Do osnovy finančního zákona na rok 1921 zařadila finanční správa státní tyto položky:

Státní výdaje kap. XIV., tit. 6., par. 6. náklad na vybírání dávky z majetku 20,000.000 Kč,

státní příjmy refundace nákladu na vybírání dávky z majetku 50,000.000 Kč.

Dle vysvětlivek k rozpočtu připojených jde při položce prvé (20,000.000 Kč) o náklad spojený s vybíráním této dávky, pokud se odděleně súčtovati dá, jako náklad na tiskopisy, odměny, cestovné atd., kdežto zbývající částkou (30,000.000 Kč) má se státní správě nahraditi onen náklad s vybíráním dávky spojený, který nese státní správa, aniž by bylo možno jej oddělené súčtovati, v první řadě náklad osobní, z části též věcný (užívání kancelářských místností, pořízení nábytku, otop, světlo atd.).

Z toho jde na jevo, že státní finanční správa stojí na stanovisku, jakoby dávala svůj správní aparát k vybírání dávky k disposici, ovšem za náhradu, kterou si stanovila paušální částkou celkem 50,000.000 Kč, kterýžto obnos má z výtěžku dávek státní finanční správě dle náhledu téže býti vyplacen.

Nejvyšší účetní kontrolní úřad nemůže na stanovisko to přistoupiti. Jest jisto, že vybíráním dávky nastanou, resp. již povstaly značné výlohy, v první řadě na potřebné tiskopisy, které jen z části mohou nalézti úhrady tím, že některé tiskopisy určené pro strany musely býti těmito placeny. I bylo proto nutno postarati se v rozpočtu o příslušný úvěr.

Bylo by možno poukázati na jiné státní dávky v rozpočtu vykázané, vybírané těmitéž státními orgány, kterým uloženo vybírání dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku, aniž by výtěžek těchto dávek v rozpočtu vykázaný byl zkracován o režijní náklad s vybíráním jich spojený. Byla by tu tedy odchylka od zásady, jinak zachovávané, žádnými zákonnými důvody ani prací podepřena.

Avšak hlavně nutno tu říditi se zákonem ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., který v par. 1 zcela jasně a taxativně vypočítává, k čemu výtěžku dávek smí býti použito. Praví se tu:

>Dávka z majetku a dávka z přírůstku na majetku, které se podle ustanovení tohoto zákona v vyberou, jsou určeny v prvé řadě jako předpoklad pro příští nápravu měny, k vyrovnání břemen převzatých po Rakousko-uherské bance výměnou státovek za stažené bankovky zadržených bankovek a převzetím žirových účtů a pokladničních poukázek podle zákona ze dne 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a n. a ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 Sb. z. a n. Přebytků užije se k úhradě nejtísnivějších břemen, vzešlých ze založení a uhájení samostatnosti státu Československého, a však s vyloučením běžných schodků hospodářství státního, ku kterému účelu přebytku dávky v tomto rámci se smí použíti bude stanoveno zvláštním zákonem.<

Není tu ani zmínky o tom, že by tu byl míněn čistý výtěžek (tedy vybraný obnos, zkrácený o dávku režijní); slovo >vyberou< nelze jinak vykládati než v ten smysl, že jde tu o hrubý výnos dávky. Mělo-li býti jinak postupováno, bylo by to v odporu se zákonem, který účel dávek v par. 1 taxativně vytknul.

Skutečnost, že rozpočet státní na rok 1921 i s příjmovou položkou refundační 50.000.000 Kč byl ústavně schválen, nemůže tu rozhodnutí otázky oprávněnosti refundace prejudikovati; neboť zařadění položky do rozpočtu netvoří právního titulu ani vůči jiným právním podnětům, tím méně tedy uvnitř správy státní. Mimo to však při projednávání rozpočtu bylo v souhlasu i s finanční správou řešení otázky té zůstaveno společné komisi dle 3. odst. §u 1 zákona o dávkách z majetku a přírůstku na majetku zřízené.

Nejvyšší účetní kontrolní úřad nemůže tedy než doporučiti, aby tato otázka ve smyslu jeho názoru shora vysloveného byla rozhodnuta.

Věc, o kterou se tu jedná, jest následující:

Z částek při okolkování zadržených byly po provedeném okolkování některé uvolněny, a to:

1. dle nařízení vlády republiky Československé ze dne 7. března 1919, čís. 118 Sb. z. a n.

a) vklady, které neobnášejí více než 250 Kč;

b) vklady nemocenských pokladen, úrazových pojišťoven, bratrských pokladen a pensijních ústavů soukromých úředníků;

c) vklady obecních, okresních a zemských pokladen, pokud šlo o částky vybrané na přirážkách a dávkách;

d) vklady aprovisačních ústavů a válečných kuchyní;

e) § téhož nařízení byl ministr financí zmocněn, aby uvolnil takové vklady, které mají veřejnou povahu aneb určeny jsou pro účele podpůrné a sociální.

2. Další uvolnění částek stalo se výnosy ministerstva financí čís. 13.992 a 14.578 z roku 1919.

Výplata vkladů uvolněných dle nařízení vlády ze dne 7. března 1919, čís. 118 Sb. z. a n. provedena byla sběrnami, při okolkování bankovek zřízenými, tím způsobem, že tyto použily bankovek u nich zadržených, jež dodatečně okolkovaly.

Výplata později (výnosem ministerstva financí čís. 13.992 a 14.578) uvolněných vkladů provedla se, resp. provádí se pokladnami státními (berními úřady, zemskými finančními pokladnami). Tyto, nemajíce jiných prostředků, vyplácely tyto vklady ze svých pokladničních hotovostí zálohou a taktéž je účtovaly.

O tyto částky se zde jedná.

Pokud jde o otázku prostředků k této náhradě, přichází v úvahu obsah zákona ze dne 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a n., a zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n.

Dle par. 1 zákona čís. 84 z roku 1919 jest zadržená část bankovek ku okolkování předložených státní zápůjčkou, se strany státu kdykoliv splatnou. K vyrovnáni této zápůjčky - čili jak praví par. 1 zákona čís. 309 z roku 1920 >břemen převzatých zadržením bankovek<, má také sloužiti výnos dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku.

Uvolnivše zmíněnými výnosy čís. 13,992 a 14,578 částky zadržených vkladů, počínala si finanční správa dle zmocnění par. 1 zákona čís. 84 z roku 1919 jí uděleného, splatila část státní zápůjčky, ovšem, nemajíc roku 1920 k tomu jiných prostředků, ze svých pokladničních hotovostí a činí nárok na refundace takto vydaných částek z výtěžku dávek dle zákona čís. 309 z roku 1920 vybraných.

Mohla by také zde býti položena otázka, zdali schválením rozpočtu na rok 1921, kde při kap. XIV, tit. 5. par. 10 nachází se mimořádný příjem 600,000.000 Kč jako refundace z dávky z majetku, za výplatu vkladních listů, jež byly vyplaceny z budgetních příjmů, nebyl nárok finanční správy na refundaci již uznán. Tu platí zajisté totéž, co řečeno bylo v odd. III. této zprávy, ve příčině refundace nákladu na vybírání dávky v obnosu 50,000.000 Kč.

Obnos 600,000.000 Kč, který v rozpočtu se vyskytuje, ovšem spočívá na přibližném odhadu; aby mohl býti přesně stanoven, učiněno již v letních měsících roku 1920 ministerstvem financí na popud a za součinnosti Nejvyššího účetního kontrolního úřadu zvláštní opatření. Za pomoci personálu, který ochotně dal k disposici Státní úřad statistický, sestaven v účtárně II. ministerstva financí na základě došlých dotyčných denníků berních úřadů resp. finančních zemských pokladen přehled výplat těmito pokladnami provedených. Dle tohoto výkazu, jehož zápis jest připojen, činí obnos na jehož náhradu finanční správa státní nyní již činí nárok 554,010.237 Kč 68 h. Tímto obnosem nebyl by však nárok vyčerpán, poněvadž ze Slovenska materiál nedošel úplný; jest tu však přece spolehlivý podklad pro posouzení nároku a provedení náhrady.

Po stránce právní nejde o otázku, zdali finanční správa má nárok na žádanou refundaci: vždyť mezi orgány, čí odvětvími nebo dokonce jen účetnicky a kasovně oddělenými správami státních příjmů nelze konstruovati právních nároků a závazků. Otázka je, zdali neodporuje zákonu (par. 1 zákona z 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n.) o účelu dávek, když se hned prvé výtěžky jejich vydají na běžné výdaje státní proto, že stát zaplatil z běžných příjmů státních část dluhu státního (1 % půjčky, ze zadržených bankovek); když dluh ten jest jedním z břemen, k jichž uhražení dávky spolu sloužiti mají. Když stát, jak vidět z rozpočtu, náhrady této naléhavě potřebuje k uhrazení rozpočtených výdajů a když tím, že finanční správa vyplatila část 1% půjčky, dávka majetková ve stejné částce jest zbavena této povinnosti a uvolněna pro ostatní účele své, nebyla by tu refundace v odporu se zákonem a bylo by možno jí povoliti.

Tím stává se však akutní alespoň pro tento účel otázka disposice s obnosy dosud na dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku vybranými, a soustředěnými na vázaném žírovém účtu Ústřední státní pokladny u Bankovního úřadu ministerstva financí >Dávka z majetku<. Arciť by tu mohlo jíti pouze o částky složené hotově, prostřednictvím Poštovního šekového úřadu, nikoliv o obnos rovnající se nominální hodnotě vkladních listů. Co do stránky technické má Nejvyšší účetní kontrolní úřad za to, že disposiční právo formální t. j. vydání poukazů, by mohlo býti uděleno ministerstvu financí. Ovšem byl by tento úřad povinen, poukaz svůj před vypravením sděliti Nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu ku kontrasignaci, takže by Bankovní úřad ministerstva financí uvolnil částky ze zmíněného účtu toliko na poukaz ministerstva financí kontrasignovanou Nejvyšším účetním kontrolním úřadem. Spolupůsobení Nejvyššího účetního kontrolního úřadu, který by tu vykonával kontrolu, aby nebylo více vydáno než refundační nárok obnáší, je dostatečně odůvodněno par. 1 zákona z 8. dubna 1920.

Jak bylo zjištěno a vyplývá též z obsahu této zprávy, nestála se dosud disposice s vybranými částkami dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku.

Nejvyšší účetní kontrolní úřad dovoluje si žádati, aby tato zatímní zpráva byla vzata na vědomí a případná rozhodnutí o otázkách tu projednaných s ním sdělena.

V Praze dne 18. ledna 1921.