Středa 22. dubna 1925

Přednášíme-li přesto jednotlivá přání, pokud jde o očekávané prováděcí nařízení, děje se tak jedině proto, aby podle možnosti bylo zmírněno hrozící nebezpečí jednostranného provádění zákona v zájmu našeho lidu a našeho hospodářství. Žádáme, aby absolutně rovnoměrně bylo přihlíženo k německým, jak českým úpisům při přidělování akcií. Žádáme, stejně jak to svého času činili čeští akcionáři u rakouskouherské banky, poměrné volební právo do bankovní rady, které by také nám, zabezpečilo zastoupení v bankovní radě. Žádáme, aby při výběru členů bankovní rady, vládou jmenovaných, vzat byl přiměřený zřetel netoliko k číselnému poměru Němců v republice k veškerému obyvatelstvu, nýbrž také k významu našeho německého hospodářského rozvoje.

Pánové! Očekáváme, že měnová politika nové národní banky, pokud půjde o úpravu oběhu platidel, ukáže větší pohyblivost, přizpůsobenou dočasným hospodářským potřebám. Vyžaduje-li toho nutná potřeba našeho průmyslu a zemědělství, nesmíme se zaleknouti ani přechodního rozmnožení oběživa. Na druhé straně dlužno však klásti největší váhu na posílení bankovní úhrady, neboť, je-li tu přiměřená bankovní úhrada, může-li býti uzavřena valutární půjčka, pak ani kolísání oběhu platidel netvoří žádného nebezpečí, pak je lhostejno, zdali obíhá trochu více nebo méně bankovek; ale tuto valutární půjčku lze sjednati a nalézti jen tehdy, je-li zde přiměřená důvěra ve finance a vnitřní poměry státu. Abychom mohli udržeti všeobecně malý oběh bankovek, je také potřebí napomáhati tomu, aby se všeobecně zase více uplatnily náhražky peněz, jako šeky a směnky. Bylo by velkou chybou, kdyby také nová cedulová banka, právě tak, jak to v poslední době opětovně činil bankovní ústav; odmítala prvotřídní směnky na zboží a odpírala eskomtovati prvotřídní směnky.

Žádáme, aby přiměřeně byly omezeny výdaje státu, v prvé řadě pokud jde o vojenský etát a subvence politickým a národnostním štvavým institucím, jakož i pokud jde o zbytečnou propagandu. Vzhledem k dnešní ceně koruny byl by ve srovnání s rozpočty pro 1921 a 1922 dnes ospravedlněn úhrnný výdaj nejvýš 10 miliard. Státní výdaje musí se omeziti na výdaje produktivní, to je takové, které napomáhají pořádku, hospodářství a důvěře. Státně finanční smysl pro spořivost, jak jsme zde zažili, který se projevuje v ošizení a zbavení práva vlastních občanů, jak tomu bylo u válečných půjček, není na místě a má opačný výsledek.

Přejeme si konečně aby mezi správou cedulové banky a vedoucími místy našeho hospodářského života byl udržován stálý styk, aby měnová a hospodářská politika navzájem se přizpůsobovaly. V tomto smyslu považovali bychom za účelné zříditi rozšířený hospodářský poradní sbor, přičleněný k představenstvu nového bankovního ústavu.

Dámy a pánové! Nepodáváme žádných návrhů, ani v ohledu meritorním, ani ve formě resolucí, poněvadž víme, že obojí je zbytečné: Co pronášíme, jsou přání, o kterých doufáme, že vláda na ně vezme zřetel, poněvadž jsou věcně a politicky odůvodněna. Já osobně obracím se k osvědčené znalosti věci a k opětovně prokázané nestrannosti pana zpravodaje, prose ho, aby naše přání podporoval. Zákon jako takový strany sdružené v německé pracovní pospolitosti ovšem zamítají. (Potlesk a souhlas na levici.)

Předseda: Slovo má dále pan sen. Reyzl.

Sen. Reyzl (německy): Slavný senáte! Osnova zákona, dnes předložená, není, jak bychom se snad domnívali, zákonem, který se parlamentu předkládá k projednání podle základních zásad demokracie, nýbrž je výtvorem finanční "Pětky", a je příznačno, že původní osnova tohoto zákona sama setkala se s největším odporem české veřejnosti, tedy také koaličních stran. Proti původnímu znění byli netoliko zástupcové dělnictva, nýbrž také národního hospodářství a průmyslu. Nynější znění zákona o cedulové bance, tak zv. Československé národní bance, bude- koaličními stranami přijato. Ale my, pánové, musíme jako zástupci dělnictva k tomuto zákonu také říci to, co třeba k tomu říci, a doplniti zde vývody našich zástupců v parlamentě. Zákon není po našem názoru ničím jiným, nežli vydáním státních financí velkokapitálu a v prvé řadě českému velkokapitálu. Vycházíme-li ze nákladních myšlenek pana zpravodaje, domníváme se, že touha po stabilisaci koruny při některém otřesu hospodářského života zůstane právě tak ilusí, jako zůstane ilusí myšlenka zavedení zlatého-franku jakožto měny. Dnes pan zpravodaj sám přiznává, že tehdejší přání, zavésti zlatý frank jakožto měnu, je krásnou ilusí, a že stabilisace zlaté měny ve státě závisí od zcela jiných činitelů. Co nám zde v tomto domě již všechno bylo vypravováno o finanční politice československé vlády, co se toho již namluvilo o deflační politice! Dělníci, kteří nejvíce pocítili následky deflační politiky, které se projevily v těžkých hospodářských krisích, ve velké nezaměstnanosti, kteréžto následky nebyly jiné, nežli jak ve státech s vyslovenou inflační politikou; přejí si také odstraniti tyto následky. Ale nebyly odstraněny finanční politikou československého státu, ba naopak, byl týž účinek jako v inflačních státech: poškození obyvatelstva a národního hospodářství deflační politikou. Jedna skupina kapitálu přišla při tom trochu zkrátka: největší zisk měl bankovní kapitál, průmysl přišel při tom ovšem trochu zkrátka. Byli bychom skoro ochotni říci, že předloha o cedulové bance je takřka equivalentem pro jiné skupiny kapitalistů, které při deflační politice byly zkráceny.

My zástupcové dělnictva jsme již z toho důvodu odpůrci zákona, poněvadž to je částečně také zmocňovací zákon a poněvadž to jest úmluva mezi koaličními stranami a poněvadž při poradách o návrhu tohoto zákona ani v nejmenším nebylo vyžádáno mínění oposičních stran. Základní myšlenka bankovního zákona, základní myšlenka zlaté měny byla v tomto zákoně po našem názoru zničena; neboť nebude možno ji provésti. Tomu brání již jednotlivá ustanovení zákona samého. Tento zákon je také cenným doznáním pro nás. Jednak, že tímto zákonem jasně je vysloveno, že deflační politika byla omylem, že tedy nemohla přispěti k upevnění měny, nýbrž že upevnění měny bylo dlužno připisovati jen zvláštním jiným příznivým okolnostem a že se naše měna stabilisovala. My jako zástupcové dělníků nemáme zájmu ani na deflaci, ani na inflaci. Víme, že v obou případech vždy zase dělnictvo utrpí. Buďto krise a nezaměstnanost, anebo obrovská drahota, a mluví-li se dnes již o tom, že v posledních dvou letech koruna podržela dosti svůj ustálený kurs, což nelze popírati, tož nemožno na druhé straně popříti, že tento klidný rovnoměrný kurs v našem národním hospodářství pozorovati nelze. Poslední dva roky přinesly nepřetržité stoupání potravin a životních potřeb. Podívejte se dnes na příklad na ceny mouky a ceny jiného zboží. Zde po nějaké stabilisaci není,ani stopy. Neustálé stoupání všeho zboží povede bezpodmínečně zase ke krisi a uvidíme přece, zdali potom stabilisace na základě tohoto zákona bude moci udržeti kurs. Pan zpravodaj mluvil ve svých vývodech dnes jasně a zřetelně a projevil ve své řeči mnohem méně oposičního ducha, jak tomu jest obyčejně při jiných finančních předlohách. Je zcela správné, že jistá stabilisace koruny hlavně se zakládá na rovnováze rozpočtu. Pan zpravodaj to nejen sám přiznává, pronesl to ještě pregnantnějším způsobem ve výboru, že totiž, jak všichni přece víme, náš rozpočet je vším jiným, nežli obrazem rovnováhy. Musila by se tedy, kdyby se skutečně pracovalo ke stabilisaci koruny, vláda bezpodmínečně ubírati jiným směrem, jehož poctivou snahou je zjednati v hospodářském ohledu rovnováhu v rozpočtu. To však o politice naší vlády říci nemůžeme. Stabilisace takovýmito úspornými opatřeními, jak je vláda v rozpočtu provádí, nepovede nikdy k cíli. Jestliže se na druhé straně takovýmito úspornými opatřeními ničí národní hospodářství, úplně zanedbává sociální péče, zanedbává výchova lidu, domníváme-li se, že spoříme a nespoříme tam, jak také pan řečník přede mnou zdůraznil, kde by se skutečně mohlo spořiti, a kde zcela jasně je viděti, že všechny výdaje pro obrovský militarismus, který vydržujeme, jsou zbytečné, pak je toto neustálé zdůrazňování vůle k zjednání stabilních poměrů neupřímností. Rozpočet musil by býti jinak stabilisován, jinak uveden do rovnováhy, než to činí pokusy, které s tím byly učiněny. Těmito pokusy zjednati rovnováhu rozpočtu dosáhne se opaku, a, ještě méně dosáhne se tím stabilisace koruny, stabilisace národního hospodářství.

Deflace, jak jsem se již zmínil, přinesla kapitálu obrovské zisky, snad také škodu průmyslovému kapitálu, poněvadž deflace přece zastavila všechen průmysl ve státě. Touto předlohou vydává se, jak jsem již dovodil, soukromým zájmům nejdůležitější ústav pro regulování peněžního hospodářství, od něhož závisí každý zdar národního hospodářství. Nic jiného neznamená ustanovení, že dvě třetiny akcií se dostanou do soukromých rukou, a jsme přesvědčeni, že oposice německých měšťáckých stran proti zákonu má tu hlubší příčinu, že se obávají, že se nebudou moci zúčastniti lovu, který kapitalisté nyní zase učiní. Řečník přede mnou poukázal na důvěru obyvatelstva ke státu. Tvrzení, že této důvěry není, je správné, a jeví se v prvé řadě v kursu půjček, které máme. Jestliže půjčky proti své původní ceně mají nyní jen 40, 60 nebo 70 % nominální hodnoty, pak je to nejlepším ukazatelem důvěry obyvatelstva k úvěru státu. Této důvěry právě není. Ustanovení v zákoně o správě banky, kde se praví, že desátý člen může býti cizozemec, není ničím jiným - a pan zpravodaj to přiznává - nežli kontrolou zahraničního kapitálu nad financemi Československé republiky. Jsme vítězným státem, a jako takový nemůžeme si sem ovšem tak zjevně posaditi nějakého Zimmermanna, jak si to musila dát líbiti německo-rakouská republika. U nás se kontrola financí zahraničním kapitálem provede pomocí tohoto. zákona, a poněvadž právě tento zákon zase není ničím jiným nežli zákonem, vytvořeným v zájmu kapitálu a mnohem méně v zájmu národního hospodářství, jsme odpůrci tohoto zákona.

Podívejme se jen na jednu věc, na neustálé stoupání našich činží! Každý zákon na ochranu nájemníků přináší značné stoupnutí činží a je zjevné mínění, že dlužno činže ještě zvýšiti: Na jedné straně domáháte se zdánlivě stability, na druhé straně je vám stabilita docela jedno. Tak se stabilisace nedělá. Všechny věci, které vidíme před svými zraky se rozvíjeti, jako na příklad drahota, stoupání činží, nejsou ničím jiným, nežli součástí pojmu nestability, a když zde žádné stability není, nebude jí lze také docíliti tímto papírovým zákonem. Při každém těžším hospodářském otřesu objeví se také zde, že zákon nemůže způsobiti to, co si snad mnozí finanční politikové od toho slibují. Uvítali bychom to jako první, kdyby bylo možno stabilisovati korunu na zdravé základně, domníváme se však, že tento zákon takovouto zdravou základnou není a právě tak, jako pan zpravodaj dnes přiznal, že bylo ilusí věřiti v zavedení frankové měny, jsme přesvědčeni, že za nějaký čas také poctiví upřímní finanční politikové dojdou k přesvědčení, že také tento zákon, kterým mělo býti dosaženo stabilisace koruny, bude rovněž ilusí.

Ke konci ještě nechci nechati bez odvety několik vývodů pana sen. Ledebura. Sen. Ledeburovi uráčilo se pronésti zde dnes velmi pěkný vtip. Tvrdil, že my v Československé republice stojíme pod socialistickým terorem, že vláda provádí socialistický teror. Pánové, jestliže sen. Ledebur, jak se domnívám, rozumí tím snad obojživelníka sociálního zákonodárství, jakého máme v našem zákoně o závodních výborech, v našem sociálním pojištění, v zákonech o dovolené, pak myslím můžeme klidně tvrditi, že tomuto vtipu pana senátora budou se smáti i kuřata na jeho statcích. Neboť to není žádné sociální zákonodárství v našem socialistickém smyslu. Nemůžeme tudíž mluviti také o žádném socialistickém teroru. Jedním dechem mluvil však pan sen. Ledebur také o tom, že zákon znamená poškození zájmů dělnických. Vidíte tedy, jak si tento tak zvaný křesťanský socialismus představuje svět. Jak jsem se již zprvu zmínil, není to nic jiného, nežli oposice německých kapitalistů proti tomuto zákonu jen z toho důvodu, že se nemohou zúčastniti tohoto lovu českých velkokapitalistů.

Chci ještě ke konci přednésti jinou věc. Není nám bohužel zítra možno zúčastniti se schůze, ve které bude projednáván tak zvaný interkonfesijní zákon. Máme mnoho vytýkati na tomto zákoně, i neodpovídá naprosto našim názorům. Přiznáváme však, že se tímto zákonem zavádí zcela určité zlepšení oproti dnešním poměrům. Kdybychom zde zítra byli, hlasovali bychom, pro zákon. To chci jen přednésti k informaci.

K předloženému zákonu, o kterém se nyví bude hlasovati, prohlašujeme, že budeme hlasovati proti němu. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Nikdo není k slovu přihlášen. Prosím pana zpravodaje, má-li nějaký doslov.

Zpravodaj sen. dr. Horáček: Slavný senáte! Pokládám za svou povinnost reagovati na některé vývody vážených pánů předřečníků. Především oba pánové, jak pan sen. dr. Ledebur, tak Reyzl zde dosti nepříznivě a ostře kritisovali naši dosavadní deflační politiku. Pánové, o deflační politice mohou býti různé názory: Jistě jsou vrstvy a třídy obyvatelstva, které velmi trpěly politikou deflační. Jsou ovšem, zase jiné třídy a vrstvy, kterým politika prospěla. Vážení pánové, není to lhostejno, jaký kurs koruny je a jak se utvářel. Račte jen uvážiti to veliké množství bývalých střádalů, kteří měli své vklady ve spořitelnách, kteří měli své ukládací cenné papíry atd., když viděli, jak jejich jmění jim takřka mizí pod rukama, a jistě uvítali, když následkem deflační politiky přece jen aspoň něco, jistý zlomek tohoto jmění byl nyní zachráněn. Kdybychom.nebyli bývali dělali deflační politiku, možná, že by ta koruna byla po té šikmé ploše řítila se dolů, jako jsme to viděli v sousedních státech; a to myslím, že nemohlo býti naším ideálem. Pan sen. Reyzl také zde mluvil o tom, že stabilisace koruny neznamená ještě stabilisaci cen, to je, že neznamená zastavení stoupající drahoty. To je pravda, ale to jsou dvě různé věci. Co znamená stabilisace koruny? To znamená její stabilisaci v poměru k zlatu, k zlatým měnám; ale to neznamená ještě, že také tím budou stabilisovány ceny. Vždyť víme, že i v těch, zemích, jako je Amerika, Anglie atd., kde je zlatá měna, je drahota, a ještě větší než u nás, poněvadž mohou to býti také docela jiné příčiny, které zaviňují drahotu, jako zvýšení nákladů výrobních, nedostatek produkce atd. Ale to jsou činitelé, kteří leží mimo otázku valuty.

Když jednáno o stabilisaci měny, můžeme jenom na straně měny ustálenost nějakým způsobem přivésti k místu, ale nemáme moci, abychom i ohledně těch jiných činitelů, kteří drahotu způsobují, dosáhli stabilisace, to jest stabilisace cen vůbec.

Pan sen. Reyzl zde docela správně podotkl, a já s tím souhlasím, že musí býti naší snahou dosáhnouti rovnováhy v rozpočtu. Vážení pánové! To jistě musíme jednou s těmi různými velkými výdaji přestati a musíme spořiti. Ale na jedno bych poukázal, ať již o těch našich výdajích soudíme jakkoliv, že přece jen v těch výdajích je také mnoho položek, které právě byly ve prospěch těch tříd, které pan sen. Reyzl zde zastupuje. My těch výdajů jistě nelitujeme, jsou to výdaje na různá sociální zařízení, avšak jistě i tyto výdaje to byly, které mnohdy porušily právě tu žádoucí rovnováhu našeho rozpočtu.

Pokud se týče pana sen. dr. Ledebura, podrobil on zde vlastně velmi nepříznivé kritice celé naše hospodářství státní a finanční. Mluvil zejména široce o pozemkové reformě atd. Já jako referent o otázce cedulové banky nepokládám za svůj úkol následovati tyto jeho výlety do různých oblastí naší hospodářské politiky. Jenom podotkl bych tolik: Pan sen. dr. Ledebur souhlasí vlastně s tendencí celého zákona, zejména se stabilisační tendencí naší měny. Jenom vytýká, že dvacetiprocentní úhrada bude příliš malá. Jistě, pánové, ta dvacetiprocentní úhrada bude s počátku dosti skrovná. Ale víme, že se má pomalu zlepšovati až do 35 %. Mimo to bylo by omylem souditi z malé anebo veliké úhrady vždy na jakost měny. Při nesměnitelnosti bankovek, kterou dosud máme, má výše úhrady jen jakýsi psychologický význam. To znamená jen moment důvěry. Když se ví, je-li větší úhrada, je větší důvěra papírovému penízi, když se ví, je menší anebo žádná úhrada, je menší důvěra. Jsou dnes jistí theoretikové, kteří vůbec zavrhují úhradu, kteří říkají, že úhrada nemusí býti vůbec žádná, že není potřebí zlata, že stačí úplně papírové peníze atd. V tom jest jistě omyl, ale přece jen otázka úhrady nehraje tu úlohu, která se jí někdy přikládá.

Pan sen. dr. Ledebur mluvil zde také o tom, že naše cedulová banka bude zbyrokratisována, že stát na ni budě vykonávati veliký vliv; že bude jmenovati guvernéra, tři bankovní rady a pod. Vážení pánové! Ale stát přece nemůže cedulovou banku, která má tak veliký hospodářský význam, která je regulátorkou celého oběhu peněžního, která je ochranitelkou měny, která rozhoduje o míře úrokové, vydati zcela mimo svůj vliv a svoji působnost. Tedy jistý vliv si stát musí vždy zachovati. Je známo, že na př. v Německu cedulová banka byla vlastně takřka státním ústavem, úředníci cedulové banky v Německu byli vlastně státními úředníky, tam byl ten vliv mnohem dalekosáhlejší. Ostatně neklamme se, když je nějaký ústav akciový, že nepodléhá státnímu vlivu.

Máme příklady z války, že všecky cedulové banky ve všech státech, ačkoli byly samostatnými akciovými ústavy, když to stát poručil, tedy mu tiskly bankovky kolik chtěl, a byly to akciové banky, tedy tak zvané neodvislé ústavy.

Pan sen, dr. Ledebur také zde nepříznivě kritisoval činnost bankovního úřadu. Račte prominouti, ale já se musím v tom směru bankovního úřadu zastati a nemohu uznati za správné na př. tvrzení pana sen. dr. Ledebura, že by býval bankovní úřad odmítal dobré obchodní směnky proto, že snad byly německého původu. Jest však pravda, že dobré obchodní směnky jsou dnes velmi řídkým zjevem, poněvadž naše celé hospodářství pracuje dnes ještě pohříchu hlavně s finančními směnkami a nikoliv s obchodními směnkami, neboť obchodní úvěr po válce byl velmi pochroumán. A je zajímavo, že tato docela objektivní a správná činnost bankovního úřadu dnes se všeobecně uznává i v cizině.

Pan sen. dr. Ledebur také apeloval na to, aby zejména zástupcům německé národnosti bylo přiznáno zastoupení v budoucí cedulové bance. My budeme jistě v tom směru spravedliví. Připomínám jen, a pan sen. dr. Ledebur sám na to upomenul, náš dlouholetý boj v rakousko-uherské bance o naše zastoupení. Měli jsme, pokud. se týče akcií, velmi značnou minoritu, ale ani jednoho generálního radu nám nechtěli přiznati a vždy ve valných hromadách velmi briskním způsobem odmítali, čistě z nacionálního stanoviska, naše požadavky.

My, pánové, nechceme tak postupovati a jistě, pokud přání z německé strany budou odůvodněna, vyjde se jim, pokud to bude možné, vstříc.

Konečně mluvil pan sen. dr. Ledebur velmi mnoho o důvěře a nedůvěře ciziny. Jistě nám všem záleží na tom, aby, pokud se týká vašeho státu a našich poměrů hospodářských, byla rozptýlena v cizině všeliká nedůvěra a pochybnosti, které tam proti nám snad dosud jsou. Ale tu bych zejména měl prosbu i k panu sen. dr. Ledeburovi, jenž má v cizině četné styky a přichází tam mezi vlivné kruhy, kdyby laskavě i on podporoval důvěru v náš stát v cizině a kdyby tam také spravedlivě dosvědčoval, že se snažíme, pokud se týká našeho hospodářství, jakožto jeden z nejuspořádanějších států ve střední Evropě, přijíti po válečných poruchách ke konsolidaci a plnému ozdravění. Jsem přesvědčen, že pak nedůvěra a pochybnosti ciziny budou velmi rychle odstraněny a že k tomu pak i pan sen. dr. Ledebur účinně přispěje. Tím tedy končím a doporučuji předlohu ke schválení. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou. Jsou námitky? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou vyznačeny v tisku 2128, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)


Související odkazy