K těmto patří:

jazykový a

§ 67.

Přednostenský přídavek patřil k dávnému přání úřednictva, jež spravuje úřad nebo oddělení, neboť ve většině případů nemá přednosta jiných výhod, než že se mu poskytuje naturální byt buď úplně zdarma nebo proti přiměřené srážce z místního přídavku. Úřad přednosty jest však spojen s mimořádnou zodpovědností a nadprůměrnou výkonností a proto bylo by jen aktem prosté spravedlnosti přednostům samostatných úřadů nebo oddělení či filiálních úřadů poskytnouti přiměřenou odměnu za zodpovědnost a námahu spojenou s touto funkcí.

Přednostenský přídavek má činiti 50% v VI. a v ostatních třídách 100% místního přídavku připadajícího na nejnižší stupeň služného (příslušné stupnice služného), kterým počíná časový postup nebo služné úředníka.

Číselně vyjádřen činí přídavek přednostenský pro Prahu:

v VI. třídě (zřízenců) ročně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 600 K

v V. třídě (u úředníků s nižší střední školou v 3. skupině) . . . . 1.500 K

v V. třídě (u úředníků s plnou střední školou v 3. skupině) . . . 1.800 K

v V. třídě (v 2. skupině) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.950 K

v V. třídě (v 1. skupině). . . . . . . . . . . . . . . 2.100, 2.300 až 2.500 K

v IV. třídě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.000 K

v III. třídě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.000 K

v II. třídě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.000 K

v I. třídě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.000 K

Ve třídách IV. až I. činí přednostenský přídavek proto poměrně značnější částku, poněvadž u těchto úředníků odpadá kvalifikační přídavek, dále požívají i jiných mimořádných požitků, jakožto odměnu za správy oddělení, jež by mohly odpadnouti.

Přednostenský přídavek bylo nutno odstupňovati podle přídavků místních, poněvadž representační a i jiné výlohy spojené s přednostenským místem jsou v místech s četnějším obyvatelstvem značnější než v místech menších.

§ 68.

Jazykový přídavek má býti nejen pobídkou jinojazyčným úředníkům, aby ovládali jazyk státní, ale i odměnou těm, kteří mluví jazyky domácího jinojazyčného obyvatelstva a nuceni jsou jimi úřadovati; konečně má býti odměnou také za znalost jazyků cizích.

Činí 10% ze služného, nejvýše však 1000 K

Číselně vyjádřen činil by

v třídě VI. v 1. až 15. stupni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 až 620 K

v třídě V. v 1. až 21. stupni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300 až 1000 K

v ostatních třídách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1000 K

§ 69.

Drahotní přídavek řídí se drahotními poměry a stanoví se podle potřeby. Vláda jest povinna každým rokem svolati společnou personální komisi, k níž přizve zástupce ústředních úřadů, zástupce producentů a i jiné veřejné korporace, na př. obchodní komory, družstva a p., aby se zjistily drahotní poměry a rozdíl v cenách životních potřeb a požitcích státních zaměstnanců.

Zjistí-li se alespoň 10% vzestup, jest vláda povinna předložiti zákonodárným sborům návrh na poskytnutí, případně zvýšení drahotního přídavku a to o tolik %, kolik činí komisionelně zjištěný rozdíl.

§ 70.

Výplata všech požitků děje se beze srážek a bez kolků.

Zákonem ze dne 17. prosince 1919, č. 2. sb. z. a n. na rok 1920, bylo sice § 15 stanoveno, že pro účely pensijní platí státní zaměstnanci příspěvek ve výši 8% pensijní základny, který se sráží v měsíčních částkách s jejich platu, avšak toto ustanovení, jež plynulo tehdy jedině z fiskálních důvodů, aby vláda byla spíše nakloněna povoliti zvýšení výslužného, jest neudržitelným, poněvadž by znamenalo značné zatížení požitků státních zaměstnanců a konečně nemělo by smyslu, aby stát z jedné a téže pokladny zaměstnancům požitky vyplácel a na druhé straně ve prospěch téže pokladny činil z výplaty požitků srážky a tak zhola zbytečně zaměstnával poukazovací a vyplácející úřady příslušným zasúčtováním těchto částek.

Na př. úředník prvního stupně služného stupnice B, ženatý a otec 2 dítek, s velmi dobrou kvalifikací, přispíval by k účelům pensijním touto částkou:

Jeho pensijní základna jest složena:

1. ze služného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3000 K

2. z místního přídavku . . . . . . . . . . . .50% . . . . . . . . 750 K

3. z přídavku rodinného:

a) na manželku . . . . . . . . . . . . . . . . 40% . . . . . . . . 1200 K

b) na 2 děti po . . . . . . . . . . . . . . . . 20% . . . . . . . . 1200 K

4. z kvalifikačního přídavku . . . . . . . 25% . . . . . . . .   750 K

z toho 8% . . . . . . . . . 522 K ročně.

Obnos to, jejž by zajisté těžce postrádal.

Pokud se týče dřívějších tax a poplatků z jmenování a povýšení, osvobozeni byli státní zaměstnanci od těchto srážek zákonem o novopensistech ze dne 17. prosince 1919, čís. 2. sb. z. a n. na rok 1920.

§ 71.

Nařízením se stanoví, pokud má zaměstnanec nárok na naturální byt, při různosti podobných míst nelze stanoviti jednotnou normu.

§ 72.

Stravné za 24 hodin, nejméně však za 6 hodin činí v VI. třídě služební 0.5% prvního stupně služného stupnice C, t. j. 12,- K

v V. služební třídě:

v 1. až 6. stupni služného 0.5% z prvního stupně služ. stup. B, t. j. 15.- K

v 7. až 14. stupni služného 0.4% ze sedmého stupně služ. stup. B, t. j. 20.- K

v ostatních stupních služného 0.25% z patnáctého stupně služného

stupnice B, t. j. 22.50 K

V ostatních služebních třídách 0.2% vždy z prvního stupně služného dotyčné služební třídy, tudíž

Nocležné jest vyměřeno podobně, celkem však nesmí stravné a nocležné převyšovati za 24 hodin tyto částky:

v služební třídě VI. 24 K

v služební třídě V. v 1. až 6. stupni 30 K

v služební třídě V. v 7. až 14. stupni 40 K

v služební třídě V. v ostatních stupních 45 K

v služební třídě IV. 50 K

v služební třídě III. 60 K

v služební třídě II. 70 K

v služební třídě I. 80 K

Jestliže zaměstnanec jest (mimořádně) služebně zaměstnán na jediném a témže místě déle jak 14 dnů, přísluší mu pouze zkrácené stravné a nocovné, jež však nesmí činiti méně než stravné za 2 hodin denně.

Stanoviti stěhovací výlohy v dnešní době nelze, nutno tu určiti pouze zásadu.

§ 71.

Náhrada za práci přes čas stanoví se za každou hodinu nejméně 0.2% z prvního stupně služného stupnice C, t. j. částkou 4 K 80 h. Tím jest přirozeně vyslovena pouze zásada, aby i odměna za práci přes čas vyměřovala se % ze služného základního a nikoliv pravidlo, neboť výslovně se praví, že má činiti nejméně 0.2%. Samozřejmě, že odměna řídí se v prvé řadě výkonem a povahou služby, kterou zaměstnanec vykonává, a podle toho též nutno odměnu tu přiměřeně zvyšovati.

§ 71.

Právě tak má se to i s odměnou za noční službu, která činí dle návrhu nejméně 0.5% z prvního stupně služného stupnice C, t. j. částkou 12 K a řídí se rovněž výkonem a povahou služby, kterou zaměstnanec vykonává.

§ 73.

Pokud se týče stěhovacích výloh, není v tuto dobu, kdy panují mimořádné poměry, vůbec možno stanoviti určitou pevnou částku jako odškodné za stěhovací výlohy, amortisaci nábytku, pojistné a pod. Z toho důvodu bylo nutno říci, že výlohy ty hradí se podle předložených účtů. Aby však přece později, až nadejdou normální poměry, bylo možno určiti pevnou částku, vkládá se do návrhu ustanovení, jímž přednosta ústředního úřadu se zmocňuje, stanoviti určitý pevný obnos jakožto náhradu stěhovacích nákladů. Popřípadě bude nutno stanoviti více podobných obnosů a to podle vzdálenosti a také podle rodinných poměrů zaměstnance.

§ 75.

Zaměstnancům přiděleným službě pokladní a peněžní vůbec, kde jest pravděpodobná možnost ztráty při výkonu služebním, zejména při službě se stranami, budiž poskytnuto ztrátné, jež činí měsíčně 1% z prvního stupně služného stupnice B a to za každý dvoumilionový obrat (příjem i vydání) nebo část tohoto obnosu, t. j. 30 K měsíčně. Poskytnouti ztrátné jeví se nutným, neboť i nejlepší a nejopatrnější pracovníci bez vlastní viny přicházejí při výkonu služebním, zejména tam, kde nutno rychle expedovati strany (železnice, pošta, úřady berní a pod.) o peníze, mnohdy o velmi citelné částky, jež nucení jsou hraditi z vlastních prostředků.

§ 74.

Zálohy na služné. Dosud platné předpisy doznávají změny potud, že krátkodobá záloha bez příslušné záruky zvyšuje se z dosavadních 3 na 6měsíční stálé požitky, a že jest splatnou v 25 měsících. Zvýšení to jeví se nutným vzhledem k valutárním poměrům; z téže příčiny jest také třeba, aby zjednodušil se pochod při poskytování větších záloh a v tom smyslu, že zaměstnanec má právo v ohleduplných případech žádati za zálohu na služné odpovídající ročním stálým požitkům, splatnou v 50 měsících na přiměřenou záruku, aniž bylo by třeba dovolávati se rozhodnutí příslušného ústředního úřadu a ústředny finanční.

K dlouhodobým zálohám jest ovšem souhlas a rozhodnutí těchto posledních úřadů nutným.

§ 74.

Výpomoce. Řídí se nezaviněnými, mimořádnými okolnostmi, jež způsobily zaměstnanci mimořádné náklady, jež nemůže z vlastních prostředků nebo ze jmění členů rodiny hradní.

§ 75.

Do jaké míry měly by býti státní, zaměstnancům a příslušníkům jich rodin poskytnuty výhody při dopravě železniční nebo i jiných prostředcích dopravních, určí se nařízeními po vzájemné dohodě s příslušnými úřady neb podniky.

§ 78.

Tituly. Nebylo snad jediného projevu státních zaměstnanců, v němž by se nežádalo odstranění titulů. Jistě že nebylo to nikdy míněno doslovně a že měly pouze zbytečné tituly na mysli. Poukazováno na učitele, profesory, úředníky bank a pod., kde prý také není titulů. To neodpovídá úplně skutečnosti, ačkoliv u učitelů a profesorů vzhledem k stejnému služebnímu výkonu jest jednotné pojmenování samozřejmým. Ale i tu máme různá úřední pojmenování: učitel, odborný učitel, řídící učitel, zatímní profesor, supplující profesor, řádný profesor, inspektor, ředitel a pod. Tedy přece různost úředního pojmenování! V bankách a v různých jiných podnicích máme vrchní úředníky, pokladníky, likvidátory, prokuristy, ředitele a pod., odstupňované kromě toho ještě na vrchní nebo hlavní. Ovšem uvedené tituly nejsou zbytečnými, neboť se jimi vyjadřuje funkce úředníka a cosi podobného nutno zavésti i ve službě státní. Odstranit všechny zbytečné tituly, jež jsou přežitkem pocházejícím ze staré doby, kdy snad byly na místě, poněvadž do jisté míry také vymezovaly funkci, dnes však, kdy zaměstnanec postupuje automaticky, aniž by se z valné části jeho služební výkon měnil, nemají pražádného smyslu. Jest to čirý anachronismus, jestliže ve státním rozpočtu některých ministerstev shledáváme, že se systemisuje takový a takový počet asistentů, oficiálů, vrchních oficiálů, když počet ten mění se téměř denně podle časového postupu. Na tam pojmenování přece finanční správě nezáleží. Budiž zdůrazněno: odstranit všechny zbytečné tituly a ponechat pouze takové, jež vyjadřují skutečnou funkci úředníka. Kromě toho budiž příkazem, aby úřední pojmenování byla všem odborům státní správy pokud možno pro stejná nebo podobná služební odvětví společná. Po této stránce panuje značná různost, která vede k omylům a působí mnohdy až komicky.

V Rakousku stávalo pro státní úředníky kromě zřízenců a jiných kategorií nespadajících přímo do služební pragmatiky asi 330 různých titulů, z nichž mnohé, ač stejné, vyjadřovaly podle různých odborů několik hodnostních tříd. V Československé republice byl tento počet snad ještě rozmnožen! Podobné anomalii nutno učiniti přítrž a to tím způsobem, že se pro každou skupinu státních zaměstnanců stanoví podle služebního odvětví a podle odboru nejvýše tři různá pojmenování úřední, jimiž se vyjádři skutečná funkce zaměstnance. Tato pojmenování budou podle služebních výkonů pro všechna odvětví stejná a lišiti se budou pouze názvem odboru. Stávalo by tudíž pro všechny státní zaměstnance včetně zřízence, na něž se vztahuje časový postup, celkem 12 různých pojmenování. Kromě toho byly by ovšem tituly pro úředníky, na něž se již časový postup nevztahuje (pro služební třídy IV. až I.), kteréžto tituly téměř vesměs vyjadřují funkci úředníka, a konečně i tituly, jež vyplývají přímo z povolání, na př. lékaři, zvěrolékaři, zeměměřiči, knihovnici a pod.

Bližší možno určiti teprve po vzájemné dohodě zúčastněných činitelů nařízením.

Úřední pojmenování pro zaměstnance VI. a V. služební třídy, na něž se vztahuje časový postup, určí ministerská rada, ostatních tříd pak president republiky.

Byly by tudíž přibližně 3 různá pojmenování pro odvětví konceptní, technické a pod. (vysokoškolské předvzdělání 1. skupina), dále 3 různá pojmenování pro přednosty úřadů, úředníky dozorčí a pod. (pro skupinu 2.), dále 3 různá pojmenování pro veškerou službu výkonnou a kancelářskou a pod. (pro skupinu 3.) a konečně 3 různá pojmenování pro nižší úřednictvo: zřízence. Tituly ty lišily by se pouze názvem odboru: poštovní, berní, finanční, účetní a pod.

§ 79.

Pokud se týče stejnokroje jest samozřejmým, že zavádí se pouze pro ony kategorie, kde jest ho ve styku se stranami nevyhnutelně třeba a i tu bylo by možno uvažovati a tom, zda-li by nepostačil buď pouhý odznak nebo jen část stejnokroje, na př. zvláštní pokrývka hlavy a pod. Kategoriím, jimž se ukládá užívati stejnokroj, musí se ho dostati buď in natura nebo přiměřená peněžitá náhrada. Jinak mimo službu a mimo styk se stranami odpadá používání stejnokroje vůbec.

§ 80.

Až do uzákonění služební pragmatiky neměj státní zaměstnanec zákonnitého práva na pravidelnou roční dovolenou na zotavenou, teprve pak přiznáno mu toto právo, avšak v tak nízké výměře, že sama tehdejší státní správa byla nucena to v důvodové zprávě přiznati. Vzhledem k tomu, že i soukromým zaměstnancům (obchodním a pod.) přiznává se zákonem do jisté míry vyšší dovolená než zaměstnancům státním, bylo třeba dovolenou na zotavenou jednak zvýšiti a jednalo i jinak upraviti.

Podle dosavadního zákonnitého předpisu vyměřena jest úředníkům roční dovolená na zotavenou takto:

Podúředníci a sluhové požívají

Podle návrhu tohoto jevila by se dovolená takto:

v V. služební třídě ve skupině 1:

(dvojnásobná školská průprava)

do 1. roku . . . 20 dní

do 3. roku . . . 22 dní

do 5. roku . . . 24 dní

do 7. roku . . . 26 dní

do 9. roku . . . 28 dní

do 11. roku . . . 30 dní

do 13. roku . . . 32 dní

do 15. roku . . . 34 dní

do 17. roku . . . 36 dní

do 19. roku . . . 38 dní

do 21. roku . . . 40 dní

do 22. roku . . . 42 dní

(úplná vysoká škola)

do 1. roku . . . 18 dní

do 3. roku . . . 20 dní

do 5. roku . . . 22 dní

do 7. roku . . . 24 dní

do 9. roku . . . 26 dní

do 11. roku . . . 28 dní

do 13. roku . . . 30 dní

do 15. roku . . . 32 dní

do 17. roku . . . 34 dní

do 19. roku . . . 36 dní

do 21. roku . . . 38 dní

do 23. roku . . . 40 dní

do 25. roku . . . 42 dní

(částečná vysoká škola)

do 1. roku . . . 16 dní

do 3. roku . . . 18 dní

do 5. roku . . . 20 dní

do 7. roku . . . 22 dní

do 9. roku . . . 24 dní

do 11. roku . . . 26 dní

do 13. roku . . . 28 dní

do 15. roku . . . 30 dní

do 17. roku . . . 32 dní

do 19. roku . . . 34 dní

do 21. roku . . . 36 dní

do 23. roku . . . 38 dní

do 25. roku . . . 40 dní

do 27. roku . . . 42 dní

ve skupině 2:

do 1. roku . . . 14 dní

do 3. roku . . . 16 dní

do 5. roku . . . 18 dní

do 7. roku . . . 20 dní

do 9. roku . . . 22 dní

do 11. roku . . . 24 dní

do 13. roku . . . 26 dní

do 15. roku . . . 28 dní

do 17. roku . . . 30 dní

do 19. roku . . . 32 dní

do 21. roku . . . 34 dní

do 23. roku . . . 36 dní

do 25. roku . . . 38 dní

do 27. roku . . . 40 dní

do 29. roku . . . 42 dní

ve skupině 3.

(úplná střední škola)

do 4. roku . . . 14 dní

do 6. roku . . . 16 dní

do 8. roku . . . 18 dní

do 10. roku . . . 20 dní

do 12. roku . . . 22 dní

do 14. roku . . . 24 dní

do 16. roku . . . 26 dní

do 18. roku . . . 28 dní

do 20. roku . . . 30 dní

do 22. roku . . . 32 dní

do 24. roku . . . 34 dní

do 26. roku . . . 36 dní

do 28. roku . . . 38 dní

(částečně střední škola)

do 8. roku . . . 14 dní

do 10. roku . . . 16 dní

do 12. roku . . . 18 dní

do 14. roku . . . 20 dní

do 16. roku . . . 22 dní

do 18. roku . . . 24 dní

do 20. roku . . . 26 dní

do 22. roku . . . 28 dní

do 24. roku . . . 30 dní

do 26. roku . . . 32 dní

do 28. roku . . . 34 dní

do 30. roku . . . 36 dní

K tomu nutno přičísti ještě rok přípravné služební doby.

Průměrně zvyšuje se minimální roční dovolená o 14 dní a kromě toho nastupuje spravedlivější rozvrstvení, jestliže se každým druhým rokem zvyšuje o 2 dny, kdežto nyní pro jistý delší časový interval jest stále táž dovalená.

Vzhledem k tomu, že zákonem ze dne 7. října 1919, č. 541 byla praktikantská doba a i ostatní postupové lhůty zkráceny, nastává ta okolnost, že na př. úředník skupiny C požívá pouze 6 roků 14denní dovolenou oproti dřívějším 9 letům (případně tutéž pouze do 24.-25. roku věku svého), kdežto 21denní dovolenou požívá 11 roků nezměněně (tudíž až do 35.-36. roku stáří) a 28 denní dovolenou požívá dokonce 18 roků nezměněně. Podobné nesrovnalosti bylo nutno čeliti tak, aby každým stupněm služného zvyšovala se automaticky také výměra dovolené na zotavenou.

Ve skupině 4 (zřízenci) jeví se pak dovolená takto:

do 10. služebních let ....... 10 dní

do 12. služebních let ....... 12 dní

do 14. služebních let ....... 14 dní

do 16. služebních let ....... 16 dní

do 18. služebních let ....... 18 dní

do 20. služebních let ....... 20 dní

do 22. služebních let ....... 22 dní

do 24. služebních let ....... 24 dní

do 26. služebních let ....... 26 dní

do 28. služebních let ....... 28 dní

Zvýšení u této kategorie činí průměrně 14 dní a jest rovněž stejnoměrněji rozvrstveno.

Pokud se týče úředníků IV. až I. služební třídy činí dovolená nejméně 35 a nejvýše 49 dní.

Tato dovolená na zotavenou poskytuje se bez žádosti a dalších formalit, kdežto dovolená ve vyšší výměře nebo k jinému účelu než na zotavenou, přesahuje-li 21 dní, uděluje se k žádosti ústředním úřadem.

Dovolená delší 3 měsíců může býti podmíněna tím, že zaměstnanec vzdá se svých požitků po dobu přesahující jeho pravidelnou dovolenou a že se mu doba ta (poslední) nezapočítá do pravidelného postupu.

Proti případnému porušení uvedených zásad možno si stěžovati u ústředního úřadu, jenž právoplatně rozhodne po vyslechnutí příslušné personální komise.

§ 81.

Všechna místa přednostů úřadu nebo jich nástupců, případně oddělení, dále dozorčích úředníků, buďtež z pravidla obsazována pouze na základě předem vypsaného konkursu. Soutěž vypíše se nejpozději 30. den po uvolnění místa. Ustanovení toto bylo nutno rovněž pojati do zákona, poněvadž uvolněná místa vypisovala a obsazovala se namnoze nepravidelně, ne-li přímo libovolně, čímž vznikaly zbytečné interkalarie. Interkalarie nejsou však právě nejsprávnějším příjmem státním.

Příslušnému úřadu nadřízenému ukládá se, aby z došlých žádostí sestavil terno nejlépe kvalifikovaných a způsobilých žadatelů. O osobě, která z tohoto terna má býti jmenována, rozhodne příslušná personální komise. Aby personální komise měly také presentační právo, nelze schvalovati, poněvadž jedině nadřízený úřad může posouditi, kteří kandidáti byli by nejzpůsobilejšími a pak by také funkce člena personální komise byla velice nepříjemnou oproti žadatelům, kdyby přímo určovala, kdo má býti vypsaným úřadem pověřen. Proto nutno právo presentační přiřknouti nadřízenému úřadu a personální komisi naproti tomu vybaviti právem schvalovacím. Přednostovi ústředního úřadu bylo nutno poskytnouti možnost v pochybných případech zvrátiti usnesení personální komise a vypsati novou soutěž. Jmenování musí býti provedeno nejpozději do 4 měsíců po uvolnění místa.