Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

 

Tisk 764.

Vládní návrh

Zákon

ze dne............ 1921

o potírání pohlavních nemocí.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

ODDÍL I.

Opatření proti rozšiřování pohlavních nemocí.

§ 1.

Nemoci, na které se vztahují ustanovení tohoto zákona, jsou: příjice (syfilis), kapavka (gonorrhoe) a měkký vřed (ulcus mole).

§ 2.

Povinnost dáti se léčiti.

Každý, kdo je stižen pohlavní nemocí, která jest ve stupni schopném, aby způsobila nákazu, je povinen dáti se léčiti lékařem, oprávněným vykonávati lékařskou praxi (zákon ze dne 15. července 1919, č. 419 Sb. z, a n,), a to soukromě nebo ve veřejném ústavě léčebném.

§ 3.

Léčení a přehlídky nemajetných.

Pokud nestačí předpisy o bezplatném léčení nemajetných, budou nařízením učiněna opatření, aby každý nemajetný, stižený pohlavní nemocí, mohl býti léčen na státní útraty.

Státní správa se postará o to, aby pokud jde o nemoci pohlavní, byla umožněna nemajetným osobám, jež si toho žádají, bezplatná (po případě i občasná) prohlídka lékařem na útraty státní.

§ 4.

Nucené lékařské vyšetření.

Kdo jest obviněn, že dopustil se přestupku nebo přečinů dle §§ 2, 6, 19, 20, č. 1, § 21 a 22 tohoto zákona, musí se při odůvodněném podezření, že je stižen pohlavní nemocí, k nařízení úřadu (§ 24) podrobiti lékařskému vyšetření.

K tomu účelu může býti taková osoba dodána do léčebného ústavu.

Řízení v těchto případech budiž konáno co nejrychleji s šetřením dobrého jména osoby, o kterou běží.

Úřad (§ 24} může učiniti zatímní opatření, jichž je třeba, aby se zamezilo nebezpečí nákazy.

§ 5.

Nucené léčení v ústavech.

Hrozí-li nebezpečí, že osoba pohlavní nemocí stižená může způsobem svého života nebo tím, že nezachovává lékařských nařízení, přenésti nemoc na osoby, s nimiž se stýká, může býti k úřednímu (§ 24) rozkazu dodána do ústavu léčebného a tam podržena až do vyléčení nakažlivých příznaků.

§ 6.

Dodatečné lékařské vyšetření.

Kdo stižen byl pohlavní nemocí, jest povinen i po skončeném léčení z nařízení ošetřujícího lékaře neb úřadu (§ 24) podrobiti se v určitých obdobích opětovnému lékařskému vyšetření, je-li to nutno, hledíc k nebezpečí nákazy nebo rázu a průběhu nemoci, nebo ke způsobu pacientova života.

§ 7.

Povinnosti ošetřujícího lékaře.

Lékař, ošetřující osobu stíženou pohlavní nemocí, jest povinen:

1. činiti úřadu (§ 24) písemné oznámení:

a) nedbá-li nemocný jeho předpisů a vzniká-li tím nebo z jakékoli jiné příčiny nebezpečí, že přenese nákazu na jiné osoby, nebo

b)přeruší-li nemocný léčení a nevyká-že-li se, že léčí se u jiného lékaře neb v ústavě léčebném, nebo

c) nesplní-li povinností v §u 6 uvedených;

2. pátrati dotazem u nemocného po prameni nákazy a sdělení nemocného, pokud jsou určitá, oznámiti úřadu (§ 24);

3. upozorniti nemocného na nakažlivost nemocí a na trestnost přenesení nákazy (§ 19), po případě varovati ho před uzavřením sňatku a doručiti mu na řádné potvrzení tištěné poučení, jež mu úřad (§ 24) za tím účelem bezplatně dodá.

Jde-li o ošetřování v ústavech léčebných, mají tyto povinností přednostové těchto ústavů (klinik. oddělení). Pokud jde o povinnost uvedenou pod č. 1., činí tito přednostové oznámení úřadu jen pokud nestačí platné předpisy ústavní (domácí řád, instrukce apod.).

§ 8.

Hlášení pohlavních nemocí.

Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy jest oprávněno, kdykoliv uzná toho potřebu, požadovati od lékařů a léčebných ústavů hlášení pohlavních nemocí bez udání jmen nemocných.

§ 9.

Zachování lékařského a úředního tajemství.

Každý lékař ošetřující pohlavně nemocného je povinen zachovati nejpřísnější mlčelivost o povaze nemoci jakož i o všech jiných okolnostech na tuto nemoc se vztahujících pod následky stanovenými v příslušných předpisech zákonů trestních.

Nejpřísnější mlčelivost. zachovati a šetřiti dobrého jména nemocného jsou povinni i ti, kdož účastní se jakéhokoliv jednání pří provádění tohoto zákona.

Nařízením tímto nemění se ničeho na zákonných předpisech, stanovících povinnost svědecké výpovědi před úřady neb soudy a povinnost činiti oznámení úřadům nebo soudům.

§ 10.

Zákaz písemného léčení.

Je zakázáno léčiti pohlavní nemoci bez osobního vyšetření pouze dopisováním nebo zasíláním návodů k léčení.

§ 11.

Zákaz vtíravého nabízení se k léčení.

Je zakázáno nabízeti se k léčení nemocí pohlavních způsobem vtíravým neb lékařského stavu nedůstojným.

§ 12.

Poučování o pohlavních nemocech.

Státní správa (§ 30) učiní opatření, aby mládež starší šestnáctí let a mládež školu opouštějící poučována byla ve škole vhodnými osobami a způsobem přiměřeným věku svému o pohlavním životě a o nebezpečí pohlavních nemocí a prostituce, jakož i aby bylo zahájeno na širokém podkladě všeobecné poučování tiskem o pohlavních nemocech.

ODDÍL II.

Prostituce.

§ 13.

Prostituce.

Živnostenské provozování smilstva (prostituce) samo o sobě není trestno ani soudy, ani úřady správními.

§ 14.

Nevěstince se zrušují.

Zřizování a udržování nevěstinců se zakazuje a trestá podle ustanovení trestního zákona o kuplířství.

§ 15.

Ústavy pro nápravu prostitutek.

Státní správa (§ 30) postará se, pokud toho bude třeba, o zřízení ústavů, ve kterých se dostane řemeslným prostitutkám do časného útulku a příležitostí k nápravě.

§ 16.

Zrušení reglementačních opatření.

Všechna dosavadní policejní a jinaká - správní opatření, směřující k dozoru na prostituci, se zrušují.

§ 17.

Dozor nad spustlou mládeží.

Osobám obojího pohlaví do osmnácti let, vedoucím život pohlavně nemravný, věnována budiž orgány veřejné správy nejbdělejší péče, a kde toho třeba, budiž učiněna vhodná opatření k jejich nápravě v mezích platných ustanovení zákonných. Toto ustanovení bude až do zákonné úpravy ochranné péče o mládež provedeno nařízením.

ODDÍL III.

Ustanovení trestní.

§ 18.

Tresty.

Přestupky tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných, pokud nejsou trestný soudem, trestají se politickými úřady - na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativními policejními vrchnostmi - (§ 24) pokutou do 10.000 Kč nebo vězením do 30 dnů. Pokuty připadají státu.

§ 19.

Ohrožení a porušení zdraví pohlavními nemocemi.

Kdo z nedbalosti uvede jiného souloží nebo jiným způsobem v nebezpečí pohlavní nákazy, dopouští se přestupku trestného soudem a tresce se vězením od jednoho dne do jednoho měsíce nebo peněžitým trestem od 10 Kč do 10.000 Kč.

Kdo vědomě uvede jiného souloží nebo jiným způsobem v nebezpečí pohlavní nákazy, dopustí se přečinu, trestného tuhým vězením od čtrnáctí dnů do osmí měsíců.

Je-!i ohrožený manželem, snoubencem, druhem nebo družkou pachatelovou, stíhá se pachatel sice veřejnou obžalobou,ale jen na návrh ohroženého. Nebyl-li návrh podán soudu nebo státnímu zastupitelství do tří měsíců ode dne kdy oprávněný se dověděl o trestném činu a osobě pachatelově, je stíhání vyloučeno.

Kdo úmyslně způsobí nákazu jiného pohlavní nemocí, tresce se podle ustanovení zákona o těžkém poškození na těle 154-156 trestního zákona ze 27. května 1.852, c, 117 ř. z. §§303-306 trestního zákona o zločinech a přečinech zák. čl. V. z r. 1878.

Jednal-li pachatel ze zištnosti, lze ve všech případech uznati vedle trestu na svobodě i na trest peněžitý od 10 Kč do 10.000 Kč.

§ 20.

Podle §u 18 se tresce zejména též:

1. žena, která stižená jsouc příjicí přijme nebo podrží místo kojné u dítěte, jež není touto nemocí stiženo;

2. ten, kdo k dítěti stíženému příjicí přijme neb u něho podrží jako kojnou ženu, která není touto nemocí stižená;

3. ten, kdo dítě stižené příjicí dá nebo ponechá v péči jiných osob se zatajením povahy nemoci dítěte.

Jsou-li tu náležitosti uvedené v §u 19. je čin trestný soudem podle ustanovení téhož paragrafu.

§ 21.

Vyzývání ke smilstvu.

Přestupku trestného soudem se dopouští:

1. kdo na veřejném místě způsobem, který je s to, aby způsobil pohoršení nebo urazil stud, vybízí nebo se nabízí ke smilstvu;

2. kdo svádí ke smilstvu osobu nedosáhnuvší šestnácti let.

Trestem je tu vězení od jednoho dne do jednoho měsíce nebo peněžitý trest od 10 Kč do 10.000 Kč a byl-li čin spáchán po živnostensku, tuhé vězení od 14 dnů do šesti měsíců; vedle něho může býti uznáno i na trest peněžitý od 10 Kč do 10.000 Kč.

Je-li čin podle ustanovení obecných trestních zákonů přísněji trestný, platí tato ustanovení.

§ 22.

Pohoršlivé provozování smilstva.

Kdo provozuje smilstvo způsobem pohoršlivým pro spoluobyvatele domu nebo sousedy, toho trestá soud vězením od jednoho dne do jednoho měsíce, a bylo-li tím vědomě dáno pohoršení mládeži, tuhým vězením od čtrnácti dnů do tří měsíců.

§ 23.

Stíhání osob vojenských.

Trestní řízení pro trestné činy, přikázané soudům v §§ 19 až 22, pokud jde o osoby podřízené soudům vojenským, náleží těmto soudům.

ODDÍL IV.

Ustanovení všeobecná.

§24.

Příslušnost.

Prováděti a zabezpečiti opatření v tomto zákoně předepsaná přísluší za spolupůsobení obcí a policejních úřadů oněm. politickým úřadům (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi příslušným vrchnostem administrativním), které obstarávají veřejnou správu zdravotní.

V nejvyšší instanci rozhoduje ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

§ 25.

Opatření v obvodu příslušností vojenské správy.

Prováděti opatření podle tohoto zákona v obvodu příslušnosti vojenské správy náleží vojenským úřadům v dohodě s úřady uvedenými v § 24.

§ 26.

Odkladný účinek stížnosti.

Stížnosti na úřední (§ 24} rozhodnutí a opatření, která se stala podle tohoto zákona nebo podle nařízení k jeho provádění vydaných, mají odkladný účinek jenom tehdy, jde-li o výkon trestních nálezů (§ 18).

V jiných případech může úřad, jenž vydal rozhodnutí, z důležitých důvodů, zejména kdyby vznikla straně neodčinitelná škoda, přiznati na její žádost stížnosti odkladný účinek až do rozhodnutí instance vyšší.

§ 27.

Osvobození od poštovného.

Osoby zavázané podle tohoto zákona podávati oznámení a hlášení, jsou ve smyslu zákona ze dne 2. října 1865, č. 108 ř. z,, osvobozeny od zapravování poštovného za poštovní dopravu takových oznámení a hlášení.

§ 28.

Zrušení dosavadních předpisů.

Tímto zákonem zrušují se, pokud mu odporují, všechny zákony, nařízení a předpisy o předmětech, jež tímto zákonem se upravují.

Zejména zrušují se: § 91 zák. čl. XIV, z r. 1876 (zdravotní zákon); § 81 zák. čl. XL, z r. 1879 (obecný trestní zákoník, o přestupcích); § 379 trestního zákona ze dne 27.května 1852, č. 117 ř. z. a § 106 trestního zákona o přestupcích zák. čl. XL. z r. 1879, pokud jednají o pohlavních ne-mocech; § 5 odst. 1. a 2., čís. l-5, a odst, 4. zákona ze 24. května 1885, č. 89 ř, z.

§ 29.

Účinnost zákona.

Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení.

§ 30.

Provedení zákona.

Provedení tohoto zákona ukládá se ministru veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě se súčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Část všeobecná.

Jest dokázáno, že pohlavní choroby a jejích hlavní původce - prostituce - jsou nejtěžší úhonnou zdraví a štěstí jednotlivcova i celých rodin. Svým potutelným zlem pronásledují a ničí lidskou společnost, v skrytu i zákeřně podrývajíce zdatnost národů.

Už proto je boj proti pohlavním nemocem a prostituci jedním z nejnaléhavějších, příkazů každého státu.

A plným právem touží veřejný zájem spořádané lidské společnosti, aby tato nesmírně závažná otázka byla jednou už zákonně upravena, neboť pro její přesnou regulaci mluví potřeby nejenom sociální a zdravotní, nýbrž i časové, humánní a mravní.

Dlouho trvala strašlivá válka se všemi, svými nejzhoubnějšími důsledky; dlouho ničila účastníky v zákopech a zeslabovala vrstvy v zázemí. Sterými jejími útrapami, podvýživou a celkovým zeslabením velmi se zmenšila odolnost lidského organismu vůči chorobám. Poklesla i obecná mravnost a zmenšil se cit odpovědnosti. Poměrným blahobytem určitých vrstev zvýšila se však i požívačnost a touha po zábavách i rozkoších, zejména po zábavách a rozkoších pochybného druhu. Z toho jala se kořistiti nejhojnější měrou mezi jiným i prostituce, a byla-li už dříve metlou, od té doby rozsévá takřka beztrestně zlo pohlavních nemocí.

Vláda uznala proto za nutné řešiti tuto naléhavou otázku zákonem, jehož osnova se zde předkládá,

l. Dosavadní právní předpisy.

Platné předpisy, jichž je nám možno použití: v boji proti pohlavním nemocem a prostituci, jsou zastaralé a naprosto nedostačují. Je to předně několik dekretů dvorní kanceláře a zemských úřadů (rok 1792, 1807, 1815, 1817, 1827), které obsahují předpisy o policejním dozoru a lékařském vyšetřování prostitutek, o přidržování jich k práci a pořádku v polepšovnách a káznících, o dopravování osob pohlavní nemocí nakažených do nemocnic, kde by byly přidržovány až do vyléčení, o mravní výchově mládeže a o zachování mravností dospělých, o zabraňování mimomanželské souloži a konečně zvláštní předpisy, týkající se mužstva na vojně.

Trestní právo platné v území druhdy rakouském dotýká se otázky pohlavních nákaz přímo toliko na dvou místech. Je to předně §509 tr. z., resp. na jeho místo vstoupivší § 5, č. 3, zák, ze dne 24.května 1885, č; 89. ř. z. (tulácký zákon), který jedná o potrestání ženštin, oddávajících se řemeslnému smilstvu ze živnosti, ačkoliv vědí, že jsou postiženy pohlavní nemocí; a je tu za druhé § 379 tr. z, stanovící trestnost kojné, která přijala službu, ačkoliv si byla vědoma, že je postižena potupnou nebo jinou nakažlivou nemocí.

Jinak je možno.použíti všeobecných ustanovení trestního zákona (§§ 335 a 431) o poškození na těle, která se ovšem výslovně na případ nákazy nevztahují.

Osnovy nového trestního zákona za éry rakouské (1881, 1893, 1912) obsahovaly zvláštní normy, týkající se trestnosti v tom případě, že se ohrozilo zdraví pohlavními nemocemi.

Pokud jde o prostituci, je nutno uvésti citovaný již § 5 zákona, z roku 1885, který jedná o potrestání ženštin, oddávajících se řemeslnému smilstvu, - pak zákon ze dne 27. července 1871, č. 88 ř. z. o policejním odstranění a postrku osob ohrožujících zájmy veřejné -, a konečně několik paragrafů trestního zákona,týkajících se kuplířství (§ 132 IV.,§§ 512-514), přečinů a přestupků proti veřejné mravopočestnosti (§ 516), podporování smilstva hostinskými, výčepníky a jejich personálem (§ 515).

Pokud jde o zdravotně-policejní dozor na prostitutky, náleží jeho provádění obci ve vlastní její působnosti (rámcový zákon ze dne 5. března 1862, č. 18 ř. z.,či. V., č. 5, a obecní řády na základě jeho vydané a § 3 zákona ze dne 30. dubna 1870, č. 68 ř. z.).

Ve větších městech byly za tím účelem vydány zvláštní předpisy v duchu reglementace. Prohlídka prostitutek svěřena byla městským, policejním neb zvlášť k tomu určeným lékařům a nevěstince jsou trpěny. Kromě toho vydána byla řada zvláštních předpisů v době války, jejichž účelem bylo zabrániti šíření pohlavních nemocí vojskem.

Podle zákona občanského mohou býti pohlavní nemoci event. překážkou manželství (§53 ve spojení s § 49 obč. zák., který uvádí ovšem jen všeobecně >nakažlivé nemoci< jako oprávněný důvod k odepření svolení k sňatku nezletilých); mohou býti také i důvodem k rozvodu (§ 109 obč. zákona).

Onemocnění nemoci pohlavní může býti na příklad i důvodem k výpovědi dané čeledínovi podle čeledních řádů.

Národnímu shromáždění předložen byl svého času návrh zákona, podle kterého k obřadnostem smlouvy manželské náležeti mělo předložení lékařského vysvědčení, že žádný ze snoubenců netrpí nemocí, která by ohrozila zdraví manželovo i potomků, nebo která by se protivila cílům manželským. Při tom se v první řadě myslilo na nemoci pohlavní.

Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus platí předpisy §§ 89 a 90 zák. čl. XIV. z r. 1876 (Zdravotní zákon) o povinném léčení nemocných příjicí, zejména v nemocnicích, o potlačování příjice, rozšíří-li se v některé krajině do té míry, že obvyklá zdravotně policejní opatření úřední nestačí. Léčebné útraty v nemocnici za nemajetné hradí tu stát podle § 9 zák. čl. XXI. z r. 1898. Podle § 106 zák. čl. XL. z r. 1879, trestná jest i kojná, která přijme službu nebo setrvá v ní, ač je si, vědoma své nákazy nebo onemocnění příjicí.

Jednotná zákonná úprava prostituce provedena v těchto zákonech není, ačkoliv reglementace jest přímo zákonem uznána (§ 91 zák. čl. XIV.z r. 1876 a § 81 zák. čl. XL. z. r, 1879). Platí tu statuty jednotlivých municipií, které podléhají schválení ministerstva vnitra (§ 5 zák. čl. XL., z r. 1879). Dozor tu vykonávají policejní úřady ve smyslu reglementace. Nevěstince jsou trpěny. Kromě toho nutno se zmíniti i o uh. zák. či. XXI. z r. 1913 >o nebezpečných zahalečích<. Podle § 4 tohoto zákona trestá se pro přečin vězením od 15 dnů do 6 měsíců a pokutou do 500 K ten, kdo se dá vydržovati prostitutkou, neb ženou ze smilnění žijící. Podle § 3, 1. bod, téhož zákona trestá se rovněž jako přečin, vydá-li někdo lenošným způsobem svého života rodinu svou mravnímu úpadku. Dále sem patří nařízení býv. uh. min. vnitra č. 36152/1893 B M o dozoru nad ženskými zřízenci v hotelích a hostincích. Novela trestního zákona uherského (žák. či. XXXVI. z r. 1908) obsahuje přísné předpisy proti obchodu s děvčaty a kuplířství (§§ 43-47).

2. O významu nemocí pohlavních.

Naší veřejnosti nedostává se dosud pohříchu dostatečného přehledu ani o zhoubnosti pohlavních nemocí, ani o jejích velikém rozšíření. A právě proto jejich nebezpečí je tím strašlivější.

Podáváme zde tedy poučení alespoň nejpodstatnější a povšechné.

Pod názvem pohlavních neb venerických nemocí rozumějí se všeobecně tři nemoci: l. měkký vřed (ulcus molle), 2. kapavka (Tripper, gonorrhoe), 3. příjice (syphilis, lues).

Podstata a průběh těchto chorob jsou všeobecně známy. Dík vědeckým bádáním za několik posledních desítiletí zdařilo se vypátrati jejich původce (streptobacilly Ducrey Krefting-Unna 1889, Gonokokky-Neisser 1879, spirochaety-Schaudinn); podařilo se také přesně rozlišiti jejich podstatu, účinky i therapii.

Všechny tyto tři nemoci jsou nakažlivé a přenášejí se přímo s člověka na člověka. Je však též možná (ovšem v případech řidších) nákaza nepřímá, prostřednictvím osoby třetí, třebas i nenakažené, nebo též prostřednictvím předmětu, na němž nakažlivina lpí.

Velikou většinou (měkký vřed takřka výhradně) přenášejí se tyto nemoci v kulturních státech pohlavním stykem odtud název >venerické nemoci< - Venus); jen malé jejich procento může býti získáno stykem mimopohlavním, tedy extragenitálně.

Nejnebezpečnější z nich - příjice a kapavka - jsou tak rozšířeny a jejich účinky jsou pro jednotlivce i pro celou společnost lidskou tak zhoubny, že nechybíme, jestliže je nazveme pohlavními mory.

Zhoubné účinky pohlavních chorob možno sledovati ve třech směrech. Je to jejich násobení 1. na jednotlivce, 2. na rodinu, 3. na společnost lidskou a stát.

Měkký vřed je zlem poměrně nejméně nebezpečným a snadno zhojitelným. Škody a nebezpečí postihují hlavně nemocného samého a následky pro rodinu (kromě nakažlivosti) a společnost nejsou značné. Je to choroba lokální, její jed nikdy nepřechází do krve.

Kapavka, na kterou laický svět rád hledívá jako na nemoc nevinnou a snadno vyléčitelnou, >nezanechávající následků<, jest naopak hrozivé zlo postihující v častých případech nejenom nositele, ale i jeho rodinu a v následcích svých i celou lidskou společnost vůbec.

Nešetří-li se nemocný při kapavce nebo léčí-li se špatně, pronikne gonococcus z pohlavních ústrojů dále a může pak způsobiti celou řadu nebezpečných a bolestných chorob. Přenese-li si někdo hnis z kapavky do oka, oslepne skoro jistě a obyčejně na obě oči.

Význam kapavky pro rodinu dán je už samou nakažlivostí této nemoci. Trpí-li kapavkou manželka, nebo byla-li nakažena mužem, což bývá pravidlem, mohou se dostaviti pro ženu následky zhoubné. Tak na př. onemocněním stíží se průběh šestinedělí a vznikají závažné nemoci nervové.

Kromě toho je tu však i nesmírné nebezpečí pro potomstvo.

Novorozeným dětem hrozí v první řade úplné oslepnutí jestliže se gonokokky při porodu dostaly do oka dítěte. Toto nebezpečí lze ovšem zmenšiti profylakčními opatřeními (Crdé) nicméně, a přes to je nutno přičítati spousty případů oslepnutí novorozenců kapavce matčině.

Statistické údaje mluví tu velmi jasně. Osleplých následkem nákazy kapavkou při porodu bylo v různých ústavech pro slepce ošetřováno (Blaschko):

všech chovanců

v ústavě v Berlíně..... 21,3% v ústavě ve Vídni...... 31,0% v ústavě v Bratislavě.... 35,1% v ústavě v Budapešti.... 47,9% v ústavě v Mnichově.... 73,8%

Možno počítati, že v německých říšských ústavech pro slepce průměrně 25,83 procenta všech oslepnutí přičísti dlužno kapavce.

Jedním z nejzávažnějších následků kapavky je z veliké části neplodnost manželství. Statistických dokladů je veliké množství, sem tam se poněkud rozcházejících. Jsou autoři, kteří uvádějí, že neplodných manželství následkem kapavky je dokonce 70 procent.

Nebezpečí kapavky je konečné tím větší, že je to nemoc nesmírně rozšířená.

Příjice není (jako měkký vřed nebo kapavka v počátcích svého průběhu) onemocněním místním, nýbrž rozšiřujíc se krví rychle do celého těla, je hned od svého vzniku onemocněním celkovým, konstitucionelním.

Zákeřnost této strašlivé choroby spočívá v tom, že její první (celkem nepatrné) známky (primérní sklerosa, tvrdý vřed) objevují se někdy tři až čtyři neděle po nákaze a zhusta bývají zanedbány jako zjevy bezvýznamné.

Nevyléčí-li se nemocný úplně, nastávají často po dlouhém období zdánlivého zdraví pathologické změny srdce a krevních cév, zachvacován bývá mozek (progresivní paralysa), mícha (vysýchání míchy, tabes), oči (oslepnutí), kosti a kterýkoliv jiný orgán těla lidského, v němž nalezly útočiště zbytky spirochaet při boji se specifickými léky.

Příjice při správném léčení je zcela vyléčitelná. Obávané následky její dostavují se většinou jen u případů, které nebyly vůbec, nebo nebyly řádně léčeny. Nesnáz a nebezpečí zdají se spočívati v tom, že dosavadní a jistě úctyhodné vymoženosti vědy lékařské (specifické léčení rtutí a salvarsanem, Wassermannova reakce pří zkoumání krve a moku mozko-míchového) nestačí, aby se dalo s naprostou jistotou o některém případu tvrditi, že je skutečně vyléčen úplně.