§ 36.

Spory mezi Léčebným fondem státních zaměstnanců a osobami z pojištění oprávněnými o poskytování, pojistných dávek, a výkonů podle tohoto zákona rozhoduje rozhodčí soud. Týž rozhoduje též o stížnostech do opatření okresních sborů, jimiž byla pojištěnci uložena náhrada škody podle § 30 tohoto zákona.

Rozhodčí soud zřídí se v Praze. Nařízením mohou býti zřízeny rozhodčí soudy také v jiných místech.

Žaloby na rozhodčí soud jest podati do 6 měsíců od doručení zamítavého výměru jinak nárok zaniká.

§ 37.

Rozhodčí soud rozhoduje v 5členném sboru. Předsedou je soudce z povolání. Dva přísedící a jich náhradníky volí členstvo, druhé dva, z nichž jeden musí býti lékař, a jich náhradníky jmenuje ministerstvo sociální péče.

Předsedu rozhodčího soudu jmenuje ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem sociální péče.

Řízení před rozhodčím soudem a volební řád upraví se nařízením.

Nálezy rozhodčího soudu jsou konečnými a není do nich odvolání ani žaloby.

Členové rozhodčího soudu nesmějí býti členy správních orgánů fondu.

§ 38

Nároky na peněžité dávky podle tohoto zákona nemohou býti ani zabaveny nebo postiženy zjišťovacími opatřeními, ani převedeny jakýmkoliv právním jednáním na osoby třetí.

§ 39.

Veškeré listiny a právní jednání, jichž je třeba k založení a úpravě právních poměrů Léčebného fondu státních zaměstnanců nebo zvláštního fondu, zřízeného podle § 43. jakož i smlouvy, uzavřené podle § 21. bod 7. jsou osvobozeny od poplatků a jakýchkoliv dávek.

§ 40.

Způsob vyhlášek, týkajících se provádění pojištění, určí se nařízením.

§ 41.

Konečná a právoplatná rozhodnutí okresních a župních sborů a rozhodčího soudu jsou exekučními tituly podle řádu exekučního.

Doložku vykonatelnosti opatří okresní úřad.

§ 42.

Nemocenské pojištění státních zaměstnanců republiky Československé, pokud jsou zaměstnáni ve službě mimo hranic republiky, bude upraveno vládním nařízením.

Onemocní-li pojištěnec při přechodném pobytu v cizině, hradí mu Léčebný fond státních zaměstnanců prokázané náklady s onemocněním nutně spojené. Doklady o nákladech je předložiti župnímu sboru, který rozhodne podle volného uvážení.

§ 43.

U státní správy poštovní železniční nebo správy jiného státního podniku muže býti pro výkon pojištění podle tohoto zákona zřízen zvláštní fond nebo může býti ministrem sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry vysloveno, že příslušní pojištěnci jsou na dávky a výkony podle tohoto zákona pojištěni u nemocenské pokladny, která jest u příslušné státní správy podle §. 53 zák. o nem. poj. dělníků zřízena nebo se podle tohoto ustanovení nebo podle zmocnění uděleného shora řečeným výrokem ministra sociální péče pro výkon nemocenského pojištění dělnického zároveň zřídí. Organisace tohoto pojištění se upraví stanovami, jež schválí ministr sociální péče.

Je-li to účelné, může býti stanovami určeno, aby z okruhu příslušných pojištěnců určitá část zůstala pojištěna u Léčebného fondu státních zaměstnanců.

§ 44.

Nositelé pojištění podle tohoto zákona mohou spolu a s nemocenskými pokladnami podle zákona o nemocenském pojištění dělníků zřízenými sjednati smlouvy o poskytování zákonných dávek a výkonu nepříslušným pojištěncům na účet příslušného nositele.

§ 45.

Vládním nařízením se ustanoví, kteří orgánové budou vykonávati působnost, jež přísluší podle tohoto zákona župním a okresním sborům Léčebného fondu státních zaměstnanců v době, než v dotyčném území republiky budou zřízeny župní a okresní úřady.

§46.

Nařízením může se povoliti, aby určité skupiny státních zaměstnanců byly z pojistné povinnosti podle tohoto zákona vyňaty.

§ 47.

Den. kdy tento zákon nabude působnosti. bude ustanoven vládním nařízením.

Provedením zákona pověřuje se ministr sociální péče v dohodě s ostatními ministry.

I. Když byla zákonem z 30. března 1888. č. 33 ř. z. vyslovena pojistná povinnost pro osoby v zákoně tomto blíže označené, zůstala přes to, veliká mezera v jedné z nejdůležitějších zásad pojištění sociálního, totiž v zásadě, že i pojištění nemocenské má se vztahovati na všecky osoby, které nutně potřebují tohoto pojištění. Ustanovoval totiž § 3 cit. zák. že pojistná povinnost. v § 1 vyslovená, nevztahuje se ke zřízencům, kteří jsou ustanoveni se stálým služným v podniku státním, zemském, okresním, obecním nebo veřejného fondu. Poněvadž pak nemocenský zákon týkal se pouze dělníků a závodových úředníku, nevztahovala se pojistná povinnost a priori vůbec na úředníky státní, zemské, obecní a úředníky veřejných fondů zaměstnané v úřadě.

Důvodem ustanovení § 3 nem. zák. byla asi úvaha. že úředníci majíce zaručeno nezkrácené" vyplácení služného po zákonnou dobu nemocenského opatření dělnického nepotřebují zvláštní ochrany pro případ nemoci. V důsledku této úvahy obsaženo i v § 4 nem. zák. ustanovení, podle kterého politické úřady I. stolice jsou oprávněny osoby, které v nemoci mají nárok aspoň po 20 neděl na zaopatření a lékařské ošetřování v rodině zaměstnavatelově, nebo na další vyplácení služného neb mzdy, s jejich svolením a po vyšetření věci zprostiti povinnosti pojistné.

Ustanovení toto nezamezilo však snahu v kruzích úřednických po zavedení nemocenského pojištění již zákon ze dne 16. července 1892. č. 202 ř. z. o t. zv. zapsaných pokladnách pomocných měl do jisté míry vyplniti mezeru, kterou ponechal zákon nemocenský z r. 1888. nepodrobiv pojistné povinnosti všecky osoby nesamostatně výdělečně činné. Příležitosti této chopilo se úřednictvu soukromé a použilo uvedeného zákona o zapsaných pokladnách pomocných, podle kterého spolky na vzájemnosti spočívající a mající za účel pojišťovati své členy zápisem do rejstříku u zemské správy politické nabyly zvláštních práv, mezi jiným též, že mohly rozšířiti působnost svojí na pojišťování pro pří ad nemoci a obdrževše osvědčení podle § 7. odst. 2. cit. zákona. mohly prováděti pojištění podle § 1. nem. zák. Zejména této výhody využilo úřednictvo soukromé v ten způsob, že zřídilo pro příslušníky svého stavu takovéto pokladny a používajíc ustanovení § 7 cit. zák. způsobilo, že soukromí úředníci, zejména úředníci závodoví, kteří podléhali pojistné povinnosti dle nemocenského zákona, nemuseli býti členy příslušných okresních nemocenských pokladen. Členy těchto nových zapsaných pokladen pomocných stávali se po té všichni úředníci bez ohledu na výši platu a své sociální postavení přes to, že většina úředníků těch měla při onemocnění zaručeno vyplácení služného po delší dobu, nežli zákon nemocenský, i ve znění zákona z r. 1917 vyžadoval. a bez zřetele k tomu, když by po případě úředníci ti mohli býti podle § 4 nem. zák. z r. 1888 od povinnosti pojistné osvobozeni. Tím dali ovšem tito příslušníci zapsaných pokladen pomocných, specielně pokladen úřednických, nepokrytě najevo že skutečně existuje potřeba nemocenského pojištění i v kruzích úřednických.

Zákon z 15. května 1919. č. 268 Sb. z. a n. rozšířil sice počet osob pojistně povinných, v příčině úředníků pak vyslovil v § 3. (ve znění zákona z 22./XlI. 1920. č. 689 Sb. z. a n.), že pojistná povinnost stanovená v § 1 nevztahuje se ke zřízencům, kteří jsou ustanoveni se stály m služným ve službě státu, země, župy, okresu, municipálního města, obce nebo veřejného fondu, pokud zřízenci ti mají v případě onemocnění proti svému zaměstnavateli nárok na služné aspoň po dobu 1 roku.

Sociální postavení úřednictva soukromého neliší se ničím od sociálního postavení úřednictva ve veřejných, zejména státních službách postaveného, naopak v přemnohých případech jest sociální postavení úředníků soukromých daleko lepší. Bylo-li tomu ták v dobách před válkou světovou, je tomu tak několikráte více v době nynější.

Je sice pravda, že onemocnělý zaměstnanec státní dále béře své služné v nezkrácené míře po dobu nemoci i v době rekonvalescence, než nevznikají zde onemocněním úředníka nebo kteréhokoliv člena jeho rodiny výlohy zvláštní, které jeho plat, bez tak obmezený na jeho existenční minimum zkracují na úkor řádného ukojení nejnutnějších jeho potřeb životních? Jest proto zcela přirozeným požadavkem, aby každý zaměstnanec státní v případě nemoci byl aspoň tak postaven, jako jeho služební personál, který zákonem z 15. května 199. č. 268 Sb. z. a n. byl podroben nemocenskému pojištění, a aby nejen zaměstnanec sám byt pro případ nemoci pojištěn, nýbrž aby pojištění toho stali se účastnými i členové jeho rodiny.

II. Tím, co právě uvedeno, zodpověděna spolu otázka, jaké má býti nemocenské pojištění státních zaměstnanců, zda dobrovolné či nucené. Nikoho nenapadne. aby jediným slovem hájil zásady zavedení pojištění dobrovolného. Vždyť pojištění státního zaměstnanectva jest pouze článkem z celého řetězu pojištění sociálního a toto jest za všech okolností pojištěním obligatorním, pojištěním veřejnoprávním, zavedení nemocenského pojištění státního zaměstnanectva nesmí býti zásadně ponecháno jednotlivcům. Nesmí se dovoliti, aby se vyzouvali z oné žádoucí vzájemnosti, která jedině zaručuje zdravý vývoj a rozvoj nejen na poli podnikání soukromého, nýbrž i v ústavech a zařízeních, která slouží celkovému prospěchu státnímu. A takovýmto ústavem a zařízením jest, právě pojištění sociální, ono slouží všem, kdož přímo jsou ho zúčastněni, slouží státnímu veškerenstvu, jehož podstatnou částí jest vedle třídy dělnické, pracující rukou, i třída úřednická, pracující duševně. Zdravá mysl v zdravém těle musí tedy býti heslem, které má ovládati snahu každého příslušníka státního úřednictva, neboť prospějí tak nejen sobě, nýbrž i republice, v jejím zájmu jest rovněž aby síly úřednictva pokud možno stále a nezkráceně byly zachovány. Jenom zásadně nuceným pojištěním přestanou mimo jiné i služebníci republiky býti státními almužníky, když přestanou domáhati se státních výpomocí, které v přemnohých případech a zvláště za nynější drahoty nejsou než velice skrovnou almužnou, která nad to vymožena a povolena býti může jenom opatřením náležitých dokladů, tedy účtů lékařských a lékárenských.

Zavedením nuceného pojištění nemocenského stane se toto nedůstojné opatření státního úřednictva zbytečným. Zavedením nuceného pojištění nemocenského zamezí se dále ve většině případů vznik zadlužení, učiní se konec hrozivému vzrůstu dluhů státního úřednictva a učiní se počátek k vyproštění z dluhů, této ožehavé otázce veškerého úřednictva, z něhož bohužel státní úřednictvo v tomto směru není na místě posledním.

III. Pokud jde o osoby podle navržené osnovy pojištění podrobené, vztahovati se má pojištění toto předem na všecky civilní zaměstnance ve službě startu, státních podniků a veřejných fondů státem spravovaných, v republice zaměstnané, pokud nepodléhají nemocenskému pojištění podle zákona o nemocenském pojištění dělníků, a dále na všecky osoby, které bydlí v území republiky a kterým stát nebo veřejný fond státem spravovaný na základě předpisů o pensijních a zaopatřovacích požitcích pro civilní státní zaměstnance vyplácí požitky odpočivné nebo zaopatřovací. Posavadní zákony o úrazovém a nemocenském pojištění, tím méně o pojištění pensijním, nedotýkaly se ani z daleka zřízenců, kteří byli ve státní službě, a měly na mysli pouze úředníky, kteří byli zaměstnáni ve státních podnicích. Tito poslednější byli z povinnosti pojistné vyjímáni, poněvadž jsouce pro případ úrazu, nemoci neb invalidity jinak zaopatřeni, nepotřebovali, aby se na ně vztahovaly zákony, jež v první řadě platily pro podniky soukromé a osoby v nich zaměstnané. Hospodářské a sociální poměry těchto úředníků, po případě zřízenců, bývají zpravidla stejné jako hospodářské a sociální poměry ostatních úředníků a zřízenců státních, kteří jsou zaměstnáni v nejrůznějších úřadech, vykonávajíce dobrovolně na základě zvláštního rozkazu výkonné moci jakožto povolání záležitosti správy státní, nemůže proto býti s podivem, že i na osoby tyto rozšiřuje se pojistná povinnost.

Totéž platí o pensistech, ne-li měrou ještě větší, vzhledem k předčasné jich invaliditě nebo ke zdraví břemenem věku zatíženému a úmornou kancelářskou prací otřesenému.

Vládní návrh vztahuje se jen na pensisty požívající civilních požitků odpočivných nebo zaopatřovacích po rozumu § 1 ad b) vl. návrhu. Nebéře tudíž zřetele ani na pensisty, kteří byli zaměstnáni v aktivní službě vojenské, ani na ty, kteří jako záložní důstojnici stali se k službě nezpůsobilými. Ministerstvo Národní obrany zamýšlí totiž řešiti samostatně otázku pojištění osob vojenských, ze kteréžto příčiny pokládá vláda za účelnější, bude-li toto opatření řešeno jednotně pro pensisty vojenské vůbec.

O soudobém pojištění rodinných příslušníků netřeba na tomto místě šířiti slov.

Zmínky zasluhuje pojištění čeledi, leč i čeleď, zaměstnaná v domácnostech, státních úředníků a zřízenců, podléhá nemocenskému pojištění podle zákona z 15. května 1919. č. 268. Sb. r. a n. přece pokládá osnova za záhodno, pojistiti ji podle zákona, jemuž by podléhala celá rodina, v níž jest čeleď zaměstnána. Nemocenské pojištění státních zaměstnanců bude každým způsobem lacinější nesli pojištění, podle zákona z 30. března 1888. č. 33 ř. z. s jeho novelami z r. 1917. 1919 a 1920. Bylo by proto protimyslné, a vůči státnímu zaměstnanci nehospodárné, aby byl nucen svoji čeleď pojišťovati dráže, když by pojištěného čeledi u vlastního pojišťovatele poskytovalo stejných ba do jisté míry větších výhod, zvláště když i za dnešní praxe dělnického pojištění nemocenského čeleď sdílí příslušnost té nemocenské pokladny, jejímiž členy jsou i ostatní zaměstnanci toho kterého zaměstnavatele, na. př. společenstevních nemocenských pokladen.

Mají-li předloženou osnovou pojištěni býti pro případ nemoci všichni státní zaměstnanci, sluší pamatovati i na ty, kdož jsou zaměstnáni mimo území republiky, zejména tedy u československých úřadů zahraničních. Vztáhnouti na ně i ustanovení zavrhovaného zákona bylo by z důvodů nasnadě jsoucích spojeno se značnými obtížemi rázu faktického i právního. Je proto třeba otázku pojištění osob uvedeného druhu vyhraditi nařízení vládnímu (§ 42).

IV. Již z toho, co bylo uvedeno ad I. o potřebě nemocenského pojištění pro veřejné úřednictvo, lze poznati, že pojistná plnění budou rozsahově jiná, nežli při nemocenském pojištění dělnickém. Onemocní-li dělník, stane se výdělečně neschopným a vyschne po čas nemoci, někdy i po čas jeho rekonvalescence, pramen jeho výdělku, je proto nutně třeba, aby kromě lékařského ošetření a poskytování léků byl mu poskytnut potřebný důchod pro jeho živobytí a pro výživu jeho rodiny. U zaměstnance státního, jenž má zaručit vyplácení služného po delší dobu, může býti obmezeno v případě jeho nemocí pojistné plnění pouze na opatření léků a lékařské pomoci.

Okolnost tato má značný význam, pokud jde o otázku Finanční, spolu pak i pro rozsah pojistných plnění. Nejsou sice nasnadě náležitá statistická data o morbiditě stavu, o jehož nemocenské opatření by se tuto jednalo, než vzhledem ke zkušenostem, kterých nám poskytují výsledky získané při pojištění nemocenském soukromého úřednictva, lze plným právem usuzovati, že uvedené poměry nebudou "se navzájem valně lišiti, že tedy nemocenské pojištění, státních zaměstnanců úplným odpadnutím peněžitých podpor nemocenských (nemocenského) mohlo by poskytovati členstvu nových plnění pojistných,jež by výhodně doplňovala posavadní systém, s nímž se rovněž fakultativně setkáváme v nemocenském pojištění dělnickém, jde tu především o náležité opatření pojištěnce v době po skončeném léčení, tedy v době rekonvalescence, jakož i nových prostředků k dosažení nebo udržení zdraví. Léčení odborníkem - lékařem, léčení v lázních, sanatoriích a j, jsou zajisté prostředky, jimiž mohou býti vyhojeny nebo aspoň zlepšeny nemoci, jimiž jsou specielně státní zaměstnanci vydáni a jichž zárodky klíčí v nedostatku pohybu, v práci v sedě a v uzavřeném vzduchu, v duševním přepracování atd.

Jakkoliv všechna tato opatření jsou plně, oprávněna a odůvodněna, přece zavádí osnova jako zákonné dávky a výkony v prvé řadě jen léčení a ošetřování v nemocnici, kdežto další dávku obligatorní, totiž léčení v jiných léčebných ústavech a léčení odborníkem jen na odůvodněný poukaz ošetřujícího lékaře. Vzhledem k tomu ponechává osnova stanovám, aby mohlo býti zavedeno léčení v lázních, ozdravovnách, sanatoriích a j. S těmi ovšem bude dlužno uzavříti předem zvláštní smlouvy, čímž bude zamezeno, aby Léčebný fond nebyl hned s počátku zatížen takovými povinnostmi, které by přesahovaly jeho pohotové prostředky.

Poskytování nemocenského zamýšlí osnova jen podle § 7. tedy v případech výjimečných. V tomto směru byla rozhodnou pro znění osnovy úvaha, že osoby tam uvedené, vystoupivše z poměru, za něhož byly pro případ nemoci opatřeny podle navrženého zákona, nesmějí zůstati bez pomoci, a to aspoň v takové míře, jakou zaručuje zákon o nemocenském pojištění dělníků.

Dobu léčení osnova neobmezuje. Vším právem. Míváť nemoc dlouhá nebo trvalá, postihující státního úředníka nebo zřízence, v zápětí nutné opatření, aby byl dán na odpočinek, a i tu jest slušno a spravedlivo, aby mu byla poskytnuta potřebná lékařská péče a léky.

Pohřebné navrhuje se ve výši posavadního t. zv. úmrtného (úmrtního kvartálu). Poskytování pohřebného bude podle znění osnovy konkurovati s úmrtným. Nebude se snad moci právem namítnouti, že by pohřebné bylo v tomto případě zbytečným. Neníť podle zkušenosti úmrtné výhradným příspěvkem na úhrada nákladů pohřebních, nýbrž sluší v něm spíše spatřovati prostředek okamžité pomoci rodině, která byla zbavena zpravidla jediného živitele.

Osnova zákona narazí snad na odpor organizací lékařských, které v ní budou asi opět spatřovati další stupeň k odnímání možnosti materiální existence stavu lékařského. Vláda republiky Československé nesdílí tentokráte obav. jež by snad projevovány byly mezi příslušníky stavu lékařského. V osnově obsaženo totiž ustanovení (§ 29), že léčebnou péči státních úředníků a zřízenců provádějí lékaři, s nimiž docílil fond léčebné péče v tomto směru dohody. Již nyní lze říci, že všude tam, kde nebude jen jediného lékaře, bude za tím účelem ustanoveno několik lékařů, mezi nimiž bude míti nemocný právo volby. Poněvadž pal léčebná péče jako hlavní předmět pojištění, o které se tuto jedná, svěřena býti má lékařům, bude zajisté žádoucno, aby všecka snaha pojišťovatele nesla se, k tomu, aby tato péče byla co nejlepší a nejúčinnější, a že tedy i materielní podmínky, za nichž by se tato léčebná péče v prvé řadě prováděla, musejí býti stanoveny v plné dohodě s lékaři. Zkušenosti s okresními nemocenskými pokladnami ukázaly, že členové těchto pokladen častěji konsultují lékaře pokladničního, než by tak činili, kdyby členy pokladny nebyli, Podobné zkušenosti dostaví se zajisté i při povinném nemocenském pojištění státních úředníků a zřízenců, takže případný větší počet případů níže honorovaných vyváží menší počet případů snad výše honorovaných.

V. Již okolnost, že nemocenské pojištění státních zaměstnanců nebude se vztahovati na všechny dávky, které zaručuj zákon nemocenský z 30. března 1888. č. 33 ř. z. ve. znění jeho novel z r. 1917. 1919 a 1920. dává předem usuzovati, že organisace tohoto nového druhu pojištění musí býti v podstatě jiná, nežli s jakou se setkáváme podle uvedených zákonných ustanovení. Bude proto nutně třeba, aby přes to, že nynější snahy na poli nemocenského pojištění směřují k úplné unifikaci organisace, totiž k zavedení jediného druhu nemocenských pokladen, pokladen okresních, přikročeno bylo k založení nové instituce, která by prováděla pojištění státních úředníků a zřízenců.

Ač forma samostatné nemocenské pokladny vyhovovala by spíše nynějšímu stavu právnímu, zejména organizaci posavadního platného nemocenského pojištění dělnického, přece volena forma nová, původní, která by spojovala zásadu autonomie se zásadou správy státní. Okolnost, že běží zde o jediného zaměstnavatele, že tedy finančně-správní otázka může býti zjednodušena, dala podnět k volbě systému zvláštních sborů, na nichž valnou měrou zúčastněn živel autonomní se živlem správy státní. Na podrobnosti příslušných ustanovení osnovy (§§ 12-25) netřeba zde blíže poukazovati, rovněž ani na výhody této organisace, jež podávají se samy sebou. Jednoduchost, láce a snadná kontrola jsou tohoto systému hlavními známkami, přes to však volený centralismus nebude na újmu rychlé a účinné správě celku. Ke zcentralizování veškeré organisace zejména přispívá okolnost, že pojištěnci zpravidla nebudou míti nároků na peněžité podpory, nýbrž, že činnost sondu obmezí se na výplatu lékařských honorářů a lékárenských účtů, což může se provésti v delších pravidelných intervalech, vyplácení pohřebného a jen v případech řídkých na vyplácení nemocenského. Případy, kde pojištěnec bude míti výjimečně nárok i na nemocenskou podporu (§ i), budou přece jen řídké, a i tu bude, lze zavčas učiniti žádoucí opatření, třeba k rozhodnutí orgánu vyššího.

Zřízením zvláštních sborů léčebné péče, a to sborů okresních, župních a sboru ústředního v té způsobě, jak je zamýšlí osnova, činí vláda republiky Československé nový pokus v organizaci sociálně-politických zařízení, slučujíc zastoupení pojištěnců se zastoupením zaměstnavatele a dávajíc tak oběma novou možnost, aby plnou měrou uplatnili schopnost svoji ve správě zařízení ve prospěch strany pouze jedné. Vláda má pevnou naději, že navržený způsob se plně osvědčí, ježto systém tento umožňuje zúčastnění se všech vrstev zaměstnanectva bez rozdílu politického nazírání a podporuje jediný cíl, cíl v pravdě sociálně-politický, dobročinný, všeužitečný.

Poněvadž v některých oborech státní správy existují již obdobná zařízení pro případ nemoci státních zřízenců anebo z důvodů,v hodnosti a snazšího provádění společných sociálně-politických opatření mohla by i jinak zařízení taková býti v život vyvolána, pokládalo ministerstvo sociální péče za vhodno ponechati po případě zařízení taková, pokud se osvědčila, v platnosti nebo zařízení taková umožniti i pro ty osoby, jež by podle navržené osnovy byly pojistně povinny. V tomto směru obsahuje příslušné ustanovení § 43.

Vl. Pokud jde o otázku úhrady nákladu, jenž bude spojen s provedením navrhovaného zákona, a to ze státních prostředků, vypočetlo ministerstvo financí, že celkový osobní náklad na služné i všecky drahotní přídavky státních zaměstnanců činí okrouhle asi tři miliardy Kč. Činí-li nyní podle § 32. odst. 2. obnovy příspěvek potřebný k úhradě pojistných dávek a výkonů, jakož i správních nákladů jedno procento ze základních požitků služebních, odpočivných neb zaopatřovacích se všeobecnými přídavky, a polovici příspěvku toho hradí stát, dosáhla by číslice celkového nákladu připadajícího na státní pokladnu okrouhle, asi 15,000.000 Kč.

Náklad z ústavního schválení této osnovy vyplývající bude ve státním rozpočtu preliminován v ten způsob, že v každé kapitole státního rozpočtu,bude do příslušného titulu zařazena nová položka

"Nemocenské pojištění státních zaměstnanců".

V mezidobí pak bude náklad ten hrazen z úspor a virementu.

V ohledu formálním se navrhuje, aby Národní shromáždění projednalo a schválilo vládní návrh zákona, a zároveň se projevuje přání, aby návrh ten přikázal se jak v senátu, tak i po schválení jeho senátem ve sněmovně poslanecké výboru sociálně-politickému a výboru rozpočtovému a pokud jde o sněmovnu poslaneckou též výboru státně zřízeneckému ku podání zprávy.

V Praze, dne 5. srpna 1921.

Dr. Gruber v. r.

ministr sociální péče.