§ 17.

V prvém odstavci ukládá se starostovi obce povinnost, předložiti jeden opis kandidátních listin dohlédacímu úřadu i tehdy, když předložena byla toliko jedna kandidátní listina a kdy tedy volba odpadá; opatření toto má zabezpečiti politickému úřadu vědomost o členství v obecním zastupitelstvu.

Návrh, aby kandidátních listin rozmnožilo se o jednu třetinu - místo původní jedné pětiny - více, než je voličů, odůvodněn jest zněním § 31., podle něhož musí se volič dostaviti k volebnímu osudí se všemi kandidátními listinami a volební komise je povinna scházející kandidátní listiny voličovi doplniti - (analogie řádu volení do poslanecké sněmovny).

Poslední věta druhého odstavce, navrhuje se z toho důvodu, aby umožněno bylo voličům ve východních částech republiky rozeznávání kandidátních listin přes to, že značná část těchto voličů neumí čísti ani psáti. Výjimečné toto ustanovení má však pozbýti platnosti koncem r. 1936.

Posavadní řád volení stanovil, že rozmnožení kandidátních listin díti se musí na vrub obce. Zkušenosti ukázaly, že toto ustanovení obce zatěžovalo finančně, a bylo zjištěno, že za tisk kandidátních listin při obecních volbách zaplatily: Brno 172.123 Kč, Opava 5008 Kč, Ústí n. L. 7780 Kč, Trutnov 3480 Kč, Teplice 1680 Kč, Liberec 2770 Kč, Král. Vinohrady 16.129 Kč, Smíchov 18.720, Karlín 7336 K, Žižkov 11.000 Kč, Cheb 2100 Kč, Praha 30.000 Kč, Znojmo 7500 Kč.

Proto přimlouvají se zemské správy politické v Praze a v Brně za to, aby celý náklad s rozmnožením kandidátních listin na obce nebyl více uvalován. Již řád volení do sněmovny poslanecké a senátu schválil zásadu, že počínaje dnem 1. ledna 1924 má polovici těchto výloh hraditi stát a polovici strany, a jest proto zásada tato odůvodněna i u obcí.

§ 18.

Osnova navrhuje, aby ohlášené sdružení listin bylo dovoleno odvolati; to se ovšem může státi jedině zmocněncem a ve lhůtě stanovené pro ohlášku sdružení, poněvadž by jinak volební vyhláška nebyla správnou.

§ 19.

Řád volení v obcích ze dne 31. ledna 1919, č. 75 Sb. z. a n., přijal ve svém § 19. zásadu fakultativního systému poměrného zastoupení toho způsobu, že podle zásady poměrného zastoupení konaly se volby ve všech obcích, které mají více než 700 obyvatelů, na Slovensku do 1. ledna 1928 více než 1000 obyvatelů.

V obcích ostatních konaly se volby podle zásady relativní většiny, leč že by do 8 dnů ode dne vyložení seznamů voličských žádala aspoň desetina voličů, aby se volba provedla podle zásady poměrného zastoupení.

Důvodem pro fakultativní povahu poměrného zastoupení při volbách obecních byly výsledky studia poměrného zastoupení ve Švýcarsku, kde obligatorní poměrné zastoupení při volbách do obcí je neznámo a kde zkušenosti učily, že i při fakultativním poměrném zastoupení rozhodl se pro tento způsob volby jen nepatrný počet obcí. Proto byla v ústavním výboru vyslovena obava, že i u nás v obcích malých bylo by provedení skrutinia při poměrném zastoupení značně obtížné, a obavy ty byly by tím větší, čím větší jest počet malých obcí. Podle statistiky z r. 1910 jest totiž obcí s počtem obyvatelů méně než 700:

v Čechách....... 6552 čili 72,8 %

na Moravě....... 1935 čili 66,6 %

ve Slezsku....... 218 čili 43,9 %

na Slovensku..... 2413 čili 67,4 %

v Podkarpatské Rusi... 197 čili 44,1 %

Obavy, vyslovené v ústavním výboru, nebyly však důvodné a zkušenosti převzaté z obcí švýcarských se v republice Československé neosvědčily. Při všeobecných volbách do obecních zastupitelstev, vykonaných v červnu 1919, volilo se podle zásady poměrného zastoupení nejen v obcích, jež mají více než 700 obyvatelů, nýbrž téměř i ve všech obcích menších, neboť i v obcích pod 700 obyvatelů - a to pravidlem - podal kvalifikovaný počet voličů žádost za provedení volby podle zásady poměrného zastoupení. Tak v politickém okresu Holešově ze 72 obcí volilo podle poměrného zastoupení 71 a jedna toliko obec podle relativní většiny, a to ještě jen proto, že zmeškala lhůtu, stanovenou pro ohlášení volby podle poměrného zastoupení. Také zemská správa politická v Brně ve své zprávě ze dne 5. ledna 1920, č. 80.364, praví: >Zkušenosti, získané při vyřizování námitek proti volbám vedly nás k názoru,že spravedlivo jest, aby volba podle zásady poměrného zastoupení byla obligatorní vevšech obcích. Již ta okolnost, že v některé obci zvítězila většina tak, ženěkdy dosti početná menšina zůstane úplně bez zastoupení, jest v přímém odporuse zásadou demokratičnosti a spravedlnosti ke všem. stranám, celý volební řádpronikající. Zkušenosti ukázaly, že v převážné většině oněch obcí, vekterých voleno bylo podle zásady relativní většiny, nestalo se to snad pouhýmopominutím strany včas zažádati, nýbrž nemravný uskok skrývajícímikompromisy, vyhlídkami na jednotnou kandidátní listinu, při čemž obyčejně stranaslabší, nezadavši o poměrné zastoupení v důvěře ve zdar kompromisu, po projitílhůty a po rozbití kompromisu protivnou stranou oklamána byvši, podlehla ve volběpodle zásady relativní většiny.<

Zemská politická správa v Praze ve své zprávě ze dne 18. března 1921, č. 661, praví: >Doporučovalo by se, aby volby děly se ve všech obcích podle zásady poměrnéhozastoupení, poněvadž zkušenosti ukázaly, že skoro ve všech obcích pod 700 obyvatelůbyly žádosti za poměrné zastoupení podávány, a kde nebyly včas podány, stalo setak buď následkem různých praktik obecních starostů a volebních stran jsoucích přivesle, anebo jen z opominutí nebo neznalosti, po případě nedbalosti dotčené skupiny,kteráž potom námitkami proti volbě právo poměrného zastoupení chtělauplatniti, čímž byly volby zdržovány. Poměrné zastoupení v obcích, kde je, vícejak jedna strana (a to dnes v každé obci) odpovídá demokratickému duchu republiky a vobcích jazykově smíšených je k ochraně menšin.<

Pokud se vůbec týče principu poměrného zastoupení, byla proti němu vznesena se strany odboru pro obecní záležitosti, jedné ze zemských správ politických, jediná námitka; totiž, že prý tato zásada přivedla do zastupitelských sborů dnešní zdivočelost, rozklad slušných státotvorných elementů, které i obce udržovaly na dosavadní výši její, a rozvrat obecních financí i stálostí její politiky, takže klidná, věcná, odpovědnosti vědomá a účelná práce v těchto sborech stala se nyní zjevem velice vzácným; politické strany diktují svým zástupcům v obecním zastupitelstvu neodchylný postup a vnucují jim své názory proti lepšímu jich přesvědčení vlastnímu, vylučují je z organisace, žádají zrušení jejich mandátů nebo vzdáváním se mandátů za celou skupinu vynucují resignace a rozpouštění celého zastupitelstva z důvodů čistě stranických, působíce tím obci stálé zbytečné výlohy, jejichž úhrady dožadují se pak na státě.<

Právem namítá proti tomu presidium téže zemské politické správy, že>provedení zásady poměrného zastoupení prospěje jak místním menšinám, namnoze neorganisovaným a nebojovným, čímž se zamezí dodatečné pak stížnosti a námitky jejích, tak obzvláště menšinám národnostním v obcích jazykově smíšených, jež při přípravných pracích volebních opominuly včas zakročiti o povolení volby podle poměrného zastoupení. Lze s jistotou očekávati, že vývojem politických poměrů zmírní se a event. zmizejí výsledky výše uvedené i v zastupitelských sborech obecních.<

Námitka výše uvedená přehlíží úplně, že příliv nových elementů do obecníchzastupitelstev nebyl způsoben zásadou poměrného zastoupení, nýbrž zásadou všeobecnéhorovného práva volebního, jež je nerozlučitelnou složkou republikánské,demokratické ústavy a že zásada poměrného zastoupení naopak zajistila původnímelementům v obecním zastupitelstvu zastoupení, jehož by se jim bez této zásadynamnoze nebylo vůbec dostalo.

Návrh poslance dra Markoviče a soudr., číslo tisku poslanecké sněmovny 1406 zroku 1921, rovněž navrhuje poměrné zastoupení i pro obce na Slovensku bez výjimky.

Podle výše uvedené zprávy statistického úřadu o volbách obecních z roku 1919volilo:

ostatních 41 % nevolilo, poněvadž volba odpadla následkem předložení jedinékandidátní listiny; byl tedy počet obcí, kde se volilo relativní většinou, taknepatrný, že právem navrhuje vládní osnova pro volby obecních zastupitelstev vobvodu celé republiky zásadu poměrného zastoupení obligatorně.

§ 20.

Upravuje nově stylisaci ustanovení pro případ, že volba má odpadnouti. Kdežto zákonze dne 31. ledna 1919, č. 75. Sb. z. a n., připouštěl, aby volba odpadla v obcích,kde buď je přihlášena jen jedna kandidátní listina, nebo kde několika skupinamidohromady navrženo bylo pouze tolik kandidátů, kolik členů zastupitelstva má býtivoleno, rozhodla se vládní osnova pouze pro případ prvý, a to z toho důvodu,poněvadž podle došlých zpráv úředních při předložení několika kandidátníchlistin vzešly spory o náhradníky tam, kde nebylo na prvý ráz jasno, kolik kterástrana kandiduje členů zastupitelstva a kolik náhradníků.

Ustanovení, aby prohlášení výsledku stalo se až v den, na který byla volba určena,odpovídá návrhu zemské politické správy v Praze a okresní politické správy v Přerově;aby zamezeny byly spory při volbě starosty, náměstka a členů obecní rady, tam kdevolba odpadla, navrhuje osnova ustanovení 2. odst. § 60.

Poslední odstavec je nutným z toho důvodu, poněvadž vládní osnova nezná doplňováníčlenů obecního zastupitelstva, jaké připouštěl § 58. řádu volení z r. 1919.

Vláda poukazuje zde k velice zajímavé zprávě státního statistického úřadu výšecitované, podle které toto ustanovení zákona použilo plných 41 % obcí, v nichžbyla volba vypsána.

§21.

Doplnění odstavce 2. odpovídá praktické potřebě; snížení počtu voličů z1500 na 1000 pro jednu místnost odpovídá řádu volení do poslanecké sněmovny a senátu.

§ 22.

Navrhuje změnu pouze potud, že zakazuje vydávání nápojů obsahujících alkohol vden volby jen až do vyhlášení výsledku, jak žádáno z kruhů živnostenských.

§ 23.

Doplňuje původní znění pouze ustanovením, že se volba musí vyhlásiti ve všechosadách, že se ve vyhlášce musí výslovně uvésti, které listiny jsou sdruženy akolik členů obecního zastupitelstva má se voliti. V průkazech listinných vynecháváosnova pracovní knížku.

§§ 24. a 25.

převzaty jsou ze řádu volení z r. 1919 s tou jedině změnou, že podle výsledkůposavadních voleb navrhuje se vydávání legitimačních lístků teprve pro obce většínež 2000 obyvatelů, že legitimační lístek má obsahovati také konečnou hodinuvolby a že se lhůta k navržení členů komise prodlužuje na 14 dnů. Konceptní úředníkobce má býti skutečným členem komise.

§ 26.

Osnova navrhuje, aby volební komise zvolila za předsednictví nejstaršího svéhočlena předsedu a místopředsedu, a to lístky hlasovacími; aby se zabránilo možnéobstrukci, navrhuje osnova, že volební komise je způsobilá platně se usnášeti zapřítomnosti každého počtu členů, že rozhoduje nadpoloviční většinou členůpřítomných a k hlasování oprávněných; při rovnosti hlasů přijat bude návrhstrany, s níž hlasoval předseda. Předseda tudíž vždy hlasuje.

§§ 27, 28, 29 a 30.

převzaty jsou beze změny, s jediným doplňkem v § 29, že důvěrníky mohou k volběvyslati jedině ty strany, které předložily platné kandidátní listiny. (Návrhzemské politické správy v Praze.)

Poslední odstavec § 30 odpovídá svojí stylisací řádu volení do poslanecké sněmovny.

§ 31.

Upraveno podle analogie § 38 řádu volení do poslanecké sněmovny; doporučujítaké zemské politické správy v Praze a v Brně, jako ustanovení, které se v praxivelice osvědčilo.

§ 32. a 33.

Upravuje k návrhu zemské politické správy v Praze výkon volebního práva osobslepých. § 33 převzat bez změny.

§ 34.

Otázka, zda se systém poměrného zastoupení v republice československé máopírati o zásadu volných nebo vázaných kandidátních listin, rozvířila veřejnostměrou nemalou, a když pro veškeré volby přijata byla zásada listin přísně vázáných,byl následek ten, že se v některých volebních okresech určité vrstvy voličskénesúčastnily volby a že tytéž vrstvy ještě dnes neplní povinnosti své aniv tom směru, aby byly zapsány do stálých voličských seznamů (Praha). Pozkušenostech nabytých při volbách do obcí a Národního shromáždění lze říci sbezpečností, že systém zcela volných kandidátních listin spojený s panašováníma kumulací hlasů pro poměry v našich obcích se nehodí, a to z toho důvodu,poněvadž pro kraje, v nichž značné procento voličů neumělo při státním převratučíst ani psát, je panašování vůbec neproveditelné a kumulace hlasů odporuje zásadějediného hlasu, jejž volič kandidátu smí odevzdati. Zavésti pak právo škrtání některýchkandidátů bez obmezení, se pro naše poměry také nehodí, poněvadž neškrtali byvoličové kandidáty se slabší kvalifikací, nýbrž naopak jistě by se vyvinulapraxe, že by několika voličům, strany nepřátelské bylo rozkázáno odevzdatihlasovací lístek strany druhé s tím, že kandidáta na prvém místě uvedenéhoškrtnou. Tím by se docílilo nikoliv výběru kandidátů nejlepších, nýbržnejslabších, poněvadž by vůdcové stali se pouhými náhradníky. Při tom nechce vládařešiti otázku, zda kandidátka, kterou volič nesmí měniti, je skutečnou>vázanou< a ostatní kandidátní listiny zda jsou >volné<, ač otázka tato jest jižrozřešena ve směru záporném, a používá se termínu >volný a vázaný< ve smysluu nás běžném.

Vláda, chtějíc zabrániti nepříznivým výsledkům panašování a kumulace nastraně jedné a pouhého škrtání kandidátů na straně druhé, navrhuje jiný způsobvolby, který by voličům neorganisovaným ve stranách politických poskytl možnost výběrukandidátů a přece na druhé straně nezasahoval rušivě do usnesení organisacepolitické při sestavování kandidátní listiny. Osnova navrhuje, aby hlasovacílístek byl platným i tehda, je-li jeden, nebo několik kandidátů škrtnuto, aby všaktyto škrty měly na výsledek volby vliv teprve tenkráte, vykáží-li se při skrutiniuurčitou kvalifikací. Výhoda spočívá v tom, že není třeba podle osnovy vládní čítatihlasy odevzdané jednotlivým kandidátům, nýbrž že podkladem skrutinia je počethlasovacích lístků pro tu neb onu stranu odevzdaných. Kvalifikace škrtů vyžaduje sepak v počtu jejich, a to tak, že škrty teprve tehdy nabývají účinnosti, dosáhnou-liaspoň takového počtu, který by se rovnal počtu hlasů, jejž vykázati musilajedna ze stran při získání posledního mandátu. Bylo-li by možno obsaditivšechny mandáty dělením počtu hlasů číslem volebním, bylo by kvalifikací proškrty číslo volební, bylo-li by nutno přikázati některé mandáty podle výšezbytků, byl by kvalifikací nejmenší zbytek, na nějž se ještě mandátu dostalo.Je-li pak při skrutiniu skutečně žádaný počet škrtů, pak třeba rozeznávatidvojí případ: Kandidát škrtaný podle počtu mandátů straně přikázaných a podlesvého pořadí byl by - nejsa škrtán - náhradníkem; v případu tomto ustupuje namísto poslední mezi náhradníky; jsou-li dva nebo více kandidátů, jež škrtnutibyli počtem kvalifikovaným, jest posledním náhradníkem ten, kdo škrtnut byl většímpočtem voličů. Je-li však kandidát škrtaný podle svého pořadí a podle počtumandátů straně přikázaných mezi těmi, kdož zvoleni jsou členy obecníhozastupitelstva, pak stává se prvým náhradníkem a posavadní prvý náhradníknastupuje na poslední místo zvolených členů obecního zastupitelstva. Příklad:

Volí se 24 členů obecního zastupitelstva.

Všech platných hlasů odevzdáno 842.

v = 842: 25 = 34

92

Obdržely strany:

A hlasů 456: 34 = 12 m a zbytek 28

96

28

B hlasů 214: 34 = 6 m a zbytek 10

10

C hlasů 172: 34 = 5 m a zbytek 2

2 23

Obsazeno mandátů 23 a poslední mandát přikázán straně A na zbytek 28.

Číslice 28 je kvalifikací počtu škrtů, mají-li škrty míti vliv na výsledekvolby. Při skrutiniu se zjistí, že kandidátní listiny strany A a C nebyly vůbecškrtány a že kandidátní listina strany B vykázala při skrutiniu tyto změny:

Podle počtu straně přikázaných mandátů zvoleni býti měli: a, b, c, d, e, f,ostatní měli býti náhradníky. Poněvadž však c byl škrtnut 30krát,stává se prvým náhradníkem, a na šesté místo mezi členy zastupitelstva měl bynastoupiti g; poněvadž však týž škrtnut byl 29krát, ustupuje až na poslednímísto mezi náhradníky a za šestého člena zastupitelstva, nastupuje kandidát h.

Kvalifikovaný počet škrtů navrhuje vládní osnova z toho důvodu, aby se zabránilodekapitaci a zneužívání tohoto ustanovení praktikami volebních kanceláří; tímtotiž, že počet škrtů musí býti pravidelně téměř tak veliký, jako je číslovolební, mohla by se dekapitace provésti stranou nepřátelskou jedině s podmínkou,že tato strana odevzdá tolik hlasovacích lístků strany druhé, kolik činí volebníčíslo; ale tím straně této sama ze svého daruje celý jeden mandát. Může všaknastati i případ, že škrtají voličové kandidátku vlastní strany: tu nelze sice zadekapitaci dáti náhradou mandát, je však podán důkaz, že kandidátní listinaneodpovídá vnitřnímu přesvědčení stoupenců vlastní strany, a pak o dekapitacimluviti nelze.

§§ 35-39.

Převzaty jsou buď beze změny, buď přizpůsobeny řádu volení do sněmovnyposlanecké.

§§ 40 a 41.

Poněvadž vznikly v praxi spory o smysl ustanovení poslední věty § 46 řáduvolení z r. 1919: >kteréž ustanovení neplatí však, pro jednotlivé listiny, jež jsou sdruženy<, zařazuje se dotčené ustanovení s příslušnou textovou změnou jakozvláštní odstavec 4.

Tento § zavdal příčinu k mnohým sporům, a to hlavně svým odstavcem 3. Okresníspráva politická v Holešově navrhuje proto vůbec vynechání tohoto odstavce. Brno-městopoukazuje na to, že tento odstavec nepřesnou stylisací zavdává příčinu k různýmnámitkám proti přidělování mandátů sdruženým stranám, a doporučuje protodoplniti toto ustanovení takto: >...... kteréž ustanovení však neplatí pro jednotlivé lístky, jež jsou sdruženy, dosáhly-li tyto při rozdělování mandátů na sdruženou skupinu připadlých, druhého volebního čísla.

Nedosáhla-li ani jediná listina tohoto druhého čísla, rozdělí se připadlé mandáty ve skupině podle počtu získaných hlasů.<

Zemská politická správa v Brně uznává, že stylisace zákona je tunejasná: >Z přečetných námitek proti volbám shledali jsme totiž,že volební komise toto ustanovení zákona vykládaly způsobem, který úmyslu zákonodárce nevyhovoval, jednak také sdružené skupiny u falešném výkladu tohoto místa činily nároky na mandát, jim nepatřící. Přečasto byly totiž volební komise i sdružené skupiny toho názoru, že ustanovení o quorum neplatí pro rozvrhování mandátů uvnitř sdružených skupin, a že měly za to, že jedna ze sdružených skupin má nárok tenkráte na mandát, když nedosáhla druhého volebního čísla. Myslíme, že zákon dlužno vyložiti, tak, že sdružené skupiny, každá jednotlivě, nemusí sice dosahovati prvého volebního čísla, že však musí rozhodně dosáhnouti druhého volebního čísla, mají-li míti nárok na mandát.<

Zde bylo úřadem přehlédnuto, že pak by poslední věta § 46 byla zcela zbytečná,neboť ustanovení o významu sdružených stran bylo pojato již do § 26. Správněproto zaujal nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 15. října 1920, č. 9674stanovisko zcela opačné, vysloviv názor, že rozdělení přikázaných mandátů mezistrany sdružené není podmíněno dosažením volebního čísla, nýbrž, že mezisdruženými stranami může dosíci mandátu i ta strana,která druhého volebního číslanedosáhla. Přesné vystižení je však teprve v posledním odstavci § 40.

Praxe vyvolala však i výslovné ustanovení posledního odstavce § 40 osnovy o tom,že quorum je závazné jedině tam, kde lze při něm obsaditi veškeré mandáty. To všaknení vždy možno, jak patrno z případu tohoto:

Voliti se mělo 15 členů zastupitelstva.

Platných hlasů odevzdáno 520,

volební číslo 520: 16 = 32 = 33

40

8

Obsazeno tedy celkem 9 mandátů.

Strany F, G, H, J,K, L nedosáhnuvše volebního čísla, odpadají.

Zbývá obsaditi ještě 6 mandátů podle největších zbytků mezi strany, kterédosáhly volebního čísla, tedy jen mezi A, B, C, D a E; poněvadž však E nevykazuježádného zbytku, odpadá, a obdrží po jednom mandátu pouze A, B, C a D; čímžobsazeno mandátů pouze 13.

Zbývající dva mandáty nemohou býti obsazeny, poněvadž žádná strana F-Lnedosáhla volebního čísla.

Další případ uvádí zemská politická správa v Praze.

m= -9

h =140

v = 140: 10 = 14 = 15

Obsazeno pouze 7 mandátů a podle principu dosud platného měla by na další mandátnárok strana C, vždy však jeden mandát zůstane neobsazen.

Zde quorum způsobuje křiklavou nespravedlnost, že C se 16 hlasy dostane 2 mandáty,kdežto E se 14 nedostane mandátu žádného. Aby se zabránilo škodlivému tříštěnístran, nelze quorum vůbec odstraniti, jest však třeba obmeziti je jen na případy, kdys jeho zachováním lze obsaditi všechny mandáty.

Tím bude i upraven, vzájemný poměr mezi stranami sdruženými a odčiní se křivda,že sdružené straně nedostane se mandátu., ačkoliv její počet hlasů je větší,než zbytek hlasů strany sdružené, která již mandátu dosáhla.

Příklad: -

C hlasů 364

D > 121

485

m = 3

485: 4 = 122

C 364: 122 = 2 a zbytek 120

120

D 121: 122 = vyšla by naprázdno, poněvadž nedosáhla druhého volebního čísla.

Avšak podle navrženého znění §41 obdrží C dva a D jeden mandát, poněvadž mezi sdruženými, stranami má nárok na mandát i ta strana, která konkuruje větším zbytkem, i když druhého quora nedosáhla.

§ 42.

Navrhuje nové ustanovení v odstavci třetím. Kdežto řád volení z r. 1919 obsahoval ustanovení v § 58, odst. 4., že, kandiduje-li volební skupina méně členů, než by jí podle poměru odevzdaných hlasů příslušelo, zvolí členové obecního zastupitelstva téže skupiny za řízení obecního starosty zbývající počet členů obecního zastupitelstva, ustanovil řád volení do poslanecké sněmovny v §47, druhý odst. správně, že straně přísluší nanejvýše tolik mandátů, kolik osob kandidovala. Toto znění navrhuje vládní osnova i pro volby do obecního zastupitelstva.

§§ 43 a 44.

převzaty jsou beze změny.

§§ 45 a 46.

Lhůta stanovená ku prohlášení, že zvolena byla osoba nevolitelná, zkracuje se v osnově z jednoho měsíce na 8 dnů z toho důvodu, aby se občan, jemuž právo volitelnosti nepřísluší, nezúčastnil již ustavující schůze obecního zastupitelstva.

Novým jest odstavec druhý osnovy, který poskytuje právo každému voliči, aby do 3 dnů ode dne volby domáhal se zrušení volby, pro nevolitelnost; rozhodnutí s platností konečnou navrhuje se politickému úřadů dohlédacímu z toho důvodu, aby ustavení obecního zastupitelstva nebylo dalšími stížnosti oddalováno. Účelu tomu má sloužiti také poslední odstavec § 46. Potřebu rozeznávati v kompetenci mezi námitkami proti volbě a námitkami proti volitelnosti vyslovil politický úřad Brno-město.

§ 47.

V odstavci prvém navrhuje osnova, aby úřední šetření o námitkách byl úřad povinen provésti jedině tehdy, je-li toho podle spisů skutečně třeba; v praxi vyskytla se řada případů, kdy úřad mohl o námitkách rozhodnouti, aniž by dalšího vyšetření bylo zapotřebí.

§ 47. osnovy slučuje §§ 55. a 56. řádu volení z r. 1919 v jedno. Z § 55. škrtá osnova slova >dá provésti osobou, která u volby nebyla zúčastněna<, poněvadž by podle původního znění byli z funkce této vyloučeni všichni voličové obce, a navrhuje vynechání poslední věty celé, poněvadž obsah její patří do služebních instrukcí a nikoliv do zákona.

Z § 56 doporučuje osnova vynechati poslední odstavec, poněvadž praxe dokázala, že ve velikém množství námitek proti volbám není fysicky možno všechny námitky vyříditi do 3 měsíců, nehledě k tomu ani, že v některých případech této lhůty je zapotřebí jedině k.doplnění spisů. Tak navrhuje zemská politická správa v Praze i v Brně, která konstatuje, že proti volbám obecních zastupitelstev podáno bylo celkem námitek v počtu rovnajícím se 10 procentům všech obcí na Moravě a vedle toho námitek proti volbě obecní rady dalších ještě 5 procent všech obcí. Uváží-li se, že téměř v polovici obcí odpadla volba následkem předložení jediné kandidátní listiny, je patrno, že obecní volby byly vzaty v odpor ve 30 procentech všech voleb. Poněvadž pak vyskytly se i časté případy námitek zcela bezdůvodných a nepravdivých, navrhuje zemská politická správa v Praze možnost pořádkové pokuty a náhrady výloh provedeného šetření. Tomu odpovídá poslední odstavec § 47. osnovy.