K§ 14.

Osnova zákona nařizuje zrušení všech nevěstinců.

Proti systému bordelování nevěstek lze uvésti celou řadu vážných námitek, kterých nesmí přehlížeti žádná státní správa. (Viz >Vadyreglementace<.)

1.Nikdy se nepodaří kontrolovati veškeru prostituci v bordelech, kde najdou umístění a kontroly jen mizívá procenta prostituujících se žen.

2. Bordelování nevěstek šíří zhýralství a cynismus mezi mládeží, která by bez bordelů mohla mravní zkáza být valně ušetřena. Je známo, že bordely jsou navštěvovány z větší části mladými hochy do 20 let, ba není řídký případ, že už 16letý a ještě mladší chodí do bordelů pravidelně. Je dále známo, že mezi středoškolskými studenty zpravidla od sexty, někdy už od kvarty počínaje, nejsou pohlavní choroby žádnou zvláštností. Vedle toho jsou bordely často sídlem perversního ukájení pudu pohlavního a jsou vůbec vysokými školami pohlavních výstředností.

3. Udržují řemeslo kuplířů a dohazovačů i obchod děvčaty.

Návštěvníci bordelů touží po stále čerstvém zboží. Fluktuace mezí bordelovými nevěstkami je proto značná, je tu stálá výměna nevěstek. Bez bordelů klesl by obchod děvčaty na minimum. Poptávka po takovém zboží je ve všech zemích, kde bordely existují, velice živá. Velká část potřeby v Německu je kryta dovozem prostitutek z Čech a Moravy. Nejvíce děvčat potřebují však bordely americké, a tu to byly opět naše země, dále pak Uhry, Rumunsko, Halič i Rusko, které dodávaly a ještě nyní dodávají mnoho bílých otrokyň hlavně do jižní Ameriky (Argentina). Nyní je centrem obchodu s děvčaty Nový York, kde zámořští kuplíři dobývají si podplácením dostatečně volnosti ve svých obchodech, rozhozených po celé Americe, ba zasahují i do Jižní Afriky a Asie.

4. Bordely usnadňují lenošivým a mravně porušeným děvčatům poslední, k prostituci vedoucí krok. Obyvatelka bordelu nemusí se starati o nic než o parádu, vše ostatní, zvláště byt a strava, jsou jí poskytovány bez namáhání.

5. Život v bordelu ovšem působí na děvčata zhoubně jak v ohledu morálním,tak i tělesném. Alkoholismus, který tu pravidlem patří k řemeslu, stálý pobyt v místnostech nevětraných, se vzduchem zkaženým kouřem doutníků, lenošný život beze všech ušlechtilejších vznětů, vyčerpání nedostatečným spánkem a excessy strhají v několika létech zdraví žen i velmi robustních. Ženy k tuberkulose inklinující jsou ztraceny neodvratně.

I po stránce hospodářské je nevěstka v bordelu ubohým tvorem bez práva - je pariou. Je v neustálé hmotné odvislosti od majitele bordelu. Vše, co se jí poskytuje, započítává se tak, že z dluhů nevychází, a už tím jí bývá znemožněna neb aspoň velmi ztížena případná změna zaměstnání. Je to moderní otroctví.

6. Nevěstky v bordelu musí se podati vždy a každému sebe odpornějšímu muži, jejich lidská důstojnost jest úplně zašlapána v prach. Mimo to jsou často sexuelně přemáhány. Není vzácností, že jedna prostitutka vystřídá za noc 10 mužů i více. Za války viděli jsme v Praze, že před bordely stály celé >fronty< vojáků. Neustálé střídání mužů u několika málo nevěstek způsobuje u bordelovaných daleko častější pohlavní choroby, nežli u.volných. Také dřív onemocní. Podle petrohradské statistiky Sperkovy onemocní v bordelu příjicí každá prostitutka během tří let, volná teprve během pěti let.

7. Následkem této velké promiskuity(vystřídání celých řad mužů u jedné nevěstky) zvyšuje se v bordelu nebezpečí pohlavních nákaz ve značné míře. Stačí v každém bordelu jediná nemocná prostitutka v infekčním stadiu, aby celá dlouhá řada mužů byla infikována. Tyto pak, nepodléhajíce při systému reglementačním zdravotní kontrole vůbec, šíří nákazu do nekonečna.

8. Nejvážnějším důvodem pro zachování bordelů a reglementace vůbec bývá, že v bordelech možno nejsnáze a nejpohodlněji konati pravidelné lékařské prohlídky a tím jaksi zaručiti neškodnost prostitutek. Řekli jsme již, že každá z nevěstek má aspoň chronickou kapavku a aspoň l třetina z nich latentní syfilis. A na tyto choroby se právě zde nehledí.Přísná zdravotní kontrola prostitutek uvedla by tudíž reglementační systém ad absurdum.

Lze však také dokázati, že právě v bordelech bývá skoro pravidlem morbidita venerických chorob nevěstek větší nežli u volných, neb t. zv. tajných prostitutek.

To dokazují statistiky všech reglementačních států.

9. S právního stanoviska jsou bordely stejně jako kontrolovaná prostituce pouze trpěným zařízením. A tu lze uvésti proti nim stejné důvody, které už byly proneseny proti reglementaci vůbec.

Kuplířství a obchod s děvčaty jsou trestné, ale kde jde o existenci bordelů, tam se trpí a správní úřady se proti jejich trestným činům, veřejně páchaným, neobrní.

Pro zachování bordelů bývají uváděny skoro stejné důvody, jako pro zachování reglementace prostituce. (Viz >Vady reglementace<.) Stručně opakujeme.

1. V nevěstincích prý se prostituce koncentruje, lokalisuje, a stává se tím zdravotnímu i policejnímu dozoru přístupnější. Že však v bordelích je koncentrováno jenom naprosté mizivé procento prostitutek, k tomu se nehledí.

2. Provozování prostituce jest prý před zraky veřejnosti skryto snáze v bordelích. Volné prostitutky svým obtěžováním chodců na ulici, svým vystupováním ve veřejných místnostech tvoří stále nebezpečí veřejné mravnosti. Avšak počet bordelů klesá i tam, kde se jejich existenci neklade žádných překážek v cestu, např. ve Francii nebo v Praze za rakouského režimu. A tak bordely v posledních desítiletích století XIX. vykazují stále pokles, ve všech evropských městech, a to jak do počtu domů, tak i co do počtu ubytovaných nevěstek.

Výkaz o nevěstincích v Československá republice (v r. 1920). Úhrnný počet nevěstinců: 398; úhrnný počet umístěných nevěstek: 1250. Čechy: nevěstinců 305, prostitutek 651 (Praha: nevěstinců 18, prostitutek 104) Morava: nevěstinců 43, prostitutek 262 (Brno: nevěstinců 18, prostitutek 116), Slovensko; 41 nevěstinců, prostitutek 263 (Bratislava: nevěstinců 7, prostitutek 62), Slezsko: nevěstinců 9, prostitutek 74 (Opava: nevěstinců 2, prostitutek 21).

V letech 1832-1836 bylo v Paříži asi 199 nevěstinců s 922 děvčaty (asi při 900.000 obyv.), a ač přibylo obyvatelstva o miliony, klesl počet nevěstinců do roku 1903 na 47 se 387 prostitutkami.

Příčiny lze hledati v tomto: Reglementace podrobuje nevěstky nejen libovolným ustanovením trestním a omezuje jejich občanské svobody, nýbrž zbavuje je v bordelích přímo svobody, vydávajíc je na pospas vykořisťování nejhoršího druhu se strany majitelů nevěstinců. Sám Parent-Duchatelet, zastánce reglementarismu a mravnostní policie nazývá bordelové nevěstky >moderními otrokyněmi< a >tažným dobytkem< (bôte de somme). Různí dohazovači a majitel bordelu těží z jejího těla tak, jako těží povozník z práce svých tahounů. Je tedy jen přirozeno, najde-li se čím dále tím méně individuí dosti tupých, kterým by život v bordelu byl snesitelný. Vedle toho mužům zralým je milejší aspoň zdání milostného dobrodružství nebo flirtu, a tuto ilusi dosáhne spíše u volných prostitutek; cynismus bordelu zabíjí předem i jen zdání >lásky<.

3. Nevěstince prý zabraňují rozmáhání se odporných prostitučních parasitů - t. zv. >pasáků< a >chraničů< - a zamezují tak mnoho zločinu. První zdánlivá výhoda je však paralysována tím, že bordely opět umožňují řemeslo kuplířů a dohazovačů; druhá tím, že mezi těmito individui je stejné procento zločinců.

4. Prostituce je prý nutným zlem. Proti tomuto názoru svědčí vše co bylo už dříve uvedeno proti reglementaci z důvodů neúčinné zdravotní kontroly, vratkosti a škodlivostí hesla o >nutném zlu< a nemožnosti koncentrovati aspoň větší část prostitutek v bordelích.

5. Rovněž námitky, že zrušením bordelů nastalo by rozmnožení nemanželských dítek a zvláště zločinů násilného smilstva, byly v téže kapitole vyvráceny, nebo uvedeny na pravou míru.

6. Bordely prý by zrušením nezmizely, nýbrž existovaly by prý v jiné zhoršené formě dále. Ale i tam, kde reglementace kvete nerušeně dále, bordely rychle a neodvratně mizejí; aby na místě bordelů nevzniklo zařízení horší, o to právě zasazuje se osnova zákona proti pohlavním chorobám. Opřeny o řádný zákon, budou moci úřady systematicky a důkladně potlačovati výstřelky prostitučního života, které by znovu chtěly oživiti zrušené bordely. Ovšem je jisto, že proti zákonu bude hřešeno, to však je osud zákonů všech. S některých stran velebí se >kasernování prostituce< ve zvláštních ulicích; u nás byl v tom směru r. 1919 podán návrh v městském zastupitelstvu pražském. Nelze upříti, že toto zařízení má řadu výhod. Prostituce a vše, co s ní souvisí, je tu omezeno na jedinou ulici, kde smějí prostitutky bydleti. Jsou volné a neodvislé od svých příživníků a chráničů.

Od bordelů, kterým se kasernovaná prostituce poněkud podobá, liší se tím, že tu není podnikatele, který by se dělil s prostitutkou o zisk.

Proti tomu jsou však i vážné námitky celkem stejné, které se uvádějí proti reglementaci vůbec. Takové ulice možno zaříditi jen za zvláště příznivých lokálních poměrů; pro velká města pak se nehodí už proto, že vždy jen malá částka prostitutek dá se stěsnati do jedné nebo jen několika ulic.

Volné prostitutky jistě budou vedle nich existovati dále. I za míru byla tu překážkou vysoká cena pozemků a domů, jež bylo nutno zakoupiti; tato překážka se ovšem dnes jistě zdesateronásobnila. Není také lehko zlomiti odpor sousedů proti umístění takovýchto středisek hromadné neřesti, která okolní pozemky a domy znehodnocuje; nemluvě ani o tom, že i v mravním a společenském ohledu zdiskreditují celou čtvrt, v níž kontrolní ulice leží. Bylo také navrhováno reformovati dosavadní bordely v tom směru, aby víc odpovídaly požadavkům zdravotnictví. Tak příkaz úřední, používati pří pohlavním styku různých profylaktických desinfekčních prostředků, jež prostitutka má míti na skladě a při souloži je má hostu nabídnouti (např. kalomel, borová mast, vyplachování desinfekčními roztoky, gumové praeservativy a pod.). Tento požadavek není nikterak reformou, nýbrž požadavkem zdravého rozumu a všechny lepší bordely jej dávno již zavedly samy.

V nevěstincích udržovaných ve válce za frontou (na př. ve Varšavě) zařídil dr Lesser pro nevěstky v tom směru celou školu, odměňoval chápavé a trestal liknavé. V některých rakouských bordelech za frontou opět byli ustanoveni poddůstojníci zvláště k tomu účelu, aby dohlíželi, zda nařízená desinfekce po souloži skutečně se provádí. Jiný návrh žádá, aby muž v bordelu byl dříve lékařsky prohlédnut, a je-li nemocen, odmítnut. Je zbytečno s tímto návrhem polemisovat, poráží se sám, kdežto dříve uvedený o dozoru poddůstojníků vyplývá z důsledně provedené reglementace a má ovšem jen ve válce vyhlídku na ideální provedení. Je nesporno, že při každé mimomanželské souloži a zvláště s prostitutkou je nutná největší opatrnost a použití všech dobrých profylaktik žádoucno.

K § 15.

Osnova zákona obsahuje podnět, aby zřízeny byly zvláštní státní ústavy, ve kterých by se dostalo dočasného útulku a příležitosti k nápravě prostitutkám.

Pomýšleno tu předem na ústavy založené a vydržované organisacemi dobrovolnými, jímž by mohl stát poskytovati dle potřeby subvence. Pokud by nestačily naléhavé potřebě, nezbývalo by než zříditi ústavy státní.

Myšlenka záchrany prostitutek v ústavech není nová a dodělala se v jiných zemích (v Německu a v Anglii) značných úspěchů. Nelze ovšem zapříti, že výsledek vždy závisí nejen od programu takových ústavů, ale i od způsobu jeho provádění. Vedení ústavů má sice veliké možnosti k dosažení vytčeného cíle, ale též nesmírné obtíže, k jejichž zdolání je nezbytná veliká odborná zkušenost, rozhled a takt.

Mají-li ony ústavy splnit svůj úkol, nesmějí se státi předem obávanými věznicemi nebo donucovacími pracovnami, nýbrž musí mít charakter ryze humánních-institucí, kde spravedlnost a lidskost musí pracovati ruku v ruce o záchraně zbloudilých nešťastníků.

K § 17.

Ochrany nezletilé mládeže před nezřízeným pohlavním životem a zejména ochrany ženské mládeže před prostitucí docíliti možno jednak intensivním poučováním v rodině, ve škole i na veřejnosti, jednak přímým zakročováním na půdě zákona. Zavržení hodný nešvar patentování nezletilých děvčat na nevěstky zápisem do prostitučního seznamu odpadne odstraněním reglementace. Stav dosavadní příčí se zdravému rozumu a všem zásadám výchovy i řádné zdravotní správy. Je nesporno, že nejvíce dívek propadá prostituci právě ve zcela mladých letech. Augagneur navrhoval zákonné ustanovení, aby nedospělá dívka nikdy se nesměla oddati prostituci, a aby v případě renitence byla až do zletilosti chována v polepšovně - a to právě vzhledem ku zkušenosti, >že nepropadne-li žena prostituci před 21rokem, nepropadne jí už zpravidla ani později<.

Přísně prováděná ochrana mládeže před zpustlým životem je tudíž nejúčinnější zbraní proti prostituci, neboť jí odnímá dorost. Pro nápravu zpustlé mládeže zakročiti možno podle dosavadních předpisů civilně a trestně-právních. Té doby pracuje se též o osnově zákona o ochranné péčí o mládež. Nařízením budou vydány prozatímně předpisy k provedení § 17 osnovy. Pozoruhodným po té stránce je např. pruský zákon k ochraně osob mladistvých (Fürsorgegesetz) ze dne 2. července 1900, podle kterého, hlásí-li se dívka mladší 18ti let jako prostitutka, nesmí býti zapsána, nýbrž musí býti předvedena soudu mladistvých, který jí zpravidla nařídí umístění ve výchovném ústavu.

ODDÍL III.

K §§ 19 a 20.

Zákonný trest má stihnouti každého, kdo jiné osoby ohrozí pohlavní nákazou.

Některé cizí trestní zákony vykazují zvláštní předpisy o trestnosti nákazy, resp. ohrožení nákazou pohlavními chorobami: tak na př. Dánsko (§ 181 tr. z.), Finsko (K 20, § 131), Norsko (§ 155 fr. z.), Švédsko, Švýcary (osnova z roku 1908, čl. 79). V Německu platí v tomto směru § 3 cit. již nařízení pro potírání nemocí pohlavních ze dne 11. prosince 1918.

Trestní zákoníky ostatních kulturních států obsahují zpravidla všeobecné trestní předpisy o poškození na těle, které v nedostatku speciálních předpisů možno vztahovati i na nákazu pohlavními chorobami.

Platný trestní zákon rakouský obsahuje pouze takovéto všeobecné trestní předpisy o poškození na těle (§ 335 a § 431 tr. z.). Dále spadá sem § 5, č. 3 zákona ze dne 4. května 1885 č. 89 ř. z., týkající se ohrožení pohlavní chorobou, způsobenou nevěstkou. Připomenouti sluší, že osnovy nového trestního zákona z doby předválečné vykazovaly již zvláštní normy a trestnosti podobného ohrožení zdraví.

Tyto všeobecné předpisy nestačí k dosažení cíle, jichž má trestní norma ve příčině pohlavních nemocí dosáhnouti. Je ovšem pravda, že i tyto předpisy byly by znamenitou zbraní proti šíření chorob, jen kdyby se jich používalo. Ale je známo, že právě ve věci nemocí pohlavních bylo těchto předpisů používáno co nejřidčeji, poněvadž každý se raději vyhne projednání svého choulostivého případu před fórem veřejným.

Speciální norma je dále nutna už vzhledem k tomu, že smysl uvedených všeobecných zákonných předpisů je příliš málo jasný a zřejmý. Pohlavní styk osob pohlavně chorých nepokládá se všeobecně za trestný; musí tudíž býti jeho trestnost nějak zřejmě a výslovně prohlášena, aby bylo veřejné svědomí v tomto směru vyburcováno. Vždyť i někteří právníci pochybovali o tom, zda možno uvedených trestních předpisů použíti vzhledem k nákaze pohlavní, poukazujíce na dva specielní trestní předpisy (§ 379 tr. z. a § 5 tuláckého zákona) jako na jediné, při kterých zákonodárce chtěl stanoviti trestnost přenesení pohlavních chorob.

Při trestnosti nákazy všeobecné a pohlavní zvláště je velmi nesnadno dokázati kausální spojitost mezi činem a trestním následkem. Nakazil-li se někdo a obcoval-li před tím s někým toutéž chorobou postiženým, nemusí to vždy ještě znamenati, že choroba získána byla právě z tohoto obcování. Svědectví postiženého, že nebyl dříve nemocen, neb že s jinou osobou než s nařčenou neobcoval, je velmi nespolehlivé.

Nemůžeme tudíž vždycky dokázati poškození; můžeme však zpravidla dokázati ohrožení, t. j. obcování v čase, kdy nemocný o své chorobě a její nakažlivosti věděl a přece jen vešel ve styk s osobou druhou.

Na druhé straně bylo by nespravedlivo, trestati někoho, kdo způsobil nákazu a netrestati druhého toutéž chorobou stiženého, který pohlavně obcoval a šťastnou náhodou nákazy nezpůsobil. Tu by se trestnost činila závislou od okolností zcela nahodilých.

Nutno se tudíž přidržeti konstrukce deliktu ohrožujícího zdraví.

Řídky budou případy, kdy někdo nákazu způsobí úmyslně. Většina bude těch případů, kde ohrožoval viník vědomě, t. j. podnikl soulož, ačkoliv věděl, že je stižen nakažlivou pohlavní chorobou, aneb kde ohrožoval z nedbalosti, t, j. nevěda o své chorobě, ačkoliv při náležité opatrnosti o ní věděti mohl a věděti měl. Podotčeno budiž, že názvosloví toto souhlasí s oním, jež zvolila připravovaná osnova nového trestního zákona.

Mohlo by se též namanouti, že je těžko v některých případech rozhodnouti ex post, šlo-li u obviněného vůbec o chorobu pohlavní, natož stanoviti, byla-li ve stadiu infekčním. Za předpisů dosud platných nelze ovšem oprávněnost této námitky popříti. V navržené osnově zákona je však stanovena povinnost léčení chorob pohlavních a povinnost lékařů poučiti důkladně nemocné, upozorniti je na trestnost přenesení nákazy a dáti si všecko to od nich stvrditi. Za těchto předpokladů může býti ustanovení o trestností pohlavního ohrožení účinně použito.

Kromě toho nutno vzíti v úvahu i ony řídké případy, kdy choroba pohlavní, zejména syfilis, je způsobilá, aby ohrozila zdraví jiných nikoliv stykem pohlavním, nýbrž jiným obyčejným způsobem. Je tu možná nákaza půjčením cigaretové nebo doutníkové špičky, pitím z jedné nádoby, použitím jedné a téže píšťaly ve skelných hutích, kojením dítěte syfilitickou kojnou nebo nakažení kojné syfilitickým kojencem, nákaza malými dětmi danými v ošetřování, nákaza přenesená v holičské dílně, nákaza lékařů, a porodních babiček při provozování jejich prakse, nákaza očkováním, polibkem atd. Nákazy tyto jsou ovšem v našich poměrech řídké. Ve Vídni např. 10letou statistikou zjištěno bylo jen 4 1% nákaz extragenitální příjice (Neumann). Jinde nejsou čísla větší, jistě že nepřekročují 10 %. V krajích méně kulturních tyto případy naopak převažují. Tak v některých krajích Ruska 70 % všech luetických (příjičných) nákaz děje se stykem mimopohlavním (Petersen). Při ruské anketě 1884/5 referováno bylo, že v gubernii vladimírské jen 9 % nákaz syfilitických způsobeno bylo souloží, v Kursku jen 7,9 procent, v gub. Černigovské (Ponafievsk) jen 5 % (Genoropitovcev).

Bylo třeba tudíž stanoviti i trestnost takové nedbalosti, která je s to, alby ohrozila zdraví jakýmkoliv jiným způsobem, než stykem pohlavním. Uvedený delikt bude stíhán z moci úřední. Jako typické takové ohrožení vytčeno je v §u 20 ohrožení kojence syfilitickou kojnou, jakož i případ opačný, kdy totiž syfilitickým dítětem jest ohrožena kojná, neb jiná osoba, jejíž péči takové dítě je svěřeno se zatajením jeho nemoci. V takovém případě má viník býti stíhán podle ustanovení § 19. Poněvadž ale skutečné ohrožení nebude vždy moci býti dokázáno, má býti trestno - arci jen úřadem správním dle §u 18. Jen v tom případě, když někdo uvede v nebezpečí pohlavní manžela, neb snoubence svého, druha neb družku, bude sice také stíhán žalobou veřejnou, ale jen k návrhu ohroženého.

Stíhání z moci úřední zasáhlo by tu příliš hluboko v život rodinný, způsobilo by případně rozvrat a katastrofu, která v nejčastějších případech (skutečně již vzniklé nákazy) byla by nejen zbytečná, ale spíše i škodlivá.

Povinnost náhrady plného odškodnění (obč. zák.) za způsobení nákazy je požadavek spravedlivý a samozřejmý. V úvahu by mohla přijíti otázka, zda nebylo by záhodno stanoviti určitou maximální dobu, po kterou mohly by viníka stíhati náklady za léčení. Dobu takovou (přibližného vyléčení) podle úsudků znalců stanoviti nelze, poněvadž doba léčení bývá odvislá od velmi mnoha individuelních činitelů. Proti případnému umělému prodlužování léčení neb jeho zanedbávání bude mít odsouzený vždycky možnost hledati ochrany u zdravotních úřadů, které nemocného předvolají a zařídí potřebné vyšetření a léčení.

 

K §21 a 22.

Jak bylo již výše vyloženo, nesou se zásady osnovou přijaté k tomu, aby zrušena byla kasta nevěstek z povolání - zvlášť pronásledovaná a případně zvlášť privilegovaná. Prostituce tím ovšem nevymizí, ale podléhati má budoucně jen takovým obmezením, jaká v zájmu veřejného zdraví a veřejné mravnosti a pořádku budou uložena. Podstatný rozdíl mezi normami dosavadními a osnovou nově zaváděnými je ten, že tyto předpisy budou platiti všeobecně, tedy nikoli pouze pro nevěstky. Vybízení ke smilstvu nebo nabízení se k němu na místě veřejném, svádění osob mladistvých, provozování smilstva způsobem pohoršlivým pro spoluobyvatele domu neb sousedy dopustiti se může každý, nejen >veřejná< nevěstka, a bude proto po zákonu trestán. Platné trestní zákony dosavadní neobsahují zvláštních předpisů proti takovým skutkům - bylo tudíž nutno pojmouti je do této osnovy, s jejíž látkou velice úzce souvisí, arci bez újmy platnosti ustanoveních obecných zákonů trestních.

Při úpravě nového trestního zákona bude lze ustanovení těchto paragrafů zahrnouti v tento nový trestný zákon a bude toto jíž jaksi přípravou pro nový trestní zákon.

ODDÍL IV.

K § 24.

Výsledek navrhovaných reforem záviseti bude zajisté v první řadě od způsobu, jak bude zákon prováděn.

Hlavní váhu klásti je tu na hygienický, zdravotní ráz všech opatření, aby ti, jichž se omezující ustanovení zákona týkají, necítili se býti podrobeni nějaké odiosní policejně-trestní kontrole. Z toho důvodu stanoví osnova, že provádění zákona má býti vloženo do rukou oněch státních úřadů (v území druhdy uherském vrchnosti administrativní), které obstarávají veřejnou opravu zdravotní.

Po stránce formální se navrhuje, aby osnova zákona byla Národním shromážděním projednána a schválena. Zároveň se projevuje přání, aby byla přikázána v senátě výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu, sociálně politickému a rozpočtovému, po jejím schválení senátem pak ve sněmovně poslanecké výboru zdravotnímu, sociálně-politickému a rozpočtovém u ku podání zprávy vždy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 25. května 1921.

Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Dr. Procházka v, r.