2. že změny, které by byly potřebné k tomu, aby úmluva se přizpůsobila místním poměrům, budou moci býti do ní pojaty.
Každý člen musí oznámiti Mezinárodnímu Úřadu práce rozhodnutí, jež má v úmyslu učiniti vzhledem na každou ze svých kolonií neb držav, neb každý z těch svých protektorátů, jež se nespravují úplně samy.
ČLÁNEK 284.
Doplňky a změny této části přítomné smlouvy, jež budou přijaty konferenci dvoutřetinovou většinou hlasů, odevzdaných přítomnými delegáty, nabudou působnosti, jakmile budou ratifikovány státy, jejichž zástupcové tvoří Radu Společnosti národů a třemi čtvrtinami členů.
ČLÁNEK 285.
Všecky otázky a pochybnosti, vztahující se na výklad této části přítomné smlouvy a úmluv, jež později budou uzavřeny členy po rozumu řečné části, budou podřízeny rozhodování stálého mezinárodního dvoru soudního.
HLAVA IV.
Přechodná opatření.
ČLÁNEK 286.
První zasedání konference bude se konati v měsíci říjnu 1919. Místo a denní pořad tohoto zasedání jsou stanoveny v příloze.
Svolání a organisaci tohoto prvního zasedání obstará vláda, k tomu cíli určená v příloze. Vládě bude k ruce pokud jde o přípravu listin Mezinárodní komise, jejíž členové jsou rovněž určeni v příloze.
Náklady tohoto prvého zasedání a každého následujícího zasedání až do doby, kdy potřebný úvěr bude moci býti pojat do rozpočtu Společnosti národů, budou až na cestovné delegátů a odborných poradců rozděleny mezi členy v poměru stanoveném pro Mezinárodní úřad Světového Spolku Poštovního.
ČLÁNEK 287.
Dokud Společnost národů se neustaví, budou oznámení, jež podle předcházejících článků by měly býti adresovány generálnímu tajemníkovi Společnosti vzaty v uschování ředitelem Mezinárodního úřadu práce, který o nich uvědomí generálního tajemníka.
ČLÁNEK 288.
Dokud nebude zřízen stálý mezinárodní dvůr soudní, budou všechny spory, které naň mají býti vzneseny podle této části přítomné smlouvy odkázány soudu utvořenému ze třech osob, jež určí Rada Společnosti národů.
PŘÍLOHA.
Prvé zasedání Konference Práce v r. 1919.
Místo Konference bude Washington.
Vláda Spojených Států Amerických bude požádána, aby Konferenci svolala.
Mezinárodní organisační komité bude se skládati ze 7 osob, z nichž po jedné určí vláda Spojených Států, Velké Britanie, Francie, Italie, Japonska, Belgie a Švýcarska. Komité může, uzná-li to za nutno, pozvati další členy, aby se dali v jeho lůně zastupovati.
Denní pořádek bude tento:
1. Provedení zásady 8hodinového dne aneb 48hodinového týdne.
2. Otázka, vztahující se na prostředky, jak předejíti nezaměstnaností a čeliti jejím následkům.
3. Zaměstnání žen:
a) Před porodem nebo po porodu (v to počítaje otázku náhrady nákladů, spojených s mateřstvím);
b) při pracích nočních;
c) při pracích zdraví škodlivých
4. Zaměstnání dětí:
a) věk připuštění ku práci;
b) práce noční;
c) práce zdraví škodlivé.
5. Rozšíření a provedení úmluv mezinárodních přijatých v Bernu roku 1906 o zákazu noční práce žen, zaměstnaných v průmyslu a o zákazu upotřebení bílého (žlutého) kostíku v zápalkovém průmyslu.
ODDÍL II.
Obecné zásady.
ČLÁNEK 289.
Vysoké smluvní strany uznávajíce, že blaho tělesné, mravní a intelektuální zaměstnanců má podstatný význam s hlediska mezinárodního, založily stálou organisaci za účelem dosažení tohoto vznešeného cíle, vymezenou v oddílu I. a připojenou k organisaci Společnosti Národů.
Uznávají, že rozdíly podnebí, mravů a zvyklostí, hospodářské vhodnosti a tradice průmyslové činí obtížnou úlohu dosíci přímo úplné jednotnosti v pracovních podmínkách. Jsouce však přesvědčeny, že práce nesmí býti pokládána prostě za předmět obchodu, jsou toho mínění, že jsou cesty a zásady, směřující k úpravě podmínek pracovních, jež každý průmyslový celek měl by se snažiti uvésti v život do té míry, do níž jeho zvláštní poměry by to připouštěly.
Mezi těmito cestami a zásadami pokládají Vysoké smluvní strany za zvlášť důležité a naléhavé tyto:
1. Vedoucí zásada výše zmíněná prohlašuje, že práce nesmí býti pokládána prostě za zboží, neb za předmět obchodu.
2. Právo spolčovací ku každému cíli, nepříčícímu se zákonům stejně pro zaměstnané, jako pro zaměstnavatele.
3. Placení mzdy dělníkům, jež by jim zajišťovala slušnou úroveň životní, přiměřenou době i zemi.
4. Přijetí 8hodinového dne neb 48hodinového týdne za cíl, jehož jest dosíci všude, kde ho ještě nebylo dosaženo.
5. Přijetí týdenního odpočinku nejméně 24hodinného, který by měl, pokud možná, padnouti na neděli.
6. Odstranění práce dětské a závazek omeziti práci mladých lidí obojího pohlaví do té míry, jak jest nutno, aby měli možnost pokračovati ve svém vzdělávání se a k tomu, aby se zajistil jejich tělesný vývoj.
7. Zásada rovné mzdy bez ohledu na pohlaví za práci rovné hodnoty.
8. Pravidla, vydána v každé zemi o podmínkách pracovních musí zabezpečovati slušné hospodářské nakládání veškerému dělnictvu, které se po zákonu v zemi zdržuje.
9. Každý stát musí organisovati dozorčí službu, na niž budou zúčastněny i ženy, aby se zajistilo provádění zákonů a předpisů o ochraně dělnictva.
Vysoké Smluvní strany aniž prohlašují, že by tyto zásady a cesty byly úplné neb definitivní, projevují mínění, že jsou vhodné k tomu, aby řídily politiku Společnosti Národů; a že budou-li přijaty průmyslovými celky, jež jsou členy Společnosti Národů a budou-li v praksi zachovávány nerušeně vhodným sborem dozorců, budou pro zaměstnance celého světa pramenem trvalého dobra.
ČÁST XIII.
Klausule rozličné.
ČLÁNEK 290.
Bulharsko se zavazuje uznati a schváliti úmluvy, k nimž došlo neb dojde mezi Mocnostmi spojenými a sdruženými, neb některými z nich, a kteroukoliv jinou Mocnosti stran obchodu se zbraněmi a lihovinami, jakož i stran jiných věcí, o nichž jedná se v generálních aktách berlínských ze dne 26. února 1885 a bruselských ze dne 2. července 1890, a úmluvy, které je doplňují i mění.
ČLÁNEK 291.
Vysoké Smluvní strany, ač plně uznávají záruky stanovené ve prospěch Švýcarska smlouvami z roku 1815 a jmenovitě aktou ze dne 20. listopadu 1815, záruky, které zakládají mezinárodní závazky k zachování míru, konstatují nicméně, že ustanovení těchto smluv a úmluv, prohlášení a jiných aktů doplňkových, vztahujících se na neutralisované pásmo Savojska, jak je určeno odstavcem 1. článku 92., závěrečné akty Vídeňského kongresu a odstavcem druhým článku 3. Smlouvy Pařížské ze dne 20. listopadu 1815, neodpovídají již dnešním poměrům. Vysoké Smluvní strany berou tudíž na vědomí dohodu, k níž došlo nyní mezi vládou francouzskou a vládou švýcarskou za účelem zrušení předpisů, vztahujících se na toto pásmo, které jsou a zůstanou zrušeny.
Stejné uznávají Vysoké Smluvní strany, že předpisy smluv z roku 1815 a jiných doplňkových akt, jež týkají se svobodného pásma Vysokého Savojska a obvodu Gex neodpovídají již dnešním poměrům a že přísluší Francii a Švýcarsku, aby mezi sebou vzájemnou dohodou upravily právní stav těchto území za podmínek, jež obě tyto země uznají vhodnými.
PŘÍLOHA.
I.
Spolková rada švýcarská sdělila dne 5. května 1919 s vládou francouzskou, že prozkoumavši ustanovení článku 435. mírových podmínek předložených Německu Mocnostmi spojenými a sdruženými, ve stejném duchu upřímného přátelství dospěla k svému potěšení k závěru, že je jí možno dáti k nim svůj souhlas s těmito rozklady a výhradami:
1. Neutralisované pásmo Vysokého Savojska.
a) Bude se považovati za samozřejmé, že dokud zákonodárné sbory spolkové neratifikují dohodu, k níž došlo mezi oběma vládami o zrušení předpisů o neutralisovaném pásmu Savojska, nebude konečného rozhodnutí ani s jedné ani s druhé strany o této věci.
b) Souhlas, jejž dala Švýcarská vláda k tomu, aby předpisy výše dotčené byly zrušeny, předpokládá podle přijatého textu uznání záruk formulovaných ve prospěch Švýcarska smlouvami z roku 1815 a zvláště prohlášením ze dne 20. listopadu 1815.
c) Dohoda mezi vládou francouzskou a švýcarskou za účelem zrušení zmíněných stipulací nebude se pokládati za platnou, nebude-li mírová smlouva obsahovati onen článek v tom znění, jak byl redigován. Bude dále povinností smluvních stran mírové smlouvy snažiti se o to, aby dosáhli souhlasu Mocností, které podepsaly smlouvy z roku 1815 a prohlášení ze dne 20. listopadu 1815 a nejsou signatáry mírové smlouvy nynější.
2. Svobodné pásmo Vysokého Savojska a obvodu Gex.
a) Spolková rada prohlašuje, že činí co nejdůraznější výhrady pokud jde o výklad prohlášení zmíněného v posledním odstavci hořejšího článku, jenž má býti pojat do mírové smlouvy a kde se praví, že "předpisy smluv z roku 1815 a jiných doplňovacích akt, jež se týkají svobodného pásma Vysokého Savojska a abvodu Gex, neodpovídají již dnešním poměrům".
Spolková rada by si vskutku nepřála, aby z jejího souhlasu s tímto zněním mohlo býti dovozováno, že se připojuje k zrušení instituce, jejímž účelem jest poskytnouti sousedním krajům dobrodiní zvláštního právního řádu, který se svědčil a který jest přiměřený jejich zeměpisné poloze a hospodářskému stavu. Podle názorů Spolkové rady nešlo by o změnu celní soustavy pro tato pásma, jak byla zavedena výše zmíněnými smlouvami, nýbrž pouze o to, aby modality výměny mezi interesovanými kraji byly upraveny přiměřeněji dnešním hospodářským poměrům směny mezi interesovanými kraji. K předchozím úvahám dospěla Spolková rada četbou osnovy úmluvy o příštím zřízení pásem, jež byla přiložena k notě francouzské vlády ze dne 26. dubna 1919. Činíc výše uvedené výhrady, Spolková rada prohlašuje ochotu zkoumati co nejpřátelštěji veškeré návrhy, které v té věci jí francouzská vláda uzná za vhodno učiniti.
b) Připouští se, že ustanovení smluv z roku 1815 a jiných doplňkových akt, jež se týkají svobodných pásem, zůstanou v platnosti až do doby, kdy dojde mezi Švýcarskem a Francií k nové dohodě o úpravě právního stavu těchto území.
II.
Francouzská vláda zaslala vládě švýcarské dne 18. května 1919 tuto notu, jako odpověď na sdělení uvedené v předcházejícím paragrafu:
Notou ze dne 5. května t. r. Švýcarské vyslanectví v Paříži ráčilo sděliti vládě republiky francouzské souhlas Spolkové rady s osnovou článku, jenž má býti pojat do mírové smlouvy mezi vládami spojenými a sdruženými s jedné a Německem se stran druhé.
Vláda francouzská s radostí vzala na vědomí dohodu, k níž takto došlo a k její žádosti byl návrh článku, o nějž jde, vládami spojenými a sdruženými přijat a pod číslem 435 pojat do mírových podmínek, předložených zmocněncům německým Švýcarská vláda vyjádřila ve své notě ze dne 5. května o této otázce různé rozklady a výhrady.
Pokud jde o ony připomínky, jež se týkají svobodných pásem Vysokého Savojska a obvodu Gex vláda francouzská klade si za čest podotknouti, že stipulace, o nichž pojednává poslední odstavec článku 435, jest tak jasná, že nemůže vzniknouti ani nejmenší pochybnost o jejím dosahu a to zejména pokud jde o désintéressement jiných mocností, než Francie a Švýcarska v této otázce.
Pokud se jí týče, vláda Republiky ve bdělé péči o zájmy zmíněných francouzských území a se zřetelem na jich zvláštní postavení, nespouští s očí prospěšnost zajištění celní soustavy pro nevhodné a úpravy lépe vyhovující dnešním poměrům způsobu směny zboží mezi těmito obvody a sousedními obvody švýcarskými, hledíc k obapolným zájmům. Rozumí se samo sebou, že to v ničem nemůže býti na újmu práva Franciie zříditi v této krajině vlastní čáru celní podél své politické hranice stejně jako jest tomu na jiných částech jejich hranic teritoriálních a jako to Švýcarsko samo učinilo na vlastních hranicích v této krajině.
Vláda Republiky béře tudíž s potěšením na vědomí přátelské smýšlení, s nímž vláda švýcarská se prohlašuje ochotnou zkoumati některé návrhy francouzské učiněné vzhledem k dohodě, jež má nahraditi nynější právní řád řečených svobodných pásem a jež vláda francouzská hodlá formulovati ve stejném duchu přátelském.
Naproti tomu vláda Republiky nepochybuje, že dočasné zachování právního stavu z r. 1815 týkajícího se svobodných pásem, o němž se zmiňuje hořejší odstavec noty vyslanectví švýcarského ze dne 5. května, a jehož pohnutkou jest zřejmě připraviti přechod od nynějšího právního stavu k režimu smluvnímu, nezdrží nikterak zavedení nového stavu věcí, které bylo uznáno za nutné oběma vládami. Totéž platí též o ratifikaci zákonodárnými sbory spolkovými, o nichž se mluví v odstavci 1. a) Švýcarské noty ze dne 5. května pod záhlavím "Neutralisované pásmo Vysokého Savojska".
ČLÁNEK 292.
Vysoké Smluvní strany uznávají a zjišťují, že vzaly na vědomí smlouvu, podepsanou vládou republiky francouzské dne 17. července 1918 s Jeho Nejjasnější Výsostí knížetem Monackým, a určují vztahy mezi Francii a tímto knížectvím.
ČLÁNEK 293.
Vysoké smluvní strany jsou shodny v tom, že nedojde-li později k jiným úmluvám, předseda každé komise, jež se zřizuje touto Smlouvou, bude míti v případě rovnosti hlasů právo na dva hlasy.
ČLÁNEK 294.
Mocnosti spojené a sdružené jsou za jedno v tom, že tam, kde náboženské missie křesťanské byly vydržovány společnostmi neb osobami bulharskými na územích jim patřících neb svěřených jejich vládě ve shodě s touto smlouvou, majetek těchto missií neb missijních společností, počítaje v to i majetek obchodních společností, jejichž výtěžky byly určeny k udržování missií má i na dále sloužiti missijním účelům. Za účelem správného provádění tohoto závazku vlády spojené a sdružené odevzdají takové statky správním radám jmenovaným a schváleným vládami a složeným z osob příslušejících k náboženství missie, o jejíž majetek jde.
Vlády spojené a sdružené vykonávajíce dále rozmezený dozor nad osobami řídícími tyto missie, budou hájiti zájmů těchto missií.
Bulharsko, berouc úředně na vědomí závazky předchozí prohlašuje, že schvaluje každou úpravu dřívější neb budoucí se strany vlád spojených a sdružených, jež na věci jsou interesovány, týkající se poslání oněch missii neb společností a zříká se veškerých nároků v tomto směru.
ČLÁNEK 295.
S výhradou ustanovení této Smlouvy Bulharsko se zavazuje, že nebude činiti vůči žádné z Mocností spojených a sdružených, které jsou signatary této Smlouvy, ani přímo ani nepřímo nijakých nároků peněžních pro skutečnost, která předcházela vstoupení v působnost této Smlouvy.
Toto ustanovení znamená úplné a konečné vzdání se všeho uplatňování nároků tohoto druhu, jež tímto zanikají, ať na nich má zájem kdokoliv.
ČLÁNEK 296.
Bulharsko přijímá a uznává jako platné a závazné každé rozhodnutí a veškerá nařízení týkající se plavidel bulharských a zboží bulharského. stejně jako každé rozhodnutí a nařízení týkající se placení nákladů a vydané jakýmkoliv soudnictvím kořistným Mocností spojených a sdružených a zavazuje se, že nebude uplatňovati žádných nároků jménem svých státních příslušníků vzhledem k těmto rozhodnutím a nařízením.
Mocnosti spojené a sdružené vyhražují si právo přezkoumávati za podmínek, které určí, všechna rozhodnutí a nařízení bulharského kořistného soudnictví, pokud tato rozhodnutí a nařízení dotýkají se vlastnických práv státních příslušníků těchto mocností neb příslušníků mocností neutrálních. Bulharsko se zavazuje dodati opisy všech listin tvořících spisy těchto právních sporů, počítaje v to i vydaná rozhodnutí a nařízení a přijmouti i provésti poukazy učiněné po takovém přezkoumání sporů.
Vláda bulharská se zavazuje, aby na nejmenší míru omezeny byly ztráty vzniklé potopením lodí a nákladů během války a aby usnadnilo se opětné vyzdvižení lodí a nákladů, jež lze zachrániti, jakož i soukromé reklamační řízení v té věci, poskytnouti veškeré zprávy jí povědomé, a jež mohly by býti užitečny vládám Mocností spojených a sdružených neb jejich příslušníkům stran lodí průběhem nepřátelství bulharskými námořními silami potopených neb poškozených.
Tato smlouva sepsaná v jazyku francouzském, anglickém a italském bude ratifikována. Je-li neshoda, rozhoduje text francouzský mimo část I. (Smlouva o Společnosti Národů) a část XII. (Práce), v nichž text francouzský a anglický mají váhu stejnou.
Ratifikace budou složeny co nejdříve v Paříži.
Mocnosti, jejichž vláda má sídlo mimo Evropu, budou míti možnost omeziti se na sdělení vládě republiky francouzské prostřednictvím svých diplomatických zástupců v Paříži, že k ratifikaci s jejich strany došlo; v tomto případě bude jim odevzdati ratifikační listinu co nejdříve.
Prvý zápis o složení ratifikací bude sepsán, jakmile smlouva bude ratifikována Bulharskem se strany jedné a třemi Čelnými Mocnostmi spojenými a sdruženými se strany druhé.
Ode dne tohoto prvého zápisu vejde smlouva v působnost mezi Vysokými Stranami smluvními, které ji takto ratifikovaly.
Při výpočtu veškerých lhůt stanovených touto smlouvou bude tento den dnem, kdy smlouva vejde v působnost.
Ve všech ostatních směrech smlouva vejde v působnost pro každou mocnost dnem složení její ratifikace.
VLÁDA FRANCOUZSKÁ odevzdá každé z Mocností signatárních po souhlasném ověřeném opise protokolů o složení ratifikací.
ČEMUŽ NA SVĚDOMÍ nahoře jmenovaní zmocněnci podepsali tuto smlouvu.
DÁNO v Neuilly-sur-Seine dvacátého sedmého listopadu roku tisícího devítistého devatenáctého v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivech vlády republiky francouzské a jehož ověřené opisy budou vydány každé ze signatárních mocností.
(L. S.) FRANK L. POLK.
(L. S.) HENRY WHITE.
(L. S.) TASKER H. BLISS.
(L. S.) CECIL HARMSWORTH.
(L. S.) EYRE A. CROWE.
(L. S.) GEORGE H. PERLEY.
(L. S.) ANDREW FISHER.
(L. S.) THOMAS MACKENZIE.
(L. S.) R. A. BLANKENBERG.
(L. S.) EYRE A. CROWE.
(L. S.) G. CLEMENCEAU.
(L. S.) S. PICHON.
(L. S.) L.-L. KLOTZ.
(L. S.) ANDRÉ TARDIEU.
(L. S.) JULES CAMBON.
(L. S.) GUGLIELMO MARCONI.
(L. S.) G. DE MARTINO.
(L. S.) K. MATSUI.
(L. S.) J. VAN DEN HEUVEL.
(L. S.) ROLIN-JAEQUEMYNS.
(L. S.) VIKYUIN WELLINGTON KOO.
(L. S.) RAFAEL MARTINEZ ORTIZ
(L. S.) ELEFTHÉRIOS VENIZELOS.
(L. S.) N. POLITIS.
(L. S.) M. RUSTEM HAIDAR.
(L. S.) AOUNI ABDUL-HADI.
(L. S.) L. GRABSKI.
(L. S.) ST. PATEK.
(L. S.) AFFONSO COSTA.
(L. S.) JAYME BATALHA REIS.
(L. S.) NIK. P. PAŠIČ.
(L. S.) DR. ANTE TRUMBIČ.
(L. S.) DR. IVAN ŽOLGER.
(L. S.) ICHAROON.
(L. S.) DR. EDVARD BENEŠ.
(L. S.) STEFAN OSUSKÝ.
(L. S.) AL. STAMBOLIJSKI.
Protokol.
Se zřetelem k tomu, aby přesně vyjádřeny byly podmínky, za jakých mají býti vykonány některé klausule smlouvy podepsané dnešního dne, VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY mají za ujednáno, že:
1. seznam osob, které souhlasně se článkem 118., odstavcem 2., Bulharsko má vydati Mocnostem spojeným a sdruženým, bude poslán vládě bulharské v měsíci následujícím po tom, co tato smlouva nabude působnosti;
2. proti osobám, které se dopustily bezprávných činů při likvidaci bulharského jmění, bude zavedeno trestní řízení, a Mocnosti spojené a sdružené že přijmou zprávy a důkazy, které vláda bulharská bude moci v této věci poskytnouti.
DÁNO v jazyce francouzském, anglickém a italském, při čemž text francouzský rozhoduje v případě neshody, v Neuilly-sur-Seine, dne dvacátého sedmého listopadu roku tisícího devítistého devatenáctého.
FRANK L. POLK.
HENRY WHITE.
TASKER H. BLISS.
CECIL HARMSWORTH.
EYRE A. CROWE.
GEORGE H. PERLEY.
ANDREW FISHER.
THOMAS MACKENZIE.
R. A. BLANKENBERG.
EYRE A. CROWE.
G. CLEMENCEAU.
S. PICHON.
L.-L. KLOTZ.
ANDRÉ TARDIEU.
JULES CAMBON.
GUGLIELMO MARCONI.
G. DE MARTINO.
K. MATSUI.
J. VAN DEN HEUVEL.
ROLIN-JAEOUEMYNS.
VIKYUIN WELLINGTON KOO.
RAFAEL MARTINEZ ORTIZ.
ELEFTHÉRIOS VENIZELOS.
N. POLITIS.
M. RUSTEM HAIDAR.
AOUNI ABDUL-HADI.
L. GRABSKI.
ST. PATEK.
AFFONSO COSTA.
JAYME BATALHA REIS.
NIK. P. PAŠIČ.
DR. ANTE TRUMBIČ.
DR. IVAN ŽOLGER.
CHAROON.
DR. EDVARD BENEŠ.
STEFAN OSUSKÝ.
AL. STAMBOLIJSKI.
OBSAH.
Úvod
ČÁST I.
ÚMLUVA O SPOLEČNOSTI NÁRODŮ
Úmluva o Společnosti národů (čl. 1 až 26)
Příloha
ČÁST II.
HRANICE BULHARSKA.
Hranice Bulharska (čl. 27 až 35)
ČÁST III.
KLAUSULE POLITICKÉ.
ODDÍL I. - Stát srbo-chorvatsko-slovinský (čl. 36 až 41)
ODDÍL II. - Řecko (čl. 42 až 47)
ODDÍL III. - Fracie (čl. 48)
ODDÍL IV. - Ochrana menšin (čl. 49 až 57)
ODDÍL V. - Ustanovení obecná (čl. 58 až 63)
ČÁST IV.
KLAUSULE VOJENSKÉ, NÁMOŘNÍ A VZDUCHOPLAVECKÉ.
ODDÍL I. - Klausule vojenské
Hlava I. - Klausule obecné (čl. 64 a 65)
Hlava II. - Početný stav a rozčlenění bulharské armády (čl. 66 až 70)
Hlava III. - Doplňování a výcvik vojska (čl. 71 a 72)
Hlava IV. - Školy, ústavy vyučovací, vojenské spolky a sdružení (čl. 73 až 75)
Hlava V. - Výzbroj, střelivo, materiál a opevnění (čl. 76 až 82)
Tabulka I. - Složení a nejvyšší početný stav divise pěchoty
Tabulka II. - Složení a nejvyšší početný stav divise jízdy
Tabulka III. - Složení a nejvyšší početný stav smíšené brigády
Tabulka IV. - Nejnižší početný stav jednotek ať jest organisace jakákoliv (divise, smíšené brigády atd.)
Tabulka V. - Nejvyšší povolené množství zbroje a zásob střeliva
ODDÍL II. - Klausule námořní (čl. 83 až 88)
ODDÍL III. - Klausule týkající se vzduchoplavby vojenské a námořní. (čl. 89 až 93)
ODDÍL IV. - Mezispojenecké komise dozorčí (čl. 94 až 100)
ODDÍL V. - Klausule obecné (čl. 101 až 104)
ČÁST V.
VÁLEČNÍ ZAJATCI A HROBY.
ODDÍL I. - Váleční zajatci (čl. 105 až 115)
ODDÍL II. - Hroby (čl. 116 a 117)
ČÁST VI.
USTANOVENÍ TRESTNÍ.
Ustanovení trestní (čl. 118 až 120)
ČÁST VII.
NÁHRADY ŠKOD.
Náhrady škod (čl. 121 až 131)
Příloha.
ČÁST VIII.
KLAUSULE FINANČNÍ.
Klausule finanční (čl. 132 až 146)
ČÁST IX.
KLAUSULE HOSPODÁŘSKÉ.
ODDÍL I. - Vztahy hospodářské
Hlava I. - Celní předpisy, i cla a omezení celní (čl. 147 až 151)
Hlava II. - Plavba (čl. 152 a 153)
Hlava III. - Nekalá soutěž (čl. 154 a 155)
Hlava IV. - Nakládání se státními příslušníky mocností spojených a sdružených (čl. 156 až 159)
Hlava V. Klausule obecné (čl. 160 a 161)
ODDÍL II. - Smlouvy (čl. 162 až 175)
ODDÍL III. - Dluhy (čl. 176)
Příloha (§ 1 až § 25)
ODDÍL IV. - Majetek práva a zájmová účastenství (čl. 177 a 179)
Příloha (§ 1 až § 15)
ODDÍL V. - Smlouvy, lhůty, rozsudky (čl. 180 až 187)
Příloha (§ 1 až § 24)
ODDÍL. VI. - Smíšený rozhodčí soud (čl. 188 a 189)
Příloha.
ODDÍL VII. - Průmyslové vlastnictví (čl. 190 až 195)
ODDÍL VIII. - Zvláštní ustanovení o postoupených územních (čl. 196 až 203)
ČÁST X.
VZDUCHOPLAVBA.
Vzduchoplavba (čl. 204 až 211)
ČÁST XI.
PŘÍSTAVY, VODNÍ CESTY A ŽELEZNICE.
ODDÍL I. - Ustanovení obecná (čl. 212 až 217)
ODDÍL II. - Plavba
Hlava I. - Svoboda plavby (čl. 218)
Hlava II. - Klausule vztahující se na Dunaj (čl. 219 až 235)
ODDÍL III. - Železnice
Hlava I. - Klausule vztahující se na mezinárodní přepravu (čl. 236 až 240)
Hlava II. - Vozidla (čl. 241)
Hlava III. - Postoupení železničních tratí (čl. 242 a 243)
Hlava IV. - Ustanovení přechodná (čl. 244)
ODDÍL IV. - Řešení sporů a revise klausulí trvalých (čl. 245 až 247)
ODDÍL V. - Ustanovení zvláštní (čl. 248)
ČÁST XII.
PRÁCE.
ODDÍL I. - Organisace práce
Hlava I. - Organisace (čl. 249 až 261)
Hlava II. - Řád jednací (čl. 262 až 282)
Hlava III. - Předpisy obecné (čl. 283 až 285)
Hlava IV. - Přechodná opatření (čl. 286 až 288)
Příloha.
ODDÍL II. - Obecné zásady (čl. 289)
ČÁST XIII.
KLAUSULE ROZLIČNÉ.
Klausule rozličné (čl. 290 až 295)
PSenát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Příloha k tisku 225.
TRAITÉ DE PAIX
ENTRE
LES PUISSANCES ALLIÉES ET ASSOCIÉES
ET
LA HONGRIE,
PROTOCOLE ET DÉCLARATION.
DU 4 JUIN 1920.
(TRIANON.)
MÍROVÁ SMLOUVA
MEZI
MOCNOSTMI SPOJENÝMI A SDRUŽENÝMI
A
MAĎARSKEM,
PROTOKOL A DEKLARACE.
ZE DNE 4. ČERVNA 1920.
(TRIANON.)
LES ÉTATS-UNIS D'AMÉRIQUE, L'EMPIRE BRITANNIQUE, LA FRANCE, L'ITALIE et LE JAPON,
Puissances désignées dans le présent Traité comme les Principales Puissances alliées et associées;
LA BELGIQUE, LA CHINE, CUBA, LA GRÈCE, LE NICARAGUA, LE PANAMA, LA POLQGNE, LE PORTUGAL, LA ROUMANIE, L'ÉTAT SERBE-CROATE-SLOVÈNE, LE SIAM et LA TCHÉCOSLOVAQUIE,
Constituant avec les Principales Puissances ci-dessus, les Puissances alliées et associées,
d'une part:
Et LA HONGRIE,
d'autre part;
Considérant qu'à la demande de l'ancien Gouvernement Impérial et Royal d'Autriche-Hongrie, un armistice a été accordé à l'Autriche-Hongrie le 3 novembre 1918 par les Principales Puissances alliées et associées et complété en ce qui concerne la Hongrie par la Convention militaire du 13 novembre 1918, afin qu'un Traité de Paix puisse être conclu;
Considérant que les Puissances alliées et associées sont également désireuses que la guerre, dans laquelle certaines d'entre elles ont été successivement entraînées, directement ou indirectement contre l'Autriche-Hongrie, et qui a son origine dans la déclaration de guerre adressée le 28 juillet 1914 par l'ancien Gouvernement impérial et royal d'Autriche-Hongrie à la Serbie et dans les hostilités conduites par l'Allemagne, alliée de l'Autriche-Hongrie, fasse place à une Paix solide, juste et durable,