2. převezme do samostatného literárního celku, který jest svým hlavním obsahem vědeckým dílem,v rozsahu ospravedlněném účelem toho jednotlivá drobná uveřejněná díla nebo jednotlivé náčrtky, kresby nebo napodobeniny vyšlých děl výtvarných umění toliko k vysvětlení textu, nepřesahuje-li převzatá část jedné třetiny, nejvýše však jednoho tiskového archu díla, z něhož byla převzata, a to použitého, a je-li tu pochybnost, posledního vydání. Ke sbírkám, které byly uspořádány z děl několika původců kromě sbírek ke školní, vyučovací nebo kostelní potřebě (čítanek, učebnic, modlitebních knih a zpěvníků) vyžaduje se však souhlasu žijících původců. Vždy jest nutno udati původce nebo použitý pramen;
3.uvede prostě obsah uveřejněného díla nebo řeči (přednášky) veřejně proslovené udav původce;
4. otiskne již vydaná slova, náležející k hudebnímu dílu, bud' ve spojení s hudebním dílem anebo toliko, aby jich bylo použito pří provozování a naznačí-li toto určení, a pojmenuje-li původce, pokud tento výslovně nezakázal takového použití. Vyňaty jsou však texty oratorií, oper, operet a zpěvoher vůbec;
5. zhotoví jednotlivé rozmnoženiny pro vlastní potřebu nemaje úmyslu je rozšiřovati a z nich získati příjmu;
6. použije ku veřejnému provozování řádně rozšířených zařízení sloužících k mechanickému přednesu.
b) U hudebních děl.
§ 32.
(1) Původce má výhradně právo, dílo sám anebo jiným uveřejniti, rozmnožovati, rozšiřovati, veřejně i mimo jeviště provozovati a ho použíti k mechanickému přednesu, jakož i k tomu svoliti.
(2) Není třeba, aby původce vydávaje dílo si výslovně vyhradil provozovací právo. Původci ručí v každém případě za odměnu za provozování ten, kdo veřejné jeho provozování pořádá.
§ 33.
(1) Původcům hudebních děl přísluší výlučné právo dovoliti, aby:
1. byla přenesena na nástroje zhotovené po živnostensku k veřejnému mechanickému přednesu;
2. byla veřejně provozována těmito nástroji,
(2) Na nástrojích anebo deskách, válcích a podobných součástkách, na nichž jest dílo rozmnoženo, buď označen původce díla.
(3) Původce jest oprávněn domáhati se soudně zákazu dílo provozovati, bylo-li přenesením pozměněno nebo zkomoleno.
(4) Má se za to, že takto dílo zpracoval, kdo je přednesl anebo pří zařízeních po živnostensku zhotovených majitel živnosti.
§ 34.
(1) Původcovo právo poruší zejména, kdo:
1. vydá bez svolení výtah, směs nebo jinou úpravu díla nebo je veřejně provozuje;
2. použije cizí hudební myšlenky bez původcova souhlasu a uměleckého zdůvodnění ke zpracování, jež není zvláštním samostatným dílem;
(2) Jinak platí obdobně ustanovení § 30.
§ 35.
(1) Původcova práva neporušuje, kdo:
1. zpracuje cizí hudební myšlenku ve zvláštní samostatné dílo hudební;
2. uvede jednotlivá místa uveřejněného hudebního díla v jiném díle nebo veřejně, udav původce nebo pramen;
3. převezme jednotlivé drobné vydané skladby do vědeckého, podle hlavního obsahu samostatného díla, nebo do sbírek písní z vydaných děl různých skladatelů pro školní potřebu, kromě sbírek pro hudební školy, pokud rozsah jest účelem ospravedlněn; vždy jest však nutno udati původce nebo použitý pramen;
4. zhotoví jednotlivé rozmnoženiny pro vlastní potřebu, nemaje v úmyslu je rozšiřovati a z nich získati příjmu;
5. použije k veřejnému provozování řádné rozšířených zařízení určených k mechanickému přednesu;
6. veřejně provozuje vydané dílo při slavnostech, k nímž jest bezplatný přístup, aneb provozuje je nevýdělečně a výtěžek z něho jest výhradně určen a odevzdán k dobročinnému účelu.
(2) To však neplatí o veřejném provozování jevištních děl.
§ 36.
(1) Dovolil-li původce jinému, aby dí1o rozmnožoval po živnostensku k mechanickému přednesu, může kdokoliv jiný, kdo má v obvodu působností tohoto zákona své bydliště nebo svůj hlavní živnostenský závod, není-li odůvodněných námitek proti jeho umělecké a technické výkonnosti, také žádati, aby mu to bylo dovoleno za přiměřenou náhradu; nerozhodno jest, převedl-li či nepřevedl-li původce na onoho výlučné oprávnění.
(2) Toto svolení opravňuje rozšiřovati nástroj jen v tomto obvodu a vyvážeti jej do států, ve kterých není původce v té příčině chráněn, pokud není smlouvou jinak ustanoveno. Takto zhotovených nástrojů může býti bez dalšího svolení používáno k veřejnému přednesu.
(3) Patří-li k hudebnímu dílu jako text chráněné slovesné dílo, jehož původce jinému povolil, aby je po živnostensku rozmnožoval k mechanickému přednesu, platí ustanovení odstavce 1, také o textu Místo původce textu jest však oprávněn původce hudebního díla dáti povolení, dal-li je, vyplatí původci textu přiměřenou část náhrady.
(4) Převedl-li původce výlučné oprávnění své k mechanickému provozování obmezeně na jiného může sám dáti svolení dalšímu; převedl-li je neobmezeně, musí svoliti. k tomu i jeho právní nástupce.
(5) Původce jest povinen přiměřený díl náhrady dáti dřívějšímu oprávněnému, t.j. tomu, kdo dříve byl oprávněn dílo rozmnožovati.
(6) Nevyhoví-li původce po případě právní nástupce žádostí za svolení, může za ně žádáno býti u okresního soudu, u něhož má původce ((právní nástupce) svůj obecný soud ve sporných věcech, není-li však takového soudu v tomto obvodě, u okresního soudu v Praze-Staré Město, Soud rozhoduje řízením nesporným.
c) U děl výtvarných umění.
§ 37.
(1) Původce má výhradné právo, dílo uveřejniti, rozmnožovati, napodobiti, rozmnoženiny nebo napodobeniny po živnostensku rozšiřovati a po živnostensku předváděti mechanickými neb optickými zařízeními.
(2) Napodobením jest, nejen provedení díla podle plánů a návrhů, nýbrž. i provedení díla, zejména stavitelského umění, podle hotového díla.
§ 38.
(1) Původce díla, které vzniklo oprávněným napodobením díla výtvarných umění, má k němu stejné právo jako k původnímu, byla-li napodobenina zhotovena jiným uměleckým postupem, než použil původce původního díla. Napodobuje-li se napodobenina, vyžaduje se též souhlas u původce díla původního.
(2) Není dovoleno, označiti napodobeninu jménem anebo značkou původce díla původního.
§ 39.
(1) Původcovo právo poruší zejména, kdo napodobí původní dílo bez souhlasu:
1. i jiným postupem, než kterého použil původce;
2.nepřímo podle napodobeniny;
3. na stavitelském díle nebo na průmyslovém výrobku.
(2)Jinak platí obdobně ustanovení § 30.
§ 40.
Původcova práva neporuší, kdo:
1. vytvoří nové samostatné dílo, při němž volně použije některého díla výtvarných umění;
2. napodobí dílo malířského nebo grafického umění plastickým uměním anebo naopak;
3. zhotoví napodobeninu k vlastní potřebě nemaje úmyslu z ní získati přijmu (§38, odst. 2.) a není-.li provedena zcela nebo přibližně v původní velikosti. Napodobiti dílo stavitelského umění stavbou podle něho vůbec a rozmnožovati nebo napodobiti dílo za úplatu v jakékoliv způsobě, není bez svolení dovoleno;
4. rozmnožuje nebo napodobuje díla umístěná trvale na místech určených veřejné dopravě uměním kreslícím anebo malířským anebo fotografií, kromě děl umění malířského nebo kreslícího. Není však dovoleno napodobiti plastická díla uměním plastickým, při díle stavitelského umění lze napodobiti a rozmnožovati jen zevní pohled;
5. převezme napodobeninu nebo rozmnoženinu podle § 31, č. 2;
6. zhotoví jednotlivé rozmnoženiny nebo napodobeniny uveřejněných děl, aby byly předvedeny mechanickými neb optickými zařízeními při vědecké nebo poučné přednášce a je při ní předvede, koná-li se přednáška nevýdělečně nebo k dobročinnému účelu.
§ 41.
(l) Původci díla výtvarného uměni a jeho dědici neb odkazovníku přísluší podíl z výtěžku, jehož bylo dosaženo veřejnou dražbou po dobu, po kterou jest dílo chráněno, přesahuje-li výtěžek dvojnásobnou kupní cenu, za kterou původce dílo zcizil. Podíl činí dvacet procent z rozdílu mezi touto cenou a dražebním výtěžkem, a pří každé další dražbě mezi jejím výtěžkem a cenou, z které naposled obdržel podíl.
(2) Úřad nebo oprávněný podnikatel dražbou provádějící zadrží a vyplatí podíl oprávněnému z dražebního výtěžku, ale jen tenkráte, jestli původce před dražbou oznámí jemu svůj nárok a před výplatou prokáže původní cenu.
d) U fotografických děl.
§ 42.
(1) Původce má výhradné právo dílo uveřejniti, rozmnožovati, napodobiti, veřejně mechanickými neb optickými zařízeními předváděti a rozmnoženiny (napodobeniny) po živnostensku rozšiřovati.
(2) Napodobeniny pokládají se za zpracování, leda že by stejným fotografickým postupem opakovaly původní dílo. Je-li napodobenina dílem výtvarných umění, chrání se podle ustanovení o takových dílech.
(3) Ustanovení o fotografických dílech nevztahují se však na taková díla, jimiž má býti nakládáno podle ustanovení pro ně platných, jako rozmnoženinami nebo napodobeninami literárních anebo uměleckých anebo součástkami literárních děl dosud chráněných.
(4) O fotografických dílech platí obdobné ustanovení §§ 30 č. 1 až 6, 31 č. 2 a 5, 39, 40 č. 1 až 3, 6.
§ 43.
(1) Tatáž práva má původce samostatného kinematografického díla nebo díla podobným postupem zhotoveného, jakož i takovýchto děl zhotovených podle jiného slovesného neb uměleckého díla, pokud dal uspořádáním hry nebe spojením líčených událostí dílu ráz osobitého samostatného díla.
(2) Za původce považuje se režisér, není-li jinak ujednáno.
Oddíl ÍII.
Jak dlouho trvá původcovo právo.
§ 44.
(1) Původcovo právo k literárním (i jevištním), hudebním a uměleckým, dílům trvá po čas života a z pravidla třicet let po původcově smrti u díla vytvořeného společně několika osobami [§ 9) zaniká v třiceti letech po smrti spolupůvodce, který ostatní přežil (§ 49). Zanikne-li právo některého spolupůvodce z jiného důvodu než uplynutím ochranné doby dříve, přejde jeho podí1 na ostatní spolupůvodce.
(2)U pozůstalých děl, která byla uveřejněna poprvé v posledních deseti letech ochranné doby, zaniká původcovo právo v deseti letech po uveřejnění, ač-li nezaniká podle odstavce 1. později.
§ 45.
(1) Původcovo právo k literárním (jevištním), hudebním a uměleckým dílům, u nichž není jméno udáno podle §§ 13 a 14 odst. 3,zaniká po třiceti letech po uveřejnění (§ 49).
(2) Původce nebo, když neprojevil jiné vůle, jeho dědic a s jejich přivolením také jiný právní nástupce jest však oprávněn ohlásiti v této lhůtě pravé původcovo jméno k zápisu do veřejného původského rejstříku. Rejstřík vede úřad, který určí nařízení.
(3) Ohlášení k zápisu působí, že se počítá ochranná doba podle § 44, stejně, jako když bylo dílo uveřejněno pod pravým jménem.
(4) Při zápisu se nezkoumá, je-li přihlašující k tomu oprávněn a jsou-li ohlášené skutečnosti správnými; zápisy se veřejně vyhlásí. Za ně zapraví přihlašující poplatek. Podrobnosti upraví nařízení.
§ 46.
(1) U děl, která sestávají z příspěvků několika spolupůvodců od sebe odlišných (§ 10), ochranná lhůta řídí se pro jednotlivé příspěvky ustanovením §§ 44 a 45.
(2) U děl vydaných sbory (§ 11) zaniká původcovo právo příslušející vydavateli třicet roků po vydání.
§ 47.
Původcovo právo k fotografickým dílům zaniká v deseti letech po vydání vyznačeném na díle letopočtem, jinak v deseti letech po zhotovení desky přímo podle původního předmětu.
§ 48.
(1) Vychází-li dílo v dílech, jako při postupných zprávách, sešitech anebo listech, počítá se ochranná doba u každého dílu (zprávy, sešitu, listu) zvláště jako u samostatného díla.
(2) Jednají-li však jednotlivé díly souvisle o témž předmětu nebo vychází-li svým obsahem jednotné dílo v sešitech, řídí se ochranná doba vydáním posledního dílu nebo sešitu. Když však prošlo mezi vydáním dílů nebo sešitů po sobě přímo následujících více než tři léta, považují se díly (sešity) dříve a po této době vyšlé za samostatná díla.
§ 49.
Ochranné a vyhrazené lhůty, zejména v §§ 12, 44 a násl. stanovené, počítají se od počátku kalendářního roku následujícího po události rozhodné pro tu kterou lhůtu.
Oddíl IV.
Ochrana původcova práva.
§ 50.
Kdo vědomě (§ 24) poruší původcovo právo nebo kdo vědomě rozšiřuje za úplatu výrobky (rozmnoženiny, napodobeniny) vzniklé tímto porušením, bude potrestán pro přečin pokutou od 200 Kč do. 10.000 Kč anebo vězením (uzamčením) od jednoho do šesti měsíců.
§ 51.
Pro přestupek bude potrestán pokutou od 20 Kč do 2000 Kč:
1. kdo proti závazku uloženému tímto zákonem opomine udati původce nebo pramen, použitého díla;
2. kdo jednotlivou napodobeninu díla výtvarného uměná označí jménem anebo
značkou původce díla původního nemaje v úmyslu klamati (§ 52);
3. kdo naloží fotografickou podobiznou bez přivolení osoby zobrazené nebo podle zákona k tomu oprávněné (§ 15);
4, kdo po soudní zpovědi dále užívá označení, titulu nebo vzezření jiného díla (§ 25).
5. kdo neoprávněně uveřejní sebrané smíšené zprávy nebo denní novinky určené pro noviny nebo časopisy.
§ 52.
Kdo v úmyslu jiné oklamati označí cizí dílo vlastním anebo vlastni dílo cizím jménem skutečných osob anebo napodobeninu výtvarného díla jménem anebo značkou původcovou, aby je dal do oběhu anebo kdo dá takové dílo vědomě do oběhu, byť nebylo porušeno původcovo právo, jakož i ten, kdo v témž úmyslu vykoná nemravou ohlášku do původského rejstříku, bude potrestán pro přečin pokutou od 200 Kč do 10,000 Kč anebo vězením (uzamčením) od jednoho do šesti měsíců, pokud čin nepodléhá přísnějšímu ustanovení trestního zákona.
§ 53.
O zápověd uvedenou v § 25, odstavci 3., jest žádati u soudu příslušného v tiskových věcech. .Jinak vykonávají soudnictví o přečinech (§ 50, 52) a o přestupcích (§ 51) soudy příslušné podle všeobecných ustanoveni.
§ 54.
(1) Trestné činy v §§ 50 a 51 uvedené stíhají se toliko na žádost poškozeného.Tohoto oprávnění pozbývá, prominul-li výslovně trestný čin anebo nepodal-li žalobu nebo návrh na stíhání do šesti neděl ode dne, kdy nabyl vědomosti o trestním činu a o osobě pachatelově.
(2) Trestné činy podle § 52 stíhají se z úřední povinnosti.
(3) Vyšetřování a trest pomíjí promlčením za podmínek stanovených v trestním zákoně u přečinů v jednom roce; u přestupků v šesti měsících ode dne, kdy byl čin spáchán.
§ 55.
(1) Při odsouzení pro přečin § 5 bude na žádost poškozeného uznáno trestním soudem, že propadají rozmnoženiny a napodobeniny bezprávně pořízené u kohokoliv k účelům odbytu nebo veřejného užíváni se nalézající, jakož i že tisková sazba k rozmnožování určená má býti rozmetána; dále budiž vyřčeno, že budou učiněny neupotřebitelnými k tomu účelu úpravy (otisky,odlitky, desky, kameny, formy) vý1učně určené ku bezprávnému rozmnožování nebo napodobení. Bylo-li bezprávně provozováno nějaké dílo, může býti uznáno, že propadají rukopisy, textové knížky, partitury a úlohy bezprávně pořízené.
(2) Totéž může bití nařízeno z úřední moci, byl-li někdo odsouzen, že zneužil jména (§ 52).
(3) Může-li toliko část díla považována býti za bezprávnou rozmnoženinu nebo napodobeninu, obmezí se tato opatření jen na tuto část.
(4) Zabaveny býti mohou i takové podle tohoto zákona bezprávní výrobky (rozmnoženiny, napodobeniny a nástroje nebo jejich součástky určené k mechanickému přednesu) které pocházejí ze státu, v němž není původní dílo vůbec anebo tou dobou již chráněno, nebo není chráněno proti tomu způsobu porušení původcova práva.
§ 56.
(1) Zabavené a propadlé prohlášené předměty budou zničeny, jakmile bylo na to proti vlastníkovi právoplatně uznáno. Mohou-li býti učiněny neupotřebitelnými jinak, než zničením, stane se to, zaplatí-li vlastník náklady.
(2) Poškozený může žádati. aby mu bylo přiznáno právo, místo zničení převzíti zcela nebo částečně ony předměty a úpravy za přiměřenou náhradu rovnající se nejvýše výrobním nákladům, pokud tím nebudou dotčena práva jiných osob.
(3) Předchozí ustanovení § 55 a § 56 odst. 1, neplatí však o stavbách: pří nich lze použíti ustanoveni § 56 odst. 2, a §§ 57, 58 a 59 (o prozatímním opatření) až 61.
§ 57.
(1) Byl-li obviněný odsouzen pro přečin § 50, uzná trestní soud na žádost poškozeného vedle trestu také na náhradu škody, pokud výsledky trestního řízení umožňují, aby byly spolehlivě posouzeny soukromoprávní nároky. Náhrada škody zahrnuje nejen vlastní odškodnění a náhradu ušlého zisku, nýbrž soud může i přiřknouti poškozenému, posoudiv pečlivě všechny okolnosti podle svého volného uvážení přiměřený peníz za utrpěné příkoří nebo jiné osobní újmy.
(2) Z výroku o náhradě škody mohou se obě strany odvolati.
§ 58.
Poškozenému buď také, byl-li obviněný uznán vinným dle § 50, přiznáno právo, aby veřejně oznámil viníkovým nákladem jeho odsouzení. Způsob oznámení a lhůtu stanoví soud v rozsudku hledě k návrhům poškozeného.
§ 59.
(1) Zároveň s trestním oznámením pro přečin podle § 50 anebo § 52 a až do vynesení trestního nálezu může poškozený žádati za zabavení neb uschování věcí, které jsou pomůckou ku porušení původcova práva nebo trestným činem povstaly (§ 55), i za opatření k tomu potřebná, aby bylo zamezeno spáchati, dokonati neb opětovati trestný čin.
(2) O žádosti rozhodne trestní soud ihned; žádaná opatření může povoliti také jen na jistotu.
§ 60.
(1) Původce, jeho právní nástupce (§§ 18 až 21) neb osoba povolaná hájiti jejich práva (§ 14) může nezávisle na zahájení trestního řízení domáhati se u civilního soudu příslušného podle všeobecných ustanovení náhrady škody po rozumu § 57 na každém, komu lze přičísti vinu na porušení původcova práva (§ 24), jakož i na všech osobách, které vědomě za úplatu rozšiřují bezprávné rozmnoženiny nebo napodobeniny chráněného díla.
(2) Nárok se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy poškozený zvěděl o škůdci a nastalé škodě; nenabyl-li o škodě neb o škůdci vědomosti, teprve ve třiceti letech po porušení práva.
§ 61.
(1) Osoby jmenované v § 60 mohou se dále domáhati žalobou toho, aby bylo určeno, že jim přísluší původcovo právo k tomu kterému dílu, i aby nebylo porušováno, a zároveň mohou žádati na žalovaném, aby vydal obohacení, třeba by ho nestíhalo zavinění. Nárok z obohacení promlčuje se ve třiceti letech.
(2) Kromě toho mohou žádati, aby jím soud povolil opatření podle § 55. Jiná prozatímní opatření mohou býti navržena jen, jsou-li tu podmínky pro prozatímní opatření uvedené v exekučním řádě.
§ 62.
(1) Vláda zřídí znalecké sbory, které jsou povinny podávati na požádání soudů znalecké posudky ve věcech původcova práva.
(2) Jejich sestavení a jednací řád upraví nařízení.
Oddíl V.
Přechodná ustanovení
§ 63.
Tímto zákonem nejsou dotčeny dosavadní všeobecné zákony a předpisy, jimiž jest upraveno používání tisku a které se týkají tiskových výrobků, jakož i veřejného provozování, vystavování a nabízeni na prodej děl.
§ 64.
(1) Ustanovení tohoto zákona platí také o dílech, která vyšla dříve, než nabyl zákon účinnosti. Mělo-li se podle ustanoveni zákona ze dne 26. prosince 1895, č. 197 ř. z. nebo zák. čl. XVI z r. 1884 za to, že dílo vyšlo v tomto území, má i na dále ochranu zde podle tohoto zákona, byť se podle něho nemělo za to již, že zde bylo uveřejněno.
(2) Delší lhůty pro ochranu podle staršího práva zůstanou platnými pro díla vyšlá za jeho působnosti.
(3) Pro fotografická díla chráněná do dne účinnosti zákona podle § 70 zák. čl. XVI, z r. 1884 platí lhůta tam stanovená.
§ 65.
(1) Vyšel-li již před účinností tohoto zákona po právu zcela nebo částečně překlad anebo jiné zpracování díla nebo sbírka, pořízená z děl více spisovatelů k účelům školním, není dotčeno právo jich původce podle dřívějších zákonů.
(2) Pokud bylo dosud dovoleno, rozmnožovati nebo napodobiti díla, a podle tohoto zákona to není připustilo, smějí býti tisk anebo jinaké rozmnožení nebo napodobení, při vyhlášení zákona začaté, dokončeny a takto zhotovené rozmnoženiny nebo napodobeniny uveřejněny a rozšiřovány.
(3) Rozmnoženiny a napodobeniny, které tu byly v čase, kdy zákon nabyl účinnosti a které zhotoviti nebylo dosud zapověděno, mohou býti dále rozšiřovány a ku prodeji nabízeny, stejně jako smí býti používáno nástrojů k mechanickému přednesu (§§29,33) a kinematografických děl a filmů (§§ 4 č. 7, 26) již zhotovených.
(4) Úprav (otisků, odlitků, desk,kamenů, forem) určených výhradně k rozmnožování nebo napodobení děl chráněných nyní podle nového zákona, které tu jsou v témž čase a jež zhotoviti nebylo dosud zapověděno, může býti používáno k tomuto účelu ještě za čtyři léta od účinnosti zákona a mohou jimi zhotovené rozmnoženiny napodobeniny na dále býti rozšiřovány.
(5) Ale rozšiřovati rozmnoženiny a napodobeniny podle odst. 3. a používati nástrojů, filmů a úprav podle odst. 3. a 4. jest dovoleno jen tenkráte, když bylý tyto předměty na žádost podanou do šesti měsíců od účinnosti zákona účastnou stranou sepsány a opatřeny zvláštním razítkem politického úřadu první instance místa, kde jsou.
§ 66.
(l) Bylo-li před účinností tohoto zákona zcela nebo částečně přenecháno jinému vykonávati původcovo právo, nejsou tím, je-li o tom pochybnost, přenesena také oprávnění, jichž nabývá původce nově tímto zákonem.
(2) Lhůta stanovená v § 23 může býti po dobu pěti let od účinnosti tohoto zákona prodloužena nejdéle o další tří léta, prokáže-li druhá strana věrohodně, že technickými překážkami, obtížemi ve výrobcích poměrech tohoto oboru nebo vyšší mocí jí bylo znemožněno smlouvu splniti. Nedohodnou-li se strany, rozhodne okresní soud příslušný podle bydliště toho, jemuž bylo dílo přenecháno, na návrh v nesporném řízení o přípustnosti a lhůtě odkladu.
§ 67.
(1) Bylo-li již před účinností zákona zahájeno řízení pro porušení původcova práva, platí pro ně až do pravoplatného skončení dosavadní předpisy; byl-li čin porušující původcovo právo spáchán před účinností tohoto zákona, platí delší lhůty staršího práva (§§ 36-40 zák. čl. XVI. z r. 1884) k jeho stíhání a uplatnění nároků z porušení.
(2) Ale platí již pro takové činy ustanovení tohoto zákona o příslušnosti a, řízení, zahájí-li se pro ně řízení po účinností zákona. Vyšších sazeb trestních lze však použíti jen na činy spáchané po účinnosti zákona.
§ 68.
Předchozí ustanovení platí obdobně o dílech, jež třeba chrániti v Československé republice po přístupu k bernské dohodě podle jejích předpisů.
§ 69.
Zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení. Tím dnem pozbudou platnosti dřívější zákony ze dne 26. prosince 1895,č. 197 ř. z., pak ze dne 26. února 1907, č. 58 ř. z. a zák. čl. XVI. z r. 1884, pokud není výjimek v tomto oddílu.
§ 70.
Provésti zákon náleží ministrům spravedlnosti, vnitra školství a národní osvěty, v dohodě s dalšími zúčastněnými ministry.
Resoluce
Ústavně-právní výbor navrhuje dále tuto resoluci:
Vláda se vyzývá,aby ve smyslu čl. 20 smlouvy ze dne 10.září 1919 uzavřené v Saint-Germain en Laye uveřejnila přístup ku bernské konvenci a její doslovné znění s udáním dne účinnosti.