O úhradě.

§ 19.

(1) K úhradě výdajů obecních užíti jest především výnosu obecního jmění.

(2) Je-li některá část tohoto jmění věnována k úhradě určitých výdajů, nesmí býti výnosu takového jmění užito k účelům jiným.

§ 20.

(1) Je-li několik osad sloučeno v jednu místní obec s výhradou, že každá, z nich podrží vlastnictví svého majetku, jest příjmů z toho kterého majetku plynoucích upotřebiti podle učiněné dohody, nedošlo-li však k takové dohodě, ke krytí výdajů na dotčenou osadu připadajících. Případný přebytek zůstává výhradním vlastnictvím osady.

(2) O správě takového vlastního osadního jmění platí obdobně ustanovení tohoto zákona.

§ 21.

(1) Všechen majetek obce, ústavů a fondů obecních a obcí spravovaných jest spravovati tak, aby, plně vyhovuje účelu, ku kterému jest věnován, neztenčeně zůstal zachován, pokud pak může poskytovati výtěžků, aby se docilovalo trvale výtěžku co největšího, není-li to obecně prospěšným zájmům na újmu.

(2) Jmenovitě jest také dbáti, aby s ohledem na znehodnocení součástek majetku, podléhajících opotřebení, byly nashromážděny fondy potřebné ke znovuzřízení těchto součástek neb opatření náhrady za ně, pokud nejde o investice z půjček, které jest umořovati podle ustanovení § 23, odst. 3. Fondů takto vzniklých může býti užito k jinému než vytčenému účelu jen se svolením bezprostředního úřadu dohlédacího.

(3) Řádného výtěžku užíti jest k úhradě výdajů řádného rozpočtu běžného roku, a byly-li výdaje tyto uhrazeny, případně k úhradě rozpočtu mimořádného. Přebytků užíti jest k úhradě výdajů rozpočtu nejblíže příštích dvou roků správních. Není-li jich k tomu účelu třeba, schvaluje usnesení obecního zastupitelstva o jejich užití bezprostřední úřad dohlédací.

(4) Mimořádných výtěžků užíti jest, pokud jich není potřebí k úhradě výdajů rozpočtu mimořádného, k rozmnožení, případně zvýšení hodnoty kmenového jmění, v první řadě ke splacení dluhů na dotyčném majetku váznoucích.

(5) Není dovoleno ani majetek ani případný přebytek jeho výnosu rozděliti.

§ 22.

(1) Výdělečné podniky obcí, ústavů a fondů obecních a obcí spravovaných jest vésti, pokud nebude hospodářství takových podniků podrobně upraveno zvláštním zákonem, pravidelně tak, aby příjmy kryly aspoň všechna vydání včetně zúrokování a umořování základního kapitálu.

(2) Přebytků užíti jest, pokud výdělečný podnik není součástí zvláštního jmění účelového, k úhradě všeobecných řádných výdajů obecních.

(3) Tvoří-li se z podniku jiné než v § 21, odst. 2., zmíněné fondy, smí jich býti užito jen se svolením bezprostředního úřadu dohlédacího.

§ 23.

(1) Schválení bezprostředního úřadu dohlédacího není třeba k těmto usnesením obecního zastupitelstva o hospodářství s majetkem obecním:

1. O prodeji nemovitého majetku obecního nebo ústavů a fondů obecních a obcí spravovaných v obcích s počtem obyvatelstva více než 30.000 a to, nepřesahuje-li hodnota majetku, o jehož prodej jde, v obcích s počtem obyvatelstva více než 30.000 nejvýše však 100.000, v každém jednotlivém případě 50.000 Kč, v obcích s více než 100.000 obyvatel pak 100.000 Kč. Součástek kmenového jmění nelze však nikdy bez schválení bezprostředního úřadu dohlédacího zciziti. Rovněž potřebuje vždy schválení bezprostředního úřadu dohlédacího prodej nemovitého majetku v obcích s nejvýše 30.000 obyvatel.

Výjimečně nevyžaduje vůbec vyššího schválení usnesení o prodeji pozemkou, jímž se upravuje místo podle schválené stavební čáry uliční.

2. O uzavření obecní půjčky nebo převzetí záruky, nebude-li tím obec zatížena déle než do konce roku, nebo, jde-li o zatížení déle trvající, jestliže zúrokování a umořování celkového dluhu, tedy včetně posavadního obecního dluhu nevyžaduje více než 20% přirážky k daním přímým, podrobeným přirážkám podle předpisu v dotčené obci pro rok, ve kterém se obecní zastupitelstvo o půjčce usnáší. Půjčky, jimiž by obec současně přejímala neobmezené ručení za závazky dotyčného peněžního ústavu (společenstva), nejsou přípustny.

3. O pronájmu (propachtování) obecního majetku nemovitého nebo o prodloužení pronájmu (pachtu) na dobu do šesti let veřejnou dražbou nebo veřejně vyhlášeným řízením ofertním.

4. O koupi nemovitostí, jestliže prokazatelný pravidelný čistý výnos té které nemovitosti stačí aspoň k obvyklému zúročení a umořování kupní ceny a vedlejších výloh a jestliže kupní cena nemovitosti nepřesahuje v obcích do 3000 obyvatel 25.000 Kč, v obcích přes 3000 do 50.000 obyvatel 200.000 Kč, v obcích přes 50.000 obyvatel nejvýše však 100.000 obyvatel 1.000.000 Kč a v obcích přes 100.000 obyvatel 10.000.000 Kč. Uhradí-li se kupní cena s vedlejšími výlohami z kmenových kapitálů, není její výše rozhodná.

(2) Jinak potřebují taková usnesení jakož i usnesení, že se má nemovitý majetek obce neb ústavů neb fondů obecních dáti do zástavy nebo trvalým břemenem zatížiti, nebo že se má nějaké právo zakoupiti nebo zciziti, nebo že se má v obecním lese více dříví káceti, nežli dopouští systemisace lesů, schválení bezprostředního úřadu dohlédacího. Usnesení ta mohou se státi vždy jen za obdobného zachování ustanovení odstavce 2. až § 6.

(3) Úřad povolující uzavření půjčky povinen jest učiniti opatření, aby bylo zabezpečeno řádné její splácení, a jmenovitě dbáti toho, aby půjčka uzavřená k účelům investičním byla splacena při trvalých investicích v době odpovídající povaze investice, nejdéle však ve 40 letech, jinak nejdéle v době, po kterou investice pravděpodobně bude trvati.

(4) Výpůjčky smí býti použito jedině k tomu účelu, pro který byla výpůjčka schválena.

(5) Ve všech případech, ve kterých podle zvláštních zákonů bylo třeba, aby usnesení obecního zastupitelstva bylo schváleno usnesením zemského sněmu (prostým neb císařem schváleným), nebo ve kterých bylo k platnosti právního jednání obce třeba zemského zákona, schvaluje usnesení obecního zastupitelstva nadále vyšší úřad dohlédací. V případech těchto platí obdobně ustanovení předchozích odst. 1 - 4.

§ 24.

Obecní zastupitelstvo může se v mezích platných zákonů usnésti na tom, aby pokud k úhradě výdajů nestačí jiné příjmy, byly vybírány v obci příspěvky (§§ 26 a 27), poplatky (§ 28), pak dávky (§§ 30, 31, 33, 34, 35 a 38) a naturální plnění (§ 39).

§ 25.

Vydání, která se činí výhradně v zájmu jednotlivých vrstev občanstva nebo jednotlivých částí okrsku obce nebo konečně jednotlivých členů obce, na př.: vydání na polního hlídače, uhradí zcela tito účastníci. Těmto jest dáti příležitost, aby se mohli vyjádřiti prve, než se opatření vedoucí k takovému vydání provede, jmenovitě jde-li o ustanovení zřízence, které způsobí vydání.

§ 26.

(1) Jde-li o zřízení takových zařízení, která jsou sice ve všeobecném zájmu, ze kterých však někteří majitelé pozemků nebo domů nebo živností budou míti zvláštní hospodářský prospěch, mohou býti od takových osob žádány příspěvky ke zřízení, po příp. udržování těchto zařízení.

(2) Příspěvky tyto mohou záležeti buď v jednorázových příplatcích, případně na několik let rozdělených, nebo, v příplatcích po dobu trvání tohoto zařízení se opětujících.

(3) Mohou býti buď v dohodě s těmito zájemníky smluveny, nebo, nedojde-li k dohodě, se schválením vyššího dohlédacího úřadu ustanoveny. Poměrná výše jejich řídí se v obou případech hodnotou zvláštního hospodářského prospěchu, jednotlivým zájemníkům z tohoto zařízení plynoucího, jakož i ohledem na zájem, jaký veřejnost na zřízení toho zařízení má.

(4) Nejde-li o příspěvky smluvené, musí býti plán tohoto zařízení s příslušným rozpočtem celkového nákladu a rozvrhem příspěvků, když byl prve s finanční komisí sdělen (§ 9), vyložen k volnému nahlédnutí současně s obecním rozpočtem, do kterého výdaj rozvrženými příspěvky nehrazený byl pojat, s výslovným upozorněním, že mohou býti proti rozpočtu nákladu a rozvrhu příspěvků podány zájemníky námitky.

(5) Jde-li o zařízení v rozpočtu neuvedené, postupovati jest obdobně se současným zřetelem k ustanovení §§ 10, 11 a 14.

(6) Vyšší dohlédací úřad rozhoduje v takovém případě nejen o námitkách podaných proti povinnosti a výši příspěvků, nýbrž i o případných námitkách, podaných podle 2. odst. § 14.

§ 27.

(1) Vzcházejí-li obci následkem toho, že v ní má sídlo nebo provozovnu velký podnik, nebo že v ní bydlí velký počet zaměstnanců takového podniku ze sousední obce, náklady (na př. na chudinství, komunikace, zdravotnictví, potřeby kulturní, policii bezpečnostní nebo požární), kterých by prokazatelně jinak vůbec nebo aspoň v takové výši neměla, jest oprávněna k úhradě takových nákladů usnesením obecního zastupitelstva žádati od dotyčného podniku zvláštní příspěvek, jehož výše "se řídí podle poměru celkového počtu obyvatelstva dotyčné obce k počtu zaměstnanců toho kterého závodu v ní bydlících, a se zřetelem k poměru obecních přirážek podnikem nebo jeho zaměstnanci v obci placených k celkové potřebě, kterou obecními přirážkami ke přímým daním státním jest hraditi. Příspěvky takto stanovené nesmějí přesahovati obnos vyšších nákladů existencí podniků pro tu kterou obec vyvolaných.

(2) Pokud nejsou takové příspěvky dobrovolně smluveny, potřebují k platnosti schválení vyššího dohlédacího úřadu. Tento úřad smí rozvržené příspěvky schváliti jen, jde-li o náklady skutečně potřebné a v míře nezbytně nutné.

(3) Ustanovení, podle kterých některé podniky státní nejsou podrobeny dani výdělkové, platí zde obdobně.

§ 28.

(1) Obce jsou oprávněny vybírati poplatky buď jakožto náhradu za užívání zařízení jimi v zájmu veřejném zřízených a udržovaných, nebo jako náhradu za jednotlivé úkony orgánů obecních.

(2) Sem patří na př.: poplatky z místa, dlažebné, vodné, stočné, poplatky hřbitovní, stavební, zdravotní, domovské a dávky z obecního úřadování.

(3) Poplatky mohou býti odstupňovány podle míry užívám dotyčného zařízení, úřední činnosti dotyčného orgánu obecního a, kde to odpovídá povaze poplatku, i se zřetelem k berní mohoucnosti subjektu a k tomu, je-li tento veřejnoprávními ustanoveními nucen dotyčného zařízení užívati.

(4) O vybírání takových poplatků vydati jest dotyčnou obcí pravidla, pokud se tak dosud nestalo.

(5) Vláda se zmocňuje, aby pro příště vydala vzorná pravidla pro hlavní druhy a určila podle potřeby i nejvyšší míru poplatků.

(6) Pokud pravidla v obci usnesená odpovídají těmto vzorným pravidlům, povoluje vybírání poplatků a schvaluje pravidla vyšší dohlédací úřad; jestliže se od nich odchylují nebo přesahují-li míru jako nejvýše přípustnou označenou, potřebí jest povolení vlády.

§ 29.

Dávky obecní mohou býti vybírány buď jako přirážky ke státním daním, buď jako samostatné dávky.

§ 30.

(1) Přirážky k přímým daním jest rozvrhnouti pravidelně na všechny v obci předepsané daně toho druhu, pokud jest zákonem dovoleno k nim přirážky ukládati, bez rozdílu, je-li poplatník členem obce čili nic, a to stejnoměrně pro celý obvod obce, pokud se neužije stanovení §§ 20 a 25.

(2) K jednotlivým druhům daní přímých mohou býti obecní přirážky stanoveny různou výměrou, odstupňování uvnitř jednoho druhu daní dovoleno jest výjimečně a pouze se souhlasem příslušného úřadu finančního (§ 50).

(3) Daň všeobecnou výdělkovou a daň výdělkovou podniků veřejně účtujících pokládati jest k tomuto účelu za jeden druh daní přímých.

§ 31.

(1) Usnesení obecního zastupitelstva o nejvýše 100%ních přirážkách k daním přímým nepotřebuje vyššího schválení.

(2) Obecní přirážky ke přímým daním, které přesahují 100%, nepřesahují však 200% některé přímé daně, mohou býti předpisovány jen s povolením bezprostředního úřadu dohlédacího.

(3) Vybírati obecní přirážky ke přímým daním mimo daň výdělkovou - přes 200% až do 300% - povoluje vyšší dohlédací úřad.

(4) Mají-li býti vybírány přirážky k dani výdělkové přes 200%, k jiným daním přes 300%, jest k jejich povolení vyšším dohlédacím úřadem třeba souhlasu finančního úřadu (§ 49). Nedocílí-li se shody, rozhodne vláda žádost obce o povolení těchto vyšších přirážek budiž doložena výkazem o poplatcích, přirážkách ke státním daním spotřebním a samostatných dávkách v obci již zavedených.

(5) Příslušnost k povolování přirážek k přímým daním řídí se při diferencovaných přirážkách výměrou nejvyšší přirážky.

(6) Právo dohlédacího úřadu, povoliti přirážky ve výměře obecním zastupitelstvem usnesené, zahrnuje v sobě též právo stanoviti obecní přirážky výměrou nižší nebo vyšší potřebnou k úhradě rozpočteného schodku.

(7) Úřady povolané rozhodovati o žádostech za povolení přirážek jsou povinny rozhodnouti nejdéle do 2 měsíců ode dne, kdy žádost k nim došla.

(8) Pokud není dohlédacím úřadem o výši přirážek pro ten který rok rozhodnuto, jest je vybírati ve výměře roku předešlého.

§ 32.

(1) Výdělková daň podle II. hlavy zákona o osobních daních ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z. (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi daň zárobková podniků veřejně účtujících) na berní léta 1920 a 1921 předepsaná nesmí s válečnými přirážkami jakož i se všemi přirážkami samosprávných svazků činiti více než 80% čistého výnosu onoho obchodního roku, který jest podkladem pro vyměření daně.

(2) Pokud by předpis v prvém odstavci zmíněný byl vyšší, sníží se předepsaná daň státní, včetně válečné přirážky samosprávných svazků poměrně.

(3) Čistým výnosem ve smyslu prvního odstavce rozumí se poplatný výnos, upravený vyloučením úroků z půjček a daně výdělkové (§ 94, lit. c) a f) zákona o os. daních a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zákonný článek VIII.: 1909 a zákonný článek XXXIV.: 1916).

(4) Ustanovení předchozích odstavců neplatí při předpisu daně výdělkové podle § 100, odst. 2 (daň minimální) a odstavec 9, zák. o os. daních.

(5) Proti zjištění čistého výnosu (odst. 3.) lze podati rekurs k zemskému finančnímu -úřadu (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi k daňové komisi municipálního správního výboru), který o něm rozhodne s konečnou platností.

§ 33.

Po návrhu vyššího dohlédacího úřadu mohou obce se svolením vlády nebo úřadu jí zmocněného předpisovati a vybírati nejvýše 10%ní přirážku ke státnímu poplatku z převodu nemovitostí mezi živými, pokud jde o nemovitosti v katastru té které obce ležící.

Přirážku předpisuje obecní starosta a vybírá ji obecními orgány. Proti platebnímu rozkazu podati lze odvolání, o němž rozhoduje obecní zastupitelstvo. Odvolání nemá účinku odkládacího.

Z rozhodnutí obecního zastupitelstva lze se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédací-mu, jehož rozhodnutí jest konečné.

O povinnosti platební, osobním a věcném ručení, lhůtách platebních, úrocích z prodlení, exekučním vymáhání a o promlčení platí zákonná ustanovení o státním poplatku obdobně.

Úřady, vyměřující poplatek státní,.jsou povinny s dotčenými obcemi sděliti všechny údaje potřebné, aby byla přirážka vyměřena.

§ 34.

(1) Přirážky ke spotřebním daním státním lze vybírati s povolením vyššího úřadu dohlédacího jen, pokud je to příslušným zákonem výslovně dovoleno a nejvýše ve výměře tam stanovené.

(2) Obecní dávkou spotřební, ať se vybírá jako přirážka, ať jako samostatná dávka, smí býti postižena jen spotřeba v obci.

§ 35.

(1) Samostatné dávky spotřební mohou býti obcemi vybírány na základě povolení vyššího dohlédacího úřadu, jestliže pravidla, na kterých se obecní zastupitelstvo v tom kterém případě usneslo, odpovídají vzorným pravidlům, která vláda o vybírání té které dávky vydá, jmenovitě jestliže též výměra jejich nebude vyšší než ona, která nařízením vlády jako nejvýše přípustná bude označena.

(2) Jestliže se vyšší dohlédací úřad do 3 měsíců ode dne, kdy k němu žádost za povolení dávky, v rámci vzorných pravidel usnesené, došla, nevyjádří, platí dávka za mlčky povolenou a usnesená pravidla za schválená.

(3) Dávka, o které by vzorná pravidla nebyla vydána, nebo která by měla býti vybírána podle pravidel odchylných od oněch vládou vydaných nebo vyššími sazbami než za přípustné prohlášenými, může býti vybírána jen s povolením vlády.

(4) Vláda se zmocňuje, aby pro tyto dávky vydala jednotné řády, v souhlase s vyšším dohlédacím úřadem pověřila vybíráním nebo kontrolou těchto dávek buď pro všechny obce nebo některé z nich jiné orgány samosprávné než úřady obecní a stanovila výměru odškodného za tuto činnost.

§ 36.

Ustanoveními §§ 34 a 35 nejsou předpisy §§ 20 a 21 zákona o potravní dani na čáře ze dne 14. dubna 1920, č. 264 Sb. z. a n., dotčeny.

§ 37.

(1) Ve všech obcích vybírati jest dávku ze zábav a dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí a to výhradně ve prospěch obcí; pouze z výtěžku dávky ze zábav, docíleného v obcích v Čechách, patří 10% Pražskému nemocničnímu fondu.

(2) čtvrtý odstavec § 35 platí obdobně.

§ 38.

(1) Jako samostatné dávky mohou obce vybírati dále:

dávku z nájemného nebo z používaných místností,

dávku z přechodného ubytování,

dávku z návěští jakéhokoliv druhu, určených pro veřejnost, vyjímajíc inseráty v časopisech a v knihách,

dávku z nezastavených pozemků,

dávku z držení motorických dopravních prostředků,

dávku z dopravy,

dávku ze spotřeby elektrické energie a plynu k účelům osvětlovacím,

dávku ze psů,

dávky přepychové (na př. dávku z luxusních bytů, dávky z útraty v zábavních místnostech přepychových).

(2) O povolení těchto dávek platí obdobně ustanovení § 35.

(3) Jinaké dávky obecní než v tomto zákoně jmenované mohou býti zavedeny jen se svolením vlády.

§ 39.

(1) Z usnesení obecního zastupitelstva a po předchozím schválení vyššího dohlédacího úřadu mohou býti v případě potřeby naprosto nezbytné pro potřebu obce žádány služby (ruční i potahy nebo motorovými vozidly).

(2) Ke službám ručním jsou povinni zásadně všichni obyvatelé a poplatníci obce ve stáří od 18 do 60 let stejnoměrně, pokud neprokáží, že jsou k požadované službě tělesné nezpůsobili a nemohou zapraviti peníz, potřebný ke zjednání schopného náhradníka; ke službám potahy (motorovými vozidly) pak všichni majitelé potahu v obci v poměru počtu potahů (.motorových vozidel), které drží.

(3) Služby požadované mohou býti konány i schopnými zástupci.

(4) Místo žádaných služeb může býti povinným zapraven do obecní pokladny peníz potřebný ke zjednání schopného náhradníka. Nejvýše přípustný peníz určí se způsobeni uvedeným v odst. 1.

(5) V případě nouze, na př. při živelní pohromě, nemusí býti vyčkáno schválení podle odst. 1.

(6) Osvobozeni jsou:

1. od takových služeb vůbec ti, jimž patří osvobození podle zásad práva mezinárodního a v mezích těchto zásad;

2. od služeb ručních:

a) úředníci, zřízenci a dělníci veřejných úřadů a podniků, skutečně činní, čítajíc v to i profesory a učitele škol veřejných a právem veřejnosti nadaných,

b) osoby v činné službě vojenské,

c) lékaři ve veřejné službě,

d) osoby zaměstnané při soukromých drahách a podnicích plavby vodní a vzduchové, veřejné dopravě sloužících,

e) osoby zaměstnané při elektrárnách a plynárnách sice soukromých, ale také veřejné osvětlení nebo pohon obstarávajících, dále osoby zaměstnané při provozování vodovodu,

f) nemajetné matky, jejichž děti potřebují mateřské péče;

3. od služeb potahy (motorovými vozidly) obvodní lékaři, ale jen v příčině svého služebního povozu (motorového vozidla).

Osvobození uvedené pod čís. 2. neplatí v případě nouze, na př. při živelní pohromě, ve kterémžto případě jsou z osob pod čís. 2. jmenovaných osvobozeni od ručních služeb pouze ti, kdož podle povinnosti své služby nebo svého povolání nesmějí svého místa opustiti.

Ustanovení všeobecná.

§ 40.

(1) Pro schůze obecního zastupitelstva, ve kterých usnášeti se má o příspěvcích, poplatcích, dávkách a naturálních plněních platí ustanovení odst. 2. až 5. § 6 obdobně.

(2) Opis vyhlášky o usnesení budiž dodán vyššímu dohlédacímu úřadu.

§ 41.

(1) Příspěvky po rozumu ustanovení §§ 26 a 27 předpisuje obecní starosta a vybírá je obecními orgány.

(2) Jde-li o příspěvky dobrovolně smluvené, musí býti v příslušné úmluvě, jinak ve schvalovacím výnose určena doba jejich splatnosti.

(3) Příspěvky včas nezapravené dobývá obecní starosta, a platí o řízení exekučním tytéž předpisy jako pro dobývání nezapravených daní přímých.

§ 42.

(1) Výpočet, předpis a vybírání obecních přirážek ke státním daním, děje se týmiž orgány, které jsou pověřeny vybíráním příslušných daní státních.

(2) Obce jsou povinny orgánům, které obecní přirážky k přímým daním vybírají, oznámiti nejdéle do konce května jejich výši pro běžný správní rok. Neučiní-li tak přes to, že byly včas o povolených přirážkách zpraveny, vybírají zmíněné orgány přirážky po celý rok ve výši pro předchozí rok stanovené, leč by jich došlo rozhodnutí úřadu přirážky povolujícího o povolené přirážce nižší.

(3) Proti obecním přirážkám lze se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, jen byly-li stanoveny vyšší sazbou než odpovídá zákonem určené nebo schválené výměře. Odvolání nemá účinku odkládacího.

(4) Obecní přirážky nesprávně vypočtené lze bráti v odpor odvoláním, podaným u předpisujícího orgánu; rozhoduje o něm s konečnou platností finanční úřad (§ 50).

(5) Přirážky jsou splatný současně s příslušnou daní státní; o jejich vymáhání a promlčení platí stejné předpisy jako pro státní daň, k níž se přirážka vybírá.

(6) Povinnost platiti úroky z prodlení z nezapravených přirážek ke státním daním přímým jest upravena zákonem ze dne 16. března 1921, čís. 116 Sb. z. a n.

§ 43.

(1) Pravidla, která jest o vybírání poplatků neb dávek podle §§ 28, 35, 37 a 38 vydati, musí jmenovitě obsahovati ustanovení:

1. V jaké výši se poplatek (dávka) vybírá, nebo dle jakého měřítka se poplatek (dávka) vyměřuje;

2. kdo je povinen poplatek (dávku) platiti, a kdo jest od poplatku (dávky) osvobozen;

3. kým se poplatek (dávka) vybírá, komu jest poplatek (dávku) odváděti;

4. jaká opatření se stala za účelem dozoru, aby byl poplatek (dávka) řádně placen, jaké povinnosti mají občané poplatkem (dávkou) povinní, aby mohl obecní dozor býti vykonáván;

5. kdy jest poplatek (dávka) splatný a jak se vymáhá;

6. k jakému účelu má býti výnosu poplatku (dávky) upotřebeno;

7. jakými pořádkovými pokutami a jinými tresty se stíhají ti, kdo podniknou něco, aby se placení poplatku (dávky) vyhnuli, nebo ti, kdo nešetří pravidel o vybírání poplatku (dávky) vydaných:

(2) Trestní řízení o pokutách pořádkových náleží obcím ve vlastním oboru působnosti, o jiných trestech finančním úřadům (§ 50).

(3) Pravidla o způsobu výběru poplatku (dávky) v obci buďte schválena těmi úřady, které vybírání povolují. Schválená pravidla buďtež v obci po 14 dní veřejně vyhlášena. Každý volič a poplatník v obci má právo nahlédnouti v pravidla ta v úředních místnostech obecních.

(4) Dohlédacímu úřadu, jemuž předkládati jest podle § 16 závěrečné účty, náleží přihlížeti k tomu, aby výnosu poplatků (dávek) obcím povolených upotřebeno bylo k účelům, k nimž byly určeny.

§ 44.

(1) Pokud není v pravidlech o vybírání jednotlivých poplatků (dávek) podle tohoto zákona nic jiného stanoveno, předpisuje je obecní starosta a vybírá je obecními orgány. Proti platebnímu rozkazu podati lze odvolání, o němž rozhoduje obecní zastupitelstvo. Odvolání nemá účinku odkládacího.

(2) Z rozhodnutí obecního zastupitelstva možno se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, jehož rozhodnutí jest konečné.

(3) Poplatky příp. dávky včas nezapravené dobývá obecní starosta. O řízení exekučním platí táž pravidla jako pro dobývám nezaplacených daní přímých.

§ 45.

(1) Připomínky a námitky přípustné podle tohoto zákona podati jest ve lhůtě 14 dnů u obecního starosty (úřadu).

(2) Odvolání podati jest do 14 dnů; o místě, kde jest odvolání podati, platí posavadní ustanovení, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(3) Lhůta k podání připomínek, námitek neb odvolání počíná se dnem, jenž následuje po dni vyhlášení nebo vyrozumění.

§ 46.

O promlčení příspěvků (§§ 26 a 27), obecních poplatků a dávek (§§ 28, 35, 37 a 38) platí táž ustanovení jako o promlčení daní přímých.

§ 47.

Není-li v zákoně nebo v příslušných pravidlech o vybírání té které dávky jinak stanoveno, platiti jest z částek příspěvků, poplatků a dávek obecních, které nebyly včas zapraveny, úroky z prodlení podle ustanovení, platných ohledně úroků z prodlení z daní přímých. Povinnost tato nastává však při příspěvcích, poplatcích a dávkách, jestliže celková povinnost roční při příspěvcích, poplatcích a dávkách na celý rok vyměřených činí více než 100 K, při příspěvcích, poplatcích a dávkách pak vyměřovaných od případu k případu v jednotlivém případě 50 K.

§ 48.

(1) V Čechách s Vitorazskem rozumí se bezprostředním dohlédacím úřadem podle tohoto zákona okresní výbor, vyšším dohlédacím úřadem zemský správní výbor; nad městy s vlastním statutem obstarává zemský správní výbor působnost bezprostředního i vyššího dohlédacího úřadu.

(2) Na Moravě s Valčickem a ve Slezsku s Hlučínskem obstarává působnost bezprostředního i vyššího dohlédacího úřadu nad všemi obcemi zemský výbor (zemská správní komise).

(3) Na Slovensku rozumí se bezprostředním dohlédacím úřadem podle tohoto zákona municipální výbor, vyšším dohlédacím úřadem ministerstvo vnitra.

§ 49.

Pokud podle tohoto zákona vyšší dohlédací úřad jedná za souhlasu finančního úřadu (§ 31), rozumí se:

1. v území republiky mimo Slovensko:

finančním úřadem zemský finanční úřad;

2. na Slovensku:

finančním úřadem ministerstvo financí.

§ 50.

Finančním úřadem podle dalších ustanovení tohoto zákona rozumí se:

1. v území republiky mimo Slovensko:

a) v případě § 42, odst. 4., jde-li o přirážky k daním přímým, a v případě § 43, odst. 2. berní správa,

b) v případě § 42, odst. 4., jde-li o přirážky k daním nepřímým, okresní finanční ředitelství,

c) v případě § 30, odst. 2., v Čechách a na Moravě zemské finanční ředitelství, ve Slezsku finanční ředitelství;

2. na Slovensku:

a) v případech § 42, odst. 4. a § 43 odst. 2. - finanční ředitelství,

b) v případě § 30, odst. 2. - generální finanční ředitelství v Bratislavě.

§ 51.

(1) Do doby, než budou na Slovensku provedeny pravoplatně obecní volby podle zákona ze dne 31. ledna 1919, čís. 75. Sb. z. a n., nastupuje na místo starosty obce v městech s regulovaným magistrátem měšťanosta, v případech §§ 41 a 44 magistrát.

(2) Na místo obecní rady nastupuje v těchto městech magistrát.

§ 52.

(1) Do doby uvedené v předchozím paragrafu nastupuje na místo starosty ve velkých a malých obcích rychtář společně s obecním (obvodním) notářem.

(2) Na místo obecní rady nastupuje ve velkých a malých obcích obecní představenstvo.

Článek II.

Finanční hospodářství měst s právem municipálním.

§ 53.

Ustanovení článku I. platí také pro finanční hospodářství měst s právem municipálním na Slovensku s odchylkami níže uvedenými.

§ 54.

(1) Na místo starosty obce nastupuje v městech s právem municipálním měšťanosta, v případech §§ 41 a 44 magistrát.

(2) Na místo obecní rady nastupuje v těchto městech magistrát, na místo obecního zastupitelstva municipální výbor dotčeného města.

§ 55.

Počet členů finanční komise v městech s právem municipálním stanoví ministr vnitra.

§ 56.

Působnost bezprostředního i vyššího dohlédacího úřadu vykonává naproti městům s právem municipálním ministerstvo vnitra; pokud podle ustanovení tohoto zákona jedná vyšší dohlédací úřad za souhlasu finančního úřadu (§ 31) rozumí se, pokud jde o města s právem municipálním, finančním úřadem ministerstvo financí.

Článek III.

Ustanovení společná.

§ 57.

(1) Veškerá ustanovení zákonů a nařízení, dále statutů městských a municipálních, která se týkají poměrů finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním upravených tímto zákonem, pozbývají platnosti.

(2) Dohlédací práva, jež podle uherských zákonů, nařízení a statutů příslušejí nad obcemi, pokud se týče městy s právem municipálním hlavním služným a županům, nejsou však tímto zákonem dotčena.

(3) Rovněž zůstávají nedotčena ustanovení zákonů ze dne 6. února 1920, čís. 114 a 116 Sb. z. a n., týkajících se Velké Prahy.

§ 58.

(1) Působnost, která přísluší podle tohoto zákona bezprostřednímu úřadu dohlédacímu; příslušeti bude, až v dotčeném území republiky budou zřízeny župní a okresní úřady, okresnímu výboru a působnost vyššího úřadu dohlédacího župnímu výboru.

(2) V době té bude o odvoláních podle tohoto zákona rozhodovati okresní výbor a v dalším postupu stolic župní výbor. Vyňata jsou odvolání podle §§ 5, odst. 4., 16, odst. 7., 18, odst. 2. posl. věta, 33, 44 a 47 tohoto zákona, o nichž rozhodovati bude podle zákona ze dne 9. března 1920, čís. 158 Sb. z. a n., okresní senát a v dalším postupu stolic župní senát.

§ 59.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. října 1921 v celém území republiky československé mimo území Podkarpatské Rusi.

(2) Obce, pokud se týče města s právem municipálním, mohou nadále vybírati dosud povolené příspěvky, poplatky, dávky a požadovati nadále dosud povolená naturální plnění pokud vláda neustanoví jinak.

(3) Působnost tohoto zákona může býti vládním nařízením zcela nebo z části, po případě s vhodnými změnami rozšířena prozatím až do další úpravy zákonem sněmu Podkarpatské Rusi na území Podkarpatské Rusi.

§ 60.

Zákon provedou ministři vnitra a financí.

Tomášek v. r.,

předseda.

Dr. Říha v. r.,	Bradáč v. r.,
sněm. tajemník.	zapisovatel.