1. Sazby činí:

III/A a B jako II/A a B.

a) u sirotků po státních úřednících (státních učitelích) zařaděných do hodnostních tříd - 504 Kč,

b) u sirotků po zaměstnancích náležejících do kategorie sluhů a dělníků - 300 Kč.

Součet přídavků pro sirotky uvedené pod a) nesmí býti dohromady vyšší než 3024 Kč,

pro sirotky uvedené pod b) ne vyšší než 1800 Kč.

až výlučně 200 Kč - 300 Kč,

od 200 Kč až výlučně 1600 Kč - 408 Kč,

od 1600 Kč výše - 504 Kč.

2. Členové rodiny se pro nárok na drahotní přídavek počítají pouze, jestliže jsou dány podmínky, jež by pro ně zakládaly nárok na zaopatřovací požitek.

3. Na členy rodiny, u kterých nejsou dány podmínky podle čís. 2, lze drahotní přídavek zcela nebo z části povoliti, jestliže jsou obdobně dány podmínky, za kterých by bylo lze povoliti pro ně zaopatřovací požitek.

4. Požadavek vyššího přídavku než I. třídy a zánik nároku na přídavek musí oprávněný ohlásiti a podmínky nároku prokázati.

Svobodní pensisté, kteří žiji ve společné domácnosti s prarodiči, rodiči neb se sourozenci, mohou býti na roveň pokládáni ženatým bezdětným pensistům, uhražují-li důsledkem právního nebo mravního závazku prokazatelně převážnou částí výživu těchto příbuzných pro jejich nuznost.

5. Částky přijaté bez oprávnění srazí se při nejblíže příští výplatě odpočivného neb zaopatřovacího požitku.

Nejvyšší hranice, stanovená pro nárok na mimořádné výpomoci podle nařízení býv. min. financí z 19. listopadu 1917, čís. 450 ř. z, a podle zvláštních pravidel k tomuto nařízení vydaných, se ruší.

Mimořádná výpomoc stanovená tímto nařízením pro sirotky bez otce, přiznává se spolu s nouzovou výpomocí podle zákona ze dne 26. listopadu 1920, č. 625 Sb. zák. a nař. i pensistovi pro jeho děti, pokud by pro ně příslušel nárok na výchovný příspěvek.

Jestliže by pro téhož oprávněného byly založeny nároky na drahotní přídavky jakéhokoli druhu z různých důvodů, náleží pouze jeden nárok, pří různé výši nárok na drahotní přídavky vyšší.

§ 3.

Ustanovení §§ 1 a 2 platí obdobně i pro poživatele odpočivných a zaopatřovacích platů, jež plynou z pensijních a provisních ústavů drah státních a sestátněných.

Jak se upraví běžné dary z milosti, nastupující řádné odpočivné a zaopatřovací požitky i drahotní přídavky k nim vyhrazuje se opatření ministerstva železnic.

§ 4.

Pro státní zaměstnance neželezniční a jejich pozůstalé, kteří požívají renty z úrazového pojištění (zaopatření), platí místo ustanovení §§ 62, předposlední odstavec a 63 poslední věta zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. ve znění stanoveném zákonem ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. rok 1920, a § 67, předposlední odstavec zák. ze dne 28. července 1917, č. 319 ř. z., rovněž ustanovení čl. IX zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. na rok 1920.

§ 8 nový odstavec.

Příslušné ministerstvo může výhody tohoto zákona zcela nebo z části odepříti osobám, bydlícím mimo území tohoto státu.

Čl. II.

Ustanovení § 8 odst. 3. zákona ze dne 17. května 1896, č. 74 ř. z. upravené čl. I. zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. na rok 1920 mění se takto:

Po uvedené době může se příspěvek na výchovu zcela nebo z části povoliti všem uvedeným dětem jenom, jsou-li nemajetny a jsou-li nad to pro těžkou tělesnou neb duševní chorobu úplně neschopny samostatně si opatřiti výživu, nebo, pokud jde o nemajetné syny studující na vysokých školách, nemohli-li pro účast na světové válce studií dokončiti a studují-li s dobrým prospěchem, na dobu pro ukončení studií nezbytně potřebnou.

Čl. III.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedením jeho, jež se ukládá všem ministrům, nesmí býti nikdo zkrácen na svých dosavadních celkových požitcích.