Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
1. volební období.
2. zasedání.
Příloha D.
K tisku číslo 177.
Opatření Stálého výboru Národního shromáždění
republiky Československé podle § 54. ústavní listiny ze dne 1. září 1920
o podporách v nezaměstnanosti.
Stálý výbor Národního shromáždění republiky Československé usnesl se podle § 54 ústavní listiny ze dne 29. února 1920, čís. 121 Sb. z. a n., na tomto opatření:
§ 1.
Každá osoba, požívající podle zákonů ze dne 10. prosince 1918, č. 63 Sb. z. a n., a ze dne 12. února 1919, č. 63 Sb. z. a n., státní podpory v nezaměstnanosti, jest povinna za přijatou podporu bez další zvláštní odměny vykonávati práce jí okresní správou politickou (administrativní vrchností prvé instance) ve veřejném zájmu přikázané, jako na př.: úpravu obecních cest, přechodů, vodotečí, práce zalesňovací, stavby dělnických obydlí, prováděné v režii obce nebo obecně prospěšného družstva, úpravy obecních pozemků, čištění ulic, veřejných budov, služby v obecních, zemských a státních úřadovnách, pokud jsou takové práce jejich tělesným silám a duševním schopnostem, pokud se týče také jazykovým znalostem přiměřeny. V případech zvláště nutných přikazuje práce ty obecní úřad na dodatečné schválení okresní správy politické (administrativní vrchnosti prvé stolice).
Doba trvání práce stanoví se v poměru denní výše mzdy v místě obvyklé k celkové výši obdržené podpory.
Kdo odmítne bezdůvodně pracovní výkon, odpovídající přijaté podpoře, ztrácí nárok na její další požitek.
Žadatel o podporu v nezaměstnání jest povinen předložiti písemné prohlášení, potvrzené obecním úřadem pobytu, že nemá jmění, které podléhá dávce z majetku, ani příjmů, z nichž by existence jeho mohla býti zabezpečena.
§ 2.
Výše podpory vyměřená shora uvedenými zákony stanoví se takto:
Mimo osobní podporu v nezaměstnání obdrží podporovaný další podporu ve smyslu § 3 zákona ze dne 10. prosince 1918, č. 63 Sb. z. a n., pro osoby žijící s ním ve společné domácnosti a výživou na něho odkázané, které samy byly dříve v průmyslu výdělečně činny.
V jedné a téže domácnosti může vedle osobní podpory hlavy domácnosti býti přiznán nárok na plnou podporu pouze ještě dvěma členům domácnosti; ostatní členové, a to manželka nebo družka, dále děti vlastní nebo nevlastní do dokonaného 14. roku obdrží příplatek po 1 Kč denně.
Podpora přiznaná členům rodiny dříve výdělečně činným nezapočítává se do celkové podpory hlavy domácnosti, která i nadále nesmí přesahovati 10 Kč denně.
§ 3.
Ministr sociální péče se zmocňuje, aby ve vhodné době snížil tyto podpory na míru v čl. IV. zákona ze dne 12. února 1919, č. 63 Sb. z. a n., stanovenou a po případě je úplně zastavil.
§ 4.
Toto opatření Stálého výboru podle § 54 ústavní listiny nabývá účinnosti v pondělí týdne následujícího po dni vyhlášení.
Jeho prováděním jest pověřen ministr sociální péče.
Výňatek z důvodové zprávy vládního návrhu:
Zákonem ze dne 10. prosince 1918, č. 63 Sb. z. a n., byla podpora pro hlavu rodiny vyměřena ve výši nemocenského a zákonem ze dne 12. února 1920, č. 63 Sb. z, a n., byl rodinný příplatek přiznávaný pro členy domácnosti omezen na manželku a děti do 14 let. Současně bylo podotknuto, patří-li k domácnosti několik osob nezaměstnaných, které byly dříve výdělečně činny, má nárok na podporu jen hlava domácnosti, kdežto na ostatní osoby obdrží jen rodinný příplatek. Celková podpora hlavy domácnosti i s rodinnými příplatky nesmí přesahovati 10 K denně.
Ministerstvo sociální péče jest toho náhledu, že jisté zlepšení podpor pro dělnictvo textilní jest nezbytné. Nejpřiměřenější formou jest zvýšiti podpory oněch členů rodiny, kteří byli dříve výdělečně činni. Jest všeobecným pravidlem že odrostlé děti živí se samy a pomáhají svým výdělkem k výživě rodičů a ostatních sourozenců, takže úbytek jejich výdělku četnější rodiny velmi postrádají. Následkem toho se navrhuje, aby plná podpora poskytována vedle hlavy rodiny ještě pro dva členy domácnosti, kteří byli v textilnictví činni a nyní jsou bez zaměstnání.
Ostatním členům rodiny, totiž manželce a dětem do 14 let ponechává se i nadále nynější rodinný příspěvek 1 K beze změny. Celková podpora rodiny nesmí přesahovati 10 K denně, do kteréhožto obnosu se samostatné podpory přiznané členům rodiny dříve výdělečně činným nezapočítávají. Jakmile posavadní výjimečné poměry se zlepšily, sníží ministerstvo sociální péče zvýšené podpory opětně na míru stanovenou v čl. IV. zákona ze dne 12. února 1919, č. 63 Sb. z. a n., po případě je úplně zastaví.
Současně navrhuje ministerstvo sociální péče, aby pracovní povinnost, zavedená v uvedeném zákoně, byla dále vybudována. Tam vysloveno že každý nezaměstnaný ucházející se o státní podporu, musí se napřed hlásiti o práci, a přijmouti každé vhodné zaměstnání, jinak pozbývá nároku na podporu. Tato zásada budiž doplněna v tom směru, že také za poskytnutou podporu peněžitou třeba pracovati pro účely veřejné v tom poměru, v jakém stojí příjmutá podpora k výši obvyklé denní mzdy. Tím dostanou podpory v nezaměstnanosti nejen morální podklad, nýbrž docílí se současně jistých všeobecně prospěšných výkonů a zároveň se celkový výdaj za podpory pravděpodobně stačí.
Výňatek z řeči zpravodaje Laube-ho:
Po dohodě s panem ministrem sociální péče má býti v navrženém vládním opatření provedena změna, a to v odstavci prvém v 6. řádce za slovem na př. má býti vsunuto "úprava obecních cest, přechodů, vodotečí, práce zalesňovací, stavby dělnických obydlí, prováděné v režii obce nebo obecně prospěšného družstva, úpravy obecních pozemků, čištění ulic, veřejných budov, služby v obecních a státních úřadovnách, pokud jsou takové práce jejich tělesným silám a duševním schopnostem přiměřeny".
V původním vládním návrhu se nalézalo ustanovení: "čištění ulic, veřejných budov a nádražních místností, konání služeb v obecních a státních úřadovnách, hubení polních a lesních škůdců, jako chroustů, ponrav, housenek, myší, mnišek atd."
Vychází se tu se stanoviska, aby nezaměstnanost zužitkována, a tu považujeme za nejdůležitější otázku stavbu dělnických obydlí, která jsou nutná.
Rozhodování o této přikázané práci náleží okresní politické správě prostřednictvím obecního úřadu a stížnosti do tohoto opatření mají býti vyloučeny, a sice dle odstavce třetího úplně, poněvadž jest to do jisté míry anachronismus, jestliže politický úřad rozhoduje sám, a není dobře možno, aby proti němu byla vedena stížnost.
Aby nemohlo býti těch podpor v nezaměstnanosti zneužíváno, má býti po dohodě s ministerstvem sociální péče jako poslední odstavec § 1. vsunuta následující vložka: "žadatel o podporu v nezaměstnání jest povinen předložiti písemné prohlášení, potvrzené obecním úřadem pobytu, že nemá jmění, které podléhá dávce z majetku, ani jiných příjmů, z nichž by existence jeho mohla býti zabezpečena."
Vychází se z předpokladu, abychom předešli stížnostem, které vznikly při vyplácení podpor, že mnozí lidé, kteří byli dělníky, ale měli velmi značné jmění, anebo dovedli si je opatřiti, tímto způsobem zneužívali ke všeobecnému pohoršení podpor.
Pokud se týče druhé věty dotyčného odstavce "nemá ani jiných příjmů, z nichž by existence jeho mohla býti zabezpečena, vychází se z poznání, že se přicházelo k tomu, že tito poživatelé podpor v nezaměstnanosti užívali jich jako vedlejšího příjmu a na základě tohoto stálého vedlejšího příjmu nehledali výpomocného zaměstnání jako dělníci, nýbrž nacházeli si podloudný obchod, umožňovalo jim to tedy podloudný obchod, který působil velmi značné nesnáze správě a na který velmi mnoho bylo si stěžováno. Aby se tímto způsobem nemohlo podpor využívat, jest tam dotyčné ustanovení, když totiž existence žadatele jinak jest zabezpečena, že nemá nároku. Okolnost, že nemá jmění a jiných příjmů musí tedy náležitým způsobem prokázati.
Přemýšlejíce, jak bychom znemožnili jakékoliv zneužívání podpor, dohodli jsme se s panem ministrem, aby pro vyzdvižení podpory bylo také podmínkou předložení potvrzení obecního úřadu, že žadatel učinil zadost pracovní povinnosti ve veřejném zájmu. Přišli jsme však potom k tomu poznání, že takovéto opatření tak by zatížilo administrativně celou věc, vzhledem k tomu, že ji provádí berní úřady, a tudíž že by se nedoporučovalo. Ministerstvo pro sociální péči vydá však příslušné pokyny okresním politickým úřadům, aby tato věc byla provedena.
Výňatek z řeči poslance Čermaka:
(Překlad.)
Druhá část týká se podpory textilních dělníků. Takové vylučování jest nemožno. Tyto mírné věty měly by býti rozšířeny alespoň na všechny nezaměstnané. Jest sice správné, že nyní jest největší bída mezi textilními dělníky, ale vyvolalo by to strašlivé vzrušení mezi nezaměstnanými, kdyby toto dobrodiní zákona bylo ku prospěchu jen určité kategorie.
Pánové! Nežádáme daru, jsme odpůrci pouhé podpory, chceme práci pro nezaměstnané, neboť dělníci sami nechtějí daru, nýbrž práci. Je-li však hospodářská situace taková, že dělníci nenajdou práce, a není-li stát s to, aby tuto strašlivou hospodářskou krisi zamezil, tož jest přece povinen přispěti obětem těchto hospodářských poměrů, a sice jiným způsobem, než se to dělo dosud. Z toho důvodu dovolili jsme si podati návrh, aby slova "pro textilní dělníky" byla škrtnuta, a aby věty tyto platily alespoň pro všechny nezaměstnané, při čemž ještě důrazně konstatujeme, že nás přirozeně nemůže uspokojiti, co nabízí vláda.
Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
1. volební období.
2. zasedání.
Příloha E.
K tisku číslo 177.
Opatření Stálého výboru Národního shromáždění
republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 29. září 1920,
jímž se mění a doplňují ustanovení rakouského zákona ze dne 22. ledna 1902, č. 40. ř. z., a uher. zák. čl. XXV1. z roku 1901 o poplatcích konsulárních.
Stálý výbor Národního shromáždění republiky Československé usnesl se podle § 54 ústavní listiny ze dne 29. února 1920, č. 121 SB. z. a n., na tomto opatření:
§ 1.
Konsulární poplatky jest vyměřovati podle rakouského zákona ze dne 22. ledna 1902, č. 40 ř. z., a uherského zák. článku XXVI. z roku 1901, doplněného ustanovením článku IV., odstavec 2. zákona ze dne 23. prosince 1917, č. 500 ř. z., s obmezeními vyplývajícími ze státoprávních poměrů Československé republiky a se změnami stanovenými tímto zákonem.
§ 2.
Zaplatiti poplatek povinna jest strana, která žádá za konsulární úřední jednání; při úředních jednáních zavedených z úřední moci strana, v jejíž záležitostech koná se jednání úřední.
§ 3.
Poplatky, které nejsou určeny v procentech hodnoty (poplatkového předmětu), rozumějí se v korunách dle předválečné relace. Bližší ustanovení o přepočítávání těchto korun na cizí měny budou vydána nařízením vlády.
§ 4.
Je-li přednosta zastupitelského úřadu úředníkem čestným (honorárním), vyměřují se poplatky konsulární na jeho účet, mimo procentové poplatky, které se vždy vybírají na účet ministerstva zahraničních věcí.
§ 5.
Stížnosti na vyměření poplatků nebo trestu na odepření poplatkové slevy nebo poplatkového osvobození buďtež řízeny ministerstvu zahraničních věcí, které o stížnosti, je-li stěžovatel československým státním občanem, rozhodne ve shod s ministerstvem financí, v jiném případě rozhodne samostatně v druhé a poslední stolici. Takové stížnosti, nebylo-li přihlédáno k rozkladu, který strana u konsulátu podala, budtež předkládány onomu konsulátu v propadné lhůtě 30 dnů ode dne, kdy vyměření poplatků bylo oznámeno straně. Do této lhůty nejsou zahrnuty dny poštovní dopravy.
Rekursem neodkládá se nijak vybírání poplatků.
§ 6.
Vláda se zmocňuje, aby vydala nařízení o tom, jak vyšetřena má býti hodnota pro vyměření konsulárních poplatků, pokud by poplatková sazba neobsahovala výslovných ustanovení, dále předpisy o měně, ve které konsulární poplatky se vyměřují a zapravují.
§ 7.
Sazba zákona o konzulárních poplatcích mění se takto:
II. oddíl:
Položka 26.
Za ověřování správnosti
I. opisů:
a) v některé evropské řeči za arch Kč 18.-,
b) v některé mimoevropské řeči za arch Kč 36.-,
II. překladů:
a) do některé evropské řečí za arch překladu Kč 30.-,
b) do některé mimoevropské řeči za stránku originálu Kč 35.-,
c) z některé mimoevropské řeči za stránku překladu Kč 20.-,
Položka 27.
Za pořízení překladu s ověřením:
a) z některé evropské řeči za stránku překladu Kč 40.-,
b) z některé mimoevropské řeči za stránku překladu Kč 60.-,
c) z některé evropské řeči do mimoevropské řeči za stránku překladu Kč 100.-,
Položka 30.
Za vyhotovení vysvědčení o žití Kč 10.-,
vysvědčení o žití, aby mohly býti vybrány výslužné, vdovská pense, příspěvky na vychovávání až do ekvivalentu Kč 500.-
měsíčně ...... poplatku prosto za Kč 500.- až do Kč 1000.-
měsíčně z vybrané dávky 1/2 %
přes Kč 1000.- měsíčně z vybrané dávky 1 %
Položka 37.
Za doručení peněz, které konsulárních úřadů dojdou, aby doručeny byly stranám, z doručované částky 3/8 %
Položka 44.
Za vidování cestovního pasu a pod.:
I. na jednu cestu tam a zpět
a) z kategorie velkoobchodníků, bankéřů, velkostatkářů, průmyslníků a rentierů Kč 20.-
b) z jiných majetných tříd 10.-
c) z méně majetných tříd 5.-
II. Za trvalé visum (více cest)
a) z kategorie velkoobchodníků, bankéřů, velkostatkářů, průmyslníků a rentierů Kč100.-
b) z jiných majetných tříd 50.-
c) z méně majetných tříd 20.-
Vysvětlivky k položkám 42-45, 48-49 II. oddílu:
Méně majetnými sluší rozuměti úředníky všech kategorií s pevnými platy, nádeníky, živnostenský pomocný personál a jinaké dělníky, čeleď a námořníky.
K položce 44.
Za vidování cestovního pasu, připojí-li se při panujících epidemiích doložka zdravotní, budiž poplatek za visum zapraven částkou dvojnásobnou.
Od těch cizích státních příslušníků, jejichž konsulární úřady za vidování cestovních pasů vybírají vyšší poplatek než-li v položce 44 stanovený, budiž taxa za vidování pasu vybírána touto částkou vyšší, kde by o tom nebylo dat po ruce, budiž zapravena taxa této sazby.
§ 8.
V sazbě zákona o konsulárních poplatcích z r. 1902 předepsané poplatky se zčtyřnásobňují, vyjímaje poplatky jmenované v §§ 6 a 10.
Naproti tomu zůstanou procentové poplatky nezměněny, vyjímaje poplatek jmenovaný v § 6, položka 37, zvýšený již na 3/8 %.
§ 9.
Všechny poplatky smějí býti sníženy konsulárními úřady podle majetkových poměrů stran na polovici a podle okolností na čtvrtinu částky.
§ 10.
Konsulární úřady mima Evropu vybírají za úřední jednání náležející k I. a II. oddílu sazby, pokud v této věci nejsou obsažena zvláštní platková ustanovení (viz vysvětlivky pol. 27) k pevným předešlými paragrafy již zvýšeným sazebním poplatkům 100 % přirážku.
Procentové poplatky jsou osvobozeny od této přirážky.
§ 11.
Konsulární úředníci jsou oprávněni při služebních cestách ve věcech stran započítávati si diety s přirážkou, která činí u zastupitelských úřadů evropských 100 %, u mimoevropských 200 % sazební položky 2 III. oddílu.
§12.
Toto opatření, které jest prozatímního rázu a platí až do definitivního vybudování československého konsulárního tarifu, nabývá ihned účinnosti.
Provedením jeho pověřuje se ministerstvo zahraničních věcí v dorozumění s ministerstvem financí, vnitra, obchodu a spravedlnosti.
Výňatky z důvodové zprávy vládního návrhu:
K § 2.
Jako jednotka měnová byly vzaty koruny v tak zvané předválečné relaci, protože nynější kurs korun zlatých by ve většině zemí vyhnal sazby příliš vysoko, koruny československé pak nelze k účelu tomu použíti pro její nízký a kolísavý kurs.
K § 3.
Procentové poplatky v úvahu přicházející jsou zejména poplatky depositní a pozůstalostní, vyměřované v procentech z hodnoty předmětu deponovaného nebo do pozůstalosti náležícího. Protože pak honorární (čestní) konsulové vybírají hlavně depositní poplatky na svůj účet, stávají se případy, že se poplatný předmět nepřiměřeně výše odhaduje nežli je spravedlivo. Podotýká se, že také Rakousko minulého roku tento odstavec stejným způsobem novelisovalo.
K § 4.
Účel navrhované změny je urychlení vyřízení dotyčných stížností a nezatěžováním jimi jiných, méně interesovaných ministerstev. Připomíná se, že i v ostatních poplatkových záležitostech rozhoduje vždy příslušné ministerstvo pouze ve shodě s ministerstvem financí.
K § 5.
Časté otřesy valutární a stále se měnící sazby konsulární cizích států vyžadují okamžitých protiopatření. Z toho důvodu žádá ministerstvo zahraničních věcí o zmocnění, aby v zájmu urychleného vyřízení mohlo v uvedených případech rozhodovati samo.
K § 6.
Ve staré sazbě pol. 26 a 27 byl poplatek za ověření podpisu mnohem vyšší, nežli za ověřování správnosti opisu a za pořízení překladu, což jeví se úplně neodůvodněným, ježto práce spojené s ověřováním správnosti opisu a pořizováním překladu je větší nežli při ověřování podpisu a zodpovědnost jest v obou případech stejná.
Stanovením zdánlivě vysokého existenčního minima 500 Kč. v pol. 30 jeví se ospravedlněno znehodnocenou měnou drahotou, jakož i tím, že většinou osoby, jímž se renta poukazuje, bývají na vyplacenou částku úplně odkázány.
Zvýšení pol. 37 odůvodňuje se tím, že také banky v těchto případech svoje taxy značně zvýšily.
Sazby v pol. 44 stanovené nebude se často užívati, protože budou vybírány vyšší reciproční poplatky. Trvalé visum rakouskému zákonu neznámé, zavádí se podle vzoru jiných států, jednak aby se vyšlo vstříc cizincům k nám cestujícím, kterým opatřování visa je často velmi obtížné, jednak aby se ulehčilo zastupitelským úřadům, které jsou pasovou agendou velice zatěžovány. K nemajetným osobám počítají se úředníci s pevným platem všech kategorií, což jeví se úplně spravedlivým se zřetelem na to, že právě osoby na pevný plat odkázané jsou nynějšími poměry nejvíce postiženy. Nepatří sem ovšem soukromí úředníci ve vedoucím postavení, kterým vedle pevného platu jsou vypláceny tantiemy.
K§ 6 a 7.
Zvýšení poplatkových sazeb odůvodněno jest znehodnocenou měnou i vzrůstem státních potřeb, zejména třeba docíliti toho, aby zastupitelské úřady aspoň část svých nákladů mohly hraditi vlastními příjmy. Odstupňování sazby konsulárními úřady po uvážení zvláštních okolností každého jednotlivého případu jeví se účelným se zřetelem na neustálenost a rozmanitost poměrů.
K § 9 a 10.
Přirážky tyto odůvodňují se drahotními poměry.
Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
1. volební období.
2. zasedání.
Příloha F.
K tisku číslo 177.
Opatření Stálého výboru Národního shromáždění
republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 8. října 1920,
jímž se přiznává zapůjčce města Bratislavi v částce 50,000.000 Kč osvobození od kolků a poplatků a povoluje se použití titrů této zápůjčky k uložení sirotčích, nadačních a podobných kapitálů.
Stálý výbor Národního shromáždění republiky Československé usnesl se podle § 54 ústavní listiny ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n., na tamto opatření:
§ 1.
Zápůjčce 50,000.000 Kč, již uzavře městský výbor v Bratislavě podle usnesení valného shromáždění zastupitelského sboru ze dne 29. října 1919, schváleného ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska výnosem ze dne 18. ledna 1920, č. 8793/pres. adm., za účelem konverze nezaložených obecních dluhů a úhrady nutných stavebních nákladů a uskuteční vydáním dílčích dlužních úpisů za podmínek schválených státní správou, přiznává se osvobození od kolků a poplatků co do kapitálu i úroků.
Toto osvobození vztahuje se zejména na listiny, právní jednání a podání k správním úřadům, jakož i na dílčí dluhopisy a kupony.
§ 2.
Dílčích dluhopisů, vydaných městským výborem v Bratislavě k účelu v § 1 vytčenému, smí býti užíváno k ukládání peněz, jež náležejí nadacím, ústavům, veřejnému dozoru podléhajícím a poštovnímu šekovému úřadu, rovněž tak k uložení peněz sirotčích, svěřenských a depositních a konečně až do výše bursovního kursu, avšak nikoli přes jmenovitou hodnotu, za služební a obchodní kauce.
§ 3.
Provésti toto opatření, jež nabývá účinnosti dnem vyhlášení, ukládá se ministrům financí vnitra a spravedlnosti.
Výňatek z důvodové zprávy vládního návrhu:
Valné shromáždění zastupitelského sboru města Bratislavy usneslo se dne 19. října 1919 uzavříti zápůjčku 50,000.000 Kč buď emisí vlastních 4-4 1/2 % dílčích dluhopisů, anebo v bankovních komunálních obligacích. Výnosu zápůjčky té má býti užito ku splacení městských dluhů u budapešťských a bratislavských bank v částce 16 mil. korun, jakož i kontokorentních zápůjček u bank sdružených ve Svazu českých bank v Praze, jež dostoupily výše 20,000.000 Kč. Zbytku zápůjčky bude použito na různé nutné stavby (výstavbu zahradního města, jatek, měšťanské dívčí školy a j.). Uvedené bankovní úvěry jsou 5-6 % zúročitelny.
Podáním ze dne 29. ledna 1920 zažádal starosta města Bratislavi jménem městské rady za povolení vydati podle výše uvedeného usnesení valného shromáždění městského zastupitelského sboru vlastní dílčí dlužní úpisy v úhrnné jmenovité hodnotě 50,000.000 Kč, jakož i za osvobození titré této zápůjčky od daní, kolků a poplatků a za přiznání pupilární jistoty.
V dohodě s ministerstvem vnitra povoli1o ministerstvo financí v zásadě městské radě v Bratislavě vydati dílčí dluhopisy v úhrnné jmenovité hodnotě 50,000.000 Kč.
Žádost za osvobození této zápůjčky od kolků a poplatků pokládá ministerstvo financí za důvodnou. Podle zákona ze dne 25. března 1902, č. 70 ř. z., přiznáno bylo zápůjčkám zemí, obcí a jiných autonomních svazů, uzavřeným ku splnění svěřených jim veřejných úkolů, anebo ke konversi osvobození od kolků a poplatků. Zákon ten na Slovensku neplatí.
Poněvadž předpoklady, za nichž zákon ten poskytuje osvobození od kolků a poplatků zápůjčkám obcí v zemích českých, jsou u této zápůjčky města Bratislavi splněny, jest spravedlivo, aby se jí dostalo téže výhody. To může se státi pouze zvláštním zákonem. Zápůjčce 20,000.000 korun města Bratislavi z roku 1910 dostalo se téhož osvobození uherským zákonným článkem XVII. z roku 1911.
Naproti tomu nebylo by na místě zápůjčku města Bratislavi osvoboditi od daní. Osvobození takové se zásadně v zemích českých nepovolovalo, a zásadu tu bylo by zachovati i pro Slovensko v zájmu jednotnosti. Žádost za přiznání sirotčí jistoty zápůjčce o niž zde jde, považuje se za odůvodněnou vzhledem ku významu Bratislavi jako hlavního města Slovenska, jež čeká mnohoslibný rozvoj jako města veledůležitého obchodního a přístavního, čímž stoupne také jeho finanční síla.