§ 32.

(1) Výdělková daň podle II. hlavy zákona o osobních daních ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z. (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi daň zárobková podniků veřejně účtujících) na berní léta 1920 a 1921 předepsaná nesmí s válečnými přirážkami jakož i se všemi přirážkami samosprávných svazků činiti více než 80 % čistého výnosu onoho obchodního roku, který jest podkladem pro vyměření daně.

(2) Pokud by předpis v prvém odstavci zmíněný byl vyšší, sníží se předepsaná daň státní, včetně válečné přirážky i přirážky samosprávných svazků poměrně.

(3) Čistým výnosem ve smyslu prvního odstavce rozumí se poplatný výnos, upravený vyloučením úroků z půjček a daně výdělkové (§ 94, lit. c) a f) zákona o os. daních a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zákonný článek VIII: 1909 a zákonný článek XXXIV: 1916).

(4) Ustanovení předchozích odstavců neplatí při předpisu daně výdělkové podle § 100, odst. 2 (daň minimální) a odstavec 9, zák. o os. daních.

(5) Proti zjištění čistého výnosu (odst. 3.) lze podati rekurs k zemskému finančnímu úřadu (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi k daňové komisi municipálního správního výboru), který o něm rozhodne s konečnou platností.

§ 33.

Po návrhu vyššího dohlédacího úřadu mohou obce se svolením vlády nebo úřadu jí zmocněného předpisovati a vybírati nejvýše 10%ní přirážku ke státnímu poplatku z převodu nemovitostí mezi živými, pokud jde o nemovitosti v katastru té které obce ležící.

Přirážku předpisuje obecní starosta a vybírá ji obecními orgány. Proti platebnímu rozkazu podati lze odvolání, o němž rozhoduje obecní zastupitelstvo. Odvolání nemá účinku odkládacího.

Z rozhodnutí obecního zastupitelstva lze se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, jehož rozhodnutí jest konečné.

O povinnosti platební, osobním a věcném ručení, lhůtách platebních, úrocích z prodlení, exekučním vymáhání a o promlčení platí zákonná ustanovení o státním poplatku obdobně.

Úřady, vyměřující poplatek státní, jsou povinny s dotčenými obcemi sděliti všechny údaje potřebné, aby byla přirážka vyměřena.

§ 34.

(1) Přirážky ke spotřebním daním státním lze vybírati s povolením vyššího úřadu dohlédacího jen, pokud je to příslušným zákonem výslovně dovoleno a nejvýše ve výměře tam stanovené.

(2) Obecní dávkou spotřební, ať se vybírá jako přirážka, ať jako samostatná dávka, smí býti postižena jen spotřeba v obci.

§ 35.

(1) Samostatné dávky spotřební mohou býti obcemi vybírány na základě povolení vyššího dohlédacího úřadu, jestliže pravidla, na kterých se obecní zastupitelstvo v tom kterém případě usneslo, odpovídají vzorným pravidlům, která vláda o vybírání té které dávky vydá, jmenovitě jestliže též výměra jejich nebude vyšší než ona, která nařízením vlády jako nejvýše přípustná bude označena.

(2) Jestliže se vyšší dohlédací úřad do 3 měsíců ode dne, kdy k němu žádost za povolení dávky, v rámci vzorných pravidel usnesené, došla, nevyjádří, platí dávka za mlčky povolenou a usnesená pravidla za schválená.

(3) Dávka, o které. by vzorná pravidla nebyla vydána, nebo která by měla býti vybírána podle pravidel odchylných od oněch vládou vydaných nebo vyššími sazbami než za přípustné prohlášenými, může býti vybírána jen s povolením vlády.

(4) Vláda se zmocňuje, aby pro tyto dávky vydala jednotné řády, v souhlase s vyšším dohlédacím úřadem pověřila vybíráním nebo kontrolou těchto dávek buď pro všechny obce nebo některé z nich jiné orgány samosprávné než úřady obecní a stanovila výměru odškodného za tuto činnost.

§ 36.

Ustanoveními §§ 34 a 35 nejsou předpisy §§ 20 a 21 zákona o potravní dani na čáře ze dne 14. dubna 1920, č. 264 Sb. z. a n., dotčeny. § 37.

(1) Ve všech obcích vybírati jest dávku ze zábav a dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí a to výhradně ve prospěch obcí; pouze z výtěžku dávky ze zábav, docíleného v obcích v Čechách, patří 10 % Pražskému nemocničnímu fondu.

(2) čtvrtý odstavec § 35 platí obdobně.

§ 38.

(1) Jako samostatné dávky mohou obce vybírati dále:

dávku z nájemného nebo z používaných místností,

dávku z přechodného ubytování,

dávku z návěstí jakéhokoliv druhu, učených pro veřejnost, vyjímajíc inseráty v časopisech a v knihách,

dávku z nezastavených pozemků,

dávku z držení motorických dopravních prostředků,

dávku z dopravy,

dávku ze spotřeby elektrické energie a plynu k účelům osvětlovacím,

dávku ze psů,

dávky přepychové (na př. dávku z luxusních bytů, dávky z útraty v zábavních místnostech přepychových).

(2) O povolení těchto dávek platí obdobně ustanovení § 35.

(3) Jinaké dávky obecní než v tomto zákoně jmenované mohou býti zavedeny jen se svolením vlády.

§ 39.

(1) Z usnesení obecního zastupitelstva a po předchozím schválení vyššího dohlédacího úřadu mohou býti v případě potřeby naprosto nezbytné pro potřebu obce žádány služby (ruční i potahy nebo motorovými vozidly).

(2) Ke službám ručním jsou povinni zásadně všichni obyvatelé a poplatníci obce ve stáří od 18 do 60 let stejnoměrně, pokud neprokáží, že jsou k požadované službě tělesně nezpůsobilí a nemohou zapraviti peníz, potřebný ke zjednání schopného náhradníka; ke službám potahy (motorovými vozidly) pak všichni majitelé potahů v obci v poměru počtu potahů motorových vozidel), které drží.

(3) Služby požadované mohou býti konány i schopnými zástupci.

(4) Místo žádaných služeb může býti povinným zapraven do obecná pokladny peníz potřebný ke zjednání schopného náhradníka. Nejvýše přípustný peníz určí se způsobem uvedeným v odst. 1.

(5) V případě nouze, na př. při živelní pohromě, nemusí býti vyčkáno schválení podle odst. 1.

(6) Osvobozeni jsou:

1. od takových služeb vůbec ti, jimž patří osvobození podle zásad práva mezinárodního a v mezích těchto zásad;

2. od služeb ručních:

a) úředníci, zřízenci a dělníci veřejných úřadů a podniků skutečně činní, čítajíc v to i profesory a učitele škol veřejných a právem veřejnosti nadaných;

b) soby v činné službě vojenské;

c) lékaři ve veřejné službě;

d) osoby zaměstnané při soukromých drahách a podnicích plavby vodní a vzduchové, veřejné dopravě sloužících,

e) osoby zaměstnané při elektrárnách a plynárnách sice soukromých, ale také veřejné osvětlení nebo pohon obstarávajících, dále osoby zaměstnané při provozováni vodovodu,

f) nemajetné matky, jejichž děti potřebují mateřské péče;

3. od služeb potahy (motorovými vozidly) obvodní lékaři, ale jen v příčině svého služebního povozu (motorového vozidla).

Osvobození uvedené pod čís. 2. neplatí v případě nouze, na př. při živelní pohromě, ve kterémžto případě jsou z osob pod čís. 2. jmenovaných osvobozeni od ručních služeb pouze ti, kdož podle povinnosti své služby nebo svého povolání nesmějí svého místa opustiti.

Ustanovení všeobecná.

§ 40.

(1) Pro schůze obecního zastupitelstva, ve kterých usnášeti se má o příspěvcích, poplatcích, dávkách a naturálních plněních platí ustanovení odst. 2. až 5. § 6 obdobně.

(2) Opis vyhlášky o usnesení budiž dodán vyššímu dohlédacímu úřadu.

§ 41.

(1) Příspěvky po rozumu ustanovení §§ 26 a 27 předpisuje obecní starosta a vybírá je obecními orgány.

(2) Jde-li o příspěvky dobrovolně smluvené, musí býti v příslušné úmluvě, jinak ve schvalovacím výnose určena doba jejich splatnosti.

(3) Příspěvky včas nezapravené dobývá obecní starosta, a platí o řízení exekučním tytéž předpisy jako pro dobývání nezapravených daní přímých.

§ 42.

(1) Výpočet, předpis a vybírání obecních přirážek ke státním daním, děje se týmiž orgány, které jsou pověřeny vybíráním příslušných daní státních.

(2) Obce jsou povinny orgánům, které obecní přirážky k přímým daním vybírají, oznámiti nejdéle do konce května jejich výši pro běžný správní rok. Neučiní-li tak přes to, že byly včas o povolených přirážkách zpraveny, vybírají zmíněné orgány přirážky po celý rok ve výši pro předchozí rok stanovené, leč by jich došlo rozhodnutí úřadu přirážky povolujícího o povolené přirážce nižší.

(3) Proti obecním přirážkám lze se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, jen byly-li stanoveny vyšší sazbou než odpovídá zákonem určené nebo schválené výměře. Odvolání nemá účinku odkládacího.

(4) Obecní přirážky nesprávně vypočtené lze bráti v odpor odvoláním, podaným u předpisujícího orgánu; rozhoduje o něm s konečnou platností finanční úřad (§ 50).

(5) Přirážky jsou splatny současně s příslušnou daní státní; o jejich vymáhání a promlčení platí stejné předpisy jako pro státní daň, k níž se přirážka vybírá.

(6) Povinnost platiti úroky z prodlení z nezapravených přirážek ke státním daním přímým jest upravena zákonem ze dne 16. března 1921, čís. 116 Sb. z. a n.

§ 43.

(1) Pravidla, která jest o vybírání poplatků neb dávek podle §§ 28, 35, 37 a 38 vydati, musí jmenovitě obsahovati ustanovení:

1. V jaké výši se poplatek (dávka) vybírá, nebo dle jakého měřítka se poplatek (dávka) vyměřuje;

2. kdo je povinen poplatek (dávku) platiti, a kdo jest od poplatku (dávky) osvobozen;

3. kým se poplatek (dávka) vybírá, komu jest poplatek (dávku) odváděti;

4. jaká opatření se stala za účelem dozoru, aby byl poplatek (dávka) řádně placen, jaké povinnosti mají občané poplatkem (dávkou) povinní, aby mohl obecní dozor býti vykonáván;

5. kdy jest poplatek (dávka) splatný a jak se vymáhá;

6. k jakému účelu má býti výnosu poplatku (dávky) upotřebeno;

7. jakými pořádkovými pokutami a jinými tresty se stíhají ti, kdo podniknou něco, aby se placení poplatku (dávky) vyhnuli, nebo ti, kdo nešetří pravidel o vybírání poplatku (dávky) vydaných:

(2) Trestní řízení o pokutách pořádkových náleží obcím ve vlastním oboru působnosti, o jiných trestech finančním úřadům (§ 50).

(3) Pravidla o způsobu výběru poplatku (dávky) v obci buďte schválena těmi úřady, které vybírání povolují. Schválená pravidla buďtež v obci po 14 dní veřejně vyhlášena. Každý volič a poplatník v obci má právo nahlédnouti v pravidla ta v úředních místnostech obecních.

(4) Dohlédacímu úřadu, jemuž předkládati jest podle § 16 závěrečné účty, náleží přihlížeti k tomu, aby výnosu poplatků (dávek) obcím povolených upotřebeno bylo k účelům, k nimž byly určeny.

§ 44.

(1) Pokud není v pravidlech o vybírání jednotlivých poplatků (dávek) podle tohoto zákona nic jiného stanoveno, předpisuje je obecní starosta a vybírá je obecními orgány. Proti platebnímu rozkazu podati lze odvolání, o němž rozhoduje obecní zastupitelstvo. Odvolání nemá účinku odkládacího.

(2) Z rozhodnutí obecního zastupitelstva možno se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, jehož rozhodnutí jest konečné.

(3) Poplatky příp. dávky včas nezapravené dobývá obecní starosta. O řízení exekučním platí táž pravidla jako pro dobývání nezaplacených daní přímých.

§ 45.

(1) Připomínky a námitky přípustné podle tohoto zákona podati jest ve lhůtě 14 dnů u obecního starosty (úřadu).

(2) Odvolání podati jest do 14 dnů; o místě, kde jest odvolání podati, platí posavadní ustanovení, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(3) Lhůta k podání připomínek, námitek neb odvolání počíná se dnem, jenž následuje po dni vyhlášení nebo vyrozumění.

§ 46.

O promlčení příspěvků (§§ 26 a 27), obecních poplatků a dávek (§§ 28, 35, 37 a 38) platí táž ustanovení jako o promlčení daní přímých.

§ 47.

Není-li v zákoně nebo v příslušných pravidlech o vybírání té které dávky jinak stanoveno, platiti jest z částek příspěvků, poplatků a dávek obecních, které nebyly včas zapraveny, úroky z prodlení podle ustanovení, platných ohledně, úroků z prodlení z daní přímých. Povinnost tato nastává však při příspěvcích, poplatcích a dávkách, jestliže celková povinnost roční při příspěvcích, poplatcích a dávkách na celý rok vyměřených činí více než 100 K, při příspěvcích, poplatcích a dávkách pak vyměřovaných od případu k případu v jednotlivém případě 50 K.

§ 48.

(1) V Čechách s Vitorazskem rozumí se bezprostředním dohlédacím úřadem podle tohoto zákona okresní výbor, vyšším dohlédacím úřadem zemský správní výbor; nad městy s vlastním statutem obstarává zemský správní výbor působnost bezprostředního i vyššího dohlédacího úřadu.

(2) Na Moravě s Valčickem a ve Slezsku s Hlučínskem obstarává působnost bezprostředního i vyššího dohlédacího úřadu nad všemi obcemi zemský výbor (zemská správní komise)

(3) Na Slovensku rozumí se bezprostředním dohlédacím úřadem podle tohoto zákona municipální výbor, vyšším dohlédacím úřadem ministerstvo vnitra.

§ 49.

Pokud podle tohoto zákona vyšší dohlédací úřad jedná za souhlasu finančního úřadu (§ 31), rozumí se:

1. v území republiky mimo Slovensko:

finančním úřadem zemský finanční úřad;

2. na Slovensku:

finančním úřadem ministerstvo financí:

§ 50.

Finančním úřadem podle dalších ustanovení tohoto zákona rozumí se:

1. v území republiky mimo Slovensko:

a) v případě § 42, odst. 4., jde-li o přirážky k daním přímým, a v případě § 43, odst. 2. berní správa,

b) v případě § 42, odst. 4., jde-li o přirážky k daním nepřímým, okresní finanční ředitelství,

c) v případě § 30, odst. 2., v Čechách a na Moravě zemské finanční ředitelství, ve Slezsku finanční ředitelství;

2. na Slovensku:

a) v případech § 42, odst. 4. a § 43, odst. 2. finanční ředitelství,

b) v případě § 30, odst. 2. generální finanční ředitelství v Bratislavě.

§ 51.

(1) Do doby, než budou na Slovensku provedeny pravoplatně obecní volby podle zákona ze dne 31. ledna 1919, čís. 75. Sb. z. a n., nastupuje na místo starosty obce v městech s regulovaným magistrátem měšťanosta, v případech §§ 41 a 44 magistrát.

(2) Na místo obecní rady nastupuje v těchto městech magistrát.

§ 52.

(1) Do doby uvedené v předchozím paragrafu nastupuje na místo starosty ve velkých a malých obcích rychtář společně s obecním (obvodním) notářem.

(2) Na místo obecní rady nastupuje ve velkých a malých obcích obecní představenstvo.

Článek II.

Finanční hospodářství měst s právem municipálním.

§ 53.

Ustanovení článku I. platí také pro finanční hospodářství měst s právem municipálním na Slovensku s odchylkami níže uvedenými.

§ 54.

(1) Na místo starosty obce nastupuje v městech s právem municipálním měšt'anosta, v případech §§ 41 a 44 magistrát.

(2) Na místo obecní rady nastupuje v těchto městech magistrát, na místo obecního zastupitelstva municipální výbor dotčeného města.

§ 55.

Počet členů finanční komise v městech s právem municipálním stanoví ministr vnitra.

§ 56.

Působnost bezprostředního i vyššího dohlédacího úřadu vykonává naproti městům s právem municipálním ministerstvo vnitra; pokud podle ustanovení tohoto zákona jedná vyšší dohlédací úřad za souhlasu finančního úřadu (§ 31) rozumí se, pokud jde o města s právem municipálním, finančním úřadem ministerstvo financí.

Článek III.

Ustanovení společná

§ 57.

(1) Veškerá ustanovení zákonů a nařízení dále statutů městských a municipálních, která se týkají poměrů finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním upravených tímto zákonem, pozbývají platnosti.

(2) Dohlédací práva, jež podle uherských zákonů, nařízení a statutů příslušejí nad obcemi, pokud se týče městy s právem municipálním hlavním služným a županům, nejsou však tímto zákonem dotčena.

(3) Rovněž zůstávají nedotčena ustanovení zákonů ze dne 6. února 1920, čís. 114 a 116 Sb. z. a n., týkajících se Velké Prahy.

§ 58.

(1) Působnost, která přísluší podle tohoto zákona bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, příslušeti bude, až v dotčeném území republiky budou zřízeny župní a okresní úřady, okresnímu výboru a působnost vyššího úřadu dohlédacího župnímu výboru.

(2) V době té bude o odvoláních podle tohoto zákona rozhodovati okresní výbor a v dalším postupu stolic župní výbor. Vyňata jsou odvolání podle §§ 5, odst. 4., 16, odst. 7., 18, odst. 2. posl. věta, 33, 44 a 47 tohoto zákona, o nichž rozhodovati bude podle zákona ze dne 9. března 1920, čís. 158 Sb. z. a n., okresní senát a v dalším postupu stolic župní senát.

§ 59.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. října 1321 v celém území republiky Československé mimo území Podkarpatské Rusi.

(2) Obce, pokud se týče města s právem municipálním, mohou nadále vybírati dosud povolené příspěvky, poplatky, dávky a požadovati nadále dosud povolená naturální plnění pokud vláda neustanoví jinak.

(3) Působnost tohoto zákona může býti vládním nařízením zcela nebo z části, po případě s vhodnými změnami rozšířena prozatím až do další úpravy zákonem sněmu Podkarpatské Rusi na území Podkarpatské Rusi.

§ 60.

Zákon provedou ministři vnitra a financí.

Odůvodnění:

Osnova zákona o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst a právem municipálním má za účel, aby než bude možno aktivovati zřízení okresní a župní, provedla se jednotná v celém státě úprava finančního hospodářství obcí, poněvadž po této stránce jsou obce převážnou většinou v kritickém, ano katastrofálním stavu.

To je fakt, který dlužno si po zkušenostech z nejposlednější doby doznati a hledati co nejrychleji odpomoc.

Župní a okresní zřízení, jak je upraveno zákonem, usneseným ještě ve starém revolučním Národním shromáždění předpokládá úplnou přeměnu veřejné administrativy samosprávné se všemi nedohlednými důsledky ve směru politickém i hospodářském a je na snadě, že k takovéto radikální přeměně nedojde během nějaké kratší doby, ba není ani vyloučeno, že věc nebude aktivována tak, jak zákonem upravena, nýbrž, že dojde i k vážným změnám zákonodárným.

Ovšem na tak dalekosáhlou reformu obce čekati nemohou.

To je zajisté hlavní důvod pro tento prozatímní zákon vedle té okolnosti, že finanční situace obcí jest nadále neudržitelná a potřebuje neodkladné pomoci.

Jak to v obcích po stránce finanční vypadá, jest obšírně vylíčeno v důvodové zprávě vládního návrhu.

Již v dobách před světovou válkou obce neměly dostatečné a přizpůsobivé finanční základny.

Přirážky k přímým daním výnosovým, k některým daním spotřebním (z vína, z masa), a ze samostatných dávek pouze dávka z nájemného a z piva, to bylo vše, s čím obce mohly počítati, pokud neměly vlastního jmění neb výdělečného podnikání. Naproti tomu velké úkoly obcí ve směru samostatné i přenesené působnosti, vystupňované a rozšířené válečnými i poválečnými poměry. K tomu přistupuje zvýšení nákladů správních po stránce osobní i věcné, a zanedbání stavu budov, dlažeb i jiných zařízení veřejných v době války. V ohledu sociálním problém nouze bytové a nezaměstnanosti.

Všemi těmito poměry jest prokázána naléhavost prozatímné úpravy.

Elaborát poslanecké sněmovny svědčí o pečlivém a na praktických zkušenostech založeném projednání věci, a proto ústavně-právní výbor senátu, po podrobném prozkoumání se rozhodl nenavrhovati žádných změn k usnesení poslanecké sněmovny, aby věc tak naléhavá nebyla zdržována. Jistě některá ustanovení, na př. §u 6 o povinnosti obecního zastupitelstva, aby se usneslo na rozpočtu nejdéle 2 měsíce před počátkem správního roku, a naproti tomu lhůta, §u 42 k oznámení výše obecních přirážek orgánům, které obecní přirážky k přímým daním vybírají, do konce května, vzbuzují pochybnosti, jsou-li dost vhodnými, a zejména, bude-li ve všech případech rozpočet možno tak brzy vyříditi, a jiná ustanovení, na př. §u 38 o možnosti vybírání dávky ze spotřeby elektrické energie a plynu k účelům osvětlovacím a dávky z nezastavených pozemků, bez bližšího omezeni zavdávají příčiny k obavám, že by mohly působiti jednak na škodu veřejného zdravotnictví, pokud se týče zahrad, a nekulturně, pokud se týče používání elektrického světla vrstvami méně majetnými, pak ustanovení §u 39 o povinnosti služeb ručních dělají dojem předpisů dob válečných, a zasluhovala, by tudíž tato ustanovení i ještě některá jiná, nové úvahy a změněného řešení.

Avšak ústavně-právní výbor přišel k tomu názoru, že eventuelní změny by odložily účinnost zákona příliš daleko a z toho by obcím mohla vzejíti větší škoda, než by mohl býti prospěch ze změn zákon zlepšujících.

Nelze však přehlédnouti okolnost, že vládní návrh předložený poslanecké sněmovně jest datován 9. ledna 1921 a senátu se dostává k projednání teprve v srpnu, sotva 6 neděl přede dnem zamýšlené jeho účinnosti, v době, kdy současně jest tento zákonodárný sbor zahrnován množstvím jiných, dalekosáhlých a naprosto naléhavých předloh.

Bylo by si přáti v zájmu dokonalé zákonodárné práce, aby senát nebyl v budoucnosti stavěn do takové situace.

V Praze, dne 11. srpna 1921.

Dr. F. Veselý v. r.,
místopředseda.

Dr. Jar. Brabec v. r.,
zpravodaj.

II.

Rozpočtový výbor senátu Nár. shromáždění republiky Československé pojednal o návrhu o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním ve schůzi dne 11. srpna 1921 a připojil se v plném znění ku zprávě výboru ústavně-právního s návrhem na schválení usnesení poslanecké sněmovny Nár. shromáždění republiky Československé.

V Praze, dne 11. srpna 1921.

J. Hucl v. r.,
místopředseda.

Jos. V. Klečák v. r.,
zpravodaj.