§ 40.
Nákaza hřebčí.
Koně nákazou hřebčí nemocní nebo podezřelí nesmějí býti připuštěni ke plemenitbě.
Vyskytne-li se nákaza hřebčí v krajině posud nákazy této prosté, mohou býti vykoupena nemocná zvířata státem, lze-li očekávati, že se tímto opatřením předejde dalšímu šíření nákazy.
Úřad jest oprávněn naříditi, aby byly klisny nemocné a podezřelé zvěrolékařsky léčeny.
Plemenní hřebci, od kterých byly prokazatelně nakaženy klisny neb u kterých se dá určitě prokázati, že mají hřebčí nákazu, nebo kteří byli připuštěni ke klisnám, které v čase připuštění již byly touto nákazou nemocny, buďte vykleštění; klisny uzdravené buďtež označeny.
Jakmile se zjistí první případ nemoci, buď připouštění koní ke plemenitbě zapověděno v obvodu ustanoveném dle potřeby na tak dlouho, pokud se nezjistí, která zvířata onemocněla, které klisny byly připuštěny k nemocným hřebcům, a kteří hřebci byly připuštěni k nemocným klisnám. K tomuto účelu může býti také veškeren plemenný materiál řečeného obvodu podroben zvěrolékařské prohlídce. Dokud trvá zápověď, smějí býti koně připouštěni ku plemenitbě toliko se zvláštním povolením po předchozí zvěrolékařské prohlídce.
V obvodech, ve kterých byla nákaza hřebčí, buď před počátkem připouštěcí doby následujícího roku provedena zvěrolékařská revise zdravotního stavu veškerých plemenných koní a smějí býti s výhradou klisen označených dle odstavce čtvrtého připuštěni k plemenitbě toliko koně, kteří byli shledáni úplně prostými hřebčí nákazy.
§ 41.
Puchýřina koní a skotu.
Puchýřinou nemocní nebo touto nákazou podezřelí koně a skot nebuďte připouštěni k plemenitbě po dobu nemoci nebo po případě tak dlouho, pokud podezření není odstraněno.
§ 42.
Prašivina koní, oslů, mulů a mezků, jakož i bravu skopového a koz.
Prašivinou stižení nebo jí podezřelí koně, osli, muli a mezci buďte podrobeni jednoduché závěře (§ 26) a léčení zvěrolékařem.
Ve vysokém stupni prašiví, zvěrolékařem za nevyléčitelné prohlášení koně, osli, muli a mezci buďte usmrceni.
Ustanovení druhého odstavce buď použito také u psů a koček.
Prašivinou padlá zvěř buď ve smyslu tohoto zákona co možná rychle odstraněna.
Prašivinou stižené nebo jí podezřelé ovce a kozy, jakož i stádo ovcí a koz, ve kterých se vyskytuje prašivina, buďte podrobeny jednoduché závěře (§ 26) a zvěrolékařskému ošetřování, neuzná-li držitel zvířat za dobré, aby byli usmrceny.
§ 43.
Vzteklina.
1. Každý jest povinen vlastní nebo sobě svěřené zvíře, na kterém jest pozorovati příznaky vypuknuvší vztekliny, nebo také jen takové příznaky, pro které jest se obávati vypuknutí vztekliny, nebo které přišlo ve styk se vzteklým nebo vzteklinou podezřelým zvířetem, učiniti ihned neškodným buď usmrcením neb oddělením a ihned věc oznámiti obecnímu úřadu. V místech, kde jest zeměpanský policejní úřad, má obecní úřad ihned oznámiti případ také tomuto úřadu.
2. Zvířata, u kterých vzteklina vypukla, jakož i podezřelí psi a podezřelé kočky, buďte usmrcena. Výjimečně může býti dovoleno, aby na náklad držitele zvířete, podezřelý pes byl uzavřen a zvěrolékařsky pozorován, lze-li míti s dostatečnou jistotou za to, že uzavření bude spolehlivě provedeno.
Uzavření a zvěrolékařské pozorování psů a koček může býti také nařízeno, byli-li lidé jimi poraněni.
Jiná domácí zvířata, než psi, kočky, a drůbež, jsou podezřelá vzteklinou (§ 1, posl. odst.), nechce-li držitel raději, aby byla zabita, buďte na jeho náklad oddělena, pod dozorem chována a zvěrolékařsky pozorována.
3. Doví-li se obecní úřad, že se v území obce potuluje některé vzteklé nebo vzteklinou podezřelé zvíře, má ihned učiniti opatření, aby bylo zabito nebo chyceno, a zpraviti o tom sousední obecní úřady, jakož i politický úřad I. stolice, po případě policejní úřad.
4. Vyskytne-li se více případů vztekliny v témže obvodu u zvířat divokých nebo se potulujících (psů, koček, lišek, vlků apod.), mezi nimiž řádí vzteklina, uspořádá politický úřad I. stolice dle potřeby na ně hony a nadháňky.
5. Zapověděno jest vzteklá a vzteklinou podezřelá zvířata porážeti a jednotlivé jejich produkty jakkoli spotřebovati nebo prodávati.
6. S těl zvířat nemocí touto zdechlých nebo následkem ní nebo pro podezření z ní zabitých nesmí býti stahována kůže, nýbrž buďto s koží a chlupy pokud možno spálením neškodně odstraněna (§ 26).
7. Těla mrtvých zvířat smějí býti pitvána toliko za řízení zvěrolékaře.
8. V krajinách, které jsou ohroženy nebezpečenstvím, že vzteklina vypukne nebo se rozšíří, mohou býti učiněna následující opatření buďto jednotlivě a hromadně:
a) nařízení o evidenci a označení psů úředními známkami na obojcích nebo na náprsních postrojích, pokud to již není předepsáno na základě platných zákonů tak, aby mohl býti držitel psa zjištěn. V obcích, kde bude toto označení předepsáno, budiž zároveň nařízeno, že jest to opatření trvalé;
b) nařízení, aby byli psi uvázáni;
c) nařízení, aby byli psi - po případě toliko ti, kteří nejsou uvázáni - opatřeni bezpečným náhubkem;
d) nařízení, aby psi, pokud nejsou uvázáni, po případě také, pokud nejsou opatřeni bezpečným náhubkem - byly voděni.
e) zápověď, aby kočky volně nepobíhaly. Vyskytne-li se mnoho případů vztekliny u koček, může býti nařízeno, aby byla veškerá zvířata tohoto druhu v osadě usmrcena;
f) nařízení, aby byli usmrceni psi a kočky proti daným předpisům dopadení.
Nebyl-li pes ihned při dopadení zabit, může upuštěno býti od jeho zabití ve případech zvláštního zřetele hodných výjimečně, jestliže bude na náklad držitelův tak dlouho bezpečně a neškodně chován a pozorován, odkud není zcela vyloučena obava, že by nemoc vypukla a se rozšířila.
Za známky pro psy obcí dodané mohou vybírány býti poplatky, jejichž výši stanoví politický úřad I. stolice.
9. Pro psy lovecké, tažné, hlídací a pro psy policejní a četnické buďte ustanoveny přiměřené výjimky z předpisů na základě tohoto zákona snad vydaných.
§ 44.
Mor vepřového bravu.
Zjistí-li se mor (pestis suum) vepřového bravu, budiž ihned nařízena jednoduchá závěra; tato budiž dva měsíce po zjištění zániku nákazy zrušena.
Nebudou-li nemocná zvířata poražena, smějí býti ostatní zvířata téhož chovu dodána jenom na porážku.
Lze-li vzhledem k daným okolnostem míti za to, že by odstraněním onemocnělých nebo podezřelých zvířat bylo dosaženo rychlého utlumení nemoci v některém obvodu, může je dáti politický úřad II. stolice usmrtiti.
Není-li se však za podmínek prvního odstavce tohoto § podle okolností toho kterého případu obávati, že se nákaza dále rozšíří a zejména jde-li o cenný plemenný materiál, může politický úřad II. stolice, požádá-li za to držitel zvířat a souhlasí-li nákazová komise upustiti od toho, aby nákazou podezřelá zvířata byla usmrcena, jestliže budou proti nákaze bezpečně oddělena po dobu nařizovacím způsobem ustanovenou a jestliže budou dána pod zvěrolékařský dohled, který bude konán státním nákladem.
Nákazová komise má právo činiti návrhy, zda a v jakém rozsahu mají býti zvířata poražena.
Proti nařízenému poražení politickým úřadem druhé stolice není právního prostředku.
§ 45.
Nákaza bravu vepřového.
Pro tuto nákazu (septikaemia suum) platí obdobně předpisy § 44.
§ 46.
Červenka bravu vepřového.
Zjistí-li se červenka bravu vepřového, budiž ihned nařízena jednoduchá závěra (§ 26); zároveň může býti nařízeno očkování ohrožených zvířat některého hospodářství, osady nebo většího obvodu.
§ 47.
Cholera drůbeže.
Zjistí-li se cholera drůbeže v krajině, jež byla dosud této nákazy prosta, ojediněle, může politický úřad I. stolice naříditi, aby byla zvířata nákazou onemocnělá nebo jí podezřelá usmrcena, je-li pravděpodobno, že bude tím nákaza co možná rychle utlumena.
Objeví-li se cholera drůbeže ve větším rozsahu, může politický úřad I. stolice naříditi v obci zamořené a v obcích okolních ochranné očkování veškeré drůbeže.
§ 48.
Mor ptačí.
Pro tuto nákazu platí obdobně ustanovení § 47.
§ 49.
Tuberkulosa skotu.
Zvířata, u nichž se zjistí některá z forem tuberkulosy označených v § 17, č. 18 v tom způsobu, že jest přenesení nákazy možno, buďtež co možná rychle k úřednímu rozkazu usmrcena.
Nenařídí-li se neb odloží-li se usmrcení zvířat, buďte učiněna ochranná opatření, aby se nemoc dále nešířila, zejména buď nařízeno určité označení zvířat.
Pokud se týče mléka a mléčných výrobků, buďtež učiněna opatření ve smyslu § 26.
§ 50.
Hniloba včelího plodu.
Vhodná opatření budou vydána vládním nařízením.
§ 51.
Furunkulosa ryb.
Vhodná opatření budou vydána vládním nařízením.
Oddíl V.
Zvláštní ustanovení o zařízeních pro jatečná zvířata (trhy na jatečná zvířata, jatky a jinaká jatečná zařízení.)
§ 52.
Předcházející ustanovení tohoto zákona platí též pro trhy na jatečná zvířata, pro jatky a jinaká jatečná zařízení jakož i pro jatečná zvířata v nich.
Úřední úkony obecnímu úřadu, po případě nákazové komisi přikázané příslušejí u zařízení pro jatečná zvířata stálému zvěrolékařskému dozoru podrobených zvěrolékařům, jimž jest svěřen bezprostřední zvěrolékařsko-policejní dozor k těmto zařízením.
Držiteli nemocných a podezřelých (§ 1) jatečných zvířat nebo jeho zástupci může býti nařízeno, by taková zvířata byla neprodleně za dozoru úředního zvěrolékaře poražena, pokud ovšem jest porážka vzhledem k druhu nemoci vůbec přípustna.
Podle okolnosti může porážka býti nařízena i pro jiná jatečná zvířata nákaze podrobená.
Zjistí-li se, že vypukla nákaza zvířecí, může býti po dobu, po kterou trvá nebezpečí nákazy, zakázáno odváděti (odháněti) zvířata, nákaze podrobená ze zařízení v prvním odstavci uvedených.
Oddíl VI.
Ustanovení o odškodnění za ztrátu dobytka a za předměty za příčinou desinfekce zničené.
§ 53.
Rozsah státního odškodnění.
Odškodnění bude dáno ze státní pokladny podle §§ 55 až 62.
1. jestliže zvířata zhynou následkem moru skotu, slintavky a kulhavky, sněti slezinné, sněti šelestivé, nákazy hřebčí, moru bravu vepřového a nákazy bravu vepřového - výjimky týkající se nákazy hřebčí, moru bravu vepřového a nákazy bravu vepřového stanoveny budou nařízením;
2. jestliže bude nutno na úřední rozkaz usmrtiti zvířata, onemocnělá morem skotu, slintavkou a kulhavkou, plicní nákazou skotu, ozhřivkou, morem bravu vepřového a nákazou bravu vepřového a tuberkulosou;
3. jestliže zdravá zvířata zhynou nebo bude nutno je poraziti následkem profylaktického léčení (např. očkování), jehož provedení bylo úředně nařízeno;
4. jestliže je nutno na úřední rozkaz usmrtiti z nakažení podezřelá zvířata nebo zničiti předměty kromě mrvy proto, aby se předešlo šíření se některé z nákaz uvedených v § 17.
§ 54.
Zpeněžení zvířat usmrcených nebo zhynulých.
Zvířata k úřednímu nařízení usmrcená, po případě zhynulá, (§ 53) buďte co možná výhodně zpeněžena pro státní pokladnu, jestliže se neponechají držiteli dle § 59.
§ 55.
Kdo má právo na odškodné.
Pokud není jiný oprávněnec znám, bude odškodné placeno tomu, v jehož držení se nacházelo zvíře v čase smrti nebo předmět v době zničení.
Tímto vyplacením zanikne všeliký nárok osob třetích na odškodnění vůči státu.
§ 56.
Výše odškodnění.
Výše odškodnění vyměří se v případech v § 53 pod čís. 1. uvedených 50 %, pod čís. 2. uvedených 80% a pod čís. 3. a 4. uvedených, jakož i ve všech případech, v nichž budou zvířata na úřední rozkaz usmrcená shledána při pitvě prostými nákazy, kvůli níž bylo usmrcení jich nařízeno, 100 % obecné hodnoty.
Hodnota tato buď vyměřena bez zřetele na znehodnocení nastalé snad očkováním a kromě tuberkulosy bez zřetele na znehodnocení nastalé následkem nákazy.
Obecná hodnota budiž ustanovena odhadem a to, jde-li o zvířata, která mají býti usmrcena, již před usmrcením.
Jen ve zvláště naléhavých případech mohou býti zvířata usmrcena již před odhadem.
Odhadní komise se skládá ze dvou členů, z nichž jedním jest orgán politického úřadu neb osoba tímto orgánem jmenovaná. Souhlasí-li odhady obou členů odhadní komise o určení výše hodnoty, buď odškodné vyměřeno touto hodnotu. Rozcházejí-li se mínění, buď průměr částek odhadci vytčených pokládán za odhadní hodnotu. Bližší o jmenování druhého člena odhadní komise, o vzetí jeho do slibu a o provedení odhadu, bude určeno nařízením. Při moru skotu, plicní nákaze skotu a ozhřivce nebuďtež bráni odhadci z obce, kde se odhad děje.
§ 57.
Kdy bude dána náhrada na místo odškodnění.
Odškodnění se vůbec neplatí:
1. jestliže poškozený (jeho zástupce) nákazu zaviní nebo spoluzaviní nebo ji neprodleně neoznámí, nebo se jedná proti zvěrolékařsko-policejním předpisům a příkazům nebo nepoužije příležitosti k ochrannému očkování, jež mu byla poskytnuta, nebo opomene patřičné léčení, které mohlo ztrátu zvířete odvrátiti;
2. za zvířata a předměty malé ceny, za zhynulé nebo usmrcené psy a kočky, jakož i za zastřelenou zvěř;
3. za zvířata v zoologických zahradách, zvěřincích a podobných podnicích;
4. za jatečná zvířata z ciziny dovezená;
5. za zvířata jatečná na trzích na jatečný dobytek nebo v jatkách nebo jinakých jatečných zařízeních nebo na cestě do nich;
6. za zvířata, která se nalézají jenom přechodně (pastva, přezimování a pod.) ve státním území a jichž majitel má trvale bydliště v cizině;
7. jestliže zvířata z ciziny dopravená ve lhůtě, jež bude pro jednotlivé nákazy dle jich povahy stanovena nařízením, buď onemocní a majitel neprokáže, že se nakazila až po dovozu, nebo jestliže se pitvou zjistí, že byla stížena nákazou již v čase dovozu;
8. za zvířata, patřící majitelům zvířat v č. 7. uvedených, jestliže se pravděpodobně od těchto nakazila.
V předcházejících případech buď poskytnuta toliko náhrada ve výši docíleného výtěžku za zpeněžitelná zvířata, nebo jejich části po srážce všech výdajů, které úřadu vznikly úředním výkonem.
§ 58.
Kdy nebude dáno ani odškodnění ani náhrada.
Bylo-li mezi zvířaty téhož držitele pod uzávěru danými nebo zabitými ve lhůtě dle § 57 č. 7. ustanovené třeba jen jediné zvíře dopraveno proti zápovědi nebo předpisům z ciziny, nebude tomu, jenž jest vinen nebo spoluvinen na dopravě bez povolení nebo proti předpisu, dáno ani odškodnění , ani náhrada za žádné ze zabitých nebo zhynulých zvířat. Docílený snad výtěžek propadne ve prospěch státu (§ 75).
§ 59.
Ponechání zvířat (částí zvířat) držiteli na místě odškodněni, po případě na místě náhrady.
Držiteli zabitých neb zhynulých zvířat může k jeho žádosti na místě odškodnění (§ 56) nebo náhrady (§ 57) tenkráte býti ponecháno zužitkování poživatelných shledaných nebo technicky zužitkovatelných zvířat nebo částí jejich orgánem, řídícím nákazovou komisi, jestliže zužitkovati provede se dle předpisů a nevzniknou státu v případech § 56 kromě nákladů zvěrolékařské intervence a na desinfekci žádné další a v případech § 57 vůbec žádné náklady z úředního úkonu.
V případech § 57 může se tak státi též proti vůli držitelově.
§ 60.
Výplata zálohy.
Výtěžek za usmrcená nebo zhynulá zvířata (§ 54) buď ihned odveden státní pokladně.
Orgán řídící nákazovou komisi má v případech zřetele hodných, avšak toliko tenkráte, jestliže dle jeho názoru jest nepochybně odůvodněn nárok držitele zabitých zvířat na odškodnění, vyplatiti jemu, požádá-li za to, ihned podle míry tohoto nároku zálohou přiměřený díl výtěžku.
§ 61.
Příslušnost rozhodovati.
Politický úřad druhé stolice rozhoduje v první instanci o tom, zda odškodnění nebo náhrada mají býti přiřčeny či odepřeny, proti čemuž může býti podána stížnost k ministerstvu zemědělství.
Také finanční prokuratuře přísluší v zastoupení státu právo na stížnosti.
Vyjde-li při výpočtu odškodnění, že jest menší, než záloha vlastníku zvířat správce nákazové komise snad vyplacená (§ 60, 2. odst.) buď v rozhodnutí, které podle prvního odstavce tohoto §u bude vydáno, nařízeno vrácení zálohou zaplacené, avšak nepřiřčené částky.
O tom, zda odškodnění nebo náhrada přísluší či nikoli, budiž rozhodováno se vším urychlením.
Rovněž buďtež urychleně vyplaceny přiřknuté odškodnění nebo náhrada.
§ 62.
Odškodnění ze zemských peněz nebo pojišťovacími svazy.
Za zvířata pojištěná bude v případech, v nichž má stát podle ustanovení tohoto zákona poskytnouti odškodnění nebo náhradu, toto odškodnění nebo náhrada vyplacena držiteli zvířat jen tehdy a potud, pokud nepřevyšuje rozdíl mezi náhradou z pojištění a odhadnutou hodnotou.