Podmíněný nález.

§ 141.

Disciplinární komise může odložiti výkon těchto disciplinárních trestů:

výstrahy,

důtky a

vyloučení z postupu do vyšších požitků, má-li z podstatných důvodů za to, že obviněný se polepší a že tudíž výkonu trestu nebude třeba.

Osvědčil-li se zaměstnanec v zkušebné roční době, pokládá se za to, jako by vůbec nebyl disciplinárně souzen, a trestán.

Podmíněný nález trestu jest vyloučen, jestliže obviněný byl již dříve disciplinárně trestán.

Roční zkušebná doba počíná dnem, kdy nález nabyl právní mloci.

Odkladem výkonu trestu jsou také odloženy všechny následky s ním spojené.

Odklad trestu budiž pojat do nálezu a zapsán do osobního výkazu, načež po roce, jestliže se zaměstnanec osvědčil, nastane výmaz tím způsobem, že založí se úplně nový osobní výkaz.

O výmaz musí zaměstnanec žádati, o čemž rozhodne disciplinární komise po vyslechnutí disciplinárního zástupce a služebního úřadu.

Podmíněný nález je podroben týmž opravným prostředkům jako nález vůbec.

Jestliže by zaměstnanec během roku zkušebního nebo po něm nebyl disciplinární komisí uznán za hodna výhody podmíněného odkladu trestu, nařídí tato bez ústního jednání výkon trestu s účinností toho dme, kdy tento nový nález nabude právní moci. Bližší stanoví se nařízením.

Následky disciplinárního řízení.

§ 142.

Byl-li zaměstnanec prozatímně zbaven služby, bylo-li usneseno zahájiti proti němu disciplinární řízení, posečká se až do pravoplatného skončení s postupem do vyšších požitků.

Byl-li sproštěn, řízení disciplinární zastaveno, nebo byl-li trestán pouze výstrahou, důtkou nebo pořádkovým trestem, poukáže se zaměstnanci zadržené zvýšení požitků.

Bylo-li nalezeno na trest spojený s vyloučením z postupu do vyšších požitků, včítá se do trestu doba, po kterou byl již postup zadržen, což budiž v nálezu vyřčeno.

Obnova řízení.

§ 143.

Bylo-li disciplinární komisí usneseno, řízení nezahájiti, bylo-li zastaveno, byl-li obviněný osvobozen nebo uložen mu pouze pořádkový trest, může býti řízení na úkor obviněného k návrhu disciplinárního zástupce jen tehdy obnoveno, zjistí-li se nové skutečnosti nebo průkazy, které buď samy o sobě nebo s důkazy již provedenými odůvodňují, že by mohl obviněný býti usvědčen a odsouzen k trestu disciplinárnímu.

Proti zaměstnanci právoplatně odsouzenému k mírnějšímu disciplinárnímu trestu než propuštění nebo odnětí výslužného jemu i rodině, může býti řízení obnoveno, jsou-li nové skutečnosti a průkazy takové, že by mohly s důkazy jíž provedenými odůvodniti posléze uvedené tresty.

Pravoplatně odsouzený zaměstnanec nebo jeho pozůstalí, kteří nálezem disciplinární komise byli ve svých právech na výslužné zkráceni, mohou navrhnouti obnovu řízení i po výkonu trestu, prokáží-li se novými okolnostmi nebo průkazy, které buď samy o sobě nebo v souvislosti s důkazy již dříve zjištěnými mohou odůvodniti sproštění nebo uložení trestu podle stupně mírnějšího.

O obnově řízení, jakož i o tom, má-li se s výkonem uloženého disciplinárního trestu vyčkati, rozhodne disciplinární komise I. stolice nález vynesší bez ústního jednání. Před rozhodnutím může býti provedeno potřebné šetření; usnesení doručí se navrhovateli a disciplinárnímu zástupci.

Povolenou obnovou řízení ruší se dřívější nález v rozsahu povolené obnovy, záležitost přikáže se vyšetřujícímu komisaři a s výkonem uloženého trestu se vyčká.

Je-li v tomto případě zaměstnanec opětně uznán vinným, nemůže mu býti uložen trest přísnější předešlého a při výměru trestu budiž přihlíženo k trestu případně již odpykanému.

Disciplinární komise, která prohlásí obnovu řízení na prospěch obviněného přípustnou, může za souhlasu disciplinárního zástupce ihned nalézti na sproštění nebo mírnější trest.

Proti zamítavému rozhodnutí disciplinární komise I. stolice obnovu řízení nepovoliti, je přípustná stížnost k vrchní disciplinární komisi.

Byl-li v důsledku obnoveného řízení obviněný dodatečně sproštěn nebo pouze k pořádkovému trestu odsouzen, nahradí se mu případně ušlé služební požitky; také i pro případ mírnějšího disciplinárního trestu, k němuž byl obviněný v důsledku obnoveného řízení odsouzen, může disciplinární komise vysloviti, aby mu případně zkrácené služební požitky byly nahrazeny.

Po smrti zaměstnance přísluší nárok náhrady jeho pozůstalým, pokud byli na svých zaopatřovacích požitcích a na výslužném zkráceni.

Prozatímní zbavení služby.

§ 144.

Disciplinární komise může zaměstnance, proti němuž bylo zahájeno disciplinární anebo trestní řízení nebo řízení pro úpadek a za účelem zbavení svéprávnosti, kdykoliv prozatímně zbaviti služby.

V prvém případě má se tak pouze státi, je-li toho vzhledem k povaze nebo tíži obvinění nevyhnutelně třeba.

Vyšší a nejbližší představený může prozatímně zbaviti zaměstnance služby, jestliže byl vzat do vazby nebo dopustil-li se tak hrubého poklesku proti svým služebním povinnostem, že další setrvání jeho ve službě mohlo by vážně ohroziti důstojnost úřadu.

Každé podobné prozatímní zbavení služby oznámí se neprodleně disciplinární komisi, která bez průtahu je buď schválí nebo zruší.

Prozatímná zbavení služby končí nejpozději pravoplatným skončením disciplinárního řízení, budiž však zrušeno i dříve, jestliže pominuly jeho důvody anebo nebylo-li disciplinární řízení zahájeno vůbec.

Disciplinární komise rozhoduje, o prozatímním zbavení služby, jeho potvrzení nebo zrušení bez ústního jednání.

Stížnost do rozhodnutí disciplinárního komise I. stolice nemá odkládacího účinku.

Proti prozatímnímu zbavení služby není opravného prostředku.

Všeobecné předpisy disciplinární.

§ 145.

Jestliže zaměstnanec nemaje řádné omluvy přes týden zameškal službu, nebo svojí dovolenou prodloužil, zbaví se, nehledě k pořádkovému trestu nebo případnému uvalení disciplinárního trestu, služebních požitků na dobu, po kterou neoprávněně scházel; příslušná částka srazí se mu z požitků.

Nařízení to provede služební úřad, jemuž zaměstnanec podléhá a je proti němu možna stížnost do 8 dnů k příslušné disciplinární komisi, která rozhodne bez ústního jednání.

Každá, déle týdne trvající neoprávněná a řádně neomluvená nepřítomnost ve službě, budiž oznámena disciplinární komisi, rovněž budiž jí oznámeno, jestliže zaměstnanec byl již jednou pro neomluvenou nepřítomnost ve službě trestán pořádkovou pokutou a jestliže se opětně činu toho dopustil.

Disciplinární komise může ihned naříditi, aby služební požitky zaměstnance byly zastaveny a vysloví v nálezu bez ústního jednání, má-li býti zadržená částka zaměstnanci, jestliže nepřítomnost řádně neospravedlnil, vyplacena čili ne.

Nebyl-li příslušný obnos zadržen, určí komise v nálezu, jakým způsobem má býti z požitků sražen.

Proti nálezu disciplinární komise je přípustna stížnost do 8 dnů k odvolávací stolici.

§ 146.

Během vyšetřování může vyšetřující komisař povoliti obviněnému a jeho obhájci, aby nahlédl do všech nebo do části spisů, jestliže tím není účel vyšetřování mařen (§ 136). Po doručení odkazovacího usnesení může obviněný i jeho obhájce nahlížeti do spisů a činiti si opisy, vyjímajíc poradní protokol.

Uveřejňovati obsah spisů jest nepřípustno.

§ 147.

Všechna doručení, která se stanou v důsledku disciplinárního řízení, jsou tehdy pravoplatna a směrodatna pro stanovené lhůty, stala-li se přímo obviněnému, jeho obhájci nebo zmocněnci, vybavených plnou mocí.

Je-li pobyt obviněného neznám, pokládá se za platné doručení okamžik, kdy byly příslušné spisy uloženy u přednosty úřadu, kde obviněný naposledy sloužil nebo u zaměstnanců ve výslužbě u přednosty onoho úřadu, kde jest mu výslužné k výplatě poukázáno.

Veřejná výzva, aby se zaměstnanec dostavil, nebo úřední vyhláška nálezu se nepřipouští.

§ 148.

Pokud není jinak určeno, jest přípustnou stížnost do všech rozhodnutí disciplinární komise I. stolice k odvolávací stolici, kterou jest příslušná vrchní disciplinární komise.

Stížnost nutno podati u rozhodnuvší komise ve lhůtě 14denní od doručení nálezu, usnesení či jiného rozhodnutí. Včasně podaná stížnost má odkládací účinek, pokud není jinak stanoveno; opožděnou nebo neoprávněnou osobou podanou stížnost zamítne rozhodnuvší komise.

Lhůty opravných prostředků nelze prodloužiti; počínají dnem následujícím po doručení, nehledíc k tomu, je-li neděle či svátek, připadá-li však poslední den lhůty na posléze uvedené dny, končí tato následujícím dnem všedním. Do lhůty nezapočítají se dny poštovní dopravy. Písemná podání možno učiniti telegraficky, nutno jest však doplniti je prvopisem, jenž musí býti do 3 dnů po uplynutí lhůty odevzdán poštovní dopravě.

Opožděná podání, nebo zavčas prvopisy nedoplněné telegramy, odmítnou, se bez dalšího řízení příslušnou disciplinární komisí I. stolice.

Jestliže zaměstnanec prokáže, že zameškal lhůty opravných prostředků bez vlastní viny pro neodvratné překážky, může odvolací stolice povoliti obnovu předešlého stavu.

Příslušný návrh musí býti podán ve 14 dnech po odstranění překážky zároveň s uplatněním opravného prostředku u disciplinární komise I. stolice.

O návrhu nechť vyjádří se disciplinární zástupce. Vyhoví-li se návrhu, může ihned nastati usnesení ve věci samé.

§ 149.

Ohledně osvobození kolkovného a jiných poplatků posuzuje se disciplinární řízení stejně jako řízení trestní.

§ 150.

Jest nepřípustno v disciplinárním řízení uplatňovati nároky na náhradu škody.

 

ČÁST IX.

Přechodná a závěrečná pravidla.

§ 151.

Po provedeném zákonu o propočítání celkové služební doby (ze dne 9. dubna 1920, čís. 222 sb. z. a n.) přeřadí se státní zaměstnanci, na něž se dosud vztahoval zákon ze dne 25. ledna 1914 ř. z. č. 15 ohledně služebního poměru státních úředníků a zřízenců (služební pragmatika) po dle celkové služební doby, vyplývající ze svrchu uvedeného propočítání do stupnic a stupňů služného, jakož i do služebních tříd (§ 50), tímto zákonem nově utvořených (§ 51) takto:

1. Do kategorie státních zřízenců dosud spadající podúředníci a sluhové (po smyslu článku II. zákon z 25. září 1908 ř. z. č. 204) přeřadí se o služební třídy VI., stupnice služného C a zařadí se do onoho stupně služného této stupnice, jenž obnosem odpovídá přibližně obnosu platové stupnice stanovené § 3 zákona ze dne 7. října 1919, sb. z. a n. č. 541, v níž se právě na počátku účinnosti tohoto zákona nalézají.

Při nestejných obnosech platí při zařadění do nového stupně služného, obnos vyšší.

2. Dosavadní úředníci úřednických skupin, A, B, C, D a E (§ 52 dřívější služební pragmatiky), na něž se podle dřívějších i nynějších ustanovení vztahuje časový postup, přeřadí se do služební třídy V., stupnice služného B a zařadí se podle skupiny (§ 47), jakož i podle předběžného vzdělání a výkonů služebních do onoho stupně služného, jenž obnosem odpovídá přibližně obnosu platové stupnice stanovené § 1 zákona ze dne 7. října 1919, sb. z. a n. č. 541 pro onu hodnostní třídu, v níž se právě na počátku účinnosti tohoto zákona nalézají.

Jsou to úředníci dosavadních hodnostních tříd XI, X, IX, VIII, VII a VI.

Při nestejných obnosech platí při zařadění do nového stupně služného, obnos vyšší.

3. Úředníci v dosavadní hodnostní třídě V. přeřadí se do služební třídy IV., v dosavadní hodnostní třídě IV. do služební třídy III., v dosavadní hodnostní třídě III. do služební třídy II. a v dosavadní hodnostní třídě II. do služební třídy I. a do stupnice služného A a zařadí do onoho stupně služného této stupnice, ve kterém se i v bývalé hodnostní třídě na počátku účinnosti tohoto zákona nalézali.

Při tom se všem státním zaměstnancům započítá při přeřadění doba ztrávená v předešlém stupni (bývalých stupnic platových, nedovršená lhůta postupu) pro další postup v nových stupních služebního podle tohoto zákona.

§ 152.

Podle výkonů služebních a podle předběžného vzdělání přeřadí se zaměstnanci do nových skupin státních zaměstnanců (§ 47) takto:

1. Zaměstnanci uvedení pod 1. v předchozím paragrafu (podúředníci a sluhové) zařadí se do 4 skupiny státních zaměstnanců.

2. Dosavadní úředníci bývalých úřednických skupin C, D a E, pokud konají podřízenou službu účetní, výkonnou a kancelářskou nebo jsou přednosty menších úřadů či méně zodpovědných míst, což bude nařízením stanoveno, přeřadí se do skupiny 3 státních zaměstnanců.

3. Dosavadní úředníci bývalých úřednických skupin C, D a E, pokud jsou přednosty samostatných úřadů a oddělení ve větších nebo podle povahy služby důležitých místech služebních, což bude nařízením stanoveno, jakož i jejich zástupcové a úředníci dozorčí, dále přednostové účetních oddělení, účetní a výkonní úředníci, pokud jsou přiděleni ústředním úřadům a konají službu konceptní nebo i jinou, jí na roveň postavenou a konečně úředníci, kteří vyhověli všem podmínkám stanoveným pro dosažení svrchu uvedených míst a pouze z nedostatku jich nemohli jich dosíci, přeřadí se, mají-li aspoň 15 v trvalé vlastnosti ztrávených služebních let, do skupiny 2 státních zaměstnanců.

Přeřadění toto rovná se přestupu (§ 48, odstavec 3) a budiž také při něm postupováno podle § 61.

4. Dosavadní úředníci bývalých skupin A a B zařadí se do skupiny 1 státních zaměstnanců.

§ 153.

Úředníci, kteří byli před účinností tohoto zákona zařaděni do některé bývalé úřednické skupiny, aniž by se mohli vykázati příslušným pro tuto skupinu zásadně předepsaným školním předvzděláním, přeřadí se do příslušného stupně služného stupnice B se všemi nabytými právy, tudíž tak, jako by pro počátek časového postupu (§ 60) předepsané školní předvzdělání měli.

§ 154.

Pokud by byl podle platných předpisů přestup ze skupiny 3 do skupiny 2 vázán vyšší nebo jinou jí na roveň, postavenou odbornou zkoušku, může ústřední úřad oněm úředníkům, kteří na počátku účinnosti tohoto zákona vykazují aspoň 20letou bezvadnou služební dobu a jsou-li nejméně dobře posouzeni a vykonávají nebo vykonávali nejméně 3 léta s úspěchem po smyslu § 47, pro zařadění do skupiny 2 předepsanou službu, povoliti přestup do této skupiny s výhodou pro to stanovenou (§ 61).

§ 155.

Vojenská presenční doba včítá se podle § 48, poslední odstavec, plně pro postup do vyšších požitků.

Výhody nabyté zákonem ze dne 25. července 1919, čís. 257 sb. z. a nař. o připočtení válečných let pro postup do vyšších požitků, jakož i zákona ze dne 7. dubna 1920, čís. 230 sb. z. a nař., o ustanoveních pro zaměstnance, kteří byli válkou zdrženi ve výkonu nebo nastoupení služby, nejsou tímto zákonem dotčeny.

§ 156.

Dokud neustaví se kvalifikační a disciplinární komise podle ustanovení tohoto zákona, vykonávají jich činnost dosavadní kvalifikační a disciplinární komise.

§ 157.

Volby do kvalifikačních, disciplinárních a personálních komisí vypíší se nejpozději za 6 měsíců po účinnosti tohoto zákona a provedou se pro všechny tři komise stejnou dobou.

§ 158.

Zaměstnancům před účinností tohoto zákona dno úřadu dosazeným, kteří mají výhradní právo kompetence na výslovně vyjmenovaná přednostenská místa, budiž toto právo uplatněno i na dále jako právo přednostní.

§ 159.

Na zaměstnance, kteří před účinností tohoto zákona byli do úřadu dosazeni, neplatí omezení § 46, podle něhož končí časový postup včetně 30. rokem služebním, pokud přichází u nich v úvahu připočtení válečných let nebo výhody plynoucí ze zákona ze dne 7. dubna 1920, čís. 230 sb. z. a n., jakož i jiné zkrácení lhůt časového postupu za následek mající výhody.

U těchto zaměstnanců končí časový postup nejpozději včetně 35. rokem služebním, ztráveným v trvalé vlastnosti.

§ 160.

Zaměstnancům odcházejícím po nabytí účinnosti toho zákona do výslužby, vyměří se z kvalifikačního přídavku (§ 66 a 69) 50% z oné částky, která vznikne dělením součtu obnosů požívaných kvalifikačních přídavků, počtem po účinnosti tohoto zákona do pense započítatelných služebních let.

 

Odůvodnění.

Služební pragmatika pro státní úředníky a zřízence vydána byla téměř po desetiletém zápase bývalé poslanecké sněmovny a státnězřízeneckých organisací s rakouskými vládami, dne 25. ledna 1914, tudíž těsně před vypuknutím světové války.

A více jak tři léta to trvalo než rakouský parlament ukončil svoje práce, jež vyžadovala tato obsáhlá osnova zákona a než podařilo se překonati všechny obtíže a bezpočetné překážky, kladené jí do cesty rakouskou šlechtickou byrokracií a zejména panskou sněmovnou.

Do poslední chvíle panoval totiž v různých kruzích názor, že úprava právního poměru státních zaměstnanců přísluší jedině exekutivě a že legislativa má se omeziti pouze na případnou úpravu tohoto poměru po stránce hmotné.

Není bez zajímavosti okolnost, že první petice ohledně služební pragmatiky podána byla v rakouském parlamentě již v r. 1867 a že od té doby podáno bylo v tomto zákonodárném sboru ne méně a ne více než 57 různých návrhů, dotazů a interpelací ve příčině vydání služební pragmatiky.

Z české strany byli, to poslanci: Dr. Pacák (r. 1895), Dr. Sláma, Dr. Pantůček, Čípera a Hrubý (r. 1905) a Buříval (r. 1908), kteří se před vládní předlohou zabývali v parlamentě otázkami služební pragmatiky.

Když došlo v Rakousku k všeobecnému hlasovacímu právu, bylo zřejmým, že ani tato otázka nedá se odkládati a také v trůnní řeči t. 1907, kterou byl zahájen první parlament, vyšlý z volen na základě všeobecného hlasovacího práva, bylo vzpomenuto nutnosti zákonnité úpravy hmotných i právních poměrů státních zaměstnanců, avšak teprve koncem roku 1909 (na Sylvestra) předkládá Bienert vládní osnovu zákona o služební pragmatice. V roce následujícím dochází k anketě státních zaměstnanců, kde vyslovena byla různá, přání a poukázáno na četné nedostatky vládního návrhu, což však nebylo vládami naprosto respektováno.

Gautsch zamýšlel odsunouti otázku pragmatiky vůbec a nahraditi ji úpravou činnostních přídavků; v druhé trůnní řeči r. 1911 bylo opětně vzpomenuto, že zákonodárná moc nebude se moct uzavříti oprávněným přáním státních zaměstnanců v příčině zlepšení jich hmotných poměrů

V listopadu téhož roku, dochází k Stürgkhově předloze, která po četných změnách a jak již vzpomenuto také po četných zápasech, kde nescházelo vzrušujících momentů na schůzích a v parlamentě, ani pohrůžek passivní resistencí, stává se v roce, kdy zažehnuta pochodeň světového zápasu národů, zákonem.

Dosavadní služební pragmatika jest produktem tehdejší doby; jest věrným odleskem tehdy panujících poměrů, kdy v Rakousku převládal absolutistický režim s pouhým nátěrem konstitucionalismu, kdy hořel Balkán a bývalé mocnářství, chystajíc se společně s Německem k úderu, úpělo pod jhem neomezené moci soldatesky, jež chtěla povojančit celý stát.

A přece znamenal tento zákon přes veškeré svoje nedostatky značný pokrok proti dřívějšímu stavu, kde nebylo žádných jednotných ustanovení, a kde četné záležitosti státních zaměstnanců, jak právní tak i hmotné povahy, řídily se ještě různými dvorními dekrety z josefinské a doby Marie Terezie.

Jako kuriosita budiž uvedeno, že na př. státní úředníci byli by musili choditi oholeni, navštěvovati povinně bohoslužby, nositi baldachýn, nehráti divadlo a pod., kdyby si to jich přednosta byl přál!

Ještě v roce 1912 vyskytly se podobné případy!

Že tento duch úplně nezmizel ani ze služební pragmatiky a že i tu setkáváme se ještě s mnohým přežitkem z doby předbřeznové, jest samozřejmým, vždyť šlechtická byrokracie tak nerada loučila se se svrchovaným panstvím nad osudy statisíců státních zaměstnanců.

A proto setkáváme se v dosud platné služební pragmatice na př. s takovým ustanovením, podle něhož mohlo by býti státnímu zaměstnanci bráněno ve volném vykonávání občanských práv, zaručených každému jinému státnímu občanu ústavní listinou!

Právo spolčovací a petiční, jichž nedotknutelnost jest v mezích zákona každému občanu svobodné republiky zaručena, doznávají ve služební pragmatice značného omezení, čímž jest státní zaměstnanec stigmatisován na občana druhého řádu.

Jak působí podobné názory na vzájemný poměr státního úředníka ku státu nakažlivě, o tom svědčí ta okolnost, že na př. v ústavním výboru revoluční o Národního shromáždění uvažovala se možnost vyloučiti státní zaměstnance z passivního práva volebního!

Rakouské vlády odůvodňujíc nutnost částečného omezení občanských práv státním zaměstnancům, poukazovaly na jich doživotní existenci, zaopatření ve stáří i pro případ neschopnosti jakožto kompensaci za toto zúžení.

Dnes však, kdy stále více uplatňuje se povinné pensijní pojišťování všech pracujících vrstev, poukazovati na podobné výhody státních zaměstnanců a omezovati je proto v občanských právech, zdá se býti úplně irrevelantním.

Jeví-li se toho třeba, aby ze zájmu vyšších: státních implicité občanstva, uložila se státním zaměstnancům určitá, zákonem přesně vymezená reserva v chování a ve veřejném životě, nutno jim poskytnouti jako kompensaci jiných než všeobecně užívaných výhod. Tato reserva, která samo- zřejmě nesmí se jinak dotknouti ani v nejmenším občanských práv zaručených ústavní listinou, budiž také jedinou podstatnou výjimkou, kterouž by se vzájemný poměr státních zaměstnanců a státu odlišoval od poměru smluvního, vybudovaného na zásadách kollektivní smlouvy pracovní. Vše ostatní, co odchylovalo by se zdánlivě od těchto zásad, na př. disciplinární řád, posuzování způsobilosti a pod., musí býti ponecháno jakési autonomii zaměstnanectva.

Služební pragmatika musí tudíž představovati doživotní, pouze za určitých, zákonem přesně vymezených předpokladů, rozlučitelnou vzájemnou smlouvu, kde oba kompaciscenti, jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec zavazují se vzájemně dodržovati a plniti stanovené podmínky.

A na místě rozhodčích, či jiných podobných soudů, platných pro zaměstnavatele a zaměstnance soukromé, působiti budou pro stát a jeho zaměstnance, dokud nezřídí se úřednické komory, personální komise.

Potřeba vybudovati novou služební pragmatiku objevila se záhy po státním převratu, neboť velká část veřejných zaměstnanců dosud do pragmatiky nepojatých, přihlásila se o toto právo a Národní shromáždění nemohlo těmto oprávněným přáním nevyhověti. Avšak při překotném zpragmatisování, jakož i jiných opatřeních, jak to ani jinak nemohlo býti, uvážíme-li ohromnou práci, kterou musilo Národní shromáždění zdolati, došlo k značným nesrovnalostem, jež měly za následek porušení určitých zásad a téměř celé struktury zákona. Kromě toho padaly tu na váhu i jiné momenty, o nichž byla již z předu učiněna zmínka.

Jak z různých memorand, petic, resolucí a veřejných projevů státnězřízeneckých organisací možno usoudit, má býti příští služební pragmatika ovládána těmito stěžejními zásadami:

1. Volitelné kvalifikační a disciplinární komise;

2. volitelné personální komise (dokud nebude úřednických komor);

3. odstranění zbytečných titulů;

4. odstranění hodnostních tříd;

5. přeměna dosavadních úřednických skupin;

6. jednotná služební pragmatika jak pro úředníky tak i zřízence;

7. nový systém služného.

Předložená osnova hoví úplně těmto zásadám. Je samozřejmým, že není snadným úkolem vybudovati nový řád, zejména po stránce rozvrstvení úřednictva tak, aby se nenarazilo na různé předsudky, plynoucí ze starých tradic nebo na domnělé či skutečné beati possidentes! V předloze bylo nutno k této okolnosti přihlížeti, aby nikdo necítil se přímo zkrácen. Jinak bylo však třeba dokonale súčtovati s minulostí, při čemž přirozeně došlo k pronikavým změnám, jež znamenají revoluci v dnešním hierarchickém systému a jež zapůsobí snad nezvykle, ale jež jsou nezbytny, má-li příští služební řád odpovídati duchu doby a do základu změněným politickým, státním i sociálním poměrům. Nemělo by smyslu vypracovati služební pragmatiku, která byla by v hlavních principech pouhou, kopií dosud platného řádu a která by se omezovala pouze na některá, zlepšení po stránce hmotné; co jest dobrým a co se osvědčilo, budiž převzato a přizpůsobeno novým poměrům, jinak však odstraňme vše, co nám připomíná dobu, kdy státní zaměstnanec byl pouhým nástrojem cizí vůle; zejména odstraňme neblahý systém rozlišovati a rozškatulkovati úřednictvo pouze podle jeho předběžného vzdělání, aniž by se zároveň přihlíželo také k jeho výkonům, systém, jenž způsobil mnoha zla, mnoho nevraživosti a rozdvojoval úřednictvo na několik vzájemně se potírajících táborů a jenž stále ponoukal jednotlivé kategorie, aby dostaly se výše.

Rozlišovat úřednictvo podle výkonů a naproti tomu v stupnici služného přihlížeti k předběžnému vzdělání, aby tak odměněna byla námaha spojená, s delšími studiemi, jest relativně nejsprávnějším a nejspravedlivějším postupem, jenž rázem odstraní stále více uplatňující se antagonismus a snahu po nivellisaci a t. zv. amerikanismu.

Zařadí-li se úřednictvo konající stejné služební výkony do stejné skupiny bez zřetele k předepsanému předvzdělání, avšak v stupnici služného, odmění se vyšší školská průprava vyšším stupněm služného, nastane znovnoprávnění nebo chcete-li amerikanism pouze po stránce mravní, jenž vykoná blahodárný vliv na povznesení stavu a zároveň bude stálou pobídkou, ctižádosti.

Zrovnoprávnění po stránce hmotné jest přípustno pouze do jisté, zákonem přesně vymezené míry, a nikdy nemůže dojíti k tomu, aby za stejných předpokladů úředník, s vyšším školským vzděláním v rámci časového postupu byl úředníkem s nižší průpravou platem dostižen nebo předstižen!

Nelekejme se tohoto způsobu rozvrstvení úřednictva; při bližším pozorování seznáme, že přinese státní správě i úřednictvu mnohý užitek a že zejména zjednoduší poměry a odstraní ztrnulost zakotvenou v dosavadních úřednických skupinách, kde přestup z jedné do druhé byl takřka nemožným.

Odstraňme dále zbytečné tituly a ponechme jen takové, jimiž se vyjadřuje skutečný výkon či funkce úředníka, odstraňme i zbytečné hodnostní třídy, a zaveďme volené kvalifikační, disciplinární a personální komise. O těchto náležitostech promluveno bude blíže u příslušených odstavců osnovy.

Další pronikavé změny doznává nynější řád tím, že zavádí se pouze jediná služební pragmatika pro úředníky a zřízence, kdežto v Rakousku byly vlastně dvě: pro úředníky zvláště a pro zřízence též. Rakouská služební pragmatika byla z velké části opsána ze služebních řádů, platných pro státní zaměstnance v německé říši, avšak pokud se týče jednotné pragmatiky a pokud se týče jednotného pojmenování všech zaměstnanců titulem úředník nevzalo si již Rakousko vzor z Německa.

Německé úřednické zákonodárství ani nedělí státní zaměstnance v úředníky a sluhy, ani nezařaďuje je do hodnostních tříd, podle nichž by se jim určovaly požitky.

Tak jest tomu v Německu, v onom Německu, kde smysl pro organisaci, pořádek a disciplinu byl vždy vysoce vyvinut.

Rovněž i v Italii stává pouze jediná služební pragmatika jak pro úředníky tak i zřízence, kteří řadí se do kategorie zaměstnanců pomocných (categoria d'ordine).

Ve Francii setkáváme se s úředníky správními (fotunctionnaires de gestion), kteří jsou vázáni ku státu jakousi najímající smlouvou (kollektivní), a kteří jsou chráněni zvláštními zákony, k nimž patří i zřízenci a s úředníky autoritativními (founctionnaires d'autorité), jímž byla propůjčena část veřejné moci a jichž právní a hmotné poměry jsou upraveny také zvláštním zákonem. Základem rozdělení jest tu právnická idea suverenity státní.

Pouze Anglie rozlišuje přesně úředníky a zřízence, kteří vykonávají manuelní práce. V Anglii na př. musí úředník dlouhý čas pracovati za denní mzdu, než jest ustanoven na roční plat.

Jestliže takřka ve všech státech shledáváme, že pro státní úředníky i zřízence stává jednotného služebního řádu, nebylo by ani u nás ve svobodné republice myslitelným stanoviti pro úředníky a zřízence jiná odlišná práva a povinnosti. A proto bylo třeba do osnovy pojati novou čtvrtou skupinu, kamž zařadí se nynější podúředníci a zřízenci jakožto nižší úředníci s titulem zřízence. Také bude třeba hodnotit individuellní výkon každého zaměstnance podle jeho kvalifikace zvláštním přídavkem, samozřejmě při úplném zachování normálních požitků.

Bude záhodno, aby předložená osnova projednána byla ve zvláštním ad hoc zřízeném podvýboru za účasti zástupců vlády a expertů z řad úřednictva a zřízenectva.

Jedině tak bude možno vytvořiti dílo kompromisní (a jiné v tomto případě není ani možným), jež upokojí, byť by i jen relativně, oba zúčastněné faktory: stát a jeho zaměstnance.

Úřednický stav jest nervovým ústrojím státního systému. Každý nejposlednější úřad, na př. pošta, telegraf a telefon v nejzapadlejší vesnici jsou pro něj právě tak důležity, jako úřady ústřední. Postupující demokratisace všeho společenského života nesmí se zastaviti na prahu státních úřadů, to byl by poměr neudržitelný a nesnesitelný, naopak pravá demokracie kategoricky vyžaduje, aby i ti nejnižší, v nejbližším styku s lidem a životem jsoucí úředníci prodchnuti byli ideou státní, ideou, že jsou nezbytnou a rovnocenou složkou oné veliké moci, která se zove stát.

A základem této idey má býti nový, moderní době, duchu a změněným poměrům odpovídající služební řád nebo jak jsme uvykli říkati: služební pragmatika.

Vysvětlivky k jednotlivým odstavcům.

Mnohému zdáti se bude předložená osnova snad příliš obsažnou na pouhý rámcový zákon. Připouštíme. Nutno však vzpomenouti oněch četných procesů u říšského a správního soudu vyplývajících z nejasného nebo nedosti přesného znění zákona a služební pragmatice. Snad ani jediný odstavec nebyl ušetřen žaloby! Tomu chce se v předložené osnově, pokud je to ovšem možno, vyvarovati.