k úhradě nejtísnivějších břemen vzešlých ze založení a uhájení samostatnosti státu československého, avšak s vyloučením běžných schodků hospodářství státního.
Nyní ovšem, když bude těch výnosů také použito k zúrokování tohoto státovkového dluhu, mění se tímto tento § 1. Vedle toho ale je tam také ustanovení, že může býti až. do dvou třetin těchto výnosů dávky z majetku tehdy, až klesne státovkový dluh pod 5 miliard, použito k úhradě tak zvaných státních bonů, to je zvláštních krátkodobých dluhopisů státu, které vydal v r. 1921 a 1922, a to ve výši asi 11/2 miliardy, a které dnes jsou dosti tíživým břemenem jednak z toho důvodu, že jsou zúročitelny, jednak však proto, že jsou kdykoliv u bankovního úřadu eskontovatelny, to je, že mohou býti proměněny kdykoliv ve státovky a že tím oběh státovek může býti o ta rozmnožen. (Předsednictví převzat místopředseda Valoušek.)
Ovšem poslanecká sněmovna učinila zde jakousi uměnu v tom směru, že mají tyto splátky na bony býti považovány jen za jakousi zálohu a že mají býti zase svého času k svému původnímu účelu, totiž ke zmenšení oběhu státovek navráceny. To je další podstatná změna, kterou zahrnuje tato osnova. Konečně je tu ta změna, že je stanoven nyní akciový kapitál na 12 milionů zlatých dolarů, při čemž jednou třetinou má se zúčastniti stát, ale tento akciový kapitál může býti rozmnožen až na 15 milionů zlatých dolarů.
Další důležitější pak změnou je, že tak zvaná bankovní rada, která má vésti správu celé banky, sestávající z 9 členů, a to 3 jmenovaných vládou a 6 jmenovaných akcionáři, může býti rozmnožena o dalšího desátého člena, který nemusí býti československým státním příslušníkem jako ti ostatní. Důvod toho je ten, aby také cizozemský kapitál měl možnost zúčastniti se subskripce na akcie naší cedulové banky a aby tam mohl míti svého zástupce.
O valutové výpůjčce 50 milionů dolarů jsem se již zmínil a jen bych ještě podotkl, že původně výsada bance měla býti poskytnuta na 20 roků, ale že poslanecká sněmovna to zkrátila pouze na 15 roků.
To je asi podstatný obsah této osnovy zákona o novelisaci starého zákona o cedulové bance a jak ráčíte vidět, neznamená to vlastně žádnou podstatnou změnu v dosavadní politice bankovního úřadu. Naše dosavadní koruna má zůstati naším platidlem a jistě také cedulová banka, až vstoupí v život, nebude moci jinou politiku měnovou a úvěrovou provozovati, než jak to činil dosavadní náš bankovní úřad. Po této stránce tedy nebude zde podstatných změn. Nicméně sluší tuto předlohu vítati proto, že konečně naše cedulové bankovnictví bude postaveno na patřičný zákonný základ a, když bude zřízena naše vlastní samostatná cedulová banka, že budeme v tom moci spatřovati zase jistý další krok ke konsolidaci našich poměrů hospodářských a ke konečné úpravě naší měny.
A proto jménem rozpočtového výboru dovoluji si doporučiti, aby osnova zákona ve znění poslaneckou sněmovnou přijatém také slavným senátem byla schválena. (Výborně! Hlučný potlesk.)
Místopředseda Valoušek: K slovu se přihlásil pan sen. dr. Ledebur-Wicheln. Prosím, aby se ujal slova.
Sen. dr. Ledebur-Wicheln (německy) Dámy a pánové! Zúčastňují-li se strany německé pracovní pospolitosti dnešního jednání činně a vyžádal-li jsem si slovo jménem těchto stran, neznamená to nikterak, že se německá pracovní pospolitost vzdává taktiky částečné abstinence, které se v posledním čase chopila.. Neznamená to také, že se někdo z našich řad domnívá, že by mohl naší přítomností a našimi projevy změniti jen jediné slovo na zákoně, který dnes projednáváme. Chceme svou přítomností a projevem svého stanoviska jedině vyjádřiti, že v založení samostatné cedulové banky spatřujeme událost nevšedního hospodářského významu, událost, která také do našeho nejvlastnějšího hospodářství velmi hluboce zasahuje a která nám proto ukládá povinnost, kritisovati před forem veřejnosti, když nám již za panujících poměrů je nemožno míti nějaký vliv na formulování zákona; neboť hospodářští činitelé, hospodářské vědomosti a hospodářské zkušenosti našich německých kruhů byly také při přípravách k tomuto zákonu stejně jako v dřívějších případech, patrně s vědomím vyloučeny (Předseda Donát ujímá se předsednictví.)
V dějinách mladého státu tvoří jeho finanční a hospodářsko politická opatření zajisté kapitolu nejsmutnější. Podíváme-li se nazpět, vidíme, jak náhlá odluka měny, deflatorní pokusy za dalšího trvání inflace, otázka vídeňských pohledávek, z části do dnešního dne ještě nevyjasněná, průtah výměny starých rent, zničení válečných půjček a bezohledné daňové zákony zničily četné existence středního stavu, těžce poškodily hospodářské podnikání a na konec přímo anebo nepřímo postihly také široké kruhy dělnictva. Ale to není vše. Kdekoli vláda stojící pod terorem ať národnostním, ať socialistickým, zasáhla do hospodářského života, zabránila volnému vývoji, anebo přivodila zničení produktivních hodnot. Uvádím mezi mnohými za příklad jen utvoření bavlnářského družstva, zákony o dozoru k bankám a především zákony a nařízení, právnicky a hospodářsky nicotná, jež shrnujeme falešně pod jménem pozemková reforma. Ke každému jednotlivému z těchto opatření pojí se ještě ony jisté temné události, které my všichni cítíme, které jsou mnohým známy a které nikdo nemůže dokázati. Tyto zkušenosti nás učinily skeptickými a vedly k tomu, že máme pochopitelnou nedůvěru ke každému zákonu, vypracovanému v nevyzpytatelné radě "Pěti". A tak je tomu také se zákonem o cedulové bance. Přes to nechceme býti nespravedlivými a nechceme také odsuzovati ta, co na úmyslech zákona se zdá býti dobrým. V této příčině musíme uvítati dobré předsevzetí, že v budoucnosti bude vyvarováno novým deflačním experimentům, jakož i úmyslu přivoditi trvalou stabilisaci bursu koruny. Jinou otázkou je, bude-li lze plnou měrou dosíci zamýšleného účelu ustanoveními zákona čili nic, a v této příčině máme oprávněné pochybnosti.
Především jest to ve článku VII. zmíněná úhrada, která po našem názoru je nedostatečná. Myslím, že jsem ze slov pana zpravodaje také vycítil, že také on v jistém smyslu je toho názoru. Dvacetiprocentní úhrada nedosahuje, jak sám zdůraznil, u jiných evropských cedulových bank obvyklé třetinové anebo dvou pětinové úhrady, která nad to se zmenšuje ve skutečnosti na pouze desetiprocentní úhradu - a o tom se nezmínil - tím, že zbytek státního dluhu v bankovkách, který dnes činí něco přes pět miliard, z této úhrady je vyňat. To jest úhrada velice slabá, kterou každý silnější průvan může proraziti, nebude-li dosaženo podstatného rozmnožení úhradového procenta vydatným posílením zásoby devis anebo uzavřením zahraniční půjčky, věnované výhradně účelům měnové politiky. Není-li tomu tak, obávám se, že zůstane při stabilisaci kursu koruny jen na papíře.
Vláda označuje stabilisaci kursu koruny jako účel svých opatření. Dluhuje nám všeobecně bližší označení prostředků a norem, jimiž tohoto cíle má býti dosaženo, i obáváme se, že, pokud jde o účinnost těchto prostředků a norem, snad ani v ministerstvu financí nejsou si úplně jisti. Výše oběhu platidel je sice administrativně omezena tím, že vydáváni bankovek přes zákonitou nejmenší úhradu musí býti zdaněno; ale okolnost dříve zmíněná, že tato minimální úhrada právě je nedostatečná, snižuje cenu omezení oběhu bankovek a není za dnešních poměrů trvale žádné dostatečné jistoty.
Také stanovení stabilisační povinnosti na základě kursu dolaru na místě zákonité parity zlata, jak tomu na příklad bylo u rakousko-uherské banky, budí pochybnosti. I když dnes Amerika oplývá zlatem a kurs dolaru jest standardním kursem, nemáme naprosto žádné záruky, že tomu po celá léta bude stejně.
Zákonem o zřízení cedulové banky prohlašuje se koruna česká za definitivní platidlo a ubírá se tudíž podklad všem pověstem o devalvaci a stažení měny, které po dobu posledních měsíců často zneklidňovaly obecenstvo; a to je dobře, tato skutečnost, toto konstatování je zajisté to způsobiti celkem uklidnění malých střádalů. Ale toto kategorické konstatování, jež pan zpravodaj zdůraznil, nestačí v této formě zajisté samo o sobě, aby finanční hospodářství státu a národní hospodářství vůbec trvale postavilo na pevný základ. K tomu je především potřebí jiného ducha v hospodářství a finanční správě našeho státu.
Dalším a snad rozhodujícím účelem zákona o cedulové bance jest odloučení bankovního ústavu a bankovní politiky od administrativní finanční správy státu. Nechceme zkoumati, jak dalece tento úmysl, kterýž nový zákon zjevně ukazuje, vyšel z vlastního popudu a mnoho-li z toho má svoji příčinu ve vlídných,pokynech zvenčí. Musíme jen bohužel konstatovati, že špatný zvyk také zde byl silnější nežli snad dobrý úmysl. Neboť, co nám zákon o cedulové bance předvádí, není nic jiného, nežli nové zbyrokratisování bankovního ústavu. Jmenování guvernéra, jeho zástupce a jedné třetiny členů bankovní rady je vyhrazeno vládě, anebo se děje presidentem republiky na návrh vlády. Také při obsazování vedoucích míst v odborech správy banky dostává se vládě rozhodujícího vlivu. O nějaké neodvislosti bankovního ústavu nemůže tedy za těchto okolností býti řeči. Akcie československé národní banky mají zníti na jméno. Jakékoli zcizení je možno jen se svolením bankovní rady. Způsob přídělu resp. zjištění procenta přídělu při případném přepsání akcií nejsou v zákoně stanoveny. Nevím, jak to má býti upravena. Konečně je možno, že také v tomto směru bude rozhodujícím volné uvážení vlády, a to je na pováženou a to tím více, ježto víme, že vláda sama není volna a že volné uvážení vlády podle našich dosavadních zkušeností rovná se volnému uvážení politických stran, které vládu ovládají. (Souhlas.)
Podle tohoto neomezeného vlivu politických stran je také přistřižen zákon o zřízení Národní banky, a to je to, co na něm především. musíme vytknouti. Na základě zkušeností šesti let víme, že se zde ve státě pohlíží na každou věc, ať již povahy právní, sociální, finanční nebo hospodářské, výhradně se stanoviska stranické politiky a že se v praksi zájem strany jen příliš často stupňuje až k zájmu rodinnému anebo zájmu osobnímu.
To však dnes víme netoliko my, nýbrž je to také známo těm cizincům, kteří sami vstoupili v bližší hospodářské nebo obchodní spojení s republikou a kteří na vlastním těle zde sbírali hospodářské zkušenosti. To oni vědí, přes drahou propagandu, která se zde po celý rok provádí. Každá propaganda má jen tehdy trvalý účinek, je-li pravdivou, anebo nemůže-li se nikdo přesvědčiti o její nepravosti. Jinak musí po počátečním úspěchu docíliti konečně opačného účinku a na konec se zhroutiti; a tak daleko to dnes došlo.
Bezpráví a stranickost vzbuzují nedůvěru ve vnitřním životě každého státu. Nepravdivé zpravodajství musí míti za následek nedůvěru ciziny. V ovzduší nedůvěrou nasyceném však není trvale možným ani státně finanční, ani hospodářský pokrok. Každý hospodářsky činný, od největšího podnikatele dolů, až k nejjednoduššímu dělníku, cítí dnes denně bezohledné zasahování národnostní stranické politiky do nejužší sféry svých hospodářských zájmů. To platí nejen pro nás Němce; zahanbující stav, že jen ten v hospodářském ohledu může něčeho dosáhnouti, komu jsou otevřeny příslušné vztahy k vedoucím národním stranám, pocítí také četní Čechové, mnozí z vás, pánové.
V konstitučním státě může zákonodárství anebo zákon samozřejmě býti jen výsledkem mocenských poměrů stranické politiky; to je přirozené, ale administrativní provádění zákonů má zůstati nedotčeno stranickou politikou. Dnes tomu, bohužel, tak není. A v tom, musím to říci otevřeně, spočívá jedna z největších slabin demokracie. Vliv stranické politiky v administrativním provádění zákonů stává se tím povážlivějším, zakládá-li se na národnostním nebo třídním fanatismu a staví-li stát, jenž představuje jen souhrn soukromohospodářských zájmů, jakožto soukromé hospodářské těleso nepřátelsky proti soukromému hospodářství a potírá-li volný rozvoj tohoto soukromého hospodářství. Tento falešný názor především způsobil neblahé hospodářské poměry, jimiž dnes trpíme. Potřebuji uvésti jen několik příkladů. Obchod zahraničními platidly, obchodování úvěrních ústavů, dovoz různých surovin, a veliká část zemědělských a lesních podniků stále ještě jsou postaveny pod trvalou státní kontrolu, která znamená citelnou překážku. Provádění pozemkové reformy právě tak jako bezohledné daňové zákonodárství zvrhlo se v nesmyslný boj proti jakémukoli řádně založenému a řádně spravovanému vlastnictví, to znamená: proti každému hromadění kapitálu a tudíž nepřímo proti spořivosti a blahobytu.
Kterak je možno, potřebám státu učiniti přístupnými přebytky domácí spořivost. prostřednictvím domácích půjček, když takřka každý přírůstek na majetku je postaven pod trestní sankci daňového práva? Jak můžeme od jednotlivců žádati, aby upisovali státní půjčky, vidíme-li, jak se státní peníze promrhávají za militarismus, který se do naší doby nehodí, za zbytečnou propagandu, za subvencionování pasivních podniků stranických, za podporu obchodní lehkomyslnosti a hospodářského nerozumu? Jak může zahraniční poskytovatel úvěru důvěřovati státu o úvěr se ucházejícímu, jenž zjevně nedostává svým povinnostem vůči vlastním občanům? Za příklad uvádím dříve uvedené staré renty, ze kterých valná část dodnes není honorována. Za příklad slouží věčná hanba válečných půjček a provádění pozemkové reformy. Dámy a pánové; snad mnohým z vás nebude známo, že pozemkový úřad dluhuje dřívějším majitelům velkostatků sto milionů korun za pozemky již odhadnuté a asi stopadesát milionů korun za pozemky převzaté, ale ještě neodhadnuté. Netáži se: jak bude tato suma poukázána, jak se má provésti placení? Jaké škody se při tom objevují, o tom chci se zmíniti později. Táži se dále: jak může zahraniční kapitál pojati důvěru k zemi, která za cizí majetek neposkytuje žádné jistoty? A kterak můžeme žádati, aby se zahraniční kapitál zúčastnil na zdejších podnicích, vidíme-li, jak se národní jmění nesmyslně ničí, kdežto poctiví státní úředníci, kladu zvláštní důraz na slovo "poctiví", strádají? Uvedu jeden příklad, jak se zde řádí s národohospodářskými hodnotami. Před nedávnem vypočetl jeden statistik bezvadně, že v případě, bude-li pozemková reforma ve smyslu zákona provedena na celém; zabraném majetku a bude-li zaplaceno ve smyslu zákona z poloviny za jednotné ceny stanovené v zákoně, a z poloviny zápisem do knihy dluhů, veškeří majitelé pozemků v Československé republice utrpí ztrátu majetku asi dvacet miliard. Nuže, dámy a pánové, je slučitelno se západními právními pojmy, aby výrobní stav zcela bez příčiny připraven byl o takovouto sumu. svého poctivého majetku? Ale nehledě k tomu, co se stane s těmito miliardami? Kam se poděly, kdo jich nabyl, kdo z nich má prospěch? Stát převzal velké lesy, které dodnes nezaplatil, realisoval zásoby dříví, které tu byly; prohlédneme-li však státní rozpočet, nezpozorujeme nikde, že došly velké sumy. Tážeme se, kdo nabyl těchto miliard? Snad pozemkový úřad? Pozemkový úřad prodává převzaté parcely s přirážkou sto procent a více, z každého povolení k volnému prodeji vybírá přirážku deset procent. Buďme upřímní. Kdybychom v soukromo-hospodářském životě slyšeli, že někdo při zprostředkování prodeje dělá takovéto obchody, byl by právem obžalován pro lichvu. Přes tyto obrovské sumy, které se vybírají, není, jak víme, a to ze státního rozpočtu, státní pozemkový úřad aktivní, nýbrž tyto příjmy stačí jen s nouzí krýti režii obrovského osobního aparátu. Táži se nyní: snad tu a onde jednotlivec, hospodářsky zdatný, jenž mohl dobrý objekt získati poměrně lacino, udělal dobrý obchod, snad bylo lze vytvořiti několik tisíc nových hospodářských existencí, jimž kyne lepší hospodářská budoucnost? Je-li tomu tak, máme před sebou v té příčině úspěch zákona. Ale ať je tomu jakkoliv, finanční úspěch na jedné straně není v žádném poměru k tomu, co veškerenstvo a stát jakožto zástupce veškerenstva na této reformě a způsobu jejího provádění ztratil hospodářsky, sociálně a mravně.
Nepatří to sice k zákonu o cedulové bance, ale uvedl jsem to vše proto, abych poukázal k tomu, že v zákonu o cedulové bance jsou sice skryty mnohé anebo leckteré dobré myšlenky, že však těmito myšlenkami samotnými měna nemůže býti ani vybudována, ani stabilisována. Ke stabilisaci kursu koruny a k ozdravění měny je především potřebí jedné věci: důvěry ve finance. A důvěra ve finance není myslitelna bez právní jistoty, bez produktivní práce, bez šetrnosti ve státním hospodářství a bez hospodářské svobody. Připojuji se zde k vývodům vysoce váženého pana zpravodaje, pravím-li: rovnováha ve státním hospodářství, přirozená rovnováha v domácích hospodářských poměrech, je nezbytným předpokladem každého měnového zákona, jenž směřuje ke stabilisaci ceny peněz. V této jednoduché pravdě vrcholí naše hospodářské přesvědčení.
Pánové, my jako oposice dožili jsme se zadostučinění, že jsme se posud nezklamali ve svém pojetí hospodářské politiky a svých předpovědech: potírali jsme přehnanou deflační politiku, bičovali jsme drakonickou devisovou politiku, odsuzovali jsme skrytou inflaci pokladničními poukázkami, které byly domácím bankám vnuceny a které měly za následek zkrácení podnikatelských úvěrů a následkem toho hospodářské krise, a nespatřujeme za dnešních státně-finančních a hospodářských poměrů ani v nové cedulové bance ještě žádné definitivum a žádnou konečnou úpravu měny.