Úmrtné.

§ 109.

Pozůstalým po státním zaměstnanci, který zemřel v činné službě nebo ve výslužbě, náleží bez ohledu na jiné zákonné zaopatřovací požitky úmrtné ve výši 3 měsíční částky výslužební základny (§ 98, odstavec 3.), nebo skutečně požívaného výslužného.

Jinak platí ohledně úmrtného ustanovení § 13 zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 sb. z. a n. nar. 1920.

Zemře-li zaměstnanci manželka nebo dítě, budiž mu vyplaceno úmrtné ve výši 50% ročního manželského nebo dětského přídavku (§ 62, bod, 3/1a 3/2) a to za předpokladů stanovených pro úmrtné po zaměstnanci.

Podobně patří vdově polovina dětského přídavku pro případ úmrtí dítěte za předpokladů stanovených pro nárok na dětský přídavek (§ 104 odstavec 3. a 4.).

Konečně patří pozůstalým úmrtné po vdově po státním zaměstnanci ve výši

3měsíčního vdovského výslužného (§ 104, odstavec 1. a 2.) a to za předpokladů stanovených pro úmrtné po zaměstnanci.

 

ČÁST VII.

Změny v poměru služebním a jeho zánik.

Přeložení.

§ 110.

Zaměstnanec může býti v oboru státní správy, jemuž přináleží, přeložen na jiné místo téhož oboru buď k vlastní žádosti nebo z vůle úřední.

Při tom budiž podle možnosti přihlíženo k osobním poměrům přeloženého a budiž mu poskytnuta přiměřená lhůta k přesídlení. Zejména nechť se přihlíží, pokud to služební zájmy dovolují, k stěhovacím lhůtám.

Přeložení zaměstnance do jiného oboru státní správy může nastati pouze po vzájemné dohodě obou zúčastněných ústředních úřadů.

Při přesázce nastupuje změna ve výměře místního přídavku, po případě přednostenského teprve prvního dne měsíce následujícího skutečnému sproštění v dosavadním působišti.

Je-li přeložen k vlastní žádosti, nemá nároků na úhradu stěhovacích výloh.

Je-li z vůle úřední přeložen nebo podá-li žádost za přeložení k úřední výzvě má nároky na úhradu stěhovacích výloh (§ 73).

Přidělení k ústředním úřadům.

§ 111.

Za jakých předpokladů, zvláště pokud se týče předchozí činnosti služební u nižších úřadů, jakož i kvalifikace a služebního stáří, může nastati přidělení zaměstnance službou k ústřednímu úřadu nebo k úřadu přímo ústředně přičleněnému, stanoví se nařízením.

Je-li s povoláním tím spojena změna služebního místa, nastupuje ustanovení § 110, odstavec 2. a 4.

Výměna místa.

§ 112.

Výměna místa, o níž žádají zaměstnanci téhož oboru a téže skupiny, může býti povolena úřadem, jemuž přísluší obě dotčená místa obsazovati, jinak povoluje výměnu ústřední úřad. V obou případech nesmí výměnou vzniknouti újma služebním zájmům a státní pokladně.

Pokud by však výměnou tou měla vzniknouti újma v pořadových poměrech zaměstnanectva tvořícího samostatný osobní stav, budiž výměna podmíněna zřeknutím se služebního pořadí na tolik, na kolik jest to třeba k zamezení újmy dotčených osob.

Dovolená poslancům.

§ 113.

Uchází-li se zaměstnanec o mandát do zákonodárných sborů, budiž mu dnem vyhlášení jeho kandidatury v příslušném úředním listě (§ 28 zákona ze dne 29. února 1920, č, 123 sb. z. a n.) až do dne provedení volby udělena dovolená. Je-li zaměstnanec zvolen, nastupuje ustanovení § 20 ústavní listiny (zákon ze dne 29. února 1920, čís. 121 sb. z. a n.).

Jak jinak zaniká služební poměr.

§ 114.

Kromě úmrtí a vstupu do výslužby zaniká služební poměr v činné službě:

vystoupením a

propuštěním.

Zaměstnanec může prohlásiti, že vystupuje ze služebného poměru, pokud nepřevzal jiný závazek; prohlášení staniž se písemně u přednosty úřadu.

O prohlášení rozhodne nadřízený úřad, jenž zároveň určí, kdy vystoupení nabývá účinnosti.

Prohlášení o výstupu nevezme se na vědomí, jestliže proti zaměstnanci jest zahájeno disciplinární řízení nebo jsou-li tu peněžní závazky vzniklé z jeho služebního poměru.

Prohlášení o vystoupení pokládá se za přijaté, jestliže do 4 týdnů nebylo ústředním úřadem odepřeno.

Odepře-li vystoupení přednosta nadřízeného služebního místa, může se zaměstnanec odvolati do 14 dnů k přednostovi ústředního úřadu, jenž rozhodne po vyslechnutí personální komise.

Též zaměstnanec ve výslužbě může vystoupiti z tohoto poměru.

Vystoupením ze služebního nebo výslužebního poměru ztrácí zaměstnanec všech práv a nároků pro sebe a vystupuje-li z činné služby i pro rodinu.

Pokud se týče nároků na výslužné manželky u zaměstnance ve výslužbě, platí ustanovení § 105, odstavec 2.

§ 115.

Zaměstnanec může býti ze služebního poměru propuštěn pouze nálezem disciplinární komise. (§ 118.)

O propuštění čekatelů z přípravné služby platí ustanovení § 6, odstavec 2. a 3.

Propuštěním ze služebního poměru pozbývá zaměstnanec všech práv a nároků pro sebe i pro rodinu, pokud nebylo přiznáno při propuštění podle § 118, odstavec 7. a 8. jednání s ním nebo rodinou příznivější.

Při propuštění i vystoupení zastavují se požitky koncem měsíce, kdy služební poměr byl uvolněn.

 

ČÁST VIII.

Pravidla disciplinární.

§ 116.

Každé porušení nebo zanedbání služebních a stavovských povinností tímto zákonem zaměstnancům uložených, pokárá se buď jako pouhé provinění proti pořádku anebo potrestá se uložením trestu disciplinárního.

Tresty pořádkové.

§ 117.

Proviní-li se zaměstnanec proti pořádku služebnímu pouhou nesprávností nebo zanedbáním služebních či stavovských povinností lehčího rázu uloží se mu

1. napomenutí a při opakování nesprávnosti nebo zanedbání povinnosti těžšího rázu,

2. domluva s pohrůžkou disciplinárního řízení.

Ukládá je přednosta nadřízeného úřadu písemně s udáním důvodů.

Před domluvou budiž zaměstnanec vyzván, aby se písemně ospravedlnil.

Proti uložení pořádkového trestu možno do 14 dnů podati stížnost k nejblíže vyššímu úřadu, jenž o ní konečně rozhodne s vyloučením dalšího právního prostředku.

Tresty disciplinární.

§ 118.

Provinění proti služebnímu pořádku těžšího rázu nebo hrubé zanedbání služebních či stavovských povinností tresce se:

1. výstrahou,

2. důtkou,

3. vyloučením a postupu do vyšších požitků,

4. snížením služného,

5. nucenou výslužbou, případně i se sníženým výslužným,

6. propuštěním.

Vyloučiti z postupu do vyšších požitků možno nejvýš na dobu 2 let (z postupu jednoho stupně služného).

Snížení služného může býti uloženo nejvýš na dobu 2 let a to 10, 15, 20, 25%. S tímto trestem spojena jest vyloučení z postupu do vyšších požitků.

Odchází-li zaměstnanec v době trestu do výslužby, sníží se mu stejným poměrem a pro stejnou dobu výslužné.

Před vypršením trestů, vyloučením z postupu do vyšších požitků nebo snížením služného nemůže býti zaměstnanec ani jmenován ani přeskupen ze skupina nižší do vyšší (§ 48).

Do nucené výslužby muže býti dán zaměstnanec buď dočasně nebo trvale; s nížení výslužného (odbytného), je-li zároveň uloženo, nechť činí nejméně 10 a nejvýš 50% (z výslužební základny § 98, odstavec 3.).

Při trestu propuštěním může býti zaměstnanci buď trvale nebo dočasně pro případ prokázané potřebnosti přiznán příspěvek na výživu nejvýš do 50% výslužebních prožitků, na něž by měl nárok, kdyby v době té zemřel.

Není-li zaměstnanec této výhody hoden, může býti nevinné rodině, žije-li v tísnivých poměrech, přiznán příspěvek na výživu nejvýš do výměry výslužebních požitků stanovených pro pozůstalé, na něž by měli nárok, kdyby otec v době té zemřel.

V obou případech může mimo to býti přiznán nevinné rodině pro případ úmrtí zaměstnance nárok na částečné nebo plné výslužební požitky, které by jí jinak příslušely.

Zákonné následky ztráty výslužného a výslužebních požitků pro rodinu při odsouzení trestním soudem, platí i pro tyto svrchu uvedené příspěvky na výživu.

§ 119.

Zaměstnanci ve výslužbě (trvalé nebo dočasné) mohou býti stiháni:

1. pro skutky spáchané v činné službě;

2. pro hrubé porušení povinností uložených jim tímto zákonem;

a ukládají se jim tyto disciplinární tresty:

1. výstraha,

2. důtka,

3. dočasné či trvalé snížení výslužného ve výměře stanovené § 118, odstavec 6.;

4. odnětím výslužného jemu i rodině.

V posledním případě platí obdobně ustanovení § 118, odstavec 7. a 8. platná pro zaměstnance v činné službě.

Pro výměru trestu rozhodnou jest povaha skutku a jeho následky, předchozí zachovalost, služební činnost a účel trestu.

Příslušnost.

§ 120.

Příslušnou disciplinární komisí v disciplinárních záležitostech zaměstnanců ve výslužbě jest ta, které podléhali bezprostředně před odchodem z činné služby.

Disciplinární komise.

§ 121.

Disciplinární řízení vykonávají disciplinární komise, jež se dosadí:

a) při ústředních úřadech,

b) při úřadech některé ústředně přímo podřízených.

Disciplinární komise při ústředních úřadech (vrchní disciplinární komise) jest přímou disciplinární stolicí:

1. pro zaměstnance přidělené službou ústřednímu úřadu;

2. pro úředníky počínajíc IV. služební třídou.

Zároveň jest stolicí odvolávací pro nálezy disciplinárních komisí pod b) uvedených.

Disciplinární komise při úřadech některé ústředně přímo podřízených jsou disciplinární stolící pro zaměstnance služebního obvodu onoho úřadu, u něhož jest disciplinární komise ustanovena.

Není-li u úřadu podléhajícího přímo ústřednímu úřadu dosazena disciplinární komise, přikáže přednosta ústředního úřadu disciplinární případ zaměstnance jiné disciplinární komisi téhož oboru státní správy.

Není-li toto opatření proveditelným, jest v tomto případě příslušnou disciplinární komise dosazená u nadřízeného politického úřadu zemského.

Příslušnost.

§ 122.

Pro určení příslušnosti jest rozhodujícím doba, kdy zahájeno bylo disciplinární řízení a to i tehdy, jestliže skutek byl spáchán v dřívějším služebním postavení; v případě tom posoudí se povaha a trestnost skutku dle služebních předpisů, jímž obviněný dříve podléhal; při prohlášení nálezu budiž však přihlíženo k jeho schopnostem a důvěryhodnosti, jaké se těší v nynějším svém postavení.

Spory o příslušnost rozhoduje vrchní disciplinární komise.

Složení a volba.

§ 123.

V disciplinární komisi zasedá mimo předsedu a jeho zástupce 16 členů, z nichž 8 jmenuje přednosta ústředního úřadu a 8 volí se na dobu 3 roků.

Předsedu a jeho náměstka jmenuje přednosta ústředního úřadu.

Předseda i náměstek, jakož nejméně 4 z jmenovaných členů nechť jsou právníky.

Každá disciplinární komise má svůj vlastní volební obvod.

Volba 8 členů a 4 náhradníků vykoná se obdobně podle zásad stanovených pro volbu členů kvalifikační komise (§§ 20, 24).

§ 124.

Z oněch 8 řádných členů a 4 náhradníků, kteří mají býti do disciplinární komise zvoleni, připadá vždy po 2 řádných a 1 náhradníku na jednotlivé skupiny státních zaměstnanců stanovené § 47.

§ 125.

Přednostou ústředního úřadu jmenovaní členové, včetně předseda a náměstek, musí náležeti rovněž volebnímu obvodu oné komise, kde zasedají.

Členem komise nebo náhradníkem nemůže býti zaměstnanec, proti němuž bylo zahájeno disciplinární řízení.

Způsob jednání.

§ 126.

Disciplinární komise jednají v pětičlenných senátech, čítajíc v to předsedu, jež nutno sestaviti tak, aby polovina byla ze zvolených a polovina z jmenovaných členů.

Mimo to nutno při sestavení senátu přihlížeti ke skupině, k níž obviněný náleží.

Z přísedících musí býti nejméně 2 právníky.

Senáty sestavuje přednosta úřadu, u něhož je komise zřízena předem na celý rok.

Náhradnicí nastupují podle předem stanoveného pořadí.

§ 127.

Disciplinární senát usnáší se prostou většinou hlasů, předseda hlasuje naposled.

Trest propuštění nebo odnětí výslužného obviněnému a jeho rodině, může býti usnesen, hlasují-li pro něj všichni, členové senátu.

O každé schůzi senátu vyhotoví se zápis, jejž obstará přednostou úřadu určený zapisovatel z řad právníků.

Disciplinární zástupce.

§ 128.

K hájení zájmů služebních, důstojnosti a cti stavu státních zaměstnanců, ohrožených skutkem obviněného, ustanoví přednosta ústředního úřadu jednoho nebo více disciplinárních zástupců na dobu 3 let, kteří mohou býti kdykoliv odvoláni.

Disciplinární zástupce musí býti před každým usnesením komise slyšen.

Je-li proti disciplinárnímu zástupci zahájeno disciplinární řízení, nesmí až do jeho výsledku funkci svoji vykonávati.

Vyloučení a odmítnutí.

§ 129.

Pro vyloučení členů disciplinární komise platí obdobně předpisy trestního řádu.

Obviněný má práva nejpozději do 8 dnů po doručení odkazovacího usnesení odmítnouti 2 členy senátu, aniž by udal důvody.

Není-li pak dostatečný počet řádných členů komise, nastupují náhradníci.

Je-li odmítnut předseda, nastupuje jeho náměstek a je-li ten odmítnut, předsedá senátu nejstarší člen senátu z řad právníků.

§ 130.

Disciplinární zástupce i obviněný může navrhnouti, aby na místo příslušné disciplinární komise určena byla k projednání záležitosti jiná komise téhož druhu a v témž oboru státní správy, jsou-li po ruce důvody ohledně předpojatosti celé komisi nebo důvody jiného důležitého rázu.

Obhájce.

§ 131.

Obviněný má práva zvoliti si obhájce z řad zaměstnanců v činné službě z téhož oboru státní správy nebo z řad obhájců v seznamu zapsaných.

Obviněnému budiž k jeho žádosti přidělen přednostou úřadu k ústnímu řízení obhájce ex offo.

Mimo tento poslední případ nikdo ze zaměstnanců není povinen obhajobu přijati.

Úřad obhájce z řad zaměstnanců je bez platným; pouze náklad bezpodmínečně nutný v zájmu obhajoby, budiž mu obviněným hrazen.

Obhájce jest oprávněn uvésti vše, co uzná za vhodné a použíti všech zákonných prostředků k obhajobě. Jinak jest povinen zachovati mlčelivost o všem, co mu bylo jako obhájci svěřeno.

Disciplinární řízení.

Zahájení.

§ 132.

Shledá-li přednosta služebního úřadu z předběžného šetření, že jedná se o disciplinární provinění, učiní úřední oznámení příslušné disciplinární komisi.

Tato rozhodne bez ústního jednání, má-li býti disciplinární řízení zahájeno.

Před rozhodnutím budiž obviněný slyšen, po případě budiž k návrhu disciplinárního zástupce nebo z vůle úřední vykonáno další šetření.

Usnesení o zahájení disciplinárního řízní nechť obsahuje přesně vymezené obvinění a budiž obviněnému služební cestou doručeno. Proti němu není opravného prostředku.

Usnese-li se disciplinární komise, že řízení nemá se zahájit a má-li za to, že provinění jest pouze lehčího rázu, postoupí spisy přednostovi služebního úřadu k dalšímu řízení, po případě uloží, sama pořádkový trest.

Za souhlasu disciplinárního zástupce může disciplinární komise vydati ihned odkazovací usnesení za účelem ústního jednání bez disciplinárního usnesení o zahájení řízení.

Zamítavé usnesení, řízení nezahájiti doručí se disciplinárnímu zástupci a obviněnému.

Disciplinární zástupce může proti tomu podati do 14 dnů stížnost k odvolávací disciplinární komisi (vrchní).

Proti zaměstnanci, jenž jest členem zákonodárného sboru, nemůže po dobu členství disciplinární řízení býti zahájeno, aniž v zahájeném pokračováno.

Případy trestní.

§ 133.

Zjistí-li disciplinární komise nebo přednosta služebního úřadu, že porušení povinnosti zaměstnance nutno spatřovati skutkovou podstatu trestního činu, učiní oznámení státnímu návladnictví. Až do skončení trestního řízení odkládá se řízení disciplinární.

Přednostovi služebního úřadu budiž trestním soudem oznámeno, bylo-li proti státnímu zaměstnanci zahájeno trestní řízení, podána žaloba, byl-li vzat do vazby, jakož i výsledek pravoplatně skončeného řízení; v posledním případě buďtež spisy zaslány sebou. Přednosta učiní o tom oznámení disciplinární komisi a postoupí jí spisy k dalšímu řízena.

Byl-li proti zaměstnanci vynesen rozsudek trestního soudu, jenž má podle platných předpisů v zápětí ztrátu úřadu, stane se propuštění jeho ze služeb státu bez dalšího řízení usnesením disciplinární komise.

Tato zpraví o tom přednostu služebního úřadu, aby vyhotovil propouštěcí listinu a zastavil jeho služební požitky.

Disciplinární soud může v tomto případě použíti ustanovení § 118 odstavec 7. a 8. Při jiných rozsudcích usnese se disciplinární komise, má-li býti řízení zahájeno nebo v přerušeném pokračováno.

Vyšetřování.

§ 134.

Bylo-li usneseno zahájiti disciplinární řízení, pověří předseda disciplinární komise jednoho nebo více úředníků z řad právníků z obvodu působnosti komise, úřadem vyšetřujícího komisaře.

Úředníci jinak v disciplinární komisi činní nemohou býti vyšetřovately.

Ohledně vyloučení vyšetřujícího komisaře platí obdobně předpisy trestního řádu (§§ 128, poslední odstavec, a 129).

§ 135.

Vyšetřující komisař vyslechne obviněného (bez přísahy), jakož i svědky, znalce a zjistí veškeré skutečnosti potřebné k vysvětlení věci, při čemž může použíti služeb politických i policejních úřadů.

Při výslechu svědků a znalců i pokud se týče svědečného, dlužno obdobné použíti předpisů trestního řádu.

Zdráhají-li se svědci nebo znalci bez zákonného důvodu vypovídati, nevyhoví-li obeslání neb bydlí-li mimo působiště vyšetřujícího komisaře, požádá vyšetřovatel za výslech příslušný politický nebo policejní úřad.

Není-li vyšetřující komisař soudcem a je-li nezbytným přísežný výslech svědků a znalců, obstará jej příslušný okresní soud.

Neúčast obviněného nezdržuje vyšetřování.

Vyjdou-li při vyšetřování na jevo nové okolnosti (důkazy nebo protidůkazy), má disciplinární zástupce i obžalovaný právo žádati doplnění vyšetřování po předchozím usnesení disciplinární komise.

Ohledně tohoto usnesení platí obdobně ustanovení § 132, odstavec 7. a) a 8.

§ 136.

Když bylo vyšetřování skončeno, sdělí se s obviněným všechny okolnosti a důkazy proti němu snesené s výzvou, že má právo, do 8 dnů navrhnouti doplnění a spisy sdělí se disciplinárnímu zástupci. Ten má rovněž právo navrhnouti do 8 dnů doplnění.

O návrhu obviněného platí obdobně ustanovení § 132, odstavec 7. a 8.

Po té zašle disciplinární zástupce spisy komisi s příslušným návrhem.

Obžalovaný i jeho obhájce má právo během vyšetřování i po jeho skončení nahlédnouti do spisů a činiti si opisy.

Obsah spisů sdělovati s veřejností jest nepřípustno.

Usnese-li disciplinární komise na základě výsledku vykonaného šetření proti návrhu vyšetřujícího komisaře řízení zastaviti, platí tu obdobně ustanovení § 132, odstavec 5., 7. a 8.

Usnese-li se naproti tomu záležitost ústně projednati, určí předseda rok a sdělí jej obviněnému obesláním, k němuž připojí seznam členů senátu. Zároveň zpraví disciplinárního zástupce a obhájce.

V odkazovacím usnesení, jež zašle se zároveň s obesláním, budiž přesně vytčena obvinění a označena opatření učiněná k přípravě ústního jednání. Proti obeslání není opravného prostředku.

Ústní jednání.

§ 137.

Disciplinární komise může naříditi osobní účast obviněného. Jednání není veřejné, obviněný může však k němu pozvati 3 svoje důvěrníky. Jinak mají přístup zaměstnanci z jeho stavu (skupiny), pokud obviněný si jejich přítomnosti přeje. Členové personální komise vyloučeni býti nemohou.

Porady a hlasování dějí se v sezení tajném.

Ústní jednání počíná vylíčením skutkové podstaty, což vykoná předseda nebo jim stanovený zpravodaj z členů senátu.

Po té vyslechne se obviněný, svědci a znalci, případně přečtou se protokoly z předchozího vyšetřování a podají se důkazy.

Obviněný, obhájce, disciplinární zástupce, jakož i členové senátu jsou oprávněni klásti otázky svědkům a vyjadřovati se a průkazech.

Obhájce může obviněného v jeho vývodech kdykoliv přerušiti.

Po průvodním řízení podá disciplinární zástupce svůj výklad, načež vyjádří se obviněný a jeho zástupce. Obviněnému přísluší poslední slovo.

Disciplinární senát může k návrhu zástupce, po případě z vlastního popudu usnésti, ústní jednání za účelem opatření nových průkazů nebo i z jiných důvodů odročiti a stanoviti rok k pokračování.

Nález.

§ 138.

Senát má v nálezu přihlédati pouze k tomu, co bylo v ústním jednání uvedeno. Při rozhodnutí svém není vázán osvobozujícím rozsudkem trestního soudu, nýbrž usuzuje volně po svědomité úvaze všeho, co bylo během líčení uvedeno podle svého nejlepšího přesvědčení.

Nálezem disciplinárního senátu rozhodne se a všech obviněních za vinu kladených a obviněný je buď uznán vinným nebo sproštěn. V prvém případě určí se v nálezu stupeň disciplinárního trestu.

Byl-li obviněný sproštěn nebo byl-li mu uložen pouze pořádkový trest, hradí náklady řízení stát.

Zvoleného obhájce hradí vždy obviněný.

V nálezu budiž vylíčena, zda-li a do jaké výše jest obviněný, jemuž uložen byl disciplinární trest, povinen hraditi náklady řízení vzhledem k jeho majetkovým poměrům, jakož i jiným polehčujícím okolnostem. Jinak platí tu obdobně předpisy trestního řádu.

Nález budiž ihned prohlášen a nejpozději v 8 dnech s odůvodněním doručen obviněnému a disciplinárnímu zástupci.

O ústním jednání sepíše se protokol obsahující jména přítomných a zkráceně vylíčený průběh jednání.

O poradě a hlasování sepíše se protokol zvláštní.

Oba protokoly podepíše předseda a zapisovatel.

Odvolací řízení.

§ 139.

Proti nálezu disciplinární komise I. stolice může se odvolati obviněný i disciplinární zástupce do 14 dnů po doručení nálezu k vrchní disciplinární komisi (odvolací) a ta jak ohledně viny tak i trestu a nákladů.

V časně podané odvolání má odkládací účinek nálezu.

Zjistí-li odvolací disciplinární komise, že odvolání jest opožděno nebo podáno osobou, jíž právo odvolací nepřísluší, zamítne je, jinak rozhodne bez ústního jednání:

1. má-li býti vyšetřování doplněno, což se uloží disciplinární komisi I. stolice,

2. má-li býti opakováno, poněvadž různé nedostatky toho vyžadují; v případě tomto zruší nález a nařídí disciplinární komisi nové provedení disciplinárního řízení,

3. jedná-li se o pouhé náklady.

V ostatních případech nařídí předseda ústní jednání. Další jednání a vynesení nálezu odvolávacího děje se podle zásad platných pro disciplinární komisi I. stolice.

Výkon nálezu.

§ 140.

Pravoplatný nález s důvody zašle se přednostovi služebního úřadu, který zařídí výkon trestu.

Disciplinární tresty zapisují se do osobního výkazu; pokud zápis trvá, chová se opis nálezu v patrnosti. Pořádkové tresty se nezapisují.

Po uplynutí tří let od pravoplatnosti nálezu a odpykání trestu, a bylo-li chování zaměstnance do té doby bezvadné, vykoná se výmaz zápisu trestu tím způsobem, že založí se úplně nový osobní výkaz. První stupeň disciplinárního trestu >výstraha< vymaže se však již po roce za stejných zásad.

O výmaz musí zaměstnanec žádati.