Článek II.

1. Vláda československá nepřikročí k likvidaci a zadržení německého majetku, německých práv a zájmových účastenství, spadajících pod článek I., pokud tento majetek, práva a zájmová účastenství nebudou německé vládě označena ve lhůtě v článku I., odst. 4. uvedené, stejně nepřikročí k zadržení a likvidaci ostatního německého majetku, německých práv a zájmových účastenství.

2. Československá vláda si však vyhrazuje učiniti v jednotlivých případech, jmenovitě při průmyslových podnicích, které jsou pro národní hospodářství obzvlášť důležité, osvobození od zadržení a likvidace závislým na podmínce, že domácí zájmy budou ve správě těchto podniků přiměřeně uplatněny. Při tom bude československá vláda jedině vedena pohnutkami, které se objeví nutnými k ochraně všeobecně hospodářských zájmů, jakož i vezme na stanovisko druhé strary zřetel v duchu dokonalé slušnosti.

3. Pokud se bude při těchto opatřeních jednati o zastoupení ve vedoucích orgánech a o kapitálové účastenství, nebude žádáno více, než co odpovídá poměru mezi provozem, jeny se nachází na území Československé republiky a celkovým provozem dotyčného závodu. Účastníci, budou ve všech případech slyšeni. Nedojde-li k dohodě, bude poskytnuta německé vládě příležitost, aby se v dohodě s vládou československou přičinila o vyrovnání.

4. Německá vláda zašle československé vládě ve lhůtě uvedené ve článku I., odst. 4., seznam oněch podniků, které se provozují na území Československé republiky německými společnostmi akciovými, komanditními společnostmi na akcie a společnostmi s ručením obmezeným.

Článek III.

Tato ujednání nedotýkají se práv vyhrazených reparační komisi v mírové smlouvě versailleské.

Článek IV.

Tato úmluva bude, jakmile dojde schválení vlády a zákonodárných sborů, ratifikována a ratifikační listiny vyměněny co nejdříve v Praze.

Úmluva vstoupí v platnost jen společně se smlouvou o státní příslušnosti a s hospodářskou úmluvou, jež byly za těchto vyjednávání ujednány.

Dáno v Praze, dne 29. června roku tisícího devítistého dvacátého.

Zd. Fierlinger v. r.

von Stockhammern v. r.

Protokol k článku XVI. československo-německé hospodářské dohody z 29. června 1920.

Při poradách shodly se obě vlády dáti svůj souhlas k smlouvě, uzavřené společností "Deutsche Flachsbaugesellschaft m. b. H." v Berlíně a knížetem Karlem Lichnowským v Berlíně ze dne 16. dubna 1920, jež v opise je přiložena, a k státní smlouvě obou státních komisařů: zemského presidenta Šrámka v Opavě a tajného říšského rady Wellenkampa ze dne 7. června 1920, kterou se tato první smlouva uskutečňuje a kteráž jest rovněž v opise přiložena.

V Praze, dne 29. června 1920.

Dr. V. Schuster v. r.

von Stockhammern v. r.

Smlouva.

Deutsche Flachsbaugesellschaft m. b. H. v Berlíně SW. 19, Krausenstraße 25/28, zastoupená jednateli:

Dr. Maxem Augstinem a Hermannem Kleichem a jmenovaná v této smlouvě "Společnost" a kníže Karel Max Lichnowsky v Chuchelné, zastoupený správcem statků p. gen. ředitelem Püschlem v Chuchelné, a nazývaný ve smlouvě "Správa statků", uzavírají tuto smlouvu:

§ 1. Správa statků je majitelkou závodu na zpracování lnu v Chuchelné na Hlučínsku. Prozatímním stanovením hranic a přidělením Hlučínska k Československé republice je pracovní schopnost tohoto závodu značně snížena, ježto největší část stonkového a močeného lnu je, po případě se sklízí na německém území. V hlučínském území může se ročně zmočiti asi 50.000 q stonkového lnu, oflakovací schopnost je asi 100.000 q; sklizeň stonkového lnu v hlučínském území se páčí na 15.000 q. Je tudíž třeba 85.000 q stonkového lnu, aby závod v Chuchelné byl plně zaměstnán. Z toho musí býti dodáno 45 až 50 tisíc centů močených.

§ 2. Proto tedy zavazuje se Společnost, pokud je třeba, aby závod na zpracování lnu, patřící Správě statků, byl udržen v provozu v dnešním rozsahu, že vymůže pro Správu od německé vlády, po případě od jiných k tomu příslušných německých úřadů uvolnění a vývozní povolení pro stonkový len, který Správou statků byl sklizen na vlastních německýchstatcích, od ní v Německu samostatně nakoupen nebo od ní zakoupen v okresích, po případě u nakupovačů, Společností jí přikázaných:

§ 3. Správa statků se zavazuje, že veškeré množství lnu dodaného jí z německého území, ať vlastního nebo cizího, ať dovezeného od Společnosti neb od osob třetích, s povolením zmíněným v § 2. nebo bez něho, ihned po přijetí zpracuje v závodech v Chuchelné a ihned po zpracování nabídne Společnosti ke koupi tato procenta získaných vláken;

Na každých 100 dílů váhy dovezeného stonkového lnu musí se odvésti 12 dílů čistě oflakovaného lnu a 8 dílů dobře protřesené (geschüttelt) koudele.

Na 100 dílů dovezeného močeného lnu odevzdá se 16 dobře oflakovaných dílů váhy a 10 dílů dobře protřesené (geschüttelt) koudele; na 100 dílů odlámaného lnu (Knick- flachs) 24 dílů čistě oflakovaného lnu a 16 dílů dobře protřesené (geschüttelt) koudele. Při tom se předpokládá, že 15 procent vláken, získaných z dovezeného stonkového a močeného lnu, a to v poměru váhy oflakovaného lnu k váze protřesené koudele jako 12:8, zůstane Správě statků. Může-li se dokázati, že tomu tak není, lze na návrh Správy zmenšiti množství, které má býti zpět odvedeno, takže ze 100 získaných dílů 85 dílů se odevzdá Společnosti a 15 dílu zůstane Správě statků.

Společnost má právo, kdykoliv dáti prohlédnouti závod a přezkoumati vedení knih svým důvěrníkem. Správa statků se zavazuje, že obstará uvolnění a vývozní povolení pro len, který má býti dodán do Německa, jakož i jiná nutná prohlášení, svolení, ověření a všeliké jiné formality, vyžadované československou vládou, po př. jinými státními, soukromými nebo smíšeně hospodářskými úřady, příslušnými podle československého práva.

§ 4. Podmínky pro nákup vláknového lnu, určeného pro Společnost, zvláště cena, dovozné a jakost zboží, řídí se v prvé řadě ustanoveními, vydanými pro Německou říši Společností neb jinými příslušnými úřady. Pokud takových ustanovení není nebo již neplatí, zvláště bylo-li zrušeno vázané hospodaření lnem v Německu, buďtež určeny podmínky pro dodání a převzetí zvláštní dohodou. Nedojde-li k dohodě o kupních podmínkách, rozhodne smírčí soud, a to, pokud je smírčí soud společnosti "Deutsche Flachsbaugesellschaft" v Žarově (Sorau), tento soud, jinak zvláštní pro to sestavený soud, složený ze tří soudců, z nichž po jednom určí každá strana a z nichž třetí určený oběma soudci funguje jako předseda. Smírčí soud rozhoduje také ve sporech, které povstanou při provádění smlouvy. Na tento soud vztahuje se řád smírčího soudu společnosti "Deutsche Flachsbaugesellschaft m. b. H." pro stonkový a močený len t. č. ze 17. dubna 1918 i s případnými jeho změnami. Doplňkem vztahují se na něj přiměřeně také předpisy německého soudního řádu § 1035 a n., pokud jde o stanovení smluvních podmínek. Pro soudní rozhodnutí, o něž tam jde, je příslušný soud (Amtsgericht) v Žarově (Sorau). Ten má také zejména jmenovati předsedu, když se oba smírčí soudci o jeho volbě neshodnou. Jestliže by jmenování neprovedl nebo nemohl provésti, provede je Obchodní komora v Žarově (Sorau).

Místo plnění pro všechny nároky ze smlouvy jest Berlín.

§ 5. Kdyby správa statků nedostála závazku dodávky zušlechtěného lnu pro Společnost, je zavázána zaplatiti konvenční pokutu 1000 (tisíc) marek za každý dodaný cent vláknového lnu nedosti zpracovaného. Správa statků se zavazuje, že do dvou týdnů po splnění této smlouvy stranami složí u Banky pro obchod a průmysl (Bank für Handel und Industrie) v Berlíně kauci 500.000 (pět set tisíc) marek na zajištění všech nároků z této smlouvy.

§ 6. Společnost jest oprávněna přenésti tento smluvní poměr jednostranně na jinou osobu. To platí zejména, jestliže by snad bylo zrušeno vázané hospodaření lnem v Německé říši. Tato osoba pak přejímá přenesením výlučně všechna práva a povinnosti Společnosti z této smlouvy.

§ 7. Tato dohoda platí předně o lnu, který bude vyvezen z německého území do Československa až do 31. prosince 1920, jakož i o lnu sklizeném na vlastních statcích a prodlužuje se mlčky o jeden další rok, t. j. až do 31. prosince 1921, jestliže jedna z obou stran neohlásí nejpozději do 1. října 1920, že smlouvu zrušuje.

Rovněž smlouva se prodlužuje mlčky rok od roku, jestliže nebude vypověděna nejpozději do 1. října každého roku jednou z obou smluvních stran pro konec prosince téhož roku, avšak tak, že po 30. září 1921 jest Správa statků zavázána odvésti Společnosti nebo jejímu právnímu nástupci z dovezeného lnu (odst. 1.) jen 75 procent získaných vláken, nejméně však na 100 dílů váhy dovezeného stonkového lnu 9 dílů váhy čistě oflakovaného lnu a 6 dílů váhy dobře protřesené (geschüttelt) koudele, na 100 dílů váhy dovezeného močeného lnu 12 dílů váhy čistě oflakovaného lnu a 795 dílů váhy dobře protřesené (geschüttelt) koudele, na 100 dílů podlámaného lnu (Knickflachs) 18 dílů váhy čistě oflakovaného lnu a 12 dílů váhy dobře protřesené (geschüttelt) koudele.

§ 8. Kdyby močírny (rosírny) Správy statků ležící mimo Československo připadly Polsku, jest Společnost zproštěna povinnosti býti nápomocna Správě statků při vývozu stonkového lnu z Německa, i když v Německu bude ještě trvati vázané hospodářství. Pokud jde o len, který dojde pro Správu statků z Německa až do doby, kdy, se ujme vlády Polsko, zůstává v platnosti tato smlouva zvláště v §§ 3 až 7.

Ustanovení §§ 3 až 7 vztahují se v tomto případě bez újmy druhého odstavce tohoto paragrafu jen na len, který od nastoupení polské vlády přes to byl dovezen z německého území pro Správu statků.

§ 9. Ustanovení této smlouvy nesmějí býti zkracována jakýmikoli jinými smlouvami Správy statků.

§ 10. Spojené přádelny s. s r. o. v Trutnově přistupují k této smlouvě vedle Správy statků. Jsou samostatně oprávněny požadovati zmenšení množství, které má býti zpět odvedeno podle § 3, odst. 8., věty 3. této smlouvy.

§ 11. Československá a německá vláda přistoupí k této smlouvě svými říšskými komisaři a později přímo tím, že uzavrou státní smlouvu.

Tato soukromá smlouva uzavírá se pod odkládací výminkou, že se uskuteční ona státní smlouva. Prozatím vstupuje smlouva v platnost po podepsání od Společnosti a Správy statků spolu s podpisem státní smlouvy oběma říšskými komisaři, pozbývá však platnost, jestliže formální státní smlouva nebude ratifikována do 1. července 1920. Stonkový len, který do té doby dojde pro Společnost z Německé říše do Československa, podléhá také v tomto případě této smlouvě, zvláště ustanovením §§ 3 až 7.

Náležitou výpovědí státní smlouvy jednou z vlád ztrácí platnost také tato smlouva s výhradou ustanovení předchozí věty.

V Berlíně, dne 16. dubna 1920.

Deutsche Flachsbaugesellschaft m. b. H.

Berlin SW., Krausenstraße 25-28.

Paul Püschel v. r.

Dr. Max Augstin v. r.

Hermann Kleich v. r.

Záznam,

učiněný v Opavě dne 7. června 1920.

Podepsaní říšští komisaři vlády československé a vlády německé, totiž:

za vládu československou:

zemský president pan Josef Šrámek,

za vládu německou:

krajský správce (Landrat) tajný vládní rada pan August Wellenkamp,

vzali na vědomí smlouvu přiloženou v opisech, uzavřenou dne 16. dubna 1920 společností "Deutsche Flachsbaugesellschaft m. b. H." v Berlíně a knížetem Karlem Lichnowským v Berlíně.

Podepsaní uzavírají s výhradou souhlasu obou vlád tuto úmluvu:

Německá vláda se zavazuje, že nebude překážeti vývozu stonkového a močeného lnu, tak jak je stanovena v přiložené smlouvě, pokud vývoz navrhuje "Deutsche Flachsbaugesellschaft".

Československá vláda se zavazuje, že nebude překážeti opětnému vývozu smluvního množství vláken vyrobených z dovezeného, po př. Společností dodaného stonkového a močeného lnu, nýbrž že bude, pokud státní moc a orgány hospodářské úpravy kteréhokoli druhu budou súčastněny, v každém směru povolovati, podporovati a umožňovati uvolnění a opětný vývoz a že nebude vývozu nijak přímo nebo nepřímo překážeti, zejména též, že nebude nikterak ztěžovati činnost důvěrníka a smírčího soudu a jeho zmocněnců, nýbrž že bude je v každém směru podporovati a uznávati při jejich příjezdu, odjezdu i jinak, rovněž tak i smírčí soud ve výkonu jeho rozhodnutí, že vůbec bude provedení smlouvy v každém směru podporovati, tak jak shora uvedeno. To platí jak pro původní trvání smlouvy, tak i pro její prodloužení ve smlouvě uvedené. Tento závazek bude v prvé řadě splněn od obou státních komisařů, musí však nejpozději do 1. července 1920 dosíci formálního schválení obou vlád.

Kdyby schválení obou vlád nebylo včas uděleno, t. j. do 1. července 1920, platí přes to stran lnu dovezeného až do tohoto dne do Československa závazek československé vlády, že bude podporovati padle této úmluvy státních komisařů zpětnou dodávku vláken vyrobených z tohoto lnu.

Vlády uzavírající tuto smlouvu mohou ji vypověděti za týchž předpokladů a v týchž lhůtách jako smluvní strany smlouvu soukromou. Stran lnu, který dojde do Československa až do vypršení této smlouvy, platí úmluvy podle předcházejícího odstavce.

Tento záznam, vyhotovuje se ve dvou souhlasných originálech pro oba říšské komisaře a jest od nich vlastnoručně níže podepsán.

V Opavě, dne 7. června 1920.

Josef Šrámek v. r.

August Wellenkamp v. r.

 

Zápis.

Při jednání o hospodářské úmluvě dnes podepsané dohodla se československá a německá delegace na těchto bodech:

I.

Válečná půčka.

Říšskoněmeckým příslušníkům, kteří v době upsání válečné půjčkybydlili v republice československé a bylina žádost o naturalisování, podanou ve lhůtě šesti měsíců po schválení této úmluvy, přijati do státního svazu československého, má se dostati při nakládání s rakouskými válečnými půjčkami jimi upsanými týchž práv jako příslušníkům státu československého.

Totéž platí i pro rakouské válečné půjčky, upsané německými společnostmi, společenstvy a pod., které měly v době upsání na území československé republiky závod, odbočku, filiální společnost anebo jinou obchodní pobočku, pokud půjčky byly upsány pro tyto odbočky atd. a jestliže společnosti atd. v době schválení této úmluvy byly již nostrifikovány, neb na žádost podanou u příslušného úřadu, do šesti měsíců od zmíněného okamžiku budou nostrifikovány.

V této propadné lhůtě může právo, příslušející dle odstavce 1. zůstaviteli, býti vykonáno i dědicem za stejných předpokladů. Obdobně mohou nabyvatelé válečných půjček zrušených společností druhu naznačeného v odstavci 2. ve lhůtě zmíněné v odstavci 1. nabýti co do válečné půjčky stejných práv jako českoslovenští příslušníci v předpokladu, že způsobem v odstavci 1. naznačeným přijati budou do československého státního svazku.

Předchozí prohlášení zahrnuje i uherské válečné půjčky za hořejších předpokladů upsané a získané.

II.

Výplata kuponů.

Pokud se vyplácejí československým státním příslušníkům kupony neb jiné platební závazky z dluhopisů zestátněných dřívějších drah soukromých, ležících výhradně na československé půdě, nechť za stejných podmínek vyplácejí se také německým věřitelům.

V Praze, dne 29. června 1920.

Dr. V. Schuster v. r.

von Stockhammern v. r.

 

Wirtschaftsabkommen zwischen der deutschen Regierung und der tschechoslowakischen Regierung.

Die Regierung des Deutschen Reichtes und die Regierung der Tschechoslowakischen Republik haben in dem Bestreben, die gegenseitigen Wirtschaftsbeziehungen auf eine geregelte rechtliche Grundlage zu stellen, sich liber nachstehende Punkte geeinigt:

Artikel I.

Die Durchfuhr von Waren aller Art und Personen aus dem Gebiet des einen der beiden Staaten durch das andere Staatsgebiet, sowie die Beförderung von Waren und Personen aus Deutschland nach der Tschechoslowakei und umgekehrt soll in Zukunft keinen Beschränkungen unterworfen werden mit Ausnahme solcher, die sich als Folge technisch notwendiger Maßnahmen aus der allgemeinen Verkehrslage ergeben.

Nähere Bestimmungen hierüber und über andere Fragen des Eisenbahnverkehres enthält die Anlage A zu diesem Abkommen.

Eine Ausnahme von dem in Abs. 1 ausgesprochenen Grundsatz ist zulässig für Waren, welche in einem der beiden Staaten den Gegenstande ines Staatsmonopols bilden. Hinsichtlich des Verfahrens bei der Durchfuhr dieser Waren behalten sich die beiden Regierungen vor, nähere Vereinbarungen später abzuschließen. Bis dahin soll an der bisherigen Übung nichts geändert werden.

Artikel II.

Solange die zu Überwindung der wirtschaftlichem Folgen des Krieges erforderliche Übergangswirtschaft besteht, sollen die in den beiden Staaten bestehenden Ein- und Ausfuhrbeschränkungen aufrecht erhalten bleiben, jedoch wird jeder Teil grundsätzlich bestrebt sein, entsprechend der wirtschaftlichen Lage auf ihren Abbau hinzuwirken. Für diese Zeit sollen für den beiderseitigen Warenverkehr folgende Regeln gelten:

a) Beiderseits werden Freilisten derjenigen Waren aufgestellt und sobald als möglich ausgetauscht werden, deren Ein- und Ausfuhr grundsätzlich keiner Einschränkung unterliegen soll. Jedem Teil steht es frei, für die in der Freiliste enthaltenen Waren eine Anmeldepflicht einzuführen, oder wo sie bereits besteht, in der bisherigen Weise beizubehalten. Die Freilisten können je nach Bedarf Änderungen unterzogen werden. Soweit diese Änderungen Einschränkungen der Freiliste betreffen, finden sie auf Waren, die am Tage der Bekanntgabe bereits zum Transport aufgegeben sind, keine Anwendung.

Alle Änderungen sind dem anderen Teile mit tunlichster Beschleunigung mitzuteilen.

b) Die in den Freilisten nicht aufgeführten Waren unterliegen beiderseits dem Bewilligungsverfahren. Beide Teile verpflichtem sich, die Erteilung von Ein- und Ausfuhrbewilligungen für Waren, welche als für das wirtschaftliche Leben des anderen Teiles besonders wichtig in den einen integrierenden Be

standteil dieses Abkommens bildenden Anlagen B und C aufgeführt sind, gegenseitig zu erleichtern. Diese Anlagen können je nach Bedarf in beiderseitigem Einvernehmen Änderungen unterzogen werden.

Beiderseits besteht Einverständnis darüber, daß beide Regierungen für die Ausfuhr solcher Waren, soweit sie in der Anlage B aufgeführt sind, sich grundsätzlich davon leiten lassen, nach Deckung des inländischen Bedarfes Anträgen auf Ausfuhrbewilligungen, die im Verhältnisse zur Deckung des Bedarfes des ansuchenden Staates stehen, grundsätzlich zu willfahren. Dabei soll die Tatsache der Ausfuhr der betreffenden Ware nach dritten Staaten in der Regel als Anhalt dafür gelten, daß der inlädische Bedarf in entsprechendem Umfange als gedeckt angesehen werden kann.

Was insbesondere den Bedarf der Tschechoslowakischen Republik an Anilinfarbstoffen anbelangt, erklärt sich die deutsche Regierung bereit, bei der betreffenden deutschen Industrie hinsichtlich der Lieferung des notwendigsten Bedarfes der tschechoslowakischen Industrie nach Mengen und Lieferungsbedingungen auf tunlichstes Entgegenkommen hinzuwirken; sie wird die Ausfuhr solcher Mengen, welche die betreffende deutsche Industrie der tsehechoslowakischen Industrie zu liefern bereit ist, nicht behindern.

c) Die beiden Regierungen sind bereit, den nach Maßgabe der bestehenden Ausfuhrvorschriften in Zukunft erteilten Ausfuhrbewilligungen für die Dauer ihrer Gültigkeit volle Wirksamkeit zu sichern, auch wenn die erwähnten Ausfuhrvorschriften nachtäglich irgendwelche Änderungen erfahren sollten.

Die Bewilligung kann widerrufen werden:

1. sofern dringende öffentliche Interessen gefährdet sind,

2. sofern sie auf Grund unrichtiger Angaben oder durch unlautere Mittel erlangt ist.

Soweit Ausfuhrbewilligungen vor der Einführung von Ausfuhrabgaben (einschließlich der erhöhten Manipulationsgebühr) oder vor der Erhöhung bestehender Ausfuhrabgaben (einschließlich der erhöhten Manipulationsgebühr) erteilt worden sind, bleiben sie unabhängig von den neuen Bestimmungen noch 6 Wochen nach deren Inkrafttreten in Geltung. Nach diesem Zeitpunkt ist die Ausfuhrbewilligung nur noch giltig, wenn unbeschadet der besonderer Bestimmungen und unter Berücksichtigung des besonderen Sachverhaltes in den einzelnen Fällen die Abgabe bzw. die Differenz zwischen der alten und der neuen Abgabe für den Wert der bis zu diesein Zeitpunkt noch nicht zur Ausfuhr gelangten Waren nachträglich entrichtet worden ist.

Für verlängerte Ausfuhrbewilligungen und für Ausfuhrbewilligungen, die an Stelle der abgelaufenen getreten sind, ist der Tag der Ausstellung der Ausfuhrbewilligung bzw. der ersten Ausfuhrbewilligung maßgebend.

Falls die künftig erteilten Ausfuhrbewilligungen aus Gründen, die nachweislich außerhalb des Verschuldens der Parteien liegen, nicht rechtzeitig ausgenützt werden konnten, wird ihre Verlängerung bzw. Erneuerung erfolgen, sofern die Voraussetzungen, unter denen sie erteilt wurden, noch fortbestehen. Aus dem Gesichtspunkte inzwischen neu eingeführten Ausfuhrvorschriftem soll indes die Verlängerung bzw. Erneuerung nicht verweigert werden.

Bezüglich der Gesuche um Verlängerung bzw. Erneuerung von Ausfuhrbewilligungen, die auf Grund alter im Widerspruch mit den neugeltenden Ausfuhrvorschriften stehender Abschlüsse eingereicht werden, wird beiderseits wohlwollende Prüfung zugesagt. Gegebenenfalls verpflichten sich die beiden Regierungen, mit allen Mitteln auf die zuständigen Bewilligungsstellen dahin einzuwirken, daß eine gütliche Erledigung dieser Fälle erfolgt.

Artikel III.

Soweit für die Frage der Erteilung von Ausfuhrbewilligungen die Preishöhe der Ausfuhrware entscheidend ist, werden die vor der Aufstellung von Preisbestimmungen bzw. neuen Preisbestimmungen abgeschlossenen Verträge in der Regel von diesen nicht berührt; wenn bei Abschluß der Verträge den damals geltenden Preisbestimmungen Rechnung getragen worden ist und entweder

a) der Käufer bereits Anzahlungen geleistet hat oder

b) der Lieferer bereits Leistungen aus dem Vertrage bewirkt hat, oder

c) der Käufer bereits entsprechende Preiserhöhungen bewilligt hat.

Ausnahmen von diesen grundsätzlichen Bestimmungen können dann eintreten, wenn die Verträge zeitlich außerordentlich weit zurückliegen.

Die beiderseitigen Regierungen werden ihren Einfluß dahin ausüben, daß die Aufstellung der Minimalexportpreise in einer Weise erfolgt, die unter tunlichster Ausschaltung von besonderen Begünstigungen an Abnehmer in dritten Staaten einen unmittelbaren Warenaustausch zwischen Deutschland und der Tschechoslowakischen Republik gewährleistet.

Artikel IV.

Abgesehen von den im Artikel II und III geregelten Fällen der Übergangswirtschaft gehen die beden Teile grundsätzlich davon aus, daß allmählich anzustreben ist, den gegenseitigen Verkehr zwischen ihren Ländern durch keinerlei Ein-, Aus- und Durchfuhrverbote zu hemmen.

Ausnahmen hiervon sollen nur zulässig sein:

a) aus Gründen der öffentlichen Sicherheit,

b) bei Waren, welche in einem der beiden Länder den Gegenstand eines Staatsmonopols bilden,

c) aus gesundheitpolizeilichen Rücksichten,

d) zu dem Zwecke, auf fremde Waren Verbote und Beschränkungen anzuwenden, welche für die Erzeugung, den Vertrieb oder die Beförderung einheimischer Waren im Innlande festgesetzt sind.

Insbesondere gilt der im Artikel IV ausgesprochene Grundsatz auch schon dermalen für diejenigen Waren, welche in die in den beiden Staaten jeweils bestehenden Freilisten aufgenommen sind.

Artikel V.

Für die Ausfuhr von Holz aus der Tschechoslowakei treten bezüglich der bereits erteilten Ausfuhrbewilligungen, der Erneuerung verfallener Ausfuhrbewilligungen und der Erteilung von Ausfuhrbewilligungen für alte Schlüsse an Stelle der vorstehenden Bestimmungen folgende Vorschriften:

1. An Stelle der bis zum 14. April 1920 einschließlich erteilten Ausfuhrbewilligungen werden für die noch nicht ausgeführten Holzmengen und für die noch nicht abgelaufene Geltungsdauer der alten Bewilligungen neue Bewilligungen ausgestellt. Diese neuen Bewilligungen unterliegen der allemein festgesetzten Ausfuhrgebühr, welche unter Zugrundelegung der in den alten Ausfuhrbewilligungen angegebenen fakturierten Preise berechnet wird.

2. Für diejenigen Ausfuhrbewilligungen, deren Geltungsdauer bereits erloschen ist, werden auf Ansuchen der Interessenten neue Ausfuhrbewilligungen unter der Voraussetzung erteilt, daß ihre Geltungsdauer erst nach dem 15. Dezember 1919 abgelaufen ist, daß die Ausfuhr nachgewiesenermaßen wegen Schwierigkeiten des Abtransportes und der Beförderung unterblieben ist und daß das Ansuchen auf Erneuerung der Ausfuhrbewilligungen bei der Tschechoslowakischen Holzkommission bzw. Kommission für auswärtigen Handel spätestens bis zum 31. Mai 1920 gestellt worden ist. Die jeweilige Ausfuhrgebühr wird auch in diesem Falle unter Zugrundlegung der in den erloschenen Ausfuhrbewilligungen angegebenen Fakturapreisen berechnet.

3. Alte Holzabschlüsse, für die eine Ausfuhrbewilligung noch nicht erteilt ist oder die trotz erteilter Asfuhrbewilligung mangels der erforderlichen Voraussetzungen nicht unter die Regelung der Ziffer 2 fallen, werden in gleicher Weise wie Ausfuhrbewilligungsanträge auf Grund neuer Schlüsse behandelt, also einer neuen Prüfung nach Maßgabe der bestehenden Vorschriften unterzogen. Die tschechoslowakische Regierung sichert jedoch bei dieser Prüfung - ceteris paribus - den alteri Schlüssen eine besonders entgegenkommende Behandlung in der Richtung zu, daß sich die Regierung bzw. die Holzkommission jeden Einflusses auf die tatsächlichen Verkaufsschlußpreise enthalten wird.

Diese Behandlung sichert indessen die tschechoslowakische Regierung nur denjenigen Interessenten zu, welche die alten Schlüsse in Abschrift oder im Auszuge möglichst bald, längstens aber bis 1. September 1920 der Halzkommission in Prag (Prag-II., Hybernská 1), mitgeteilt haben. Durch diese Frist wird die Einreichung der Anträge auf Ausfuhrbewilligung, nicht berührt.

Der Berechnung der bei den alten Schlüssen zu entrichtenden Ausfuhrgebühr wird ein Minimal-Exportpreis von 525 M. per cbm. bei Rundholz und 350 M. per cbm, bei Schleifholz zu Grunde gelegt werden, solange sich der amtliche Minimal-Exportpreis über diesen Preisen bewegt. Sinkt der amtliche MinimalExportpreis unter die oben angegebenen Beträge, so ist dieser neue amtliche MinimalExportpreis der Berechnung der allgemeinen Ausfuhrgebühr zugrunde zu legen.

Die tschechoslowakische Regierung sagt zu, für die Zukunft der Ausfuhr von Rund-, Schleif- und Schnittholz nach Deutschland im Rahmen deer bestehenden Vorschriften keinerlei Schwierigkeiten zu bereiten, insbesonders durch Ausfuhr aus den Grenzgegenden, aus der Slovakei und auf dem Wasserwege Deutschland entgegenzukommen.

Artikel VI.

Die tschechoslowakische Regierung verpflichtet sich, auf die bezüglich der Lieferung von Malz noch bestehenden alten Schlüsse 300 Wagen sofort und bis Ende Juni 1920 weitere 300 Wagen zu liefern. Für diese insgesamt 600 Wagen ist von den deutschen Käufern ein Betrag von 425 M. per q zu entrichten, welcher den Kaufpreis und die Exportabgabe zusammen umfaßt. Die tschechoslowakische Regisrung erklärt sich ferner bereit, aus der neuen Ernte den dann noch verbleibenden Rest der alten Schlüsse von 1050 Wagen zu erfüllen, jedoch ohne Anrechnung auf die alten Schlüsse, sodaß die Festsetzung des Kaufpreises hierfür einem neuen Übereinkommen zwischen den beiderseitigen Kontrahenten vorbehalten bleibt.

Artikel VII.

Über die Regelung des wechselseitigen Kohlenbezuges ist die in der Anlage D enthaltene Vereinbarung getroffen worden.

Artikel VIII.

Über die Regelung gewisser Finanzfragen ist die in der Anlage E enthaltene Vereinbarung getroffen worden.

Artikel. IX.

Zur Erleichterung des gegenseitigen Verkehres mit den Grenzbezirken (im allgemeinen bis zu 15 km beiderseits der Grenze) sind unter den beiden Teilen diejenigen besonderen Bestimmungen vereinbart, welche sich in der Anlage F verzeichnet finden.

Durch diese Regelung sollen, soweit in der Anlage F nichts besonderes bestimmt ist, die in beiden Staaten bestehenden Einschränkungen der Verkehrsfreiheit, sowie die Vorschriften über die staatliche Bewirtschaftung bestimmter Erzeugnisse nicht berührt werden. Es soll aber den Grenzbewohnern des einen Staates aus dem Umstande, saß sie einzelne Grundstücke auf dem Gebiete des anderen Staates bewirtschaften, eine Ablieferungspflicht zu Gunsten dieses Staates nicht erwachsen.