§ 48.

Osnova navrhuje doplnění původního znění ustanovením, že právo náhradníků k nastupování za členy obecního zastupitelstva nastává teprve od doby, kdy obecní zastupitelstvo se bylo ustavilo. Tím má býti zabráněno nesrovnalosti, aby se volby starosty obce, náměstků, a členů obecní rady směl zúčastniti i občan, jemuž v době dotčené volby nepřísluší ještě pasivní volební právo. (Theoreticky je pak možno, že by v ustavující schůzi bylo náhradníků více než dvě třetiny a že by se voliti musily osoby nepřítomné.)

§ 58. řádu volení osnova nepřevzala z toho důvodu, že strany mají možnost,a i povinnost sdělati kandidátní listinu tak, aby byl dostatečný počet členů i náhradníků.

§ 49.

Navrhuje ustanovení, řádu volení z r. 1919 neznámé, jehož nedostatek však těžce byl v obcích pociťován, totiž ustanovení o tom, kdy se členství v obecním zastupitelstvu a tudíž i v obecní radě pozbývá. Ustanovení ad l-3 plynou z předchozích ustanovení osnovy. Ustanovením odst. 4. snaží se vládní osnova vyhověti četným přáním všech politických stran, jež projevena byla nejen v denních listech, nýbrž i v ústavním výboru poslanecké sněmovny N. S.

Zásada poměrného zastoupení v celém obvodu republiky přijata sympaticky, ovšem vyžaduje, aby ten, kdo převzal od strany mandát, mandát ten vykonával také po celé období volební, jako příslušník strany, poněvadž by jinak zastoupení strany v obecním zastupitelstvu neodpovídalo poměru hlasů pro stranu tu při volbách odevzdaných. Jest však těžko zjistiti kriterion pro rozhodnutí, kdy občan přestal býti příslušníkem strany, kterou byl kandidován, a nelze zejména ponechati jen úsudku spoluzvolených členů obecního zastupitelstva, zda občan dotčený členem strany je, či nikoliv. Nelze zejména připustiti, aby již pouhé hlasování pro návrh druhé strany - i kdyby se dělo několikráte po sobě - stačilo za důkaz o vystoupení ze strany, poněvadž by se tím znemožnila volná úvaha členů obecního zastupitelstva o předložených návrzích a celé jednání obecního zastupitelstva vzalo by na se ráz přísného stranictví, jež by se uplatňovalo jen ku škodě obce. Proto vládní osnova taxativně vypočítává případy, kdy člen obecního zastupitelstva může býti členství zbaven, vyslovení o ztrátě mandátu svěřuje dohlédacímu úřadu a připouští stížnost k vyšší instanci, tedy pravidelně k zemské politické správě, u měst statutárních, s regulovaným magistrátem a municipálních k ministerstvu vnitra. Taxativně vypočtené případy ztráty mandátu v obec. zastupitelstvu navrhuje pak osnova tyto:

1. Prohlásil-li člen obecního zastupitelstva písemně, že vystupuje ze strany, kterou byl kandidován; stačí také prohlášení protokolární ve schůzi obecního zastupitelstva nebo obecní rady; případy tyto budou ovšem velice řídké a proto osnova navrhuje dále:

2. aby dohlédací úřad vyslovil ztrátu mandátu v případu, že více než polovice členů obecního zastupitelstva zvolených kandidátní listinou téže strany, potvrdí písemným prohlášením, že občan dotčený ze strany vystoupil. Podmínka nadpoloviční většiny kladena jest zde z toho důvodu, aby vyloučeny byly možné jinak námitky rázu čistě osobního, a aby pro případ rozejíti se původní strany, dána byla legitimace k návrhu jedině tehdy, zbyla-li ze strany aspoň nadpoloviční většina; jinak bylo by úřadu těžko rozhodnouti, která část členů zastupitelstva ze strany vystoupila;

3. bezpečný důkaz o přestoupení lze opatřiti výslechem místních činovníků strany, k níž člen obecního zastupitelstva přestoupil. Vedle toho bylo uvažováno i o případu ztráty mandátu, lze-li dokázati, že dotčený člen obecního zastupitelstva již v ustavující schůzi volil proti kandidátní listině strany, která jej do obecního zastupitelstva vyslala při témž ovšem onus probandi by náleželo tomu, kdo domáhá se vyslovení ztráty mandátu. Poněvadž však volba je tajná a důkaz bylo by bez porušení tajnosti stěží provésti, bylo od návrhu dotčeného upuštěno.

§ 50.

Osnova navrhuje doplnění slovy: >Podle ustanovení obecního zřízení< a >Písemné pozváni budiž doručeno každému zvolenému zvláště a mimo to vyvěšenoobvyklým způsobem v obci< z toho důvodu, aby bylo jasno, že pro svolání ustavující schůze obecního zastupitelstva platný jsou předpisy obecního zřízení.

Poslední odstavec § 50. navrhuje osnova proto, aby bylo nesporno, kdy a komu skládají náhradníci slib.

§ 51.

Ustanovení, že dva náměstkové volí se toliko v obcích, jichž obecní zastupitelstvo čítá aspoň 24 členů a při menším počtu členů pouze tehdy, uplatňuje-li jedna ze stran nárok na druhého náměstka, odůvodněno je tím, že osnova nezná volby podle relativní menšiny, a poněvadž v menších obcích nevyžaduje úřední agenda aspoň pravidelně více náměstků. V těchto obcích bude tedy vždy jen jeden náměstek, byla-li předložena jen jediná kandidátní listina.

Poslední odstavec nařizuje výslovně, že se volba musí konati hlasovacími lístky.

§ 52.

Osnova navrhuje zvláštní ustanovení pro volbu obecní rady pro případ, že ve smyslu § 20. volba odpadla následkem předložení toliko jediné kandidátní listiny, a to toho obsahu, že veškeré volby dějí se tu nadpoloviční většinou hlasů z celého obecního zastupitelstva; jiný způsob při jediné straně není možný.

V druhém odstavci doplňuje se ustanovení o neplatných hlasovacích lístcích tím, že takovými jsou - a tudíž se při skrutiniu nepočítají - i lístky prázdné.

§ 53.

Podstatnou změnou proti dosavadnímu stavu navrhuje osnova pro volbu starosty, a to ustanovením, že se volba starosty musí vždy díti z plena obecního zastupitelstva. Ustanovení řádu volení v obcích z r. 1919, které v prvé řadě respektovalo zastoupení menšin v úřadě prvého nebo druhého náměstka, vedlo totiž k četným sporům, zejména při volbách doplňovacích, a bylo, jak praxe dokázala, i neúplné, a to i tam, kde šlo o volbu zastupitelstva podle relativní většiny.

Stalo se totiž, že po volbách, provedených podle relativní většiny, rozdělilo se obecní zastupitelstvo ve dvě stejně silné strany, což ovšem jest možno jedině v případě, kde jde o obecní zastupitelstvo se sudým počtem členů. Strana A dobyla 6 mandátů, strana B dobyla rovněž 6 mandátů. Podle ustanovení § 61. řádu volení volil se starosta a jeho náměstek nadpoloviční většinou hlasů, a to podle 3. odstavce § 60. nejdříve volil se starosta, pak jeho náměstek. Kandidát starostenství strany (skupiny) A obdržel 6 hlasů a jeho proti-kandidát obdržel také 6 hlasů, a poněvadž žádný z kandidátů neobdržel nadpoloviční většiny, provedla se volba užší s týmž výsledkem; poněvadž i užší volba skončila bezvýsledně, rozhodnuto bylo losem a zvolen starostou stoupenec strany A a strana B vyšla při volbě starosty naprázdno.

Po volbě starosty - jímž zvolen stoupenec strany A - přikročeno k volbě starostova náměstka; Při prvé volbě obdržel kandidát strany A 6 hlasů - poněvadž občan vylosovaný za starostu má právo voliti svého náměstka - a kandidát strany B obdržel rovněž 6 hlasů; po bezvýsledné užší volbě, kde oba kandidáti obdrželi po 6 hlasech, nastala nutnost volby losem a vytažen z volebního osudí náhodou znovu stoupence strany A. Následkem toho získala strana A s počtem členů zastupitelstva 6, starostu i náměstka, kdežto strana B s týmž počtem členů obecního zastupitelstva vyšla při obojí volbě zcela na prázdno, ač při duchu řádu volení jest nesporno, že má míti zákonem chráněný nárok na náměstka starostova. Podle § 63. řádu volení konala se volba členů obecní rady - v tom případě mimo starosty a jeho náměstka - ještě volba dvou členů rady obecní, a to zase nejprve z plena podle zásady většiny nadpoloviční, a byla-li prvá volba bezvýsledná, provésti se musila volba užší, a když i při této volbě byla rovnost hlasů, rozhoduje los. A tu nebyla vyloučena možnost, že při disciplině obou stran a při nahodilém štěstí strany A zvoleni budou i oba členové obecní rady losem ze strany A, a že strana B ze 4 míst v obecní radě nezíská ani jednoho, leč by podle zásady poměrného zastoupení měla jinak nároku na náměstka a jednoho člena obecní rady. V praxi nebyl los pro stranu B tak krutý a náhoda přikázala straně B aspoň jedno místo v obecní radě; avšak nepopřeno zůstane, že v případu, kde jde o obecní zastupitelstvo se sudým počtem členů, třeba pamatovati na případ, že obě strany jsou počtem hlasů sobě rovny a nutno zákonem chrániti tu stranu, z níž nebyl losem starosta zvolen.

Při volbě starosty a náměstka uskuteční se tato ochrana ustanovením, že zvolí starostova náměstka.sama strana, z níž starosta nebyl zvolen, a kde podle § 20. volba vůbec odpadla, poskytuje osnova ochranu menšině ustanovením 2. odstavce § 60.

Avšak i tam, kde se volba obecního zastupitelstva provedla podle zásady poměrného zastoupení a kde následkem toho nařizuje § 62. řádu volení poměrné zastoupení i při volbě starosty, náměstků a členů obecní rady, mohou nastati případy, jež ustanovení § 62. neřeší a jež odůvodňují doplnění, event. změnu dosavadních předpisů. Řád volení v § 62. nařizuje, že prohlásí-li před volbou starosty obce menšina, mající aspoň čtvrtinu všech členů obecního zastupitelstva, že činí nárok na úřad druhého náměstka, volí ho sama nadpoloviční většinou, ostatní členové zastupitelstva volí pak starostu obce a prvního náměstka rovněž většinou nadpoloviční. Prohlásí-li skupina, mající nejméně třetinu všech členů zastupitelstva, že činí nárok na úřad prvního náměstka, volí ho rovněž sama nadpoloviční většinou a ostatní členové volí starostu a druhého náměstka ze sebe. Činí-li nárok na druhého nebo prvního náměstka několik skupin, přiřkne se nárok ten skupině nejčetnější a mezi skupinami o stejném počtu členů rozhodne los. Nemůže-li uplatniti nebo neuplatní-li žádná skupina nárok,u na úřad druhého nebo prvního náměstka, koná se volba starosty obce a jeho náměstků způsobem, nařízeným v § 61. řádu volení, totiž volí se členové, obecní rady, starostu a náměstka v to počítaje, z plena nadpoloviční většinou.

Textováním: >Nemůže-li uplatniti, nebo neuplatní-li žádná skupina nároku naúřad druhého nebo prvého náměstka< intendoval ústavní výbor provedení volby všech členů obecní rady z plena obecního zastupitelstva tak, že výsledek volby bude výrazem vůle většiny obecního zastupitelstva, poněvadž měl za to, že menšina, která nemá ani tolik členů, kolik činí jedna čtvrtina celkového počtu členů, nemá nároku na zastoupení v obecní radě. Zároveň byla v ústavním výboru připuštěna možnost, že i taková strana, která representuje skutečně čtvrtinu nebo třetinu všech členů obecního zastupitelstva, může z místních důvodů celé řízení obce přenechati dobrovolně většině. Nastaly však případy, kde toto ustanovení posledního odstavce § 62. nejen že neuskutečnilo intenci ústavního výboru, nýbrž naopak princip a účel poměrného zastoupeni úplně zvrátilo.

Ustanovení § 62. řádu volení v obcích bylo totiž ve všech odstavcích správné, pokud jde o obecní zastupitelstva s lichým počtem členů; avšak při počtu členů sudém nastati může zase snadno případ - a také v praxi se stalo - že v obecním zastupitelstvu jsou při ustavující schůzi jen dvě strany, a to buď následkem sdružení, buď proto, že nebylo při volbě obecního zastupitelstva více kandidátních listin než dvě. - Mají-li tyto dvě strany různý počet členů, pak posavadní ustanovení posledního odstavce § 62. řádu volení vyhovuje, neboť strana, která jest v menšině a neuplatní včas nárok na prvého neb druhého náměstka, sama sebe dává v nebezpečí, že většina zvolí nadpoloviční většinou hlasů všechny členy obecní rady ze svého spředu.

Jinak však má se věc, jsou-li obě strany počtem členů obecního zastupitelstva sobě rovny, tedy na příklad, má-li v obecním zastupitelstvu 18tičlenném strana A 9, a strana B rovněž 9 členů. Jest pochopitelné, že za tohoto poměru hlasů ani strana A ani strana B nebude míti valné chuti prohlásiti se před volbou starosty za menšinu a žádati za prvého náměstka, poněvadž by tímto činem přímo přiznala straně druhé - stejně silné - nárok na starostu a na druhého náměstka. Z důvodu toho nastává případ posledního odstavce § 62. řádu volení, že žádná strana před volbou starosty nároku na úřad prvého náměstka neuplatní a že dojde tak přesně podle zákona k volbě z plena nadpoloviční většinou hlasů. Jsou-li obě strany stejně disciplinované, nastane pak týž případ, o němž bylo mluveno již výše, totiž prvá volba i užší volba budou bezvýslednými a strany riskují volbu starosty, náměstků i členů obecní rady losem, při čemž obě mají naději, že los aspoň ve většině případů rozhodne v jejich prospěch. Že není správné, aby nebylo v takovém případě zabezpečeno poměrné zastoupení v obecní radě, jest nesporno.

Staly se však případy rázu ještě jiného, a to tehdy, když obě strany, jež o zastoupení v obecní radě mezi sebou bojují, nejsou jednorodé, nýbrž když docílily počtu polovice členů obecního zastupitelstva teprve sdružením, jež připouštěl 5. odstavec § 62. Praktický případ byl tento:

Ve straně A byly sdruženy skupiny:

a) s 8 členy

b) s l členem

celkem 9 členů

Ve straně B se sdružily skupiny:

c) se 4 členy,

d) se 3 členy,

e) se 2 členy,

celkem 9 členů.

Ani strana A ani B, spoléhajíce na disciplinu svých členů, neohlásily nároku na prvého náměstka, strana B však, snažíc se stranu A určitě poraziti, usnesla se voliti za starostu zástupce skupiny b), který bez vědomí strany, s níž se původně sdružil, kandidaturu přijal, a dav sám sobě hlas, zvolen byl deseti hlasy starostou obce. Za to hlasoval ovšem i při dalších volbách se stranou B a tak skupina A, ač byla počtem vlastních členů, 8, nejsilnější stranou v obci, zůstala v obecní radě zcela bez zastoupení a starostou obce zvolen byl občan, který pak v obecním zastupitelstvu neměl ani jediného přívržence, s nímž by býval na téže kandidátní listině.

Podle ustanovení § 66. řádu volení, uprázdní-li se za volebního období místo starosty, náměstka, člena obecní rady nebo komise, obsadí uprázdněné místo v těch obcích, v nichž provedena byla volba podle zásady relativní většiny, obecní zastupitelstvo, nadpoloviční většinou přítomných, a v těch obcích, v nichž provedena byla volba podle zásady poměrného zastoupení, obsadí uprázdněné místo členové obecního zastupitelstva téže volební skupiny doplňovací volbou podle zásady nadpoloviční většiny. - V případu prvém, totiž v těch obcích, kde se volba konala podle zásady relativní většiny a kde se koná doplňovací volba nadpoloviční většinou z plena obecního zastupitelstva, nebyla snad nikdy volba spornou. Také i v těch obcích, kde se volilo podle zásady proporce a kde při ustavující volbě každá strana uplatnila svůj nárok, daný jí zákonem na zastoupení v obecní radě, nečinila volba doplňovací žádných obtíží. Nastal však případ tento:

Zvoleno bylo celkem členů zastupitelstva 24 a z těch obdržela:

strana A 10,

strana B 8,

strana C 6 členů.

Podle zákona (§ 62.) řádu volení měla strana B nárok na prvého náměstka, strana C nárok na druhého náměstka a členové strany A měli nárok sami ze svého středu zvoliti starostu obce. Mezi členy strany C byl však velice kvalifikovaný kandidát starostenství a strana A sama dobrovolně nabídla straně C místo starosty, sama pro sebe si se souhlasem strany C vyhradivši prvého náměstka a strana B uspokojila se náměstkem druhým. Podle tohoto kompromisu volilo se z plena a zvolen člen strany C, tedy strany nejslabší, starostou obce, člen strany A (nejsilnější) prvým, a člen strany B druhým náměstkem. Co však nastane, když starosta, zvolený takto kompromisem ze strany C zemře nebo úřadu svého se vzdá?

Podle ustanovení § 66. řádu volení mají místo starosty obsaditi členové téže volební skupiny, k níž starosta náležel, a měli by tedy v uvedeném případu voliti starostu členové strany C, strany nejslabší, poněvadž i při ustavující schůzi byl starosta obce zvolen z jejich středu.

Bylo by zcela nespravedlivo, aby strana A za to, že při volbě respektovala kvalifikaci jednoho člena strany C měla pro to vzíti újmy i při volbách doplňovacích během celého volebního období.

Aby všem těmto nesnázím bylo čeleno, nutno stanoviti, že se volba starosty ve všech případech koná z plena obecního zastupitelstva, což zajistí starostovi i většinu v obecním zastupitelstvu a bude vyloučen případ, že starosta již v prvé schůzi pro návrhy obecní rady nenajde potřebné většiny. Menšina pak chráněna je ustanovením, že po volbě starosty provedou všechny volební strany, kromě oné, z níž zvolen byl starosta, volbu náměstků.

K návrhu okresní politické správy v Olomouci precisuje osnova formu a dobu, v níž musí býti ohlášen nárok na náměstka. Poslední odstavec § 53. a poslední odstavec § 55. odpovídá odst. 8. § 8. této osnovy.

§ 54.

Ustanovení toto navrhuje osnova k podnětu okresní politické správy v Olomouci a odůvodňuje znění toto tím, že tam, kde výsledek volby starosty není ještě definitivní, volí se náměstkové a obecní rada předčasně, neboť není jisto, zda v případu nepotvrzení volby nenastanou přesuny funkcí mezi stranami.

§ 55.

Osnova vypouští především poslední větu druhého odstavce § 64. řádu volení >s tou odchylkou, že i skupina, která nemá ani tolik členů, kolik činí číslovolební, může obdržeti zastoupení v obecní radě.< Toto ustanovení způsobilo v Čechách a zejména na Moravě (Hodonín, Přerov, Kyjov a Olomouc-město) značné nesnáze. Nastaly totiž případy tyto:

Obecní zastupitelstvo čítá 30 členů, z nichž připadá:

na stranu A 10 mandátů, B 9 mandátů C 4 mandátů D 3 mandátů E 2 mandátů F 2 mandátů 30

Strana A a C se sdružily = 14. Volební komise, která měla přikázati 10 mandátů obecni rady, rozdělila mandáty takto:

A a C 14: 3 = 4 a zbytek 2 B 9: 3= 3 a zbytek 0 D 3: 3 = 1 a zbytek 0 E 2:3 = 0 a zbytek 2 F 2:3 = 0 a zbytek 2 obsazeno mandátů 8.

 

Zbylé dva mandáty přiděleny byly podle analogie § 46. řádu volení postupně oněm stranám, které vykazujíce stejný zbytek (2) obdržely při volbě obecního zastupitelstva největší počet hlasů.

Obdržely totiž:

A a C 891 hlasů a jim přikázán mandát 9,

E149 hlasů a té přikázán mandát 10,

F s 96 hlasy vyšla naprázdno.

Tento postup volební komise odpovídá úplně poslednímu odstavci § 40. osnovy a není proto třeba zvláštního dodatku o stranách,které nedosáhly volebního čísla.

Další příklad byl tento:

Strana A 11 mandátů :3 = 3 a zbytek 2 B 11 > :3 = 3 a zbytek 2 C 6 > : 3= 2 a zbytek 0 D 2 > : 3=0 a zbytek 2 obsazeno mandátů 8.

 

Komise přikázala 9. mandát straně A a vycházejíc z mylného názoru, žestrana D má nárok na mandát stejný, jako strana B, poněvadž obě vykázaly zbytek 2,dala rozhodnouti losem a los rozhodl pro stranu D.

Podle osnovy nastupuje strana D teprve tehdy, není-li postupem šetřícím quorum možnoobsaditi mandáty všechny. Poněvadž však strana B dosáhla volebního čísla avykázala větší zbytek dělení než strana C a strana D volebního čísla nedosáhla,náleží podle osnovy poslední mandát straně B.

Poněvadž vyskytly se i případy, že strana odepřela provésti volbu člena obecnírady na ni připadlého, navrhuje osnova, aby se v případu podobném místo obsadilovolbou z plena.. Aby pak odstraněn byl spor v praxi se vyskytnuvší, zda pro přikazovánímandátů v obecní radě je rozhodným počet hlasů při volbě obecního zastupitelstvanebo počet členů v obecním zastupitelstvu, rozhodla se osnova pro případ prvý, poněvadžpočet členů zastupitelstva nemusí vždy (následkem přikázání neobsazenýchmandátů podle zbytků dělení) odpovídati přesnému poměru odevzdaných hlasů.

§ 56.

Převzat byl beze změny.

§ 57.

Ustanovení § 66. řádu volení zavdalo podnět k častým pochybnostem. Předevšímnebylo stanoveno, kdo řídí volbu doplňovací; osnova vychází z názoru, že v době,kdy obecní zastupitelstvo jest ustaveno, nemůže volbu, která se koná ve schůzi obecníhozastupitelstva, říditi nikdo jiný, než kdo po zákonu ve schůzi této předsedá.Jedině tam, kde jde o doplňovací volbu starosty obce, navrhuje osnova, aby schůziobecního zastupitelstva svolával dohlédací úřad.

Ustanovení odstavce druhého odůvodňuje se úvahou, že nárok na provedení volbydoplňovací může činiti jedině ta strana, která od všeobecných voleb trvá jakocelek a která se od té doby nerozpadla; jako podmínku navrhuje tu osnova aspoňnadpoloviční počet členů strany při volbách všeobecných.

Původní ustanovení řádu volení, že volbu provedou členové obecníhozastupitelstva >téže volební skupiny< nebylo jasné, poněvadž nejsou vzácnými případy,kde strana dobrovolně volila příslušníka strany cizí, na niž by pak neprávem - připůvodním textování - právo volby přecházelo.

Odstavec třetí řeší doplňovací volbu, již původně provedly strany sdružené;poslední odstavec § 57. konstatuje výslovně, že se doplňovací volby konají nazbytek volebního období a že i při nich je třeba, aby přítomna byla aspoňnadpoloviční většina členů sboru, který má doplňovací volbu provésti.

§ 58.

Volba komisí provede se v obcích, kde byla předložena jediná kandidátní listinavždy z plena nadpoloviční většinou hlasů; jinak podle analogie volby obecní rady.

§ 59.

Zemská politická správa v Praze upozornila, že řád volení neobsahujeustanovení, zda a jak výsledek volby obecní rady a komisí má se vyhlásiti, a doporučila,aby pojat byl do zákona předpis, že dohlédací úřad z úřední povinnosti přezkoumá,zda nebyla zvolena osoba z volitelnosti vyloučená, zda nebyly do obecní rady zvolenyosoby navzájem se vylučující a že dohlédací úřad jest v kladném případuoprávněn volbu s konečnou platností zrušiti. Návrhům těmto vyhovuje § 59. osnovy.

§ 60.

K návrhu zemské správy politické v Brně a Opavě doplňuje se ustanovení řáduvolení výslovným ustanovením, že aktivní legitimaci k námitkám proti volběstarosty, náměstků, členů obecní rady a komisí mají jedině členové obecníhozastupitelstva. Odstavcem druhým dána býti má sankce úmluvám stran, uzavřeným zatím účelem, aby ve smyslu § 20. mohla volba odpadnouti.

§ 61.

Upraveno podle znění § 58. řádu volení do sněmovny poslanecké. Odstavec 5.,III., odpovídá poslednímu odstavci § 47. osnovy. - Návrh na řízení mandátnípro tresty ad II. a III. předložila zemská politická správa v Opavě.

§ 62.

V odstavci druhém byla vynechána slova: >Zachovávaje pravomoc komisí v tomtovolebním řádě ustanovených< a to k návrhu zemské politické správy v Brně, kteráupozornila na případ, že místní komise v řízení upravovacím stále vracelakandidátní listiny jedné strany vynalézajíc nové a nové formální chyby a tím mařilařádné provedení volby a že druhá místní komise prohlašovala kandidátní listinuurčité politické strany za neplatnou, ačkoliv tato žádných závad neměla aopětovala toto usnesení i po zrušení volby prvé.

§§ 63.-68.

Náhradu režijních výloh platiti mají obce státní správě za dodané formulářevyhlášek, seznamů hlasovacích a protokolů volební komise, poněvadž nelzeodůvodniti povinnost k úhradě těchto výloh se strany státu; vedle toho navrhujeosnova, aby obcím byla dána možnost formuláře ty sobě opatřiti i jinde, než u správystátní. Zvláštním ustanovením pro zastupitelstvo Velké Prahy míněny jsou zákonyze dne 6. února 1920, č. 115 a 116 Sb. z. a n.

Vyloučení Podkarpatské Rusi z platnosti navrženého zákona odůvodněnoje ustanovením § 3., ústavní listiny.

V ohledu formálním se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděnímprojednána a schválena; zároveň se projevuje přání, aby osnova byla přikázánav senátu výboru ústavně-právnímu a po schválení touto sněmovnou v poslaneckésněmovně výboru právnímu k podání zprávy ve lhůtě dle možnosti nejkratší.

V Praze dne 25. dubna 1921

Černý v. r.,
ministr vnitra.