To platí též o žalobách proti manželu nebo otci, který byl příslušníkem Československé republiky v době, kdy sňatek uzavřel, ale později státního občanství československého se zřekl anebo pozbyl, jakož i o žádostech za rozluku podle zákona ze dne 22. května 1919, č. 320 Sb. z. a n. (§§ 13, 15, 17, 20 a 24), zdržuje-li se žalobce neb žadatel trvale v Československé republice:"

1. Úvod a §§ 1 a 2 článku XXVIII. zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 112 ř. z., ve příčině zavedení zákona o soudním řízení v občanských právních rozepřích (ve znění čl. V. novely ze dne 1. června 1914, č. 118 ř. z.) znějí:

§§ 16, 20 a pátý odstavec § 19 zákona ze dne 27. dubna 1873, č. 67 ř. z., o upomínacím řízení se zrušují, §§ 1, 2, 6, 7, 8, 13 a 14 téhož zákona budou zníti:

§ 1. Podmínečným platebním rozkazem může býti na návrh věřitelův uloženo osobnímu dlužníku, aby splnil peněžitou pohledávku nebo pohledávku v jiných zastupitelných věcech, pokud žádaná částka nebo hodnota vymáhané věci, bez úroků a vedlejších závazků není větší než 5000 Kč.

Pohledávky, kterým se vůbec nebo na ten čas nemůže u soudu zjednávati platnosti, jakož i směnečné pohledávky nemohou vymáhány býti upomínacím řízením.

§ 2. Vydati podmínečný platební rozkaz jsou příslušny okresní soudy obecné i obchodní. Místní příslušnost řídí se ustanoveními jurisdikční normy o místní příslušnosti ve sporných věcech."

2. Ustanoveni sazební položky 6. c. cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 279 ř. z., doplňuje se tak,

že platební rozkazy v řízení upomínacím podrobeny jsou při hodnotě předmětu sporu

3. Článek XXIX. zákona z 1. srpna 1895, č. 112 ř. z. zní:

"Tuzemskem ve smyslu civilního soudního řádu jest území Československé republiky, ve kterém platí tento zákon: za cizince však považují se pouze osoby, které nemají československé státní příslušnosti."

Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z., o soudním řízení v občanských právních rozepřích (civilní řád soudní) se takto mění:

1. § 29. v odst. 1. zní: "Pokud není nařízeno zastoupení advokátem a hodnota sporného předmětu není vyšší 2000 Kč, může býti zmocněncem každá svéprávná osoba. V rozepřích o předmět, jehož hodnota jest vyšší než 2000 Kč, mohou býti v místech, kde sídlí alespoň dva advokáti, ustanoveni za zmocněnce toliko advokáti".

2. § 64 č. 3 zní: "pokud ve sporech jest zákonem předepsáno zastoupení advokáty, jakož i ve sporech v hodnotě vyšší než 2000 K, v místech, kde sídlí alespoň dva advokáti, právo žádati, aby k prozatímně bezplatnému hájení jejich práv zřízen byl advokát.

3. a) v § 417 zní č. 4 odstavce 1.: ,,rozhodovací důvody, ve kterých také stručně se vylíčí sporný děj".

b) č. 5 § 417 se zrušuje.

c) Odstavec 2. § 417 zní:

"Rozhodovací důvody buďtež zevně odděleny od rozsudečného výroku. V nich vylíčí se především stručně, jak se má věc podle přednesu stran, při čemž se uvedou věcné návrhy stranami učiněné, pak se udá, které skutečnosti stranami tvrzené má soud za zjištěné, kterými průvody a z jakých důvodů. Odporují-li si některé důkazy, třeba vysvětliti, proč nabyl soud podle některých z nich přesvědčení o pravdivosti toho kterého tvrzení stran. K tomu se konečně připojí, podle kterých zákonných ustanovení se věc posuzuje a výrok činí. Opisovati skutkové přednesy ze spisů a zápisů o jednání není přípustno; rovněž tak výsledky provedených důkazů. Odmítl-li soud dodatečné přednesy stran nebo dodatečně nabídnuté důkazy podle §§ 179, 275, odst. 2. a 278., odst. 2., aneb odmítl-li nabídnutý důkaz proto, že nebyla listina předložena včas, svědek přesně udán anebo že uplynula marně lhůta ku provedení důkazu, vytkne to soud v důvodech uveda obsah odmítnutého přednesu nebo nabídnutý důkaz.

Rozsudky pro zmeškání, zřeknutí se neb uznání mohou býti sepsány zkráceně a možno k tomu použíti stejnopisu žaloby nebo záhlaví. Podrobnosti ustanovuje nařízení."

1. Obhájce svazku manželského v řízení o rozluku nebo neplatnost manželství (§ 97 obč. z., dvorní dekret z 23. srpna 1819, č. 1595 sb, z, s., a nařízení ministerstva spravedlnosti z 9. prosince 1897, č. 283 ř. z.) nebudiž ustanoven.

2. Ustanovení o povinných třech pokusech o smír ve sporech o nedobrovolný rozvod se zrušují (§§ 107 a 132 obč. zák., dvorní dekret z 23. srpna 1819, č. 1595 sb. z. s. a nařízení ministerstva spravedlnosti z 9. prosince 1897, č. 283 ř. z.).

§ 114 konkursního řádu (cís. nař. ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z.) zní: "Právní rozepře, které mají býti provedeny u konkursního soudu, rozhoduje samosoudce podle předpisů pro řízení Před okresními soudy platných (§§ 431 až 453 c. ř. s.), nečiní-li částka nebo hodnota sporného předmětu více než 5000 Kč. Ostatně zůstává § 7 a) j. n. nedotčen".

1. V platnosti zůstávají vyšší částky rozhodné pro posouzení příslušnosti soudů okresních a sborových, které byly ustanoveny nařízením č. 4050/1917 J. M., jakož i ostatní v něm uvedené zvýšené obnosy, pokud změněny byly tyto předpisy zák. čl. I. z r. 1911 (uherského civilního soudního řádu):

a) v §§ 1, 5, 525 a 691 zvýšena částka ,,2500 K" na "5000 K";

b) v §§ 94, 509 a 545 zvýšena částka "1000 K" na ,,2000 K";

c) v § 415 zvýšena částka "200 K" na ,,400 K";

d) v §§ 476 a 458 obnos "50 K" zvýšen na "100 K";

e) v § 513 obnos "100 K" zvýšen na "200 K"; 

f) v § 691 obnos ,,500 K" zvýšen na "1000 K". 

2. Zák. čl. I. z roku 1911 (civ. řád soudní) se mění v těchto ustanoveních:

a) V §§ 4, 52, 55, 96, 644, 699 nahraditi jest slova "královská kurie" slovy "nejvyšší soud" v §§ 644, 699 "korunní zástupce" slovy "generální prokurátor".

b) § 20 zní:

"Příslušníci státu československého, kteří se zdržují ve stálém úředním postavení jako státní zaměstnanci mimo území státu, podrží obecný soud, který tu měli naposledy. Není-li soudu takového anebo nedá-li se zjistiti, pokládá se za to, jako by bydleli v Bratislavě, pokud mají domovské právo v území, kde platí tento zákon:

c) K § 55 připojí se jako další odstavce: "Spory o majetková práva jež náležejí před sborové soudy první stolice (§ 2, odst. 1. a zák. čl. XVIII. z roku 1874 o ručení za usmrcení a poškození způsobené drahami § 7) podle hodnoty, projednává a rozhoduje člen těchto soudů, určený k tomu předsedou soudu, jako samosoudce podle ustanovení o řízení před sborovými soudy první stolice, když předmět sporu na penězích nebo peněžité hodnotě (§§ 5, až 8) není vyšší 10.000 Kč aneb až do počátku ústního jednání se obmezí na tuto nebo nižší částku.