Artikel 3.

Falls die Stadt Magdeburg aus Gründen des öffentlichen Interesses, insbesonders aus Anlaß von Flußregulierungen, Umgestaltung von Hafen- und Verkehrsanlagen das Grundstück benötigen sollte, ist auf ihr Verlangen der jeweilige Eigentümer des Grundstückes verpflichtet, das Grundstück binnen einem Jahre zu räumen, wohingegen der Stadt Magdeburg die Verpflichtung obliegt, ihm so rechtzeitig, daß eine Unterbrechung des Betriebes vermieden wird, ein anderes gleichwertiges Grundstück zur Verfügung zu stellen, wobei eine etwaige Wertdifferenz unter Berücksichtigung auch des Wertes der auf den Grundstücken vorhandenen Anlagen durch Barzahlung von der einen oder der anderen Seite auszugleichen ist. Sofern über den Wert der Grundstücke, der Anlagen und die Geeignetheit des Ersatzgrundstückes eine Übereinstimmung nicht zu erzielen ist, entscheidet hierüber ein Schiedsgericht, zu welchem jede Partei ihren Schiedsrichter ernennt, die sich über einen Obmann zu einigen haben. Kommt binnen 2 Wochen eine Einigung über den Obmann nicht zustande, so entscheidet das Los.

Die Stadt Magdeburg wird dem Eigentümer des Grundstückes die Benützung des am Holzhof liegenden Anschlußgeleises gegen Bezahlung der üblichen Gebühren gestatten.

Dem Eigentümer des Grundstückes wird der Bezug von Wasser, Gas und elektrischen Strom sowie die Benützung anderer öffentlicher Einrichtungen in der gleichen Weise und zu den üblichen Bedingungen gewährleistet, wie den übrigen Anliegern. Andererseits obliegt ihm, ebenso wie den anderen Anliegern, neben den übrigen öffentlichen Verpflichtungen insbesondere die Verpflichtung, die Kaimauer in betriebssicherem, die Schiffahrt und die benachbarten Anlieger nicht gefährdenden Zustande zu erhalten.

Die Übertragung an die tschechoslovakische Regierung, bezw. an den im Artikel 2 vorgesehenen ersten Rechtsnachfolger erfolgt kostenfrei. Für die im Artikel 3 vorgesehene Übertragung trägt gegebenenfalls die Stadt Magdeburg die Kosten.

Falls der Schiedsrichter einverstanden ist, wird noch folgender Artikel angeführt.

Der Wert des übereigneten Grundstückes nebst Anlagen wird Deutschlands Schuld gemäß Ziffer 10 des Zahlungsplanes vom 5. Mai 1921 gutgeschrieben. Die Entschädigung der Eigentümerin obliegt der deutschen Reichsregierung.

Magdeburg, den 5. September 1921.

Auf Grund des sogenannten zweiten Dresdener Protokolls vom 4. August 1921 und der Ergänzungsentscheidung des amerikanischen Schiedsrichters vom 12. August 1921, betreffend Abtretung deutscher Elbeschiffe an die Tschechoslovakei nach Art. 339 des Friedensvertrages von Versailles hat die für das Stromgebiet der Elbe berufene 10gliedrige Schiffsabgabekommission, vertreten durch ihren Vorsitzenden Ministerialdirektor Dr. Klien, Dresden, am heutigen Tage zu Magdeburg mit den Vertretern der tschechoslovakischen Regierung, Oberbaurat Ingenieur Neudörfl und Ministerialsekretär Dr. Franz Sitenský, Prag, verhandelt. Der Verhandlung lag eine von der vorgenannten 10gliedrigen Kommission einstimmig beschlossene Vorschlagliste von Schiffen zu Grunde. Zu dieser Liste wurden seitens der Vertreter der tschechoslovakischen Regierung Abänderungswünsche geltend gemacht, die die Kommission in nochmaliger Beratung berücksichtigte. Es ist hierbei folgendes vereinbart worden:

1. Der Dampfer "Albatros", gegen dessen Abgabe seitens der beteiligten Privatschiffer begründeter Widerspruch erhoben worden ist, wird, wie im § 2, Absatz 2 des Protokolls vom 4. August 1921 vorbehalten worden ist, durch einen anderen Dampfer ersetzt, und zwar durch den Dampfer "Sachsen" der Firma Gustav u. Johann Albrecht in Wittenberge, Kataster I No. 3, Eichbezeichnung "Dessau 408", eingetragen in Hamburg unter No. 10.311, 900 P. S. Die hierdurch eingetretene Mehrabgabe von 250 HP soll nach dem vom Schiedsrichter genehmigten Grundsatze in Tons umgerechnet und bei Gruppe III und IV der Frachtschiffe mit 1375 t angerechnet werden. Auch hier gilt der in § 2 des Protokolls vom 4. August vorgesehene Besichtigungsvorbehalt.

2. An Frachtschiffen sollen die in der beigefügten Anlage aufgeführten Schleppkähne mit einer Gesamttonnage von 28.327 t zur Abgabe kommen und soll hiermit trotz der noch fehlenden 31 t die deutsche Abgabeverpfichtung als voll erfüllt gelten. Eine Abänderung dieser Liste bleibt vorbehalten, falls sich bei der Übergabe eines Fahrzeuges herausstellen sollte, daß es nicht den Bestimmungen des Absatz 2 des Protokolls vom 4. August 1921 Ziffer 9 und 10 entspricht.

Es herrscht Einverständnis darüber, daß seitens der tschechoslovakischen Regierung kein Widerspruch erhoben wird, falls höchstens zwei der im Verzeichnis angeführten Schiffe ungedeckt und ohne Zollverschluß sein sollten.

Die Vertreter der tschechoslovakischen Regierung äußerten den Wunsch, die ausgewählten Schiffe vor der Übergabe zu besichtigen. Der Vorsitzende der vorgenannten Kommission bemerkte hierzu, daß die Entscheidung dieser Frage der deutschen Regierung zustehe.

Den Vertretern der deutschen Kommission und der tschechoslovakischen Regierung ist bekannt, daß einige der ausgewählten Schiffe bereits für Reparationszwecke gemäß § 6 Anlage 3 Teil VIII des Friedensvertrages von Versailles in Ansicht genommen sind. Beide Teile sind sich darüber einig, daß diese Reparationsschiffe durch andere Schiffe ersetzt werden sollen. Die tschechoslovakische Regierung wird dahingehende Anträge der Deutschen gegebenenfalls unterstützen.

Für die tschechoslovakische Delegation:

Neudörfl, m. p.

Für die deutsche Regierung:

Dr. Klien, m. p.

V důsledku těchto úvah arbitr rozhoduje takto:

1. Pokud se týče vlečných parníků a plavadel, které mají býti postoupeny Rakouskem:

a) Kompensační obnos, který má býti zaplacen za vlečné parníky a plavadla "Süddeutsche Donau-Dampfschiffahrt-Gesellschaft" v dalším uváděné jako Süd-Deutsche comp., která mají býti postoupena Čs. republice, bude následující:

b) Kompensační obnos, který má býti zaplacen za čluny Erste Donau-Dampfschiffahrt Gesellschaft, v dalším uváděné jako D. D. S. G., které mají býti postoupeny Československu, bude

1,291.667 švýc. fr.

c) Kompensační obnos, který má býti zaplacen za osobní parníky společnosti D. D. S. G., které mají býti postoupeny Československu, stanoví se

1,044.490 švýc. fr.

d) Kompensační obnos, který má býti zaplacen za osobní parníky D. D. S. G., které mají býti postoupeny Král. S. H. S., stanoví se na

1,347.070 švýc. fr.

e) Kompensační obnos, který má býti zaplacen za osobní parníky D. D. S. G., které mají býti postoupeny Rumunsku, bude

2,216.102 švýc. fr.

2. Pokud se týče vlečných parníků a plavadel, které mají býti postoupeny Maďarskem:

a) Kompensační obnos, který má býti zaplacen za vlečné parníky a plavadla Hungarian River and Sea Navigation Comp. v dalším uvádění jako spol. M. F. T. R., která mají býti postoupena Československu, stanoví se takto:

b) Kompensační obnos, který má býti zaplacen za čluny Magyar Belhajozási R. T. v dalším uvádění M. B. R., bude

60.929 švýc. fr.

c) Kompensační obnos, který má býti zaplacen za vlečné parníky společnosti "Atlantika" bude

200.333 šv. fr.

d) Kompensační obnos, který má býti zaplacen za čluny Wolfinger u. Reich, známí jako WaR, stanoví se

132.225 švýc. fr.

3. Splátky kompensačních obnosů výše určených mohou býti placeny s výhradou, pokud jsou splatny hotově, dle vůle země, která postoupení přejímá, buď ve švýcarských francích nebo rakouských anebo případně maďarských papírových korunách v souhlasu s ustanovením zde dále uvedeným.

4. Arbitr ponechá si svému budoucímu rozhodnutí úvahu o otázce, zdali a do jaké

míry platy, které připadají na Süd-Deutsche Comp. a M. F. T. R. mají býti vykonány na úvěr Rakouska nebo Maďarska, pod titulem "Reparační účet".

5. Pokud se týče vlečných parníků a plavadel postoupených Německem Československu, arbitr ustanovuje obnos, jenž bude odečten Německem z celkového obnosu reparačních povinností, obnosem 338.490 zlatých marek. Arbitr je toho názoru, že tento obnos nepřesahuje výši původního pořizovacího nákladu postoupeného materiálu (který byl postaven za války za poměrně vysoké ceny).

Druhé dodatečné rozhodnutí ze 7. září 1921 určuje, pokud se týče všech vlečných parníků, člunů a osobních lodí určených k postoupení Rakouskem a Maďarskem (jiných než vlečných parníků a plavadel Süd-Deutsche a M. F. T. R.), že placení se vykoná tak, že cena, stanovená pro každou kategorii, každého majitele, bude rozdělena na stejný počet splátek, odpovídajících počtu předmětů obsažených v této kategorii a při placení každé z těchto splátek (upravených podle stanovených oprav, předepsáno v řečeném protokole), současně vydán bude každý předmět této kategorii, náležející tomuto majetníku.

Každé placení bude se díti ve švýcarských francích anebo dle vůle země přejímající materiál, může býti vykonána v rakouských anebo v maďarských papírových korunách, a v tomto případě cena rakouské anebo maďarské papírové koruny buď taková, jaká bude v čase vydání a placení equivalentní s cenou švýcarského franku v souhlase s oficielním záznamem kursu curyšské bursy poslední bursovní den bezprostředně předcházející tomuto dni. Bude použito kursu středního mezi oficielním kursem koupě rakouských nebo maďarských korun na této burse v tomto bezprostředně předcházejícím bursovním dnu.

Země, která vydává vlečné parníky nebo plavadla, dá zemi, která je přejímá, zprávu 14 dní přede dnem, ve kterém část tohoto materiálu bude hotova k vydání a země, která tento materiál přejímá, dá jeho vlastníku týden napřed zprávu, zdali placení splátky vykoná ve švýcarských, nebo v rakouských anebo maďarských korunách.

Dne 14. června 1921 vydal arbitr svoje rozhodnutí ohledně vlečných parníků a plavadel registrovaných na Labi, které mají býti postoupeny Německem Československu a ohledně ceny za jiný materiál, který má býti postoupen Německem Československu k použití na Labi.

Dne 12. srpna 1921 arbitr vydal dodatečné rozhodnutí, jímž souhlasil se dvěma protokoly, které byly schváleny československou a německou delegací a kterým změnil některé podrobnosti rozhodnutí.

Dne 5. října 1921 arbitr vydal druhé dodatečné rozhodnutí, jímž přijal shodu československé a německé delegace a kterým vydal další podrobnosti potřebné k změně rozhodnutí.

Článek 339 mírové smlouvy Versailleské obsahuje následující větu:

"Postupy zmíněné v tomto článku stanou se za úplatu; její celková výše, rozhodčím nebo rozhodčími úhrnně určená, nesmí přesahovati v žádném případě pořizovací náklad postoupeného materiálu a bude zúčtována na celkovou sumu, již Německo je dlužno; proto jest na Německu, aby majetníky odškodnilo."

Stalo se však přece nutným, aby arbitr stanovil celkový obnos s ohledem na opatření učiněná v řečeném rozhodnutí a řečeném dodatečném rozhodnutí, který má býti připsán k celkovému obnosu, který dluhuje Německo.

Poukazuje se na řečené rozhodnutí, řečené dodatečné rozhodnutí a druhé dodatečné rozhodnutí k popsání různých postupů.

Dle mínění arbitrova může tento úvěr představovati hodnotu postoupených předmětů v době, kdy postoupení bylo provedeno s výhradou, že tato hodnota nebude převyšovati výši obnosu původních výrobních nákladů postoupeného materiálu a zařízení.

Po pečlivém uvažování všech důvodů a dokladů, předložených o této ceně a rozsahu věcného znehodnocení a o neshodách stanovících totéž, arbitr tímto určuje ohledně všech vlečných parníků, plavadel a jiného materiálu, který měl býti postoupen Československu Německem, jak bylo stanoveno řečeným arbitrovým rozhodnutím a řečenými dodatečnými rozhodnutími, celkový obnos osmmilionůtřistapadesáttisíc (8,350.000) zlatých marek na úvěr, který má býti připsán k celkovému obnosu, který dluhuje Německo.

V Paříži dne 7. října 1921.

Podepsán:

Brice Clagett, v. r.,

výkonný asistent.

Walker D. Hines, v. r.,

arbitr.

Za správnost opisu:

Ing. Otakar Neudörfl, v. r.,

vrch. stav. rada ministerstva veř. prací.

(Po odpisu od 1./4. 1919 až 28./2. 1921.)