To pochopila vláda i Národní shromáždění a proto ku konci minulého roku pomýšleno na nové prostředky, jak bychom se rázně a okamžitě tohoto zla zbavili. Všem bylo jasno, že toto mimořádné zlo, jež tolik rozrušuje náš domácí život, vyžaduje mimořádných opatření a že musíme, chceme-li v dohledné době býti této svízele prosti, dokonale zúčtovati s minulostí. Tak docházíme k jádru věci. Jakých opatření nutno tu použít?

Vláda, jak bylo již zpředu řečeno, předkládá osnovu o stavebním komisaři jehož chce vybaviti určitými dalekosáhlými právy, v jistém směru přímo neomezenými; chce úřad vládního komisaře organisovat na principu osobním, neboť předpokládá, že jednotlivá fysická osoba jest s to mnohem účinněji a mnohem rychleji působiti než úřad. Kromě toho přichází se stavební povinností, kterou hodlá uložiti majetníkům výdělečných podniků, kteří zaměstnávajíce osoby dříve v obci nebydlící, přičinili tak k bytové nouzi, dále zámožným nájemníkům, kteří by si mohli vystavěti vlastní byt a konečně majetníkům domů způsobilých k nástavbě a přístavbě.

Tudíž mimořádné prostředky přinucovací, diktát cen stavebních hmot a surovin a jakýsi diktát mzdy, vlastně správněji řečeno její stability.

Tento názor na věc není novým, neboť již v říjnu m. r. podávají senátoři V. J. Klofáč a dr. Ot. Krouský podobný návrh směřující k zřízení zvláštního úřadu pro bytovou péči a výstavbu příbytků, který by slučoval všecky složky, nutné k řádnému oživení stavebnictví a v jehož řízení uvázal by se vynikající odborník technik s pravomocí splnomocněného ministra, jehož plein pouvoir byl by asi týž jako u vládního komisaře. Tudíž také systém mimořádných prostředků přinucovacích.

Tento systém nevyskytá se snad pouze u nás, i v jiných státech se s ním shledáváme. Tak na příklad v Německu obírá se veřejnost podobnými návrhy. V časopisu "Zprávy veřejné služby technické" dočítáme se o třech pokusech směřujících k řešení bytové tísně. První z nich Parousův navrhuje utvoření říšského stavebního úřadu, který by vypracoval velký stavební plán, dle něhož by prováděly stavby stát, obce a jiná sociální družstva a ústředna říšského stavebního úřadu dozírala by na stavby a opatřovala stavební hmoty a technické pomůcky. Druhý dra. Kampffmayera navrhuje odnětí správy domů dosavadním majitelům a její odevzdání veřejnoprávním korporacím, jež omezovaly stoupání činží, totiž jakási socialisace obytných budov, a třetí pokus inž. Wagnera zabývá se socialisací stavebních živností. Tudíž také mimořádné prostředky donucovací. Také v Anglii ukládá se bytovým zákonem z července 1919, jenž mimo jiné obsahuje úplnou kodifikaci předválečného zákonodárství o dělnických bytech, dokonce zákonná povinnost obcím starati se o dostatečný počet dělnických bytů, při čemž se jim vyhražují mimořádná práva.

Sociálně-politický výbor zabýval se v řadě schůzí velmi bedlivě vládním návrhem o ustanovení stavebních komisařů jakož i o návrhu v příčině zřízení úřadu pro stavby obydlí a dospěl k názoru, že bytová nouze jest tak mimořádného druhu, že musí býti neprodleně řešena výjimečnými opatřeními. Proto také schválil vládní osnovy o ustanovení vládních komisařů pro stavbu budov (tisk 401), přičiniv ovšem některé pronikavé změny, zejména po té stránce, aby pravomoc komisaře neměla ráz diktatury a připravil ji pro plenum senátu.

Mezitím nastal však ve věci obrat. Jak povědomo předložila vláda pouze dvě osnovy senátu, kdežto v poslanecké sněmovně podala 7 či více předloh dotýkajících se stavebního ruchu. Zatím co senátní sociálně-politický výbor zabýval se vládním komisařem pro stavbu budov a práce svoje dokončil, vyskytla se v poslanecké sněmovně myšlenka sloučiti různé ty předlohy v jediný komplex a četně kardinální otázky dotýkající se stavebnictví řešiti docela odlišně od návrhů vládních.

Navrhovatelé osnovy zákona, jejž nazvali zákonem o stavebním ruchu, řídili se celkem těmito zásadami:

Nelze v dnešním napětí poválečném řešiti rány světovou válkou sociálnímu životu zasazené pouze mocí a diktátem, naopak nápravu lze zjednati jen časem a probuzením zájmu ve všech vrstvách, avšak především v těch vrstvách obyvatelstva, jímž má býti pomoženo a které krisí trpí v té či oné formě. Jen společným přispěním všech zájemníků lze za pomoci státu zdolati vše, když stane se tak rychle a včas. Ale ani to nestačí. Proto nezbytno jest mobilisovati kde koho a všichni jsou povinni přinésti oběti společné věci.

Tudíž: družstevnická forma podnikání staveb, stavby obecní a dosavadní iniciativa státní neodstranily bytových nedostatků a proto jest třeba vznítiti iniciativu soukromou.

Tím vznikl jakýsi konflikt v názorech ne na věc a cíl, nýbrž na prostředky, jak k tomuto nám společnému cíli co nejrychleji dojíti.

V sociálně-politickém výboru šlo o to, probudit soukromou podnikavost, vždyť těžiště působnosti stavebního komisaře spočívalo právě v jeho mimořádných právech a oprávněních, jichž měl v prvé řadě použíti k tomu, aby napomáhal také soukromému stavebnímu ruchu. Ovšem, mělo se tak díti za jeho dozoru! A jestliže měl býti vybaven mimořádnou pravomocí, mělo to svoji odůvodněnost v mimořádných poměrech, vždyť v návrhu (v důvodové zprávě) poslanecké sněmovny mluví se též o mobilisaci kdekoho, což není rovněž ničím jiným než výjimečným opatřením.

Ačkoliv sociálně-politický výbor jak bylo již řečeno předlohu o vládním komisaři spojenou s návrhem V. J. Klofáče a dr. Ot. Krouského připravit pro plenum, kde mohla býti o něco dříve schválena než zákon o stavebním ruchu v poslanecké sněmovně, vyčkalo se s jejím projednáním až do konečného rozhodnutí v posléze uvedené sněmovně. Okolnost, že vláda odvolala svoje příslušné návrhy v poslanecké sněmovně i v senátu, nepadala při vládním komisaři na váhu, neboť byl s ní společně projednáván iniciativní návrh, jenž podle jednacího řádu vůbec ani odvolán býti nemůže.

Nuže, usnesení poslanecké sněmovny ohledně zákona o stavebním ruchu máme před sebou a sociálně-politický výbor i výbor rozpočtový podrobily ho velice bedlivému rozboru, pokud to bylo pro velice krátkou dobu jim vyměřenou, fysicky vůbec možno a přičinily některé důležité změny, jež uznaly pro dobro věci nezbytnými a také odstranily některé závady formální povahy. Budiž zdůrazněno: Pokud to čas dovolil! A tak jest také možno, že některé věci ušly pozornosti, možná ku škodě věci samé.

Návrh poslanecké sněmovny má jistou přednost: Koncentruje do jediného zákona všecky aktuální otázky týkající se řešení bytové krise, čímž stává se přehledným a předchází roztříštěnosti zákonných ustanovení. Bylo ovšem také namítáno, že podobné soustředění různých zákonných materií jest z důvodů zákonodárné techniky spíše škodlivé než prospěšné, neboť prý se tím podvazuje možnost dalšímu zákonodárnému vývoji jednotlivých předmětů, námitka jistě málo odůvodněná, neboť i jednotlivé části souborného zákona možno časem novelovati, ukáže-li se toho potřeba.

Předloha má celkem devět hlav, z nichž první pojednává o opatření stavenišť, což má se státi v případě nutnosti i expropriací ve prospěch soukromého podnikatele; hlava druhá a třetí (rozhodčí soudy mzdové a soudy cenové) mají za účel přivoditi stabilitu do neurovnaných a stálému kolísání podléhajících poměrů mzdových a cenových, hlava čtvrtá řeší otázku opatření příslušných finančních prostředků, což jest zajisté při řešení bytové krise nervus rerum; hlava pátá zmiňuje se o bytové péči pro státní zaměstnance, hlava šestá a sedmá pojednavá o finanční podpoře stavebního ruchu a úlevách daňových a poplatkových, hlava osmá má na mysli různé stavební úlevy a administrativní opatření, a hlava poslední - devátá zmiňuje se u ustanoveních závěrečných.

Budiž podotknuto, že četná ustanovení převzata jsou buď doslovně nebo s jistou obměnou z dosud platných zákonů a nařízení nebo z projektů chystaných, takže nejedná se tu o nějaké převratné dílo, nýbrž o chvalitebné soustředění po různu roztroušených předpisů a opatření a i tam, kde jest návrh iniciativní, má na mysli, aby kompromisně řešily se otázky, jež by mohly býti předmětem sporů.

Sociálně-politický výbor i výbor rozpočtový zaujal následující stanovisko k jednotlivým paragrafům a způsobil tyto změny:

K § 1. Některé odstavce jsou doslovně vyňaty ze zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 20 Sb. z. a n. z r. 1920, novým ustanovením jest, že strany, které v důsledku vyvlastnění pozemků, na nichž jsou obytné domy, mají přednostní nárok na byt v domech podle tohoto zákona vybudovaných, po případě v uvolněných budovách erárních. Ustanovení to vyváženo jest však zákonem o ochraně nájemníků, dle něhož majitel domu, jenž má býti demolován, musí se stranám postarati o byty.

Byla tu přijata resoluce čís. 1, podle níž mají míti přednostní právo vyvlastňovací stát, země, župa, okres a obec.

K § 2. Aby vyvlastňovací řízení nebylo zdržováno eventuelním poukazem na pozemky státní, zaměnil rozpočtový výbor slovo "nejprve" slovem "též". Týž výbor pozměnil třetí odstavec v tom smyslu, že o zcizení státního pozemku spolu rozhoduje též ministerstvo financí jakožto instituce k tomu jistě především povolaná. Sociálně-politický výbor doplnil ustanovení v druhém odstavci, podle něhož jest stát povinen prodati vlastní, pozemky pouze tehdy, nehodlá-li jich sám použíti nebo věnovati k veřejným účelům. Podle původního znění mohl by býti stát donucen prodati pozemek, na němž hodlá stavěti, stavbu nemůže však okamžitě pro nedostatek finančních prostředků provésti.

K § 3. Paragraf ten bylo nutno ze základu pozměniti ne ve věci, nýbrž ve formě. Zajisté, že při vyvlastnění sáhne se v obci k pozemkům parcelovaným a proto bylo záhodno přemístiti příslušný odstavec na prvé místo. Původní pořad označený čísly 1. a 2. neměl smyslu, neboť celý odstavec týkal se pozemků ve stavebním obvodu a p. Z prvního odstavce bylo třeba vypustiti poslední větu, neboť jinak by se pořadí, v jakém se má vyvlastňovati půda, vztahovalo pouze na půdu úrodnou a nikoli též neúrodnou.

Dále doplněno, že obecní pozemky možno vyvlastniti, pokud jich obec sama nepoužije, do téhož pořadí jako pozemky obecní vloženy též pozemky veřejného statku.

Konečně doplněn tento paragraf ustanovením, že nelze vyvlastniti památné budovy a p. Ustanovení to právě tak jak předchozí odstavec převzaty téměř do slova ze zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 20 ex 1920.

Přijaty dvě resoluce. Resoluce č. 2 týká se neúčinnosti vyvlastňovacího řízení na pozemky potřebné k báňskému provozu. Resoluce čís: 3 žádá, aby při vyvlastňování pozemků pro stavbu domků pamatováno byla na rodinné zahrádky.

K § 4. Prvý odstavec doplněn v ten smysl, že nájemník může žádati vyvlastnění pokud nemá sám vhodného pozemku.

K § 5. Zájemníkem nutno rozuměti též obec. Byla stanovena lhůta pro vydání vyvlastňovacího nálezu a pro vydání rozhodnutí odvolacím úřadem.

Přijata resoluce čís. 4, že zájemníkem nutno rozuměti také báňský úřad, kde jedná se o vyvlastnění pozemků k báňskému provozu nutných.

K § 6. Co nutno rozuměti obecnou hodnotou pozemku? Nutno jí rozuměti takovou hodnotu, která jest běžnou pro podobné pozemky v době, kdy dochází k vyvlastnění s vyloučením jakékoliv spekulace. Proč jest v odstavci třetím poukazováno na možnost újmy v hodnotě zbývajícího pozemku a proč ne též eventuelního zisku?

V prvém odstavci mluví se pouze o vyvlastněném pozemku k účelu stavebnímu, samozřejmě, že nutno tu rozuměti implicité pozemky jsou-li vyvlastněny k účelům kanalisačním a komunikačním. Poněvadž ustanovení tohoto § označeno za dílo kompromisní upuštěno od jakýkoliv změn, byť i třeba nutných a důležitých.

K § 8. V druhém odstavci vsunuto slovo "nezastavěné" a při zcizeni pozemků dáno kromě původního vlastníka předkupní právo obci. Neurčité slovo "stejná" cena zaměněno za "původní vyvlastňovací cenu". Samozřejmě, že pozemky, jež má na mysli druhý odstavec, nutno rozuměti pozemky nezastavěné, bez jakýchkoliv investičních nákladů.

K § 9. Zrušení dávky stanovené zákonem ze dne 6. února 1920, č. 117 Sb. z. a n., v .čl. I. pod čís. 11 a to dokonce se zpětnou působností od 1. ledna 1920 zavdalo příčinu k nesouhlasu ústřední správní komise pro sjednocenou obec Pražskou a Svazu českých měst. Výnos této dávky odhadován pouze ve vnitřní Praze na 1,000.000 Kč, v předměstských obcích činí samozřejmě ještě více, což vzhledem k neutěšeným finančním poměrům obecním jsou částky, jež obce postrádati nemohou. Poukázáno, že majitelé nezastavených pozemků nepřispívají na potřeby obce Pražské téměř ničím, dále konstatováno, že zrušení této dávky nemůže býti nijakou vzpruhou k zvýšenému stavebnímu ruchu, naopak právě dávkou z nezastavěných pozemků možno spíše způsobiti k urychlenému zastavování. Nelze dále zamlčeti, že pokud se týče obcí Velké Prahy, jest dávka ta jedněm zdrojem příjmů a druhým nevítaným břemenem.

Z toho důvodu usnesla se většina sociálně-politického i rozpočtového výboru setrvati sice na původním znění, avšak zpětnou účinnost omeziti na 1. leden 1921, neboť není možno dávku již na rok 1920 předepsanou sistovati a vraceti.

Máme tu ovšem činiti s jakousi anomalií, neboť podle zmocňovacího zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 280 Sb. z. a n. bylo četným obcím povoleno vybírání dávky z nezastavěných pozemků, kdežto Velké Praze se právo toto nyní odnímá. Naproti tomu poukázáno, že na základě právě uvedeného zákona mohla by dávka ta býti znovu pro Prahu stanovena. Kromě toho přijata resoluce čís. 5, kterou se vláda vyzývá, aby v náhradu za uvedenou zrušenou dávku, opatřila Velké Praze jiný zdroj příjmů.

K § 11. Předloha měla na mysli zrušiti zákon ze dne 17. prosince 1919, č. 20 z roku 1920 Sb. z. a n., z něhož čerpala četná ustanovení, poněvadž však podle § 71 téže předlohy měla hlava prvá pozbýti účinnosti již koncem tohoto roku, tudíž za pouhých deset měsíců, neměli bychom počínajíc 1. lednem 1922 zákona, podle něhož mohli bychom vyvlastniti pozemky k účelům stavebním.

Je vyloučeno; že by stavební ruch v důsledku této předlohy nabyl již do konce tohoto roku takového rozmachu, i když možno vyvlastňovati pozemky ve prospěch soukromého podnikání, že bychom byli po stránce bytové nouze úplně sanováni.

Z toho důvodu prodloužily oba výbory platnost hlavy první až do konce roku 1922 a zmíněný expropriační zákon byl pouze do posléze uvedené doby sistován a nikoliv úplně zrušen.

K §§ 12-22. Ustanovení obou těchto hlav obsahuje jakousi korrelátní látku, která byla sjednána kompromisně a označena z toho důvodu za noli me tangere! Ačkoliv oba výbory měly ohledně zdárného výsledku těchto ustanovení četné pochybnosti, nepřičinily ani jediné změny. Sloučiti zájem zaměstnance a zaměstnavatele, zájem majitele a nájemníka, zájem obchodní a zájem všeobecného dobra a to formou vzájemné dohody bez kategorických imperativů a trestní sankce, jest asi hlavním motivem těchto vzájemných ujednání. Budoucnost ukáže, zda-li dobrý úmysl navrhovatelů nezvrtne praxe. Docílí-li se stabilita mezd a cen bude to první krok k ozdravění našich hospodářských poměrů.

Pokud se týče rozhodčích soudů mzdových utkáváme se s podobnou institucí v kovoprůmyslu (zákon z 5. prosince 1919, č. 655 Sb. z. a n.), kde však předseda rozhodčí komise mzdové jest ustanoven z osob nestranných, kdežto předloha ustanovuje, že předsedou těchto soudů má býti soudce z povolání. Bude však nutno do prováděcích nařízení k tomuto zákonu vložiti ustanovení, že má se soudcům za tento mimořádný výkon dostati přiměřené odměny.

Je jisto, že podle takto sestavených rozhodčích soudů nemohlo by se zabrániti poruchám ve výrobě hmot nebo stavbách vůbec, jestliže by na straně druhé nebyla dodržována stabilita cen. Stávky ani výluky vyloučeny nejsou, neboť osobní svoboda nebo svoboda koaliční není tu nijak dotčena. Vždyť rozhodčí soudy budou rozhodovati pouze o otázkách, které nejsou upraveny kolektivními smlouvami a pak tu není trestní sankce.

Avšak ani cenové soudy nedodělají se úspěchů, nebude-li tu náležitého porozumění pro věc, vždyť jest známo, že zákon ze dne 28. května 1919, čís. 299 Sb. z. a n., jenž stanovil občanské soudy cenové, nesetkal se s výsledkem. Příčina vysokých cen kotví jinde a nelze ji odstraniti tak snadno, rozhodně ne pouze cenovými soudy.

K §§ 23-28. Námitky, že losová výpůjčka má jakousi příchuť nemorální, nemohou padati na váhu, vždyť má se tu posloužiti dobré věci a pak i jiné státy na př. Holandsko sáhlo rovněž k tomuto prostředku. Promlouváno též o možnosti nucené půjčky, která však označena jako ultima ratio, v cizině by rozhodně ohrozila náš úvěr.

K § 24 přesunuto pořadí v jakém má býti užito výnosu losové půjčky, ačkoliv bylo výslovně konstatováno, že pořadí to jest pouhou koordinací.

Aby výsledek půjčky byl pokud možno nejlepší, uvažováno také o tom osvobodit půjčku od poplatků dědických a poplatků z výhry. Znamenalo by to průlom do dosavadních zvyklostí.

Poněvadž vysloveny obavy, že očekávaný výnos 1 miliardy, i když bude upsán celý, ještě nestačí, přijatá resoluce č. 7, aby vláda neprodleně vykonala přípravy k dalšímu opatření finančních prostředků.

K § 29 přijatá resoluce ohledně parity učitelstva se státními zaměstnanci.

K § 30. Co jest dům s malými byty? Kde ²/₃ obytné plochy jest použito na byty ne větší než 80 m², další ¹/₃ pak na byty větší a místností obchodní a p.

K § 32. V posledním odstavci (číslo 4) mluví se o přímých zápůjčkách a tu vyskytly se pochybnosti, má-li býti stát přímým věřitelem, neboť dosud poskytoval pouze záruku za zápůjčky, t. j. za placení úroků a úmorů z hypotekárních zápůjček, a že se zavazoval z vlastních prostředků hraditi rozdíl mezi částkou takto potřebnou a výnosem domu.

Bylo zjištěno, že existuje řada staveb zahájených podle květnového zákona z r. 1919, které nejsou dokončeny, poněvadž není peněž a poněvadž hypotekární úvěr jest již následkem překročeného stavebního rozpočtu úplné vyčerpán. Těmto stavbám má býti státem poskytnut přímý úvěr.

Podpora podle § 32, čís. 2 znamená po stránce finanční snížení stavebního nákladu při efektivní úrokové míře 4 až 5% okrouhle na celou polovici.

K § 33. Co jest řádně zjištěný stavební náklad? Samozřejmě, že nelze stanoviti na nějakém nákladu předem rozpočteném, vždyť konečný náklad závisí na mnohých okolnostech: mzdě, cenách stavebních hmot a pod. Naproti tomu dlužno nutiti, aby se úsporně stavělo a aby se nepřekročila jistá částka. Proto se mluví o typech různých staveb a proto se přihlíží k tomu, aby bylo co nejvíce obytné plochy. Kdybychom omezovali záruku státu na určitý předem rozpočtený náklad, znemožnili bychom stavební podnikání vůbec, proto nutno ji vyměřovati ze stavebního nákladu řádně zjištěného.

Obytná plocha bytu o dvou obytných místnostech zvýšena z 35 m² na 40.

K § 36. Vyslovena pochybnost, zdali se úvěr poskytovaný projektovanými společnostmi nepodraží.

K § 39. Osvobození od domovní daně třídní a činžovní sníženo z 50 na 30 let. Byly proto sneseny tyto důvody:

Psychologický moment, jenž počítá s dohlednou budoucností, činí nesrozumitelným osvobození na dvě generace, nepřihlížejíc ani k tomu, že účelem zákona jest, aby ten, kdo dům postaví, sklízel v osvobození výhodu za risiko, obětia p.; je-li nemožno nějakým způsobení zabraňovati převodům do jiných rukou, jest tím méně srozumitelným, proč by i nabyvatel (během oněch 50 let, který nestavěl, měl výhodu dále požívati.

Osvobození od daně při dnešním obrovském nákladu stavebním nemůže padati na váhu, nevyvolá onen impuls, jehož k stavění jest zapotřebí na druhé straně však příliš dlouhé osvobození činí nebezpečný praejudic pro budoucnost, zavádějíc tak příliš dlouhá osvobození která těžko se převádějí v kratší, jak až do nedávna vývojové linii daně domovní odpovídalo. Mohlo by se snadno státi, že dlouholeté osvobození, které de facto znamená průběhem času stále menší zatížení průměrné, bylo by pravidlem a krátkodobé výjimkou.

Osvobození to jest však také i v souvislostí s obecními financemi. Obce vypomáhají si činžovním grošem, který bývá pravidelně vyšší. Jest na pováženou poskytovati podobné presenty příští generaci, konečně ani stavební družstva na podobném dalekosáhlém osvobození netrvají.

K § 40. Původní obsah byl přesunut do § 69 a nahražen jiným, k němuž nutno dodati: Udílením podpory přejímá stát těžké a dlouhodobé finanční závazky. Rozsah a dosah těchto závazků je spiat s osudem domu a tím i s jeho majitelem. Zvláště nebezpečí, které hrozí domu a tím i státu, se strany soukromých věřitelů majitele domu, jmenovitě v případech exekuční dražby, činí nutným opatření, kterými by stát byl pokud možno chráněn před škodou. Výhrada práva překupního a zákazu zcizení a zatížení nemovitosti má zajistiti státu a obci kontrolu každého zcizení a poskytnouti mu možnost, aby zabraňoval neoprávněným ziskům zcizitelů a neúčelnému užití staveb jím podporovaných.

K §§ 41-43. Co jsou provisorní stavby? Předlohou pojem ten vysvětlen není a tak zbývá než ratio legis: rychle stavět!

Také i osvobození daňová a poplatková vzhledem k podpoře formou kapitálového příspěvku a fonds perdu byla vzata v pochybnost.

K § 44. Bylo nutno opraviti název státní regulační komise názvem oficielním. Proti jejímu zrušení byť by pouze dočasnému, vysloveny četné pochybnosti.

K § 45. Text prvního odstavce pozměněn, neboť kolidoval s paragrafem následujícím. K témuž paragrafu přijata resoluce ohledně novely k hornímu zákonu a úpravy zemských stavebních řádů zvláště pro Slezsko.

Původní § 46 zrušen. Ku změně v § 45 a zrušení původního § 46 byl výbor veden těmito úvahami:

1. Kdo chce žádati finanční podporu státní, má na vůli buď stavěti podle platných stavebních řádů nebo užíti předpisů tohoto zákona; nařízením podle § 66 může však vláda ustanoviti, že finanční podporu dostanou jen stavby vyhovující předpisům tohoto zákona, nebo jsou-li stavěny podle platných stavebních řádů - tedy s větším nákladem - jen co do stavebního nákladu, kolik by činil, kdyby se stavělo podle předpisů tohoto zákona - tudíž laciněji.

2. Podle předpisů tohoto zákona může stavěti i ten, kdo nebude žádati finanční podporu státní nebo podpory takové nedostane.

3. Každému je tudíž volno, stavěti podle platných stavebních řadů.

K §§ 46-48. § 46 bylo nutno doplniti ustanovením, že veřejná prostranství nebo pozemky ležící v čarách regulačních možno zastavěti teprve, není-li jiných vhodných míst stavebních. Bylo též uvažováno o tom, aby podobným stavebním způsobem netrpěl vzhled a ráz obce.

K § 47 přijata resoluce v příčině soustřeďování staveb.

K §§ 49-58. § 49 (dříve 50) byl zcela přepracován z těchto příčin: ku změně došlo v uvážení, že povolení stavební zakládá a upravuje právní poměry tak důležité, že nemůže býti prostě fingováno, nevydal-li stavební úřad v určité krátké lhůtě rozhodnutí. Zejména není možno, aby sousedé byli zkráceni o možnost přinésti v řízení stavebním k platnosti svoje právo ze sousedského poměru. Znění poslaneckou sněmovnou přijaté mělo za účel urychliti stavební řízení, při tom však nebralo dostatečného zřetele na práva sousedů a na veřejný zájem pokud by fingovaným stavebním povolením mohl býti dotčen.

Navržené změněné znění zabraňuje také průtahům v řízení stavebním, vylučuje však poškození jak sousedů tak i zájmu veřejného.

K § 51. Bylo třeba doplniti, že i projektant ručí za konstruktivní provedení a p.

K § 59. Podle předlohy mělo povstati posud neexistující novum jevící se větou: "Jde-li o porušení tohoto zákona nebo ohrožený veřejný neb státní zájem, jest přípustna mimořádná stížnost na ministerstvo veřejných prací." Kdo jest legitimován podobnou stížnost podati a na základě jakého právního titulu? Co nutno rozuměti "mimořádnou" stížností a proč způsobujeme novou odvolací instanci, což nestačí tu správní soud? Z těchto důvodů poslední věta v posledním odstavci byla škrtnuta a nově zřízená oddělení pro stavební ruch ustanovena jako konečná výlučná stolice odvolací.

K § 62. Výběr přednostů oddělení pro stavební ruch stanovený všeobecně z úředníků zemských, neboť v předloze opomenuto, že v Čechách existuje zemský správní výbor. Jinak poukázáno k tomu, že státní úředníci budou subordinováni zemským.

Konečně schválena oběma výbory resoluce, kterou se vláda vyzývá, aby prováděcí předpisy k tomuto zákonu předložila jim před jejich vydáním k nahlédnutí.

Tím by byly zhruba načrtnuty pohnutky pro které bylo nutno předlohu pozměnit. Jak vidno, stalo se tak z důvodů věcných i formálních a pouze pro dobro této veliké nám společné věci. A proto lze míti za to, že poslanecká sněmovna v uvážení nezbytnosti těchto změn, názorům senátu se přizpůsobí. Několikadenní průtah vyváží zajisté výhody spojené s opravami a pak také vědomí, že máme alespoň po stránce formální dobrý zákon.

Sociálně-politický výbor navrhuje schválení připojené osnovy zákona a příslušných resolucí.

Resoluce čís. 1. (K § 1).

Přednostní právo vyvlastňovací nechť přísluší státu, zemím, župám, okresům a obcím.

Resoluce čís. 2. (k § 3).

Z vyvlastnění buďtež vyjmuty pozemky k báňskému provozu nezbytně potřebné jakož i pozemky uprostřed propůjčených dolových měr se nacházející, které v důsledku dolování k účelům stavebním jsou nezpůsobilé a to vzhledem na pravděpodobné nebo docela s jistotou očekávatelné vážné poruchy případné stavby.

Resoluce čís. 3. (k § 3).

Při vyvlastňování pozemků pro stavbu domků budiž pamatováno přídělem půdy pokud je jí dostatek, také na rodinně zahrádky, při čemž možno jíti nad výměru v odstavci 4. § 3 stanovenou.

Resoluce čís. 4. (k § 5).

K šetřením vyvlastňovacím pokud se jedná o pozemky k báňskému provozu nezbytně nutné nebo v důsledku dolování k stavebním účelům pravděpodobné nezpůsobilé, jest přizvati příslušný báňský revírní úřad.

Resoluce čís. 5. (k § 9).

Vláda se vyzývá, aby v náhradu za zrušenou dávku, stanovenou zákonem ze dne 6. února 1920, čís. 117 Sb. z. a n., opatřila obcím jiné zdroje příjmů.

Resoluce čís. 6. (k § 18).

Vláda se vyzývá, aby v sídle obchodních komor zřídila filiálky cenových soudů.

Resoluce čís. 7. (k § 18).

Vláda se vyzývá, aby do cenových soudů povolala též zástupce obcí.

Resoluce čís. 8. (k § 23).

Vláda se vyzývá, aby neprodleně vykonala další přípravy za účelem opatření nutných finančních prostředků ku podpoře stavebního ruchu.

Resoluce čís. 9. (k § 29).

Podle čl. 11. zákona ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n., musí býti učitelstvu škol obecných a občanských přiznány všecky výhody státního úřednictva a vztahují se v důsledcích tohoto zákona na učitelstvo také ustanovení hlavy páté, zákona o stavebním ruchu, týkající se péče o státní zaměstnance. Ježto i veřejný zájem toho naléhavě žádá, aby postaráno bylo o řádné bydlení učitelstva, ukládá se vládě, by provádějíc hlavu V. zákona věnovala při tom učitelstvu stejnou péči jako státnímu úřednictvu a užila i k tomuto účelu částky v § 29 uvedené.

Resoluce čís. 10. (k § 45).

Vládě se ukládá, aby

1. vydala co nejdříve novelu k hornímu zákonu, upravující vzájemné právní nároky a závazky majitelů nemovitostí, položených nad propůjčenými důlními měrami a vlastníků horních podniků, jmenovitě pokud jde o škody způsobené na povrchových stavbách dolováním a co do stavebního řízení o objektech nad důlním polem zřizovaných;

2. aby ihned nařízením upravila přesně a podrobně předpisy zemských stavebních řádů, zvláště i slezského co do řízení a rozhodování o stavbách, ležících nad důlním polem, zvláště pak aby nařídila, že ke každé komisi stavební o objektu nad důlním polem se nacházejícím zváni musí býti kromě ostatních interesentů: zástupce revírního hor. úřadu, majitele důlního pole, resp. jeho zástupce a řádný stavitel jako stavební znalec.

V důležitých případech budiž k řízení stavební komise přibrán řádně kvalifikovaný právník, ať člen obec. zastupitelstva, ať obecní úředník ať jiný právník, aby jednání stavební komise vedl a sepsal o něm a o jejích rozhodnutích řádný protokol.

Resoluce čís. 11. (k § 47).

Při zastavění pozemků do polohových plánů nepojatých budiž přihlíženo k tomu, aby stavby byly soustředěny se zřetelem na komunikační, zdravotní i jiné poměry a zájmy obce.

Resoluce čís. 12.

Vládá se vyzývá, aby prováděcí předpisy k tomuto zákonu předložila před jejich vydáním senátu k nahlédnutí.

V Praze dne 27. února 1921.

R. Jaroš v. r.,

předseda.

Rudolf Pánek v. r.,

zpravodaj.

Rozpočtový výbor připojuje se k svrchu uvedené zprávě.

V Praze dne 27. února 1921.

Ferdinand Jirásek v. r.,

předseda.

Kouša v. r.,

zpravodaj.