Tím však vzestupná tendence drahotních výpomocí není ještě u konce. Na podzim roku 1920 nutno konstatovat, že životní úroveň státních zaměstnanců v důsledku stále stoupající drahoty, zejména potravin, šatstva a prádla tak hluboce klesla, že ukázala se potřeba opětně zvýšiti jejich požitky. Vyskytlo se kromě vládního návrhu ještě několik jiných návrhu iniciativních (mezi nimi návrh posl. Brodeckého na t. zv. nivelisaci mimořádných drahotních výpomocí a zvýšení měsíčních drahotních přídavků). Posléze byl oběma sněmovnami schválen vládní návrh, kterým se poskytují státním zaměstnancům vedle měsíčních drahotních přídavků a mimořádných drahotních výpomocí ještě měsíční nouzové výpomoce a to v částkách stanovených pro mimořádné výpomoce, při čemž u zřízenců a úředníků XI. hodnostní třídy zvýšeny sazby opětně o 20 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že pro návrh na zvýšení také měsíčních drahotních přídavků (což by bylo vyžadovalo nových 800 milionů korun, pro něž nebylo však úhrady), došlo k jakési diskrepanci mezi senátem a poslaneckou sněmovnou, schválil senát jednomyslně tuto resoluci:

1. Vzhledem k mimořádným těžkým hospodářským poměrům u všech státních zaměstnanců, vyzývá se vláda, aby neprodleně přikročila k dalšímu zlepšení požitků všech státních zaměstnanců, uvedených v § 1, 2 a 3 přijatého zákona, poskytnutím dočasného měsíčního přídavku drahotního od 1. ledna 1921, a aby za tím účelem vyslechla zástupce jednotlivých odborů státních zaměstnanců, jakož i vyšetřila náklady s těmito měsíčními přídavky drahotními spojené a předložila bez dalších průtahů osnovu příslušného zákona k ústavnímu projednání. Podkladem jednání o novou tuto úpravu platů budiž také usnesení poslanecké sněmovny z 11. listopadu 1920 (§ 5). Vláda nechť předloží současně také své návrhy na úhradu nákladu a nechť zvolí úhradu takovou, kterou by nebyly životní potřeby nově zdražovány a která by umožnila, aby tyto nevyhnutelné a plně odůvodněné přídavky drahotní mohly v době co nejkratší býti všeobecně vypláceny.

Ačkoliv od schválení této resoluce uplynuly již čtyři měsíce, vláda posud nepředložila návrh na další zlepšení požitků státních zaměstnanců, kdežto návrhy na nové zdroje příjmů podány byly již ve sněmovně poslanecké, avšak ani jediný s výslovným určením, že má sloužiti k úhradě nákladů spojených s eventuelní další úpravou požitků státních zaměstnanců.

Jest tudíž věcí prestýže senátu i poslanecké sněmovny, která zaujala podobné stanovisko jako senát, aby otázka konečné úpravy hmotných požitků státních zaměstnanců dostala se opětně do popředí a došla definitivního vyřešení. Jest nejvýš na čase, aby ustalo hospodářství s drahotními přídavky, jdoucími takořka in infinitum, a aby přikročilo se k stabilisaci, požitků státních zaměstnanců tím způsobem, že dosavadní drahotní přídavky a výpomoce přemění se v požitky stálé.

Státní zaměstnanci požívají nyní trojí druh drahotních přídavků a to:

1. měsíční drahotní přídavky, jichž provenience sahá do roku 1916, (byly to za Rakouska první válečné drahotní přídavky), později zvýšené, za republiky však o 300 Kč snížené,

2. mimořádné měsíční drahotní výpomoce, stanovené v roce 1917 jako jednorázové čtvrtletní nákupní přídavky, které byly počínaje 1. dubnem 1920 přeměněny v měsíční výpomoce a

3. měsíční nouzové výpomoce, jež stanoveny byly 1. listopadem 1920 a jichž výše rovná se mimořádné měsíční drahotní výpomoci.

Prvně jmenované měsíční drahotní přídavky povoleny jsou na dobu neurčitou, kdežto oba poslední druhy měsíčních výpomocí končí 31. prosincem 1921.

Jest vyloučeno, že by se mohlo nyní či později sáhnouti buď k snížení nebo dokonce zrušení toho či onoho druhu drahotních přídavků, a to i v tom případě, že by nastal sebe znatelnější pokles cen životních potřela.

Jak jest všeobecně známo, zvýšila se cena životní míry v roce 1918 na 9násobnou, v roce 1919 na 11násobnou a v roce 1920 dokonce na 12násobnou výši. Uvedené násobky jsou jistě minimální, neboť různé úřední statistiky nás poučují o násobku daleko vyšším, až 15 a 16kráte vyšším. Naproti tomu zvýšili se požitky státních zaměstnanců takto:

do úpravy provedené zákonem, ze dne 7. října 1919:

Po říjnové úpravě (r. 1919) a po výplatě dřívějších čtvrtletních mimořádných přídavků měsíčně (1. dubnem 1920):

  Po výplatě mimořádné nouzové výpomoci (1. listopadem 1920):

Z těchto cifer (úřední data ministerstva vnitra a financí) jest vidno, že v letech 1918 a 1919 (až do října) musili státní zaměstnanci zápasiti s cenami všech životních potřeb o 900 až 1100 % zvýšenými, kdežto jejich požitky doznaly pouze 55 a nejvýš (u zřízenců) 200% zvýšení, dále jest zjevno, že koncem roku 1919 a počátkem roku 1920 zvýšily se ceny o 1200 %, kdežto požitky zaměstnanců zvyšují se pouze o 92 a nejvýš o 500-550 % (u zřízenců) a konečně dostupuje během roku 1920 drahota 1300 % výše a naproti tomu zvyšují se požitky pouze o 82 % a nejvýš 659 % (u zřízenců). Tudíž: Oproti předválečné době zvýšily se ceny všech životních potřeb průměrně o 1300 %, naproti tomu však požitky státních zaměstnanců pouze o 82 až nejvýš (u zřízenců) o 550 %! I kdyby tedy ceny klesly 500-600-700, ano i 800 %, což jest ovšem vzhledem k nízkému stavu naší valuty a k cenám platným na světovém trhu, jakož i k povšechné světové hospodářské situaci v dohledné době absolutně vyloučeno, dosáhli by teprve zřízenci, kteří byli však v době mírové velice bídně placeni, předválečné životní úrovně, kdežto dosažení této úrovně u úřednictva vyžadovalo by dalšího poklesu cen průměrně o 900 až 1000 % !

A i kdyby skutečně nastal zázrak a došlo k podobnému překotnému snížení cen, ještě by tu existoval jakýsi morální závazek státu a společnosti, ponechati státním zaměstnancům nynější jejich požitky, poněvadž jejich domácnosti jsou vzhledem k válečným a poválečným poměrům, kde byli dokazatelně nejhůře placeni ze všech pracujících vrstev, úplně ruinovány a teprve čekají od příznivější konjuktury jakési restaurace.

Že tato restaurace do dna vybrakovaných domácností státních zaměstnanců nestane se t. zv. ošacovací akcí jest na bíledni, vždyť úvěr, jenž byl k tomu cíli zaměstnancům poskytnut, ani nestačí k úplnému ošacení jedné osoby! Nutno uvážit, že požitky státních zaměstnanců neupravovaly se pružnými smlouvami kolektivními jako u jiných pracujících tříd, kde se prostě platy a mzdy okamžitě přizpůsobily úměrně zvýšeným cenám, nýbrž vždy zdlouhavou cestou ústavní, což mělo a má za následek, že vývoj požitků státních zaměstnanců zůstal vždy a jest dodnes vzdor všem úpravám hluboko za obdobným vývojem soukromých zaměstnanců. Tento fakt nelze popřít a právě z toho důvodu jest stát a společnost povinna ponecháním dosavadních požitků i při eventuelním poklesu cen. životních potřeb, přispěti k obnově hmotných poměrů státních zaměstnanců. Kdyby však k znatelnému snížení cen dojiti nemělo, bude povinností vlády vyhověti resolučnímu přání vyslovenému u příležitosti projednávání úpravy mimořádné nouzové výpomoci v listopadu minulého roku.

Nyní však jde o to, aby nezdravý a neudržitelný systém požitků státních zaměstnanců, jevící se v nepatrném základním služném a v nepoměrně vysokých drahotních přídavcích dokonce trojího druhu byl odstraněn a zaměněn systémem novým.

Přihlédněme poněkud blíže k nynějším požitkům státních zaměstnanců, a tu shledáme jaký ohromný nepoměr panuje mezi stálými a dočasnými příjmy! Svobodný zřízenec požívá v prvém roce definitivního ustanovení základního služného 2100 Kč, kdežto na drahotních přídavcích 6420 Kč, tudíž více jak 3kráte tolik. Ženatý zřízenec s 6 dětmi má v prvém roce rovněž 2100 Kč základního služného, na drahotních přídavcích požívá však 13,416 Kč, tudíž 6 1/2 kráte tolik!

Svobodný úředník XI. hodnostní třídy má základního služného 2800 Kč, na přídavcích však 6420 Kč.

Ženatý úředník X. hodnostní třídy s 3 dětmi má, základního služného 3708 Kč, na drahotních přídavcích však 15.096 Kč.

Ženatý úředník VIII. hodnostní třídy, 4 dítky, má základního služného 5808 Kč, na přídavcích však 20.000 Kč!

Ženatý úředník VII. hodnostní třídy s 5 dětmi má základního služného 7308 Kč, na přídavcích však 27.456 Kč.

Již těchto několik příkladů nás poučuje, že máme tu činiti s anomalii, která musí býti odstraněna. Požívati na př. 7308 Kč základního služného a příslušný místní přídavek, který však pouze v Praze činí 50% základního služného jakožto požitky stálé a naproti tomu musí na dočasných požitcích 27.456 Kč, jest tak křiklavý nepoměr, že nelze jej ničím odůvodniti.

A právě tento návrh směřuje k tomu, aby podobné monstrum v požitcích bylo odstraněno a aby bylo nahrazeno systemem jednoduchým a přehledným. Bude jistě již z důvodů administrativních a účetních daleko prospěšnější, účelnější a hospodárnější zamění-li se drahotní přídavky a výpomoce, na jichž eventuelní snížení nebo zrušení nelze z důvodů svrchu řečených vůbec pomýšleti, za požitky stálé.

Tato přeměna dosavadních drahotních přídavků a výpomocí v požitky stálé řeší se v návrhu trojím způsobem:

1. zvýšením základního služného a v důsledku toho také

2. zvýšením místního přídavku a konečně

3. zavedením stálých rodinných přídavků.

Při tom bylo postupováno takto: