Jest proto v zájmu školství, aby nebylo na školách, jak uvedeno jest již v důvodové zprávě k zákonu rovnostnímu, zaměstnáváno osob, jejichž odměna nedosahuje ani existenčního minima, a kulturní výbor klade proto tím větší váhu na příslušné odstavce resoluce č. IV. a II., kterými lze dosíci co možná největšího zaměstnání těchto učitelů a učitelek.

K § 9. Počítáme-li vyučovací rok 10 měsíců, t. j. 43 týdny po 1 hodině, dostane učitel za 43 hodiny 200 K na obecné a 240 K na občanské škole, t. j. za jednu hodinu práce, nečítaje ani náležitou přípravu 4 K 70 h na škole obecné a 5 K 60 h na škole občanské. Kdybychom čítali do vyučovacího času jen půl hodiny, obdrží 3 K 10 h, případně 4 K. Obnos, za nějž nepracuje ani dělník bez jakéhokoli vzdělání.

Ke čl. II. Ač výhody vypočítávané ve článku tomto poskytují učitelé obce, přece zákon je ruší. Ale učitelstvo se jich zříká, aby i po této stránce jakákoli jeho nadparita byla zrušena, ač také i o tomto ustanovení platí to, co uvedeno pod § 3, odst. 3.

Ke čl. V. Odstavec 1. tohoto článku ukládá učitelům škol obecných vyučovací povinnost 28 hodin, učitelům škol občanských 24 hodin týdně. Až dosud platilo u učitelů škol národních, že povinností vyučovací rozumí se počet vyučovacích hodin podle schváleného rozvrhu hodin. Vycházelo se z předpokladu, že práce ve škole a příprava k ní vyčerpává jich duševní i fysické síly za tu dobu do nejvyšší míry, jakož tomu nasvědčují choroby nervové a duševní, kterými učitelé z té příčiny bývají zhusta zachvacováni. Proto se nestalo ani za celou dobu trvání říšského zákona školního (z r. 1869), který ustanovil povinnost vyučovací na 30 hodin, aby v kterékoli zemi rakouské byla od učitelů tato povinnost požadována. Naopak platilo pravidlem, že se počítala hodina vyučovací průměrem za 2 hodiny práce kancelářské a jenom u některých předmětů, které nevyžadují takové koncentrace všech duševních sil a smyslů, počítaly se 3/4 hodiny vyučování za hodinu služby kancelářské.

Nyní po více nežli 50 letech přichází ministerstvo školství s návrhem, aby se přes tuto půlstoletou zkušenost (v době, kdy práce školní se stává rok od roku intensivnější) přešlo k dennímu pořádku, aniž slyšeni byli odborní znalci (školní inspektoři, vysokoškolští učitelé věd pedagogických, psychiatrové a hygienikové) a jenom z mechanického porovnávání počtu hodin vyučovacích s počtem hodin kancelářských hodnotí samo ministerstvo školství a národní osvěty práci školskou!

Kulturní výbor senátu vzhledem k tornu doporučuje ke schválení připojenou resoluci č. III., kterou se ministru školství a nár. osvěty ukládá, by prováděcím předpisem ustanovil, jak se počet hodin vyučovacích srovnávati má s hodinami služby kancelářské a co se má do počtu toho vše zahrnouti. - Kulturní výbor očekává, že nebude na učitelstvu více žádáno než od úřednictva, ježto mu jde o to, aby učitelstvo, jemuž jest svěřen zvláště důležitý úřad ve státě, svou práci vykonávalo s plnou životní svěžestí a energií a také s vědomím, že jest práce ta řádně chápána a oceňována.

Odst. 2. tohoto článku praví: >Vyučování jednotlivým nepovinným předmětům budiž odměňováno toliko tehdy . . ., jestli vyučující zkoušku skutečně má. Poněvadž pak zákon nutí učiti také ty, kteří zkoušeni nejsou, nedostanou tito za skutečně vykonanou práci odměnu žádnou, ač práce vykonaná má býti rovnocenná práci zkoušeného.

Kulturní výbor jednohlasně stojí na stanovisku, že každá práce má být honorována.

Ke čl. VII. Ustanovením v tomto článku ukládá se nová povinnost učitelstvu a to 4 hodiny nad vyučovací výměru. Povinnost ta není honorována. Učitelstvo ve veliké většině práci lidovýchovné věnovalo se s radostí a láskou, bez předpisů, bez odměn, mnohdy na vlastní cestovní náklad, nečítaje v to pravidelný náklad věnovaný na přípravu. Co se vykonávalo s láskou a nadšením, to stává se předpisem, povinností. Bude-li zařízení toto prospěšné, ukáže budoucnost.

O odst. 2. tohoto článku platí obdobně to, co uvedeno o honorování nepovinných předmětů při čl. V.

Ke čl. XIV. Ustanovení 3. odstavce, že posavadní nárok na větší základnu pensijní nesmí míti za následek zvětšení úhrnů aktivních požitků, které učiteli příslušejí podle tohoto zákona, může býti rozuměno jenom tak, že úhrn aktivních platů, jimiž se tou dobou rozumějí jednak platy trva1é (služné, místní přídavky, funkční přídavky a přídavky osobní), jednak platy odvolatelné, (udílené z příčiny drahoty válečné a poválečné), nesmí býti větší toho, na kolik by měl učitel nárok podle tohoto zákona, že však se učiteli nesmí snížiti požitky trvalé, na které nabyl nároku ze zákonů dřívějších na základě služebních dekretů. Nelzeť naprosto ani na okamžik připustiti domněnku, aby porušena byla posvátnost jakýchkoliv právně uzavřených smluv, jimiž služební a platové dekrety odedávna byly a dosud jsou. Kdyby se prováděním tohoto zákona něco podobného připustilo, staly by se všeliké služební smlouvy bezcennými cáry papíru, čehož v právním státě dopuštěno býti nemůže; tím méně se toho může dopouštěti stát sám.

Výklad daný ve vládní důvodové zprávě k § 2 na str. 19, že zvolnění platového postupu učitelů škol občanských znamená okamžitý přesun 3318 učitelů těchto škol v Čechách do nižších tříd platových a úsporu 6,091.000 K, lze rozuměti jenom zde uvedeným způsobem, t. j. že úspora ta se vykoná na odvolatelných požitcích a to ještě s výhradou ustanovení odst. 4. téhož článku.

Aby vyvarováno bylo všelikým nedorozumněním v této příčině navrhuje kulturní výbor přijetí resoluce č. IV. Při tom pokládá i pro budoucnost za samozřejmé, že se nemůže státi, aby ten, jenž nabyl dekretem nároku na určité požitky, byl bez vlastního provinění, pro okolnosti od něho nezávislé (pokles vyučovacích hodin a p.) na těchto požitcích zkrácen, i když službu skutečně koná.

Odst. 1. článku XIV. ustanovuje platnost zákona od 1. června t. r. Prosincový zákon, jímž učitelstvu platy se snížily schvalován na podkladě, že ceny veškerých potřeb klesají. Zatím během doby seznáno, že ceny se nejen udržely, ale mnohé i stouply. Všecky strany politické i vláda uznaly, že se učitelstvu těžce ukřivdilo, když platy jeho sníženy byly ještě o 20 až 30% vůči státnímu úřednictvu. Stát nenáležitým způsobem obnos učitelstvu zabraný, nevrací, užívá ho způsobem jiným, To je nesprávné. Předložením osnovy zákona uznává vláda křivdu učitelstvu způsobenou alespoň do té míry, jak se návrhem předloženým napravuje. Proto vyplývá z toho samozřejmá povinnost státu jako zaměstnavatele, aby učitelstvu vrátil, oč bylo ukráceno. Nedá se tudíž ničím ospravedlniti, , že zákon nemá působiti zpět k 1. lednu 1922. Proto předkládá kulturní výbor resoluci č. V., kterou se vládě ukládá, by tak učinila dodatečně opatřením příslušné úhrady.

Mnoho z výtek tuto uvedených mohlo odpadnouti, aniž by z toho byly vzešly zvláštní náklady, kdyby bylo splněno slovo, dané zástupcům učitelských odborů při koalovaných stranách, že budou ještě slyšeni a že o věcech jimi přednesených stane se dohoda mezi nimi a ministrem školství.

Na výtky v kulturním výboru přednesené nenalezli zástupcové vlády - odborový rada Buzek z ministerstva školství a presidiální rada dr Braun z ministerstva financí - ani slova, kterým by je byli vyvrátili.

Kulturní výbor senátu oproti tomu nemohl konstatovati na předloze, oproti zákonu rovnostnímu, jenž byl v revolučním Národním shromážděním spracován s neobyčejnou důkladností, žádné přednosti, které by byly na prospěch školství. Úspory docílené nelze za přednost pokládati poněvadž nevyváží škody, které prosincový zákon způsobil a které by mohl způsobiti zákon tento, nebude-li prováděn s největší rozvážností a s plným zřetelem na kulturní zájmy státu. Tu jedinou zásluhu mu přiznává, že zmírňuje tvrdost zákona z 21. prosince 1921.

Kulturní výbor očekává, že náprava toho všeho sjednána bude změnou požitkového systemu pro státní zaměstnance a proto se připojuje k resoluci výboru sociálně-politického, té věci se týkající.

Článkem XIII. předložené osnovy zákona vrací se učitelstvo škol obecných na platovou základnu, na níž bylo před vydáním zákona prosincového. Osnova předložená znamená zlepšení nynějšího stavu platového také u učitelstva škol občanských. Poněvadž pak všemu učitelstvu je potřebí rychlé finanční pomoci (- zemská školní rada ve Slezsku dala všemu učitelstvu zálohy na příští zvýšení služného, čímž dokumentována finanční tíseň učitelstva -) a změnou předložené osnovy oddálilo by se projednávání celého zákona, navrhuje kulturní výbor, aby slavný senát usnesení poslanecké sněmovny přijal tak, jak jest obsaženo v tisku 1375 a doporučuje k přijetí připojených 6 resolucí.

Jos. Smrtka v. r.,
předseda.

Ant. Hnátek v. r.,
zpravodaj.

II.

Když zákonem ze dne 21. prosince 1921. čís. 495 Sb. z. a n. navrženy byly učitelstvu nouzové výpomoci o 20-30% nižší proti státnímu úřednictvu, vyvolalo učitelstvo hnutí, by obnovena byla opětně parita požitková učitelstva a úřednictva. S druhé strany poukazováno na to, že, když parita požitková tak jak jest, tak též parita práce.

Zákonem tímto má se státi náprava, by obě strany byly uspokojeny, aby učitelstvo s chutí pracovalo pro republiku. Pročež sociálně-politický výbor senátu doporučuje, by senát přijal vládní předlohu o služebních poměrech učitelstva čís. tisku 1375 tak, jak přijata byla sněmovnou poslaneckou.

V Praze dne 4. července 1922.

R. Jaroš v. r.,
předseda.

Jan Jílek v. r.,
zpravodaj.

III.

Vládní návrh zákona, schválený již poslaneckou sněmovnou, znamená pozměnění zákona ze dne 23. května 1919, čís. 274 Sb. z. a n. a také částečné pozměnění zákona ze dne ..... prosince 1922 Sb. z. a n. Návrhem tímto aspoň částečně přivoděna náprava pokud se jedná o paritu mezi učitelstvem a státními zaměstnanci a také i pokud se jedná o zlepšení životní existence jak učitelstva obecných tak i občanských škol.

Rozpočtový výbor senátu podrobil navržený a poslaneckou sněmovnou již schválený vládní návrh bedlivé úvaze a dospěl k jednomyslnému úsudku, že navržený zákon neodpovídá nikterak oprávněným a spravedlivým požadavkům učitelstva v československé republice. Obava však, že by bylo učitelstvo na delší dobu odkázáno trpěti tak zvaným prosincovým zákonem z roku 1921, přivodila, že rozpočtový výbor navrhuje, aby senát přistoupil k usnesení poslanecké sněmovny že dne 26. června 1922. Současně pak usneseno plně se připojiti k resoluci sociálně-politického výboru senátu, v níž ukládá se vládě, aby nejdéle do podzimního zasedání Národního shromáždění připravila osnovu zákona o novém požitkovém systemu pro veškeré státní zaměstnance všech kategorií a skupin.

Dále schválena resoluce senátora dr Karase, jíž se vláda vyzývá, aby plníc resoluci, přijatou sociálně-politickým výborem, v době nejbližší předložila další novelu k zákonu ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., jímž by byly nejtěžší hroty zákona toho i oproti úředníkům a zřízencům autonomním zmírněny.

V Praze dne 7. července 1922.

Frant. Zimák v. r.,
předseda.

Jos. V. Klečák v. r.,
zpravodaj.

I.

(K § 2. návrhu zákona tisk č. 1375.)

Ministerstvu školství a národní osvěty se ukládá, aby do příštího zasedání Národního shromáždění připravilo v dohodě oddělení vysokoškolského, středoškolského a obecnoškolského a senátu k projednání předložilo návrh zákona o vzdělávání veškerého učitelstva škol národních, kterým by nahrazena byla III. a IV. hlava říšského zákona ze 14. května 1869, č. 62.

II.

(K § 6.)

Ministerstvu školství a národní osvěty se ukládá, aby předložilo co nejdříve senátu Národního shromáždění k projednání návrh zákona, kterým by se působnost učitelek ženských ručních prací a domácích nauk rozšířila tak, že se jim vedle vyučování ručním pracím a domácím naukám přidělí tam, kde není školy mateřské a nelze tuto zříditi, péče o děti povinnosti školní nedorostlé, zejména o děti rodičů výdělečně činných a děti v cizí péči se nalézajících, jakož i výchova dívek po školní povinnosti pro úkoly hospodyňské a mateřské ve všech typech pokračovacího školství.

III.

(K článku V.)

Ministerstvu školství a národní osvěty se ukládá, aby při vládním nařízení o normální míře povinnosti vyučovací pro učitele všech kategorií byl vzat náležitý zřetel na obvyklý dosud způsob počítání hodin vyučovacích u srovnání s počtem holin služby kancelářské a na všechny úřední povinnosti učitelovy, jak je předpisuje řád školní a vyučovací z r. 1905, i aby zejména do normálního počtu vyučovacích hodin byly započítány: dozor k žactvu před vyučováním, oprava žákovských prací, příprava k vyučování, služba knihovní a kabinetní, konferenční porady atd.

IV.

(Ke čl. XIV.)

Ministerstvu školství a národní osvěty se ukládá, aby v prováděcím předpise k novému zákonu výslovně uvedl, že platnost dekretů učitelů všech kategorií zachovává se v platu základním, přídavku místním a procentní jich výměře, jakož i v přídavcích funkčních, osobních a naturálních na tak dlouho, než nabudou nárok na definitivní požitky příznivější. Pokud podle ustanovení tohoto zákona snížiti se mají celkové požitky učitelovy, děje se tak z ostatních jeho mimořádných požitků, poskytovaných z příčiny válečné a poválečné drahoty.

V případech, ve kterých by počet hodin se započítáním cest, vyučování předmětům nepovinným a vyučování na školách středních a pokračovacích, zastávaný definitivním učitelem ustanoveným před platností tohoto zákona, byl menší než ustanovuje tento zákon pro výměru do níž byl učitel zařazen zákonem z 23. května 1919, čís. 274 Sb. z. a n. a podle zákona ze 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., příslušejí mu přídavky toho procenta, na které zní jeho dekret, avšak ve výši stanovené zákonem novým. Ministerstvo školství a národní osvěty učiniž opatření, aby tito učitelé pokud lze již od počátku školního roku 1922-23 zaměstnáni byli takovým počtem hodin, který podle nového zákona je rozhodný pro výměru, na níž zní dekret učitelův. K doplnění hodin nechť použije se všech trvale i dočasně uvolněných hodin v místě působení učitelova i v obcích jiných, rozšířením jeho působnosti jak uvedeno v resoluci č. II., v krajních případech přeložením. učitele na místo jiné. Do doby, než všichni učitelé přijatí do služeb školních před platností tohoto zákona budou náležitě zaměstnáni, nebuďte přijímány síly nové.

Také u učitelů ustanovených definitivně po vydání tohoto zákona jest naprosto vyloučeno, aby řádné jich platy mohly býti pro okolnosti učiteli těmi nezaviněné, snižovány. Snížení platů může nastati jen na základě prokázané viny učitelovy šetřením disciplinárním, nebo vzdáním se místa.

Do počtu vyučovacích hodin, rozhodných pro plné požitky neb procentní výměru, započítá se učitelce ručních prací veškero vyučování, které uděluje na školách obecných, občanských, středních školách a kursech pokračovacích a živnostenských, lidových, hospodářských, vyučování chlapců, péče o děti povinnosti školní nedorostlé ve školách pro opatrování dětí a t. p.

V.

(Ke čl. XIV.)

Vládě se ukládá, aby ministerstvo školství do rozpočtu na rok 1923 zařadilo obnos, jímž se nahradí srážky, které učitelstvo utrpělo na základě zákona ze dne 21. prosince r. 1921, č. 495 a to za dobu od 1. ledna do 31. května r. 1922.

VI.

(Ke čl. II. a VI.)

1. Prováděcí předpisy, které ke projednávanému zákonu budou vydány, jakož i rozhodování při možných odvoláních vyplynoucí z tohoto -zákona buďte pro učitelstvo co nejblahovolnější (čl. II. a VI.), mějte zřetel k normám pro státní zaměstnance platným a buďte vydána v době co nejkratší, aby zejména propočítáním cestného učitelky ženských ručních prací nebyly zdržovány ve svých příjmech.

2. V prováděcím nařízení k tomuto zákonu buď stanoveno, že

a) ustanovením § 10 rozumí se, že zemský školní úřad má připočísti dobu do 10 let do výslužného vždy, jsou-li splněny podmínky tímto zákonem předepsané;

b) výpomocnými učiteli ve smyslu 1. odst. čl. VIII. jest ustanovovati především učitele beze zkoušky dospělosti učitelské, ze zkoušených pak jen ty, pokud časovým postupem nemají nároku na požitky vyšší než 1 stupně XI. hodnostní třídy.

Za účelem odstranění četných nesrovnalostí panujících v postupových a požitkových poměrech státního zaměstnanectva, jakož i učitelstva škol obecných a občanských, ukládá se vládě, aby nejdéle do podzimního zasedání Národního shromáždění připravila osnovu zákona o novém požitkovém systemu pro veškeré státní zaměstnance všech kategorií a skupin.

Vláda se vyzývá, aby plníc resoluci přijatou sociálně-politickým výborem, v době nejbližší předložila i další novelu k zákonu ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., jímž nejtěžší hroty zákona toho i oproti úředníkům a zřízencům autonomním byly zmírněny.