Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1355-1355/6.

Až do července 1920 vypláceny byly bosenskohercegovinským státním úředníkům na odpočinku, jakož i jejich vdovám a sirotkům jejích požitky od zemské vlády v Sarajevě prostřednictvím, banky (Zemská banka v Sarajevě, Bankverein ve Vídni) poštovní spořitelnou, V červenci 1920 zastavila bělehradská vláda vyplácení výslužného všem (také jugoslávským) pensistům, sídlícím mimo Jugoslavii. Tito nedostali od té doby vůbec žádných platů a upadli proto do velké tísně, která je nutila k tomu, aby si s částí méněcenným nebo dokonce nedůstojným zaměstnáním opatřovali nejnutnějších prostředků ke skromnému živobytí. Kromě toho museli se mnohdy utéci k prodeji majetku všeho druhu. Nezaviněná bída tak těžce strádajících stává se samozřejmě od měsíce k měsíci stále větší a nesnesitelnější.

Řečení pensisté, kteří jsou československými státními občany, obrátili se v listopadu 1920 k reparační komisí, později opětně (poprvé v lednu 1921) k československému konsulátu ve Vídní, jenž přislíbil, že bude plně podporovati přednesená jejich přání. Tato přání směřovala k tomu, aby československá vláda intervenovala u bělehradské vlády ve prospěch obnovené výplaty výslužného a aby až do konečné úpravy poskytla zálohy na pense. Takovéto zálohy byly již beztoho povolovány pensistům, kteří bydlí v Československu. Také panu presidentovi republiky podal bosensko-hercegovinský spolek pensistů v říjnu 1921 žádost, která líčí hroznou tíseň jeho členů. Na to obdržel z kanceláře pana presidenta odpověď ze dne 1. prosince 1921 čís. 3855/21, že u ministra financí bylo vhodným způsobem zakročeno, aby tato věc pokud možno brzy byla upravena.

Poněvadž tato úprava nebyla dosud provedena, ačkoli v římských konferencích následnických států rakousko-uherského mocnářství dle různých novinářských zpráv zásadně bylo usneseno, že řečení pensisté mají obdržeti své pensijní požitky od toho státu, jehož jsou státními občany, táží se podepsaní pana ministra:

Jakým způsobem a do které lhůty zamýšlí pan ministr financí řečené pensisty, uznávaje jejich zasloužené pensijní nároky, vysvoboditi z jejich nesnesitelné, nezaviněné tísně?

V Praze, dne 23. května 1922.

Bis zum Juli 1920 erhielten die in den Ruhestand übertretenen bosnisch-herzegowinischen Staatsbeamten, sowie die Witwen und Waisen nach solchen ihre Gebühren von der Landesregierung in Sarajewo durch bankmässige Vermittlung (Landesbank Sarajewo, Bankverein Wien) im Wege der Postsparkassa ausbezahlt. Im Juli 1920 stellte die Belgrader Regierung díe Pensionszahlungen an alle (auch die jugoslavischen) ausserhalb Südslaviens domizilierenden Pensionisten ein. Diese haben seither gar keine Gebühren erhalfen und sind daher in schwere Notlage geraten, die sie zwang zum Teil durch recht minderwertige oder gar unwürdige Beschäftigung die notwendigsten Mittel für einen kärglichen Lebensunterhalt aufzubringen. Nebenher mussten sie vielfach zur Veräusserung von Habseligkeiten aller Art greifen. Das unverschuldete Elend der so schwer Leidenden wird selbstverständlich von Monat zu Monat immer grösser und unerträglicher.

Die besagten Pensionisten čechoslowakischer Staatsburgerschaft haben sich im November 1920 an die Reparationskommission, später wiederholt (das erstemal im Jänner 1921) an das čechoslowakische Konsulat in Wien gewandt, das ihnen die volle Unterstützung der vorgebrachten Wünsche zusagte. Letztere gingen dahin, die čechoslowakische Regierung möchte bei der Belgrader Regierung zugunsten der Wiederaufnahme der Pensionszahlungen intervenieren und bis zur endgiltigen Regelung Pensionsvorschüsse gewähren. Solche Vorschüsse sind den innerhalb der Čechoslowakei domizilierenden Pensionisten ohnehin bereits bewilligt worden. Auch an den Herrn Präsidenten der Republik hat der bosnisch-herzegovinische Pensionistenverein im Oktober 1921 eine, die furchtbare Notlage seiner Mitglieder darstellende Eingabe gerichtet. Hierauf erhielt er aus der Kanzlei des Herrn Präsidenten einen Bescheid vom 1. Dezember 1921 Z 3855/21, dass beim Finanzminister die geeigneten Schritte zur möglichst baldigen Regelung der Angelegenheit unternommen wurden.

Da bis jetzt diese Regelung nicht erfolgt ist, obwohl in den Rom-Konferenzen der Nachfolgestaaten der österr.-ung. Monarchie nach verschiedenen Zeitungsnachrichten grundsätzlich beschlossen wurde, dass die besagten Pensionisten ihre Ruhegenüsse von demjenigen Staate zu erhalten haben, dessen Staatsbürger sie sind, so stellen die Unterzeichneten an den Herrn Minister die Anfrage:

In welcher Weise und innerhalb welcher Frist gedenkt der Herr Finanzminister die besagten Pensionisten in Anerkennung ihrer wohlerworbenen Pensionsansprüche aus ihrer unerträglichen, unverschuldeten Notlage zu befreien.

Prag, den 23. Mai 1922.

Tisk 1355/1.

Neustále docházejí poslanců a senátorů z nejrůznějších částí země stížnosti do toho, že pokud jde o výplatu po zákonu příslušných požitků státním úředníkům v činné službě a na odpočinku jakož i jejich vdovám a sirotkům, nastala libovůle, která přímo jest na výsměch všem právním pojmům a nejprimitivnějším požadavkům spořádané správy. Tak čeká veliká část státních pensistů stále ještě na výplatu přídavků, kteréž jim dle březnového zákona z roku 1921 od 1. ledna 1921 příslušejí. V těžké nouzi, se kterou politování hodní pensisté, obzvláště staropensisté, následkem krutého zamítnutí při zvýšení požitků musí zápasiti, dovede stát učiniti to, že jím po dobu skoro půl druhého roku proti všemu právu odpírá část jejich požitků.

Zvláštní nešvar spočívá vtom, že se úředníkům, kteří dobrovolně anebo z donucení odcházejí na odpočinek, aktivní požitky sice s největší přesností zastaví, avšak pensijní požitky často po několik měsíců nepoukáží resp. nevyplácejí. Pro tyto oběti liknavé správy nastává tedy vacuum několika, v jednotlivých případech šesti a osmi měsíců, po které nedostávají žádných požitků. Jest vysvětlitelno, že lidé tímto nepořádkem postižení namnoze jsou nuceni se zadlužovati a platiti za to lichvářské úroky, že tedy trpí citelnou hmotnou i morální škodu, které sami nijak nezavinili.

Také při vypláceni úmrtních kvartálů byly zpozorovány podobné nešvary. Dotyčné částky poukazují se často teprve po uplynutí mnoha měsíců po úmrtí, čímž se přímo maří humanní úmysl okamžité pomocí v nastalé nouzi.

Podepsaní táží se, tudíž vlády:

Uznává vláda, že opozděné vyplácení příslušných požitků znamená protiprávní materielní a ve svých, následcích také morální poškození oprávněných osob?

Je vláda ochotna tyto nepořádky bezodkladně odstraniti energickými příkazy dotyčným úřadům, a bude-li toho třeba, zaříditi, aby provinivší se orgánové ručili za škodu, která straně vzejde opozděnou výplatou požitků?

V Praze, dne 23. května 1922.

Unaufhörlich laufen bei den Abgeordneten und Senatoren aus den verschiedensten Landesteilen Beschwerden darüber ein, dass hinsichtlich der Auszahlung der gesetzlich zustehenden Gebühren an Staatsbeamte des aktiven und des Ruhestandes, sowie deren Witwen und Waisen eine allen Rechfsbegriffen und den primitivsten Anforderungen an eine geregette Verwaltung geradezu hohnsprechende Willkür eingerissen ist. So wartet ein grosser Teil der staatlichen Pensionisten nach immer auf die Flüssigmachung der ihnen nach dem Märzgesetze vom 1921 ab 1. Jänner 1921 gebührenden Zulagen. In der schweren Not, mit welcher die bedauernswerten Pensionisten, besonders die Altpensionisten infolge ihrer grausamen Zurück­ setzung bei der Erhöhung der Bezüge zu kämpfen haben, bringt es des Staat fertig, ihnen eínen Teil ihrer Gebühren durch fast anderthalb Jahre widerrechtlich vorzuenthalten.

Ein besonderer Misstand besteht darin, dass Beamten, welche freiwillig oder gezwungen in den Ruhestand übertreten, zwar die Aktivitätsbezüge mit grösster Pünktlichkeit gesperrt, die Pensionsbezüge aber oft monatelang nicht angewiesen, bzw. ausbezahlt werden. Für diese Opfer einer saumsäligen Verwaltung tritt also eine Vakuum von mehreren, in einzelnen Fällen von 6 und 8 Monaten ein, innerhalb dessen sie keinerlei Bezüge erhalten. Es ist erklärlich, dass die von dieser Misswirtschaft Betroffenen vielfach gezwungen sind, Schulden zu machen und dafür Wucherzinsen zu bezahlen, dass sie also einen von ihnen in keiner Weise verschuldeten empfindlichen materielen und moralischen Schaden erleiden.

Auch bei der Auszahlung von Sterbequartalen werden ähnliche Übelstände wahrgenommen. Die Beträge werden oft erst viele Monate nach dem Eintritte des Todesfalles flüssig gemacht, wodurch die humane Absicht sofortiger Hilfeleistung in hereinbrechender Not geradezu vereitelt wird.

Die Unterzeichneten richten deshalb an die Regierung die Anfragen:

Anerkennt die Regierung dass die verspätete Auszahlung gebührender Bezüge eine rechtswidrige materielle und in ihren Folgewirkungen auch moralische Schädigung der Bezugsberechtigten bedeutet?

Ist die Regierung bereit, diese Misstände durch energische Weisungen an die betreffenden Amtsstellen unverzüglich abzustellen, nötigenfalls die schuldtragenden Organe für die durch verspätete Auszahlung van Gebühren den Parteien erwachsenen Schäden haftbar zu machen?

Prag, am 23. Mai 1922.

Tisk 1355/2.

Před několika týdny povolil parlament vládě sjednati zahraniční úvěr. Na základě tohoto zákona byl Československé republice povolen úvěr 10 milionů liber sterlingů. Zákon obsahuje předpisy o použití tohoto úvěru. Byl obzvláště určen k tomu, aby opatřil práci. Až do dnešního dne není ničeho pozorovati o tom, že by se úvěru bylo použilo k tomuto účeli. Nezaměstnanost vzrůstá den ode dne, nouze pracujících tříd stává se větší a větší i hrozí krise, jež otřásá základy hospodářství. K tomu všemu vláda klidně přihlíží a skládá ruce do klína.

Praví se dokonce, že značné části tohoto úvěru byly vyplaceny oněm podnikům, které nyní svými neslýchanými požadavky přinutily dělnictvo k zastavení práce. Jako zástupci německého dělnictva domáhali jsme se neustále v četných řečech, návrzích a interpelacích nápravy. Vidíme, že ani vláda ani strany většiny nechtějí tíseň zmírniti.

Tážeme se pana ministra:

Je ochoten podati senátu do 8 dnů přesnou zprávu o použití anglického úvěru?

V Praze, dne 23. května 1922.

Vor einigen Wochen hat das Parlament der Regierung die Aufnahme eines ausländischen Kredites bewilligt. Auf Grund dieses Gesetzes wurde der čechoslowakischen Republik ein Kredit von 10 Millionen Pfund Sterling gewährt. Das Gesetz enthält Vorschriften über die Verwendung dieses Kredites. Insbesonders war derselbe dazu bestimmt, Arbeit zu schaffen. Bis zum heutigen Tage ist nichts davon zu merken, dass der Kredit für diesen Zweck Verwendung gefunden hätte. Die Arbeitslosigkeit wächst von Tag zu Tag, die Not der arbeitenden Klassen wird grösser und grösser und es droht eine die Grundlagen der Wirtschaft erschütternde Krise. Dem allen sieht die Regierung ruhig zu und legt die Hände in den Schoss. Es heisst sogar, dass erhebliche Teile dieses Kredites jenen Unternehmungen ausbezahlt wurden, welche jetzt durch ihre unerhörten Forderungen die Arbeiter zur Einstellung der Arbeit gezwungen haben, Ununterbrochen haben wir als die Vertreter der deutschen Arbeiterschaft in zahlreichen Reden, Anträgen und Interpellationen Abhilfe verlangt. Wir sehen, dass weder die Regierung, noch die Mehrheitsparteien gewillt sind, die Notlage zu lindern.

Wir fragen der Herrn Minister: Ist derselbe bereit binnen 8 Tagen dem Senate einen genauen Bericht über die Verwendung des englischen Kredites zu erstatten?

Prag, am 23. Mai 1922.

Tisk 1355/3.

Jest známo že Liberecký okres od desítiletí jest odkázán na dovoz čerstvé zeleniny ze sousedního saského pohraničního města Žitavy, poněvadž produkce zeleniny v Libereckém okresu obnáší sotva zlomek čerstvé zeleniny pro jeho obyvatelstvo potřebné. Nynější obtíže při vývozu čerstvé zeleniny z Německa do Československa, a obzvláště také obtíže dovozu zeleniny do Československa jak známo, udělují se nyní dovozní povolení pro čerstvou zeleninu pouze pro množství 500 kg a pouze na jeden týden - přímo znemožňují zásobování Libereckého okresu čerstvou zeleninou, poněvadž odběr zeleniny z jiných okresů následkem značně vyšších dopravních výloh se jeví skoro nemožným.

Poněvadž obyvatelstvo Libereckého okresu největším dílem se skládá z průmyslových těžce pracujících dělníků a schudlého středního stavu, jeví se nutným jeho zásobování levnou čerstvou zeleninou z důvodů zdravotních a sociálních.

Tážeme se pana ministra obchodu, zda jest ochoten podniknouti něco, aby usnadněn byl dovoz čerstvé zeleniny ze sousedního Žitavského okresu, i tážeme se, jaké kroky zamýšlí zahájiti u německé vlády, aby také vývoz zeleniny z Německa byl usnadněn.

V Praze, dne 31. května 1922.

Es ist bekannt, dass der Reichenberger Bezirk seit Jahrzehnten auf die Einfuhr von Frischgemüse aus der benachbarten sächsischen Gartenstadt Zittau angewiesen ist, da die Gemüseprouktion des Reichenberger Bezirkes kaum einen Bruchteil des für seine Bevölkerung erforderlichen Frischgemüses beträgt. Durch die gegenwärtig bestehenden Schwierigkeiten bei der Ausfuhr des Frischgemüses aus Deutschland in die Čechoslowakei, und insbesondere auch durch die Schwierigkeiten der Einfuhr des Gemüses in die Čechoslowakei - derzeit werden, wie bekannt, Einfuhrbewilligungen für Frischgemüse nur für eine Menge von 500 kg und nur für eine Woche erteilt - ist die Versorgung des Reichenberger Bezirkes mit Frischgemüse nahezu unterbunden, zumal der Bezug des Gemüses aus anderen Gebieten infolge der bedeutendhöheren Frachtspesen fast unmöglich erscheint.

Da die Bevölkerung des Reichenberger Bezirkes sich zum grössten Teil aus industriellen Schwerarbeitern und einen verarmten Mittelstand zusammensetzt, erscheint die Versorgung derselben mit billigem Frischgemüse aus gesundheitlichen und sozialen Gründen geboten.

Wir richten an den Herrn Handelsminister die Frage, ob er gewillt ist, Schritte zur erleichterten Einfuhr von Frischgemüse, aus dem benachbarten Zittauer Bezirke zu tun und fragen an, welche Schritte er bei der deutschen Regierung einzuleiten gedenkt, um auch die Ansfuhr des Gemüses aus Deutschland zu erleichtern.

Prag, am 23. Mai 1922.