Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 524.

Zpráva

I. sociálně-politického výboru,

II. zahraničního výboru

o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 530),

kterým se předkládá ku schválení Národnímu shromáždění mezinárodní smlouva, schvalující ujednání, přijatá na mezinárodní konferenci práce ve Washingtoně r. 1919 (tisk 472).

I.

Podle mírových smluv uzavřených ve Versaillích dne 29. června 1919 a v Saint-Germain dne 10. září 1919 schválených, má společnost národů vytvořiti jednotné mezinárodní, sociální a ochranné zákonodárství, kterým má být zavedena sociální spravedlnost a osud dělnictva zlepšován.

Generální konference mezinárodní organisace práce, která se na pozvání vlády Spojených států 29. října 1919 ve Washingtoně sestoupila, zabývala se mimo jiné následujícími otázkami:

1. Osmihodinná doba pracovní,

2. organisace zprostředkování práce,

3. ochrana těhotných žen a šestinedělek,

4. zákaz noční práce žen,

5. zákaz práce dětí před dokonaným 14. rokem věku,

6. zákaz noční práce osob mladistvých před dokonaným 18. rokem věku,

7. přístup k mezinárodní smlouvě bernské o zákazu používání bílého (žlutého) fosforu,

a přijala znění mezinárodních smluv o všech předmětech k jednání předložených.

Nyní na jednotlivých státech, aby smlouvy schválené ve Washingtoně přijali a své dosavadní zákonodárství jim přizpůsobili.

Naše republika Československá dík intensivní činnosti Národního shromáždění na poli sociálního zákonodárství, usnesení učiněná ve Washingtoně v některých směrech předčí, pokud jich však nedosahuje může nepatrnými opravami dosavadního zákonodárství cíle dosáhnouti.

Má-li být však ratifikování smluv urychleno, třeba ratifikovati aspoň ony smlouvy, které jsou v souhlase s naším zákonodárstvím, neboť čím rychleji ratifikace bude provedena, tím snadněji možno na poli sociální a ochranné politiky pokračovati.

Náš zákon po přijetí Washingtonských smluv pokud jedná se o ochranu žen těhotných usnesení mezinárodní konference nedosahoval, leč přijetí novely zákona o nemocenském pojišťování před novým rokem bylo stanoveným podmínkám zadost učiněno, pokud jde o organisování zprostředkování práce, třeba jenom normy v Čechách platné rozšířiti na celou říši.

Ohledně zákazu noční práce mladistvých dělníků máme zákon ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n. § 9. Zákon tento sice nevyhovuje úplně usnesení smlouvy Washingtonské, vláda však již v odůvodnění předlohy slibuje konati šetření, kterého je třeba k odpovědění otázky, jaké stanovisko má republika k smlouvě té zaujmouti.

Výbor souhlasí se stanoviskem, které nynější i předchozí vláda ke smlouvám zaujaly a doporučuje, aby senát Národního shromáždění schválil

a) smlouvu, snažící se omeziti počet pracovních hodin v závodech průmyslových na 8 hod. denně a 48 hodin týdně,

b) smlouvu, týkající se noční práce žen,

c) smlouvu, jíž se stanoví nejnižší věk dětí při připuštění ku pracem průmyslovým,

d) ratifikační usnesení

vše ve znění připojeném této zprávě.

Sociálně-politický výbor senátu připojuje se k přání sociálně-politického výboru poslanecké sněmovny, aby vláda vyžádala na mezinárodním úřadě práce, aby na denní pořádek jedné z příštích konferencí byla dána otázka osmihodinné doby pracovní v obchodech.

V Praze dne 17. února 1921.

Em. Hrubý v. r.,

místopředseda.

R. Jaroš v. r.,

zpravodaj.

II.

Zahraniční výbor senátu Národního shromáždění připojuje se k usnesení sociálně-politického výboru ze dne 17. února 1921 a navrhuje, aby senát Národního shromáždění schválil usnesení poslanecké sněmovny, učiněné v 51. schůzi dne 4. února 1921, dle tisku č. 472.

V Praze dne 17. února 1921.

Svěcený Ant. v. r.,
předseda.

Folber Karel v. r.,
zpravodaj.

Ratifikační usnesení.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se takto:

1. Schvaluje se mezinárodní smlouva, schvalující tato ujednání, přijatá na mezinárodní konferenci práce ve Washingtoně r. 1919:

a) ujednání, aby byl omezen počet pracovních hodin v závodech průmyslových na 8 hodin denně a 48 hodin týdně,

b) ujednání o noční práci žen,

c) ujednání, jímž se stanoví nejnižší věk dětí, připuštěných ke pracem průmyslovým.

2. Svoluje se, aby tato smlouva byla presidentem republiky ratifikována jménem státu Československého.

3. Vládě se ukládá, aby smlouvu tuto publikovala ve Sbírce zákonů a nařízení státu Československého.

4. Ministru zahraničních věcí se ukládá, aby v dohodě se súčastněnými ministry učinil další opatření, jichž je třeba ku provedení této smlouvy.

Mezinárodní smlouva

ze dne............................. 1920

schvalující ujednání přijatá na mezinárodní konferenci práce ve Washingtoně r. 1919.

Mírovými smlouvami, uzavřenými ve Versaillích dne 29. června 1919 a v Saint-Germaine dne 10. září 1919, bylo ujednáno, aby Svaz národů vytvořil jednotné mezinárodní zákonodárství, které by směřovalo k tomu, aby osud dělnictva byl co možná zlepšován a postupným vybudováním sociální spravedlnosti zajištěn obecný mír mezi všemi národy. Na základě toho sestoupila se na pozvání vlády Spojených Států severní Ameriky dne 29. října 1919 generální konference mezinárodní organisace práce Svazu národů, který přijal níže uvedené osnovy smluv za tím účelem, aby je členové mezinárodní konference práce v souhlase s ujednáními obsaženými v částce nadepsané >Práce uvedených mírových smluv< schválili.

Osnovy ty jsou:

I.

Smlouva, aby byl omezen počet pracovních hodin v závodech průmyslových na 8 hodin denně a 48 hodin týdně.

Článek 1.

Za >podniky průmyslové< ve smyslu této smlouvy považují se jmenovitě:

a) doly, lomy a podniky těžařské všeho druhu,

b) podniky, v nichž se výrobky zhotovují, pozměňují, čistí, opravují, dokončují, připravují pro prodej, nebo v nichž se látky přeměňují, počítaje do toho stavbu lodí, podniky zabývající se bouráním hmot podobně jako výroba, přeměna a převod hnací síly vůbec a elektřiny,

c) stavba, přestavba, udržování, přizpůsobování nebo bourání všech staveb a budov, železnic, pouličních drah, přístavů, doků, hrází, kanálů, zařízení pro plavbu vnitrozemskou, cest, tunelů, mostů, sběracích stok, studní, zařízení telegrafů a telefonů, zařízení elektrických, plynáren, vodovodů nebo jiné práce stavební, podobně jako práce přípravné a zakládací, jež uvedeným pracím předcházejí,

d) doprava osob nebo zboží po cestách nebo drahách železných nebo cestách vodních, mořských nebo vnitrozemských, včetně správy zboží v dokách, na nábřežích, v loděnicích a skladištích, vyjma dopravu ruční.

Předpisy o dopravě po moři a po cestách vodních vnitrozemských určí zvláštní konference pro práci námořníků a lodníků.

V každé zemi určí příslušný úřad hranice mezi průmyslem s jedné strany a obchodem a zemědělstvím s druhé strany.

Článek 2.

Ve všech podnicích průmyslových, veřejných nebo soukromých, nebo v odděleních k nim přináležejících, nechť jsou jakéhokoliv druhu, vyjímáme podniky, v nichž jsou zaměstnáni výhradně členové jedné a téže rodiny, nesmí délka pracovní doby zřízenců převyšovati 8 hodin denně a čtyřicet osm hodin týdně s těmito výjimkami:

a) Ustanovení této smlouvy nevztahují se na osoby, jež zastávají nějaké místo dohlížitelské nebo ředitelské nebo místo vyžadující důvěry.

b) Když na základě zákona nebo následkem zvyku nebo úmluv mezi sdruženími zaměstnavatelů a dělníků (nebo když není takových sdružení, mezi zástupci zaměstnavatelů a dělníků) je délka pracovní doby po jeden den nebo po více dní v týdnu kratší než 8 hodin, může příslušný úřad nebo smlouva mezi organisacemi nebo zmocněnými zástupci zájemníků ospravedlniti překročení hranice 8 hodin jiné dny v týdnu. Překročení uvedené v tomto paragrafu nesmí nikdy převyšovati jednu hodinu denně.

c) Pracuje-li se ve směnách, může býti délka pracovní doby prodloužena přes 8 hodin denně a čtyřicet osm hodin týdně pod podmínkou, že průměr pracovních hodin v období tří neděl nebo v období kratším nepřevýší osm hodin denně a čtyřicet osm hodin týdně.

Článek 3.

Hranici pracovních hodin zmíněnou v článku 2. lze překročiti, když se udá nebo když hrozí nějaká nehoda, nebo když jest nutno provésti pilné práce na strojích nebo nářadích, nebo v případě vyšší moci, ale pouze v rozsahu nutném, aby se vyvarovalo vážné nesnázi vyplývající pro řádný chod podniku.

Článek 4.

Hranici pracovních hodin zmíněnou v článku 2. lze překročiti při pracích, jejichž nepřetržitý výkon následkem povahy práce musí býti zajištěn postupnými směnami, s podmínkou, že pracovní hodiny nepřevyšují průměrně 56 týdně. Tato úprava nesmí se dotýkati prázdně, která může býti zajištěna dělníkům zákonem domácím jako náhrada za jejich týdenní den odpočinku.

Článek 5.

Ve výjimečných případech, kde by se hranice stanovené v článku 2. nedaly zachovati, a pouze v těchto případech, může býti smlouvami mezi sdruženími dělníků a zaměstnavatelů zaveden pro delší období rozvrh upravující délku denní pracovní doby, jestliže úřad, jemuž smlouvy ty třeba předložiti, přemění dotyčná ujednání v řád.

Průměrná délka pracovní doby rozpočtena na počet neděl, obsažených v rozvrhu, nesmí na žádný způsob převyšovati čtyřicet osm hodin týdně.

Článek 6.

Předpisem veřejného úřadu budou stanoveny pro jednotlivé druhy průmyslu a řemesel:

a) stálé výjimky, jež třeba připustiti pro práce přípravné nebo doplňující, jež musí býti nutně obstarány mimo hranice vykázané pro všeobecnou práci podniku, nebo pro jisté druhy osob, jejichž práce jest jen občasná,

b) dočasné výjimky, jež třeba připustiti, aby bylo umožněno podnikům, aby zdolaly přírůstek práce mimořádné.

Tyto řády mají býti vydány po předchozí úradě organisací zaměstnavatelů a zúčastněných dělníků tam, kde jsou takové organisace. V nich se určí nejvyšší počet hodin přes čas, jež mohou býti v každém případě povoleny. Sazba mzdy za tyto hodiny přes čas zvýší se aspoň o 25 procent u porovnání se mzdou obyčejnou.

Článek 7.

Každá vláda zašle mezinárodní kanceláři práce:

a) seznam prací, jež jsou vyznačeny na základě své povahy jako nezbytně nepřetržité ve smyslu článku 4.,

b) úplné zprávy o provádění dohod zmíněných v článku 5.,

c) úplné zprávy o opatřeních vydaných ve formě řádu na základě čl. 6, a o jejich provádění.

Mezinárodní kancelář práce podá každého roku zprávu o tomto předmětu generální konferenci Mezinárodní organisace práce.

Článek 8.

Aby bylo usnadněno provádění obsahu této smlouvy, jest každý zaměstnavatel povinen:

a) oznámiti nápadnými návěštími ve svém závodě nebo jiným způsobem úřadem schváleným hodiny, kdy práce započíná a končí, nebo když se práce koná ve směnách, hodiny, kdy počíná a končí střída každé změny. Hodiny budou stanoveny takovým způsobem, aby nepřekračovaly hranic naznačených v této smlouvě a byvše oznámeny, nemohou býti změněny než způsobem, jejž úřad schválil;

b) oznámiti tímže způsobem přestávky povolené v době pracovní, jež se nepovažují za část hodin pracovních;

c) zapisovati do záznamů způsobem schváleným zákony té které země nebo řádem příslušného úřadu všechny hodiny přes čas vykonané na základě článků 3. a 6. této smlouvy.

Zaměstnávati osoby mimo hodiny stanovené podle odstavce a) nebo během hodin stanovených podle odstavce b) jest zakázáno.

Článek 9.

Provádění této smlouvy. v Japonsku bude podléhati těmto změnám a podmínkám:

a) Za >podniky průmyslové< se považují zejména: podniky vypočtené v odstavci b) článku 1., zaměstnávají-li aspoň 10 osob;

podniky, vypočtené v odstavci c) článku 1. s výhradou, že podnik spadá pod definici >továrny<, stanovenou příslušným úřadem;

podniky, vypočtené v odstavci d) článku 1., vyjma dopravu osob nebo zboží na cestách, správu zboží v dokách na nábřežích, v loděnicích a skladištích, rovněž jako dopravu ruční, a bez ohledu na počet zaměstnaných osob ony z podniků průmyslových vypočtených v odstavcích b) a c) článek 1., jež příslušný úřad by prohlásil za velmi nebezpečné nebo spojené s pracemi nezdravými.

b) Délka skutečné pracovní doby každé osoby ve stáří aspoň 15 let zaměstnané v podniku průmyslovém, veřejném nebo soukromém nebo odděleních k němu přináležejících, nesmí překročovati padesát sedm hodin týdně, vyjma v průmyslu surového hedvábí, kde nejdelší pracovní doba může obnášeti šedesát hodin týdně.

c) Délka skutečné pracovní doby nesmí v žádném případě překračovati čtyřicet osm hodin týdně pro děti mladší patnácti let zaměstnané v podnicích průmyslových, veřejných nebo soukromých nebo odděleních k nim přináležejících, dále pro osoby zaměstnané pracemi podzemními v dolech bez rozdílu jejich stáří.

d) Obmezení pracovních hodin může býti pozměněno za podmínek naznačených v článcích 2., 3., 4. a 5. této smlouvy, avšak poměr mezi dobou přiznaného prodloužení a dobou normálního pracovního týdne nesmí překračovati rozsah vyplývající z ustanovení zmíněných článků.

e) V období týdenním přiznává se všem dělníkům bez rozdílu odvětví nepřetržitý klid 24 hodin.

f) Předpisy průmyslového zákona japonského, které obmezují jeho platnost na závody, kde jest zaměstnáváno alespoň 15 osob, budou pozměněny tím způsobem, že se toto zákonodárství bude na příště vztahovati na závody, kde jest zaměstnáváno alespoň 10 osob.

g) Předpisy předcházejícího odstavce tohoto článku nabudou platnosti nejpozději 1. července 1922, předpisy však obsažené v článku 4., tak jak jsou pozměněny odstavcem d) tohoto článku, nabudou platnosti nejpozději 1. července 1923.

h) Hranice 15 let zmíněná v odstavci c) tohoto článku bude zvýšena na 16 let nejpozději duem dnem 1. července 1925.

Článek 10.

V Indií britské bude přijata zásada šedesátihodinného týdne pro všechny pracovníky zaměstnané v závodech průmyslových toho času spravovaných zákonodárstvím průmyslovým, jehož provádění zajišťuje vláda indická, podobně jako v dolech a v odvětvích prací železničních, jež budou za tím účelem vypočteny příslušným úřadem. Tento úřad nemůže schváliti změny v mezích tuto uvedených, musí však při tom přihlížeti k předpisům článků 6. a 7. této smlouvy.

Ostatní předpisy této smlouvy pro Indii neplatí, ale o dále sahajícím obmezení pracovních hodin bude jednáno na některém příštím zasedání generální konference.

Článek 11.

Ustanovení této smlouvy neplatí pro Čínu, Persii a Siam, avšak o obmezení pracovní doby v těchto zemích musí býti jednáno na některém příštím zasedání generální konference.

Článek 12.

Pro provádění této smlouvy v Řecku může býti doba počátku platnosti její ustanovení odsunuta v souhlase s čl. 19. do 1. července 1923 pro tyto závody průmyslové:

1. Továrny na sirouhlík,

2. továrny na kyseliny,

3. koželužny,

4. papírny,

5. tiskárny,

6. pily,

7. skladiště tabáku a podniky, kde se tabák připravuje,

8. práce důlní, konané pod širým nebem,

9. slévárny,

10. vápenky,

11. barvírny,

12. sklárny (foukači),

13. plynárny (topiči),

14. nakládání a skládání zboží, a nejpozději do 1. července 1924 pro tyto podniky průmyslové:

1. průmysl strojnický: stavbu strojů, výrobu železných pokladen, vah, postelí, cvočků, broků, slévárny železa a bronzu, klempířství, dílny cínařské, výrobu přístrojů hydraulických;

2. průmysl stavební: vápenné pece, cementárny, sádrárny, cihelny, továrny na dlaždičky, závody hrnčířské, řezání mramoru, práce zemní a stavební;

3. průmysl textilní: přádelny a tkalcovství všech druhů, vyjma barvírny;

4. průmysl poživatin; pekárny, výrobu jedlých těstovin, výrobu vína, lihovin a nápojů, olejny, pivovary, výrobu ledu a šumících vod, výrobu cukrovinek a čokolády, výrobu uzenek a konserv, jatky a řeznictví;

5. průmysl chemický: továrny na barvy syntetické, sklárny (vyjma foukače), výrobu tresti terpentýnové a vinného kamene, výrobu kyslíku a výrobků lékárnických, výrobu lněného oleje, výrobu glycerinu, výrobu karbidu vápenatého, plynárny (vyjma topiče);