Oddíl VII.

Ustanovení o hrazení nákladů vzniklých opatřeními proti nákazám zvířecím.

§ 63.

Náklady, které hradí stát, obec a držitelé zvířat.

Náklady za příčinou:

a) střežení neb uzavření hranic proti cizím státům kromě zlepšení ubytovacího a přípřežního poplatku za vojenské dopravy podle platných zařízení ze zemských peněz poskytnutého;

b) revise dobytka v pohraničních okresích při hrozícím nebezpečí nákazy;

c) vyšetřování, aby byly nákazy zjištěny;

d) úřední intervence za trvání nákaz zvířecích;

e) úřední označení o soupisu (§§ 7 a 26) zvířat;

f) úředně nařízeného očkování;

g) desinfekce kromě ručních a potažních prací;

h) odškodnění daných podle §§ 53 až 62;

i) premií poskytnutých podle § 19 hradí se ze státní pokladny, pokud se netýkají úředních úkonův obcím příslušejících.

Obce mají nésti náklady na účinné provedení místních ochranných a uzavíracích opatření, jakož i na odvezení mrtvol a odpadků, na neškodné jich odstranění a na zařízení, kterých je k tomu třeba (na mrchoviště, spalovací zařízení a pod.).

Neučiní-li obec vhodných opatření, kterých je třeba, aby byla těla mrtvých zvířat a odpadky neškodně odstraněny, učiní se tak na náklad obce a to, třeba-li, i nuceným vyvlastněním. Podobně možno na náklad majitele opatřiti ruční a potažní práce pro desinfekci potřebné, jestliže držitel zvířat včas této své povinnosti nevyhoví.

Náklady na oddělení, ošetřování, na dohled, léčení a zabití zvířat, jakož i na ruční a tažné práce, kterých jest třeba ku provedení desinfekce, hradí držitel zvířat.

§ 64.

Náklady na dozor k trhům atd.

Náklady, které vzniknou dozorem k trhům na dobytek, na dražby zvířat a přehlídky zvířat, mají zapraviti tržní oprávněnci, po případě podnikatelé.

Oddíl VIII.

Ustanovení o trestech a stížnostech.

Předpisy trestní.

§ 65.

1. Kdo opomene učiniti oznámení, které má podle tohoto zákona nebo dle nařízení na základě tohoto zákona vydaných učiniti;

2. kdo jako obecní starosta nebo v jeho zastoupení, vydávaje průvodní listy dobytčí nebo potvrzení o původu zvířecích surovin, třeba jen z nedbalosti, potvrdí nepravdu, nebo

3. kdo jedná proti předpisům §§ 7, 8, 10 až včetně 16, 26, č. 5, lit. d a č. 8 a § 43 č. 8 nebo proti nařízením na základě těchto §§ vydaným bude potrestán pro přestupek vězením až do tří měsíců nebo na penězích do 5.000 Kč.

§ 66.

Kdo jedná proti jinakým nařízením v tomto zákonu obsaženým nebo proti nařízením a příkazům na jeho základě vydaným, pokud zákon nic jiného neustanovuje, bude potrestán pro přestupek vězením od jednoho dne do šesti měsíců nebo na penězích od 50 Kč do 10.000 Kč.

§ 67.

Kdo jedná proti nařízením na základě § 5 vydaným, bude potrestán pro přečin vězením od jednoho týdne až do šesti měsíců nebo na penězích od 100 Kč až do 20.000 Kč. Pokus přečinu jest trestný.

§ 68.

Kdo z nedbalosti rozšíří nakažlivou nemoc mezi domácími zvířaty, bude potrestán pro přečin vězením od jednoho týdne až do šesti měsíců nebo na penězích 100 Kč až do 20.000 Kč.

Bylo-li rozšíření nakažlivé nemoci spojeno s velkým nebezpečenstvím pro zemědělství, buď nalezeno pro přečin na vězení od tří měsícův až do dvou let.

§ 69.

Kdo úmyslně rozšíří nakažlivou nemoc mezi domácími zvířaty, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od šesti měsíců až do tří let.

Bylo-li rozšíření nakažlivé nemoci spojeno s velkým nebezpečenstvím pro zemědělství, buď nalezeno pro zločin na žalář od jednoho roku až do pěti let.

Pokus přečinu jest trestný.

§ 70.

O příslušnosti.

Řízení a vynesení rozsudku přísluší co se týče trestných činů v §§ 65 a 66 uvedených politickým úřadům, co se týče trestných činů uvedených v §§ 67 až včetně 69 soudům.

Předpisů v §§ 65 a 66 nebudiž použito, zakládá-li se čin trestné jednání soudy stíhatelné.

§ 71.

Trestní příkazy politických úřadů.

Jestliže některý veřejný úřad nebo některá z osob jim podle zákona na roveň postavných oznámí na základě toho, co samy služebně shledaly, některý přestupek v §§ 65 a 66 uvedený, může politický úřad prvé stolice uložiti pokutu do 100 Kč trestním příkazem bez slyšení obviněného.

V trestním příkazu musí býti uveden:

1. způsob trestního činu, jakož i čas a místo, kdy a kde byl spáchán;

2. jméno osoby nebo úřadu, jež oznámení učinily;

3. ustanovený trest s uvedením trestního předpisu, na kterém se zakládá;

4. že obviněný může, pokládá-li se trestním příkazem za stížena, v osmidenní lhůtě ode dne, kdy byl příkaz doručen, ohlásiti písemně nebo do protokolu námitky proti tomu u politického úřadu první stolice a spolu oznámiti průvodní prostředky k svému obhájení, že by však, kdyby v této lhůtě nebyly podány námitky, trestní příkaz nabyl právní moci a byl proti němu vykonán.

Podají-li se námitky v osmidenní lhůtě, provede se řádné řízení. V opačném případu není již opravného prostředku proti trestnímu příkazu; pokud však jsou zde podmínky trestním řádem stanovené, může býti povoleno navrácení v předešlý stav.

§ 72.

Propadnutí.

Zvířata a zvířecí suroviny, jakož i jiné předměty, jimiž může býti nakažlivina přenesena, buďtež prohlášeny za propadlé, jestliže byly dopraveny do státního území proti některému nařízení na základě § 5 vydanému.

Totéž platí o zvířatech a zvířecích surovinách, dopravených do území státního proti ustanovení § 4 nebo nařízení na základě tohoto §u vydaných, jestliže vznikne jich dopravením nebezpečenství, že se nákaza zvířecí rozšíří.

§ 73.

K návrhu státního zastupitelstva může také tenkráte býti uznáno na propadnutí, nedojde-li k odsouzení určité osoby nebo nebude-li trestní stíhání zahájeno.

Nemůže-li nález o propadnutí býti spojen s rozsudkem proti obviněnému, má soud I. stolice učiniti o tom zvláštní usnesení.

Usnesení přísluší soudu, v jehož obvodu předměty byly postiženy, ač-li již nepředešel jiný soud. Proti rozhodnutí přísluší účastníku ve třech dnech stížnost k nadřízenému soudu.

§ 74.

Politický úřad I. stolice má učiniti opatření, kterých je třeba, aby předměty, které mohou býti prohlášeny za propadlé, byly zachovány a udrženy, pokud podle platných předpisů nemají býti zničeny, a jest oprávněn, tyto předměty, třeba by jich propadnutí nebylo ještě rozhodnuto, prodati za souhlasu státního zastupitelstva veřejnou dražbou, jeví-li se toho třeba z veřejných důvodů, nebo je-li jich zachování spojeno s nepoměrně velkými náklady.

§ 75.

K čemu jsou věnovány peněžní pokuty a výtěžek za propadlé předměty.

Peněžní pokuty, jakož i ryzí výtěžek za propadlé předměty připadnou státní pokladně.

Při moru skotu a plicní nákaze lze osobám, které učiní úřadu oznámení o tom, že zvířata byla proti platným předpisům do území státního dopravena, vyměřiti odměnu až do výše oné části, která se strží za propadlý předmět po srážce nákladu.

§ 76.

Náhrada škody.

S trestem buď uložena v rozsudku také náhrada škody, ač není-li nezbytně třeba, aby za příčinou dalšího objasnění věci byl nárok na náhradu odkázán před civilní soudy.

Bude-li náhrada škod přiřčena neb odepřena v trestním nálezu politického úřadu, může ten, jenž se s tímto výrokem nespokojí, nastoupiti řádný pořad prvá, aby své nároky uplatnil.

Vznikne-li státu tlumením nákazy vzešlé trestním činem náklad, uloží mu politický úřad také náhradu tohoto nákladu ve prospěch státní pokladny.

§ 77.

Stížnost.

Stížnost na nařízení politických úřadů, která byla vydána na základě tohoto zákona nebo na základě předpisů ku provedení jeho vydaných, nemají odkladného účinku.

Výjimka z tohoto ustanovení platí toliko tehdy, jde-li o výkon trestních nálezů, nebo může-li výkon opatření, jehož se stížnost týče, býti odložen podle názoru úřadu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, bez všelikého nebezpečenství pro zájmy veřejné.

Oddíl IX.

Ustanovení závěrečná.

§ 78.

1. Pokud tento zákon neustanovuje jinak, obstarávají výkon tohoto zákona státní úřady a to v prvé stolici okresními úřady, v druhé stolici župními úřady; v městech se zvláštními statuty, v městech s regulovaným magistrátem a v městech s právem municipálním jest však první stolicí župní úřad.

Vláda je zmocněna v prvých pěti letech působnosti tohoto zákona ustanoviti nařízením, aby k zjednodušení a sjednocení správy některé věci, jež náležejí do působnosti okresních úřadů, byly svěřeny v prvé stolici úřadům župním.

V nejvyšším stupni jest příslušným ministerstvo zemědělství.

2. Dokud nebudou zřízeny okresní a župní úřady (čl. 2. zák. ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n.) nastupuje

a) v území republiky mimo Slovensko a v Podkarpatské Rusi na místo župních úřadů zemský politický úřad, na místo okresních úřadů okresní politický úřad.

b) na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na místo župních úřadů, pokud jde o města s regulovaným magistrátem župan, pokud jde o města s právem municipálním župan té župy, v jejímž území město leží, na místo okresních úřadů služnovské úřady.

Ustanovení tohoto zákona o obcích platí i pro města s právem municipálním.

§ 79.

Kdy tento zákon počne působiti.

Tento zákon nabude účinnosti 1. lednem kalendářního roku po jeho vyhlášení bezprostředně následujícího.

§ 80.

Zrušení starších předpisů; ustanovení přechodná.

Všecky právní předpisy, s obsahem tohoto zákona se nesrovnávající se ruší, zejména zákony ze dne 29. února 1880, č. 37. ř. z., o moru skotu, ze dne 17. srpna 1892, č. 142. ř. z., o plicní nákaze skotu, ze dne 6. srpna 1909, č. 177 ř. z., o ochraně a tlumení nákaz zvířecích, ze dne 6. srpna 1909, č. 180 ř. z., o změně některých ustanovení zákona ze dne 29. února 1880, č. 37 ř. z., ze dne 6. srpna 1909, č. 182 ř. z., o změně některých ustanovení zákona ze dne 17. srpna 1892, č. 142 ř. z., a nařízení k nim vydaná, dále ministerská nařízení ze dne 10. února 1910, č. 38 ř. z., a 18. července 1914, č. 203 ř. z., pak VII. zák. čl. z roku 1888, II. zák. čl. z roku 1893, X. zák. čl. z roku 1897, XVII. zák. čl. z roku 1900, dále § 446 V. zák. čl. z roku 1878, §§ 97, 98, 102, 103 a 124, XL. zák. čl. z roku 1879, jakož i I. bod §u 30 a §§71 a 72, XXVI. zák. čl. z roku 1896.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením vydala ustanovení přechodní a určila v rámci trestních předpisů tohoto zákona tresty na přestoupení těchto ustanovení přechodních.

§ 81.

Vykonávací předpis.

Zákon tento budou prováděti ministři zemědělství, vnitra, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, financí, spravedlnosti, průmyslu, obchodu a živností, národní obrany, železnic, pro zahraniční obchod a školství a národní osvěty.

 

Důvodová zpráva.

Jako tak mnohá jiná odvětví národohospodářská, utrpěl i jeden z hlavních oborů zemědělské výroby - chov hospodářského zvířectva - světovou válkou i poměry poválečnými velmi značné ztráty. Jest proto již vzhledem k miliardovým částkám, o něž tu jde, a k nutnému opatření jak masa, mléka i jiných výrobků zvířecích pro spotřebu obyvatelstva, tak i síly tažní, mrvy atd. pro zemědělství naléhavým požadavkem národního hospodářství, aby živočišná produkce naše jak počtem, tak i jakostí byla povznesená co nejdříve aspoň na stupeň předválečný a aby na této výši byla nejen udržena, nýbrž i co nejvíce stupňována.

Že k dosažení tohoto cíle jest mimo jiné potřebí zejména též účinné ochrany před nakažlivými nemocemi zvířecími, i účelné úpravy postupu proti nákaze již vypuklé, o tom zajisté není třeba blíže se zmiňovati po loňských našich zkušenostech se slintavkou a kulhavkou, jakož i vzhledem k řádění moru skotu v Polsku.

Boj proti nákazám zvířecím upraven jest u nás na území bývalého práva rakouského hlavně zákonem ze dne 6. srpna 1909, č. 177 ř. z., o ochraně před zvířecími nákazami a jich tlumení, pak zákonem ze dne 29. února 1880, č. 37 ř. z., o moru skotu a zákonem ze dne 17. srpna 1892, č. 142 ř. z., o plicní nákaze skotu. Ač zákony tyto v mnohém posud vyhovují, přece nutno uznati, že velmi četné změny jich jsou odůvodněny jak pokrokem vědy zvěrolékařské, tak i změněnými poválečnými poměry a že mimo tj. velmi účelno, aby zákon o ochraně před nákazami zvířecími byl po příkladu uherského zákon. čl. VII. z roku 1888 doplněn předpisy o tlumení moru skotu a plicní nákazy skotu v jednotný zákon a a by platnost tohoto jednotného zákona byla rozšířena i na území Slovenska a Podkarpatské Rusi, kde dosud platí zmíněný uherský zák. čl. VII. z roku 1888, který po stránce odborné nevyhovuje a v mnohých ustanoveních jest dnes již zastaralý.

Nehledě k samozřejmým výhodám, plynoucím z toho, že by se docílilo v tomto oboru právním jednotné úpravy v celém státě, sluší poukázati i k tomu, že některé nakažlivé nemoci zvířecí objevily se právě za světové války nebo v době poválečné v dosud nebývalém rozsahu a že vyskytly se nákazy dosud jen vzácně pozorované, takže jest velmi vhodno, aby bylo přiměřenými předpisy zákonnými umožněno použíti cenných praktických zkušeností a nových poznatků, získaných při boji proti těmto nákazám i při nové úpravě jednotného zákona o nákazách zvířecích.

Při tom jest pak zvláště po stránce praktické důležito, aby odškodnění za zvířata bylo poskytováno v takovém rozsahu a za takových podmínek, aby měl pěstitel dobytka opravdu zájem na tlumení nákaz zvířecích a rychlém jich oznamování úřadům, neboť jen tím má získati nárok na odškodnění. Požadavku tomu snaží se vyhovět ustanovení osnovy, která současně zavádějí ve směru tom předpisy pro celý stát jednotné a - nač zvláště sluší upozorniti - pro Slovensko a Podkarpatskou Rus výhodnější, než dosavadní ustanovení zák. čl. VII. z. r. 1888.

Všecky tyto důvody vedly k tomu, že byla vypracována osnova zákona o nákazách zvířecích jednotného pro celý stát, v němž bylo dle možnosti ke všem naznačeným poznatkům a požadavkům přihlíženo.

Osnova ta řídíc se celkem zcela pořadem dosavadního rakouského zákona o ochranně před zvířecími nákazami z roku 1909 a přihlížejíc v mnohém, zejména k platným předpisům práva švýcarského, odchyluje se od dosavadní naší právní úpravy hlavně v těchto směrech:

K § 1. Zmocnění ministerstev, aby mohla povolovati všeobecné výjimky z jednotlivých předpisů zákona, omezeno jen na odůvodněné případy (pokrok vědy, způsob chovu zvířectva, poměry válečné).

Do počtu domácích zvířat přibráni byli též králíci, zvěř, ryby, včely a bourci se zřetelem na způsob jich chovu, případně na zákonitá ustanovení o tlumení nákaz u nich se vyskytující.

K § 2. Pro případ vyskytnutí se mimořádných poměrů nákazových (mor skotu) umožňuje se rekvirování povozů a jízdeckých koní.

K § 7. Ustanovení tohoto paragrafu doplněno opatřením, že pohyb osob v pohraničním pásmu může býti omezen. Důležitost tohoto ustanovení dokumentuje nynější hrozící nebezpečí zavlečení moru skotu z Polska. V uherském zákonu nebylo dosti vhodného podkladu, který by umožňoval zavedení opatření tímto §em předepsaných a proto bylo nutno vydati letošního roku vládní nařízení č. 21, kterým byl ten nedostatek odstraněn.

K § 8. Průvodní list pro zvířata domácí zůstává dle dosavadních předpisů v zemích býv. práva rakouského dokladem pouze zdravotním, krátkodobým. Tím odpadá význam jeho dle dosavadního uherského zákona jako dokladu vlastnictví. Význam tohoto opatření záleží v tom, že zastavení vydávání pasů v čase nákazy, stává se účinnějším prostředkem k zamezení obchodu dobytkem, než by tomu bylo dle dlouhodobých průvodních listech dle zákona uherského.

K § 9. Zavedení kolkovného po 2 Kč pro jednokopytníky a skot a 20 h pro drobná zvířata má umožniti státu úhradu zvětšených výloh, které s navrhovaným rozšířením odškodnění státu nastanou. Výše kolkovného může býti snížena; vyplacená odškodnění budou patrně značně nižší než příjem z kolkovného. Kolkový poplatek zavedl dle způsobu uherského zákona, tímto zákonem stanovené další poplatky za vydání pasu, zdravotní doložky a přenesení vlastnického práva odpadají. (Další viz k § 53.)

K § 12. Desinfekce vozů a lodí, jichž bylo použito ku přepravě dobytka, upravena bude zvláštním zákonem.

K § 13. Dle platného zákona zakazuje ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem zemědělství a obchodu uváděti do obchodu závadné léčebné prostředky, dle této osnovy může tak činiti ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a obchodu.

Děje se tak z toho důvodu, že jest interesováno na tomto zákazu v prvé řadě ministerstvo zemědělství. Inserování léčivých a desinfekčních prostředků může býti z týchž důvodů zakázáno.

Ustanovením tohoto §u bude vyhověno i požadavkům slovenským, kde uherský zákon těchto opatření postrádá.

K § 14. Prohlídka jatečného dobytka a masa bude upravena zvláštním zákonem, na jehož osnově se pracuje.

K § 17. Seznam zvířecích nákaz doplněn uvedením oněch, o nichž dosud byly vydány zvláštní předpisy. Mimo to mohou politické úřady naříditi, že povinnost oznamovací vztahuje se i na jiné nákazy zvířecí, vyskytnou-li se ve větší míře v jejich správním obvodu.

K § 18. Ustanovení, že mají býti v každé obci určeni důvěrníci, kteří založí seznam dobytka jejich obvodu, pozorují zdravotní stav dobytka a upozorňují na příznaky, které vzbuzují podezření oněch nákaz, jež se mají oznamovati, jest nové. Toto ustanovení má odstraniti nedostatek, na nějž si stěžují jak odborné kruhy, tak i chovatelské, že není totiž postaráno o včasné upozornění chovatelů na nebezpečí veškeré nákazy. Tímto ustanovením má býti zavedena instituce, která by zjistila nejen včasné oznamování nákaz, ale i zachování vydaných tlumících opatření. Důvěrníci mají umožniti nezbytný styk státní veterinární správy s chovateli, což nelze při dnešním přetížení obecních úřadů od těchto očekávati. Důvěrníci mohou také kdykoliv udati počet zvířat, což jest důležitým činitelem jak při rozhodování v otázkách chovatelských, tak i při provádění opatření ochranných a tlumících.

K § 19. Povinnost učiniti oznámení rozšířena i na lékárníky a drogisty. Také lékaři jsou povinni učiniti oznámení, doví-li se, že některá osoba byla zraněna zvířetem vzteklým, nebo ze vztekliny podezřelým, nebo onemocněla nákazou ze zvířete na lidi přenosnou. Výše odměny za oznámení nákaz zvýšena z 50 Kč na 400 Kč.

K § 23. Nákazová komise rozšířena o důvěrníky obce (§ 18). Dále jest v tomto §u vysloveno, že jsou členové komise, pokud nejsou státními úředníky, pomocnými orgány státní správy se všemi právy a povinnostmi z tohoto jejich postavení plynoucími. Držitel dobytka jest povinnen dovoliti nákazové komisi vstup do všech místností, pokud to není na závadu tlumení nákazy. Opatření toto jest ku provedení úkolu nákazové komise nezbytně nutným.

K § 25. Mimo opatření, jež jsou zákonem předepsána pro jednotlivé nákazy, lze použíti i dosavadních zkušeností a poznatků vědy.

K § 26. Tento § obsahuje ustanovení § 24 platného nyní zákona, avšak v přehlednější formě a s rozlišováním na jednoduchou a zostřenou závěru, na níž jest pak u jednotlivých nákaz dle potřeby poukazováno. Tento způsob jest převzat ze švýcarského zákona o nákazách zvířecích z toho důvodu, že usnadní postup při jednotlivých nákazách. Při zostřené závěře jest pamatováno též na použití zvláštních stráží, po případě i vojenských, ježto povaha nákaz (mor skotu, plicní nákaza skotu, slintavka a kulhavka), při nichž má zostřená závěra býti předepsána, vyžaduje by byla nařízená opatření co nejpřísněji zachovávána.

K § 32. Ustanovení tohoto §u shodují se věcně s nyní platnými předpisy. Při zpracování jeho postupováno jak u § 32 uvedeno.

K § 34. Poslední epidemie slintavky a kulhavky ukázala, že se jedná o nákazu, jež dovede za zvláštních okolností způsobiti ohromné škody. Nakažlivost její jest největší a proto jest potřebí také nejpřísnějších opatření. Taková jsou obsažena ve švýcarském zákoně o nákazách zvířecích z r. 1917 a v prováděcím nařízení k témuž zákonu z r. 1920.

Švýcaři měli dosti času a příležitosti zabývati se touto nákazou a dospěli k tomu názoru, že je nutno ji tlumiti způsobem radikálním. Navržená ustanovení při slintavce a kulhavce jsou sdělána dle švýcarského vzoru a jsou nutna, má-li se předejíti katastrofě, jako byla poslední epidemie této nákazy.

K § 35, 36, 37. V dosavadním platném zákoně byly sněti slezinná, šelestivá a nákaza zvěře a skotu shrnuty v jednom §u se stejnými opatřeními, ačkoliv jich povaha dovoluje, ba vyžaduje, aby bylo mezi nimi rozlišováno, jak je viděti i z prováděcího nařízení k tomuto příslušnému §u. Proto byly nákazy ty rozděleny jednotlivě ve zvláštní §§y, při čemž bylo použito opětně švýc. zákona jako vzoru. Z něho nesmí býti použito míst, na nichž byly mrtvoly zvířat zakopány ani k pěstování rostlin, ani jako pastviny.

Věcně jsou tato ustanovení shodna s ustanoveními nyní platnými.

K § 38. Navržené znění tohoto §u bylo také sděláno podle švýcarského vzoru, shoduje se však věcně s § 34 platného zákona. Vynecháno bylo pouze ustanovení 5. odst. lit. b) a z 6. odst. lit. a) a b).

K § 39. § 36 a § 35 nyní platného zákona spojeny byly v jedno. Ustanovení §u 36 bylo však změněno a stanoveno, že nemocná případech ničiti kůži a vlnu padlých nebo poražených neštovicemi nemocných ovcí. Tato změna odpovídá nyní platným ustanovením.

K § 40. Tento § byl změněn na základě zkušeností, jež byly učiněny při posledním vzniku nákazy na Moravě a v Čechách. Nemocné klisny možno vykoupiti, léčiti a případně po určité době k plemenitbě připustiti.

K § 43. §§ 41 a 42 nyní platného rakouského zákona sloučeny v § jeden, který byl doplněn ustanovením, že v obcích, kde bude nařízeno známkování psů, má být toto opatření již trvalé a dále, že může býti nařízeno v obcích, v nichž se vyskytne u koček mnoho případů vztekliny, aby byla veškerá zvířata tohoto druhu usmrcena. Úlevy kontumačních předpisů byly rozšířeny též na psy policejní a četnické.

K §§ 44 a 45. Dosud byly mor a nákaza bravu vepřového shrnuty v jednom §u. Ač i nadále mají platiti pro obě nemoci stejné předpisy, jeví se rozdělení jich do zvláštních §§ů z důvodů odborných vhodným. Osnova zákona předpisuje výslovně jednoduchost závěru a stanoví, že nebudou-li nemocná zvířata poražena, smějí býti ostatní zvířata téhož chovu dodána jen na porážku.

K § 46. Při zjištění červenky vepřů nařizuje se jednoduchá závěra.

K §§ 47 a 48. Pokud se týče rozdělení cholery drůbeže a ptačího moru do zvláštních §§ů, platí, co bylo řečeno k §§ 44 a 45. Ustanovení o choleře drůbeže doplněno tím, že může býti nařízeno ochranné očkování, vyskytne-li se nákaza ve větším rozsahu.

K § 49. Ustanovení o tuberkulose skotu bylo změněno v ten způsob, že se nařizuje usmrcení zvířat, u nichž se zjistí některá forma tuberkulosy, označená v nařízení k § 17.

K §§ 50 a 51. Příslušná nařízení budou se shodovati s platnými nyní předpisy.

K § 52. Ustanovení, týkající se námořských lazaretů, byla z tohoto §u vypuštěna, doplněn byl však tím, že po dobu, kdy trvá nebezpečí nákazy, jest zakázáno odháněti zvířata z jatečního zařízení.

K §§ 53 a 56. Státní odškodnění rozšířeno ve veliké míře tím, že se má platiti i za zvířata zhynulá následkem některých nákaz (čl. 1.), jichž úspěšné tlumení je v přední a podezřelá zvířata možno porážeti za příčinou požívání masa a že není nutno ve všech řadě závislo na okamžitém oznámení a při nichž zvířata onemocnělá mohou náhle (sněť slezinná, sněť šelestivá) nebo než dojde k úřednímu šetření zhynouti. Dle dosavadních předpisů poskytuje se z uvedených příčin a to jen v území býv. práva rakouského, podpora za zvířata zhynuvší následkem sněti slezinné a šelestivé a sice až do 50% odhadní ceny. Nyní stanoví se povinnost odškodnění a sice ve výši 50% (§ 56).

Za zvířata na úřední rozkaz usmrcená v případech pod č. 2 uvedených platí se dle stávajících předpisů odškodnění a sice v zemích býv. práva rak. při moru skotu 100%, při nákaze plicní 95%, slintavce a kulhavce 90%, ozhřivce a tuberkulose 66%, při moru a nákaze bravu vepřového 50% (nemocná) a 100% (zdravá) - na Slovensku a Podkarpatské Rusi při moru skotu za nemocná 50%, za podezřelá 66%, při nákaze plicní 90%, při ozhřivce (skrytá forma) 50%, při sněti slezinné 50% (nemocná) a 66% (podezřelá). Nyní stanoví se odškodnění ve stejné výši pro všechny případy na 80% (§ 56).

V případech pod č. 3 a 4 uvedených stanoví se výše odškodnění jako až dosud 100% odhadní ceny (§ 56).

K úhradě výloh vzniklých rozšířením odškodnění předpisuje se kolkovné na průvodní listy pro zvířata domácí (§ 9), jehož výše bude dle dat z Moravy za první pololetí 1920 dodaných obnášeti přibližně

u koní........ 527.000 K

u skotu....... 1,429.000 K

tedy úhrnem..... 1,956.000 K;

u ostatních druhů zvířat obnášela by výše kolkovného dle uvedených dat přes 1,000.000 K, takže by úhrnná úhrada dosáhla výše asi 3 miliony Kč, částka, s níž bude lze v normálních dobách velice snadno vystačiti.

Rozšíření státního odškodnění má zajistiti součinnost chovatelů a je přiměti, aby ve vlastním zájmu vypuknutí nákazy okamžitě oznámili, zachováváním nařízených opatření při tlumení nákaz spolupůsobili a tím vyhnuli se následkům, že odškodnění nebude jim přiznáno.

K § 57. V tomto §u jsou ustanovení §§ 53 a 57 dosud platného zákona s tím doplněním, že za zvířata a předměty malé ceny, za zhynulé nebo usmrcené psy a kočky, jakož i za zastřelenou zvěř, dále za zvířata v zoologických zahradách, zvěřincích a podobných podnicích, za jatečná zvířata z ciziny dovezená a za zvířata, která se nalézají jenom přechodně ve státním území a jichž majitel má trvalé bydliště v cizině se odškodnění vůbec neplatí.

K § 62. Znění § 59 dosud platného zákona upraveno v tomto §u vzhledem ku změněným poměrům vnitrozemským.

K § 63. Náklad desinfekce, který dle uherského zákona nese majitel zamořeného dvorce, bude dle ustanovení tohoto §u hrazen na Slovensku i v Podkarpatské Rusi ze státní pokladny. Opatřením tím umožní se řádné provádění desinfekce a tím i úspěšné tlumení nákaz.

K § 65. Ustanovení tohoto §u odpovídá věcně dosavadním předpisům, zvýšen pouze nejvyšší přípustný trest vězení ze dvou na tři měsíce nebo na penězích ze 600 K na 5.000 Kč.

K § 66. Věcně nezměněn, pouze nejvýš přípustný trest vězení zvýšen ze tří na 6 měsíců nebo na penězích z 2.000 K na 10.000 Kč.

K §§ 67 a 68. Věcně nezměněný, pouze nejvýš přípustný trest peněžní zvýšen z 2.000 K na 20.000 Kč.

K § 70. Ustanovením tohoto §u rozšiřuje se příslušnost politických úřadů i na trestní činy uvedené v § 66 osnovy zákona.

V ohledu formálním se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena; zároveň se projevuje přání, aby osnova přikázána byla v senátě výborům národohospodářskému, pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu, ústavně-právnímu a rozpočtovému a po schválení senátem v poslanecké sněmovně výborům zemědělskému, pro veřejné zdravotnictví, právnímu a rozpočtovému k podání zprávy, a sice v obou sněmovnách s tím, aby výbory ty k poradě o návrhu zřídily společnou komisi ve smyslu §§ 34 jedn. řádů sněm.

V Praze dne 15. června 1921.

Dr Brdlík v. r.,

ministr zemědělství