Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1368.

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky československé učinila ve 154. schůzi dne 24. června 1922 toto usnesení:

1. Smlouva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o urovnání tuzemského a cizozemského zdanění, zvláště o zamezení dvojího zdanění v oboru přímých daní, podepsaná ve Vídni dne18. února 1922 spolu se závěrečným protokolem se schvaluje.

2. Vládě se ukládá, aby smlouvu tuto spolu se závěrečným protokolem uveřejnila ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého.

3. Ministru zahraničních věcí a ministru financí se ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinil další opatření, kterých je potřebí k provedení této smlouvy.

Tomášek v. r.,

předseda.

Dr. Říha v. r.,

sněm. tajemník.

J. Marek v. r.,

zapisovatel.

Československá republika a Rakouská republika, přejíce si tuzemské a cizozemské zdanění v obou státech pro obor daní přímých urovnati, zvláště zameziti dvojí zdanění a zjednati základ pro vzájemnou právní a úřední pomoc ve věcech berních, uzavřely následující smlouvu.

Za tou příčinou byli jmenováni zmocněnci:

odborový přednosta v ministerstvu financí

Dr. Vladimír Valníček

a

ministerský rada v ministerstvu financí

odborový přednosta ve spolkovém ministerstvu

financí

Dr. Otto Gottlieb-Billroth

a ministerský rada ve spolkovém ministerstvu financí

Dr. Paul Grünwald.

Zmocněnci, vyměnivše si plné moci a shledavše je správnými, dohodli se takto:

(1) Českoslovenští nebo rakouští státní příslušníci budou podrobeni, pokud v dalších článcích není smluveno něco jiného, přímým daním jen v tom státě, v němž mají bydliště, nebo, nemají-li tu bydliště, v tom státě, v němž se zdržují.

(2) Mají-li bydliště v obou státech, rozhoduje bydliště ve státě, jehož příslušníkem poplatník jest, leč by pobyt v druhém státě v době pro zjištění zdaňovací základny směrodatné byl převážně delší, v tomto případě rozhoduje bydliště ve státě posledním. Pro osoby, které by příslušely do obou států aneb nepříslušely do žádného ze zúčastněných států, vyhrazují se zvláštní dohody od případu k případu.

(3) Bydliště ve smyslu této smlouvy má někdo tam, kde má byt za okolností, z nichž lze souditi na úmysl jej podržeti.

Nemovitosti, hypoteční pohledávky jakož i příjem nich podrobeny budou přímým daním jen v tom státě, ve kterém nemovitost leží.

(1) Podniky výdělkové (zaměstnání výdělečná) jakož i příjem z nich podrobeny budou přímým daním jen v tom státě, v němž jest udržována provozovna ku provozování podniku (zaměstnání).

(2) Za provozovny se pokládají:

Vedení podniku, pobočné závody, výrobny, nákupny a prodejny, sklady, pisárny a jinaká zařízení obchodní udržovaná ku provozování živnosti podnikatelem samotným, jeho obchodním společníkem, prokuristou nebo jiným stálým zástupcem.

(3) Jsou-li provozovny téhož živnostenského podniku v obou územích, budou podrobeny přímým daním v každém území jen podle míry provozování z tuzemských provozoven. Finanční ministři obou států dohodnou se o přiměřeném rozdělení příjmů, pokud se týče výnosů takových podniků.

(4) Jako s výdělkovými podniky budiž též nakládáno s účastenstvím na společenských podnicích, vyjímajíc kuksy, akcie, podílní listy a jiné cenné papíry.

(5) Předchozí ustanovení netýkají se zdanění živnosti podomní a kočovní.

Ustanovení článku 3. vztahují se na výdělky z činnosti vědecké, umělecké, spisovatelské, učitelské nebo vychovatelské, z povolání lékařů, právních zástupců, architektů, inženýrů a z vykonávání jiných svobodných povolání jen potud, pokud se povolání vykonává v druhém státě z pevného střediska (provozovny).

Daňově právní ustanovení obchodní úmluvy mezi oběma státy nejsou touto smlouvou dotčena.

Pravidelně se opětující příjmy nebo podpory, splatné z veřejných pokladen (státních, zemských, okresních, obecních atd.), jež se poskytují vzhledem na nynější nebo dřívější služební činnost nebo činnost v povolání (platy služební, odpočinkové, čekatelské, zaopatřovací a pod.), podrobeny budou přímým daním jen v tom státě, z něhož se děje výplata.

(1) Ustanovení článků 2. a 3., odstavce 1. až 4., platí také pro osoby nefysické. Tím však není dotčeno pojetí výnosu realit a hypotečních úroků do zvláštní daně výdělkové osob nefysických.

(1) Pokud se podle zákonů Československé republiky a Rakouské republiky o dani rentové, pokud se týče o dani z kapitálových úroků a rent, zdaňují úroky, podíly na zisku a jiné výtěžky z kapitálu srážkou, náleží daň rentová, pokud se týče daň z kapitálových úroků a rent jen tomu státu, v jehož území se koná srážka dle uvedených zákonů. Leží-li v jednom státě hlavní závod a v druhém státě závod pobočný, sráží se.daň z úroků, které vznikly v obchodním provozování pobočného závodu, jen ve prospěch toho státu, v němž pobočný závod leží.

(2) Zvláštní dávka z tantiém, které pobírají členové vedoucích zastupitelských orgánů akciových společností a komanditních společností na akcie, vybírá se v tom státě, v němž podnik tantiémy poskytující má sídlo.

(1) Ustanovení článku 1. až 4., 6. a 7. této smlouvy použije se obdobně pro ukládání daně válečné (z válečných zisků).

(2) Při vypočítávání zdanitelného vyššího zisku (vyššího výtěžku) tuzemských společností podle zákonů o dani válečné (z válečných zisků) vypočte se za příčinou zjištění mírového zisku podle § 2, odstavec 2., a § 5 císařského nařízení ze dne 16. dubna 1916, čís. 103 ř. z., a podle týchž paragrafů zákona ze dne 16. února 1918, čís. 66 ř. z., jakož i podle příslušných ustanovení uherských zákonných článku XXIX:1916 a IX: 1918 procentová sazba z té části zakládacího kapitálu, která odpovídá poměru celkového zakládacího kapitálu společnosti k části tohoto zakládacího kapitálu, připadající na druhý stát.

(3) Odpočtení vyšších příjmů z akcií nebo podílů podle § 8 císařského nařízení ze dne 16. dubna 1916 a § 7 zákona ze dne 16. února 1918, jakož i podle příslušných ustanovení uherských zákonných článků XXIX: 1916 a IX: 1918 je přípustno také stran těch filiálních společností, které mají své sídlo v území druhého státu.

(1) Ustanovení článku 1. až 4, a 7., odstavec 1., platí také pro ukládání jednorázových dávek z majetku obou států.

(2) Dávky v obou státech vybírané považují se za stejnorodé, avšak s tou výhradou, že jmění kapitálové může býti podrobeno dávce jen v tom státě, jemuž přísluší dle článku 1. neobmezené právo daňové.

(3) Ke jmění kapitálovému ve smyslu odstavce 2. nenáleží: hypoteční pohledávky a účastenství na společnostech s výjimkou kuksů, akcií, podílních listů a jiných cenných papírů.

(1) Ke změnám v osobních poměrech osob povinných k dávce, jež se dotýkají povinnosti k dávce a nastaly v době mezi 1. březnem 1919 a 30. červnem 1920 a přivodí dvojí zdanění, dlužno máti zření tím způsobem, že rakouská dávka z majetku započte se do československé dávky z majetku až do výše polovice této dávky.

(2) Ke změnám v uložení jmění poplatníkova (článek 2. a 3.), týkajícím se povinnosti k dávce, jež nastaly v době mezi 1. březnem rakouské dávky z majetku až do výše polovice této dávky.

(3) Nastal-li převod majetku za příčinou smrti anebo bezúplatný převod mezi živými, který by přivodil dvojí zdanění, budou majetkové hodnoty dvakráte zdaněné v každém z obou států vzaty ku zdanění polovicí.

Ustanovení této smlouvy nelze užíti, kdyby ustanovení článku 10. a 11. vedla k osvobození od rakouské dávky z majetku nebo ke zmenšení této dávky a kdyby zároveň. nebylo možné zdanění československou dávkou z majetku.

Ustanovení článků 1. až 4., 6. a 7. platí obdobně také pro československou dávku z přírůstku na majetku, dále pro opětující se daně z majetku, z většího výnosu a z většího příjmu a jinaké přímé daně, které snad budou zavedeny.

(1) Pokud v některém z obou státu trvají majetkové uzávěry vůči osobám, které dle ustanovení této smlouvy nepodléhají dávce z majetku, buďtež na návrh zrušeny.

(2) Vkladní listy, které byly vydány československou republikou při.okolkování bankovek za příčinou provedení dávky z majetku osobám uvedeným v odstavci 1. za zadržené bankovky, budou vyměňovány v té míře, jak se bude scházeti dávka z majetku a z přírůstku na majetku.

(1) Obyvatelé území, podle státní smlouvy St. Germainské Československé republice odstoupených, nebudou podle článku 1. podrobeni rakouské dávce z majetku, měli-li svoje bydliště nebo trvalý pobyt 30. června 1920 v tomto území a pozbyli-li smlouvou mírovou rakouského státního příslušenství.

(2) Předchozí ustanovení nevztahuje se na osoby v 1. odstavci zmíněné, které podle uvedené smlouvy optují pro rakouskou státní příslušnost; s takovými osobami budiž nakládáno dle všeobecných ustanovení této smlouvy.

Diplomatičtí, konsulátní a jiní zástupci obou států, pokud jsou úředníky z povolání a vedle svého úřadu nezabývají se ve státě, jenž je přijímá, výdělečnou činností, jakož i úředníci jim přidělení a osoby jsoucí ve službách jejich a jejich úředníků, jsou osvobozeni od přímých daní ve státě, jenž je přijímá.

Osvobození nastává jen tehdy, jsou-li uvedené osoby příslušníky státu, který je vysílá. Osvobození nevztahuje se na majetky a příjmy v článku 2., 3. a 6. jmenované ani na daně a dávky v článku 8. vyznačené a u pramene vybírané.

Ustanovení článku 16. platí obdobně pro osoby, které jsou ve službách celních a železničních správ jednoho z obou států nebo jejich zemí a které jsou zaměstnány v úředním místě této správy, ležícím v obvodu druhého státu a jenom z toho důvodu tam bydlí, rovněž i pro příslušníky a služebnictvo s nimi žijící ve společné domácnosti, jsou-li naznačené osoby příslušníky státu, který je vysílá.

(1) K zamezení dvojího zdanění v případech, i když tyto výslovného řešení touto smlouvou nedoznaly, budiž na bezprostřední popud finančního úřadu jednoho státu hledáno dorozumění u finančního úřadu státu druhého. Oba finanční ministři dohodnou se výměnou not o způsobu řešení.

(2) K zamezení tvrdostí, které by používáním této smlouvy mohly nastati anebo které touto smlouvou nebudou odstraněny, mohou oba finanční ministři uzavříti úmluvy, které mění nebo doplňují ustanovení této smlouvy, zvláště také pokud se týče článku 11.

(1) Obě smluvní strany budou si při zjišťování vyměřovací základny pro dávky, jichž se tato smlouva týká, jakož i v doručování poskytovati vzájemnou pomoc. Dohodnutí o podrobnějším způsobu provádění se vyhrazuje výměně not obou vlád.

(2) K zajištění práv pro poplatníky z této smlouvy vyplývajících, mohou býti dohodou vlád utvořena zvláštní organisační zařízení.

Této smlouvy budiž použito na přímé daně, které se týkají doby od 1. ledna 1919 počínajíc.

(1) Tato smlouva, která byla podepsána v československém a německém prvopise, budiž ratifikována a ratifikační listiny buďtež pokud možno nejdříve v Praze vyměněny. Tato smlouva nabývá účinnosti dnem ratifikace a potrvá v platnosti, pokud nebude vypovězena. Byla-li výpověď smlouvy, ku které každý z obou států jest oprávněn, dána před 1. červencem některého roku, pozbývá tato smlouva závazné moci již pro nejblíže příští kalendářní rok, jinak teprve pro druhý kalendářní rok.

(2) Oba texty smlouvy jsou autentické. Ratifikovaná smlouva bude uveřejněna v každém z obou států v úřední sbírce v obou autentických textech.

Na důkaz toho zmocněnci obou států tuto smlouvu podepsali a pečetěmi opatřili.

Ve Vídni dne 18. února 1922.

Dr. VLADIMÍR VALNÍČEK, v. r.

FRANTIŠEK JAROŠ, v. r.

L. S.