Pan sen. kolega Klečák řekl, že tento zákon má své přátele a také své nepřátele. Já řeknu, že nepřátele míti nemůže, ale že tu a tam budou musiti se státi opravy, to je jisté. To ukáže budoucnost, a co je chybné, musí se napraviti a chyby se dají vždycky snadno odstraniti. Jsou tu však také některé výhody a to, jak jsem již řekl, pro invalidy, sirotky a vdovy, které částečně vyváží nevýhody druhých, a již i nyní je porozumění, že v pěti letech nabude se názoru na řádnou úpravu celého pojištění a také že složených prémií nesmí býti jinak použito, než jako reservy pro pojištěnce, a proto usnesl se náš klub, že budeme hlasovati pro navržený zákon nám tuto předložený. (Výborně!)
Místopředseda dr Franta: Slovo má dále pan sen. Chlumecký.
Sen. Chlumecký: Slávny senát! Konštatujem, že záujem pánov z koalície na debate o sociálnom poistení je veľmi slabý. Zasedacia sieň je takmer prázdna a predsa ide o tak dôležitý zákon, aký chcú páni robotníctvu, malým živnostníkom a domkárom nahovoriť.
Pán kolega Klečák sa tu pustil pri tejto príležitosti do komunistov. Postavil sa do hrdinskej pózy a pravil: že oni, páni patentovaní vlastenci majú pre strach udelané. Pravda je, že majú páni četnictvo, políciu, úrady a celú armádu len pre seba. Že vzdor tomu všetkému majú ale ešte strachu dosť, to dokazuje, že prenasledujú svojimi úrady a policajty, kde len možno, komunistov. To dokazujú tiež tým, že nútia naše deti do Sokola a Orla, aby ich tam otravovali svojou zavŕtanou ideológiou.
Tedy strachu majú páni práve dosť. I tento zákon o poistení malých domkárov, živnostníkov a robotníkov atď. je len preto na dennom poriadku, poneváč strach pánov núti niečo pre ľud robiť, aby sa tento nezrevolucionoval, ináčej by nerobili docela nič. Horko-ťažko sa zmohli páni na túto žobrácku podporu starých ľudí, ktorej sa títo nedožijú, alebo len tak 14 dní pred smrťou ju dostanú.
Kto nepozná chamtivosť a nenásytnosť panujúcej buržoáznej triedy - a tá vládne u nás práve tak, ako vo všetkých kapitalistických štátoch sveta - nazdal by sa, že u nás nastanú od zajtra pre pracujúce vrstvy ľudu blažené časy. Sociálne poistenie robotníctva máme už, ale nemohlo vstúpiť do života, poneváč bolo viazané na budúce poistenie samostatne výdelečne činných. Boli skeptikovia, ktorí tvrdili, že robotníci nikdy sa nedočkajú dobrodenia sociálneho poistenia, že tento zákon, ačkoľvek nedostatočný, ubohý, zostane len na papieri. A teraz oznamujú meštiacke a sociál-patriotické časopisy Československa s jasotom, že je koniec všetkému utrpeniu pracujúceho ľudu, že sociálne poistenie stane sa skutkom. (Místopředseda Valoušek převzal předsednictví.)
Dnes máme k pojednávaniu predlohu zákona o poistení osôb samostatne hospodáriacich pre prípad invalidity a staroby. Poslanecká snemovňa tento zákon odhlasovala a nieto tej najmenšej pochyby, že bude odhlasovaný bezo zmeny aj tu v senáte.
My, komunisti, nebudeme hlasovať s vami, pánovia zo štátotvorných strán, pre tento zákon. Nie snáď preto, že by sme boli nepriateľmi samostatne výdelečných osôb, ale preto, že tento zákon je práve tak nedostatočný, ubohý, ako zákon o sociálnom poistení robotníctva. Podali by sme pozmeňovacie návrhy na zlepšenie predlohy zákona, ale sme tu v senáte tak slabo zastúpení, že nemáme dostatočný počet podpisov, lebo mandáty, ktoré by nám prirodzeným právom a podľa zásady demokracie patrily, majú obsadené československí sociálni demokrati. Naši súdruhovia v poslaneckej snemovni podali na 60 pozmeňovacích návrhov, ktoré však boly meštiackymi a sociál-patriotickými hlasy zamietnuté. Následkom toho boly prinútení hlasovať proti zákonu, ktorý slúži len na oklamanie pracujúcej triedy, ktorý je pieskom do očí robotníkom, malým roľníkom a živnostníkom. My, komunisti, tu v senáte samozrejme zaujímame to isté stanovisko, ako naši súdruhovia v poslaneckej snemovni.
Pokrik buržoázie a jej lokajov, ako by sme zradili pracujúci ľud, nemôže nás pomýliť. Vieme dobre, že zákony, ktoré buržoázia schvaľuje, nemajú pražiadnej ceny pre pracujúci ľud. Len také zákony, ktoré siahnu do vačkov boháčov, ktoré pritiahnu remeň v blahobyte žijúcim zaháľačom a proti ktorým zákonom samozrejme sa títo budú zúfale brániť, zlepší sa sociálne postavenie pracujúceho človeka. To, čo zaháľači dobrovoľne dajú, pomôže lačným proletárom práve tak, ako biskupské požehnanie. Ešte na to doplatia. A skutočne i na toto požehnanie sociálneho poistenia majú veriaci, dobrí chudobní občania poriadne doplatiť. Bude to poistenie drahé a málo kto dožije sa jeho skúpeho dobrodenia. Pochvaľovať budú si ho len štátotvorní páni, ktorí posadia svojich synkov do úradov novej inštitúcie. Títo budú sociálne dobre poistení. Chudobný domkár alebo živnostník bude prinútený mesačne platiť za poistenie 22 Kč. Eventuelne bude tento obnos od neho exekúciou vymáhaný. Kto pozná tie chudobné dedinky na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, ten vie už napred, aké scény budú sa tam odohrávať v blízkej budúcnosti. Mnohému domkárovi pomôže buržoázia touto sociálnou reformou, touto humanitou o niekoľko rokov skoršie do hrobu, ako by sa do neho dostal bez jej humanity. Tak bude vyzerať to vaše požehnanie v praksi. Kuriózne je, že poistení budú i veľkostatkári, veľkoobchodníci a fabrikanti milionári, ale viacej platiť nebudú, ako chudobní domkári, ačkoľvek z nich aspoň 80 % dožije sa 65. roku veku. Budú tedy tí chudobní platiť hlavne pre tých bohatých. Behom času bude v každej dedine nejaký starý zámožný sedliak, statkár, krčmár, ktorý bude brať podporu, ale žiadon chudobný, 65 rokov starý domkár alebo robotník tam nebude. Tí vymrú podvýživou a vysilením od ťažkej práce dávno pred 60. rokom.
Hranica 65 rokov je príliš vysoká a mala by byť snížená. Taktiež je trojročná doba čakacia príliš dlhá. Veľkým nedostatkom je tiež, že zákon nepamätá na ženy a deti chudobných poistených a na osoby, ktoré už dnes sú sostarlé, od práce zodreté a potrebovaly by podpory. Kto je vyše 60 rokov starý, nemôže sa prihlásiť do poistenia. Títo nešťastníci sú odkázaní na humanitu tej buržoázie, ktorá ich po celý život vyssávala. Podľa nášho názoru mali by byť prinútení tí, ktorí z práce druhých nadobudli veľké majetky, aby čiastku z nich vrátili chudobným, zodretým starcom a opusteným sirotám. Ale darmo je vám, pánovia, také krásné, šľachetné myšlienky predkladať. Vy na ne nepristúpite," to by bolo priveľmi boľševické. Náš ideál sociálneho poistenia vyzerá docela ináč, ako to, čo vaša meštiacka humanita je vstave splodiť. My by sme si priali, aby každý 55ročný človek a každý práce neschopný vôbec mal právo na takú štátnu podoprú, z ktorej by mohol slušne žiť. Na tú istú podporu by musel mať nároky aj ten, kto je mladý a zdravý, ale je bez svojej viny nezamestnaný, štát je povinný každému svojmu občanovi dať možnosť práce a výdelku. Práce by bolo dosť, keby bola rozumná organizácia a nerozhodovaly o tom, čo sa má robiť, len zisky kapitalistov. Ďalej by musela byť lekárska pomoc a lieky pre nemajetných zdarma. K tomu by ovšem bolo treba ohromných finančných prostriedkov. To by sa ale dalo ušetriť na militarizme, kde toľko mladých a zdravých ľudí ubíja neproduktívne čas, ďalej na krimináloch, ktoré by sa z veľkej časti vyprázdnily. Ďalej by musely byť vyvlastnené bez náhrady všetky bane, poneváč je to zlodejstvo, jestliže si jednotlivci privlastňujú poklady, ktoré príroda do zeme uložila. To isté platí o veľkostatkoch a miliónových majetkoch vôbec, ktoré pochádzajú z mozoľov pracujúcich.
Takým spôsobom dala by sa nielen bieda širokých vrstiev zmierniť, ale nastal by všeobecný blahobyt na účet dneskajších parazitov. Ale to si vy, pánovia, neprajete, lebo nie ste boľševici. Vy chcete mať žobrotu, aby ste mohli rozdávať almužné, aby ste mali príležitosť dávať lacné mastičky na rany padlých v hospodárskom zápase.
Váš zákon o poistení samostatne výdelečných osôb nezmení nič na ich biede, práve tak, ako nič sa nezlepší vašim poistením robotníctvu. Všetko zostane nielen pri starom, ale bieda a zúfalosť veľkých máss bude sa stupňovať ďalej vašou cestou vývojovou. Najlepšie ilustruje vašu ľudomilnosť a dobročinnosť, že zároveň potichu zavádzate agrárne clá, ktorými bude drahota štabilizovaná. Čo na jednej strane dávate, hneď na druhej strane storáz ľudu berete. My vieme dobre, že v kapitalistickej spoločnosti to ináč nemôže byť, a preto chceme vládu robotníkov a roľníkov. Od vlády buržoázie a sociál-patriotov nemá ľuď nič dobrého k očakávaniu.
Zákon o poistení samostatne výdelečných osôb bude v tom znení, ako ho prijala poslanecká snemovňa, i tu v senáte odhlasovaný, tak ako až dosiaľ všetky zákony nezmenené prešly senátom. A táto predloha má skutočne veľké nedostatky. Ráčte mi láskavé vysvetliť pánovia, aký účel vlastne má tento senát? Keď je všetko dobré, čo "pětka" usnesie, je vôbec celý parlament zbytočný. Na čo sú tie dlhé reči a formality, na čo tá spústa tlačív a ten celý aparát, keď je vopred vylúčené, aby sa niečo zmenilo na tom, o čom 5 osôb sa usnesie?
Medzi ľudom je počuť hlasy, že by bolo treba senát odstrániť, zkasírovať. Keď sme sa po parlamentných voľbách v senáte konštituovali vo spoločnom klube československých sociálnych demokratov, podal nebohý súdr. Hybeš v prvej schôdzi návrh, aby klub v plene senátu hneď v prvom zasadnutí podal protest proti dvojkomorovému parlamentnému systému. Jeho návrh bol ovšem veľkou väčšinou zamietnutý. Dnes po 5ročnej zkušenosti vidíme, že súdruh Hybeš mal pravdu. Lenže dnes môžeme už s dobrým svedomím vysloviť, že meštiacky parlamentný systém vôbec ľudu neprospeje. On slúži len za plášť meštiackej diktatúre alebo t. zv. demokracii, aby ľud mal ten dojem, že on si sám vládne a spokojne niesol všetky bremená, ktoré mu buržoázia na bedrá uloží. Triedne uvedomelý proletariát vidí vám ale do kariet, a preto bude usiľovať o to, aby sa všetky vaše darobné a drahé ceremónie čo najskôr ukončily a nový zdravý politický život nastal v tomto štáte.
Pre zákon o poistení samostatne výdelečných osôb tak, ako ho vláda podala a poslanecká snemovňa schválila, s vami hlasovať nemôžeme, poneváč je nedostatočný. (Souhlas u stoupenců.)
Místopředseda Valoušek (zvoní): Dalším řečníkem "pro" je pan sen. dr Franta. Prosím, aby se ujal slova.
Sen. dr Franta: Slavný senáte! Pan sen. dr Hilgenreiner vytýkal předloze spěch, jak to mají páni s německé strany vždycky ve zvyku. Ale nemožno zapomenouti, že právě předloha o sociálním pojištění, jak první část, tak druhá část byla předmětem dlouhých jednání, a že tedy jen snad, když už je všecko hotovo a všecky strany, aspoň koaliční, souhlasí, neodkládáme toto jednání, poněvadž pokládáme za velmi důležité, aby předlohy ty byly uzákoněny co nejdříve. Zároveň také se dotkl pan dr. Hilgenreiner toho, že předloha je vlastně česko-nacionální. Myslím, že nikdo z těch, kteří na předloze pracovali, na to si nepomyslili. Chtěli pomoci pokud možno vrstvám nesamostatných a samostatně výdělečných, ale na to, že by to měl býti nacionální zákon, si jistě nikdo nepomyslil. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To by bylo u vaší strany po prvé, že se na to nemyslilo!) Páni referenti jasně řekli, oč běží. Jasně to řekl také pan ministr dr Winter, všeobecně i detailně, on, který se zabýval již ve Vídni těmito věcmi tak důkladně, a také důkladně nám to řekl. Přijímáme to tedy s vděčností.
Základ předlohy je v paragrafu 2. Nevztahuje se tedy na všecky ve státě, nýbrž na ty, kteří platí daně výdělečnou a pozemkovou, a vztahuje se také namnoze na vrstvy, které jsou pojištěny docela jinde, na př. advokáti, lékaři, kteří by rádi byli vyňati. Dovolte však, abych místo širokých věcí dotkl se jednoho stavu, který v osnovu zahrnut není a to je stav žurnalisty. Žurnalista není pojištěn starobně ani invalidně, jenom v některých korporacích neb spolcích. Máme u nás "Jednotu českých novinářů", "Spolek českých žurnalistů", které však nemohou vypláceti žurnalistovi tolik, čeho by bylo člověku potřebí. Je to spíše almužna nebo dar, a ne pense. Ostatně ještě za Rakouska vyšel zákon, ve kterém byli žurnalisté zařazeni mezi obchodní pomocníky. Tedy také v tom ohledu jsou žurnalisté jaksi znehodnocováni, ačkoliv nechci znehodnocovati ten stav obchodních pomocníků, ale přece do té kategorie nepatří. Je to opatření poměrně nejlepší, všecko dohromady však nečiní tolik, aby tak důležitý stav, jako jsou žurnalisté, byl chráněn ve stáří před bídou a nouzí.
Každý žurnalista obětuje se pro svou stranu, obětuje se pro veřejnost a mnohý z nich dává celý život, a co má potom z toho? Takřka nic. Některé žurnály ovšem jsou takové, že trošku aspoň zabezpečují jeho stáří, ale některé to činiti nemohou. A přece mezi žurnalisty jsou tak skvělá jména. Připomínám jen Havlíčka, Nerudu, - nepůjdu ani dále. Co ti měli, co ti zkusili! A mohli doufati v zabezpečené stáří? Nikoliv! Připomínám to jen, poněvadž dnes skoro každý jiný stav bude opatřen, třeba ne tou měrou, jak bychom si přáli, poněvadž stát tou měrou to činiti nemůže, ale aspoň poněkud. Připomínám to proto, že věc netýká se žádné jediné strany a žádné jediné národnosti. Tato spravedlivá věc se týká všech stran a všech národností. A tu, myslím, že bychom mohli býti v tom za jedno, abychom dali základ k tomu, aby vláda učinila v brzku něco, aby tomuto stavu důležitému stalo se po právu, žurnalista je přece jako voják v bitvě, vždycky musí býti připraven, ve dne v noci, a jak jsem pravil, dnešní naše žurnalistika je již vyspělá. Není to jako dříve. Dnes mezi žurnalisty jsou lidé velice vzácní a pracovití, lidé, kteří mnoho a mnoho vědí. Stát také chce od novin mnoho. Na pokyn různých ministerstev musí žurnály činiti co nejrychleji vše možné a tak žádáme-li od žurnalisty různé povinnosti, musíme také žádati, aby pro ně byla i práva.
A nyní mám malou kapitolku, která se týká lidí veřejně působících. Kolik lidí bylo jen žurnalistikou učiněno něčím? Často musila přijíti žurnalistika, aby na ně upozornila, a teprve potom bylo si jich všímáno. Mnohý, který mnoho pracoval, nemohl se toho domoci, ale žurnalistika mu dopomohla k tomu jménu a k tomu postavení, ve kterém je. Na to nesmí zapomínati lidé, kteří veřejně působí, neboť by to byl veliký nevděk. Bylo upozorněno, že snad věc by šla učiniti § 71 osnovy, který mluví o tom, že pojišťovna může pojistiti na dávky zákonité také skupiny osob nepodléhajících pojistné povinnosti. Vítal bych to, kdyby se to stalo pro začátek. Ale mám za to, že je to velmi málo a že by se mělo přistoupiti k jinému řešení, k řešení důstojnému toho stavu, jakým je žurnalistika, žurnalistika kromě toho má těžší postavení. Račte uvážit § 24 ústavy: "K trestnímu stíhání nebo disciplinárnímu stíhání je potřebí souhlasu sněmovny", ale v odstavci 2. se hned praví: "Tato ustanovení nevztahují se na trestní odpovědnost, kterou člen Národního shromáždění má jako odpovědný redaktor." Tedy je to jistě těžší odpovědnost, než u ostatních členů parlamentu.
Končím, neboť nechci déle napínati pozornost, a mám za to, že jde zde o věc, která se týká všech stran, všech národností, aby tomu důležitému stavu v nejbližší budoucnosti dostalo se něco, co mu náleží. (Potlesk.)
Místopředseda Valoušek: Dalším řečníkem je pan sen. dr. Spiegel. Prosím, aby se ujal slova.
Sen. dr. Spiegel (německy): Slavný senáte! Jménem klubu německé demokratické strany svobody dovoluji si podati toto prohlášení: potíráme tento zákon a potíráme obzvláště způsob zákonodárného projednávání z těchto důvodů:
Předně: jsme proti každému překotnému zákonodárství. Stalo se zde v parlamentě zvykem, že se zákony neprojednávají klidně a věcně, nýbrž že se vládní předloha podá ve sněmovně a že se v jedné, jak ve druhé komoře probičuje v několika dnech. Nikdo neví, proč tento spěch. To se ukázalo obzvláště v tomto případě. Není zde žádné příčiny ke spěchu, neboť, podíváte-li se na ustanovení zákona o pojištění osob nesamostatných, shledáte, že má vejíti v platnost dne 1. července 1926. Předložený zákon však uvede se vůbec v platnost cestou nařízení. Nebylo žádného spěchu a žádné příčiny pro použití §u 55 jednacího řádu. Se šíleným spěchem usnesl se senát o obsažném zákoně. Bylo již poukázáno na to, že členové sociálně-politického výboru vůbec nemohli zákon prostudovati. Dne 5. června odpoledne byl zde rozdáván, dne 6. června vyřídil sociálně-politický výbor, jak jsme slyšeli, ve dvou hodinách - to mně vůbec nebylo známo - tento zákon s půldruhá stem paragrafů. Nemyslím, že je možno takovýto zákon tak rychle stráviti. Ohrazujeme se proti tomu, aby Parlamentarismus tímto způsobem byl přiváděn ad absurdum tím, že se zákon přijme takřka nečtený. Rozpočtový výbor potřeboval k tomu ještě méně času, nežli sociálně-politický výbor. Dnes se letem o tom promluví a konečně hlasuje. To je parlamentu nedůstojno. To může jen zdiskreditovati parlament a jeho činnost u veškerého obyvatelstva, a chci připojiti: bez rozdílu národnosti.
Za druhé: Jsme také odpůrci každého příležitostného zákonodárství. Stalo se zde zase zvykem, že se zákony podávají a projednávají, nikoli že jsou nutné a účelné, nýbrž zákonodárství stalo se předmětem obchodování mezi různými koalovanými stranami. Musíme tudíž podávati a spolknouti zákon proto, poněvadž jest odměnou za to, že ta neb ona strana zůstala koalici věrna. V budoucí učebnici agrární politiky bude na otázku, jak nejsnáze a nejrychleji lze dojíti agrárních cel, musit státi: "Připravte zákon pro pojištění osob samostatných." (Veselost.) Takovýmto způsobem se zde uzavírají obchody i ohrazujeme se proti tomu, aby se zákonodárství takovýmto způsobem zneužívalo.
Za třetí: jsme proti každému klikatému zákonu. Zákonodárství má býti konsekventní, důsledné. Není však přípustno, aby se v jednom roce řeklo "A", ve druhém roce "B". Loňského roku usnesli jsme se o zákoně o pojištění nesamostatných, který praví, že tento zákon má vstoupiti v platnost současné se zákonem o pojištění osob samostatných. Jednotlivé strany tehdy kladly velikou váhu na toto junktim. Dnes zase se upouští od tohoto junktim; nevíme, z jakého důvodu bylo loni potřebí spojení obou zákonů a proč ho letos není více potřebí. Této klikaté linie v zákonodárství nemůžeme a nechceme se zúčastniti.
Za čtvrté: co se obsahu zákona dotýče, odvoláváme se na prohlášení, jež člen naší strany posl. Kostka podal při jednání v poslanecké sněmovně. Připojujeme se zplna k tomuto prohlášení. Zákon jest obsahově nedostatečný, věcně nepřipravený, není svědomitě sepsán. O tom bylo dnes již podáno mnoho materiálu. Jsou celé skupiny stavů, které pro zvláštní ustanovení o předpokladech pro důchod vůbec nebudou míti důchodu, které však budou nuceny nésti břemena pojištění.
Za páté: potíráme zákon, poněvadž to je, jako mnohé jiné zákony, které zde byly projednávány, zase donucovací zákon. Vykonává se zase nátlak na nejširší vrstvy obyvatelstva. Praví-li se, že dobrovolně nelze docíliti takovéhoto úspěchu, pak bych o tom velmi živě pochyboval, neboť zákon prospěje jen velmi málo lidem. V této příčině bych řekl: je přece úkolem zákonodárství vychovávati ke spořivosti, ale nikoli k pravému opaku; a tento zákon dociluje pravého opaku. Nemůžeme žádati, aby obyvatelstvo bylo pilnější nežli my, aby toto obyvatelstvo studovalo zákon, který senátoři přijmou nečtený. Myslím, že to smím říci. Nestuduje-li obyvatelstvo zákon, neujasní si, jak nepatrné jsou dávky, které na základě pojištění jednotlivým pojištěncům připadnou. Myslím, že tudíž dotčený pojištěnec bude spořivost pokládati vůbec za zbytečnou a že si pomyslí: "Mohu spotřebovati vše, co přijmu, poněvadž vím, že jsem pro stáří pojištěn a že nemusím míti žádné starosti." Měli bychom naopak vychovávati ke spořivosti; bylo vypočítáno, že někdo, kdo do spořitelny uloží částku, kterou nyní musí platiti na základě pojištění, bude z toho, až přijde čas, míti více, bude míti větší důchod, nežli jaký obdrží dnes podle tohoto zákona. Máme vůbec za to, že je v československém státě tak obrovský počet donucovacích zákonů, že se nedoporučuje jejich počet rozmnožovati.
Za šesté: Před nedávném byla zde v senátě přijata resoluce - a to navrhoval ji pan sen. dr Veselý - která je zcela zbytečná, aby totiž vláda ve svých předlohách dbala hranic mezi mocí zákonodárnou a nařizovací. Tato resoluce byla proto zbytečná, poněvadž je věcí senátu, aby sám zákony, které snad obsahují takováto ustanovení, pozměnil tak, aby moc nařizovací byla odkázána do svých mezí. Ale budiž: bylo se dovoláváno rozsudku ústavního soudu a hlasů zahraničních právníků, řeklo se, že se zákonodárné moci má dostati toho, což jejího jest, a moci nařizovací to, co jí náleží. Zákon nemá obsahovati zmocnění, která přesahují to, co normálním způsobem přísluší moci nařizovací, že se totiž podrobnosti zákona provádějí nařízením. Pohlédneme-li na tento zákon, shledáváme, že důležitá ustanovení se ponechávají moci nařizovací, tak především důležité ustanovení o působnosti zákona. Je to zlozvyk, když se uvedení zákona v platnost přenáší bez jakéhokoli omezení na moc nařizovací. Tak je tomu také se zákonem o župách; v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zákon ještě neplatí. Mezi tím se poměry změnily tak, že zákon o župách ve starém svém znění po mém názoru vůbec nemůže vstoupiti v platnost. Bylo zbytečným opatřením usnášeti se o tomto zákoně o župách, měli jsme se na něm usnésti, když předpoklady pro jeho působnost byly skutečně dány. Pracovati zákony do zásoby je vždy velmi pochybené. Jsou to - mohu to také jinak nazvati - plané zákony do vzduchu. Co se předloženého zákona týče, bylo již na to poukázáno, že lhůty, která se má získati, má se použíti k činnosti propagační. V tomto státě se nadělá tolik propagandy, že se tato propaganda pokládá za tak důležitou, že se musí dělati také pro zákony. Je to slabostí státu, vydává-li zákony, pro které se teprve musí dělati propaganda, nemůže-li se spolehnouti na věrnost k zákonům u obyvatelstva, nikoli německého, míním českého. A co jiného má to býti, když teprve má býti utvořen výbor, který má dělati pro zákon propagandu! Tento výbor je v zákoně také jen v obrysech blíže naznačen. Také zde se zase volí cesta nařizovací.
Za sedmé: musíme právě tak jako jednotliví předešlí řečníci upozorniti na stránku národnostní. Pan řečník přede mnou řekl, že v této otázce není národnostních rozdílů. Ale my to známe; vždy se činí národnostní rozdíly. Kolega dr Hilgenreiner poukázal na organisaci pojištění a řekl již, jak slabě budou Němci zastoupeni v této organisaci. Ohrazujeme se proti tomu, že obdržíme zase zákon, kterýmž jsme poukázáni na milost a nemilost většiny t. zv. státotvorných národností - bylo zde v debatě dokonce použito výrazu "státotvorných osob". Z těchto důvodů nejen že nemůžeme hlasovati pro tento zákon, nýbrž zdržíme se také každého dalšího účastenství při poradě a při hlasování. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Valoušek: Další slovo má pan sen. Jaroš. Prosím, aby se ujal slova.
Sen. Jaroš: Vážení pánové! Není bez zajímavosti několik hodin sledovati debatu o sociálním pojištění samostatných. Jeden řečník řekl zde, že nemohou živnostníci a malorolníci platiti měsíčně tolik, ale, když učiněna mu byla námitka, že ani do fondu zajišťovacího zemského neplatí, řekl: "Jděte se podívati, co je jich pojištěno ve veřejných pojišťovnách". Tedy, kdo se dá pojistiti u veřejné pojišťovny, musí platiti příspěvek přibližně asi takový, chce-li míti jen trochu kapitálek pojištěný, jak bude v tom pojištění.
Druhý řečník říká: Proč takový spěch? Ale tentýž řečník se na konci své řeči diví tomu, proč je ta předloha bez termínu a proč se nestanoví, od kdy to bude začínati.
Třetí řečník se táže, proč děláme zákon, když stát na to nemá peníze, ale nedávno, snad půl roku tomu, když jsme projednávali v sociálně-politickém výboru zákon o stavebním ruchu, ten řečník byl pro rozhazování a ukládal státu za povinnost dáti tolik prostředků, až bude stavební nouzi učiněno konec.
Někteří páni se rozčilovali nad tím, že rozpočtový výbor byl za hodinu hotov a že sociálně-politický výbor to promrskal za 3 a půl hodiny. Ale když to tak člověk vidí, zdá se mu, že skoro jsou rádi, že ještě chytí ten předpolední vlak, jak z toho výboru utíkají! Pánové, kdyby ta oposice chtěla vážnému projednávání, má každý z nich možnost mluviti v tom výboru při nejmenším půl hodiny a když jich je tam deset, nabude to vážnosti, poněvadž se to jednání protáhne na několik hodin. Toho nevidíme! Ve Vídni bylo zvykem, když jsme chtěli dělat obtíže, že všechny vládní strany přestaly mluviti. My jsme měli snahu, aby se mluvilo hodně a protáhlo se jednání na celou řadu hodin až do noci. (Sen. Jarolim [německy]: To nemá zde žádného účelu! - Sen. Polach [německy]: A mluví se více se strany oposice, než se stran koaličních! - Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Nemá to žádného účelu! Proč mluviti?)