Článek 16 bernské konvence vyslovuje, že každý patisk, nebo napodobené dílo může (tedy fakultativně) zabaveno býti a že zabavení stane se podle předpisů vnitřního zákonodárství každé země. Není proto v tom směru závady oproti prohlášení za propadlých rozmnoženin a napodobenin,bezprávně pořízených, jak je stanoví § 55, kteréžto propadnutí (ve smyslu §u 56 rakouského a §u 51 uherského zákona, konfiskace) jest beztoho přísnější, než zabavení dle čl. 16 bernské konvence.
V odst. 4. §u 55 vsunuta slova >podle tohoto zákona< před slova >bezprávní výrobky<, aby takto, když v cizím státu není bezprávnosti výrobků, avšak podle našeho zákona jest výrobek bezprávný, bez ohledu na individuelní trestnost pachatele mělo zabavení. povahu objektivního opatření oproti bezprávným výrobkům.
Podle důvodové zprávy tisk 227 stránka 37,vzpomenuto otázky, má-li býti uznáno na propadnutí i tenkráte, když pominulo již výlučné původcovo právo v době nálezu, a navržen proto odst. 5 §u 55 toho obsahu, že táto opatření jsou přípustná, pokud nezaniklo včas trestního nálezu výhradné původcovo právo.
Jelikož nález na propadnutí byl závislý na odsouzení pro přečin, a jest důsledkem tohoto odsouzení jako trest vedlejší, odsouzení však předpokládá porušení práva původcova, a rozhodnou jest tu tedy pro odsouzení doba porušení práva původcova, nikterak doba vyneseného trestního nálezu, jsou opatření §u 55 přípustna i tehda, když v čas trestního nálezu zaniklo jíž výhradné právo původcovo. V tomto směru jde § 101 patent. zákona ze dne 11. ledna 1897, č. 30 ř. z. ještě dále, připouštěje i v případě osvobození obviněného propadnutí předmětů zásahových, když jest jen prokázána objektivní skutková povaha zásahu.
Původce také ku konci ochranné doby, jíž by nebyl plně chráněn proti zásahům do svého práva, a protahováním trestního vyšetřování do doby, kdyby již zaniklo výhradné právo původcovo, dosáhl by porušitel práva původcova, že znemožněno by bylo propadnutí bezprávně pořízených rozmnoženin a napodobenin. Proto upuštěno od vřadění navrženého odst. 5 §u 55, ačkoliv škrtnut § 47.
V §u 59, nyní 60, škrtnuta citace § 47, a v odst. druhém místo slova >o tom< dána slova. >o škodě, neb o škůdci<, aby nepovstaly pochybnosti o významu slov >o tom<. Také toto ustanovení uvedeno jest tím v souhlas se zněními § 1498 občan. zák. (novela III §u 196).
V §u 63, nyní 64 odst. II.škrtnuty první věty od slova >neprošla-li< až včetně k slovu >naproti tomu<, protože ve vládním návrhu, tisk 227 uvedena delší (501etá) ochranná doba, ponechána ve výměře 30 let (§ 44, 45)jak platí v rakouském zákonu z r.1895, takže škrtnuté věty z vládního návrhu staly se bezpředmětnými a zůstaly jen důležitými další věty téhož odstavce vzhledem na delší 501etou ochrannou dobu uherského zákona čl. XVI z r. 1884.
§ 64. nyní 65, změněn částečně v odst, 1. 2. a 4.ve smyslu požadavků spolku knihkupců a nakladatelů českých tím, že v odstavci prvém za slovem >díla< vřaděna slova >nebo sbírka pořízena z děl více spisovatelů k účelům školním<, čímž rozšířen pro dobu přechodnou počet děl, požívajících výhod tohoto odstavce. Víz též § 62 německého zákona z r. 1901. Slova >podle dřívějšího práva dovolené< škrtnuta vzhledem k tomu, že předcházející slovo >po právu< již obsahuje
známku skutkovou dovoleností podle dřívějšího práva. Místo slov >podle dřívějšího práva
Lhůta dvou let ku používání výprav jmenovaných v odstavci čtvrtém, rozšířena vzhledem na nynější kolísavé poměry výroby na 4 leta, v odst. 5 vzhledem na Slovensko a Podkarpatskou Rus zvolen místo okresního politického úřadu název politického úřadu první instance. Poslední odstavec: >Podrobností upraví nařízení< škrtnut se zřetelem na jeho zbytečnost (§ 70).
V §u 65 nyní 66 v odst. 2. slova >vyšší mocí<, jakožto nejvšeobecnější z případů uvedených v odstavci tom, položena za slovo >nebo< a zároveň škrtnuta slova >závažnými ohledy, k ostatním závazkům<. Tím také vyhověno požadavkům syndikátu. českých spisovatelů, jelikož nutno bylo precisovati případy nemožnosti smlouvu splniti, kdežto slova škrtnutá svou všeobecností a nejasností dopouštěla výkladu, který by jíž neodpovídal účelu ustanovení § 66 odst. 2. poskytnouti v případech §u 23 pro dobu přechodnou přiměřenou další lhůtu ku splnění smlouvy.
Vzhledem k tomu, že případy, za nichž lze se domoci prodloužení lhůty, obmezeny na technické překážky, obtíže výrobní a vyšší moci, dále že ku prodloužení nutno tyto případy věrohodně prokázati a že není-li dohody, soud rozhodne o lhůtě odkladu, nejdéle o další 3 leta, takže vzhledem na pravidelnou dobu vakanční dvou, až 3 let stanovenou v §u 23 lze počítati na pravidelné lhůty 3-4 let, nebylo účelno, aby podle požadavku syndikátu českých spisovatelů pro dobu přechodnou ponechány byly v platností předpisy §u 20 rak. zák. z r. 1895.
V § 68, nyní 69, stanoveno že zákon nabývá účinností prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení, aby v případě vyhlášení zákona ke konci měsíce zbylo dosti, času ku rozeslání zákona, ku vydání prováděcího nařízení a ku obeznámení se ze zákonem. V paragrafu tom též citován zákon ze dne 26. .února 1907, č. 58 ř. z. obsahující novelu ku § 2. zák. z r. 1895, který zákon též pozbývá platnosti. Jako nový § 70 vřaděno ustanovení o provádění zákona, kteréž náleží ministrům spravedlnosti, vnitra, školství a národní osvěty, v dohodě s dalšími súčastněnými ministry.
Číslování a citace paragrafů změněny, kde to bylo nutno.
Výbor ústavně-právní navrhuje senátu:
1. aby přijal za své usnesení vládní osnovu zákona tak, jak jí ústavně-právní výbor změnil a doplnil.
2. aby schválil resoluci, dle níž vláda se vyzývá, aby ve smyslu č1. 20 smlouvy ze dne 10. září 1919 uzavřené v Saint-Germaín en Laye uveřejnila přístup ku bernské konvenci a její doslovné znění s udáním dne účinnosti.
Neb podle § 67, nyní 68, osnovy platí předchozí ustanovení obdobně o dílech, jež třeba chrániti v Československé republice po přístupu k bernské dohodě podle jejích předpisů, pročež nutno, aby bylo vše uveřejněno, jak shora jest navrženo.
V Praze dne 19. května 1921.
Dr. Jaroslav Brabec v. r.,
místopředseda.
Dr. Adolf Procházka v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne......................1921
o původcovu právu k literárním, hudebním, uměleckým a fotografickým dílům.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl I.
Všeobecná ustanovení.
§ 1.
Zákonem. chráněni jsou původci literárních, hudebních, uměleckých a fotografických děl, která byla uveřejněna (§ 7 odst.1.) v obvodu československé republiky, a to i. v územích, která se stala nebo stanou jejími součástmi; dále původci takových děl, kteří jsou státními občany československé republiky, nechť bylo dílo uveřejněno v jejím obvodě nebo v cizině čí vůbec nebylo uveřejněno.
§ 2 .
Díla jiných původců jsou chráněna, ať dosud nevyšla či byla uveřejněna v cizině potud, pokud jest zaručena v příslušném státě alespoň formální vzájemnost státními smlouvami nebo podle vládního prohlášení vyhlášeného ve Sbírce zákonů a nařízení.
§ 3.
Původcovo právo vztahuje se na dílo jako celek i na jeho jednotlivé části.
§ 4.
(1) Díly po rozumu tohoto zákona jsou všechny výrobky a výtvory. z oboru literatury, hudby, vědy neb umění, ať byly jakýmkoli způsobem anebo v jakékoli způsobě zhotoveny nebo rozmnoženy.
(2) Jsou jimi zejména:
1. knihy, brožury, časopisy, dopisy nebo celé jejich sbírky, denníky a jiné soukromé záznamy neurčené pro tisk, jakož i jinaká slovesná díla z oboru literatury;
2. dramatická a dramaticko hudební díla;choreografická, pantomimická, kinematografická nebo podobným postupem vytvořená díla pak, jsou-li pro svoje uspořádání jevištního příběhu nebo spojení předvedených příběhů zvláštními výtvory a byl-li děj ustálen pro jeviště jakýmkoliv způsobem.
3. literárním; uměleckým a vědeckým účelům sloužící kresby, plány, mapy, plastická zobrazení, náčrty, globy, fotografie a jiná zobrazení vědeckého nebo technického druhu, i když se podle svého hlavního účelu nepovažují za umělecká díla;
4. přednášky a řeči pro poučení, zábavu nebo povzbuzení;
5. díla hudebního umění s textem anebo bez textu;
6.díla výtvarných umění jako sochařství, kresby, malby, grafického, ryteckého, medailleurského a plastického umění, uměleckého průmyslu, stavitelství, umění užitého, zahradního, výrobky zhotovené litografií a podobnými pochody; zeměpisné, místopisné, architektonické nebo vědecké plány a náčrty;
7. kinematografické snímky.
(3) Fotografickými díly po rozumu tohoto zákona jsou všechny výrobky a výtvory, při nichž bylo použito fotografického nebo jiného jemu podobného pochodu jako nutného pomocného prostředku.
§ 5.
(1) Zákony, nařízení, rozhodnutí úřadů, veřejné spisy a listiny, veřejné projevy, jakož i řeči a přednášky proslovené pří jednáních a poradách o veřejných záležitostech nejsou o sobě chráněny. Chráněna jsou však vydání soustavně spořádaná nebo výkladem opatřená a souborná vydání veřejně proslovených řeči, posudků a jiných projevů; k těmto vyžaduje se svolení původcova nebo jeho právníka nástupce.
(2) Ochrany nemají obchodní oznámení, ceníky, vysvětlení a návody,-které se přikládají pro poučeni odběratelů ku průmyslovým výrobkům; pak tiskopisy určené pouze potřebám denního, domácího nebo společenského života, leda by podle svého obsahu nebo způsobu měly povahu slovesného neb uměleckého díla.
§ 6.
Jako původní díla chráněny jsou také bez újmy původcovu právu na původním díle překlady, přizpůsobení (adaptace),hudební úpravy a jinaká samostatná zpracování literárních hudebních a výtvarných děl, jakož i sbírky z těchto děl, jsou-li jednotným celkem (§ 29).
§ 7.
(1) Dílo jest uveřejněno toho dne, kterého bylo řádně (s vůlí oprávněného) učiněno přístupným veřejnosti bud samo nebo v rozmnoženině (napodobenině) tj. veřejně rozšiřováno, za tím účelem, vydáno, pokud se týče provozováno nebo vystaveno.
(2) Za vyšlé se považuje, jakmile byly jeho rozmnoženiny (napodobeniny) dány po právu do odbytu po živnostensku.
(3) Dílo výtvarného umění a fotografie považují se za vyšlé jen tehdy, když jejich rozmnoženina nebo napodobenina je podávána v téže tvárné způsobě a podstatně nezměněné.
(4) Podle těchto ustanovení se posuzuje také místo, kde bylo dílo uveřejněno. Díla, která byla uveřejněna zároveň v obvodě, kde platí tento zákon, a mimo něj, považují se za uveřejněná v tomto obvodě.
§ 8.
(1) Původcem díla jest, kdo je vytvořil. Za původce překladu se považuje překladatel, a jiného zpracování, kdo je zpracoval.
(2) Přenese-li se s původcovým svolením literární nebo hudební dílo osobním přednesem na nástroje sloužící mechanickému přednesu, pokládá se to za zpracování díla a jest původcem díla takto vytvořeného, kdo je do nástroje přednesl.
§ 9.
(1) K dílům vytvořeným společně několika osobami, při kterých nelze rozlišovati činnost jednotlivých osob vůbec aneb aniž by byla porušena celistvost díla, přísluší původcovo právo všem spolupůvodcům společně a nerozdílně. Dílem nakládati, tedy zejména rozhodovati, o jeho vydání, rozmnožení, provozování mohou toliko všichni souhlasně. Nedohodnou-li se, rozhodne soud v řízení sporném, přihlížeje také k literárnímu,.uměleckému a vědeckému zájmu spolupůvodců
(2) Každý spolupůvodce má však o sobě právo, soudně stíhati porušení společného původcova práva.
(3) O převodu podílu, který má každý z nich na původském právu, platí ustanovení § 18 a 19, věta 1.
§ 10.
(1) K dílům, která jsouce sestavena ze samostatných příspěvků několika spolupracovníků přes to tvoří jednotný celek, jest dvojí původcovo právo: k celku přísluší vydavateli, a není-li pojmenován, nakladateli, k jednotlivým příspěvkům jejích původcům., Tito vydávajíce své příspěvky o sobě jsou povinni, udati dílo, ve kterém původně byly uveřejněny.
(2) Spojí-li se slovesné dílo s hudebním nebo s vyobrazením anebo dílo výtvarných uměni s fotografickým anebo taková díla se slovesným anebo hudebním, považuje se i po spojení tvůrce každého za původce.
(3) Ku provozování opery nebo jiného díla hudebního umění k němuž patří text, má pořadatel zapotřebí toliko svolení toho, jemuž přísluší původcovo právo k hudební části.
§ 11.
(1) Uveřejňuji-li sbory veřejného práva nebo rázu (úřady, vyučovací a veřejné ústavy) jako vydavatelé poprvé dílo, na němž nejsou udání původci, pokládají se za původce.
(2) Skutečný původce může rok po tom, kdy byl příspěvek uveřejněn, jím volně nakládati, pokud není jinak ujednáno.
§ 12.
(1.) Příspěvky, které jsou chráněny původcovým právem a byly vydány v občasných dílech (časopisech, ročenkách, kalendářích aj.), může původce naložiti v původní řeči jinak bez svolení vydavatelova, a nebyl-li udán, bez svolení nakladatelova teprve rok po tom, kdy příspěvek byl uveřejněn, leč by bylo jinak smluveno.
(2) O příspěvcích v jiných souborných dílech než občasných platí toto ustanovení, pokud původce neobdržel za příspěvek odměny.
§ 13.
(1) Pokud není dokázán opak, považuje se za původce vydaného díla ten, jehož pravé jméno jest jakkoliv udáno na rozmnoženinách anebo na dílu výtvarných umění nebo fotografickém nebo na jeho rozmnoženinách, u děl pak, která byla před vyjitím veřejně provozována nebo přednesena, ten, kdo při ohlášení veřejného provozování nebo přednesu byl označen za původce.
(2) Zejména stačí udati jméno na titulním listu nebo pod věnováním nebo předmluvou, na počátku nebo konci díla, u společných děl z rozličných příspěvků na počátku nebo konci každého příspěvku nebo v jejich obsahu, u příspěvků vycházejících v pokračování, na počátku nebo na konci celého díla. U děl výtvarných uměni a fotografických stačí, je-li uvede no jméno na díle samém anebo na podkladu, na kterém jest upevněno.
§ 14.
(1) Díla, která byla uveřejněna neuvádějíce pravého jméno původcova, jsou bezejmenná nebo pod nepravým jménem vydaná (tajnojmenná). U nich jest vydavatel, a není-li udán, nakladatel oprávněn, hájiti práv příslušejících původci.
(2) Vydavatel, po případě nakladatel, mají bez dalšího důkazu práva právního nástupce bezejmenného nebo tajnojmenného původce.
(3) Za nepravé jméno se nepokládá, bylo-li k občanskému jménu připojeno jiné. Díla uveřejněna pod známým literárním aneb uměleckým jménem jako jménem původcovým jsou rovna dílům a pravým jménem.
§ 15.
(1) U fotografií zhotovených po živnostensku příslušejí původcova práva majiteli živnosti.
(2) Podobizny objednané za odměnu může dáti objednatel nebo jeho právní nástupce bezplatně rozmnožiti k vlastní potřebě nebo ku bezplatnému zcizení, ale je-li to dílo výtvarných umělí, pokud jeho původce žije, jinou osobou jenom jiným postupem, než bylo původní dí1o zhotoveno (§ 40, č. 2); jinak zůstává vyhrazeno původcovo právo původci a jeho právnímu nástupci (§ 22).
(3) U fotografických podobizen lze vykonávati původcovo právo vždy jen se svolením zobrazené osoby; vyňaty jsou fotografické podobizny zhotovené k veřejným, úředním anebo vzdělávacím účelům. Zemřela-li zobrazená osoba, jest třeba do pěti let po její smrti svolení pozůstalého manžela a dětí, a není-li jich, rodičů. Toho není třeba, jde-li o osobu veřejně působící neb o podobizny ze současných dějin, anebo o takové, jež nebyly zhotoveny na zakázku a jichž uveřejnění slouží vyšším uměleckým zájmům.Je uveřejniti jest však vyloučeno, dotýká-li se to oprávněných zájmů těchto příbuzných anebo bylo-li jimi důvodně zapověděno uveřejnění.
§ 16.
Původcovo právo aá jeho výkon nejsou podmíněny tím, že byly splněny nějaké formálnosti; nezávisí také na tom, zda jest chráněno ve státě, k němuž náleží původce.
§ 17.
(1) Pokud přísluší původcovo právo původci, jeho dědici nebo právnímu nástupci, který nenabyl práva původcova za úplatu, nemůže býti postiženo exekučními nebo zajišťovacími prostředky; exekuce na dílo samo jest vyloučena, pokud nebylo ještě uveřejněno nebo rozhodnutím osoby k tomu oprávněné k uveřejnění určeno, Přípustny jsou úkony ty proti nim jen na rozmnoženiny nebo napodobeniny již hotové, na díla výtvarného umění dohotovená na prodej a kde to zvykem, původcem vlastnoručně znamenaná a na všechny majetkové požadavky nabyté z původcova práva.Při výkonu dbáti jest nehmotných zájmů původcových.
(2) Z exekuce proti jmenovaným jsou vyloučeny také formy, desky, kameny a jiná zařízení, jež jsou výhradně určeny k rozmnožování díla.
§ 18.
Původcovo právo přechází na jeho dědice; odúmrtní právo se na ně nevztahuje.
§ 19.
Původce nebo jeho dědic může smlouvou nebo pořízením na případ úmrtí jiným přenechati, aby vykonávati omezeně nebo neomezeně původcovo právo. Přes to zůstává původci nebo jeho dědicům původcovo právo, pokud jde o ochranu nehmotných původcových zájmů. Zanikne-li převedené právo v osobě singulárního nástupce nebo jeho právních nástupců před projitím ochranné lhůty, nabývá právo původcovo a jeho dědiců původního rozsahu.
§ 20.
Původce může již předem platně nakládati určitým dílem, které vytvoří., Ale smlouva, kterou někdo se zavazuje, že přenese právo ke svým budoucím dílům vůbec anebo k celému jich druhu anebo třeba jen k jednotlivému dílu, ale na dobu delší tří let, může býti kdykoliv vypověděna tou neb onou stranou. Tohoto práva nemohou se strany zříci uzavírajíce smlouvu. Nebyla-li smluvena kratší, jest výpovědní lhůta rok.
§ 21.
(1) Převede-li původce jakékoliv dílo (slovesné, hudební, výtvarných umění neb fotografické) do vlastnictví jiného, nepřevádí tím na něho bez zvláštní úmluvy ještě původcova práva podle tohoto zákona.
(2) Převede-li však při dílu výtvarných umění nebo fotografickém rozmnožovací prostředek (formu, desku, dřevoryt a pod.), má se za to, že převedl také rozmnožovací právo.
§ 22.
(l) Vlastník díla má sice trpěti, aby původce nebo jeho právní nástupce mohli vhodným způsobem vykonati právo původci příslušející, není však povinen dílo k tomu konci vydati.
(2) Bylo-li převedeno na jiného původcovo právo, nemá nabyvatel práva, něco připojiti, zkrátiti nebo jinak změniti na díle samém, jeho označení nebo pojmenování původce, pokud tu není úmluvy. Změněno může býti jen, co ani původce nemůže právem odepříti.
(3) Na díle výtvarného umění smějí býti jinou osobou vyznačeny původcovo jméno nebo značka jen s jeho svolením.
§ 23.
(1) Přenechal-li původce své dílo jinému za tím účelem, aby je vydal anebo veřejně provozoval, a nebylo-li jevištní dílo po tři léta provozováno, jiné po dvě léta vydáno nebo provozováno od odevzdání úplného rukopisu nebo původního díla, aniž původce k tomu svolil anebo to zavinil, má původce nebo jeho právní nástupce právo domáhati se náhrady škody a mimo to buď od smlouvy odstoupiti anebo na jejím splnění trvati. Odstoupí-li od smlouvy, může dílem volně nakládati a také vráceni díla žádati, aniž by byl povinen vrátiti přijaté úplaty.
(2) Ustanovení prvního odstavce platí také, když nebylo rozebrané dílo, jež bylo přenecháno k opětnému vydání, bez vůle a viny původcovy znovu vydáno po dvou letech ve lhůtě dodatečně dané.
(3) Díly jevištními a hudebními, která byla zadána ku opětnému provozování, může původce po třech letech od posledního provozování volně naložiti, ač-li nebyla smluvena kratší lhůta provozovací nebo nebyl dříve vyčerpán smluvený počet provozování.
(4) Původce nemůže se smlouvou zříci práv vyhražených mu podle předcházejících odstavců.
§ 24.
Kdo naloží neoprávněně, t. j. bez povolení původcova nebo jeho právního nástupce (§ 19-21) aneb osoby oprávněné hájiti původcových práv (§14) dílem způsobem vyhraženým tímto zákonem výlučně původci, poruší jeho právo a jest za to odpověden podle platných všeobecných ustanovení i podle zvláštních předpisů tohoto zákona.
§ 25.
(1) Dá-li někdo bez potřeby věcí odůvodněné dílu označení, zejména titul nebo vzezření díla jiného původce a je-li to způsobilým uvésti obecenstvo v omyl o totožnosti těchto děl, může původce onoho díla nebo jeho právní nástupce žádati náhradu škody.
(2) To platí též, bylo-li označení nebo vzezření díla tak nepatrně nebo nezřetelně změněno, že může obecenstvo postřehnouti tento rozdíl toliko při zvláštní pozornosti.
(3) Bylo-li však zúmyslně použito téhož anebo podobného označení nebo vzezření, nastává ochrana původcova práva podle § 24 a 52.
(4) Jde-li zejména o postupné neb občasné dílo, může také původce onoho žádati u trestního soudu (§ 53), aby bylo zapověděno používati dále klamavého označení nebo vzezření díla jiného.
Oddíl II.
Obsah původcova práva,
a) u literárních (slovesných) děl.
§ 26.
(1) Původce má výhradné právo dílo sám anebo jiným uveřejniti, rozmnožiti, přeložiti, rozšiřovati, použíti ho k mechanickému přenesení na nástroj pro poslech anebo ku podání obsahu kinematografií nebo podobným postupem, a pokud není dílo vydáno, je veřejně přednésti a k tomu svoliti.
(2) Má také výhradné právo, díla jevištní a kinematografická (§4, č. 2) veřejně provozovati, dáti provozovati a k veřejnému jeho provozování svoliti, ať byla již uveřejněna či nikoliv, a pokud jde o slovesná díla, nechť jsou v původní řeči či v překladu; může dále od toho, kdo některé dílo veřejně provozuje nebo dává provozovati, požadovati přiměřenou odměnu (provozovací honorář).
(3) Není třeba, aby původce uveřejňuje dílo si vyhradil překlad nebo provozovací právo anebo zapověděl je přeložiti nebo veřejně provozovati.
§ 27.
(1) Stati uveřejněné v novinách mohou býti v jiných otištěny, není-li to výslovně zapověděno a nezkomolí-li se při tom jejich smysl. Vždy však musí býti udán zřetelně pramen. Stačí, je-li zápověď uvedena všeobecně na čelním místě těch kterých novin.
(2) Původci novinářských statí a jeho právnímu nástupci jest vyhrazeno právo, je vydati jednotlivě nebo souborně, v samostatné knižní úpravě.
(3) Feuilletonové romány, novely a jiná pojednání zábavného, vědeckého, technického neb uměleckého obsahu uveřejněné v denních listech anebo v periodických časopisech nesmějí býti jinde otištěny bez původcova svolení, byť i nebyla výhrada podle odstavce 1. učiněna.
(4) Zprávy a telegramy politického obsahu, pak denní novinky a smíšené zprávy mohou z novin a časopisů býti jinde otištěny.
§ 28.
Zprávy a zápisky sebrané a rozmnožené za tím účelem, aby byly uveřejněny v denních listech, jsou potud chráněny, dokud jich neuveřejnil nikterý z listů k tomu oprávněných (§ 27, odst. 1.).
§ 29.
Dovoleno není, přímo ani nepřímo bez svolení přizpůsobiti dílo (adaptace) jako zpracovati román, novelu, báseň a pod. v jevištní neb kinematografické dílo (zdramatisovati, zfilmovati) nebo naopak, pokud se tím nevytvoří nové samostatné dílo.
§ 30.
Původcovo právo poruší zejména kdo:
1. uveřejní dílo dosud neuveřejněné;
2. vydá výtah, zpracuje, zdramatisuje nebo zfilmuje dílo když nové dílo podává v podstatě toliko původní nebo jeho části nemajíc rázu původního samostatného díla;
3. veřejně provozuje bez svolení jevištní neb kinematografické dílo neb jeho zpracování nebo překlad anebo dílo zdramatisované;
4. otiskne dílo proti nakladatelské smlouvě;
5. zhotoví větší počet výtisků nebo rozmnoženin než jest dovoleno nakladateli;
6. přenese dílo bez svolení na nástroj nebo příslušenství jeho, jež jsou určeny k mechanickému přednesu.
§ 31.
Původcova práva neporušuje, kdo:
1.v samostatném literárním díle uvede doslovně jednotlivá místa nebo drobné části vydaného díla udav původce nebo pramen;