Objektivnímu pozorovateli jistě nemůže ujíti, že to slovo, které bylo dáno koalicí ohledně pojišťovacího zákonodárství, bylo splněno, a my musíme dnes vzdáti díky také našemu ministerstvu sociální péče i oběma ministrům za tu pohotovost, s jakou ty ohromné zákony i s celou tou průpravou matematicko-pojistně-technickou bylo provedeno, a jsme jisti, že týmž tempem bude pokračováno, aby co nejdříve prováděcí nařízení k těmto dvěma velkým zákonům bylo hotovo.

Bylo zde namítáno, a zejména časopisy se tím zabývaly, že pojištění je obligatorní a že zejména bohatí lidé jsou nuceni k pojištění, ač třeba ho nikdy nebudou potřebovati. Pravím: To není vada zákona, nýbrž to je jeho přednost. Předně nikdo nemůže říci, jak to s ním bude vypadati, až mu bude 65 roků. Stačí ukázka v našem městském chudobinci u Bartoloměje, z jakých vrstev jsou ti, kteří dnes musí používati dobrodiní obce, a jsou tam nejen schudlí živnostníci, ale i továrníci, kteří měli ohromné jmění a buď vlastní vinou, aneb ani ne vlastní vinou přišli do té situace, že musí nyní dobrodiní obce hledati. Můžeme říci, že se to má zrovna tak, jako se zdravotními zákony; kdybychom neměli dnes zákona o povinném očkování, tak se mu budou lidé vyhýbati přes to, že je to v zájmu jejich zdraví. Když vypukne epidemie, učiní se ostrá opatření, desinfikuje se majetek chudých, ať se tím třeba z polovice zničí, a dělá se to, poněvadž toho vyžaduje zájem zdravého člověka. A když vyžaduje toho zájem ochrany v stáří, to se nesmí poručiti shora? Jsou jisté věci, které musí se přímo shora nařizovati. (Tak jest!)

Je pravda, že budou lidé, kteří proti placení budou míti námitky, je pravda, že bude to zejména na Slovensku dělati určité těžkosti, i v chudých krajích v Čechách a na Moravě. Ale jsem jist, že si lidé na to zvyknou. Ostatně máme tu příklady z pojištění dělnického. Poplatnost v pojištění dělnickém je nepoměrně vyšší. Průměrná měsíční částka, kterou musí dělník platiti, je asi 22-24 Kč, tolikéž platí zaměstnavatel. Znám velmi mnoho případů, kdy zaměstnavatel a ne bohatý, živnostník, který má 2, 3 dělníky, sám platí pojistné nejen za sebe, ale i za dělníka. Celkově povinnost ta se plní velmi svědomitě, neboť nedoplatky, jak je ze statistiky známo, nedělají ani 1/2 %. A nemyslete, že i to 1/2 % jsou lidé, kteří by nemohli platiti. Toho 1/2 % tvoří většinou lidé, kteří, řekl bych, z choroby nechtějí platiti. Zrovna včera jsem dostal do ruky přípis od advokáta jednoho pražského obchodníka nebo obchodnice, nepamatuji se určitě, kde je uvedeno 8 lidí, kde náleží každému jinému z celé republiky zařízení v celém bytě, jen ne tomu člověku, který má platiti dlužných 5.000 Kč; i ta taška, která tam byla nalezena, není jeho, nýbrž ta je jeho obchodvedoucího. Tedy člověk, který má obchodvedoucího, který má zařízený obchod, nemůže platiti a hledá takové cesty! Uvádím jen jeden případ, ale případů takových našlo by se mnoho. Majitel kabaretu, který má jmění, má své auto, dluží 16.000 korun a raději spekuluje a vyhazuje těch 16.000 svému právnímu zástupci, jen aby nemusil ústavu zaplatiti. Tedy to je více méně choroba, to nedělají malí, chudí živnostníci, to dělají právě lidé, kteří mají animositu nebo odpor k takovým humanitním ústavům. (Tak jest!)

Tedy nebude-li zavedeno pojišťování, musí to dělati obce. Dnes již každá slušná obec se snaží, aby měla svůj chudobinec, aby měla kam dáti chudé lidi na stará kolena. Toto opatření tam musí platiti občané v přirážkách, tedy v jiné formě. Je tedy otázka, proč nezavésti přímé pojištění, když se nepřímo musí stejně zaplatiti, a nota bene, dělá to dojem almužny a žebroty, kdežto zde toho odia nebude. Známe případy, že živnostníci a rolníci jsou pojištěni v několika spolcích. U dělnictva právě proto snadno se dalo zavésti a vžíti pojištění nemocenské, poněvadž průmyslové dělnictvo před pojištěním nemajíc ničeho, dávalo se do svépomocných podpůrných spolků a byly případy, že dokonce dělník byl u tří až čtyř spolků. Tedy není pravda, že by se ten obnos ani u těch nejchudších nenašel.

Něco je v tom, že to bude způsobovati obtíže v krajích, kde i za konjunktury a normálních poměrů výdělek není velký. To jsou tkalci, perleťáři, cvočkáři, zkrátka odbory, které mají nepatrný výdělek, a zejména když nastane krise, těžko by platili. Avšak tu je možnost placením přiznávacího poplatku si udržeti nárok a čekati, až bude zaměstnán, aby mohl v pojišťování pokračovati.

Je chybou, že nebylo možno zavésti léčebnou péči. V jiných státech je pro to daleko větší smysl. Jdete-li do Německa na exkursi po několika ústavech a tážete se, jaké procento je dobrovolných členů, tu vidíte, že Stuttgart, který má 120.000 povinných pojištěnců, má přes 50.000 dobrovolných pojištěnců. Mezi tím jsou dělníci, kteří náhodou ztratili zaměstnání, ale převážnou většinu tvoří živnostníci, kteří se povinně sami přihlásili. V nemocenském zákoně německém je výhoda, že dobrovolný pojištěnec neplatí tak jako u nás plný příspěvek zaměstnance a zaměstnavatele, nýbrž toliko 2/3. To tedy umožnilo - vedle toho veliký smysl pro pojištění v Německu - že dobrovolného členstva je nepoměrně více. Jsem jist, že i u nás, kdyby se byly takové pokusy dělaly, kdyby se umožnilo levnější pojištění ihned po převratu živnostníkům, by se vžilo a nyní mohlo by se sloučiti.

Pan prof. dr Kovalik měl námitky, pokud se týče placení, pokud se týče jiných otázek, ale zejména si přál také, aby pojištění bylo provedeno ve formě federativní, aby nebyla taková tuhá centralisace, aby zejména Slovensko mělo svou pojišťovnu. Říkal jsem již při pojištění dělnickém, že tento luxus v pojištění si chudá republika nemůže dovoliti. Jestliže se říká, že není peněz, právě proto nemůžeme chtíti několik pojišťoven. Jestliže by Slovensko mělo právo na svou pojišťovnu, pak má stejné právo nejen Morava a Slezsko, ale i Čechy. Ale když již decentralisace nejen podle zemí, tak také podle národů; na to uhodil pan kolega Jarolim, který žádal aspoň sekce. Ti nacionálnější kolegové z druhých klubů by chtěli docela samostatné pojišťovny. To znamená, že bychom měli 8 pojišťoven, z nichž každá musí míti technického ředitele, administrativního přednostu, matematicko-technické oddělení rovněž s přednostou, tedy měli bychom 8 pojišťoven se 24 řediteli minimálně s ročním příjmem 54.000 Kč, to znamená přímo vyhazování peněz. Jestliže se činí námitky, že jsme za Rakouska byli také federalisty, to je veliký rozdíl. V žádném rakouském zákonu se nemluvilo o poměrném zastoupení podle národnostního klíče, kdežto tady každá předloha umožňuje podle početnosti, síly a poplatnosti zastoupení každé národnostní jednotce. Pan prof. dr Kovalik řekl: "Slovensko to nesnese." V zápětí na to nás prosil, abychom pomohli Slovensko odalkoholisovati. Tedy to je důkazem, že na Slovensku není pojištění proto, že tam řádí ještě ten mor, kterým byl Slovák ničen. Jsem pro to a kdyby pan prof. dr Kovalik učinil zde takový návrh, aby se v tom směru pracovalo, myslím, že v senátě by se nenašel jediný člověk, který by toto nepodporoval. Bojím se však, kdyby to začala dělati vláda, že to budou lidé pana prof. dr Kovalika, kteří se proti tomu postaví. Poukazoval také, že tento zákon dává rentu teprve v 65. roce. Pravda, je to pozdní věk, ale hranice nemůže býti snížena, když i dělníkům bylo měřeno tímto způsobem, a každý, kdo je invalidní, může bráti rentu dříve.

Bylo poukazováno na ten ohromný chvat. Ten, kdo je ve stáří nějak zajištěn, nedovede nikdy pochopiti pocit hrozného stavu člověka, který již nemůže pracovati. Snad s vámi někdy staří, zedření lidé mluví, když se s vámi sejdou, jak toužebně čekají oni, kteří do pojištění nebudou pojati, ale mají bráti podle nového zákona, který chce dr Winter včas podati, nějakou rentu, kdy takový okamžik nadejde! Ani nevíte, kolik lidí již s touto nadějí, která se nestala skutkem, zemřelo, a kteří na tom přímo lpěli a na to čekali. Chvat, který se u nás jeví, musí se pochopiti s toho stanoviska, že přijetím této předlohy bude možno přikročiti k projednávání třetí předlohy, a že konečně budeme zbaveni toho, aby tu chodili žebráci a nastavovali na každém rohu ruce. (Výborně!)

Pan sen. Thoř také se divil tomu velikému spěchu, ač právě od příslušníka strany, která má ve svém středu vesměs živnostníky, je to zvláště nepochopitelné. Stěžoval si, že není zavedeno také nemocenské pojištění. Stěžoval si na příliš vysoké prémie a domníval se, že z toho kapitálu, který se ročně sebere, docela dobře by se mohlo uhraditi těch 15 nebo kolik milionů na to nemocenské pojištění. Předně tento způsob není možný, poněvadž, když nedává vláda presenty dělníkům, nemůže je dávati ani jinému stavu, když má na to platiti každý člověk bez rozdílu, ať je to živnostník, rolník nebo dělník. Za druhé s těmi úroky pojistný matematik již počítal, poněvadž ty úroky jako kapitál tvoří základní jistinu, aby ta která renta splatná po 15, 20, 30 letech měla svoji hodnotu. Ale pan sen. Thoř zde řekl: "My jsme mohli míti pojištění za Rakouska a vy sociální demokraté jste to zmařili." Pan sen. Thoř prý již před 30 lety volal po starobním pojištění živnostníků! Tedy on promine, když mu řeknu, že my jsme to nezmařili, (Sen. Thoř: Vy jste to zmařili!) on promine, když mu řeknu, že my jsme to nezmařili, že to vaše pojištění právě to zmařilo, že to z demagogie křesťanských socialistů mělo býti řešeno společně. Kdyby se bylo našlo takové junktim jako zde, udělat to jedno a pak to druhé, pak ta předloha musila býti hotova dávno. (Sen. Thoř: To byste nepovolili!) Vždyť to každý věděl, že to byla demagogie křesťanských sociálů, vždyť se na to přistoupilo pane Thoři, vždyť se to potom chtělo uznat, ale ty průtahy sedmileté! To bychom o té věci marně mluvili, poněvadž pan sen. Thoř nechce vidět pravdu tam, kde vězí. (Sen. Thoř: Já ji vím, ale Vy ji nechcete říci!)

Pan sen. Šachl poukázal, že pojištěnec bude na tom špatně, který bude platiti 30 až 40 roků, že tam zaplatí tolik a tolik tisíc, že úrok z toho kapitálu by mu dělal ročně už 960 Kč a při tom by mu kapitál zůstával. To je to, kdyby ten pojištěnec tak, jako si to složí do té pojišťovny, si to dovedl dáti do té záložny a měl skutečně jistotu, že nikdy na to nesáhne a že po 40 letech tam bude míti tolik a tolik. (Hlas: Co když se stane dříve invalidou?) To je právě to, že jeden to bude brát po 30 až 40 létech, jiný ale již po 3 létech, ten který tam platil 750 Kč po 3 léta a ten, který to bude platit 30 let, budou brát po 1.100 Kč čili ten prvý vybere 30krát tolik, co vložil, to je to, že každé pojištění založeno je na té vzájemnosti. Jen takový člověk demagog, který nechce vidět, tak může toho snad potom využíti. (Hlas: To je individualista!) Ten může toho snad potom využíti. Tím neříkám, že to má na mysli pan sen. Šachl. Ani zdaleka, poněvadž je o něm jistě známo, že takového úmyslu nemá, ale užívají toho zpravidla lidé, kteří chtějí dokázati, že to pojištění je tak hanebné, tak ničemné, že bude vlastně živnostníky a rolníky okrádat a že snad je stvořeno jen k vůli tomu, aby stát měl zde prostředky a mohl jimi volně disponovat.

Pan sen. Chlumecký prohlásil, že oni pro předlohu hlasovat nebudou. Myslím, to nás nepřekvapuje, nás by překvapil opak. O tom jsme přesvědčeni, poněvadž oni nesmějí pro to hlasovat, oni nemohou hlasovat, poněvadž každý sociální pokrok, který se v tomto státě stane, ten právě je jim nepohodlný. To už je zvykem, že naši komunisté dělají velmi často to, co dělá ten pták, který své hnízdo znečišťuje. Ale své hnízdo znečišťovati a neukázati mně lepší vzor, nemá žádné ceny. (Tak jest! - Výborně!) Vzor chci vidět a pak snesu tu hanu na to, když je to horší než tam. Ale nemůžete říci, že toto mizerné pojištění pro samostatné je zavedeno v Rusku. Není ho tam, poněvadž není na to ani prostředků. Řeknu vám něco jiného. Nedělejte to, nevyslovujte se o té své vlasti, o té své hroudě a o těch sociálpatriotech, jak vy je nazýváte, tak hanebně, když jsou mnohé věci v Rusku, které u nás nejsou, přes které již jsme se dávno dostali. Dnešní "Právo Lidu" má článek "Potulné děti v Rusku". Nikdo jiný než komisař osvěty a vyučování Lunačarský volá úpěnlivě: "Probůh pomozte, pomozte nás zachrániti od těch tisíců dětí, které se stávají vagabundy!" (Hlasy: Slyšte!) A jaké maloměšťácké paliativní prostředky k tomu žádá: "Pomozte, dejte krejcar každý" - tedy filantropie, sbírky. To že je hodno revolučního komisaře, který má právo a moc postaviti tady tisíce lidí, aby sebrali ty děti, dát je do ústavu a starati se o jejich výchovu? Co byste říkali ministru vyučování Československé republiky, kdyby řekl: Mám zde 15.000 dětí a nevím, co s nimi, sbírejte krejcar ke krejcaru. To byste křičeli: Ukřižujte, pověste! atd. Ale zde si to dáte líbit, když se paliativními prostředečky dá celá ta matička Rus harangovat, aby konala tu svou samozřejmou povinnost. Kdybychom my měli vládu v rukou, možná že bychom dělali mnohé jinak, zrovna jako ty druhé koaliční strany, ale myslím, že té síly ke konání takových skutků, k jakým volá Lunačarský, veřejnou dobročinnost, té síly bychom zde měli více. (Výborně! - Tak jest!)

Tedy nehaňme to, co jsme udělali, a to, co za daných poměrů bylo možno. Věřím, že ta renta není veliká, věřím že i ten poplatek bude mnohým, když musí býti rok od roku pravidelně a měsíc od měsíce odváděn, považován jako břevno, které ho dře a kterého se nemůže zbavit. Ale učme se té kázni, učme se té povinnosti, a když se jí dovedl a musil naučiti dělník, který ji koná 35 let a uznává dnes, že je to přece jenom ohromné dobrodiní zákona, když v nejkritičtějších dobách může býti poslán na 6 měsíců do sanatoria, když může býti poslán k léčení do Karlových Varů, když může býti poslán k léčení hostce a rheumatismu do Píšťan a Trenčanských Teplic a jiných lázní, tedy snažme se ne štvaním, ne zhoršováním, ne pomlouváním tuto předlohu zošklivit, nýbrž snažme se slovem dokázati, jak je dobrá, a pak nemusíme míti obavy z toho, že je zde tisíce lidí, kteří nebudou chtíti tuto povinnost konati. Já se neobávám. Jsem jist, že jakmile nastane účinnost těch rent po 3 letech a jakmile v takové dělnické čtvrti budou jenom 3 nebo 4 živnostníci, kteří budou bráti tu rentu, pak to bude nejlepší agitace proti jakýmkoli řečem. Ale ty prvé 3 roky budou nejhorší. Proto říkám: Nedělejte to, co nedělá žádný rozumný člověk, aby to místo haněl, kde se narodil, kde nelze říci, že by sociální pokrok nebyl - to nemůžete popříti ani jako největší odpůrci, že v sociálním zákonodárství republika udělala, co za daných okolností bylo možno a podle toho jaké měla prostředky. Když to sami víte, jste toho svědky, nehanobte práci, která je míněna upřímně a která právě nebyla možná jenom proto, že se k ní semklo několik stran, které měly dobrou vůli ukázati, že republika naše chce býti, je a bude světlem v tom středu Evropy.

Prohlašuji za naši stranu, že pro předlohu budeme hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Valoušek: Dalším řečníkem je pan sen. Matuščák, prosím, aby se ujal slova.

Sen. Matuščák: Slávny senát! Máme pred nami vládny návrh o soc. poistení, ktorý poslanecká snemovňa už odhlasovala na rozkaz vlády a od opozičných strán podané pozmeňovacie návrhy boly zamietnuté. Prečo? Na to vedela by odpoveď dať len tá humanitná vláda, pätka i desiatka, ktorá tajne diktuje tie antipatické smery, ktoré musia uskutočniť za každú cenu. Ale od ďalších dôsledkov umýva si ruky, na ktorých nemá rukavičky.

Sociálne poistenie. Tá idea je veľmi krásna a veľmi nutne potrebná, ale nie na takom základe, ako nám vládni číšnici na politický stôl predložili. Lebo tí páni, ktorí ten vládny návrh fabrikovali, je len falošné zrkadlo a klamanie všeobecného pracujúceho ľudu.

Čo sa týče otázky sociálnej a starobnej, ďalej samo invalidné poistenie pre našich chudobných zemedelcov, ako nemožná vec je tým opomenutím k tým finančným obetiam sa podrobiť takému vládnemu návrhu, ako to poslanecká snemovňa odhlasovala. Dovoľujem si len na jeden fakt poukázať. V obci Dobroslava, na východnom Slovensku, okres Vyšný Svidník, ľudia z dubových stromov listie sbierajú a jedia ho ako šalát. Na to sú svedkovia Ján Bartka a Peter Bartka a zaiste, že ten úbohý ľud nerobí to z luxusu, ale len z úbohej nutnosti. A tie chudobné massy nebudú v stave nielen tých 22 Kč, ale ani tých 12 Kč mesačne zaplatiť. Ja to dobre viem, že tento vládny návrh je len z politického dôvodu predložený pred zákonodarný sbor, lebo blížia sa voľby a tento falošný materiál chcú koaličné strany využiť pred voličmi a propagovať ten krásny a demokratický čin (Sen. Ackermann: Vy to budete potřebovati také pro sebe!) - pôjdeme my do neba a nebudeme to užívať, čo vy nám urobíte -... ktorý nie je inším, než oblečený anjel v čertových šatoch. Písalo sa veľa o vládnej kríze, že sa pán ministerský predseda Švehla nemôže dohodnúť so sociálnymi stranami pre clá, konečne sa predsa ale akosi dohodli a na túto radosť dal pán ministerský predseda jednu krabičku pilulí, - Ihr verstehe, was "piluli" sind, von Österreich - ale len pod tou podmienkou, že sa nesmie z nich ihneď užívať, ale až v roku 1926 od 1. júla, aby tí páni neprišli na to, že tie podarované pilule majú v sebe jed pre obecenstvo. Avšak proti tomu bude odhlasovaný zákon o clách a zaiste, že ten zákon vstúpi driev v platnosť, než sociálne poistenie. Potravné články stúpajú, ale robotnícka mzda nesmie sa zvyšovať, lebo keď robotníctvo niekde požaduje nejakého zvýšenia zárobku, prijde kapitalistická ochrana, pendrek, bodák a žalár a strieľa sa do hladného robotníctva, ako sa to stalo v poslednej dobe na Podkarpatskej Rusi. Proti takému brutálnemu činu protestovať je mojou povinnosťou a žiadam pána ministra vnútra a pána ministra národnej obrany, aby o týchto trvalých udalostiach podali zprávu pred slávnym senátom.

Som priateľom a bojovníkom za sociálne zákony, ale nie za také, ktoré majú falošné a škodlivé základy a bez úpravy tohoto zákona nemôžem hlasovať pro. (Hlas: Ty bys tomu udělal ostudu, kdybys pro to hlasoval! Veselost.)

Předseda: K slovu se přihlásil pan sen. Vincenc Procházka. Prosím, aby se ho ujal.

Sen. Vincenc Procházka: Vážený senáte! Po prvé postavil jsem se za tento pultík, abych v tomto slavném senátě k tak důležitému bodu dnešního pořadu jako člen a příslušník stavu maloživnostenského také několik slov promluvil. Každá věc má své světlé a stinné stránky, a také i tato předloha má svou jasnou a stinnou stránku. Jasnou stránku vidím v tom, že chceme učiti náš lid ctnosti vzácné nad zlato, šetření, chceme do našeho lidu vštěpovati heslo našeho velikého Rašína ,,Šetřiti!", ale chceme-li šetřiti, musíme i pracovati, chceme vštípiti našemu národu heslo, aby pracoval a šetřil. Tato předloha bude vyžadovati velikých obětí nejen od členů té které strany, pro kterou se to pojištění zřizuje, ale i od našeho státu, a tu je povinností těch, kteří očekávají dobro od této předlohy, aby svou prací napomáhali, aby naše republika mohla úkol, který na sebe bere, zdolati. Začali jsme pěkně v naší republice se šetřením. Je vám známo, velectění pánové, že peněžní ústavy, jak záložny, tak spořitelny, předbíhají se v udělování vkladních knížek, střádanek a počátečních vkladů naší školní mládeži již v prvé třídě. Zajisté, až generace tato doroste, bude šetření chápati jinak, než ho chápeme my. Ovšem, je povinností mnohých, aby svůj rozpočet zrevidovali, aby do něho těch 22 Kč měsíčně zařadili. (Sen. Matuščák: Když je však ani nevydělají?) Já k tomu také přijdu. Není to tak zlé, škrtnouti několik cigaret a několik džbánečků piva. Jsou to oba předměty té doby velice drahé. Uznávám poznámku: "z čeho se to bude platiti?". Patřím do toho stavu a prožil jsem to. Jsem člověk práce od dvanácti let, jak to tenkráte bylo školní povinností. Začal jsem pracovati a pracuji, za 1/2 roku tomu bude 60 roků a věřte, velectění pánové, že jsem do přihlášky k dani výdělkové, do rubriky, zdali jsem sám činný, napsal "chvála pánubohu, doposud ano, jsem dosud činný". Mám sice syna, který mne zastává, je však ještě mladý. Dosud jsem ještě samostatný a rád pracuji, poněvadž jsem se to naučil v mládí a uznávám, že nynější doby jsou těžké. Ale nesmíme hlavu skláněti. Bylo snad hůře na světě a lidé žili. Vyrostl jsem v takových poměrech, kdy bylo zle, kdy jsme s nebožtíkem otcem ani nepotřebovali hodin v naší dílně, kdy jsme pracovali, když byla práce, od rána do noci a neměli jsme se moc dobře při té své práci. Tak to bývalo u živnostníků a řemeslníků. Dnes si vzpomínám na to a na svého otce, který zemřel v mém rodinném kruhu a říkal: "Děti, my se teď máme dobře!" Když matka ustrojila něco lepšího v neděli, jak si pochvaloval, jak se máme dobře. Tedy ne nářek "nebudeme moci platiti!" Musíme se přičiniti, abychom mohli platiti, a bude povinností státu, když na nás takové požadavky klade, aby se staral, aby nás chránil, abychom měli práci, a předpokládám, i veškeří lidé, ať již se živí jakoukoliv prací. Vždyť my, maloživnostníci, co jsme, čím se živíme? Prací! Jsme jedno a totéž, jen jiný druh práce. Ten malý živnostník nemá na růžích ustláno, ba mnohdy dělník má lepší postavení než samostatný živnostník. Ten mnohdy pracuje celý týden a v sobotu nemá po případě ani krejcaru, když jeho zákazník mu nezaplatí. Dělník má tu výhodu, že jeho míšeček papírový s obnosem je přichystán v pátek, a v sobotu před polednem ho dostane.

Nechci dlouho uvažovati, ale jsem toho náhledu, že není to překotné. Vždyť na té věci se již pracovalo bůhví jak dlouho, jak zde bylo řečeno. Již nový živnostenský řád z roku 1888, který zařídil mučená společenstva řemeslná, tenkráte naznačil za úkol těchto společenstev, pečovati o nemocné jejich členy, o lidi k práci neschopné atd. Správně zde bylo podotknuto, že jen netečností samých příslušníků tohoto stavu dosud toto pojištění se neuskutečnilo. Jsem toho pevného přesvědčení, kdyby toto pojištění, návrh zákona, mělo očekávati od nás, až my si jej pořídíme - my, příslušníci stavu živnostenského -:že by trvalo to ještě moc dlouho, a možná, že by se toho ani ti mladí nedočkali. Prohlašuji tedy, že náš klub jednomyslně se usnesl, že bude hlasovati pro tuto předlohu. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Nikdo není k slovu přihlášen. Prosím, aby byly přečteny dodatečně písemně předložené pozměňovací a resoluční návrhy sen. Jarolima, Heckera a soudr.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Pozměňovací návrhy sen. Jarolima, Heckera a soudr. k č. t. 2150:

1.

K §u 11, odst. l, budiž připojeno ustanovení:

"a její odbočky, které se zřídí v sídle každého krajského soudu".

2.

K §u 11 připojen budiž nový druhý odstavec:

"U Sociální pojišťovny v Praze a její odboček budiž zřízena česká a německá sekce. Pojištěnci při přihlášce mají oznámiti, ku které sekci jsou ochotni přistoupiti. U odboček na Slovensku a v Podkarpatské Rusi budiž mimo obou svrchu uvedených sekcí zřízena také sekce maďarská a v oněch územích, v nichž příslušníci některého národa podle výsledku soupisu lidu činí 15 % obyvatelstva, také sekce této národnosti."

3.

V §u 12 budiž po slovech "Orgány pojišťovny" vloženo "a její odboček".

4.

§ 14, odst. 4, budiž škrtnut.

5.

V §u 16, odst. e), buďtež škrtnuta slova "a ministra financí".

6.

V §u 18, odst. 3, budiž připojeno:

"při čemž 15%ní menšině pojištěnců musí býti za všech okolností vyhrazeno zastoupení v paritní komisi v jedné z těchto tří skupin".

7.

V §u 18, odst. 4, škrtnuta buďtež slova: "a ministra financí".

8.

V §u 19, odst. l, škrtnuta buďtež slova: "v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a ministerstvem zemědělství".

9.

V §u 20 připojeno budiž jakožto druhá věta:

"Obvodní úřadovny musejí za všech okolností býti zřízeny v sídle každého obvodu krajského soudu a v územích, v nichž 10.000 pojištěnců toho žádá, při čemž v posledním případě má býti sídlem obvodní úřadovny určeno místo, v jehož okolí bydlí většina pojištěnců."

10.

§ 45 budiž škrtnut a má zníti:

"Volby členů výboru pojišťovny mají se za podmínek stanovených pro volby výboru obvodních úřadoven provésti současně s volbou výborů obvodních pojišťoven s těmito úchylkami: