Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1921.
I. volební období.
4. zasedání.
Tisk 1170-1170/7.
Překlad.
Interpelace
senátorů Hartla, dr Naegle a soudruhů
na pana ministra pošt a telegrafů
stran jazykových přehmatů u poštovního šekového úřadu.
Pražský poštovní šekový úřad vydal dne 12. ledna 1921 výměr (Čís. 321-R 1921), v němž činí vlastně samozřejmé opatření, že v šekových knížkách a složenkách je označení firmy, pokud se týče označení majetníka konta, >nepřípustné v jiné řeči, než ve které byla firma protokolována, pokud se týče, konto hlášeno<.
Že >označení majitele konta< obsahuje nejen jeho jméno, nýbrž také udání místa, o tom přece nelze vážně pochybovati. Vezměme ku příkladu jen několik na stejné jméno, ale různá místa znějících kont, ku příkladu Josef Hübner, Liberec, Josef Hübner, Praha, Josef Hübner, Cheb, a t. d. a uznáme, že pouhé jméno Josef Hübner neoznačuje žádné z těchto kont, nýbrž že skutečné >označení konta< musí obsahovati jméno a místo, v daném případě také ještě jiná udání, učiněná majitelem konta k označení svého konta. Také z dotyčného výměru je to zřejmé, ježto se v něm praví: >... pouze při jednojazyčném označení konta musí jméno majitele konta...<. Oba pojmy >označení konta< a >jméno majitele< jsou tedy také zde zřetelně rozlišovány.
Proto nepotřebuje dalšího odůvodnění, že poštovní šekový úřad - tak jak to u každé banky platí jako samozřejmé - má zapsati označení konta v jeho celku, nejen podle jména, přesně podle přihlášky majitele do šekových knížek a složenek a že není oprávněn na tom čeho měniti. Této jedině správné zásadě poštovní šekový úřad také z počátku vyhovoval. Avšak během času osmělil se poštovní šekový úřad měniti pojmenování míst u německých kont potud, že o své újmě připojoval k německému místnímu jménu pojmenování české a uváděl je napřed, a že v nejnovějších šekových knížkách německá označení míst vůbec vynechává. Tak ku příkladu konto - >Y. X. Reichenberg< bylo svémocně a libovolně přeměněno v >X. Y. Liberec-Reichenberg< a později v >X. Y. Liberec<. Poštovní šekový úřad šel však ještě dále tím, že takové šeky nejnovějšího vydání, jejichž majitelé, připojivše razítkem německý název místní, znovu zavedli původní jedině správné označení svého konta, prostě za neplatné prohlásil, a tím jejich klienty, obzvláště váznutím šekového řízení citelně poškodil.
Podepsaní shledávají v tomto jednání poštovního šekového úřadu nejen úplné zneuznání jeho úkolů, které spočívají jedině v oboru hospodářském, nýbrž také nenávistnou nevážnost vůči německému jazyku, která je v úplném rozporu s jazykovými právy všech národů tohoto státu, jak jsou stanovena v mírových smlouvách. Poštovní šekový úřad je povolán, aby plnil svou hospodářskou funkci v peněžním obratu, nikoliv však, aby provozoval útočnou politiku jazykovou.
Podepsaní táží se proto pana ministra pošt a telegrafů:
Je pan ministr ochoten přiměti poštovní šekový úřad, aby označení kont v šekových knížkách a složenkách zavedl přesně podle udání majitelů kont, a aby v těch případech, kde libovolně a bezprávně změnil označení konta, bezodkladně obnovil původní znění?
V Praze, dne 30. listopadu 1921.
Hartl, dr Naegle,
dr Schmidt, dr K. Hilgenreiner, Fahrner, K. Friedrich, Hübner, Knesch, Jelinek, dr Mayr-Harting, Vetter, Spies, Jesser, Jos. Luksch.
Původní znění.
Interpellation
der Senatoren Hartl, Dr. Naegle und Genossen,
an den Herrn Minister für Post- u. Telegrafenwesen
betreffend sprachliche Übergriffe beim Postscheckamte.
Das Prager Postcheckamt hat unter dem 12. Jänner 1921 einen Erlaß (Nr. 321-R 1921) herausgegeben, in dem es die eigentlich selbstverständliche Verfügung trifft, daß in den Scheckheften und Erlagscheinen die Bezeichnung der Firma, bezw. die Bezeichnung des Kontoinhabers >in einer anderen Sprache, als in welcher die Firma protokolliert, bzw. das Konto angemeldet wurde, unzulässig ist<.
Daß die >Bezeichnung des Kontoinhabers< nicht bloß dessen Namen umfaßt, sondern auch die Ortsangabe, kann doch nicht ernstlich bezweifelt werden. Man nehme nur beispielsweise einige, auf gleiche Namen, aber verschiedene Orte lautende Konti an, z. B. Josef Hübner, Reichenberg, Josef Hübner, Prag, Josef Hübner, Eger usw. und man wird einsehen, daß der bloße Name Josef Hübner keines dieser Konti bezeichnet, sondern daß eine wirkliche >Bezeichnung des Kontos< Namen und Ort, gegebenenfalls auch noch andere vom Kontoinhaber zur Kennzeichnung seines Kontos gemachte Angaben umfassen muß. Auch aus dem bezogenen Erlasse ist dies ersichtlich, da es darin heißt: >........ bei bloß einsprachiger Bezeichnung des Kontos muß der Name des Kontoinhabers.............<. Die beiden Begriffe >Kontobereichnung< und >Name des Inhabers< werden also auch hier deutlich auseinander gehalten.
Es bedarf demnach keiner weiteren Begründung, daß das Postscheckamt - so wie dies bei jeder Bank als selbstverständlich gilt - die Bezeichnung des Kontos in seiner Gänze, nicht bloß hinsichtlich des Namens, genau nach der Anmeldung des Inhabers in die Scheckhefte und Erlagscheine aufzunehmen hat und nicht berechtigt ist, irgendwelche Änderungen daran vorzunehmen. Diesem einzig richtigen Grundsatze hat das Postscheckamt auch anfänglich entsprochen. Es hat sich jedoch im weiteren Verlaufe der Zeit herausgenommen, die Ortsbezeichnung bei deutschen Kontis insofern abzuändern, als es willkürlich dem deutschen Ortsnamen den čechischen hinzufügte und voransetzte und in den neuesten Scheckheften die deutsche Ortsbezeichnung überhaupt wegläßt. So ist beispielsweise ein Konto: >X. Y., Reichenberg< in X. Y., Liberec-Reichenberg und später in X. Y., Liberec< eigenmächtig und willkürlich umgewandelt worden. Das Postscheckamt ist aber noch weiter gegangen, indem es solche Schecks neuester Ausgabe, deren Inhaber durch Beifügung des deutschen Ortsnamens mittels eines Stempels die ursprünglich einzig authentische Bezeichnung ihres Kontos wiederherstellten, einfach als ungültig erklärte und damit ihre Klienten, insbesondere durch die eingetretene Stockung im Scheckverkehr, empfindlich schädigte.
Die Unterzeichneten erblicken in diesem Vorgehen des Postscheckamtes nicht nur eine vollkommene Verkennung seiner lediglich auf dem wirtschaftlichen Gebiete liegenden Aufgaben, sondern auch eine gehäßige Mißachtung der deutschen Sprache, die im vollsten Widerspruche zu den in den Friedensverträgen festgelegten sprachlichen Rechten aller Völker dieses Staates stehen. Das Postscheckamt ist berufen, seine wirtschaftlichen Funktionen im Geldverkehr zu erfüllen, nicht aber aggressive Sprachenpolitik zu betreiben.
Die Unterzeichneten stellen daher an den Herrn Minister für Post- und Telegraphenwesen die Anfrage:
Ist der Herr Minister bereit, das Postscheckamt zu verhalten, die Bezeichnung der Konti in den Scheckheften und Erlagscheinen genau nach den Angaben der Kontoinhaber einzusetzen und in solchen Fällen, in denen es willkürlich und widerrechtlich die Kontobezeichnung geändert hat, den ursprünglichen Wortlaut unverzüglich wiederherzustellen?
Prag, den 30. November 1921.
Hartl, Dr. Naegle,
Dr. Schmidt, Dr. K. Hilgenreiner, Fahrner, K. Friedrich, Hübner, Knesch, Jelinek, Dr. Mayr-Harting, Vetter, Spies, Jesser, Jos. Luksch.
Tisk 1170/1.
Překlad.
Interpelace
senátora dra Ledebur-Wichelna a soudruhů
na pana ministra financí
stran rozesílání výzvy k upisování 6%ní investiční půjčky.
V posledních týdnech obdrželi různí průmyslníci, statkáři a jiné soukromé osoby tištěné výzvy k upisování 6%ní investiční půjčky. Výzvy, k nimž je přiložena poštovní složenka, záležejí v >pozvání k upisování<, jež je opatřeno jménem adresátovým a končí žádostí, aby >ve vlastním zájmu< byla upsána inkoustem vepsaná >nejmenší částka< v tiskopisu, jehož má býti použito k přihlášce úpisu. Pozvání samo nemá kromě tištěných slov >ministerstvo financí< žádného podpisu. Nelze tedy vyrozuměti, jde-li, jak by se zdálo vysvítati z osobní adresy a z osobně odstupňované nejmenší částky, o svrchovaně důvěrný dopis zaslaný ministerstvem financí jednotlivým osobám, nebo o dobrovolnou sbírku na zmírnění finanční tísně, nebo nejde-li konečně o mystifikaci. V prvním případě bylo by muselo ministerstvo financí dáti dopisu úřední ráz připojením řádného jednacího čísla a řádného podpisu zodpovědného úředníka; ve druhém případě bylo by nemožno stanoviti nejmenší částku a poukazovati na >vlastní zájem<.
Podepsaní táží se proto pana ministra financí:
1. Byly svrchu uvedené výzvy k placení 6%ní investiční půjčky rozeslány skutečně s vědomím pana ministra financí?
2. Je-li tomu tak,
a) proč nejsou dotyčné dopisy označeny jako úřední?
b) na jakém základě byly vypočítány požadované nejmenší částky?
c) považuje pan ministr financí rozesílání podobných dopisů za vhodnou formu, aby uspokojil potřeby státního úvěru?
3. Co zamýšlí pan ministr financí učiniti, nemá-li ministerstvo financí co činiti s rozesíláním oněch výzev, aby zamezil obtěžování berních poplatníků podobnými neoprávněnými nátlaky?
V Praze, dne 30. listopadu 1921.
Dr Ledebur-Wicheln,
Luksch, Knesch, Ig. Hübner, Erdm. Spies, dr Schmidt, dr Naegle, K. Friedrich, Zuleger, Jelinek, dr Hilgenreiner.
Původní znění.
Interpellation
des Senators Dr. Ledebur-Wicheln und Genossen
an den Herrn Finanzminister
betreifend die Versendung von Aufforderungen zur Zeichnung der 6%igen Investitionsanleihe.
Im Laufe der letzten Wochen haben verschiedene Industrielle, Grundbesitzer und andere Privatpersonen gedruckte Aufforderungen zur Zeichnung der 6%igen Investitionsanleihe erhalten. Die Aufforderungen, denen ein Posterlagschein angeschlossen ist, bestehen aus einer mit dem Namen des Adressaten versehenen >Einladung zur Zeichnung<, die mit dem Ersuchen endet, >im eigenen Interesse< einen mit Tinte eingesetzten >Mindestbetrag< zu zeichnen und aus einer Drucksorte, die zur Zeichnungsanmeldung zu verwenden ist. Die Einladung selbst trägt außer den gedruckten Worten >das Finanzministerium< keine Unterschrift. Es ist demnach nicht zu entnehmen, ob es sich, wie aus der persönlichen Adresse und aus dem persönlich abgestuften Mindestbetrag hervorzugehen scheint, um ein seitens des Finanzministeriums an einzelne Privatpersonen gerichtetes höchst vertrauliches Schreiben oder um eine freiwillige Sammlung zur Linderung der Finanznot oder schließlich um eine Mystifikation handelt. Im ersten Falle hätte das Finanzministerium dem Schreiben durch Beisetzung einer ordnungsmäßigen Geschäftszahl und der ordnungsmäßigen Unterschrift eines verantwortlichen Beamten einen amtlichen Charakter verleihen müssen; im zweiten Falle wäre die Einsetzung einer Mindestsumme und der Hinweis auf das >eigene Interesse< untunlich.
Die Unterzeichneten stellen daher an den Herrn Finanzminister die folgenden Anfragen:
1. Sind die eingangs erwähnten Aufforderungen zur Zahlung der 6%igen Investitionsanleihe tatsächlich mit Wissen des Herrn Finanzministers versendet worden?
2. Wenn dem so ist,
a) warum sind die betreffenden Schreiben nicht als amtlich gekennzeichnet?
b) Auf welcher Grundlage wurden die angeforderten Mindeslbeträge berechnet?
c) Hält der Herr Finanzminister die Versendung derartiger Schreiben für eine geeignete Form, die Kreditbedürfnisse des Staates zu befriedigen?
3. Was gedenkt der Herr Finanzminister für den Fall, daß das Finanzministerium der Versendung jener Aufforderungen fern steht, zu tun, um die Belästigung der Steuerträger durch derartige unbefugte Pressionen zu verhindern?
Prag, am 30. November 1921.
Dr. Ledebur-Wicheln,
Luksch, Knesch, Ig. Hübner, Erdm. Spies, Dr. Schmidt, Dr. Naegle, K. Friedrich, Zuleger, Jelinek, Dr. Hilgenreiner.
Tisk 1170/2.
Překlad.
Interpelace
senátora Hartla a soudruhů
na pana ministra financí
ve příčině pensistů Rakousko-uherské banky.
Od patnácti měsíců berou pensisté Rakousko-uherské banky, kteří jsou československými státními občany, své pense v rakouských korunách, takže tito úředníci se 40letou dobou služební, ve stáří 60-70 let, včetně přídavků berou měsíčně 100-300 Kč. Že takováto částka nestačí ku krytí nejnutnějších životních potřeb jednotlivé osoby, na tož pak vícečlenné rodiny, netřeba odůvodňovati. Jest tudíž neodvratným příkazem spravedlnosti a lidskosti, aby těmto pensistům neodkladně jejich pensijní požitky byly vypláceny v číselně stejné výši v československých korunách, ježto dotyčné jednání mezi likvidátory Rakousko-uherské banky a československou vládou o převzetí vypadajícího podílu na pensijním fondu prý již bylo skončeno.
Podepsaní táží se tudíž pana ministra financí, do které doby mohou jmenovaní pensisté očekávati výplatu svých pensijních požitků v čs. korunách, jakož i náhradu za škodu posud utrpěnou.
V Praze, dne 30. listopadu 1921.
Hartl,
dr K. Hilgenreiner, dr Naegle, Jesser, dr Schmidt, Spies, K. Friedrich, Jelinek, Vetter, Luksch, Fahrner, dr Mayr-Harting.
Původní znění.
Interpellation
des Senators Hartl und Genossen
an den Herrn Finanzminister
betreffend die Pensionisten der österreichisch-ungarischen Bank.
Seit 15 Monaten beziehen jene Pensionisten der österr.-ungar. Bank, welche čechoslovakische Staatsbürger sind, ihre Ruhegehalte in österreichischen Kronen, so daß solche Beamte mit 40 Jahren Dienstzeit, in einem Lebensalter von 60 bis 70 Jahren, einschließlich der Zulagen monatlich 100 bis 300 Kč beziehen. Daß ein solcher Betrag nicht hinreicht, um auch nur die notwendigsten Lebensbedürfnisse einer einzelnen Person, geschweige denn einer mehrköpfigen Familie zu bestreiten, bedarf keiner Begründung. Es erscheint daher als ein unabweisbares Gebot der Gerechtigkeit und Menschlichkeit, den genannten Pensionisten unverzüglich ihre Ruhegenüsse in ziffermäßig gleicher Höhe in čsl. Kronen auszuzahlen, zumal die bezüglichen Verhandlungen zwischen den Liquidatoren der österr.-ungar. Bank und der čechoslovakischen Regierung wegen Übernahme des entfallenden Anteiles am Pensionsfonde bereits abgeschlossen sein sollen.
Die Unterzeichneten richten daher an den Herrn Finanzminister die Anfrage, binnen welcher Zeit die besagten Pensionisten die Auszahlung ihrer Ruhegenüsse in čsl. Kronen und die Entschädigung für die ihnen bisher zuteil gewordene Benachteiligung zu erwarten haben.
Prag, am 30. November 1921.
Hartl,
Dr. K. Hilgenreiner, Dr. Naegle, Jesser, Dr. Schmidt, Spies, K. Friedrich, Jelinek, Vetter, Luksch, Fahrner, Dr. Mayr-Harting.
Tisk 1170/3.
Překlad.
Interpelace
senátora dra Ledebur-Wichelna a soudruhů
na pana ministra železnic
stran jednostranného nadržování českým průmyslovým závodům, pokud jde o sazby.
Ve >Věstníku pro železnice a plavbu< ze dne 4. června 1921, čís. 44. a 45. vyšlo pod číslem 182. nařízení ministerstva železnic, které přiznává pro vápencovou moučku z Volyně do Teplic-Lesní Brány snížení sazby. Toto nařízení stanoví sazbu 756 haléřů, kdežto normální sazba činila dosud 1040 haléřů. Před tím byly ve >Věstníku< ze dne 29. ledna 1921, pod číslem 8. pro zboží: vápencová moučka z Pos. S.-43-f z Volyně do Duchcova Ú. T. D., Ullersdorfu, Trmic, Bleistadtu, Lázní Kinžvartu, Kosten, Kryr, Mostu, Nýřan a Staňkova zavedeny snížené sazby.
Řečené snížení sazby není však na prospěch všem vápenným pecím, které vyrábějí vápencovou moučku a které ji dodávaly sklárnám v Teplicích a v okolí, nýbrž pouze jednomu závodu, a to závodu Volyňskému. Tento závod, který je v českých rukou, byl v posledních dvou letech rozšířen, a jest nyní nucen hledati si odbyt ve vzdálených okresech, i byla mu shora uvedeným snížením sazby poskytnuta taková výhoda, že ostatní vápenné pece, které dříve měly odbyt u zmíněných skláren, nemohou dále soutěžiti. Tomuto podniku tudíž zlepšila vláda snížením dovozních výloh zcela jednostranně podmínky odbytu u srovnání s německými majiteli závodů. Poškozenými firmami jsou v uvedeném případě vápenné pece Václava Rennera a Josefa Kratzera ve Vrchlabí. Dodávky prvního závodu pouze do Teplic-Lesní Brány činily v posledních 9 letech 36.880 metrických centů vápencové moučky. Naproti tomu budiž ještě jednou uvedeno, že sazba Volyňských závodů do Teplic-Lesní Brány byla snížena z 1040 haléřů na 756 haléřů, kdežto sazba Vrchlabí-Teplice-Lesní Brána zůstala nezměněna ve výši 780 haléřů. Toto snížení sazby, poskytnuté českému závodu jest u srovnání s poškozenými německými firmami neobyčejně závažné, neboť vápencová moučka patří k těžkému zboží, při němž sazba protivou k zboží cennému hraje rozhodující úlohu, čímž se pak odbyt buď zvyšuje nebo snižuje.
Podepsaní táží se proto pana ministra železnic:
1. Jsou panu ministru železnic známy zvláštní případy jednostranného nadržování českému průmyslu v sazbách?
2. Je-li tomu tak, čím odůvodňuje pan ministr podobné jednání a co zamýšlí učiniti, aby na příště bylo zamezeno nesrovnalostem v sazební základně ve prospěch jednotlivých průmyslových závodů?
V Praze, dne 29. listopadu 1921.
Dr Ledebur-Wicheln,
Luksch, Erdm. Spies, Ig. Hübner, Knesch, dr Schmidt, dr K. Hilgenreiner, dr Naegle, K. Friedrich, Zuleger, Jelinek.
Původní znění.
Interpellation
des Senators Dr. Ledebur-Wicheln und Genossen
an den Herrn Eisenbahnminister
betreffend einseitige Bevorzugung tschechischer Industriewerke in tarifarischer Hinsicht.
Im >Věstník pro železnice a plavbu< vom 4. Juni 1921 Nr. 44 und 45 erschien eine Verordnung des Eisenbahnministeriums unter Zahl 182, welche für Kalksteinmehl von Wolyn nach Teplitz-Waldtor eine Tarifermäßigung ausspricht. Es wird in dieser der Tarif mit 756 Hellern festgesetzt, während der normale Frachtsatz bis dahin 1040 Heller betrüg. Vorher wurden im >Věstník< vom 29. Jänner 1921 unter Zahl 8 für den Artikel Kalksteinmehl aus Pos. S.-43-f von Wolyn nach Dux-A. T. E., Ullersdorf, Türmitz, Bleistadt, Bad Königswart, Kosten, Kriegern, Brüx, Nürschan und Stankau ermäßigte Frachtsätze eingeführt.
Besagte Tarifermäßigung kommt aber nicht allen Kalkwerken, welche Kalkmehl erzeugen und für Glasfabriken von Teplitz und Umgebung geliefert hatten, zugute, sondern nur einem Werke, und zwar dem Wolyner Werke. Dieses in čechischen Händen sich befindliche Werk ist in den letzten zwei Jahren vergrößert worden und nunmehr gezwungen, in entlegenen Gebieten Absatz zu suchen und wird nun durch die oberwähnte Tarifermäßigung in einen solchen Vorteil gesetzt, daß wähnten Glasfabriken ihr Absatzgebiet fanden, die übrigen Kalkwerke, welche früher bei den ernicht mehr konkurrenzfähig sind. Dieses Unternehmen hat somit regierungsseitig durch die Herabsetzung der Frachtkosten ganz einseitiger Weise die Absatzgrundlage verbessert bekommen, im Vergleiche zu den deutschen Werksbesitzern. Die benachteiligten Firmen in obigem Falle sind die Kalkstein werke Wenzel Renner und Josef Kratzer in Hohenelbe. Die Lieferungen des ersteren Werkes allein nach Teplitz-Waldtor betrugen in den letzten 9 Jahren 36.880 Meterzentner Kalksteinmehl. Zur Gegenüberstellung wollen wir nochmals erwähnen, daß der Frachtsatz der Wolyner Werke nach Teplitz-Waldtor eine Ermäßigung von 1040 Hellern auf 756 Heller erfahren hat, während der Satz Hohenelbe-Teplitz-Waldtor unverändert geblieben ist in der Höhe von 780 Hellern. Diese dem čechischen Werke gegebene Tarifermäßigung ist im Vergleiche zu den benachteiligten deutschen Firmen eine außerordentlich schwerwiegende, denn Kalksteinmehl gehört zu jenen Schwergütern, bei denen im Gegensatze zu den hochwertigen Gütern der Frachtsatz eine ausschlaggebende, den Absatz fördernde, bzw. hemmende Rolle spielt.
Die Unterzeichneten stellen demnach an den Herrn Eisenbahnminister die Anfrage:
1. Sind dem Herrn Eisenbahnminister die speziellen Fälle einer einseitigen tarifarischen Begünstigung čechischer Industrien bekannt?
2. Wenn dies der Fall ist, womit begründet der Herr Minister ein derartiges Vorgehen und was beabsichtigt er zu veranlassen, damit Ungleichheiten in der tarifarischen Bedeckungsgrundlage zugunsten einzelner Industrien in Hinkunft verhindert werden?
Prag, den 29. November 1921.
Dr. Ledebur-Wicheln,
Luksch, Erdm. Spies, Ig. Hübner, Knesch, Dr. Schmidt, Dr. K. Hilgenreiner, Dr. Naegle, K. Friedrich, Zuleger, Jelinek.