Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1417.

I.

Účelem předložené osnovy zákona jest, jak uvádí též zpráva kulturního výboru poslanecké sněmovny, odstraniti křivdu způsobenou učitelstvu zákonem ze dne 21, prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n. a odstraniti pří tom zdánlivou nadparitu učitelstva proti státním zaměstnancům. Ač zákonem rovnostním postaveno jest učitelstvo na roveň se státními zaměstnanci v rovnocenném, předběžném vzdělání, přece § 2 zákona ze dne 21. prosince bylo citelně zkráceno na svých platech. Tím byla provedena nesrovnalost: při zákonem uznané rovnocennosti se státními zaměstnanci bylo učitelstvo a jen ono ve stejných stupnicích s ním znehodnoceno. Bylo po vydání zákona nahoře citovaného zřejmo zákonodárcům, že stav tento se neudrží. Učitelstvo ztrácelo přes čtvrtinu svých dosavadních platů, aniž ceny veškerých životních potřeb klesaly, nač bylo při schvalování zákona poukazováno, a při tom ztrácelo o 20 až 30% na přídavcích víc než souřadné státní úřednictvo. Tím způsoben v učitelstvu živelní odpor proti vydanému zákonu a úsilná snaha po jeho opravě. Vláda i sbory zákonodárné uznaly neudržitelnost poměrů vyvstalých ze zákona prosincového a důsledek toho je předložená osnova. Návrh, schválený poslaneckou sněmovnou, jeví snahu zlepšiti příjmy učitelstva. Poněvadž se to však děje zase způsobem ukvapeným, má návrh tolik vad a bolavých ustanovení, že v dohledné době se musí, bude-li přijat, novelisovati.

Již princip sám: měniti zákon rovnostní ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n., aby odčiněna byla křivda prosincová, je nesprávný, neboť důvodová zpráva vládního návrhu nikterak nepodává přesvědčivých důkazů, že by rovnostní zákon byl v rozporu s uvedenou zásadou o rovnocennosti předběžného vzdělání nebo o její potřebě, nýbrž odvolává se na prvém místě na řevnivé hlasy státního úřednictva nesprávně informovaného. Co uvádí důvodová zpráva vládní positivního proti rovnostnímu zákonu, jest tak bezvýznamné, že jest daleko vyváženo na př. jenom tím, oč jsou některé výkony učitelstva nedostatečně honorovány nebo oč jsou učitelky ženských, ručních prací na školách obecných podle nynějších předpisů vzdělávacích pod paritou se státním úřednictvem.

Mělo-li učitelstvo škol obecných a občanských některé výhody oproti státnímu úřednictvu po krátkou dobu od vydání rovnostního zákona, záležely v tom, že revoluční Národní shromáždění šetřilo v zákoně zásadu po dobu ústavnosti rakouské za nedotknutelnou pokládanou: že nabytá práva nemají býti nikomu odnímána. Tím ponechány byly učitelstvu některé výhody, kterých nabylo dávno před válkou ze zákonů zemských. Oproti tomu nebyly však do rovnostního zákona pojaty některé a to mnohem značnější výhody státního úřednictva (jako na př. povyšování do vyšších tříd a stupňů platových jmenovacím postupem nebo při dosažení vyšší hodnosti v úřadě). Některým kategoriím odměřil rovnostní zákon ve své snaze po spravedlivém odměňování zásluhy odměnu podle skutečného počtu hodin vyučovacích percentuálně, čehož ve státní službě vůbec není (zde jest placen ten, kdo v úřadě za časté jen jako statista lelkuje, nebo ten, jenž může v určitých intervalech pořizovati své soukromé záležitosti, zrovna tak jako jiný, jenž pracuje do úmoru. Příklady bylo by lze uvésti z resortů všech ministerstev). Však i ty nepatrné výhody, kterých učitelstvo z počátku z rovnostního zákona po dlouhých strádáních dřívějších nabylo, staly se zákonem ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. a dalšími zákony bezpředmětny anebo tak bezvýznamny, že se o ně nikterak nebere, a jest jen věcí normálně fungujícího zákonodárného sboru, že porušuje zásadu, které se ani revoluční sbor náš nedovolil dotknouti.

I námitky proti požitkům učitelů škol občanských a učitelek ženských ručních prací na školách občanských uváděné jsou, hledíme-li k duchu a podstatě zákona, jímž učitelstvo byla se státním úřednictvem zrovnoprávněno, jen rázu formálního, neliberálního a nedemokratického. Literní učitelé škol občanských v zemích českých měli již před válkou a před vydáním pragmatický úřednické z r. 1914 požitky rovnající se platům úředníků skupiny B (ano v některých služebních rocích dokonce platy vyšší, takže se cítilo zákonem rovnostním býti zkráceno). Národní shromáždění revoluční, upravujíc požitky učitelstva v jakékoliv formě nebylo by tudíž mohlo učitelstvu této kategorie vyměřiti platů nižších nežli má skupina B státních úředníků. Poněvadž však podmínka pro vřadění učitelů škol občanských do skupiny B nebyla splněna podle litery úřednické pragmatiky, nebylo učitelstvo škol těch ani zákonem rovnostním do skupiny B zařaděno, nýbrž jen do skupiny C a zákon jim přiznal toliko to, co v podstatě již měli, t. j. postup a požitky podle skupiny B.

Co se týče učitelek ženských ručních prací, na něž se ještě menším právem poukazuje, byly tehdy námitky proti jejich. zařadění do skupiny D na školách obecných a C na školách občanských mnohem vážnější. Ale tu uznalo revoluční Národní shromáždění, že úroveň vzdělání těchto učitelek musí býti zvýšena a proto uložilo ministru školství a národní osvěty, aby se o to postaral a přiznalo jim vzhledem k této potřebě přiměřené platy, Ministerstvo školství tento úkol splnilo tak, že předepsalo pro učitelky tyto vzdělávání ve 3 ročnících školy občanské, ve 2roční škole průmyslové a ve 2 ročnících ústavu učitelek domácích nauk, zřízeném při pedagagiu, tedy 7 roků vzdělávání, což se rovná době potřebné k absolvování učitelského ústavu nebo reálky. Pro připuštění na školu občanskou jest kromě toho předepsána zvláštní zkouška způsobilosti že 17 předmětů. A tyto učitelky byly podle rovnostního zákona dosud zařaděny jenom na škole občanské do skupiny C, na školách obecných mají pouze požitky skupiny D státních úředníků, pro kterou se předpokládá toliko vychození 4 ročníků školy občanské. (Předloženou osnovou se zařazují všecky do skupiny D a jenom těm, které vyučují na školách občanských, se má připočítati od 13. služebního roku o 2 roky více do postupu.)

Tak "napravuje" a provádí předložená osnova paritu učitelstva se státním úřednictvem!

Již tyto věci musí samy postačiti k důkazu, že postup touto osnovou zahájený není správný, a že by bylo zajisté školství a zájmům republiky lépe se posloužilo, kdyby § 2 zákona prosincového byl zrušen a za nastalého klidu byla vypracována jednotná pragmatika práv a povinností učitelstva celé republiky, při čemž by pozornosti a oceněni došly všecky zřetele, které v zájmu školství a učitelstva vláda a sbory zákonodárné musí míti na paměti.

Tak by se bylo vykonalo dílo pokud možno dokonalé a učitelstvo a tím i škola došly by náležitého, patřičného a žádoucího klidu, vláda i sbory zákonodárné by pak měly volný čas pro potřebné práce jiné. Je pravda, že žádný zákon neuspokojuje všechny vrstvy, jichž se dotýká, ale nespokojených má býti zbytek nepatrný a ne většina.

Jest celá řada jiných věcí, které byly učiněny předmětem nepříznivého posudku předlohy v kulturním výboru senátu a které výbor nutkaly, aby nedoporučil předlohu v navrženém znění ke schválení. Vyzdvihujeme jenom ještě nedostatečnou odměnu za vedení správy školy a naopak její navrhované snížení, jakkoliv ředitelům státních škol středních byl jen funkční přídavek o 80% zvýšen; nedostatečnou odměnu za předměty nepovinné a velená problematické řešení odměňování za vyučování na školách pokračovacích, rozšíření povinnosti vyučovací na míru příčící se všem zásadám pedagogickým a hygienickým, na kterou ani před 50 lety nebyla přivedena. Kulturní výbor senátu nemůže ani mlčením pominouti znehodnocování učitelek ženských ručních prací, od jichž rozšířené působnosti praktické revoluční Národní shromáždění značný prospěch očekávalo, jež také rozšířením jich působnosti, na praktické vyučování domácím naukám tak mnohoslibně zahajovaly dávno touženou reformu vzdělávání našeho dívčího dorostu, což mělo přinésti blahodárné ovoce zvláště našemu venkovu, kde krom toho i v intencích humanitních je třeba svěřiti jim též péči o děti školou ještě nepovinné a o výchovu dívek škole odrůstající (viz navrženou resoluci č. II.). To vše nutkalo, aby kulturní výbor senátu zaujal k předloze stanovisko zamítavé, a jenom zřetel k tomu, že nelže odkládati, aby se učitelstvu dostalo alespoň té náhrady za utrpěnou křivdu, jak ji předloha poslaneckou sněmovnou přijatá navrhuje, přimělo jej že se usnesl navrhnouti její přijetí s připojenými resolucemi ke přijetí.

Kulturní výbor však protestuje co nejdůrazněji proti tomu, že vládní předlohy jsou přikazovány výborům s tak krátkými lhůtami, že není časově možno ani ve výborech, ani v plenu předlohy ty náležitě projednati. Tak povstávají časté novelisace, jimiž ztěžuje se provádění zákonů. Tím trpí vážnost sněmoven, které odnášejí následky zákonů náležitě nepropracovaných.

Mnoho zaujetí státního úřednictva, o němž se zmiňuje zpráva vládní, i jiných vrstev, vzchází z toho, že posud není dosti pochopen význam školství národního pro stát a že učitelstvo a jeho předběžné vzdělávání jsou posuzovány podle zastaralých názorů. Vzdělávání to bylo upraveno hlavou III. a IV. zákona ze 14. května 1869 a novelou z roku 1883 a řadou prováděcích předpisů. Zájem školství a státu však toho nejvýš požaduje, aby zmíněné hlavy zákona byly nahrazeny zákonem samostatným, který by vzdělávání veškerého učitelstva upravil podle potřeby doby a potřeb svobodného státu Československého. Proto navrhuje kulturní výbor senátu resolucí č. I., kterou se má ministerstvu školství a národní osvěty uložiti, aby do podzimního zasedání připravilo návrh zákona a senátu jej k projednání předložilo.

K § 2. Učitelé občanských škol krom zkoušky učitelské způsobilosti musí míti ještě odbornou zkoušku. Tato zkouška podmiňuje nejméně roční přípravu, spojenou s návštěvou odborného kursu. Příprava sama je namáhavá, neboť koná se po vyučování, po vyčerpání sil, vyžaduje, mimořádné píle a končí přísnou zkouškou. Poněvadž pak vzdělání učitelů obecnoškolských je rovnocenné škole střední, jest vykonání zkoušky pro občanské školy duchem svým vzděláním vyšším, byt ne vysokoškolským, ale zaslouží plně odměny, jaké požívají úředníci státní skupiny B.

Vzděláním vysokoškolským chtěl míti vybaveny alespoň učitele tyto již říšský zákon z roku 1869, a je-li tento požadavek uznáván od Havlíčka až po poslední sjezd učitelstva vysokoškolského pro všecko učitelstvo, dlužno jej splniti alespoň potud, pokud je to za nynějších poměrů možno, pokud pak se týče zejména učitelů škol občanských, alespoň do míry předepsané pro úřednictvo státní skupiny B.

Důvodová zpráva vládní vyzdvihuje, že by přiměřeno bylo, aby se učitelům škol občanských přiznalo 85% rozdílu mezi požitky skupiny B a C, připouští tedy restrikci, rovnající se nejvýše 15% tohoto rozdílu. Ale sama přehledná tabulka vládnímu návrhu připojená, jíž lze vytýkati značné nesprávnosti, uvádí, že návrh, který se senátu ke schválení předkládá, poskytuje učitelům škol občanských pouze 66.83% tohoto rozdílu, tedy více než o 18% méně,než při tak úzkostlivém odměřování samou vládou bylo uznáno za správné, takže restrikce činí dokonce přes 33%, tedy více nežli 2kráte tolik, kolik bylo obmýšleno!

Při tom zjeví se pak takové nesrovnalosti, že budou učitelé škol občanských v některých služebních letech zkráceni o 440 K, v jiných o 2200 ano i o 3600 K, ba dokonce až o 4280 K, t. j. až o 14.36% svých celých posavadních příjmů, zatím co jiní bezprostředně před nimi nebo za nimi neztratí nic!

Na definitivních platech (služném a místních přídavcích), tedy na platech započítatelných do pense a tedy i na pensijní základně ztratí až 9.2% (v posledních 15 služebních letech průměrem 6.5%!).

Na tyto a jiné křiklavé rozpory a nesrovnalosti upozornil předseda kulturního výboru senátor Smrtka ministerstvo školství a varoval ministra, aby nebral za ně odpovědnost. Navrhl, má-li již nějaká restrikce nastati, aby se tak stalo jednoduchou srážkou 1 1/2% z posavadních požitků učitelů škol občanských, takže by jí byli postiženi všickni úměrně částkami od 266 do 530 Kč maximálně, která by nezasáhla tak krutě velmi četné jednotlivce ve služebních letech, kdy mívají největší náklady na rodinu, a která by byla pro všecky snadno snesitelna. Krom toho by se tím bylo vyhovělo argumentu důvodové zprávy, že požitky učitelů škol občanských se mají rovnati 85% rozdílu mezi požitky skupiny C a B státních úředníků, jak jde na jevo z těchto čísel vzatých z tabulky vládní důvodové zprávy:

Rozdíl mezi požitky skupiny B a C činí při 35 učitelích ve služebním stáří od 1 do 35. roku 80.796 Kč, což jest tolik, kolik by bral jeden učitel za 35 služebních let, kdyby nynější platy tak dlouho nezměněně potrvaly.

Podle návrhu senátora Smrtky bylo by od požitků dosavadních per 920.808 Kč odečísti 1 1/2% této částky, t. j. 13.812 Kč takže by se příjem ten redukoval na ....... 906.996 Kč, což činí okrouhle ..... 907,000 Kč, t. j. o 2000 Kč méně, než kolik vláda uznala za spravedlivé. Návrh vládní však jim ubírá proti vlastním svým důvodům 15.000 Kč, a to tak, že některým nevezme nic, jiným však až 4280 Kč ročně!

Nelze schvalovati a bráti odpovědnost za takovou logiku, kterou se

1. málo přesvědčivě dokáže (viz důvodovou zprávu k vládnímu návrhu, tisk čís. 3724 posl. sn., str. 14),

a) že požitky učitelů na občanských školách nemají se zcela rovnati požitkům skupiny B, nýbrž že musí býti nižší;

b) že nemají býti nižší než požitky podle zákona prosincového (č. 495/21);

c) že musí býti značně vyšší než požitky skupiny C kterékoliv rodinné třídy;

2. kterou se potom ukáže na to, že pole, na němž se řešení může pohybovati, jest velmi úzké, což se podrobně vypočítává, takže z toho vychází na jevo, že nelze jíti pod 85% rozdílu mezi požitky skupiny B a C, a to že jest nutno provésti progresí pokud možná úměrně stoupající; a pak

3. nic se nedbá na to úzké pole a provádějí se tak úžasné srážky a skoky, jak svrchu bylo dolíčeno.

Nemůže býti divu, že takové věcně neodůvodněné nesrovnalosti, takové nerozvážné a nedůsledné zacházení s eksistencemi inteligentních stavů musí velmi bolestně zraniti cit a čest těch, kdož takto budou postiženi, a že se tak vyvolává nedůvěra k návrhům vládním a podlamuje autorita zákonodárných sborů, jsou-li okolnostmi nuceny schvalovati už i předlohy, které ve svém vlastním odůvodnění si odporují, zvláště pováží-li se, že příslušné ministerstvo mělo téměř půl roku času k přípravě této předlohy, ježto bylo již počátkem ledna rozhodnuto, že na ni dojde.

S podivením jest, že vládní návrh, který tak úzkostlivě odměřuje, aby se učitelům škol občanských nedostalo poměrně téhož platu, jaký měli dříve ze zákonů zemských u srovnání s platy úředníků skupiny B, nepostaral se, aby do tohoto § 2 nezařadil ustanovení, že naopak učitelkám ženských ručních prací a domácích nauk na školách obecných, od nichž se nyní požaduje mnohem vyšší vzdělání než od úředníků skupiny D, sluší se přiznati tomu přiměřeně vyšší požitky. Tato okolnost jest nejvýmluvnějším dokumentem toho, že vládní návrh nesleduje účelu naplniti snahu po paritě náležitým zhodnocováním požadovaného předběžného vzdělání, ale účel za všech okolností na učitelstvu co možná ušetřiti bez ohledu na to, jaký dojem to musí vzbuditi v řadách kulturních pracovníků.

Naproti tomu jest velmi příznačno, že se podle § 5 vládního návrhu zvláštním učitelům náboženství, kteří po zkoušce dospělosti na škole střední konali studia bohoslovecká (t. j. katechetům), připočítává o 2 léta více do postupu, nežli učitelům literním a to jak na škole obecné, tak občanské. Tu se zdůrazňuje nápadně v samotném tekstu předlohy zákona delší doba studia katechetů, jakkoliv podle zákonů školských stačí pro vyučování náboženství na škole obecné i občanské pouhé, absolvování paedagogie a zkouška způsobilosti pro školy obecné, tedy vzdělání předpokládané ve státní službě pro zařadění do skupiny C.

Toto rozdílné stanovisko vlády k učitelům světským a bohosloveckým nelze ničím ospravedlniti.

Tedy již tu na samém počátku zákona jest viděti, že se nesrovnává s pravdou opětované tvrzení důvodové zprávy kulturního výboru poslanecké sněmovny, že vládní návrh provádí revisi t. zv. zákona paritního tak, aby dosaženo bylo opravdu skutečné parity. Takováto tvrzení jsou způsobilá uklidňující se mysli učitelstva jenom zjitřiti.

K § 3 odst. 2. Funkční přídavek 200 K pro správce škol obecných a 300 K pro ředitele občanských škol je malý. Je to plat za vedení školy a kancelářské práce s tím spojené. Počítáme-li 1 hod. této práce denně, je honorována správcům škol 54 h a ředitelům 82 h. Přídavek tento zvětšuje se sice 50 K ročně za každou třídu, ale také práce se zvyšuje a to také není s dostatek honorováno. Středoškolským ředitelům se proti předválečnému stavu přídavek jmenovaný o 80% zvýšil, mají nárok na naturální byt, jsou při jmenování ředitelem povýšeni do nejvyšší automatickým postupem dosažitelné hodnostní třídy a dostávají 50% místního přídavku, učitelstvu se proti stavu předválečnému snižuje.

Odst. 3. Naturální byt správcům škol a ředitelům škol občanských poskytuje z ustanovení zákonů zemských obec. Předloha vládní odhadnutou cenu bytu jmenovaným osobám sráží a zabírá ji pro stát. Obec poskytuje výhodu správci školy a stát jej o ni připravuje. Zkrácení pocítí postižení měrou větší ve městech, kde jsou byty dražší.

Naturální byt nebo příbytečné tvoří u správců škol (řídících učitelů, ředitelů) od pradávna součástku odměny za správu školy. Teprve když >osnovou<, která se v Čechách počala r. 1913 realisovati, zaveden byl místní (aktivitní) přídavek, sráželo se jim podle analogie se řediteli středoškolskými 25% z tohoto aktivitního přídavku (jen 25%; poněvadž mají nárok na byt o pouhých 2 pokojích - a byty správců škol nesnesou vůbec srovnání s byty ředitelů škol středních). I při té srážce zůstávalo správcům škol 300 K (na vesnicích) až 1000 K (v Praze a pražských předměstích) jako odměna za správu školy. Takže odměna za správu školy bude od 1. června t. r. činiti o 350 K až o 1030 K méně než za náležité bylo uznáno před 10 lety, kdy >osnova< byla usnášena a než činila před válkou!

Poněvadž ostatním učitelům dávají obce namnoze dobrovolně byt bezplatný, na který se ani ustanovení čl. II. předlohy vztahovati nemůže, a byt ten bývá namnoze téže výměry jako byt správce školy, bude se přiházeti, že bude třídní učitel služebně stejně starý ano i mladší lépe na tom, nežli jeho nadřízený.

K takovým konfusnostem povede tato předloha, až se stane zákonem.

A není na tom dosti. Jestliže by mělo státní správě záležeti, aby všichni učitelé, kteří přece mají vštěpovati dětem a spoluobčanům úctu ke zřízením státním a k zákonům, cítili se co nejspokojenějšími, měla by - není-li toho možno dosíci za daných poměrů všeobecně - míti péči o to, aby se tak stalo alespoň pokud se týče přednostů škol nadřízených, sborům učitelským, kteří jsou povoláni býti prostředníky mezi úřady, školou a sborem učitelským, mezi školou, učiteli a rodiči žactva.

K § 4. § 13 paritního zákona výhody, které nabyl kdo z učitelstva do vydání zákona, zachovává. Osnova zákona předloženého výhody tyto ruší. To je ustanovení odchylující se od dosavadních zvyklostí zákonných. I novela říšského zákona vydaná v r. 1883 dosavadní výhody, i všecky ostatní zákony říšské a zemské ani zákon revoluční nesáhl na výhody dříve nabyté. Teprve tento zákon činí tak poprvé.

K § 6. Učitelkám ženských ručních prací a domácích nauk náležejí, jak již svrchu dovozeno bylo, vyšší požitky nežli skupiny D. Pokud se týká starších učitelek, které tohoto vzdělání nemají, vyrovnávaly a vyrovnávají je prázdninovými kursy i obětovaly na toto zvýšení svého vzdělání po jednotlivu až tisíce korun ze svých příjmů, ze vděku, že se jim dostává hodnocení důstojného učitelského povolání.

Kulturní výbor maje při učitelkách ženských ručních prací a domácích nauk zření k tomu, co uvedeno v předu o důležitosti jich poslání zejména pro venkov, kde nelze snadno zakládati opatroven a školek mateřských, navrhuje ku přijetí resoluci č. II, ve které se, navrhuje, aby učitelek ženských ručních prací a domácích nauk bylo k tomuto účelu užito i aby ministr školství co nejdříve předložil senátu k projednání návrh zákona k tomu se odnášejícího.

K § 7. Ani vedlejší učitelé s vysvědčením způsobilosti vyučovati nepovinným předmětům zákon předložený neušetřil. Týká se to učitelů všech, jazykových pak zvlášť. Odborná zkouška jazyková vyžaduje nejen ovládání jazyka, nýbrž i jeho dějin, literatury, znalosti písemnictví, namnoze i pobytu v krajích, kde dotyčný jazyk jest domovem. To je příprava obsáhlá a odměna za vyučování jeho stanovená neodpovídá námaze potřebné k dosažení způsobilosti k vyučování.

§ 8. Ustanovení tohoto paragrafu těžce postihují učitelky ženských ručních prací. Nově ustanovená učitelka do 6 hodin vyučovacích měla podle zákona prosincového 25% služného = 64 K, 25% místního příd. 21 K, drahotního 75 K, nákupního 154 K, nouzového 168 K; úhrnem měsíčně 482 K. Podle nového zákona dostane služného 64 K, místního 21 K, drahotního 1/4 z 75 K = 19 K, nákupního 1/4 ze 154 = 39 K a 1/4 z nouzového 168 K = 41 K. Měsíčně 184 K, t. j. o 300 K méně než prosincový zákon poskytoval. Čím pak déle slouží, tím rozdíly jsou větší. Bude pro ně zvláště výhodou, aby ceny zboží klesly a tím aby pozbyly těch různých přídavků k základnímu služnému. Ale toho se náležitě nedočká, ani ta nejmladší.