Článek 6.

 

Společnostem podle obchodního a občan­ského práva, včetně veřejných a soukromých pojišťoven, usídleným na území jedné z Vy­sokých Smluvních Stran a pravoplatně usta­veným podle příslušných zákonů, bude při­znána za podmínek a s výhradou omezení sta­novených předpisy, platícími v území Vyso­kých Smluvních Stran, s podmínkou vzájem­nosti, právní existence na území druhé stra­ny a budou moci vykonávati tam veškerá práva včetně práva domáhati se svých práv před soudy podle platných zákonů a nařízení buď za účelem zahájení procesu neb za úče­lem obhajoby.

 

Společnosti tyto budou požívati ve všech případech na území druhé Vysoké Smluvní Strany týchž práv, která jsou neb budou při­znána podobným společnostem kteréhokoliv jiného státu.

 

Článek 7.

 

Příslušníci obou Vysokých Smluvních Stran budou osvobozeni na území druhé Vysoké Smluvní Strany od jakékoli vojenské služby pozemní neb námořní v řadovém vojsku neb v milici. Rovněž budou osvobozeni od každé závazné veřejné funkce ať soudní, ať správní neb samosprávné, od ubytování vojska, od každé dávky válečné, od každé rekvisice neb vojenského plnění jakéhokoli druhu, s výjim­kou břemen vyplývajících z držby neb nájmu nemovitostí a s výjimkou plnění a rekvisicí vojenských, stíhajících stejně všechny pří­slušníky státu jakožto nájemce neb vlastníky nemovitostí.

 

Nebudou moci býti podrobeni ani osobně ani z důvodů svého majetku movitého neb nemovitého jiným povinnostem, náhradám, dávkám neb daním, než jakým budou podro­beni vlastní příslušníci.

 

 

Článek 8.

 

Pokud jde o výši záruky a vybírání dovoz­ních a vývozních cel, včetně přirážek, přiráž­kových koeficientů neb zvýšení, jichž tato cla jsou neb budou předmětem, jakož i pokud jde o průvoz, zpětný vývoz, uložení ve skladišti a o formality celní, o překládání zboží a vů­bec ve všem, co se týče provozování obchodu a živnosti, obě Vysoké Smluvní Strany se za­vazují, že poskytnou druhé straně veškeré výhody a svobody, jež jedna z nich poskytla neb poskytne některé třetí mocnosti.

 

Podle této zásady zemské plodiny a prů­myslové výrobky italské, které budou dová­ženy do Československé republiky, a zemské plodiny a průmyslové výrobky českosloven­ské, dovážené do Italie, určené buď k spotře­bě nebo k uložení ve skladišti, zpětnému vý­vozu nebo průvozu, budou podrobeny témuž nakládání a nebudou podléhati ani vyšším ani jiným clům, než jakým jsou podrobeny výrobky státu, požívajícího v tomto směru nejvyšších výhod.

 

Strany se shodují v tom, že tato ustanovení nevztahují se na zvláštní výhody, jež jsou nebo budou později přiznány státům soused­ním k úlevě pohraničního styku.

 

Rovněž jest shoda o tom, že pokud jde o výši dovozních cel, bude přiznané nakládání podle zásady nejvyšších výhod ve smyslu to­hoto článku vzájemně závazné mezi oběma Vysokými Smluvními Stranami pouze potud, pokud poskytnou takovéto nakládání které­koli třetí mocnosti. Ona z obou Vysokých Smluvních Stran, jež by nepřiznala v dovozních clech nakládání podle nejvyšších výhod bez podmínek neb náhrady žádnému jinému státu, může upustiti od užívání této zásady i vůči druhé straně, oznámí-li to dva měsíce předem. V tomto případě závazek používati zásady nejvyšších výhod pomine také pro dru­hou Vysokou Smluvní Stranu.

 

Článek 9.

 

Dovozci zboží italského původu do Česko­slovenské republiky a dovozci zboží československého původu do Italie budou zpravidla vzájemně osvobozeni od závazku předkládati osvědčení o původu. Nicméně předkládání osvědčení o původu bude moci býti výjimečně požadováno jednou z Vysokých Smluvních Stran, jestliže by zavedla diferenční cla podle původu zboží a jestliže by dle všeobecné si­tuace, jak co do cel, tak co do podmínek do­pravních, bylo pravděpodobno, že by bylo do­váženo z území druhé Vysoké Smluvní Stra­ny zboží pocházející z třetího státu, jenž v da­ném případě byl by vyloučen z výhodnějšího nakládání.

 

Článek 10.

 

Majíce na zřeteli mimořádné poměry mezi­národního obchodního styku, vyhrazují si vlá­dy Vysokých Smluvních Stran pro dobu trvá­ní těchto poměrů možnost upravovati dovoz a vývoz zboží zákazy neb omezeními, úměr­nými zvláštním potřebám ochrany hospodář­ských a finančních zájmů státu.

 

Přes to je shoda v tom, že těchto zákazů, pokud se z nich výslovně nečiní výjimka zvláštní úmluvou, má býti používáno od každé Vysoké Smluvní Strany vůči druhé za pod­mínek a způsobem nejvýhodnějším.

 

Jestliže by jedna z obou Vysokých Smluv­ních Stran zavedla nové zákazy dovozní neb vývozní, bude zkoumána možnost povoliti vý­jimky na žádost druhé Vysoké Smluvní Stra­ny takovým způsobem, aby co možná nejmé­ně byly dotčeny obchodní vztahy mezi oběma zeměmi.

 

Článek 11.

 

Ode dne, kdy vlády obou Vysokých Smluv­ních Stran ve společné dohodě vzájemně pro­hlásí, že se vzdávají možnosti v předcházejí­cím článku uvedené, Vysoké Smluvní Strany zůstávají zavázány nečiniti překážek žádným způsobem vzájemnému obchodu obou zemí zákazy dovozními, vývozními a průvozními.

 

Výjimky z tohoto pravidla, pokud jich mů­že býti použito na veškeré země neb na země, nalézající se ve stejných poměrech, mohou býti stanoveny pouze v těchto případech:

 

1. Ve výjimečných poměrech se zřetelem na válečná opatření;

 

2. z důvodů veřejné bezpečnosti;

 

3. pokud jde o státní monopoly již platné, nebo které budou teprve zavedeny;

 

4. pokud jde o použití na cizí zboží zákazů a omezení, stanovených vnitřními předpisy vzhledem k vnitřní výrobě podobného zboží nebo vzhledem k prodeji nebo dopravě v tu­zemsku podobného zboží tuzemské výroby;

 

5. z ohledů zdravotní policie a se zřetelem na ochranu užitkových zvířat a rostlin proti nemocem, škodlivému hmyzu a škodlivým příživníkům a především v zájmu veřejného zdravotnictví a v souhlase s mezinárodními zásadami přijatými v tomto směru.

 

Pokud běží o podrobná ustanovení, jakož i o živočišné suroviny a o předměty, jimiž se nákaza může přenášeti, vyhrazují si vlády obou Vysokých Smluvních Stran uzavříti zvláštní úmluvu.

 

Článek 12.

 

Režim státních monopolů, jakož i obchod válečnými zbraněmi a střelivem a rovněž horní koncese podléhají dále zákonům a pří­slušným ustanovením Vysokých Smluvních Stran.

 

Článek 13.

 

Zboží všeho druhu, jež přichází z území nebo do území jedné z obou Vysokých Smluv­ních Stran, bude vzájemné osvobozeno na území druhé Vysoké Smluvní Strany od ve­škerých průvozních cel, ať je prováženo přímo nebo ať za průvozu má býti vyloženo, uloženo do skladiště a opět naloženo. Toto zboží bude v každém případě požívati nejpříznivějšího nakládání, poskytnutého kterékoli třetí moc­nosti.

 

Toto ustanovení nečiní újmy větším výho­dám a větším zárukám, stanoveným článkem 19. smlouvy, uzavřené mezi Československem a Čelnými Mocnostmi Spojenými a Sdruže­nými dne 10. září 1919.

 

Článek 14.

 

Aby byl usnadněn zvláštní obchodní styk, jenž se rozvinul mezi územími obou Vysokých Smluvních Stran, budou připuštěny k dovozu i vyváženy od obou Vysokých Smluvních Stran se závazkem, že budou vráceny, s do­časným osvobozením od dovozních a vývoz­ních cel a v souhlase s úpravou, stanovenou ve společné dohodě od Vysokých Smluvních Stran, tyto předměty:

 

a) Veškeré zboží, s výjimkou potravin, kte­ré z volného obchodu na území jedné z Vy­sokých Smluvních Stran bude zasláno na vele­trhy a trhy na území druhé Vysoké Smluvní Strany, aby tam bylo uloženo ve skladech neb skladištích celních, jakož i vzorky dovážené vzájemně od obchodních cestujících firem če­skoslovenských a italských s podmínkou, že veškeré toto zboží i tyto vzorky, nebudou-li prodány, budou zpět vyvezeny do země půvo­du ve lhůtě předem stanovené.

 

b) Pytle všeho druhu prázdné, označené a již upotřebené, jakož i prázdné a označené sudy, jež jsou dováženy z území druhé Vyso­ké Smluvní Strany, aby byly opět naplněné vyvezeny, nebo které se zpět dovážejí, když byly před tím plné vyvezeny.

 

c) Předměty určené ke správce.

 

Totožnost zboží vyváženého a zpět dováže­ného musí býti dokázána a příslušné úřady budou míti k tomu cíli právo tyto předměty opatřiti na náklad interesované strany zvlášt­ními známkami.