Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Tisk 227.
Vládní návrh.
Zákon ze dne..............................................................1920
o původcovu právu k literárním, hudebním, uměleckým a fotografickým dílům.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl I.
Všeobecná ustanovení.
§ 1.
Zákonem chráněni jsou původci literárních, hudebních, uměleckých a fotografických děl, která byla uveřejněna (§ 7) v obvodu Československé republiky, a to i v územích, která se stala nebo stanou jejími součástmi; dále původci takových děl, kteří jsou státními občany Československé republiky, nechť bylo dílo uveřejněno v jejím obvodě nebo v cizině či vůbec nebylo uveřejněno.
§ 2.
Díla jiných původců jsou chráněna, ať dosud nevyšla či byla uveřejněna v cizině potud, pokud jest zaručena v příslušném státě alespoň formální vzájemnost státními smlouvami nebo podle vládního prohlášení vyhlášeného ve Sbírce zákonů a nařízení.
§ 3.
Původcovo právo vztahuje se na dílo jako celek i na jeho jednotlivé části.
§ 4.
Díly po rozumu tohoto zákona jsou všechny výrobky, výtvory a díla z oboru literatury, hudby, vědy neb umění, ať byly jakýmkoliv způsobem anebo v jakékoli způsobě zhotoveny nebo rozmnoženy.
Jsou jimi zejména:
1. knihy, brožury, časopisy, dopisy nebo celé jejich sbírky, denníky a jiné soukromé záznamy neurčené pro tisk, jakož i jinaká slovesná díla z oboru literatury;
2. dramatická a dramaticko-hudební díla; choreografická, pantomimická, kinematografická nebo podobným postupem vytvořená díla pak, jsou-li pro svoje uspořádání jevištního příběhu nebo spojení předvedených příběhů zvláštními výtvory a byl-li děj ustálen pro jeviště jakýmkoliv způsobem;
3. literárně-uměleckým a vědeckým účelům sloužící kresby, plány, mapy, plastická zobrazení, náčrty, globy, fotografie a jiná zobrazení vědeckého nebo technického druhu i když se podle svého hlavního účelu nepovažují za umělecká díla;
4. přednášky a řeči pro poučení, zábavu nebo povzbuzení;
5. díla hudebního umění s textem anebo bez textu;
6. díla výtvarných umění jako sochařství, kresby, malby, grafického, ryteckého, medailleurského a plastického umění, uměleckého průmyslu, stavitelství, umění užitého, zahradního, výrobky zhotovené litografií a podobnými pochody, zeměpisné, místopisné, architektonické nebo vědecké plány a náčrty;
7. kinematografické snímky.
Fotografickými díly po rozumu tohoto zákona jsou všechny výrobky a výtvory, při nichž bylo použito fotografického nebo jiného jemu podobného pochodu jako nutného pomocného prostředku.
§ 5.
Zákony, nařízení, rozhodnutí úřadů, veřejné spisy a listiny, veřejné projevy, jakož i řeči a přednášky proslovené při jednáních a poradách o veřejných záležitostech nejsou o sobě chráněny. Chráněna jsou však vydání soustavně spořádaná nebo výkladem opatřená a souborná vydání veřejně proslovených řečí, posudků a jiných projevů; k těmto vyžaduje se svolení původcova nebo jeho právního nástupce.
Ochrany nemají obchodní oznámení, cenníky, vysvětlení a návody, které se přikládají pro poučení odběratelů ku průmyslovým výrobkům, pak tiskopisy určené pouze potřebám denního, domácího nebo společenského života, leda by podle svého obsahu nebo způsobu měly povahu slovesného neb uměleckého díla.
§ 6.
Jako původní díla chráněny jsou také bez újmy původcovu právu na původním díle překlady, přizpůsobení (adaptace), hudební úpravy a jinaká samostatná zpracování literárních, hudebních a výtvarných děl, jakož i hromadná díla z nich, jsou-li jednotným celkem (§ 29).
§ 7.
Dílo jest uveřejněno toho dne, kterého bylo řádně (s vůlí oprávněného) učiněno přístupným veřejnosti buď samo nebo v rozmnoženině (napodobenině) t. j. veřejně rozšiřováno, za tím účelem vydáno, pokud se týče provozováno nebo vystaveno.
Za vyšlé se považuje, jakmile byly jeho rozmnoženiny (napodobeniny) dány po právu do odbytu po živnostensku.
Dílo výtvarného umění a fotografie považují se za vyšlé jen tehdy, když jejich rozmnoženina nebo napodobenina je podává v téže tvárné způsobě a podstatně nezměněné.
Podle těchto ustanovení se posuzuje také místo, kde bylo dílo uveřejněno. Díla, která byla uveřejněna zároveň v obvodě, kde platí tento zákon, a mimo něj, považují se za uveřejněná v tomto obvodě.
§ 8.
Původcem díla jest, kdo je vytvořil. Za původce překladu považuje se překladatel, a jiného zpracování, kdo je po právu zpracoval.
Přenese-li se s původcovým svolením literární nebo hudební dílo osobním přednesem na nástroje sloužící mechanickému přednesu, pokládá se to za zpracování díla a jest původcem díla takto vytvořeného, kdo je do nástroje přednesl.
§ 9.
K dílům vytvořeným společně několika osobami, při kterých nelze rozlišovati činnost jednotlivých osob vůbec aneb aniž by byla porušena celistvost díla, přísluší původcovo právo všem spolupůvodcům společně a nerozdílně. Dílem nakládati, tedy zejména rozhodovati o jeho vydání, rozmnožení, provozování mohou toliko všichni souhlasně. Nedohodnou-li se, platí obdobně ustanovení občanského zákona o nedílném spoluvlastnictví.
Každý spolupůvodce má však o sobě právo, soudně stíhati porušení společného původcova práva.
O převodu podílu, který má každý z nich na původském právu, platí ustanovení §§ 18 a 19, odst. 1.
§ 10.
K dílům, která jsouce sestavena ze samostatných příspěvků několika spolupracovníků přes to tvoří jednotný celek, jest dvojí původcovo právo: k celku přísluší vydavateli, a není-li pojmenován, nakladateli, k jednotlivým příspěvkům jejich původcům. Tito vydávajíce své příspěvky o sobě jsou povinni, udati dílo, ve kterém původně byly uveřejněny.
Spojí-li se slovesné dílo s hudebním nebo s vyobrazením anebo dílo výtvarných umění s fotografickým anebo taková díla se slovesným anebo hudebním, považuje se i po spojení tvůrce každého za původce.
Ku provozování opery nebo jiného díla hudebního umění k němuž patří text, má pořadatel zapotřebí toliko svolení toho, jemuž přísluší původcovo právo k hudební části.
§ 11.
Uveřejňují-li sbory veřejného práva nebo rázu (úřady, vyučovací a veřejné ústavy) jako vydavatelé poprvé dílo celkové, na němž nejsou udáni původci, pokládají se za původce.
Skutečný původce může rok po tom, kdy byl příspěvek uveřejněn, jím volně nakládati, pokud není jinak ujednáno.
§ 12.
Příspěvky, které jsou chráněny původcovým právem a byly vydány v občasných dílech (časopisech, ročenkách, kalendářích a j.), může původce naložiti v původní řeči jinak bez svolení vydavatelova, a nebyl-li udán, bez svolení nakladatelova teprve rok po tom, kdy příspěvek byl uveřejněn, leč by bylo jinak smluveno.
O příspěvcích v jiných soukromých dílech než občasných platí toto ustanovení, pokud původce neobdržel za příspěvek odměny.
§ 13.
Pokud není dokázán opak, považuje se za původce vydaného díla ten, jehož pravé jméno jest jakkoliv udáno na rozmnoženinách anebo na dílu výtvarných umění nebo fotografickém nebo na jeho rozmnoženinách, u děl pak, která byla před vyjitím veřejně provozována nebo přednesena, ten, kdo při ohlášení veřejného provozování nebo přednesu byl označen za původce.
Zejména stačí udati jméno na titulním listu nebo pod věnováním anebo předmluvou, na počátku nebo konci díla, u společných děl z rozličných příspěvků na počátku nebo konci každého příspěvku nebo v jejich obsahu, u příspěvků vycházejících v pokračování, na počátku nebo na konci celého díla. U děl výtvarných umění a fotografických stačí, je-li uvedeno jméno na díle samém anebo na podkladu, na kterém jest upevněno.
§ 14.
Díla, která byla uveřejněna neuvádějíce pravého jména původcova, jsou bezejmenná nebo pod nepravým jménem vydaná (tajnojmenná). U nich jest vydavatel, a není-li udán, nakladatel oprávněn, hájiti práv příslušejících původci.
Vydavatel, po případě nakladatel, považují se bez dalšího důkazu za právní nástupce bezejmenného nebo tajnojmenného původce.
Za nepravé jméno se nepokládá, bylo-li k občanskému jménu připojeno jiné. Díla uveřejněná pod známým a již uznaným literárním aneb uměleckým jménem jako jménem původcovým jsou rovna dílům pravým jménem.
§ 15.
U fotografií zhotovených po živnostensku příslušejí původcova práva majiteli živnosti.
Podobizny objednané za odměnu může dáti objednatel nebo jeho právní nástupce bezplatně rozmnožiti k vlastní potřebě nebo ku bezplatnému zcizení, ale je-li to dílo výtvarných umění, pokud jeho původce žije, jinou osobou jenom jiným postupem, než bylo původní dílo zhotoveno (§ 39, č. 2); jinak zůstává vyhrazeno původcovo právo původci a jeho právnímu nástupci (§ 22).
U fotografických podobizen lze vykonávati původcovo právo vždy jen se svolením zobrazené osoby; vyňaty jsou fotografické podobizny zhotovené k veřejným, úředním anebo vzdělávacím účelům. Zemřela-li zobrazená osoba, jest třeba do pěti let po její smrti svolení pozůstalého manžela a dětí, a není-li jich, rodičů. Toho není třeba, jde-li o osobu veřejně působivší neb o podobizny ze současných dějin, anebo o takové, jež nebyly zhotoveny na zakázku a jichž uveřejnění slouží vyšším uměleckým zájmům. Je uveřejniti jest však vyloučeno, dotýká-li se to oprávněných zájmů těchto příbuzných anebo bylo-li jimi důvodně zapověděno uveřejnění.
§ 16.
Původcovo právo a jeho výkon nejsou podmíněny tím, že byly splněny nějaké formálnosti; nezávisí také na tom, zda jest chráněno ve státě, k němuž náleží původce.
§ 17.
Pokud přísluší původcovo právo původci, jeho dědici nebo právnímu nástupci, nemůže býti postiženo exekučními nebo zajišťovacími prostředky; exekuce na dílo samo jest vyloučena, pokud nebylo ještě uveřejněno nebo rozhodnutím osoby k tomu oprávněné k uveřejnění určeno. Přípustny jsou úkony ty proti nim jen na rozmnoženiny nebo napodobeniny již hotové, na díla výtvarného umění dohotovená na prodej a kde to zvykem, původcem vlastnoručně znamenaná a na všechny majetkové požadavky nabyté z původcova práva. Při výkonu dbáti jest nehmotných zájmů původcových.
Z exekuce proti jmenovaným jsou vyloučeny také formy, desky, kameny a jiná zařízení, jež jsou výhradně určeny k rozmnožování díla.
§ 18.
Původcovo právo přechází na jeho dědice; odúmrtní právo se na ně nevztahuje, ale státu přísluší právo podle § 47.
§ 19.
Původce nebo jeho dědic může smlouvou nebo pořízením na případ úmrtí jiným přenechati, aby vykonávali omezeně nebo neomezeně původcovo právo. Přes to zůstává původci nebo jeho dědicům původcovo právo, pokud jde o ochranu nehmotných původcových zájmů. Zanikne-li převedené právo v osobě singulárního nástupce nebo jeho právních nástupců před projitím ochranné lhůty, nabývá právo původcovo a jeho dědiců původního rozsahu.
§ 20.
Původce může již předem platně nakládati určitým dílem, které vytvoří. Ale smlouva, kterou někdo se zavazuje, že přenese právo ke svým budoucím dílům vůbec anebo k celému jich druhu anebo třeba jen k jednotlivému dílu, ale na dobu delší tří let, může býti kdykoliv vypověděna tou neb onou stranou. Tohoto práva nemohou se strany zříci uzavírajíce smlouvu. Nebyla-li smluvena kratší, jest výpovědní lhůta rok.
§ 21.
Převede-li původce jakékoliv dílo (slovesné, hudební anebo dílo výtvarných umění nebo fotografické) do vlastnictví jiného, není tím na něho převedeno ještě původcovo právo podle tohoto zákona, pokud není opak prokázán ujednáním anebo konkludentními činy.
§ 22.
Vlastník díla není povinen je vydati původci nebo jeho nástupci, má však trpěti, aby mohli vhodným způsobem vykonati právo původci příslušející.
Bylo-li převedeno na jiného původcovo právo, nemá nabyvatel práva, něco připojiti, zkrátiti nebo jinak změniti na díle samém, jeho označení nebo pojmenování původce, pokud tu není úmluvy. Změněno může býti jen, co ani původce nemůže právem odepříti.
Na díle výtvarného umění smějí býti vyznačeny původcovo jméno nebo značka jiným jen s původcovým svolením.
§ 23.
Přenechal-li původce své dílo jinému jen za tím účelem, aby je vydal anebo veřejně provozoval, a nebylo-li jevištní dílo po tři léta provozováno, jiné po dvě léta vydáno nebo provozováno od odevzdání úplného rukopisu nebo původního díla, aniž původce k tornu svolil anebo to zavinil, má původce nebo jeho právní nástupce právo, buď žádati splnění smlouvy nebo vrácení díla a náhradu škody nebo jinak svým dílem naložiti, není však povinen vrátiti úplatu, kterou již obdržel.
Původce nemůže se smlouvou zříci tohoto práva.
§ 24.
Kdo naloží neoprávněně, t. j. bez přivolení původcova nebo jeho právního nástupce (§§ 19-21) aneb osoby oprávněné hájiti původcových práv (§ 14) dílem způsobem vyhraženým tímto zákonem výlučně původci, poruší jeho právo a jest za to odpověden podle platných všeobecných ustanovení i podle zvláštních předpisů tohoto zákona.
§ 25.
Dá-li někdo bez potřeby odůvodněné samou věcí dílu označení, zejména titul nebo vzezření díla jiného původce a je-li to způsobilým uvésti obecenstvo v omyl o totožnosti těchto děl, může původce onoho díla nebo jeho právní nástupce žádati náhradu škody.
To platí též, bylo-li označení nebo vzezření díla tak nepatrně nebo nezřetelně změněno, že může obecenstvo postřehnouti tento rozdíl toliko při zvláštní pozornosti.
Bylo-li však zúmyslně použito téhož anebo podobného označení nebo vzezření, jest tu porušení původcova práva podle §§ 24 a 51.
Jde-li zejména o postupné neb občasné dílo, může také původce onoho žádati u trestního soudu (§ 52), aby bylo zapověděno používati dále klamavého označení nebo vzezření díla jiného.
Oddíl II.
Obsah původcova práva.
- u literárních (slovesných) děl.
§ 26.
Původce má výhradné právo dílo sám anebo jiným uveřejniti, rozmnožiti, přeložiti, rozšiřovati, použíti ho k mechanickému přenesení na nástroj pro poslech anebo ku podání obsahu kinematografií nebo podobným postupem, a pokud není dílo vydáno, je veřejně přednésti a k tomu svoliti.
Má také výhradné právo, díla jevištní a kinematografická (§ 4, č. 2) veřejně provozovati, dáti provozovati a k veřejnému jeho provozování svoliti, ať byla již uveřejněna či nikoliv, a pokud jde o slovesná díla, nechť jsou v původní řeči či v překladu; může dále od toho, kdo některé dílo veřejně provozuje nebo dává provozovati, požadovati přiměřenou odměnu (provozovací honorář).
Není třeba, aby původce uveřejňuje dílo si vyhradil překlad nebo provozovací právo anebo zapověděl je přeložiti nebo veřejně provozovati.
§ 27.
Stati uveřejněné v novinách mohou býti v jiných otištěny, není-li to výslovně zapověděno a nezkomolí-li se při tom jejich smysl. Vždy však musí býti udán zřetelně pramen. Stačí, je-li zápověď uvedena všeobecně na čelním místě těch kterých novin.
Původci novinářských statí a jeho právnímu nástupci jest vyhrazeno právo, je vydati jednotlivě nebo souborně v samostatné knižní úpravě.
Feuilletonové romány, novely a jiná pojednání zábavného, vědeckého, technického neb uměleckého obsahu uveřejněné v denních listech anebo v občasných listech nesmějí býti jinde otištěny bez původcova svolení, byť i nebyla výhrada podle odstavce 1. učiněna.
Zprávy a telegramy politického obsahu, pak denní novinky a smíšené zprávy mohou z novin a časopisů býti jinde otištěny.
§ 28.
Zprávy a zápisky sebrané a rozmnožené za tím účelem, aby byly uveřejněny v denních listech, jsou potud chráněny, dokud jich neuveřejnil některý z listů k tomu oprávněných (§ 27, odst. 2.).
§ 29.
Dovoleno není, přímo ani nepřímo bez svolení přizpůsobiti dílo (adaptace) jako zpracovati román, novelu, báseň a pod. v jevištní neb kinematografické dílo (zdramatisovati, zfilmovati) nebo naopak, pokud se tím nevytvoří nové samostatné dílo.
§ 30.
Původcovo právo poruší zejména kdo:
1. uveřejní dílo dosud neuveřejněné;
2. vydá výtah, zpracuje, zdramatisuje nebo zfilmuje dílo, když nové dílo podává v podstatě toliko původní nebo jeho části, nemajíc rázu původního samostatného díla;
3. veřejně provozuje bez svolení jevištní neb kinematografické dílo nebo jeho bezprávní zpracování nebo překlad anebo dílo bez práva zdramatisované;
4. otiskne dílo proti nakladatelské smlouvě;
5. zhotoví větší počet výtisků nebo rozmnoženin, než jest dovoleno nakladateli;
6. přenese dílo bez svolení na nástroj nebo příslušenství jeho, jež jsou určeny k mechanickému přednesu.
§ 31.
Původcova práva, neporušuje, kdo:
1. v samostatném literárním díle uvede doslovně jednotlivá místa nebo drobné části vydaného díla udav původce nebo pramen;
2. převezme do samostatného literárního celku, který jest svým hlavním obsahem vědeckým dílem, v rozsahu ospravedlněném účelem toho jednotlivá drobná uveřejněná díla nebo jednotlivé náčrtky, kresby nebo napodobeniny vyšlých děl výtvarných umění toliko k vysvětlení textu, nepřesahuje-li převzatá část jedné třetiny, nejvýše však jednoho tiskového archu díla, z něhož byla převzata, a to použitého, a je-li tu pochybnost, posledního vydání.
Ke sbírkám, které byly uspořádány z děl několika původců kromě sbírek ke školní, vyučovací nebo kostelní potřebě (čítanek, učebnic, modlitebních knih a zpěvníků) vyžaduje se však souhlasu žijících původců. Vždy jest nutno udati původce nebo použitý pramen;
3. uvede prostě obsah uveřejněného díla nebo řečí (přednášky) veřejně proslovené udav původce;
4. otiskne slova náležející k hudebnímu dílu již vydaná ve spojení s hudebním dílem anebo toliko, aby jich bylo použito při provozování, naznačí-li toto určení a pojmenuje-li původce, pokud tento výslovně nezakázal takového použití. Vyňaty jsou však texty oratorií, oper, operet a zpěvoher vůbec;
5. zhotoví jednotlivé rozmnoženiny pro vlastní potřebu nemaje úmyslu je rozšiřovati a z nich získati příjmu;
6. použije ku veřejnému provozování řádně rozšířených zařízení sloužících k mechanickému přednesu.
b) U hudebních děl.
§ 32.
Původce má výhradné právo, dílo sám anebo jiným uveřejniti, rozmnožovati, rozšiřovati, veřejně i mimo jeviště provozovati a ho použíti k mechanickému přednesu, jakož i k tomu svoliti.
Není třeba, aby vydávaje dílo si výslovně vyhradil provozovací právo. Původci ručí v každém případě za odměnu za provozování ten, kdo veřejné jeho provozování pořádá.
§ 33.
Původcům hudebních děl přísluší výlučné právo dovoliti, aby:
1. byla přenesena na nástroje zhotovené po živnostensku k veřejnému mechanickému přednesu;
2. byla veřejně provozována těmito nástroji.
Na nástrojích anebo deskách, válcích a podobných součástkách, na nichž jest dílo rozmnoženo, buď označen původce díla.
Původce jest oprávněn, domáhati se soudně zákazu, dílo provozovati, bylo-li přenesením pozměněno nebo zkomoleno.
Má se za to, že takto dílo zpracoval, kdo je přednesl (dirigent orchestru) anebo při zařízeních po živnostensku zhotovených majitel živnosti.
§ 34.
Původcovo právo poruší zejména, kdo:
1. vydá bez svolení výtah, směs nebo jinou úpravu díla nebo je veřejně provozuje;
2. použije cizí hudební myšlenky bez původcova souhlasu a uměleckého zdůvodnění ke zpracování, jež není zvláštním samostatným dílem.
Jinak platí obdobně ustanovení § 30.
§ 35.
Původcova práva neporušuje, kdo jedná podle obdoby § 31.
c) U děl výtvarných umění.
§ 36.
Původce má výhradné právo, dílo uveřejniti, rozmnožovati, napodobiti, rozmnoženiny nebo napodobeniny po živnostensku rozšiřovati a po živnostensku předváděti mechanickými neb optickými zařízeními.
Napodobením jest nejen provedení díla podle plánů a návrhů, nýbrž i provedení díla, zejména stavitelského umění, podle hotového díla.
§ 37.
Původce díla, které vzniklo oprávněným napodobením díla výtvarných umění, má k němu stejné právo jako k původnímu, byla-li napodobenina zhotovena jiným uměleckým postupem, než použil původce původního díla. Napodobuje-li se napodobenina, vyžaduje se též souhlas u původce díla původního.
Není dovoleno, označiti napodobeninu jménem anebo značkou původce díla původního.
§ 38.
Původcovo právo poruší zejména, kdo napodobí původní dílo bez souhlasu:
1. i jiným postupem, než kterého použil původce;
2. nepřímo podle napodobeniny;
3. na stavitelském díle nebo na průmyslovém výrobku.
Jinak platí obdobně ustanovení § 30.
§ 39.
Původcova práva neporuší, kdo:
1. vytvoří nové samostatné dílo, při němž volně použije některého díla výtvarných umění;
2. napodobí dílo malířského nebo grafického umění plastickým uměním anebo naopak;
3. zhotoví napodobeninu k vlastní potřebě nemaje úmyslu, z ní získati příjmu (§ 37, odst. 2.) a není-li provedena v původní velikosti. Napodobiti dílo stavitelského umění stavbou podle něho vůbec a rozmnožovati nebo napodobiti dílo za úplatu v jakékoliv způsobě, není bez svolení dovoleno;
4. rozmnožuje nebo napodobuje díla umístěná trvale na místech určených veřejné dopravě uměním kreslícím anebo malířským anebo fotografií, kromě děl umění malířského nebo kreslícího. Není však dovoleno napodobiti plastická díla uměním plastickým; při díle stavitelského umění lze napodobiti a rozmnožovati jen zevní pohled;
5. kdo převezme napodobeninu nebo rozmnoženinu podle § 31, č. 2;
6. zhotoví jednotlivé rozmnoženiny nebo napodobeniny uveřejněných děl, aby byly předvedeny mechanickými neb optickými zařízeními při vědecké nebo poučné přednášce a je pří ní předvede, koná-li se přednáška bezplatně nebo k dobročinnému účelu.
d) U fotografických děl.
§ 40.
Původce má výhradné právo, dílo uveřejniti, rozmnožovati, napodobiti, veřejně mechanickými neb optickými zařízeními předváděti a rozmnoženiny (napodobeniny) po živnostensku rozšiřovati.
Ustanovení o fotografických dílech nevztahují se však na taková díla, jimiž má býti nakládáno podle ustanovení pro ně platných jako rozmnoženinami nebo napodobeninami literárních anebo uměleckých anebo součástkami literárních děl dosud chráněných.
O fotografických dílech platí obdobně ustanovení §§ 30 č. 1 až 6, 31 č. 2 a 5, 38, 39 č. 1 až 3, 6.
§ 41.
Tatáž práva má původce samostatného kinematografického díla nebo díla podobným postupem zhotoveného, jakož i takovýchto děl zhotovených podle jiného slovesného neb uměleckého díla, pokud dal uspořádáním hry nebo spojením líčených událostí dílu ráz osobitého samostatného díla.
Za původce považuje se upravovatel (režisér), není-li jinak ujednáno.
Oddíl III.
Jak dlouho trvá původcovo právo.
§ 42.
Původcovo právo k literárním (i jevištním), hudebním a uměleckým dílům trvá po čas života a z pravidla padesát let po původcově smrti; u díla vytvořeného společně několika osobami (§ 9) zaniká v padesáti letech po smrti spolupůvodce, který ostatní přežil (§ 48). Zanikne-li právo některého spolupůvodce z jiného důvodu než uplynutím ochranné doby dříve, přejde jeho podíl na ostatní spolupůvodce.
U pozůstalých děl, která byla uveřejněna poprvé v posledních deseti letech ochranné doby, zaniká původcovo právo v deseti letech po uveřejnění, ač-li nezaniká podle odstavce 1. později.
§ 43.
Původcovo právo k literárním (jevištním), hudebním a uměleckým dílům, u nichž není jméno udáno podle §§ 13 a 14 odst. 3., zaniká po padesáti letech po uveřejnění (§ 48).
Původce nebo jeho dědic a s jejich přivolením také jiný právní nástupce jest však oprávněn ohlásiti v této lhůtě pravé původcovo jméno k zápisu do veřejného původského rejstříku. Rejstřík vede úřad, který určí nařízení.
Ohlášení k zápisu působí, že se počítá ochranná doba podle § 42 stejně, jako když bylo díla uveřejněno pod pravým jménem.
Při zápisu se nezkoumá, je-li přihlašující k tomu oprávněn a jsou-li ohlášené skutečnosti správnými; zápisy se veřejně vyhlásí. Za ně zapraví přihlašující poplatek. Podrobnosti upraví nařízení.
§ 44.
U děl, která sestávají z příspěvků několika spolupůvodcův od sebe odlišných (§ 10), ochranná lhůta řídí se pro jednotlivé příspěvky ustanovením §§ 42 a 43.
U děl vydaných sbory (§ 11) zaniká původcovo právo příslušející vydavateli třicet roků po vydání.
§ 45.
Původcovo právo k fotografickým dílům zaniká v deseti letech po vydání, jinak v deseti letech po zhotovení desky přímo podle původního předmětu.
§ 46.
Vychází-li dílo v dílech, jako při postupných zprávách, sešitech anebo listech počítá se ochranná doba u každého dílu (zprávy, sešitu, listu) zvláště jako u samostatného díla.
Jednají-li však jednotlivé díly souvisle o témž předmětu nebo vychází-li svým obsahem jednotné dílo v sešitech, řídí se ochranná doba vydáním posledního dílu nebo sešitu. Když však prošlo mezi vydáním dílů nebo sešitů po sobě přímo následujících více, než tři léta, považují se díly (sešity) dříve a po této době vyšlé za samostatná díla.