Státním úředníkům, důstojníkům (gážistům) a vojenským úředníkům, bez rozdílu hodnostních tříd, dále čekatelům na úřednická místa, podporučíkům a čekatelům na místa důstojníků nebo vojenských úředníků náležejí kromě služného a místního (činnovního) přídavku ještě rodinné přídavky a to na manželku 2000 Kč a na každé po smyslu platných předpisů nezaopatřené dítě 1200 Kč ročně; podúředníkům a zřízencům, vojenským gážistům mimo hodnostní třídy a poddůstojníkům z povolání, dále četníkům a četníkům na zkoušku náležejí rovněž kromě svrchu řečených požitků rodinné přídavky a to na manželku 1500 Kč a na každé po smyslu platných předpisů nezaopatřené dítě 900 Kč ročně.

Rodinné přídavky jsou stálými požitky a tudíž do výslužného plně započitatelné. Výplata rodinných přídavků děje se podle zásad platných pro dosavadní měsíční drahotní přídavky pokud tímto zákonem není jinak stanoveno.

Svobodným zaměstnancům s vlastní domácností, kteří pečují o své rodiče neb sourozence, a kterým podle dosavadních předpisů náležel drahotní přídavek II. třídy rodinné, přísluší za stejných předpokladů jako dosud rodinný přídavek jako ženatému bezdětnému.

§ 8.

Obdrží-li zaměstnanec v důsledku této úpravy na požitcích méně, než činí úhrn dosavadních jeho požitků služného, místního (činnovního) přídavku, měsíčního drahotního přídavku, mimořádné měsíční výpomoci, měsíční nouzové výpomoci a případně starobního přídavku, vyplácí se mu rozdíl mezi těmito posléze uvedenými požitky a požitky novými služným, místním (činnovním) a rodinným přídavkem ,jako doplňovací přídavek po tak dlouho, dokud jmenováním, povýšením nebo postupem do vyšších požitků není rozdíl ten vyrovnán.

§ 9.

V důsledku tohoto zákona upraví se nařízeními požitky veškerých ostatních zaměstnanců ve státních úřadech, v podnicích a fondech státem spravovaných a učitelstva škol obecných a občanských, kteří nespadají do zákona ze dne 25. ledna 2924, č. 25 ř. z. (služební pragmatika) a to podle zásad, na nichž je vybudován tento zákon.

§ 10.

Na státní úředníky, soudce, státní učitele, dále zaměstnance náležející do kategorie zřízenců (podúředníky a zřízence), důstojníky, vojenské úředníky, gážisty mimo hodnostní třídy, poddůstojníky z povolání, četníky, jakož i zaměstnance podniků a fondů státem spravovaných, kteří vstoupí do výslužby po vyhlášení tohoto zákona a na pozůstalé po těchto osobách, nevztahují se ustanovení příslušných zákonů a nařízení týkající se výplaty měsíčních drahotních přídavků měsíčních mimořádných výpomocí a nouzových výpomocí pensistům a jich pozůstalým.

§ 11.

Ustanovení v § 1 článku IX. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. pod. A a B uvedená, dále v §§ 19 a 20 dílu IV. zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., dále ustanovení v § 15 dílu IV. zákona ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z. a n. pod 1, 2 a 3 uvedená, jakož i § 16 dílu IV. téhož zákona a konečně § 1, § 3 odstavec 1. a § 5 zákona ze dne 25. listopadu 1920, č. 625 Sb. z. a n. se zrušují.

§ 12.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 13.

Všichni ministři se pověřují, aby tento zákon provedli.

Když v roce 1919 objevila se potřeba upraviti požitky státních zaměstnanců, přišlo se na myšlenku, snížiti měsíční drahotní přídavky a zvýšiti přiměřeně základní služné a místní přídavky (dříve činnostní). Podobným způsobem počínalo se i u zaměstnanců na denní plat. Úprava podle právě řečené zásady stala se zákonem ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. a to tak, že se měsíční drahotní přídavky povolené nařízením vlády republiky Československé (č. 348 Sb. z. a n.) snížily o částku okrouhle 300 Kč, za to však základní služné úředníků a zřízenců zvýšilo se vesměs o 1200 Kč a kromě toho zvýšily se platové postupy (stupně služného) jak u úředníků tak i zřízenců rovněž o stejnou částku 100 Kč. Konečně změněny trienia v bienia a quadrienia v trienia a sníženy postupové lhůty časového postupu. Dále rozšířen časový postup o požitky jedné vyšší hodnostní třídy a u zřízenců rozmnoženy stupně služného.

Myšlenka snížiti drahotní přídavky vznikla tehdy z předpokladu, že v dohledné době dojde buď k stabilitě nebo takovému snížení cen životních potřeb, takže v daném okamžiku mohlo by se přikročiti k další restrinkci drahotních výpomocí. Tato naděje vyslovena byla jaksi nepřímo v § 2 článku IX. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., kde se praví: >Vláda se zmocňuje, aby mimořádné přídavky v § 1 uvedené ve vhodné době podle drahotních poměrů snížila, po případě zrušila, jakož i opětné placení daní, služebních tax, kolkovného z kvitancí a pensijních příspěvků nařídila.<

Tento předpoklad ukázal se však zcela mylným, neboč již počátkem roku 1920 nejen že nenadešla očekávaná stabilita nebo dokonce snížení cen, nýbrž naopak dostavilo se tak překotné zvýšení cen všech životních potřeb, že bylo třeba sáhnouti k dalšímu opatření ve prospěch státních zaměstnanců, jevící se především v tom, že mimořádné (čtvrtletní) výpomoci stanovené zákonem ze dne 7. října 1919, č. 541. Sb. z. a n. (článek IX., § 1 lit. B) poskytují se zaměstnancům počínaje 1.dubnem 1920 měsíčně. (Zákon ze dne 9. dubna 1920, č. 214 Sb. z. a n.)

Kromě toho slíbila státní správa, že vybuduje ošacovací akci pro státní zaměstnance a to ve smyslu návrhu poslance Fr. Buřívala. Posléze uvedený zákon (č, 214) měl však působiti pouze do konce července 1920, načež 1. srpnem 1920 měly býti zmíněné mimořádné drahotní výpomoci vypláceny zase čtvrtletně. Opětně se mělo za to, že drahota poleví a že zejména nastávající žní situace se podstatně zlepší. I tento předpoklad ukázal se lichým a nově zvolenému Národnímu shromážděni nezbývalo než ku konci letního zasedání schváliti vládní osnovu zákona, kterým se prodlužuje výplata zmíněných mimořádných drahotních výpomocí do konce prosince 1920. Kromě toho byla tato výpomoc u zřízenců a úředníků XI. hodnostní třídy zvýšena o 3040 Kč měsíčně. Jak vidno, místo t. zv. odbourávání drahotních přídavků, jak se ještě na podzim roku 1919 očekávalo, dochází k dalšímu podstatnému zvyšování.