Předseda: Dále má slovo pan sen. Pánek.
Sen. Pánek: Slavný senáte! Projednáváme první aktivní rozpočet, skutečně aktivní a nikoliv pouze zdánlivě aktivní, jak tomu bylo na př. v r. 1921 za ministra dr Engliše, kdy rovnováha v rozpočtu byla docílena prostě a jednoduše tím, že jsme do řádného rozpočtu nepojali mimořádné přídavky státních zaměstnanců, částkou tuším asi 1.200,000.000 Kč. Tehdy jsme také mluvili o naší finanční a rozpočtové aktivitě, jenže cizina tuto fikci velmi záhy prohlédla a také na ni poukázala. Nuže, tentokráte můžeme se skutečně pochlubiti a můžeme skutečně mluvit o rovnováze rozpočtové a máme k tomu plné právo. Tímto faktem dokazujeme, že chceme udělat jednou v našem rozpočtu pořádek. Tentokrát nebude moci cizina říci, že naše aktivita je pouze fiktivní, a zajisté se tento velmi významný fakt projeví také velmi příznivě při sjednávání a uzavírání půjček v cizině.
Mluvím-li již o této věci, očekávám s plnou jistotou, že příští naše půjčka v cizině uzavřena bude za podmínek daleko výhodnějších a řeknu i čestnějších, než tomu bylo při poslední půjčce v Anglii, kde nám nadiktovaly podmínky velmi nepříznivé, a to snad pouze z toho důvodu, že neměli jsme rozpočet v pořádku a že jsme in puncto výdajů a zejména úhrady nebyli vždy právě nejúzkostlivějšími. V této věci jsme tak ještě trochu zaostalí, pokud se týče hledání úhrady pro výdaje státní, a to k účelům jakýmkoli. Tu jsme sice více méně štědří, když se jedná o vydání, ovšem podle toho, o koho tu jde, když však se máme postarati o úhradu, tu rádi strkáme hlavu do písku, a přeci jen je to samozřejmost, bez níž žádné hospodaření nelze si vůbec představiti.
Nejsem dalek pravdy, když řeknu, že tato pštrosí politika zapříčiňuje mnohdy naše neúspěchy in puncto půjček v cizině a že náš úvěr bývá mnohdy o to dražší. Máme-li odvahu rozmnožovati státní vydání, pak musíme také míti odvahu postarati se vždy o úhradu, i když musíme sahati mnohdy tu a tam k nepopulárním věcem. Lid to velmi dobře pochopí, když vydáváme, že musíme také přijímati, a že konec konců je to zase jenom poplatnictvo, které musí zaplatiti důsledky naší finanční pštrosí politiky, dejme tomu, na př. dražším úvěrem a pod. Mluviti pravdu, řádně vysvětlovati lidu, poplatnictvu, že je potřebí vždy míti úhradu ke každé věci, a zajisté že tento dobrý úmysl poplatnictvo pochopí. Opačným postupem sami sobě škodíme doma i v cizině, a zejména v cizině, kde o našem hospodaření a zejména o struktuře našeho rozpočtu jsou právě tak dobře informováni, jako my doma - ne-li lépe.
Proč se o těchto věcech zmiňuji? Poněvadž, ačkoliv uznávám a chválím dobrou vůli a snahu finanční správy, dáti náš rozpočet do pořádku, mám nicméně jisté námitky proti postupu, jakým způsobem byla sjednána rovnováha. Předesílám: uznávám neobyčejné obtíže, s nimiž byla ministerstvu financí zápasiti, a jsem přesvědčen, že mnohá a mnohá položka jak na straně příjmů, tak i výdajů, kdyby tak mohla mluviti, řekla by nám tak všelicos, jak povstala a co se v ní skrývá. Také okolnost, že hospodaření ve státních podnicích jeví se v rozpočtu pouze saldem, zatemňuje poněkud výhled a pohled do konečné naší bilance. To všechno chápu, a také to snad musilo tak býti, abychom se mohli vykázati rovnováhou. Jedna věc, je mi však nejasná, a já se přiznávám také, že ji dobře nechápu, je to otázka úhrady pro úpravy státně zaměstnaneckých platů, myslím věc nanejvýše akutní. Snad není potřebí, abych znovu a znovu připomínal, že nový požitkový systém je absolutní nutností, a řekl bych přímo, čestnou záležitostí, věcí cti této vlády a této koalice. Do zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě, restrikční zákon č. 286, vložili jsme toto ustanovení: V souvislosti s prováděním těchto úkolů - to je snížení počtu zaměstnanců a reforma správy - budiž předložen návrh zákona upravující požitky státních zaměstnanců, a to do konce tohoto roku.
Nuže, my jsme dokonce vázáni zákonem upraviti požitky, a já si vůbec nedovedu představiti situaci, jaká by musila nadejíti, kdybychom tomuto čestnému závazku dostáti neměli a chtěli snad vyhnouti se této čestné povinnosti nějakým slibem, nebo prohlášením vlády i kdyby bylo sebe slavnostnější. Prohlašuji, že zaměstnanci spokojili by se asi sotva s čímsi podobným, neboť nikdo, ani vláda, ani tento parlament nemají ani práva ani možnosti zavázati příští parlament a příští vládu, neboť nikdo nemůže říci s jistotou, bude-li ještě tato vláda u vesla, jaký bude příští parlament a jaká bude v novém parlamentě situace. Tento parlament a tato vláda se zavázaly, a to čestně, že vyřídí otázku zaměstnaneckou ještě v tomto parlamentě, a proto odložení předlohy, ať už z jakýchkoliv důvodů, připravilo nás o zbytek důvěry v řadách zaměstnaneckých, jestliže vůbec tam nějakou důvěru máme.
Představte si! Tři léta čekají na reparaci zákona číslo 394, kterým jsme jim snížili platy pod záminkou, že bude levněji, a nebylo levněji. Tři léta trvá nesnesitelný stav dvojích zaměstnanců, jedni, kteří béřou rodinný přídavek, a druzí nikoliv. Celý rok jim vykládáme, že jsme provedli restrikci personálu proto, že jim chceme upraviti platy. Rok jim namlouváme, že musíme míti méně úřednictva, abychom je mohli lépe platiti, a nyní, kdy tyto sliby a závazky máme splniti, chceme zaměstnance poukázati na příští parlament, který sice může, ale nemusí splniti to, co jsme my slíbili a k čemu jsme se my zavázali.
Také výmluva, že snad zaměstnanci nejsou s vládní předlohou spokojeni a že ji odmítají, nikterak nás nezbavuje tohoto závazku. My nesmíme dáti na nezodpovědné jednotlivce, nebo na nezodpovědné organisace, které z agitačních důvodů jsou proti této předloze a budou proti každé předloze, poněvadž je to jejich řemeslo. Tyto organisace a tito jednotlivci žijí a existují z nespokojenosti zaměstnanců. Těm přece nejde o klid v úřadech, o pořádek v úřadech a v úřednictvu. Tím nechci říci, že bychom snad musili se spokojiti s předlohou tak, jak byla vypracována. Pak bychom vůbec tu nemusili býti, kdybychom prostě měli odhlasovati předlohy, jak nám je vláda předkládá. Kdyby nebylo možno docíliti potřebných změn, svědčilo by to o tom, že vládě jde o to tímto způsobem předlohu znemožniti. Pak by na ni padla vina a já pochybuji, že by někteří členové vlády snesli, nebo vůbec mohli snésti podobné jednání. Ale vymlouvati se na jednotlivce, nebo na organisace nebylo by správné a nebylo by to dosti důstojné. My musíme míti odvahu, musíme míti rozum, musíme zachovati klid, neboť jsem přesvědčen, že ohromná většina zaměstnanců soudí o úpravě jinak a že dobře je jí známo, co může stát dáti a kam až sahá jeho finanční síla.
V tom, jestliže jednotlivé kategorie pořádají přímo závody, aby pokud možno nejvíce docílily, nelze ještě spatřovati naprostou negaci vládní předlohy. Každý chce co nejvíce urvat - a to je pochopitelné - a co nejvíce své kategorii prospěti. V tom se jeví svornost, ale jinak o svornosti v řadách státních zaměstnanců nemůže býti vůbec řeči. Všichni jsou vzájemně proti sobě. Nejvíce sporů je mezi vysokoškoláky. Finanční konceptní úředníci jsou jiného názoru, rovněž úředníci politické správy, právě tak profesoři, právě tak soudcové, úředníci finanční prokuratury. Stejná nálada je v řadách úřednictva středoškolského a konečně v řadách zřízenců a v řadách nižšího úřednictva.
To všechno jsou pochopitelné věci, že každá kategorie oceňuje sebe více. To nám však nesmí vaditi a nesmí to býti v žádném případě důvodem pro zmaření této předlohy. Tak tomu bylo vždycky a tak tomu bude vždycky. Kdybychom měli čekati, až se jednotlivé organisace, anebo kategorie mezi sebou dohodnou, pak budeme čekati na věčné časy. To by byla jen výmluva, že chceme zmařiti to, co jsme zaměstnancům dlužni.
Také otázka úhrady nesmí býti argumentem proti předloze. Jestliže koalované strany loňského roku zaručily státním zaměstnancům nový požitkový systém a jestliže dokonce vložily to do zákona, musily si býti předem vědomy toho, že to bude vyžadovati určitého nákladu a že bude třeba úhrady. Již loni při projednávání restrikčního zákona, s nímž isme spojili výplatu zvláštních odměn státním zaměstnancům pro rok 1924 a 1925, já nechci o původu této předlohy vůbec mluviti dnes, starali jsme se o tuto otázku, t. j. o otázku úhrady a také jsme částečně úhradu pro příští požitkový systém již našli. Bohužel, musím konstatovat, že veškeré položky, které byly loňského roku určeny pro výplatu remunerací, totiž pro příští nový požitkový systém, na př. výnos z restrikce personálu, když jsme odbourali 33.600 osob, nové a zvýšené dávky za úřední výkony ve věcech správních, kolky, různé taxy a podobně, dále smluvní příplatek rafinerií z cukru zdaněného pro domácí spotřebu, řadí finanční správa do řádného nebo mimořádného státního příjmu jakožto zvýšený výnos, jenž má plynouti do státní pokladny ze státního hospodaření pro r. 1926 oproti r. 1925. Já uznávám, že tyto položky musily býti súčtovány někde v rozpočte, že musily býti súčtovány v příjmech státních, ale podle mého skromného náhledu měl býti konečný efekt, konečná bilance našeho rozpočtu docela jiná, měla býti o tyto částky vyšší, neboť jde tu o položky, s nimiž ministerstvo financí nemůže a nesmí volně disponovati, poněvadž jsou určeny k určitému účelu, t. j. k výdaji, který v rozpočtu není ještě vyjádřen.
Loni v prosinci šlo o tyto akce: 1. o úsporné opatření ve veřejné správě, totiž restrikční zákon, 2. o zvýšení odpočivných a zaopatřovacích požitků civilních státních zaměstnanců a vojenských osob a 3. o odměny státním zaměstnancům na r. 1924 a 1925.
Restrikčním zákonem, jak jsem již řekl, bylo nařízeno snížení politu státních zaměstnanců o 10%, tedy asi o 33.600 osob. S tímto úbytkem počítá se již v rozpočtu v osobních výdajích, ale na úkor a účet státních zaměstnanců.
Ve finančním zákoně ve vysvětlivkách dočítáme se o finančním výsledku restrikce toto - to jsou, prosím oficielní slova -: "Nejdůležitější okolností, která měla vliv na snížení rozpočtové potřeby pro r. 1926 oproti r. 1925, je zajisté výsledek t. zv. restrikční akce státně zaměstnanecké, v důsledku ustanovení zákona čís. 286 ex 24. Snížení osobního nákladu - osobních požitků, denních platů a mezd a mimořádných přídavků v důsledku restrikce - pokud byly výsledky restrikční akce ministerstvu financí oznámeny a do dílčích rozpočtů pojaty, činí celkem 473,291.894 (Slyšte!), od kteréžto částky nutno odečísti zvýšení nákladu na pensijní požitky obnosem 247;869.380 Kč. - Zde připadá na státní podniky 170 mil. a na ostatní úřady 77 mil., - takže ve prospěch státní pokladny prosím to jsou oficielní slova - zbývá z restrikční akce 225,422.514 jakožto trvalé zlepšení státního rozpočtu v budoucnosti." (Sen. Klofáč: My jsme podporovali restrikci jen ve prospěch státních zaměstnanců!) Ano, jen ve prospěch státních zaměstnanců a nám byly dány slavnostní záruky, že tohoto obnosu bude použito pro zlepšení platů státních zaměstnanců.
Já uznávám že z částky 225,422.514, o kterou se snížily osobní náklady na r. 1926, musí finanční správa při konečné likvidaci restrikce platiti ještě odbytné a různé jiné závazky, takže se tato částka pro r. 1926 - ale přirozeně jen pro r. 1926 - sníží, ale je nesporno, že v příštích rozpočtech projeví se již jako trvalá úspora a že bude stále ta trvalá úspora stoupat. To ovšem předpokládá, že do státních služeb nebudeme již přijímati jiných sil, aspoň pro určitou dobu, jestliže jsme dobré zdatné síly propouštěli.
I kdyby tyto závazky činily asi 100 mil. Kč - a to počítám velmi vysoko, poněvadž by se tu musilo jednati o 10.000 osob, které by byly propuštěny ze služeb, dány do pense s odbytným, a to počítám průměrně na jednu osobu 10.000 Kč - zbývalo by ještě 125 mil. Kč jakožto čistý zisk z restrikce k účelu zvýšení platů, jsou-li ovšem údaje ve finančním zákoně správné a je-li úmysl výtěžek restrikce použíti k vytčenému cíli, jak bylo řečeno výslovně při projednávání restrikčního zákona a slavnostně přislíbeno.
Nám se řeklo - a já jsem byl předsedou té pětičlenné komise - ústy ministerského předsedy: "To, co se ušetří, to bude vaše, to je ve prospěch státních zaměstnanců." A nyní nám to ministr financí všecko pojímá do příjmů za účelem snížení rozpočtového deficitu. (Výkřik: Zabavil!) Ano, zabavil.
Druhá akce měla za účel zvýšiti odpočivné požitky státních a vojenských osob. Podle důvodové zprávy na příslušném zákoně dosavadní náklad se zvýšil o 120 mil. Kč, t. j. pro všecky druhy pensistů. To byli pensisté civilní, železniční, učitelští a vojenští. K úhradě tohoto nákladu sloužila jednak daň z příjmu částkou 12 mil. Kč, kterou za tyto zaměstnance dosud platil stát, poněvadž pensisté neplatili žádné osobní daně z příjmu a dnes ji musejí platiti, takže se stalo, že mnozí pensisté mají méně, než měli před úpravou platů. A konečně také k tomu cíli, ke zvýšení pensí, sloužila dávka z jízdného a dávka telefonní. Dávka z jízdného je preliminována na rok 1926 - to jsou zase oficielní cifry 49,935.000 Kč a dávka telefonní 26,800.000 Kč, tudíž k účelu zvýšení pensijních požitků bylo k disposici pouze 88,735.000 Kč, takže oproti rozpočteným 120 mil. jakožto zvýšený náklad pro zvýšené pense jeví se schodek 31,560.000 Kč, který je však vyvážen jednak celkovou nižší potřebou pro účely pensijní, a to asi o 65 milionů Kč. To jsou zase oficielní cifry. Vysvětlivka k finančnímu zákonu vznikla tím že pense státních podniků preliminovány jsou v resortních kapitolách. To znamená, že podniky státní musejí nyní hraditi své pense samy a dostávají k tomu účelu od finanční správy pouhou refundaci. Tedy napříště o těch 65 mil. Kč bude pensijní stát vyšší.
Třetí akce směřovala k tomu, aby se dostala kompensace ze snížení drahotních přídavků o 20% z roku 1923, a to tím způsobem, že by se měly zvýšiti o 20% místní přídavky. Nechci zase mluviti o tom, jakým způsobem byl tento zákon zmařen, že došlo pouze na remuneraci a že se vláda usnesla vyplatiti pouze remunerace na rok 1924 a 1925. K tomu účelu byla vláda zmocněna zvláštním zákonem vyplatiti za rok 1924 částku až do 170 mil. Kč a za rok 1925 215 mil. Kč. Náklad, který pro rok 1924 má býti kryt z úspor, jichž se docílí provedením restrikčního zákona, a náklad vzešlý výplatou remunerací na r. 1925 uplatí se jednak výnosem z kolkovních poplatků, jednak z dávky úředních výkonů, hracích karet a pod. a dále jinými vhodnými opatřeními, která k tomu konci budou opatřena.
V rozpočtu na r. 1926 jeví se zvýšení posléze uvedených opatření takto: Vyšší obnos z kolků činí 62,628.000, konečně je zde smluvní příplatek rafinerií cukru zdaněného pro tuzemskou spotřebu částkou 220,000.000 Kč splatných 1. října 1925, jakož i dávka za úřední výkony částkou 79,200.000 Kč. Má tudíž ministerstvo financí pro výplatu remunerací na r. 1924 a 1925 k disposici úspory vzniklé restrikcí, a to asi za 6 měsíců částkou asi 50 mil Kč, a to beru velice nízko. Jsem přesvědčen, že úspora za r. 1926 bude daleko vyšší za 6 měsíců nežli 50 mil. Kč. Dále výnos z kolkových poplatků a dávka z úředních výkonů rovněž za 6 měsíců částkou asi 102 miliony Kč, vyšší kolkovné 40 milionů plus 80 milionů Kč za úřední výkony a konečně příplatky rafinerií cukru za 3 měsíce okrouhle 73 milionů Kč; protože to platí teprve od 1. října t. r., 225 milionů Kč oproti částce 385 milionů Kč, která vyplacena byla na remuneraci za r. 1924 a 1925, takže by byl schodek 160 milionů Kč. A konečně má finanční správa k disposici pro nový požitkový systém v rozpočtu na r. 1926 tyto částky:
Úspory vzniklé restrikci 125 milionů Kč, když odečteme závazky, které ještě má a které se projevují při konečné likvidaci restrikního zákona, t. j. odbytné jednou provždy. Příště se to projeví celou částkou úspor. Dále vyšší výnos kolků 62 milionů Kč, dávka za úřední výkony 80 milionů Kč, smluvní příplatek z cukru 220 milionů Kč, celkem 487 milionů Kč.
Od toho se musí odečísti schodek vzniklý z výplaty remuneraci pro rok 1925 a 1926 částkou 160 milionů Kč, takže zbývá 327 milionů Kč jakožto přebytek ve státním rozpočtu pro nový požitkový systém.
Kdyby požitkový systém měl vyžádati náklad 630 milionů Kč, jak bylo rozpočteno statistickým úřadem a komisi, nedostávalo by se asi 300 milionů Kč, jež by bylo potřebí uhraditi novými dávkami. Při dobré vůli a snaze prospěti zaměstnancům, jsem přesvědčen, že tato částka 300 milionu Kč našla by se v rozpočtu na rok 1926, aniž by bylo třeba sahati snad k tak nepopulárním opatřením, jako je zavedení dávky z cukru, nebo zvýšení nynějších daní, resp. zvýšení daně z lihu.
Ze všeho, co jsem uvedl, vidíme, že rozpočet nebyl sestaven správně, a že v žádném případě nemělo býti účelových dávek použito ke snížení, vlastně odstranění rozpočtového deficitu. Kdyby bylo postupováno správně, neměl přebytek vykazovati pouhých 15 milionů Kč, nýbrž tyto částky úspory vzniklé z restrikčního zákona částkou 225 mil. Kč jakožto trvalá úspora z restrikce, dále smluvní příplatek z cukru 220 mil. Kč, kolky, pouze vyšší výnos, 40 mil. Kč, nová dávka za úřední výkony 80 mil. Kč, celkem 565,422.514 Kč. Naproti tomu měly býti tyto vyšší výdaje a to schodek vzešlý z výplaty remunerací na rok 1924 a 1925 96,266.743 Kč, dále obytné a různé závazky, které plynou z restrikčního zákona 100,000.000 Kč, schodek vzniklý velmi vysoce odhadnutou a zvýšenou pensí pouze pro rok 1925, poněvadž pro rok 1926 a další roky budou již hraditi podniky své pense samy. Celkem 227,531.743 Kč. O to měl býti rozpočet ve svých příjmech vyšší nežli výdaje, takže přebytek rozpočtový měl se pohybovati asi kolem 340 mil. Kč, takže při celkovém nákladu na novou úpravu platů rozpočtenou asi na 630 až 640 mil. Kč, bylo by potřebí, jak jsem již uvedl, starati se o úhradu asi 300 mil. Kč, kdežto při tomto stavu věcí, kdy účelových dávek a výtěžků z restrikce použito bylo k tomu, aby rozpočet na rok 1926 byl aktivní, musíme bohužel hledati úhradu pro celou částku 630 mil. Kč, aby náš první aktivní rozpočet obratem ruky nebyl pasivní. Taková je situace. Přes tento zajisté velmi kormutlivý zjev, že účelových dávek bylo použito k jinému účelu, než původně vytčenému, prohlašuje strana československých socialistů, že jest ochotna poskytnouti nutnou úhradu, pokud náklad na požitkový systém přesahuje obnos získaný dávkami účelovými, poskytnutý již parlamentem, neboť je si vědoma toho, že požitkový systém bez současného vyřešení úhrady neměl by ceny. V té věci jsme ochotni k sebe těžším obětem a očekáváme stejnou ochotu i od stran druhých. Bylo by zbytečno poukazovati k tomu, že pro koalované strany v otázce státně-zaměstnanecké není žádné zpět a také bylo by snad zbytečno poukazovati na následky, jež by se zcela bezpečně dostavily, kdyby nemělo dojíti k realisaci tohoto čestného závazku. V hodině dvanácté varuji před tímto nebezpečným experimentem. (Výkřik: V hodině jedenácté!) Nebeřte to lehkovážně. Je to otázka vážná, nejde pouze o státní zaměstnance, nýbrž o existenci státu samého. Budete-li míti rozvrat v administrativě, bude i v občanstvu rozvrat. (Potlesk.)
Voláme ke všem, jimž jde o to, aby konečně byl pořádek a klid v naší státní správě. V otázce nového požitkového systému a potřebné úhrady nesmí se uplatňovati žádné vytáčky a žádná sofistika, nýbrž naše řeč musí býti jasná, ano, ne. Prohlašuji jménem naší strany, že jsme pro požitkový systém a že jsme také pro úhradu pro tento požitkový systém. Odmítáme také jakoukoliv odpovědnost za politické události, nebude-li tomu tak, a prohlašuji zcela slavnostně a kategoricky, že my, českoslovenští socialisté, nevstoupíme do žádné vlády, ani žádné většiny, která by tento čestný závazek nechtěla splniti. A třetího už zde není. (Výborně! Potlesk.)