Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1314 - 1314/6.

Interpelace

senátora J. Thoře a soudruhů ministru železnic

v záležitosti zkrácené dopravy mezi Prahou a severovýchodem.

Jelikož ministerstvo železnic zamýšlí uskutečniti t. zv. smyčku ve Velkém Oseku a tím nejen prodloužiti železniční spojení českého severovýchodu s Prahou, ale také způsobiti státní pokladně neodůvodněný výdej několika milionů korun, žádáme, aby ministerstvo železnic předložilo podrobnou zprávu o příští úpravě železničního spojení mezi českým západem a severovýchodem, při čemž trváme na tom, že jest nutno, aby nejprůmyslovější kraj v Čechách nebyl státní železniční správou déle zanedbáván.

Žádáme tudíž vybudování nejkratšího spojení Hradce Králové a Chlumce přes Král. Městec a Nymburk s Prahou, jako přirozených středisk dopravy celých severovýchodních Čech tak, aby výrobní kruhy živnostníků a jich pracovních sil nebyly nuceny mařiti čas a peníze na nynějších, vídeňskou správou nedostatečně vybudovaných železnicích.

Tratě východně od Hradce Králové položené postrádají dosud moderních dopravních prostředků. Trať Hradec Králové-Kyšperk-Hanušovice jest dosud druhořadou, považujeme vybudování druhé hlavní tratě z Prahy na východ, směrem na Slezsko přes Opavu a Ostravu na Slovensko za státní nezbytnost z ohledů hospodářských, vojenských i obchodních. Konferencí janovskou mají se urovnati hospodářské poměry s Ruskem. Jakmile se tak stane, hrozí na nynějších tratích nebezpečí zácpy. Proto jest nutno, aby byla řádně vybudována trať na Hanušovice a spojka z Kyšperka na Žichlinek, dále nejkratší spojení přes Opavu do Ostravy.

Jest vynikajícím zájmem státu, aby byly smíšené kraje Čech, Trutnovsko a Broumovsko a Ostravsko se Slovenskem posunuty blíže ku Praze. Proto jest třeba zlepšiti s urychlením tratě a spoje v tomto směru. Nemůžeme se spokojiti však jen s urychlením vlaků, třeba že je velmi žádoucím, a důtklivě žádáme, aby bylo vyhověno dlouholetému přání občanstva a byla zbudována nová trať z Nymburka na Králové Městec-Hořice-Miletín-Králové Dvůr a Broumovsko a přestavěna mezi Václavicemi a Starkočí tak, aby vlaky od Broumova a Náchoda měly přímé spojení na Hradec a Prahu, dále pak nejkratší trať přes Ostravu na Slovensko.

V Praze, dne 28. března 1922.

J. Thoř,

V. Donát, dr Horáček, E. Hrubý, dr J. Karas, F. Hybš, Em. B. Trčka, Jan Kotrba, F. Šabata, Lukeš, Otm. Hrejsa.

 

Tisk 1314/1.

Interpellácia

senátorov Václava Chlumeckého, dr Hellera a súdruhov

na pánov ministrov železnic, vnútra a pána ministra s plnou mocou pre Slovensko

v záležitosti nezamestnaných železničiarov zvolenských.

Vo Zvolene je veľa železničiarov, ktorí nasledkom politických událostí prácu ztratili a nemôžu, vzdor tomu, že sa tak velmi neprevinili, vykonať si, aby boli nazpät do slúžby prijatí.

Jedna čiastka z nich šla po stávke (v marci 1919) do Maďarska, poneváč tu nemala prácu a keď sa vrátili za krátky čas, tu ich četníci chytili a vyslúchali. Každý deň sa museli u četnictva hlásiť a bolo im prísne zakázané zo Zvolena sa vzdialiť, ba bolo im dané na vedomie, že ked sa opovážia odisť do Maďarska, že ztratia všetken ich tunajší majetok a rodiny budú poslané za nimi do Maďarska. Boli tedy prinútení zostať doma, ale prácu nedostali. Týmto spôsobom ztratili slúžbu aj v Maďarsku. Tak je ku pr. Štefán Bayer už 3 roky bez práce, má 90ročného otca pri sebä a mal za ten čas už 4 pohraby v rodine.

Druhá čiastka previnila sa tým, že pri vpáde maďarských bolševíkov do Zvolena (v júni 1919) zo strachu zutiekali do Maďarska ako stá a stá druhých občanov. Nikto nevedel, čo má v tom zmätku robiť, lebo mnohí sa báli o svôj život, domnievali sa, že československé vojsko bude vešať a strielať všetkých, kto nerozpráva dobre slovensky, kto bude považovaný za maďaróna. Fakt je, že aj skutočne trpeli mnohí národnostne indiferentní za protištátne vystupovanie maďarských a maďarónských príslušníkov Československej republiky.

Keď sa dostavily zasa normálne pomery na Slovensku, vrátili sa mnohí uprchlíci z Maďarska domov. Tak aj zvolenskí železničiari. Obzvlášt tí, ktorí majú svoje rodiny vo Zvolene, rádi by si boli vykonali nazpät prijatie do slúžby na svoje staré miesta pri železníci. Slúžbu ale nedostali a ich odchod do Maďarska bol četníctvom a úrady práve tak znemožnený, ako pri prvej čiastke zamestnancov železničných. Tak je ku pr. Gusto Brveník už 3 roky bez slúžby.

Vo Zvolene sa nachodia nasledujúci železničiari, pomedzi ktorými sú aj ženatí s väčšiemi rodinami v stave nezamestnanosti: Gusto Brveník 3 roky, Štefan Bayer 3 roky, Juraj Janáč 2 roky, Ignác Freud 2 1/2 roku, Pavel Miklóš 2 1/2 roku, Koloman Kolláti 3 roky, (tento dva razy medzi tým rukoval a síce v únoru 1920 a v zári 1921 a bolo mu slúbené, že keď sa vrátí z vojančiny, slúžbu dostane), Julius Krška 3 roky, Ján Háčik rok, Ján Ferjenčik 3 roky, Daniel Bučan 3 roky, Robert Lacko 3 roky, Ernest Feldszám 2 1/2 roku, Josef Ferenci rok, Dezider Šotkovský 2 1/2 roku, Mikuláš Bevelaqua 2 1/2 roku.

V záujme spravodlivosti by bolo, aby títo ľudia boli konečně nazpät do služby prijatí, poneváč už dosť vytrpeli za to, že neboli hned po prevrate horliví vlastenci československí. Keď sa uváží, ako maďarská škola pôsobila na výchovu ľudu, tak sa nemôže nikto čudovať tomu, že zamestnanci maďarského štátu niekoľko týždňov potrebovali k tomu aby pochopili, že Slovensko je pre Maďarsko definitívne ztratené a že štátní zamestnanci v Československej republike tiež majú svoju eksistenciu zaistenú, keď sú príslušníkmi tejto republiky.

Podpísaní pýtajú sa:

1. Sú páni ministri o tejto veci náležite informovaní?

2. Keď áno, či hodlajú menovaných železničiarov nazpät do slúžby prijať?

Praha 30. marca 1922.

Václav Chlumecký, dr Heller,

Ant. Svraka, Teodor Matuščák, Kiesewetter, J. Reyzl, K. Stark, H. Hladik, Polach, F. Link, A. Friedrich, W. Lorenz, Aug. Hecker, A. Jarolim.

 

Tisk 1314/2.

Překlad.

Interpelace

senátora Hartla a soudruhů

na pana ministerského předsedu a na pana ministra veřejných prací

ve příčině protiprávního zatlačovaní německých báňských a hutních techniků také ze soukromých báňských a hutních podniků.

Různé události poslední doby ukazují na úmysl vlády, počešťovati způsobem, jenž všem právním pojmům jest na výsměch, báňské a hutní podniky, jež byvše od Němců založeny a znenáhla vybudovány, většinou se nalézají v německém držení. Zdá se, že jednání vlády se zakládá na výroku, jejž hlásal profesor bývalé německé vysoké školy báňské Theurer, že totiž v báňských podnicích, jež většinou leží v pohraničním území, nelze z důvodů státní bezpečnosti trpěti německých inženýrů. Jen takovýmto názorem, jenž nestrpí žádných právnických námitek, lze si vysvětliti následující případy jakož i způsob, jakým se při tom zachovali orgánové vládní:

1. Inženýr Vilibald Hanke, jenž absolvoval roku 1905 vysokou školu báňskou, byl již před válkou závodním v Annenském dolu v Souši a byl v tomto postavení báňským úřadem potvrzen. Navrátiv se z ruského zajetí, ve kterémž byl rovněž činným jako závodní v uhelném dolu (v Ekibastu na Sibiři), byl opět dosazen na své původní místo, což oznámeno bylo Revírnímu hornímu úřadu v Mostě. Úřad tento žádal nyní opětovný průkaz o jeho způsobilosti k vedení závodu a o jeho znalosti českého jazyka, ba dokonce o příslušné praxi pokud jde o plovoucí písek (!). Na základě "inspekčního nálezu" zařídil pak tento úřad na konec sproštění jmenovaného, jež beze vší pochyby od samého začátku bylo zamýšleno. Na jeho místo musel býti jmenován český inženýr, jenž, jak se proslýchá, může se vykázati teprve 2 1/2 letou praxí hornickou. Bylo by žádoucno zvěděti, jak se to má s jeho praxí pokud jde o plovoucí písek.

2. Inženýr Pomper, narozený 1868, říšsko-německý státní příslušník, který však již 25. ledna 1921 žádal o přijetí do státního svazku československého, jest od roku 1893, tudíž po 29 let činným v severozápadních Čechách a sice od roku 1896-1920 jakožto horním úřadem potvrzený závodní v Teplickém a Chomůtovském revíru. Dne 1. května 1920 bylo u revírního horního úřadu v Mostě ohlášeno jeho přestoupení jakožto závodní k Fügnerovu dolu u Bíliny. Poněvadž pochybnosti uplatňované proti Hankeovi, že se totiž nemůže dostatečně dorozumívati s českou většinou osazenstva, nemohlo býti použito v případě Pomperově, - osazenstvo Fügnerova dolu jest skoro vesměs německé a čítá jenom 10 Čechů - připadl mostecký Revírní horní úřad na myšlénku, nepotvrditi nové ustanovení Pompera z toho důvodu, poněvadž studia svá absolvoval na akademii ve Freibergu a že "tato studia nelze považovati za rovná studiím na některé domácí vysoké škole."

Můžeme se právem diviti smělosti, s jakou jmenovaný úřad tímto odůvodněním se opovažuje napadati říšsko-německou vysokou školu, jejíž znamenitá světová sláva takovouto beztaktností ovšem nikterak nemůže býti dotčena. Při tom dlužno ještě poznamenati, že Freibergský inženýrský diplom pana Pompera již ve starém Rakousku byl nostrifikován.

Výměrem Revírního horního úřadu ze dne 14. prosince 1921 byl pak vydán příkaz, aby do 30ti dnů na místě pana Pompera oznámen byl jiný způsobilý závodní. To by znamenalo, že pan inženýr Pomper přes svoji 26ti letou osvědčenou činnost jako závodní musel by býti se svojí rodinou (ženou a 5 dětmi) vypuzen na ulici, poněvadž firma F. J. Fügner nemá tou dobou jiného dolu, jenž by byl v provozu.

3. Jedná-li se v předchozím o jednotlivé případy, tož jeví se v následujících případech nepokrytě zásadní zatlačování německých inženýrů z báňských a hutních podniků. Již před několika měsíci se proslýchalo, že okresní hejtman Silka v M. Ostravě nařídil jménem vlády tamnějším důlním ředitelstvím, aby od nynějška nepřijímala do služeb žádných německých inženýrů. Působení tohoto rozkazu lze seznati ze zprávy "Moravsko-Slezského denníku" ze dne 7. ledna t. r., ve které se praví:

"Jak jsme se dozvěděli, přijato bylo u báňské a hutní společnosti několik nových inženýrů, o nichž lze konstatovati, že všichni jsou české národnosti. V prvé řadě jest to pan inženýr Jaroslav Novotný, jenž 1. prosince 1921 nastoupil jako vrchní inspektor a jemuž svěřena byla správa dolů v Petřvaldě a bývalého panství Salmova."

Na to vypočítává list dále pět českých inženýrů, kteří od 1. ledna 1922 byli přijati z části na vedoucí místa, i vyslovuje na konec naději, že stejným způsobem nadále přijímáni budou netoliko čeští inženýři, nýbrž také čeští úředníci správní, mistři a dělníci.

4. Podobným způsobem činila vláda a to zastoupena panem sekčním šefem dr Fischerem příznivé vyřízení žádosti Mostecké společnosti uhelných dolů za nostrifikaci závislým od toho, že společnost německé inženýry propustí a nahradí českými. Vláda tímto způsobem skutečně vynutila propuštění případně výpověď následujícím báňským technikům, kteří absolvovali příbramskou, tudíž domácí vysokou školu:

Ludwig Bähr	důl	Milada II
Lothar Kauzner	"	Adolf Maria
Gabriel Grimm	"	"
Adolf Frank	"	Trojice
Eduard Just	"	Emeran
Antonín Klimmt	"	Doblhof II
Ad. Mann	"	Bihl
František Küchler	"	Alexander
I. Fink	"	"
Alfréd Kunert	"	Doblhof III
Erhard Rind	"	"

Z událostí tuto vylíčených, zejména z případu pod 2. uvedeného vysvítá ostatně také ve výměru ministerstva veřejných prací ze dne 13. listopadu 1920 jasně vyslovený úmysl vlády, neuznati více inženýrských diplomů, nabytých na báňských vysokých školách v Lubně a ve Freiberku ani v tom případě, byly-li již nostrifikovány. To znamená netoliko všemu právu a veškeré lidskosti se příčící zničení existence horních inženýrů, již od dlouhé doby v hornické službě činných a osvědčených, nýbrž pro budoucnost také vyloučení německých báňských akademiků z domácích podniků báňských a hutních. Neboť na jedné straně, byla - v příkrém rozporu se slavnostním slibem pana presidenta republiky - protiprávním počeštěním německé báňské vysoké školy v Příbrami Němcům vzata příležitost konati vysokoškolské báňské studium doma, na druhé straně neuznávají se inženýrské diplomy, nabyté na zahraničních německých vysokých školách. Plnou brutalitou jeví se tu úmysl, Němce úplně vytlačiti z oboru hospodářského života, jenž právě jejich činností dosáhl největšího zvelebení a vývoje. A k nejistotě majetku v tomto státě, pro kterouž příznačné příklady poskytují zadržení bankovek, nevyplácení válečné půjčky, násilné zabrání půdy, úmyslné zaskočení obyvatelstva snížením hodnoty mincí jakož i jiná opatření, přistupuje nyní také pro báňské inženýry nejistota postavení, správně nabytého a na něm se zakládající hospodářské existence.

Podepsaní táží se tudíž pana ministerského předsedy a pana ministra veřejných prací:

1. Jsou páni ministři ochotni zaříditi ihned čeho třeba, aby odvolána byla opatření z předu uvedená, která co nejpříkřeji odporují netoliko přirozenému právu a nejjednodušším požadavkům spravedlnosti, nýbrž také ustanovením mírové smlouvy St. Germainské o ochraně menšin, a aby osobám takto poškozeným dostalo se mravního i hmotného zadostiučinění?

2. Jsou páni ministři ochotni, jednak plným uznáním studií, absolvovaných na báňských vysokých školách v Lubně a Freibergu, jednak zřízením plně platného vysokoškolského báňského vyučování na německé vysoké škole technické v Praze pečovati o to, aby také německým státním občanům umožněn a zaručen byl přístup k vedoucím technickým místům v báňských a hutních podnicích?

V Praze, dne 30. března 1922.

Hartl,

Fahrner, dr Koperniczky, Vetter-Lilie, A. Lippert, Meissner, Zuleger, dr Spiegel, Knesch, dr Emma Marie Herzigová, Hübner, Jesser.

Původní znění.

Interpellation

des Senators Hartl und Genossen

an den Herrn Ministerpräsidenten und den Herrn Minister für öffentliche Arbeiten

betreffend die rechtswidrige Verdrängung deutscher Berg- und Hüttentechniker auch aus den privaten Berg- und Hüttenbetrieben.

Verschiedene Vorkommnisse der letzten Zeit deuten auf die Absicht der Regierung, die Bergwerks und Hüttenbetriebe, die sich gemäss ihrer Gründung und allmählichen Ausgestaltung zumeist im deutschem Besitze befinden, in einer allen Rechtsbegriffen hohnsprechenden Weise zu čechisieren. Dem Verhalten der Regierung scheint die vom Professor Theurer der ehemals deutschen montanistischen Hochschule verkündete These zu Grunde zu liegen, dass in den grösstenteils in den Grenzgebieten liegenden bergbaulichen Betrieben aus Gründen der staatlichen Sicherheit keine deutschen Ingenieure geduldet werden dürfen. Nur aus solcher Anschauung, die sich durch keinerlei Rechtsbedenken hemmen lässt, sind nachstehende Vorfälle und die hiebei von den Regierungsorganen eingenommene Haltung erklärlich:

1. Der Ing. Willib. Hanke, der im Jahre 1905 die montanistische Hochschule absolvierte, war bereits vor dem Kriege Betriebsleiter des Annaschachtes in Tschausch und in dieser Stellung bergbehördlich bestätigt. Zurückgekehrt aus der russischen Gefangenschaft, in welcher er ebenfalls als Betriebsleiter eines Kohlenbergbaues (zu Ekibastus in Sibirien) tätig war, wurde er wieder in seine ursprüngliche Stelle eingesetzt, wovon die Anmeldung beim Revierbergamte in Brüx erstattet wurde. Diese Behörde verlangte nun einen neuerlichen Nachweis über seine Eignung zum Betriebsleiter und seine Kenntnis der čechischen Sprache, ja sogar über eine entsprechende Schwimmsandpraxis (!). Auf Grund eines "Inspektionsbefundes" verfügte sie endlich die zweifellos von allem Anfange an beabsichtigte Enthebung des Genannten. An seine Stelle musste ein čechischer Ingenieur ernannt werden, der, wie verlautet, erst 2 1/2 Jahre Bergbaupraxis nachweisen kann. Es wäre wünschenswert zu erfahren, wie es sich mit dessen Schwimmsand-Praxis verhält.

2. Ing. Pomper, geboren 1868, reichsdeutscher Staatsbürger, der aber bereits am 25. Jänner 1921 um die Aufnahme in den čechoslovakischen Staatsverband angesucht hat, ist seit 1893, also durch 29 Jahre in Nordwestböhmen tätig und zwar von 1896-1920 als bergbehördlich bestätigter Betriebsleiter im Teplitzer und Komotauer Reviere. Am 1. Mai 1920 wurde sein übertritt als Betriebsleiter zum Fügnerschacht bei Bilin beim Revierbergamte in Brüx angemeldet. Da das gegenüber Hanke geltendgemachte Bedenken, dass er sich mit der čechischen Mehrheit der Belegschaft nicht genügend verständigen könne, im Falle Pomper nicht angezogen werden konnte - (die Belegschaft des Fügnerschachtes ist fast durchwegs deutsch und zählt nur 10 Čechen), - so verfiel das Brüxer Revierbergamt auf den Gedanken, die neue Anstellung Pompers deshalb nicht zu bestätigen, weil er seine Studien an der Freiberger Akademie absolviert habe und "diese Studien jenen an einer inländischen Hochschule nicht gleich zuhalten sind."

Man kann mit Recht über die Kühnheit staunen, mit der das genannte Amt durch diese Begründung eine reichsdeutsche Hochschule anzurempeln wagt, deren ausgezeichneter Weltruf durch solche Taktlosigkeiten allerdings nicht berührt werden kann. Dabei ist noch zu bemerken, dass das Freiberger Ingenieurdiplom des Herrn Pomper bereits im alten Österreich nostrifiziert worden war.

Mit Erlass des Revierbergamtes vom 14. Dezember 1921 wurde nun der Auftrag erteilt, binnen 30 Tagen an Stelle des Herrn Pomper einen anderen geeigneten Betriebsleiter anzumelden. Dies würde bedeuten, dass Herr Ing. Pomper trotz seiner 26 jährigen bewährten Tätigkeit als Betriebsleiter mit seiner Familie (Frau und fünf Kindern) auf die Strasse gesetzt werden müsste, da die Firma F. J. Fügner derzeit keine andere Bergbauanlage im Betrebe hat.

3. Handelt es sich im Vorstehenden um Einzelfälle, so tritt in den nunmehr zu sprechenden Fällen die grundsätzliche Verdrängung deutscher Ingenieure aus den Berg- und Hüttenbetrieben unverhüllt zu Tage. Schon vor mehreren Monaten verlautete, dass der Bezirkshauptmann Silka in M. Ostrau die dortigen Bergbaudirektionen im Namen der Regierung beauftragte, von nun an keine deutschen Ingenieure anzustellen. Die Wirkung dieses Auftrages kann man aus einer Notitz des "Moravsko-Slezský denník" vom 7. I. d. J. entnehmen, in der es heisst:

"Wie wir erfahren haben, wurden bei der Berg- und Hüttenwerksgesellschaft einige neue Ingenieure aufgenommen, von denen man konstatieren kann, dass alle čechischer Nationalität sind. In erster Linie ist dies Herr Ing. Jaroslav Novotný, der am 1. Dezember 1921 als Oberinspektor eingetreten ist und dem die Verwaltung der Gruben in Peterwald und der ehemaligen Herrschaft Salm übertragen wurde."

Hierauf zählt das Blatt weitere fünf čechische Ingenieure auf, die mit 1. Jänner 1922 zum Teil in leitende Stellen aufgenommen wurden, und spricht zum Schluss die Erwartung aus, dass in gleicher Weise künftighin nicht nur čechische Ingenieure, sondern auch čechische Verwaltungsbeamte, Meister und Arbeiter aufgenommen werden.