Při vyhlášení mobilisace byl namnoze rozšířen názor, že studující mají nastoupiti teprve po několika týdnech anebo vůbec nemusí nastoupiti a že v této příčině vyjdou ještě zákonitá nařízení.

Mnohé úřady nedovedly v této příčině podati vysvětlení, i byly s vyčkáním dotyčných studujících srozuměny.

Žádá se proto:

Pan ministr národní obrany nechť na to upozorní vojenské úřady, tak aby proti studujícím, kteří nesprávně byli informování a z tohoto důvodu nastoupení služby odkládali, mírněji bylo postupováno nežli proti těm, kdož úmyslně nenastoupili.

V Praze, dne 17. ledna 1922.

Hartl, dr Hilgenreiner, Meissner, Lippert, Zuleger, Jelinek, Fahrner, Luksch, dr Herzigová, Spies, K. Friedrich, dr Spiegel, dr Schmidt, Hübner.

Bei der Kundmachung der Mobilisierung war vielfach die Meinung verbreitet, daß Studenten erst nach einigen Wochen oder gar nicht einzurücken brauchen und in dieser Hinsicht noch gesetzliche Verordnungen folgen werden.

Viele Behörden waren nicht in der Lage in dieser Hinsicht Aufklärungen zu geben und waren mit dem Zuwarten der betreffenden Studenten einverstanden.

Es wird daher ersucht:

Der Herr Minister für nationale Verteidigung möge die Militärbehörden darauf aufmerksam machen, so daß gegen jene Studenten, die unrichtig informiert wurden und aus diesem Grunde die Einrückung verschoben, milder verfahren werde, als gegen jene, die absichtlich nicht eingerückt sind.

Prag, den 17. Jänner 1922.

Hartl, Dr. Hilgenreiner, Meissner, Lippert, Zuleger, Jelinek, Fahrner, Luksch, Dr. Herzig, Spies, K. Friedrich, Dr. Spiegel, Dr. Schmidt, Hübner.

Z novinářských zpráv vysvítá, že československá vláda společně se Standard Oil Comp. zamýšlí založiti podnik a tomuto podniku na 30 let k výhradnému využitkování předati veškeré naftové území v republice.

Toto odevzdání monopolu jediné americké obrovské společnosti mělo by zajisté brzo za následek, že by tato společnost strhla na sebe také vliv na dovoz olejových rafinád, aby zde pak byla bez konkurence a aby diktovati mohla ceny za oleje, benzin, petrolej a ostatní naftové výrobky, čeho dlužno se obávati obzvláště potom, kdyby snad domácí těžba oleje neměla kýženého výsledku a kdyby olejářský trust, na jehož zisku stát přece sám jest zúčastněn, chtěl se jinak za to odškodniti.

Vyřaditi jakoukoli konkurenci v těžbě naftové považujeme tudíž již z národohospodářských důvodů, obzvláště pak pro zemědělství za nadmíru škodlivé a uvádíme na druhé straně také ještě, že domácí jihomoravské hornické podniky, které nyní právě zápasí s těžkými starostmi existenčními, mají veliký zájem na tom, aby se mohly zúčastniti olejové těžby alespoň ve svém bližším okolí (na moravské půdě) a aby na zaokrouhlení svých nynějších dolových polí jim byla přiznána část erárních výhradných kutišť. (§ 3 zákona ze dne 22./III. 1920, č. 197 Sb. z. a n.)

Také těžení nafty na vlastních dolových polích mělo by domácím podnikům býti povoleno na delší dobu, neboť krátká lhůta, citovaným zákonem pro domácí hornictví stanovená do 9. dubna 1923, pro otevření vlastních výhradných kutišť a dolových měr na živice atd. nestačí k důkladnému geologickému prozkoumání polí, natož pak k otevření četným, za časté také bezvýsledným hlubinným vrtáním.

Podepsaní táží se tudíž veškeré vlády:

1. Je pravda, že vláda předala těžbu nafty zahraniční společnosti?

2. Je-li tomu tak, jest vláda ochotna uvésti ve známost dotyčnou smlouvu a jak ospravedlní toto vydání domácích pokladů zemních cizině a spojené s tím vyřazení jakékoli konkurence?

V Praze, dne 19. ledna 1922.

Jelinek, K. Friedrich, dr C. E. Schmidt, Fritsch, Vetter-Lilie, Fahrner, Knesch, Lippert, dr Naegle, dr Mayr-Harting, dr Herzigová.

Aus den Zeitungsnachrichten geht hervor, daß die čsl. Regierung im Verein mit der Standard Oil Comp. ein Unternehmen zu gründen und diesem die gesamten Naftaterrains der Republik auf 30 Jahre zur ausschließlichen Ausbeutung zu übergeben beabsichtigt.

Diese Monopolabgabe an eine amerikanische Riesengesellschaft hätte wohl bald zur Folge, daß dieselbe auch den Einfluß auf den Import von Ölraffinaden an sich reißt, um sodann konkurrenzlos da zu stehen und die Preise für Öle, Benzine, Petroleum und die übrigen Naftaprodukte diktieren zu können, was besonders dann zu, befürchten steht, wenn die Ergebnisse der Ölgewinnung im Inlande nicht das gewünschte Resultat erzielen sollten, und der Öltrust, an dessen Gewinnung der Staat ja selbst beteiligt ist, sich anderweitig hiefür entschädigen wollte.

Die Ausschaltung jeder Konkurrenz in der Naftagewinnung halten wir daher schon aus volkswirtschaftlichen Gründen, insbesondere aber für die Landwirtschaft für überaus schädlich und führen anderseits auch noch an, daß die bestehenden einheimischen südmährischen Bergbauunternehmungen; welche gegenwärtig mit schweren Existenzsorgen kämpfen, ein hohes Interesse daran haben, sich an der Ölgewinnung wenigstens in ihrer näheren Umgebung (auf mährischem Gebiet) beteiligen zu dürfen und zur Arrondierung ihrer bestehenden Grubenfelder einen Teil der ärarischen Freiechürfe zugewiesen erhalten (§ 3 des Gesetzes vom 22./III. 1920, Slg. 197).

Auch die Gewinnung der Nafta in den eigenen Grubenfeldern sollte den einheimischen Unternehmungen längere Zeit hindurch gewährt werden, denn die durch das oben zitierte Gesetz für den einheimischen Bergbau festgesetzte kurze Frist bis zum 9. April 1923 für die Erschließung der eigenen Freischürfe und Grubenmasse auf Erdharz usw. reicht nicht hin zur eingehenden geologischen Untersuchung der Felder, geschweige zu einer Erschließung durch zahlreiche, häufig auch ergebnislosen Tiefbohrungen.

Die Gefertigten stellen daher an die Gesamtregierung die Anfragen:

1. Ist es richtig, daß die Regierung die Naftagewinnung einer ausländischen Gesellschaft übergeben hat?

2. Wenn ja, ist die Regierung bereit, den bezüglichen Vertrag bekanntzugeben, und wie rechtfertigt sie diese Auslieferung einheimischer Bodenschätze an das Ausland und der damit verbundenen Ausschaltung jeder Konkurrenz?

Prag, den 19. Jänner 1922.

Jelinek, K. Friedrich, Dr. C. E. Schmidt, Fritsch, Vetter-Lilie, Fahrner, Knesch, Lippert, Dr. Naegle, Dr. Mayr-Harting, Dr. Herzig.

Vo Zvolene je veľa železničiarov, ktorí nasledkom politických událostí prácu ztratili a nemôžu, vzdor tomu, že sa tak velmi neprevinili, vykonať si, aby boli nazpät do slúžby prijatí.

Jedna čiastka z nich šla po stávke (v marci 1919) do Maďarska, poneváč tu nemala prácu a keď sa vrátili za krátky čas, tu ich četníci chytili a vyslúchali. Každý deň sa museli u četníctva hlásiť a bolo im prísne zakázané zo Zvolena sa vzdialiť, ba bolo im dané na vedomie, že keď sa opovážia odisť do Maďarska, že ztratia všetken ich tunajší majetok a rodiny budú poslané za nimi do Maďarska. Boli tedy prinútení zostať doma, ale prácu nedostali. Týmto spôsobem ztratili slúžbu aj v Maďarsku. Tak je ku pr. Štefán Bayer už 3 roky bez práce, má 90ročného otca pri sebe a mal za ten čas už 4 pohraby v rodine.

Druhá čiastka previnila sa tým, že pri vpáde maďarských bolševikov do Zvolena (v júni 1919) zo strachu zutiekali do Maďarska ako stá a stá druhých občanov. Nikto nevedel, čo má v tom zmätku robiť, lebo mnohí sa báli o svôj život, domnievali sa, že československé vojsko bude vešať a strielat všetkých, kto nerozpráva dobre slovensky, kto bude považovaný za maďaróna. Fakt je, že aj skutočne trpeli mnohí národnostne indiferentní za protištátne vystupovanie maďarských a maďarónských príslušníkov Československej republiky.

Keď sa dostavily zasa normálne pomery na Slovensku, vrátili sa mnohí uprchlíci z Maďarska domov. Tak aj zvolenskí železničiari. Obzvlášt tí, ktorí majú svoje rodiny vo Zvolene, rádi by si boli vykonali nazpät prijatie do slúžby na svoje staré miesta pri železníci. Slúžbu ale nedostali a ich odchod do Maďarska bol četníctvom a úrady práve tak znemožnený, ako pri prvej čiastke zamestnancov železničných. Tak je ku pr. Gusto Brveník už 3 roky bez slúžby.

Vo Zvolene sa nachodia nasledujúci železničiari, pomedzi ktorými sú aj ženatí s väčšiemi rodinami v stave nezamestnanosti: Gusto Brveník 3 roky, Štefan Bayer 3 roky, Juraj Janáč 2 roky, Ignác Freud 2¹/₂ roku, Pavel Miklóš 2¹/₂ roku, Koloman Kolláti 3 roky (tento dva razy medzi tým rukoval a sice v únoru 1920 a v zári 1921 a bolo mu slúbené, že keď sa vráti z vojančiny, slúžbu dostane), Julius Krška 3 roky, Ján Háčik rok, Ján Ferjenčik 3 roky, Daniel Bučan 3 roky, Robert Lacko 3 roky, Ernest Feldszám 2¹/₂ roku, Josef Ferenci rok, Dezider Šotkovský 2¹/₂ roku, Mikuláš Bevelaqua 2¹/₂ roku.

V záujme spravodlivosti by bolo, oby tito ľudia boli konečne nazpät do služby prijatí, poneváč už dosť vytrpeli za to, že neboli hneď po prevrate horliví vlastenci československí. Ked sa uváži, ako maďarská škola pôsobila na výchovu ľudu, tak sa nemôže nikto čudovať tomu, že zamestnanci maďarského štátu niekoľko týždňov potrebovali k tomu, aby pochopili, že Slovensko je pre Maďarsko definitívne ztratené a že štátni zamestnanci v Československej republike tiež majú svoju eksistenciu zaistenú, keď sú príslušníkmi tejto republiky.

Podpísaní pítajú sa:

1. Sú páni ministri o tejto veci náležite informovaní?

2. Keď áno, či hodlajú menovaných železničiarov nazpät do slúžby prijať?

V Prahe, dňa 25. ledna 1922.

Václav Chlumecký, dr Heller,

Placení daně, kteréž má předcházeti vždy řádně odůvodněný zákonitý předpis, jenž byl pro každého poplatníka jakýmsi regulativem pro správné placení daně samé se dnešní doby neděje, čímž se stává, že poplatník, jenž neví, mnoho-li daně jest jemu zaplatili, tuto odkládá a platí až tenkráte, když koncem roku obdrží pouze sumárně vyplněný šek od berního úřadu bez vysvětlení, z čeho, jaké přirážky atd. jest mu zaplatiti.

Z toho povstávají různé nepřístojnosti, jež mívají za následek nedůvěru k úřadům samým a podezřívání z nesprávného účtování. Staly se případy, že poplatník ztrativ jemu zaslaný šek, žádal druhý, v němž měl účet menši, než zněl předešlý.

Také i státní pokladna trpí tím, že poplatník, nemaje začátkem roku předpis daňový, neplatí ihned čtvrtletně, jak placeno býti má, nýbrž čeká až na konec roku, čímž státní pokladna trpí a poplatník těžce najednou shání peněz na celoroční daň a musí ještě platit 10% zúročení, což vlastně jest lichvářsky žádaný peníz od státu samého.

Proto žádáme, aby ministerstvo financí ihned nařídilo berním úřadům, aby v nejkratší době, nejdéle do 15. března, učinilo výpis daní a přirážek pro celý rok 1922 a dodalo jej každému poplatníku.

V Praze, dne 31. ledna 1922.

dr Procházka, Zavoral, Horák, Jílek, dr Reyl, Valoušek, Kadlčák, dr Stojan, dr Karas, dr Krupka.

senatorov inž. Jul. Klimko, dr Ledebura a jeho spoloč.

Časopisy pred níekoľko dňami priniesly zprávu o uzavretí smluvy medzi vládou a spoločnosťou >Standard Oil Company<, dľa ktorej menovaná spoločnosť údajne obdržala právo na výlučné kutanie a bezvýhradnú ťažbu petroleja a nafty na všetkých olejonosných štátnych obliastiach a na monopolné obchodovanie s petrolejom na celom území Československej republike na 30 rokov za krajne malú cenu a za zabezpečenie rozhodujúceho vlivu vlády pri tomto podniku.

Nakoľko uzavratie takejto smluvy znamená nie len trvalé obťaženie štátného majetku, ale i hlboko siaha do záujmov obyvateľstva, ako spotrebovateľov petroleja, ďalej, nakoľko iné spoločnosti vláde udajne výhodnejšie offerty podaly na vyúžitkovanie petrolejových oblastí Čsl. republiky, dolu podpísaní sa pýtajú:

1. Či môže vláda dokázať, že všetkých opravnených reflektantov na využitkovanie naftových prameňov do úvahy vzala a ím príležitosť poskytla k tomu, aby sa pri udeľovaní koncessie zúčastni môhli?

Neučinila-li toto vláda, ktoré dôvody primaly jú k tomu, aby odstúpila od tejto, všeobecne uznanej zásady pri udeľovaní využitkovania nafty?

2. Koľko obnáša percentová účasť štátu na vyťaženom petroleji a čo zamýšla vláda s kvotou nafty, štátu pripadajúcou, robiť?

Obsahuje-li smluva so spoločnosťou >Standard Franco-American Oil Company< uzavretá, nejaké ustanovenia ohľadom obchodného monopolu s naftovými výrobkami pre terajšiu, alebo pozdejšiu dobu?

3. Či je spoločnosť >Standard Franco-American Oil Company< dľa smluvy viazaná raffinerie v Československu nestavať, či spoločnosť prevzala záväzok na jestvujúcich petrolejových poliach ťažbové práce prevádzať a smluvne jakými prostriedkami hájila vláda jestvujúci petrolejový priemysel proti tej možnosti, aby si nová spoločnosť - de facto vrtací - výrobný a predajný monopol neprivlasťnila?

4. Či je vláda ochotná predložiť dobrozdanie tuzemských a cudzozemských geologov a naftových odborníkov o svojom jednaní a či si zadovážila i dobrozdanie tuzemského petrolejového priemyslu?

5. Ako sa pokúsí vláda do súladu priniesť uzavretie smluvy o monopole na celé územie Čsl. republiky s ustanovením § 3 zákona zo dňa 22. marca r. 1920, čís. 197 Sb. z. a n., dľa ktorého vláda oprávnená je udeliť povolenie na kutanie petroleja len v jednotlivých okresoch?

6. Jako ďaleko pokročily smluvné pojednávania so spol. >Standard Oil Company<.

7. Či je vláda ochotná smluvu, týkajúcu sa petrolejového monopolu ešte pred jej defínitivným uzavretím predložiť obom snemovniam?

V Prahe, dňa 25. ledna 1922.

Inž. Jul. Klimko, dr Ledebur,

dr Ján Kovalík, Josef Barinka, Theodor Walló, Juraj Dúrčanský, Hartl, dr Naegle, dr C. E. Schmidt, A. Lippert, Spies, Matuščák, Václav Chlumecký, dr Mayr-Harting.