Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1374.

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila ve 155. schůzi dne 26. června 1922 tuto osnovu zákona:

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Předmětem pojištění podle tohoto zákona je poskytování:

1. pojistných dávek pro případ nemoci (§ 4-10)

2. důchodu invalidního a starobního (§ 11 až 13),

3. důchodu vdovského a sirotčího (§ 14),

4. po případě důchodu vychovávacího (§ 16) a

5. po případě drahotních přídavků k důchodům v č. 2-4 uvedeným (§ 17).

(1) Na všechny dávky v § 1 uvedené pojištěním povinen a podle tohoto zákona pojištěn jest, kdo je zaměstnán v hornictví (§ 131 0. h. z.) v Československé republice, není-li podroben jinému povinnému pojištění pensijnímu, aneb nepožívá-li důchodu invalidního nebo starobního podle tohoto zákona.

(2) V hornictví zaměstnané osoby podrobené jinému pojištění pensijnímu jsou, pokud pro ně nejsou ustanoveny výjimky zákony o nemocenském pojištění dělníků, pojištěny pouze pro případ nemoci. Báňské hejtmanství je oprávněno osoby tyto po jejich souhlasu zprostiti pojistné povinnosti, mají-li vůči zaměstnavateli nárok na plné služební požitky aspoň po dobu, po kterou se poskytuje nemocenské podle zákonů o pojištění dělníků pro případ nemoci, aneb dostává-li se jim aspoň výhod tímto zákonem zaručených.

(3) V hornictví zaměstnané osoby, které požívají důchodu invalidního nebo starobního podle tohoto zákona, jsou pojištěny pouze pro případ nemoci.

(1) Vedle osob zaměstnaných v hornictví (§ 131 0. h. z. ) mohou býti podle tohoto zákona pojištěny pouze osoby zaměstnané v oněch podnicích, jejichž dělníci byli do dne účinnosti tohoto zákona pojištěni u bratrské pokladny podřízené dozoru báňských úřadů.

(1) Pokud tento zákon neustanovuje jiného o právech a povinnostech pojištěnců a zaměstnavatelů, platí o pojištění pro případ nemoci u nemocenského oddělení revírní bratrské pokladny zákony o nemocenském pojištění dělníků.

(1) Poživatelům invalidního nebo starobního důchodu podle tohoto zákona aneb podle zákonů o pensijním pojištění a příslušníkům jejich rodin zachovává se, pokud nejsou zaměstnáni v podniku povinném pojištěním podle tohoto zákona nebo podle zákonů o nemocenském pojištění dělníků a pokud bydlí v obvodu revírní bratrské pokladny, ke které náleželi v den přiznání zaopatřovacího platu (pense), pojištění pro případ nemoci, platí-li příspěvky ve stanovách zvlášť určené. Pojištění těchto osob zaniká písemně potvrzeným oznámením, že se zříkají dalšího pojištění, jakož i neplacením příspěvků za dva po sobě jdoucí měsíce.

(2) Pojištění těchto osob vztahuje se na bezplatnou lékařskou pomoc, čítajíc v to pomoc při porodu, přispění báby, jakož i potřebná léčiva a jinaké therapeutické pomůcky a na pohřebné.

Pojištění příslušníků rodiny lze ve stanovách omeziti na manželku, po případě družku a na manželské, nemanželské a nevlastní děti, bydlící ve společné domácnosti s poživatelem důchodu invalidního po případě starobního.

(1) Nabyl-li poživatel důchodu invalidního nebo starobního, jemuž a jehož rodinným příslušníkům se zachovává pojištění po smyslu § 5, nároku na zaopatřovací plat po 31. prosinci 1920, činí pohřebné pro případ úmrtí takového poživatele anebo člena jeho rodiny polovici pohřebného, které by náleželo podle stanov, kdyby úmrtí bylo nastalo v posledním mzdovém období, než dotyčnému poživateli byl přiznán zaopatřovací plat.

(2) Pohřebné nesmí však převyšovati 150 Kč, zemřel-li poživatel důchodu invalidního nebo starobního, nabyvší před 1. lednem 1921 nároku na zaopatřovací plat, dále 50 Kč, zemřel-li příslušník jeho rodiny nejvýš 14 letý, a 100 Kč pro případ úmrtí příslušníka jeho rodiny staršího.

(1) Pro výpočet pohřebného podle § 6 jest rozhodným den úmrtí, zemřel-li člen ve službě činné, a den nápadu důchodu invalidního (starobního, jde-li o vdovu aneb sirotky po poživateli důchodu.

(1) Vdovám a sirotkům požívajícím zaopatřovací plat podle tohoto zákona aneb podle zákonů o pensijním pojištění zachovává se, nejsou-li jinak podrobeni pojištění pro případ nemoci, taktéž pojištěni ve smyslu § 5, a to jednostranným sirotkům i tehdy, když ovdovělá jejich matka opětným sňatkem pozbyla nároku na důchod vdovský a tím i na pojištění podle § 5.

(2) K pojištění podle § 5 jsou oprávněni i pozůstalí po pojištěncích usmrcených podnikovým úrazem; byť nepožívali zaopatřovacího platu (pense), nýbrž pouze důchodu úrazového.

(1) Příspěvky v § 5 uvedené lze srážeti ze zaopatřovacího platu (provise).

(1) Pokud dle zákonů o nemocenském pojištění dělníků přísluší rozhodovati a nařizovati úřadům politickým (administrativním vrchnostem) a ministerstvu sociální péče, rozhodují a nařizují v obdobných záležitostech bratrských pokladen báňské úřady. a ministerstvo veřejných prací.

(1) Nárok na invalidní důchod má člen bez ohledu na věk, je-li neschopen svého dosavadního povolání.

(1) Důchod invalidní přísluší bez průkazu neschopnosti k povolání jako důchod starobní:

1. členu, který byl 30 let zaměstnán v podniku povinném pojištěním u bratrské pokladny a dokonal 55. rok věku,

2. členu, jenž dokonal 60. rok svého věku a ztrávil 15 let členských.

(1) Důchod invalidní (starobní) se skládá z částky základní a z částek zvyšovacích.

(2) Základní částka jest 900 Kč. Zvyšování důchodu invalidního počíná po uplynutí doby čekací (§ 18) a činí nejméně 8 Kč za každý příspěvkový měsíc dokonaný po době čekací.

(3) Stanovami může býti důchod základní i zvyšovací stanoven nad výši zvedenou v předchozím odstavci bud' podle mzdových tříd aneb podle kategorií zaměstnání členů.

(4) Důchod invalidní (starobní) s případným drahotním přídavkem zvyšuje se až o 50% svého obnosu, pokud provisionista je tak bezmocný, že potřebuje cizí péče a ošetřování.

(1) Zemřel-li člen Ústřední bratrské pokladny nebo poživatel důchodu invalidního nebo starobního (provisionista), poskytují se pozůstalým tyto dávky:

1. Vdově doživotně anebo až do opětného provdání důchod (vdovský), který se rovná aspoň polovici důchodu (provise) příslušejícího zemřelému manželi dle §§ 11-13.

2. Sirotku až do dokonaného 16. roku aspoň jedna čtvrtina, a ztratil-li i druhého rodiče, polovice důchodu, náležejícího zemřelému pojištěnému rodiči podle §§ 11-13. Je-li sirotek stižen tělesným aneb duševním neduhem, jenž ho činí docela neschopným k výdělku, náleží mu sirotčí důchod i přes dokonaný 16. rok věku.

(2) Oboustranně osiřelému dítěti, jehož oba rodiče byli pojištěni, vyměří se důchod dle nároků (čekatelství) vyšších.

(3) Sirotčí důchod náleží jak manželským a legitimovaným dětem, tak i dětem nemanželským po ženském členu jinak nezaopatřeným aneb po mužském členu, jehož otcovství bylo již za živa aneb třeba po jeho úmrtí soudně dokázáno nebo jenž se k němu mimo soud sám znal.

(4) Důchody vdovy a dětí dohromady nesmějí převyšovati tři čtvrtiny dávky náležející zemřelému členu. Objeví-li se úhrn větší, sníží se poměrně jednotlivé důchody.

(5) Byl-li sňatek uzavřen teprve po dnu vzniku nároku na provisi, nemají ani děti, pocházející z tohoto manželství, pokud nebyly zplozeny před uvedeným dnem (§ 22 obč. zák.), ani vdova nároku na provisi.

Nároku na vdovskou rentu však není také v tom případě, byla-li vdova v čase úmrtí manželova od něho svojí vinou soudně rozvedena nebo soudně rozloučena anebo byla-li rozsudkem trestního soudu usvědčena, že úmyslným jednáním zavinila nebo spoluzavinila smrt manželovu.

(7) Provdá-li se vdova opět, obdrží trojnásobnou částku svého ročního důchodu bez případného drahotního přídavku jako odbytné jednou pro vždy.

(8) Stanovami může býti určeno:

1. že vdovám provdavším se za provisionistu bratrské pokladny, ponechává se nárok na vdovskou provisi;

2. že rodiče, jakož i děd a bába pojištěnce mají stejný nárok jako děti, přispíval-li pojištěnec- podstatně k jejich výživě. Nároky předků trvají až do jejich úmrtí, nebo až do případného jiného zaopatření. Předkové mají však nárok na zaopatřovací plat jen nevyčerpali-li manželky a děti přípustné výše důchodu pozůstalých.

(1) Vznikla-li výdělečná nezpůsobilost z úrazu podnikového, přerušuje se výplata důchodu invalidního potud, pokud součet důchodu úrazového a invalidního převyšuje dvě třetiny pracovního výdělku, který byl vzat za podklad při vyměřování důchodu úrazového, aneb, je-li výpočet takový pro důchodce příznivější, rok od roku 75% průměrného výdělku dosaženého v roce minulém onou kategorii dělníků zaměstnaných v hornictví (§ 131 o. h. z.) po případě v podniku dle § 3 tohoto zákona v obvodě dotyčné bratrské pokladny, ku kteréžto kategorii náležel provisionista před dosažením zaopatřovacího platu.

(2) Za týchže podmínek přerušuje se výplata důchodu invalidního tehdy, když osoba požívající úrazového důchodu z úrazu dříve utrpěného nabude později nároku na invalidní důchod.

(3) Ustanovení o přerušení výplaty invalidního důchodu neplatí při úplné bezmocnosti důchodcově a pro dobrovolné přídavkové pojištění.

(4) Zaopatřovací plat pozůstalých usmrceného, kterým příslušní nárok na odškodnění podle zákonů o úrazovém pojištění dělníků, staví se do výše úrazového důchodu.

(5) Poskytuje-li bratrská pokladna zaopatřovací platy, které se podle ustanovení tohoto zákona přerušují, přechází nárok na úrazový důchod až do výše, do které se výplata zaopatřovacího platu staví, na Ústřední bratrskou pokladnu, nevyplatila-li ovšem ještě úrazová pojišťovna pojištěnému odškodného.

(1) Stanovami může se osobě, která má dítě nebo děti, jež by pro případ smrti měly nárok podle bodu druhého § 14, zvýšiti důchod invalidní nebo starobní o příplatek vychovávací, pokud důchodce o dítě pečuje.

(2) Úhrn všech těchto příplatků nesmí však činiti více než 50% základní částky důchodové.

(1) Na dobu všeobecné neobyčejné drahoty poskytuje bratrská pokladna zvláštní drahotní přídavky k zaopatřovacím platům.

(2) Povolením drahotních přídavků nesmí býti rušen poměr mezi výší invalidních (starobních), vdovských a sirotčích důchodů. (§ 14. )

(3) K návrhu jedné aneb více revírních rad, zřízených podle zákona ze dne 25. února 1920, č.144 Sb. z. a n., do jejichž obvodu náleží aspoň 25% všech členů Ústřední bratrské pokladny, musí Ústřední bratrská pokladna do 2 měsíců ode dne doručení návrhu se usnésti o poskytování drahotních přídavků. Návrh revírní rady a usnesení Ústřední bratrské pokladny musí obsahovati přesné určení kalendářové doby, na kterou se drahotní přídavky povolují, výši drahotních přídavků a způsob jejich úhrady. Jinak platí, pro taková usnesení obdobně předpisy o změně stanov.

(4) Zamítne-li Ústřední bratrská pokladna návrh aneb neučiní-li vůbec usnesení včas, mohou navrhovavší revírní rady do 30 dnů po doručení usnesení, po případě po vypršení dvouměsíční lhůty, podati stížnost k ministerstvu veřejných prací.

(1) Nároku na dávky zaopatřovací se dosáhne po pětiletém členství (§ 1, bod 2-5) u Ústřední bratrské pokladny (karenční lhůta). Nastal-li pojistný případ před uplynutím pětileté čekací doby, ale po uplynutí 3 let členských, příslušejí zaopatřovací platy ve snížené výměře dvou třetin základní částky.

(2) Nastane-li nezpůsobilost k povolání aneb smrt členova před uplynutím doby čekací úrazem podnikovým, považuje se čekací doba za dokonanou. Nastane-li tento případ před uplynutím tří let členských jiným způsobem, vyplatí se osobám jinak k požitku důchodů oprávněným část zaplacených příspěvků na člena připadající bez úroků, a to je-li více oprávněných stejným dílem.

(1) Invalidní důchod náleží zpravidla členu, stane-li se k svému povolání nezpůsobilým. Koná-li provisionista přes to práci výdělečnou, přerušuje se důchod invalidní potud, pokud úhrn výdělku a invalidního důchodu a případného důchodu úrazového převyšuje rok od roku 75% průměrného výdělku dosaženého v roce minulém onou kategorií dělníků, zaměstnaných v hornictví (§ 131. o. h. z.), po případě v podniku dle § 3 tohoto zákona v obvodě dotyčné bratrské pokladny, ke kteréžto kategorii náležel provisionista před dosažením zaopatřovacího platu. Výdělkem rozumí se všecky příjmy a požitky naturální. Toto ustanovení o přerušení zaopatřovacího platu se nevztahuje na důchod starobní.

(1) Požitek invalidního důchodu zaniká opětným nabytím způsobilosti k povolání. Po zastavení důchodu může si takový provisionista zachovati podle §u 23 čekatelství získaná do dne přiznání zaopatřovacího platu. Stane-li se taková osoba do 6 měsíců po zastavení zaopatřovacího platu, aneb pokud si zachovala čekatelství, opětně členem ústřední bratrské pokladny, vypočítá se jí do doby členské doba členství strávená do dne, kdy jí svého času byl přiznán zaopatřovací plat.

(1) Na důchod invalidní nemá nároku, kdo si přivodil nezpůsobilost k práci zúmyslně, nad míru hrubým proviněním, aneb při jednání, pro které byl soudním rozsudkem pravoplatně uznán vinným zločinu aneb přečinu. Porušení hornopolicejních předpisů není přečinem po smyslu tohoto ustanovení.

(2) Bratrská pokladna může za zvláštních ohledu hodných okolností vdovský, po případě sirotčí důchod zcela nebo z části poukázati nevinným příslušníkům rodiny, kteří mají proti takovému pojištěnci zákonný nárok na výživu.

(3) Pozůstalí mají nárok na zaopatřovací plat, i když zemřelý si přivodil smrt zúmyslně.

(1) Právo na zaopatřovací plat přerušuje se, pokud osoba oprávněná k požitku odpykává si trest na svobodě delší jednoho měsíce. Důchod se však poukáže příslušníkům rodiny odsouzence, kteří mají proti němu zákonné nároky na výživu, ve výši vdovského a sirotčího důchodu.

(1) Člen, který po vypršení doby čekací (§ 18) vystoupil ze zaměstnání povinného pojištěním u bratrské pokladny, nebo byl propuštěn, ač nebyl neschopen k povolání, může si zachovati čekatelství na zaopatřovací platy placením nepatrného uznávacího poplatku měsíčního.

(2) Takový člen, nedosáhl-li plné doby čekací až do vystoupení aneb propuštění ze zaměstnání povinného pojištěním, může pokračovati v pojištění placením plných příspěvků, připadajících na pojištěnce a na zaměstnavatele ze svého až do vypršení doby čekací; po té může si zachovati čekatelství podle odstavce předchozího.

(3) Čekatelství (pojištění) zaniká, nebyl-li uznávací poplatek (plný příspěvek) zaplacen za 6 měsíců po sobě jdoucích. Stane-li se však takový pojištěnec, jehož čekatelství takto zaniklo, do 3 let od tohoto zániku opětně členem ústřední bratrské pokladny, nabude po jednoročním členství opětně svých dřívějších čekatelství.

(4) Nařízením bude určeno, za jakých podmínek náleží důchod invalidní nebo starobní pojištěncům, kteří dle předchozích předpisů si zachovali čekatelství aneb pokračovali v pojištění.

(5) Vrátil-li se pojištěnec, zachovavší sobě čekatelství, do zaměstnání povinného pojištěním podle tohoto zákona, pokračuje v pojištění bez zvýšení příspěvků vzhledem k době, po kterou nebyl v zaměstnání podrobeném pojištění na provisi podle tohoto zákona.

(6) Ustanovení tohoto paragrafu platí i pro pojištěnce, vstoupivší do zaměstnání povinného jiným zaopatřovacím pojištěním, aneb do státní služby pragmatikální.

(1) Za dobu příspěvkovou považuje se i bez zaplacení příspěvků doba povinné služby vojenské jak v míru, tak za války a doba nemocenské podpory podle ustanovení o povinném pojištění dělníků pro případ nemoci, pokud trvá nemoc spojená s neschopností výdělečnou déle jednoho měsíce.

(2) Pojištění se neruší půlletní dovolenou řádně ohlášenou bratrské pokladně.

(3) S pokladnou předem dlužno ujednati, a to nejdéle do půl roku od nastoupení dovolené, po případě před prodloužením dovolené, nemá-li býti pojištění, po případě doba členská přerušená dovolenou delší půl roku. Dobu dovolené jest však považovati za dobu příspěvkovou (započitatelnou dobu členskou) jen tehdy, byly-li skutečně zaplaceny příspěvky na ni připadající. Člen, pro kterého nebyly placeny za dovolené příspěvky, může si dodatečně zakoupiti po návratu do svého zaměstnání zaplacením úhrnného příspěvku s úroky připadajícího na člena a na zaměstnavatele dobu, za kterou nebyly placeny příspěvky. Tento úhrnný příspěvek jest zapraviti ve stejných měsíčních splátkách nejpozději do jednoho roku po opětném nastoupení práce, nepovoluje-li bratrská pokladna v jednotlivých případech výjimečně zvláštní lhůty delší. Nastane-li případ pojistný před úplným zapravením příspěvků, je odečísti nedoplatek od zaopatřovacího platu ve splátkách, které však nesmějí převyšovati 1/4 zaopatřovacího platu. Vystoupí-li ze zaměstnání člen, jenž nedodržel splátky, jest započísti do doby členské pouze onu část doby dovolené, za kterou příspěvky byly zaplaceny. Taková osoba je však oprávněna, buď zaplatiti najednou při vystoupení ze zaměstnání celý nedoplatek, nebo spláceti dále i po vystoupení ze zaměstnání splátky, určené po ukončení dovolené; právo posléze uvedené zaniká, nebyla-li jedna splátka zapravena nejpozději do jednoho měsíce po splatnosti.

(4) Po dobu dovolené, za níž členu náleží odměna v penězích podle zákona aneb smlouvy, zaměstnavatel a člen platí pravidelné příspěvky.

(5) Dobu, po kterou zaměstnání bylo přerušeno pro konání veřejné funkce, dlužno považovati za dovolenou s bratrskou pokladnou ujednanou, byť by zaměstnavatel dovolené neudělil.

(1) Příslušníkům cizího státu, kteří mají trvalé bydliště v cizině, náleží důchod podle tohoto zákona jen tehdy, zachová-li jejich stát vzájemnost vůči příslušníkům československým.

Ostatně se určí stanovami způsob vyplácení důchodu, zdržuje-li se provisionista trvale v. cizině bez svolení revírní bratrské pokladny.

(1) Nároky na zaopatřovací platy zanikají promlčením. Promlčecí lhůta činí pro uplatnění práva na požitek důchodu 5 let od vzejití tohoto nároku, pro nárok na jednotlivou splátku důchodovou pak, tři roky od doby její dospělosti. Promlčení přerušuje se oznámením nároku u bratrské pokladny.

(1 ) Pro celý obvod Československé republiky zřizuje se Ústřední bratrská pokladna se sídlem v Praze.

(2) Pro obvod revírního báňského úřadu aneb pro souvislé obvody více revírních báňských úřadů jest zpravidla zříditi jednu revírní bratrskou pokladnu. Počet, obvody a sídla revírních bratrských pokladen určí nařízení.. Ministerstvo veřejných prací může obvody revírních bratrských pokladen po jejich slyšení změniti, rozděliti aneb sloučiti a jejich sídlo přeložiti, přihlížejíc ke zvláštním poměrům jednotlivých revírů.

(1) Ústřední bratrská pokladna je nositelem pojištění na provisi (§ 1, bod 1. až 5., a §§ 11 až 26) pro celé území republiky Československé.

(2) Ústřední bratrská pokladna plní zároveň pro nemocenská oddělení revírních bratrských pokladen úkoly přikázané Svazům nemocenských pokladen čl. IV. zákona ze dne 20. listopadu 1917, č. 457 ř. z. Tímto ustanovením není vyloučeno, aby jednotlivé revírní bratrské pokladny přistoupily i ke stávajícím svazům nemocenských pokladen, zřízeným podle zákonů o nemocenském pojištění dělníků.

3) Do rozhodnutí představenstva revírních bratrských pokladen o přijímání a propouštění vedoucích a definitivních úředníků, lékařů a zřízenců může menšina představenstva revírní bratrské pokladny do 14 dnů ode dne rozhodnutí podati stížnost k představenstvu ústřední bratrské pokladny, které do 30 dnů po doručení stížnosti rozhodne. Do rozhodnutí ústřední bratrské pokladny mohou do 30 dnů po jeho doručení, jak stěžovatelé, tak revírní bratrská pokladna, podati stížnost k dozorčímu úřadu Ústřední bratrské pokladny.