Rozšíří-li se žalobní požadavek po zahájení ústního jednání (§§ 178, 188) nad 10.000 Kč, projednání a rozhodne spor samosoudce.

O odvoláních proti rozsudkům vyneseným v takovýchto sporech rozhoduje súdná tabule v senátech tří soudců, z nichž jeden předsedá.

V takovýchto sporech zahájení sporu podle IV. hlavy třetího článku tohoto zákona projednává a rozhoduje při sedrii člen soudu, určený k tomu předsedou soudu, jako samosoudce, podle ustanovení o řízení před sborovými soudy první stolice."

d) § 509 doplňuje se odstavci 3. a 4.: "Potvrdí-li odvolací soud rozsudek a není-li sporný předmět, o němž rozhodoval, výhradně v penězích, vysloví v rozsudku, jakou má hodnotu. Stanoví ji podle obdoby §§ 5 až 8, je-li třeba, vyslechnuv o tom v odvolacím jednání strany. Penízem, který se nabídl žalobce přijmouti místo požadované věci nebo který udal jako hodnotu sporného předmětu, není soud vázán.

Určení hodnoty odvolacím soudem nelze odporovati opravným prostředkem; pro vyšetření poplatků jest bezvýznamno."

e) § 521, odst. 1. zní:

"Není-li hodnota sporného předmětu, o němž rozhodoval odvolací soud, vyšší než 1000 Kč, není z potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu přípustno dovolání. Přípustným však jest, když byl rozsudek první stolice potvrzený odvolacím soudem, vydán po usnesení odvolacího soudu, jemuž nemohlo býti odporováno a jímž dřívější rozsudek byl zrušen a sporná věc vrácena soudu první stolice se závazným právním posudkem §§ 506, 518). Dále není přípustno dovolání z rozsudku sborového soudu jako odvolacího, když hodnota předmětu ve sporech uvedených v § 758, č. 3, a 5. nečiní více než 200 K."

f) § 639 zní:

"Jsou-li obě strany aneb jedna z nich českoslovenští příslušníci, zakládá příslušnost soudu pro spory o prohlášení manželství za neplatné, odporu manželství a o jeho rozluku jakož i o rozvod od stolu a lože, poslední společné bydliště manželů.

Nebylo-li poslední společné bydliště manželů v obvodě Československé republiky, dlužno podati žalobu u obecného soudu žalovaného anebo není-li ho v tuzemsku, u obecného soudu žalobcova, aneb není-li ani toho, u sborového soudu první stolice v Bratislavě, mají-li strany, nebo žalovaný domovské právo v některé obci, kde platí tento zákon.

Této příslušnosti soudní nepozbývá se tím, že pozbude jeden z manžela státního občanství Československé republiky, nebo domovského práva v ní potom, kdy povstaly skutečnosti, jež jsou důvodem rozvodu nebo rozluky, nebo před tím.

Příslušnost soudu v tomto §u ustanovená jest výlučná.

g) § 640 zní: ,,Příslušnice československého státu, která má domovské právo v území, kde platí tento zákon, může žalovati o neplatnost manželství nebo jemu odporovati u zdejšího soudu, v jehož obvodu bydlela naposledy před uzavřením sňatku, když v něj vešla s mužem, který není příslušníkem tohoto státu nebo nemá v něm domovského práva, a když, provdavši se, nenásledovala svého manžela mimo území Československé republiky. Nemá-li žena takového bydliště v obvodu, kde zákon tento platí, jest příslušným soud v Bratislavě."

h) §§ 645, 646, 647, 654 a druhý odstavec § 651 se zrušují. První věta § 655 zní: "Předseda jmenuje soudce, aby připravil ústní líčení".

i) § 789, odstavec 1, zní:

"Tuzemskem ve smyslu tohoto zákona jest území Československé republiky, ve kterém platí tento zákon; za cizince však považují se pouze osoby, které nemají československé státní příslušnosti:

3. V manželských sporech nebudiž ustanoven obhájce svazku manželského.

V exekuci na svršky, pohledávky nebo práva může býti exekučním soudcem svěřen rozvrh dražebního výtěžku, vybrané pohledávky nebo jiného výtěžku výkonnému nebo řídicímu úředníku nebo úředníku soudní kanceláře, obstarávajícímu exekuční (exekuční a doručné) oddělení, nebo konceptnímu pomocníku, zejména, je-li rozvrh jednoduchý a nelze-li očekávati, že bude vyžadovati řešení právních otázek. V usnesení se vyznačí, že byl rozvrh proveden soudní kanceláří z rozkazu exekučního soudce.

V případu takovém mohou účastníci proti rozvrhovému usnesení podati do osmi dnů prozatím jen rozklad na exekučního soudce písemně nebo ústně do protokolu. Teprve do rozhodnutí soudce exekučního jest přípustna stížnost.

§§ 28 a 29 nespor. pat. z 9. srpna 1854, č. 208 ř. z., znějí:

"Provésti pozůstalostní řízení přísluší notářům jako soudním komisařům. Soud dodá za tím účelem všechny úmrtní zápisy, podle nichž tu zůstalo jmění, notáři. Soudu jest však vyhrazeno kromě úkonů, v § 27 jmenovaných, vyslechnouti svědky poslední vůle, uschovati prvopis její, pokud není jinak ustanoveno (§ 111 not. ř.), schváliti projednání a pokud se týče zcizení pozůstalosti, rozhodnouti podle potřeby o odporujících si dědických přihláškách a vydati odevzdací listinu. Kde jinak v zákonných ustanoveních se jedná o soudu jako úřadu, jenž projednává pozůstalost, nebo provádí jednotlivé úkony tohoto řízení, rozumí se tu notář jako soudní komisař. Jemu náleží zejména spisovati úmrtní zápisy, zapečetiti pozůstalost, prohlásiti poslední vůli, sepsati a odhadnouti jmění, přijmouti dědické přihlášky, připraviti pozůstalostní výkazy a návrh odevzdání.

Dědicové mohou však nejpozději do 14 dní po tom, kdy se jim dostalo vyrozumění o úmrtí neb obsílky ku projednání, oznámiti notáři, písemně neb ústně, že si sami pozůstalost projednají. V tom případě vrátí notář spisy soudu. Nepodají-li pak soudu do 4 neděl od oznámení nebo ve lhůtě, kterou soud ze závažných důvodů prodloužil, písemné projednání pozůstalosti a předepsané výkazy, nebo nevyhovují-li tyto spisy, přikáže soud projednání notáři.

Není-li hrubá hodnota pozůstalosti vyšší nežli 2000 Kč, je notář povinen projednati ji bezplatně, kromě náhrady hotových vydání. Jinak určí a výbéře poplatky soud.

Soud může se ze závažných důvodů usnésti, že pozůstalost sám projedná ticho převezme projednání těch, které již odevzdal notáři. Usnesení o tom budiž doručeno notáři a všem dědicům; proti němu přísluší notáři a dědicům opravný prostředek podle §§ 9 a násl. císařského patentu ze dne 9. srpna 1854, č. ř. z. 208 s účinkem odkládacím.

O sporech zahájených v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, platí:

1. Spory o hodnotu mezi 1000 K a 5000 K zahájené u sborového soudu buďtež postoupeny příslušnému okresnímu soudu, nebylo-li v nich konáno dosud ústní jednání, jinak je dojedná a rozhodne dosud příslušný sborový soud.

2. Spory vyšší hodnoty až do 10.000 K budou projednány u sborových soudů samosoudcem. Byl-li samosoudce členem senátu, před kterým se konalo ústní jednání, není třeba znovu provésti ústní jednání pro změnu v osobě soudcově.

3. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí o sporech hodnoty od 5000 K do 10.000 K ustanovení pod č. 2.

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení.

Ustanovení, jimiž se mění dosavadní předpisy, o příslušnosti sborových a okresních soudů a samosoudců u soudů sborových, pozbývají platnosti dne 30. června 1923, kterýmž dnem nabývají opětně účinnosti dotyčná ustanovení tímto zákonem změněná.

Spory, v nichž byl v den, kdy tento zákon pozbude účinnosti, již ustanoven rok, budou projednány a rozhodnuty soudem (samosoudcem) příslušným podle tohoto zákona.

Zákon tento provede ministr spravedlnosti.

1. Senát Národního shromáždění republiky Československé přijal usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti a soudním řízení v občanských věcech a o projednání pozůstalosti beze změny, ale jen proto, že řešení otázek, o kterých usnesení poslanecké sněmovny jedná, v zájmu řádného výkonu soudnictví nepřipouští dalšího odkladu. Senát však vyzývá vládu, aby nedopouštěla dalšího zhoršování soudnictví tím, že projednávání sporů se stále odnímá výše organisovaným soudům a přikazuje soudům nižší kompetence.

Poněvadž čl. IX. zavádí téměř obligatorní projednávání pozůstalostí notáři, a tím zvyšuje náklady pozůstalostního řízení, budou novým zákonem citelně postiženy vrstvy chudší.

Proto vyzývá senát vládu, aby ihned, předložila novelu tohoto zákona, kterou nezámožným vrstvám zjednány budou úlevy.

Zejména buďtež pozůstalosti, jichž čistá hodnota nedosahuje obnosu 20.000 Kč, jako dosud projednávány soudy, zvláště jsou-li při pozůstalosti zúčastněni nezletilci.

Konečně nepokládá senát za vhodné, že zákon užil slova tuzemsko pro označení území, v něm, platí civilní řád soudní, a tak stylisace čl. XXIX. úvodního zákon a k civilnímu řádu soudnímu a také stylisace §u 789 připouští závěr, jakoby ostatní území nebylo tuzemském.

2. Vláda se vyzývá, aby poplatky za úkony soudního komisařství (lit. C vládního nařízení ze 30. ledna 190, čís. 69 Sb. z. a n. o sazbách notářských) znova upravila a snížila.

Článek I. odstraňuje dosavadní zákonná ustanovení o soudu nejvyššího dvorního maršálka, o přísaze členů císařské rodiny, jakož i dosavadní ustanovení §§ 445 a 493 odst. 2. civ. ř, s., dle nichž bylo možno nesepisovati protokolu o sporném jednání soudním.

Poněvadž ve čl. IV. se odstraňuje skutková povaha, která byla podstatnou součástí rozsudku, jest zrušení §§ 445 a 493 odst. 2. c.ř. s. nutným důsledkem nové zákonné úpravy.

Článek II. zvyšuje hranici sporů, ve kterých u sborových soudů rozhoduje soudce, na 10.000 Kč, a hranici sporů, pro které jsou příslušny okresní soudy na 5000 Kč.

Úpravou touto má býti jednak ulehčeno sborovým soudům, které jsou spory přetíženy; jednak má býti hranice příslušnosti soudní přizpůsobena nynějším poměrům drahotním, jež vedly k tomu, že za zákonů dosud platných zbyly pro příslušnost soudů okresních z valné části jen takové předměty, které před válkou byly vyřizovány v řízení bagatelním.

Nová úprava zákonná doporučuje se také proto, že spory do 5000 Kč budou zase vráceny soudům, které jsou bližší bydlišti stran a že tedy stranám a svědkům budou ušetřeny namáhavé a drahé cesty ke vzdáleným soudům sborovým a řízeni se zrychlí a zlevní.

Kromě toho nastane shoda se zákonným stavem na Slovensku, kdež už od r. 1917 hranice příslušnosti okresních soudů sahá do 5000 K.

Odst. 6. a 7. upravují příslušnost soudní pro občany naší republiky žijící v cizině, a to dle zásad dosavadních, při čemž místo soudů vídeňských jsou za příslušné soudy určeny soudy pražské.

Článek III. zvyšuje přípustnost řízení upomínacího rovněž až do 5000 K a stanoví zároveň poplatky z platebních rozkazů a upravuje se znění čl. XXIV. dle nových poměrů státních. Zkušeností, kterých bylo z řízení upomínacího nabyto, doporučují toto jeho rozšíření. Také se odstraňuje dosavadní osvobození uherských vojáků od složení jistoty žalobní (odst. 2. čl. XXIX. úv. z. k c. ř. s.).

Článek IV. odstraňuje obmezení, dle něhož plnomocníkem ve sporu mohl být jen muž připouští za plnomocníky také ženy a zvyšuje hranici, při které plnomocníky mohou býti jen advokáti, na 2000 K.

Novou úpravou § 417 c. ř. s. odstraňuje se skutková povaha z rozsudku a stručné vylíčení přednesů stran se přesunuje do důvodů rozhodovacích.

Úleva tato přispěje k ulehčení práce procesních soudů a nepoškozuje nijak zájmů stran. Správné sepsání skutkové povahy vyžadovalo značně času a práce a těch je nutno soudům procesním nyní ušetřit. Strany mohou nahlédnutím do spisů kontrolovat obsah rozhodovacích důvodů.

Článek V. odstraňuje v řízení o rozluku a neplatnost manželství dosavadního obhájce svazku manželského, kterýž se objevil institucí přežilou a nepotřebnou, poněvadž soudy z povinnosti úřední ve sporech o rozluku a neplatnost manželství dbají o přísné zachování zákonů.

Také zrušení dosavadních tří pokusů o smír ve sporech o nedobrovolný rozvod jest odůvodněno, protože soudce má dost příležitosti za sporného řízení působit na strany, aby se smířily, a praxe ukázala, že zvláštní pokusy o smír při sporech mívaly jen zřídka úspěch.

Článek VI. upravuje ustanovení § 114 konk. řádu shodně s novou úpravou soudní příslušnosti.

Článek VII. přizpůsobuje ustanovení o soudní příslušnosti, přípustnosti dovolání a řízení soudním na Slovensku a v Podkarpatské Rusi ustanovením o příslušnosti a řízení soudním v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Článek VIII. ulehčuje soudcům exekučním tím, že dovoluje, aby jednoduché rozvrhy dražebního výtěžku za svršky, pohledávky nebo práv a prováděla soudní kancelář, což jest ustanovení účelné, poněvadž pro případy nekomplikované a nesporné mají úředníci kancelářští dostatečnou způsobilost, aby prosté výpočty provedli.

Článek IX. stanoví pravidlo, že řízení pozůstalostní mají prováděti notáři, při čemž ovšem rozhodování důležitých nebo sporných otázek jest zachováno soudům, jež kromě toho jsou oprávněny ze závažných důvodů pozůstalost samy projednat.

Stranám jest také umožněno, aby mohly samy písemně pozůstalost projednat a celé projednáni soudu předložit.

Všecka tato ustanovení mají ulehčiti práci soudům pozůstalostním a přenést část práce jejich na notáře a po případě na, strany samy.

Osvobození pozůstalostí, jejichž hrubá hodnota nepřevyšuje 2000 Kč, od poplatků za projednávání, jest v zájmu stran a bylo by záhodno, aby hranice tohoto osvobození byla brzy zvýšena. Přechodná ustanovení článků X., Xl. jsou účelna a obmezení změn o příslušnosti soudů a samosoudců do 30. června 1923 plyne z naděje, že kupní síla peněz v blízké době se bude měnit, a že jest záhodno, aby její změny byly sledovány a dle nich také zákon o příslušnosti soudní byl upravován a skutečné potřebě občanstva přizpůsobován.

Ústavně-právní výbor proto doporučuje senátu, aby schválil usnesení poslanecké sněmovny, o vládnom návrhu zákona, ktorým sa menia niektoré ustanovenia zákonov o súdnej príslušnosti a súdnom pokračování v občanských veciach a o prejednání pozoztalosti a o návrhu posl. Elišky Purkyňovej a soudr. o zmeně civilného súdného poriadku (tisk senátu 636).

Potřebu oprav některých ustanovení nového zákona projevil ústavně-právní výbor v resolucích, jichž přijetí zároveň se navrhuje.

V Praze dne 31. března 1921.

Dr. Witt v. r.,
předseda.

Dr. Veselý v. r.,
zpravodaj.