Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 547.

I.

Vládní návrh zákona, schválený s malými změnami poslaneckou sněmovnou, odstraňuje v zásadě křivdu, způsobenou tak zvaným staropensistům zákony ze 17. prosince 1919. Zákonem ze 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. ai 1920, přiznány byly novopensistům nároky na požitky podle zákona ze 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., kdežto pensistům, vdovám a sirotkům, jichž zaopatřovací nároky vzešly před 31. po případě před 1. srpnem 1919, povolilo se zákonem z 17. prosince 1919, č. 3 Sb. z. a n. ai 1920, pouze zvýšení výslužného, vyměřeného podle norem platných z roku 1896. Toto zvýšení omezil kromě toho zákon určitým, nepřekročitelným maximem. Důvodem pro to bylo, že by státní pokladna byla příliš zatížena, kdyby se těmto státním staropensistům, jichž počet se páčí na 80.000, přiznaly tytéž požitky, že jest nemožno opatřiti pro všecky tyto pensisty potřebná data, ježto jen v železniční správě se za převratu ztratilo na ³/₅ pensijních spisů, a ježto ministerstvo financí trvalo na zásadě, že není právní povinností státu platiti pense vyšší nežli pense, kterých si zaměstnanci vysloužili.

Tato bolestná křivda napravuje se předloženým návrhem zákona tak, že platnost § 1, čl. I. zákona ze 17. prosince 1919 rozšiřuje se na všechny, kdož podle zákona toho stali se staropensisty, kteří se dožili dne 1. ledna 1921 a na pozůstalé, jejichž živitel zemřel ve výslužbě po 31. červenci 1919.

Úplné zrovnoprávnění s novopensisty však podle této novely nenastává. Nepřiznávají se jim procentní sazby pro výměru požitků podle zákona říjnového, ani propočítání služební doby. Za důvod uvádí vláda a referent poslanecké sněmovny nepřekonatelné technické obtíže. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu praví o tom výslovně: >Zvláště uvésti třeba, že propočtení služební dobynebylo možno vzíti v úvahu. Propočtení bylo by vzhledem k okolnostem připomenutým vúvodě naprosto neproveditelno. Nedoporučovalo by se ani, kdyby proveditelno bylo,poněvadž by takové ustanovení obsahovalo zárodek myšlénky propočítávati pensejiž povolené při každé další regulaci postupových pravidel u aktivníchzaměstnanců. Zůstává tedy každý v tom platovém stupni, dle kterého mávyměřenou dosavadní pensi a za základ nové výměry vezme se pensijní základna,odpovídající témuž stupni dle stupnice, zavedené zákonem ze dne 7. října 1919,č. 541 Sb. z. a. n.< Sociálně-politický výbor nesdílí tento názor plně a trvá, že bylo lze nalézti způsob, kterým by se nevyvolaly nové, tak strohé rozdíly. Uznává však nutnost rychlé pomoci a proto rozhodl se akceptovati návrh poslanecké sněmovny beze změny.

Tužbě po započítání požitků, na které měl státní zaměstnanec nárok v činné službě, vychází předloha zákona potud vstříc, že pro drahotní přídavky vzata jest za základ stupnice, stanovená dosud pro zaměstnance v činné službě. Pro vdovy s dětmi vytvořena stupnice obdobná tak, že stupnice platná pro svobodné zvýšila se o částky, které připadají na děti ve stupnici zaměstnanců. Tolikéž zrušena nejvyšší hranice nároku na mimořádné výpomoci. Tím obojím zlepšují se normy požitků i posavadních novopensistů.

Předloha reguluje též případy, kdy pensisté brali z téhož titulu dvojí plat, který případ nastává zejména u bývalých zaměstnanců ženských, a stanoví, že v takovém případě smějí býti přiznány jen jedny přídavky z důvodu mimořádných poměrů drahotních, a to ve výši příznivější pro osobu, o kterou jde (§ 2). Podle důvodové zprávy vládní má se toto ustanovení vztahovati též na zaměstnance aktivní.

Do § 2 vládního návrhu vložila poslanecká sněmovna k odstavci č. 4. dodatek o svobodných pensistech, kteří žijí ve společné domácností s pokrevnými příbuznými a do čl. III. ustanovení, že nesmí býti nikdo zkrácen na svých dosavadních požitcích.

Článek II. upravuje povolování příspěvku na výchovu pro děti, které překročily věk, stanovený v § 8 zákona ze 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. ai 1920, a to se zřetelem k případům, které podle původního ustanovení musily býti předkládány vládě a panu presidentu k rozhodnutí. Věc týče se zejména studujících vysokých škol, kteří byli zdrženi válkou ve studiích přes 24. rok věku svého.

Sociálně-politický výbor senátu usnesl se z důvodu výše uvedeného navrhnouti, aby senát předlohu schválenou poslaneckou sněmovnou přijal beze změny.

Mimo to usnesl se výbor doporučiti senátu ku přijetí následující resoluci:

>Ministerstvo školství a národní osvěty učiniž v základě čl. IV. a § 35zákona z 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n., opatření, aby podle zákona oodpočivných požitcích státních zaměstnanců právě schváleného upraveny byly sevším možným urychlením též i požitky pensistů, vdov a sirotků učitelských.<

V Praze dne 17. února 1921.

R. Jaroš v. r.,
předseda.

Jos. Smrtka v. r.,
zpravodaj.

II.

Neutuchající volání po zlepšení hmotných požitků státních zaměstnanců, kteří před 1. září 1919 dáni byli na odpočinek nebo do provise t. zv. staropensistů, přimělo konečně vládu ku podání návrhu zákona, jímž rozdíl mezi nimi a novopensisty má býti zmírněn.

Osnovu tu schválila poslanecká sněmovna s některými dalšími zlepšeními.

Podle této osnovy nebude ani nyní setřen všechen rozdíl mezi staro- a novopensisty. Rozdíl bude v tom, že staropensisté nebudou ani nadále účastni výhod zákona o tak zvaném propočítání služebních let, a to proto, že administrativa by prý nemohla zmoci docela materiál.

Zlepšení spočívá v tom:

1. že původní onen stupeň platový, na jehož základě byla vypočtena dosavadní pense, upraví se na dnešní obdobný stupeň platů státních zřízenců podle zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 a z tohoto platu podle původního procenta se vypočte nová pense.

2. že všem pensistům nad to se přiznávají drahotní přídavky v nynější výši přídavků zaměstnanců aktivních.

Státní správě přiznáno nad to článkem II. obsáhlejší právo ku zvláštním aktům milosti, odůvodněným zvláštními trudnými poměry dotyčných pensistů.

Zlepšení skýtané bude velmi značné, zejména v kategorii zřízenců státních, kde dosahuje výše čtyř až pětinásobné.

Úprava ta podle původního návrhu vládního vyžadovala většího nákladu ročního asi 190,000.000 K; po zlepšení poslaneckou sněmovnou zejména provisionistům vzroste o dalších 20,000.000 K. Vláda chce tento vyšší náklad krýti daní z exportních zisků. Rozpočtový výbor tudíž navrhuje:

Slavný senáte, račiž usnesení poslanecké sněmovny o zákoně stran nové úpravy odpočivných požitků státních zaměstnanců schváliti.

V Praze dne 17. února 1921.

Kadlčák v. r.,
místopředseda.

Dr. J. Karas v. r.,
zpravodaj.

ze dne........................................................................1921,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Ustanovení § 1, odst. 1 až 3, § 2 odst. 2 a 3, §§ 3 a 4 zákona ze 17. prosince 1919, č. 3 Sb. z. a n. na r. 1920, se s účinností od 1. ledna 1921 nahražují a ustanovení § 8 tohoto zákona se doplňuje těmito ustanoveními:

§ 1, odst. 1. až 3.

Na státní úředníky, soudce, státní učitele, dále státní zaměstnance náležející do kategorie sluhů (podúředníky a sluhy), kteří vstoupili do výslužby před 31. srpnem 1919, a na pozůstalé po těchto zaměstnancích a po takovýchto zaměstnancích, zemřelých v činné službě před 1. srpnem 1919, a to:

a) na zaměstnance bez výhrady,

b) na pozůstalé, jestliže jim již podle dosavadních předpisů náležely zaopatřovací požitky nebo jestliže zaměstnanec zemřel ve výslužbě po 31. červenci 1919, rozšiřuje se platnost

1. zákona ze 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. na rok 1920,

2. zákona ze 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. potud, že odpočivné a zaopatřovací požitky jest jim podle čl. I §§ 1 a 3 a čl. II § 5 tohoto zákona vyměřiti beze změny dosavadní procentní sazby na základě aktivních požitků, které podle stupnic tímto zákonem zavedených odpovídají aktivním požitkům, jež byly rozhodny pro výměru dosavadních požitků odpočivných a zaopatřovacích.

Obdobně se rozšiřuje platnost zákona ze dne 19 března 1920, č. 186 Sb. z. a n., na četnické důstojníky výkonné, mužstvo a kancelářské sluhy u četnictva a jejich pozůstalé, jenže místo 1. září 1919 je zde časovým dělítkem 1. leden 1920.

Při platech netříděných podle stupnic platových tvoří podklad podle odstavce 1, č. 2, platový stupeň, do kterého by zaměstnanec podle svého služného náležel, kdyby platy jeho kategorie byly bývaly tříděny dle stupňů podle pravidel nahrazených zákonem ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. a zákonem ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n. Pokud by služné neodpovídalo žádnému takto zjištěnému stupni, vezme se za podklad stupeň nejblíže vyšší, dosahuje-li služné aspoň průměru dvou nejbližších stupňů platových, a nižší, jestliže tohoto průměru nedosahuje.

Na započitatelné starobní, služební, činovní a osobní přídavky se při určení stupně nebéře zřetele. Do nové pensijní základny vpočtou se však započitatelné osobní přídavky a starobní přídavky úředníků výší původní činovní výší nyní započitatelnou. V náhradu za započitatelné starobní a služební přídavky sluhů, podúředníků a četnictva užije se ustanovení posledního odstavce § 2 čl. I. zákona ze dne 18. prosince 1919, č. 25. Sb. z. a n. na rok 1920.

Není-li možno pro výměru požitků získati úplně bezpečných podkladů ani z listin stran, ani z úředních spisů, jest požitky vyměřiti podle zjištěných případů obdobných nebo blízkých; zejména lze bez dalšího upraviti pense minimální podle minimálních sazeb stanovených zákonem ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. na rok 1920, a pense vdov a sirotků ve výši nebo na základě 45% nové pensijní základny.

Dary a přídavky z milosti se do požitků podle předchozích ustanovení vyměřených započtou.

§ 2, odst. 2. a 3.

Sazby, stanovené § 4 nař. býv. ministerstva financí ze dne 11. září 1918, č. 334 ř. z. se však zrušují a stanoví se toto: