Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

4. zasedání.

 

Tisk 1204.

 

Usnesení poslanecké sněmovny

 

o vládnom návrhu (tlač 2894),

 

ktorým sa predkladajú k schváleniu Národniemu shromaždeniu: 1. smluva obchodná a plavebná, 2. záverečný protokol k obchodnej a plavebnej smluve s prílohami, 3. dohoda o výsadách a ulahčeniach v prospech československého provozu v terst­skom prístave, 4. úmluva finančno-právna, 5. protokol o stanovení úveru Italie na účet vlády československej za dodávky válečného materiálu a živín a 6. obchodná úmluva s protokolom, uzavrené dňa 23. brezna 1921 v Ríme medzi republikou Československou a královstvom Italským (tlač 3341).

 

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé učinila ve 122. schůzi dne 19. ledna 1922 toto usnesení:

 

1. Smlouva obchodní a plavební a závěrečný protokol k obchodní a plavební smlouvě s pří­lohami, dohoda o výsadách a ulehčeních ve prospěch československého provozu v terst­ském přístavu, úmluva právně-finanční, pro­tokol o stanovení úvěru Italie na účet vlády československé, za dodávky válečného mate­riálu a živin a obchodní úmluva s protokolem, uzavřená dne 23. března 1921 v Římě mezi republikou Československou a královstvím Italským, se schvalují.

 

2. Vládě se ukládá, aby úmluvy tyto publi­kovala ve Sbírce zákonů a nařízení státu če­skoslovenského.

 

3. Ministru zahraničních věcí se ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinil další opatření, jichž je třeba ku pro­vedení těchto úmluv.

 

Tomášek v. r.,

předseda.

Dr. Říha v. r.,

sněm. tajemník.

Taub v. r.,

zapisovatel.

 

Obchodní a plavební smlouva

 

mezi republikou Československou a králov­stvím Italským.

 

President republiky Československé a Jeho Veličenstvo král italský prodchnuti přáním, aby utužovali vždy více obchodní styky mezi oběma státy, rozhodli se uzavříti obchodní a plavební smlouvu a jmenovali k tomu cíli svými plnomocníky:

 

President republiky Československé pány:

Zdeňka Fierlingera,

přednostu obchodního oddělení ministerstva zahra­ničních věcí,

 

Zdeňka Fafla,

přednostu oddělení pro románské země úřadu pro zahraniční obchod;

 

Jeho Veličenstvo král italský pány:

Lodovico Luciolli,

generálního ředitele cel a nepřímých daní,

 

Angelo di Nola,

generálního ředitele obchodu, kteříž, vyměnivše si své plné moci, jež shle­dali v dobré a náležité formě, shodli se na těchto článcích:

 

Článek 1.

 

Mezi příslušníky obou Vysokých Smluv­ních Stran bude úplná a naprostá svoboda obchodu a plavby a budou se moci usazovati svobodně na území druhé Vysoké Smluvní Strany.

 

Příslušníci italští v Československu a pří­slušníci českoslovenští v Italii, usadí-li se v přístavech, městech nebo v jakémkoliv místě jmenovaných území trvale neb dočas­ně, nebudou podrobeni z důvodu svého ob­chodu nebo své živnosti jiným neb vyšším daním, poplatkům, taxám neb dávkám ať jakkoli pojmenovaným, než jsou podrobeni příslušníci vlastní, a práv, výsad, osvobození, imunit, jakož i jakýchkoli jiných výhod, jichž budou požívati příslušníci jedné z Vy­sokých Smluvních Stran v obchodu a živ nosti, budou stejně požívati i příslušníci dru­hé Vysoké Smluvní Strany.

 

Ustanoveními tohoto článku neruší se ni­kterak zákony, nařízení a zvláštní opatření, týkající se obchodu, živností a policie, která platí na území každé z obou Vysokých Smluv­ních Stran a jimž jsou podřízeni i příslušníci kteréhokoliv jiného státu.

Zásady, že příslušníci druhé Strany, kteří provozují živnost neb obchod, budou, pokud jde o placení daní, postaveni úplně na roveň s příslušníky vlastními, bude užito stejně, pokud jde o stanovy korporací nebo jiné místní předpisy, v místech, kde snad ještě platí. Této zásady však bude moci býti po­užito jen tehdy, budou-li splněny veškeré podmínky, vyžadované zákony každé z Vyso­kých Smluvních Stran k oprávnění provozo­vati živnost.

 

Článek 2.

 

Italové v Československu a Čechoslováci v Italii budou míti vzájemně právo nabývati a držeti statky všeho druhu i povahy, movité i nemovité, a budou jimi moci svobodně na­kládati koupí, prodejem, darováním, směnou, svatebními smlouvami, posledním pořízením, posloupností ab intestato nebo jakýmkoliv jiným způsobem za týchž podmínek jako vlastní příslušníci, aniž budou platiti daně, dávky a poplatky jiné neb vyšší, než kterým budou podle zákona podrobeni příslušníci vlastního státu.

Zůstávají však v platnosti, pokud jde o na­bývání, držení a užívání nemovitostí, výjim­ky a omezení, stanovená pro cizí občany zá­konodárstvím obou Vysokých Smluvních Stran z důvodu bezpečnosti státní.

 

Článek 3.

 

Obchodníci, továrníci a jiní živnostníci jedné z obou Vysokých Smluvních Stran, kteří prokáží předložením živnostenské legi­timace, vydané úřadem své země, že ve státu svého bydliště jsou oprávněni provozovati svůj obchod neb svou živnost a že tam platí zákonné daně a poplatky, budou míti právo buď osobně neb cestujícími ve svých služ­bách uzavírati koupě zboží na území druhé Vysoké Smluvní Strany u obchodníků neb ve veřejných prodejnách neb u výrobců tohoto zboží. Budou také moci přijímati zakázky i podle vzorků u obchodníků neb jiných osob, které ve své živnosti používají zboží nabízeného druhu. Ani v jednom ani v druhém pří­padě nebudou povinni z toho důvodu platiti zvláštních vyšších poplatků, než jaké jsou povinni platiti vlastní příslušníci neb pří­slušníci státu, požívajícího nejvyšších výhod v tomto směru. Při provozování své činnosti na území druhé Vysoké Smluvní Strany bu­dou požívati se strany veřejné správy a ve­řejných úřadů stejného nakládání jako vlast­ní příslušníci.

 

Živnostníci (obchodní cestující), opatření živnostenskou legitimací, jsou oprávněni míti s sebou vzorky, nikoliv však zboží.

Předcházející ustanovení neplatí pro po­domní živnosti, ani pro podomní obchod, ani pro vyhledávání zakázek u osob neprovozují­cích ani obchodu ani živnosti.

 

Článek 4.

 

S příslušníky obou Vysokých Smluvních Stran bude zacházeno jako s vlastními pří­slušníky, když se ubírají z území jedné Vy­soké Smluvní Strany na území druhé k ná­vštěvě veletrhů a trhů, aby tam provozovali svůj obchod a odbývali své výrobky, a nebu­dou podrobeni vyšším dávkám, než se vybí­rají Vysokými Smluvními Stranami od vlast­ních příslušníků.

 

Článek 5.

 

Italové v Československu a Čechoslováci v Italii budou míti úplnou svobodu spravo­vati své záležitosti jako vlastní příslušníci buď osobně nebo skrze prostředníky jimi zvolené, aniž budou povinni platiti odměny neb náhrady agentům, komisionářům atd., jichž nehodlají použíti, a aniž budou v tomto směru podrobeni jiným omezením, než jsou stanovena všeobecnými zákony dotyčného státu.

 

Budou moci naprosto svobodně si počínati jako vlastní příslušníci při svých nákupech a při svých prodejích, při stanovení cen kte­réhokoli předmětu obchodu a ve svém obchodním jednání vůbec, šetříce však státních celních zákonů a podrobujíce se státním mo­nopolům.

 

Rovněž budou míti volný a snadný přístup k soudům všech stolic a vší jurisdikce k uplatnění svých práv a k své obhajobě. K tomu cíli budou moci užívati advokátů, notářů a zástupců, jež budou pokládati za vhodné k hájení svých zájmů a budou poží­vati vůbec ve věcech soudních těchže práv a výsad, jež jsou nebo budou příště přiznány vlastním občanům.