Senát Národního shromáždění R. Čs. r.1922.

I. volební období.

4. zasedání.

Tisk 1238-1238|8.

senátorů dr Spiegela, dr Naegle a soudruhů

Dne 1. listopadu 1921 byly zabaveny německé noviny >Bohemia< pro článek senátora dr Ledebur-Wichelna >Nutná obrana nebo vládychtivost?<, vytištěný na úvodním místě. Zabavené místo zní:

>Dr Beneš nedovedl namítnouti proti tomuto názoru o německé otázce, který byl vysloven v parlamentě, nic jiného než poznámku, že by právě bylo nutno poznati stanovy parlamentu. Zdá se skoro, jakoby pan ministerský předseda znalostí stanov Svazu Národů rozuměl jejich ignorování, ježto on a jeho vláda přiměli presidenta k tomu, aby nařídil částečnou mobilisaci.

Tato mobilisace je nejen prvním válečným krokem, nýbrž je také opatřením, které vyvolává a zvyšuje válečnou náladu a jako takové úplně se příčí duchu Svazu Národů, k němuž patří také Československá republika. Mobilisace není odůvodněna ani zahraniční ani vnitřní politickou situací státu, je tedy neodůvodněna, je nebezpečnou stanovisku o udržení středoevropského míru, a je těžkým poškozením hospodářského a sociálního života, který právě nyní stojí na prahu znovuvybudování. Kdokoli si zachoval jasný rozhled uprostřed orgií, které dnes slaví národnostní imperialismus, ten musí varovati před tím, aby byla pracujícímu obyvatelstvu ukládána pod titulem vedení války a válečných připrav nová břemena, dříve než budou plně zaplaceny staré závazky, vzniklé československému státu, jakožto právnímu nástupci staré monarchie.

Ztroskotáním karlistického podniku, o jehož přípravách byl dr Beneš, dle svého prohlášení, učiněného ve výboru, přesně zpraven, odpadla ve smyslu dříve zmíněného usnesení vyslanecké konference příčina k ozbrojenému zakročení, a přes to mobilisace dále pokračuje; Malá Dohoda libuje si dokonce ve všelijakých hrozbách a požadavcích, se kterými se obrací na maďarskou vládu, ačkoliv tato jednala úplně ve smyslu pokynu, jejž jí daly spojenecké mocnosti. Na štěstí není Malá Dohoda právě o mnoho více než siamské dvojče a tak smíme zajisté doufati, že její rozpínavý slavomam bude s vyššího místa odkázán do příslušných mezí, jakož také v poslední době všudypřítomnost pana ministra zahraničních věcí nebyla vždy a všude plně oceněna.

Stojíme na stanovisku, že se příčí sebeurčovacímu právu a duchu demokracie udíleti cizímu národu v cizím státě závazné předpisy o volbě nejvyššího nositele státní moci, a máme za to, že každé porobení volnosti pohybu některého národa sesiluje touhu po svobodě a musí vésti k národnostnímu fanatismu, který za všech okolností znamená nebezpečí pro světový mír. Němečtí poslanci a senátoři zastupovali toto stanovisko již v době, kdy se zdálo, že skutečně nastane vládou opětovně ohlašovaný >casus belli<, a dnes důsledně žádají, jelikož domnělé nebezpečí zmizelo, okamžité zrušení všech vládou učiněných mimořádných opatření. Bylo by frivolností, nedůstojnou vůdců, aby tisíce mladých mužů odňato bylo produktivní práci a aby tolikéž závodů, zvláště pak zemědělských, zdržováno bylo odnětím nejdůležitějších provozovacích prostředků. Bylo by křivdou do nebe volající, aby pro vypínavou zasahovací snahu imperialistické politiky byly promrhány miliardy v okamžiku, kdy zubožené národní jmění hrozí, že se shroutí již pod břemeny nynějšími.

Jelikož oficielní účel mobilisace odpadl, musíme se ptáti po její neoficielních důvodech. Zřejmě panuje snaha, aby bylo dosaženo mandátu k obnovení pořádku v Maďarsku a aby kořist maďarské občanské války rozdělena byla v kruhu Malé Dohody; nebo měl by tu dokonce býti úmysl, v územích obývaných národnostními menšinami postaviti na pevnější základ stále ještě nedostatečně upevněnou moc státního národa?

Máme důvěru v rozvahu a sílu spojeneckých velmocí, že umožní smírné rozřešení maďarské otázky bez vměšování se československé armády a že nás zbaví stavu, který by musel přinésti novou vlnu drahoty a nové sesílení ochromující nechuti ku práci, nové sesílení libovůle úplatného hospodaření ústředen a oněch válečných hyen, kterým prospěly bohaté zkušenosti posledních let. Spatřujeme však také své naděje ve Svazu Národů, který věnuje ochraně národnostních menšin vzrůstající zájem. Tento zájem nabývá pro nás tím větší ceny, jelikož válečné běsnění v tomto státě se vybíjí nejen na venek, nýbrž bohužel také uvnitř. Že toto válečné běsnění zachvátilo nyní také českou sociální demokracií, jeví se nám tím nepochopitelnějším, jelikož zavedení miličního systému zakladatelé republiky do jisté míry slíbili a tento požadavek ostatně vždy tvořil jeden z hlavních bodů programu strany české sociální demokracie. Na tyto skutečností bude nutno si vzpomenouti, kdykoli bude na příště řeč o militarismu a válečném štvaní.

V prvních dnech srpna roku 1914 řekl tehdejší ruský vyslanec v Paříži, pan Izvolský s hrdým sebevědomím: >C'est ma guerre< (to je moje válka). Kdyby přípravy, které se dnes konají, měly vésti k vnější a vnitřní válce, pak bude dr Beneš používati smutné přednosti, že by slova Izvolského mohl opakovati.<

I při nejpřísnějším užití trestního zákona nebude nikdo moci spatřovati ve vývodech senátora dr. Ledebur-Wichelna trestuhodné jednání. Při zabavení jde patrně o přílišnou policejní horlivost, kterou nelze dost ostře odsouditi. Zahanbujícím je však pro stát, že zabraňuje německému zástupci lidu, aby klidným a věcným způsobem přednesl v tisku své názory a nikdo se nemůže tomu diviti, vidí-li v tom veřejnost nepřípustné pronásledování německých státních občanů, jež s demokratickými zásadami jest naprosto neslučitelné.

Podepsaní táží se proto vlády, schvaluje-li zabavení řečeného článku, jak je ospravedlňuje a nechce-li spíše učiniti nutná opatření, aby konfiskacím tohoto druhu pro budoucnost zabránila.

V Praze, dne 14. prosince 1921.

Dr Spiegel, dr Naegle,

Meissner, Zuleger, Hartl, Oberleithner, Hübner, Jesser, dr Herzigová, Lippert, Fritsch, Jelinek, Knesch, Luksch, Fahrner.

der Senatoren Dr. Spiegel, Dr. Naegle, und Genossen

Am 1. November 1921 wurde die deutsche Zeitung >Bohemia< wegen eines an leitender Stelle stehenden Artikels >Notwehr oder Herrschsucht?< vom Senator Dr. Ledebur-Wicheln beschlagnahmt. Die beschlagnahmte Stelle lautet:

>Dr. Beneš hat dieser von deutscher Sache im Parlament geäußerten Ansicht nichts anderes als Bemerkung entgegenzusetzen gewußt, daß man eben die Satzungen des Parlamentes erkennen müsse. Es scheint fast, als ob der Herr Ministerpräsident unter der Kenntnis der Völkerbundsatzungen deren Ignorierung verstehen würde, da er und seine Regierung den Präsidenten der Republik veranlaßt haben, die teilweise Mobilisierung anzuordnen.

Diese Mobilisierung ist nicht nur der erste kriegerische Schritt, sie ist auch eine die Kriegsstimmung erzeugende und steigernde Maßnahme und widerspricht als solche durchaus dem Geiste des Völkerbundes, dem auch die tcheschoslovakische Republik angehört. Die Mobilisierung ist weder durch die äußere noch durch die innerpolitische Lage des Staates begründet, sie ist demnach ungerechtfertigt, sie ist dem Standpunkte der Erhaltung des mitteleuropäischen Friedens gefährlich, und sie ist eine schwere Schädigung des eben jetzt an der Schwelle des Wiederaufbaues stehenden wirtschaftlichen und sozialen Lebens. Wer immer sich inmitten der Orgien, die der nationale Imperialismus heute feiert, einen klaren Blick bewahrt hat, der muß davor warnen, daß der erwerbenden Bevölkerung aus dem Titel der Kriegsführung und Kriegsvorbereitung neue Lasten aufgehalst werden, ehe die alten dem tschechoslovakischen Staate als Rechtsnachfolger der alten Monarchie erwachsenen Verpflichtungen voll eingelöst sind.

Mit dem Scheitern des karlistischen Unternehmens, von dessen Vorbereitung Dr. Beneš nach seinen im Ausschuß gemachten Äußerungen genaue Kenntnis hatte, war im Sinne des früher erwähnten Beschlusses der Botschafterkonferenz der Grund für eine bewaffnete Intervention entfallen, und totzdem läuft die Mobilisierung weiter; ja die Kleine Entente ergeht sich sogar in allerhand Drohungen und Forderungen, die sie an die ungarische Regierung richtet, obwohl diese durchaus im Sinne der ihr von den alliierten Mächten gegebenen Weisung gehandelt hat. Zum Glück ist die Kleine Entente eben nicht viel mehr als ein siamesischer Zwilling und so dürfen wir wohl hoffen, daß ihr expansiver Größenwahn von höherer Stelle in entsprechende Schranken zurückzuweisen werden wird, wie ja auch die Allgegenwart des Herrn Ministers des Äußern in letzter Zeit nicht immer und überall volle Würdigung gefunden hat.

Wir stehen auf dem Standpunkt, daß es gegen das Selbstbestimmungsrecht und gegen den Geist der Demokratie verstößt, einem fremden Volke in einem fremden Staate bezüglich der Wahl des obersten Trägers der Staatsgewalt bindende Vorschriften zu geben und wir sind der Ansicht, daß jede Knechtung der Bewegungsfreiheit eines Volkes den Freiheitsdrang verstärken und zu jenem nationalen Fanatismus führen muß, der unter allen Umständen eine Gefahr für den Weltfrieden bedeutet. Die deutschen Abgeordneten und Senaforen haben diesen Standpunkt schon zu einer Zeit vertreten, als der von der Regierung wiederholt verkündete casus belli tatsächlich einzutreten schien, und sie verlangen folgerichtig heute, da die vermeintliche Gefahr verschwunden ist, die sofortige Aufhebung aller von der Regierung getroffenen außerordentlichen Maßnahmen. Es wäre eine der führenden Männer unwürdige Frivolität, tausende junger Männer der produktiven Arbeit zu entziehen und ebenso viele Betriebe, insbesondere aber die Landwirtschaft, durch Wegnahme der wichtigsten Betriebsmittel zu hemmen. Es wäre ein himmelschreiendes Unrecht, der großtuerischen Einmischungssucht einer imperialistischen Politik zuliebe Milliarden in einem Augenblicke vergeuden, da das verkümmerte Volksvermögen, unter den schon bestehenden Lasten zusammenzubrechen droht.

Da der offizielle Zweck der Mobilisierung entfallen ist, müssen wir nach deren inoffiziellen Gründen fragen. Man will offenbar ein Mandat zur Wiederherstellung der Ordnung in Ungarn erhalten und die Beute des ungarischen Bürgerkrieges im Kreise der Kleinen Entente teilen; oder sollte gar die Absicht bestehen in den von den nationalen Minderheiten bewohnten Gebieten die immer noch nicht genügend festgefügte Macht des Staatsvolkes auf eine festere Grundlage zu stehen?

Wir haben das Vertrauen in die Einsicht und in die Kraft der alliierten Großmächte, daß sie eine friedliche Lösung der ungarischen Frage ohne Einmischung der tschechoslovakischen Armee ermöglichen und uns von einem Zustande befreien werden, der eine neue Teuerungswelle und eine neue Stärkung der lähmenden Arbeitsscheu, der Willkür der korrupten Zentralwirtschaft und jener Hyänen des Krieges mit sich bringen müßte, denen die reiche Erfahrung der letzten Jahre zu gute kommt. Wir sehen unsere Hoffnungen aber auch in dem Völkerbund, der dem Schutze der nationalen Minderheiten ein steigendes Interesse entgegenbringt. Dieses Interesse gewinnt für uns einen umso größeren Wert, als sich der Kriegsfuror in diesem Staate nicht nur nach Außen, sondern leider auch nach Innen austobt. Daß dieser Kriegsfuror nun auch die tschechische Sozialdemokratie ergriffen hat, erscheint umso unverständlicher, als die Einführung des Milizsystems von den Gründern der Republik gewissermassen versprochen wurde und diese Forderung überdies stets einen Hauptpunkt des Parteiprogrammes der tschechischen Sozialdemokratie gebildet hat. Man wird sich an diese Tatsachen erinnern müssen, wann immer in Hinkunft von Militarismus und Kriegshetze die Rede sein wird.

In den ersten Augusttagen des Jahres 1914 sagte der damalige russische Botschafter in Paris, Herr Izvolsky, mit stolzem Selbstbewußtsein: >C'est ma guerre< (das ist mein Krieg). Wenn die heute im Zuge befindlichen Vorbereitungen zu einem äußeren und inneren Kriege führen sollten, so wird Dr. Beneš den traurigen Vorzug genießen, die Worte Izvolskys wiederholen zu können.<

Auch bei rigorosester Anwendung des Strafgesetzes wird niemand in der Lage sein, in den Ausführungen des Senators Dr. Ledebur-Wicheln eine strafbare Handlung zu erblicken. Bei der Beschlagnahme handelt es sich offenbar um einen polizeilichen Übereifer, der nicht scharf genug verurteilt werden kann. Beschämend ist es aber für einen Staat, daß es einem deutschen Volksvertreter verwährt wird, in ruhiger und sachlicher Weise seine Ansichten in der Presse vorzutragen und es kann sich niemand darüber wundern, wenn die Öffentlichkeit darin eine unzulässige Verfolgung der deutschen Staatsbürger erblickt, die mit demokratischen Grundsätzen durchaus unvereinbar ist.

Die Gefertigten richten an die Regierung die Anfrage, ob sie die Beschlagnahme des genannten Artikels billigt, wie sie sie rechtfertigt und ob sie nicht vielmehr die nötigen Vorkehrungen treffen will, um Beschlagnahmungen dieser Art in Zukunft zu verhindern.

Prag, am 14. Dezember 1921.

Dr. Spiegel, Dr. Naegle,

Meissner, Zuleger, Hartl, Oberleithner, Hübner, Jesser, Dr. Herzig, Lippert, Fritsch, Jelinek, Knesch, Luksch, Fahrner.

senátora dra Ledebur-Wichelna a soudruhů

Před několika týdny rozeslalo ministerstvo pro zahraniční obchod následujícím průmyslovým svazům opisy hospodářské zprávy československého vyslanectví ve Varšavě ze dne 10. listopadu 1921, která se týkala připravované změny polského celního systému:

1. Ústřednímu svazu československých průmyslníků,

2. Svazu čsl. dovozců a vývozců,

3. Hospodářské jednotě pro slov. východ,

4. Správám veletrhů v Praze a v Bratislavě.

Jenom německý hlavní svaz průmyslu v Teplicích-Šanově byl opomenut. To nemůže spočívati na žádném přehlédnutí, nýbrž musíme to zřejmě přičísti vědomému úmyslu, ježto na veškeré české průmyslové organisace bylo opisem pamatováno. Německý průmysl v Československu je na polském trhu neobyčejně silně interesován a tím také přirozeně na každé změně v polském celním systému, nechce-li proti jiným konkurentům přijíti do pozadí. Změna celního systému, o níž dotyčné odvětví vývozního průmyslu není včas zpraveno, maří veškeré vývozní kalkulace, ztěžuje výrobu a poškozuje všechny zájemníky oproti těm, kteří včas byli vyrozuměni.

Vzhledem k důležitosti stejnoměrného podávání oficielních zpráv všem, tedy také německým hospodářským skupinám, a k tomu, že v tomto případě jde o hospodářskou zprávu neobyčejné důležitosti, táží se podepsaní pana ministra pro zahraniční obchod, je-li ochoten pečovati o to, aby pro příště přestalo každé zúmyslné opomíjení německého hlavního průmyslového svazu při sdělování úředních zpráv.

V Praze, dne 16. prosince 1921.

Dr Ledebur-Wicheln,

Knesch, Vetter-Lilie, Hübner, dr Herzigová, dr Hilgenreiner, Hartl, Oberleithner, Lippert, Spies, Jesser, dr Naegle, Jelinek.

des Senators Dr. Ledebur-Wicheln und Genossen

Vor einigen Wochen wurden seitens des Ministeriums für Außenhandel Abschriften eines Wirtschaftsberichtes der Tschechoslovakischen Gesandtschaft in Warschau vom 10. November 1921 betreffend Vorbereitung einer Änderung des polnischen Zollsystemes an folgende industrielle Verbände versendet:

1. Zentralverband der tschechoslowakischen Industriellen,

2. Svaz čs. dovozců a vývozců,

3. Hospodářská jednota pro slov. východ,

4. Messeleitungen in Prag und Preßburg.

Lediglich der Deutsche Hauptverband der Industrie in Teplitz-Schönau wurde übergangen. Dies kann auf keinem Versehen beruhen, sondern muß offenbar auf bewußte Absicht zurückgeführt werden, da sämtliche tschechische Industrieorganisationen mit einer Abschrift bedacht wurden. Die deutsche Industrie in der Tschechoslowakei ist auf dem polnischen Markte außerordentlich stark interessiert und somit naturgemäß auch an jeder Änderung im polnischen Zollsysteme, wenn sie nicht gegenüber den andern Konkurrenten ins Hintertreffen geraten will. Eine Änderung des Zollsystems, von der der betreffende Exportindustriezweig nicht rechtzeitig in Kenntnis gesetzt wird, macht alle Exportkalkulationen zunichte, erschwert den Betrieb und benachteiligt alle jene Interessenten gegenüber solchen, die rechtzeitig verständigt wurden.

In Anbetracht der Wichtigkeit der gleichmäßigen offiziellen Benachrichtigung aller, also auch der deutschen Wirtschaftsgruppen, und mit Rücksicht darauf, daß es sich im vorliegenden Falle um einen Wirtschaftsbericht von außerordentlicher Wichtigkeit handelt, stellen die Unterzeichneten an den Herrn Minister für Außenhandel die Anfrage, ob er geneigt ist dafür zu sorgen, daß in Hinkunft jede geflissentliche Ausschaltung des deutschen Hauptverbandes der Industrie von der amtlichen Benachrichtigung unterbleibe.

Prag, am 16. Dezember 1921.

Dr. Ledebur-Wicheln,

Knesch, Vetter-Lilie, Hübner, Dr. Herzig, Dr. Hilgenreiner, Hartl, Oberleithner, Lippert, Spies, Jesser, Dr. Naegle, Jelinek.

Během tohoto roku budou se skoro ve všech obcích konati obecní volby již po druhé, kdežto poslední obecní volby v Roketnici konány byly roku 1911. Obecní volby byly sice v roce 1919 již vypsány, byly však opět zastaveny pro žádost o odloučení roketnické katastrální obce Franzenthalu od Roketnice, kteroužto žádost podala malá skupina obecních příslušníků.

Tento průtah obecních voleb pociťován jest způsobem velice nepříjemným také proto, poněvadž tím posud bylo zamezeno utvořeni nové místní školní rady - koncem roku 1920 byly tehdejší místní školní rady rozpuštěny -, ačkoliv učitelstvo a strany již v lednu 1921 jmenovaly své zástupce.

V zájmu spořádané obecní správy a místní školní správy táží se podepsaní pana ministra vnitra, zdali konečně zamýšlí vypsati obecní volby pro Roketnici.

V Praze, dne 17. ledna 1922.

Fahrner, dr Hilgenreiner, Vetter-Lilie, dr Schmidt, K. Friedrich, Knesch, A. Lippert, Zuleger, dr Spiegel, dr Mayr-Harting, dr Ledebnr-Wicheln.

Im Laufe dieses Jahres werden in fast allen Gemeinden bereits zum zweitenmale die Gemeindewahlen stattfinden, während die letzten Gemeindewahlen in Rochlitz im Jahre 1911 erfolgten. Die Gemeindewahlen waren zwar i. J. 1919 bereits ausgeschrieben, wurden aber wegen eines von einer kleinen Gruppe von Gemeindeangehörigen eingebrachten Ansuchens um Lostrennung der Rochlitzer Katastralgemeinde Franzenthal von Rochlitz wieder sistiert.

Diese Verschleppung der Gemeindewahlen macht sich auch deshalb sehr unangenehm fühlbar, weil dadurch die Bildung des neuen Ortsschulrates - Ende 1920 wurden die damaligen Ortsschulräte aufgelöst - bisher verhindert wurde, obwohl die Lehrerschaft und die Parteien bereits im Jänner 1921 ihre Vertreter namhaft gemacht hatten.

Im Interesse einer geregelten Gemeindeverwaltung und der örtlichen Schulverwaltung richten die Unterfertigten an den Herrn Minister des Innern die Anfrage, ob er endlich die Gemeindewahlen für Rochlitz auszuschreiben gedenkt.

Prag, am 17. Jänner 1922.

Fahrner, Dr. Hilgenreiner, Vetter-Lilie, Dr. Schmidt, K. Friedrich, Knesch, A. Lippert, Zuleger, Dr. Spiegel, Dr. Mayr-Harting, Dr. Ledebur-Wicheln.

senátora dr K. E. Schmidta a soudruhů

Bývalý ministr zdravotnictví dr Procházka, jenž stále ještě zdá se býti oficielně zúčastněn správy zdravotnické, poněvadž jest pověřen vypracováním zdravotnických zákonů a jak se proslýchá také novou organisací zdravotnictví na Slovensku, uznal nutným dotknouti se veřejně lékařů neslovanské národnosti, zejména lékařů maďarských a židovských v jejich stavovské cti tím, že těmto neslovanským lékařům vytkl, že postrádají soucitu se svými nemocnými jakož i smyslu pro jejich sociální postavení.

Toto tak všeobecné tvrzení jest netoliko hrubou urážkou všeobecně váženého stavu, nýbrž také nemotornou nepravdou, která pro svou silně národnostní tendenci znamená zároveň těžkou urážku dotyčných menšin.

Dovolujeme si tudíž dotaz:

1. Víte, pane ministře, o tomto útoku jednoho z vašich spolupracovníků proti neslovanským lékařům na Slovensku?

2. Považujete tento útok také za utrhání na cti, jež uráží veškeré lékaře jakož i dotyčné menšiny?

3. Jste ochoten lékařům neslovanské národnosti, tímto jednáním těžce uraženým, zjednati zadostiučinění případně učiniti opatření, aby dr Procházka svůj útok ve vší formě odvolal a své nepravdivé tvrzení veřejně opravil?

V Praze, dne 17. ledna 1922.

Dr C. E. Schmidt,

Knesch, Fahrner, dr Hilgenreiner, Spies, Jelinek, Vetter-Lilie, dr Herzigová, dr Mayr-Harting, Hartl, dr Spiegel, Zuleger,

Der gewesene Gesundheitsminister Dr. Procházka, der an der Verwaltung des Gesundheitswesens noch immer offiziell beteiligt erscheint, da er mit der Ausarbeitung von Gesundheitsgesetzen und, wie verlautet, auch mit der Neuorganisierung des Gesundheitswesens in der Slowakei betraut ist, hat es füx nötig gefunden, die Ärzte nichtslawischer Nationalität, namentlich die ungarischen und jüdischen Ärzte der Slowakei öffentlich in ihrer Berufsehre anzugreifen, indem er diesen nichtslawischen Ärzten vorwarf, daß sie des Mitgefühls mit ihren Kranken und des Sinnes für deren soziale Lage entbehren.

Diese Behauptung, so allgemein hingestellt, ist nicht nur eine gröbliche Beleidigung eines allgemein geachteten Standes, sondern auch eine plumpe Unwahrheit, die Kraft ihres starken völkischen Einschlages zugleich eine schwere Verletzung der betreffenden Minderheiten bedeutet.

Wir erlauben uns daher die Anfrage:

1. Haben Sie, Herr Minister, von diesem Angriffe eines Ihrer Mitarbeiter gegen die nichtslawischen Ärzte der Slowakei Kenntnis?

2. Bewerten Sie diesen Angriff auch als eine, die genannten Ärzte wie die betreffenden Minderheiten beleidigende Verleumdung?

3. Sind Sie geneigt, den hiedurch schwer verletzten Ärzten nichtslawischer Nationalität Genugtuung zu verschaffen bzw. zu veranlassen, daß Dr. Procházka seinen Angriff in aller Form zurückziehe und seine unwahre Behauptung öffentlich richtig stelle?

Prag, am 17. Jänner 1922.

Dr. C. E. Schmidt,

Knesch, Fahrner, Dr. Hilgenreiner, Spies, Jelinek, Vetter-Lilie, Dr. Herzig, Dr. Mayr-Harting, Hartl, Dr. Spiegel, Zuleger.