U úředníků v XI. a X. hodnostní třídě jsou 300-500 korunové difference, kdežto ve třídě IX. jeví se poměr takto:

Nynější požitky úředníka IX. hodnostní třídy činí:

Požitky podle tohoto návrhu:

Celkem shodují se u svobodného zaměstnance požitky podle toho zákona s požitky nynějšími až na některé odchylky. Pouze ve třídách II. až VI. jest větší rozdíl, neboť bylo třeba vyrovnati nesrovnalostí, jež způsobil zákon ze dne 7. října 1919. Tak na př. byly tehdy v hodnostních třídách XI. až IX. zvýšeny bienálky z 200 na 300 Kč, tudíž o 50 %, v VIII. hodnostní třídě trienálky již jen o 25 % atd., až ve třídách V. II. pouze o 5 %!

Bienálky a trienálky činí podle návrhu trojnásobek platových postupů předválečných, tudíž

Tím však dosavadní požitkové rozpětí mezi jednotlivými třídami nebylo zvýšeno, naopak ještě o několik desetin % sníženo. Důsledek to naprosté nerovnosti drahotních přídavků a takořka pražádného systému v jich výměře! Již Rakousko počalo nivelovat, neboť vyšším třídám poskytovalo vždy poměrně nižší drahotní přídavky.

Pokud se týče platových postupů zřízenců, má návrh na mysli pouze bienálky po 300 K, kdežto u podúředníků zavádí počínaje 11. stupněm služného také bienálky po 400 Kč. Počet stupňů byl rozmnožen o dva, aby zaměstnanec postupoval platem až do 30. služebného roku. Jinak se příjmy svobodného zřízence neliší valně od požitků dosavadních.

Požitky uvedené v §§ 1 a 2 vztahují se též na důstojníky, vojenské úředníky, gážisty mimo hodnostní třídy a poddůstojníky z povolání, jímž byly platy analogicky státním zaměstnancům upraveny.

U poddůstojníků (gážistů bez hodnostních tříd) bylo třeba doplňku v tom smyslu, že přídavek povoluje se 15. stupněm počínaje.

§ 3. U četníků II. stupnice bylo třeba změny tím způsobem, že počínaje 11. stupněm služného zavádí se bienálky po 500 Kč, neboť požívají postupové přídavky po 400 Kč, což u podúředníků nebylo. Tím bylo také zachováno rozpětí mezi konečným stupněm služného u četníků II. stupnice (vrchních strážmistrů) a konečným stupněm služného u podúředníků činící nyní i v budoucnu 900 Kč.

Pokud se týče přídavku pro déle sloužící četníky bylo třeba stanoviti výjimky analogicky déle sloužícím poddůstojníkům.

§ 4. Vzhledem k tomu, že se základní služné podstatně zvýšilo, bylo třeba pozměniti dosavadní systém výměry místních přídavků. Místní přídavek pro hlavní město Prahu činí 1/3 služného, avšak s maximem u úředníků 6000 Kč a u zřízenců 3500 Kč. Dosud končí místní přídavek u úředníků v VII. hodnostní třídě 2. stupeň, nyní bude končit rovněž touto třídou a stejným stupněm. U zřízenců končí nyní místní přídavek 11. stupněm, příště 12. stupněm, rozdíl jest však zcela nepatrný.

Kromě toho navrhuje se, aby pro venkovská místa odstupňován byl místní přídavek pouze 95-90 a 85% z 1/3 služného.

Tím, že se místní přídavek zvyšuje, nezvyšují se de facto požitky, neboť jsou pouhou součástí oněch příjmů, jež zaměstnanec již dnes požívá. Jakýsi rozdíl bude se jeviti pouze v tom, že odstupňování místních přídavků děje se podle vyšší procentní sazby než dosud.

§ 5. Jelikož místní přídavek pro hlavní město Prahu zvýšen byl z 4000 Kč na 6000 Kč, tudíž o 50%, ukázala se potřeba zvýšiti též činnovní (funkční) přídavek a to též o polovici. Zákonem ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. zvýšeny byly tyto přídavky o 50 %, tudíž má nyní činiti další zvýšení dalších 25 %. Podobným způsobem bylo nutno postupovati též u vojenských a četnických funkcionářů, jichž činnovní přídavky byly v příslušných zákonech stanoveny určitými částkami.

§ 6. Poněvadž svrchu uvedeným, zákonem ze dne 7. října 1919 byla úředníkům II. až IV. hodnostní třídy (kteří nepožívají místního z 50 % do výslužby započitatelného přídavku) započtěna pevná částka 3000 Kč do pense, bylo třeba i tuto zvýšiti o 50 %, jelikož také státním zaměstnancům zvyšuje se do pense započitatelný místní přídavek z 2000 Kč na 3000 Kč, tudíž o 50 % (50 % z místního přídavku stanoveného pro Prahu.)

Podobné změny bylo třeba způsobiti též u osob vojenských.

§ 7. Tímto §em stanoví se rodinné přídavky, čímž se ovšem mění radikálně dosavadní platový systém. Až do války byl ve státní službě každý stejně placen, ať založil rodinu či nikoliv. Teprve za války, když dochází na drahotní přídavky, sahá se k odstupňování těchto nových požitků podle počtu členů rodiny. Uznává se, že zaměstnancům, jímž jest pečovati o rodinu, nutno zvýšiti přiměřeně požitky; tato intence zachová se zcela jistě také v budoucnosti a to jak z důvodů humánních tak i a to zejména populačních. Není to novinka, v jiných státech existoval tento systém již dlouho před válkou a byl odůvodněn tím, že, chce-li stát, aby zaměstnanec mohl založiti rodinu a to z příčin pro stát velmi důležitých, jest jeho povinností jakožto zaměstnavatele, umožniti mu její udržování. Tím nebudiž řečeno, že jest povinností státu honorovati pouze počet dětí, stát musí především odměňovati práci a teprve v druhé řadě přihlížeti k jeho soukromým poměrům. Ale přihlížeti k nim musí. Z toho vyplývá, že základní požitky služné a místní přídavek musí býti vyměřovány každému stejně a že jejich výměra musí býti nepoměrně vyšší než výměra požitků ostatních, neboť jak bylo jíž řečeno, základním služným má se odměňovati práce, výkon. Je vyloučeno, že bylo by dříve či později možno sáhnouti opětně k předválečnému systému platovému, a to i kdyby nadešly zcela normální poměry. Drahotními přídavky, odstupňovanými podle rodinných poměrů, bylo pro všechnu budoucnost praejudikováno rodinným přídavkům a jest tudíž nezvratně jisto, že v každém příštím systému služného setkáme se s požitky, jichž úkolem bude podporovati rodinu státního zaměstnance.

Má-li tudíž tento návrh na mysli přeměnu dosavadních drahotních přídavků v požitky stálé, bylo také třeba vzíti v úvahu rodinné přídavky, jež byly by součástí požitků pevných, a to z toho důvodu, že právě drahotní přídavky byly na rodinných poměrech zaměstnance vybudovány.

Drahotní přídavky všech odstínů, jichž provenience sahá do válečné doby, neměly za podklad žádný určitý systém, první drahotní přídavek celou svojí strukturou svědči o tom, že byl míněn pouze jako přechodné opatření, druhý přídavek t. zv. jednorázový již tím, že byl vyplácen pouze čtvrtletně, nese pečeť naprosté dočasnosti. A nyní uvažme, že posléze uvedený přídavek zřízený pouze ad hoc k účelům nákupním, vyplácí se měsíčně a že se posléze ještě o 100 % zvyšuje. V tomto přídavku těžko hledati jakéhosi systému a právě z toho důvodu jevila se v jistých kruzích poslaneckých snaha zreformovati jej čili jak se tehdy říkalo provésti jeho nivelisaci.

Stále se poukazovalo, že manželka či dítě nižšího či vyššího úředníka či zřízence má stejné hmotné potřeby a že tudíž přídavky na ně mají býti buď stejné nebo pouze mírně odstupňované. Zapomínalo se však, že drahotní přídavky neustálým zvyšováním stávaly se stále více a více součástí služného a tudíž odměnou za práci a ne pouhým příspěvkem na rodinu. Opakujme příklad, který uvádím na jiném místě:

Ženatý úředník VII. hodn. třídy s 5 dětmi má základního služného 7308 Kč a místního přídavku 3636 Kč, tudíž stálých požitků 10.944 Kč, naproti tomu však 27.456 Kč drahotních přídavků! Přirozeně, že tento nepoměr bil do očí!

Porovnejme nyní s tímto příkladem, požitky zřízence asi stejného služebního stáří. Podúředník 13. stupně se stejným počtem dětí má základního služného 4908, místního přídavku 2000, tudíž stálých požitků 6908, naproti tomu však drahotních přídavků 13.680 Kč.

V obou těchto příkladech jest zjevno, že drahotní přídavky v té výši jak jsou dnes poskytovány u porovnání s poměrně nepatrnou výší stálých požitků nemohou býti pokládány za pouhý příspěvek na rodinu, nýbrž za integrující součást služného.

Návrh má za účel jak z výše základního služného zjevno tento nepoměr odstraniti tím, že základní služné representuje největší část požitků, kdežto rodinné přídavky jsou omezeny pouze na míru nejmenší. Tím se také nejeví potřeba zvláště odstupňovati přídavek na manželku a děti podle hodnostních tříd, stačí rozlišovat pouze úředníka a zřízence. Je-li rodinný přídavek pouhým příspěvkem a nikoli současně odměnou za výkon jak jest tomu nyní, není třeba jej diferencovati.

Manželský přídavek stanoven jest u úředníka bez rozdílu hodnostní třídy 2000 Kč a přídavek na každé nezaopatřené dítě 1200 Kč; u zřízence pak na manželku částkou 1500 a na každé nezaopatřené dítě 900 Kč.

Porovnáme-li tyto rodinné přídavky se základním služným, seznáme, že by na př. u úředníka XI. hodnostní třídy (pravidelně fysicky mladého) teprve 7. dítkem překročeno bylo základní služné rodinnými přídavky. Podobné případy se ovšem nedostaví a tak možno směle říci, že rodinné přídavky ani u četné rodiny nikdy nedostoupí výše základního služného.

Samozřejmě, že tyto rodinné přídavky odnáší si zaměstnanec vždy neztenčeně do pense, vždyť jsou právě pouhým příspěvkem a nikoliv odměnou za práci,

§ 8. Aby zachován byl určitý systém v platovém schematu (§§ 1, 2 a 3) nebylo možno pojati úhrn všech drahotních přídavků a výpomocí do základního služného, zejména u zaměstnanců s četnější rodinou, u nichž právě neúměrné zvyšování drahotních výpomocí (bývalé čtvrtletní) zvětšilo křiklavě původní menší nesrovnalosti mezi jednotlivými třídami. Mají-li těmto zaměstnancům býti zachovány dosavadní jejich požitky, bylo nutno do návrhu vložiti ustanovení, podle něhož případný rozdíl vypláceti se jim bude jako doplňovací přídavek po tak dlouho pokud jmenováním, povýšením nebo postupem do vyšších požitků nebude vyrovnán.

§ 9. Aby docíleno bylo konformity ve veškeré státní službě, bude třeba také i oněm zaměstnancům, kteří nespadají přímo do zákona o služební pragmatice u praviti požitky podle zásad v tomto zákonu vytčených.

§ 10. Jelikož výslužební a zaopatřovací požitky vyměřují se ze základního služného, odpadají pro zaměstnance, kteří po účinnosti tohoto zákona vstoupí do pense nebo pro jejich pozůstalá, drahotní přídavky a výpomoce určené nynějším pensistům a pozůstalým po nich. Nelze smlčeti, že budeme míti v důsledku tohoto zákona opětně dvojí druh pensistů, leč o tom blíže ve finanční rozvaze.