Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1453-1453|15.

V Tochovicích, okres Březnice, obecní rada nedala povolení ku stavbě domu a hospodářských budov u hřbitova tamního Josefu Habadovi, opírajíc se o § 47. zákona ze dne 8. ledna 1889 čís. 533, dle něhož okolí hřbitova nesmí býti zastavěno. Tím spíše pak v Tochovicich, kdež rozšíření hřbitova v dohledné době bude nutné, a kdyby hřbitov přeložiti musila, vyžadovalo by to nákladu finanční schopnost místního poplatnictva neslýchaně převyšujícího. Starosta obce proti výslovnému znění zákona dal stavební záležitost Habadovu rozhodnouti obecnímu zastupitelstvu, kdež svým hlasem při rovnosti hlasů rozhodl ve prospěch povolení stavby. Proti tomuto nezákonnému jednání a usnesení podali stěžovatelé odpor k zemské politické správě, která výnosem ze dne 18./5. 1922, číslo 19-5023 rozhodla, že usnesení obecního zastupitelstva se zamítá jako nezákonné, neboť povolení ku stavbě musí býti dáno obecní radou.

Starosta obce nedbal rozhodnutí zemské politické správy a dovolil stavěti dále. Stěžovatelé intervenovali u zemské politické správy a ta nařízením ze dne 20. června 1922, čís. 24580 stavbu zakázala a zákaz ten četnictvem dne 24. června proveden. Dne 26. června 1922 obnovila obecní rada své usnesení v tom smyslu, že stavěti se nesmí a usnesení ono Habadovi pod číslem 323 dne 26. června 1922 doručeno.

Jaké však bylo překvapení, když dne 29. června 1922 pod číslem 19-7783 zemská politická správa svůj zákaz ze dne 18./5. a usnesení obecní rady ze dne 26./6. zrušila a stavbu p. Habadovi povolila.

Rozhodnutí toto odporující zákonu a těžce poškozující poplatnictvo obce Tochovic vyvolalo v Tochovicích krajní vzrušení.

I táží se podepsaní:

Jest ministr vnitra ochoten ihned nezákonné rozhodnutí zemské správy politické zrušiti?

Jest ochoten původce tohoto nezákonného rozhodnutí volati k zodpovědnosti?

V Praze, dne 11. července 1922.

Tisk 1453|1.

Po dobu války bylo v budově německé živnostenské pokračovací školy v Ústí n. L. ubytováno vojsko. Kancelář správcova jakož i sbírky učebné a vyučovati uschovány byly ve dvou kabinetech, jejichž dvéře byly uzamčeny a zabedněny. Až do 1. prosince 1918 byly kancelář i sbírky v bezvadném pořádku. Toho dne přišlo do Ústí české vojsko a obsadilo nedbajíc protestu tehdejšího správce pokračovací školy pana dra Titelbacha budovu v Solní ulici. Uzamčené místnosti byly vojskem ihned po jeho příchodu vypáčeny a vyloupeny. Komise, kterou vyslalo staniční velitelství a která sestávala z pánů nadporučíka Kasalického, poručíků Laendla a Sládka prohlédla školu a slíbila, že učiní oznámení. Také pan dr Titelbach podal již dne 14. prosince 1918 pod číslem 37/1918 příslušnému inspektorovi oznámení o tomto vyplenění. Aby zachráněny byly pozůstalé, ještě zbytky sbírek a zařízení, byla místnost tato opět uzavřena.

Když však dne 28. dubna 1919 střelecký pluk č. 8 odtáhl, bylo zjištěno, že krátce před jeho odchodem byl kabinet znovu vypáčen a že předměty tam se nalézající byly úplně zpustošeny. Také do kanceláře správce školy se někdo vloupal, část zařízení byla zpustošena a většina knih vyloupena. O těchto událostech bylo ihned učiněno oznámení vojenskému staničnímu velitelství v Ústí n. L., vojenské policii a příslušnému inspektorovi panu Barinovskému. Staniční velitelství v Ústí vyslalo komisi, sestávající z pánu Illavy a Kuchinky a pana poručíka Laendla, kteří škodu shlédli a slíbili nápravu.

První žádost za náhradu škody byla dne 24. dubna 1920 podána u ministerstva Národní obrany, a, ježto prý se ztratila, obnovena dne 28. března 1922. Ministerstvo hledí se zhostiti povinnosti k náhradě škody, svalujíc jednak plenění na Národní Výbor, jednak popírajíc povinnost k náhradě škody a poukazujíc majitele, aby se obrátili na bezprostřední vinniky, ačkoliv vojenské správě musí býti známo, že vinníky tyto vůbec nelze nalézti. Není pochybnosti o tom, že státní správa musí dáti škole náhradu za škody vojskem způsobené a že k tomu ji nutí závazek zákonný i morální.

Tážeme se tudíž obou pánů ministrů:

Jste ochotni ihned zaříditi, aby vyplacena byla náhrada za škody, jež vojsko způsobilo v německé živnostenské pokračovací škole v Ústí n. L.?

V Praze, dne 10. července 1922.

Während des Krieges wurde im Gebäude der deutschen gewerblichen Fortbildungsschule in Aussig Militär untergebracht. Die Kanzlei des Leiters sowie die Lehr- und Lernmittetsammlungen wurden in zwei Kabinetten verwahrt, deren Türen verschlossen und verschallt wurden. Bis zum 1. Dezember 1918 waren Kanzlei und Sammlungen in tadelloser Ordnung. An diesem Tage rückte čechisches Militär in Aussig ein und besetzte trotz Protestes des damaligen Leiters der Fortbildungsschule Herrn Dr. Titelbach das Gebäude in der Salzgasse. Die versperrten Räume wurden sofort nach Einzug des Militärs durch dasselbe erbrochen und geplündert. Eine vom Stationskommando entsendete Kommission bestehend aus den Herren Oberleutnant Kasalitzky, Leutnant Laendl und Sladek besichtigte den Schaden und versprach, die Anzeige zu machen. Auch Herr Dr. Titelbach erstattete schon am 14. Dezember 1918 an den zuständigen Inspektor die Anzeige über diese Plünderung unter Zahl 37/1918. Um die noch vorhandenen Reste der Sammlungen und Einrichtungen zu retten, wurde der Raum wieder verschlossen.

Jedoch als am 28. April 1919 das Schützenregiment Nr. 8 abgerückt war, wurde festgestellt, dass kurz vor dem Abgang desselben das Kabinett wieder erbrochen und die darin befindlichen Gegenstande vollständig, verwüstet worden waren. Auch in die Kanzlei des Leiters der Schule war eingebrochen, ein Teil der Einrichtung demoliert und ein Grossteil der Bücher geplündert worden. Ueber diese Vorfälle wurde sofort an das Militärstationskornmando in Aussig, an die Militärpolizei und an den zuständigen Inspektor Herrn Barinovsky Anzeigen erstattet. Das Stationskommando in Aussig entsandte eine Kommission bestehend aus den Herren Illava und Kuchinka und Herrn Leutnant Laendl, welche die Schäden besichtigten und Ersatz versprachen.

Das erste Gesuch um Schadenersatz wurde am 24. April 1920 beim Ministerium für nationale Verteidigung eingebracht, und da es angeblich in Verlust geraten war, am 28. März 1922 erneuert. Das Ministerium sucht sich der Schadenersatzpflicht zu entziehen, indem es einerseits die Plünderungen auf den Národní výbor schiebt, andererseits seine Schadenersatzpflicht in Abrede stellt und die Besitzer anweist, sich an die unmittelbar Schuldigen zu wenden, obwohl es der Militärverwaltung bekannt, sein muss, dass diese überhaupt nicht ausfindig gemacht werden können. Es ist kein Zweifel, dass die Staatsverwaltung für die durch das Militär verursachten Schäden der Schule Ersatz leisten muss und dass hiefür eine gesetzliche und moralische Verpflichtung besteht.

Wir fragen daher die beiden Herren Minister: Sind sie bereit, die Auszahlung der Entschädigungen für die durch das Militär angerichteten Schäden in der deutschen gewerblichen Fortbildungsschule in Aussig sofort zu veranlassen?

Prag, am 10. Juli 1922.

Tisk 1453|2.

Občanské kapely v Československé republice vedou těžký boj o svou existenci.. Jedná se zde o tisíce lidí, kteří se vzdělali na hudebních školách, kteří vynaložili mnoho let na to, aby se připravili pro své povolání a kteří nyní musí vésti těžký boj o existenci. Těmto občanským kapelám dělají vojenské kapely velkou konkurenci. Účel vojenských kapel je přece patrně ten, aby vojínům službu ulehčovaly, aby hrály při slavnostních příležitostech, když celé oddíly vyjdou atd. Vojenské kapely však nemají za účel, aby pořádáním koncertů dělaly občanským kapelám konkurenci; při tom jest jejich postavení také proto privilegovaným a jejich konkurenční schopnost větší, poněvadž neplatí žádných daní, dále poněvadž jejich existence sama, sebou je zajištěna a poněvadž osoby zaměstnané jako vojenští hudebníci jsou vojíny, kteří svůj žold dostávají od státu. Tím jeví se provozování hudby vojenskými kapelami jako špinavá konkurence proti kapelám občanským.

Tážeme se tudíž pána ministra Národní obrany:

Je pan ministr ochoten zakázati vojenským kapelám živnostenské provozování hudby?

V Praze, dne 10. července 1922.

Die Zivilkapellen im Bereiche der čechoslovakischen Republik führen einen schweren Kampf um ihre Existenz. Es handelt sich hier um Tausende von Menschen, welche in Musikschulen ausgebildet sind, mehrere Jahre dazu verwendet haben, um sich für ihren Beruf vorzubereiten und welche nun einen schweren Existenzkampf zu führen haben. Diesen Zivilkapellen bereiten die Militärkapellen grosse Konkurrenz. Der Zweck der Militärkapellen ist doch offenbar der, dass sie den Soldaten den Dienst erleichtern, dass sie bei feierlichen Anlässen, Ausrückungen usw. spielen. Die Militärkapellen haben aber nicht den Zweck, den Zivilkapellen durch Veranstaltung von Konzerten Konkurrenz zu machen; hiebei ist ihre Stellung auch deshalb eine privilegierte und ihre Konkurrenzfähigkeit eine erhöhte, weil sie keine Steuern zu zahlen haben, ferner weil ihre Existenz an sich eine gesicherte ist und weil die als Militärmusiker beschäftigten Personen Soldaten sind, welche ihre Löhnung vom Staate beziehen. Es stellt sich somit das Spielen der Militärkapellen als eine schmutzige Konkurrenz gegenüber den Zivilkapellen heraus.

Wir stellen somit an den Herrn Minister für nationale Verteidigung die Anfrage:

Ist der Herr Minister bereit den Militärkapellen das gewerbliche Spielen zu untersagen?

Prag, am 10. Juli 1922.

Tisk 1453|3.

V roce 1919 byla německá osada Studénky vyloučena z dosavadního svazu německé obce Kosova a přičleněna k české obci Puklici. Dne 1. února 1920 byla německá škola ve Studénkách, navštěvovaná 19 dětmi, zavřena a školní budova prodána Josefu Pauserovi. Rodiče německých dětí najali tuto budovu aby v ní své děti dávali soukromě vyučovati. Koncem dubna 1922 byla budova školní správou zabrána a komisi, kterou vedl okresní komisař Dr. Frey, nuceně vyklizena, při čemž knihy, zařízení a nářadí jakož i zařízení bytu učitelova bylo vyhozeno a postaveno na dvůr.

Tážeme se pánů ministrů:

1. Jak ospravedlňují jednání politické okresní správy v Jihlavě, která prostě nedbá ustanovení zákona o ochraně nájemníků?

2. Jak ospravedlňují páni ministři toto zabrání školní budovy ve Studénkách, jež je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, poněvadž při zabrání německé školní budovy v Orlovicích toto zabrání bylo prohlášeno za nezákonné, ježto budova nebyla volna, nýbrž byla vyhražena nájemní smlouvou pro účely německé soukromé školy?

3. Jsou páni ministři ochotni zabrání německé okolní budovy ihned zrušiti?

V Praze, dne 10. července 1922.

Im Jahre 1919 wurde der deutsche Ort KleinStudnitz aus dem bisherigen Verbande der deutschen Gemeinde Gossau ausgeschieden und in die čechische Gemeinde Puklitz angegliedert. Am 1. Feber 1920 wurde die deutsche von 19 Kindern besuchte Schule in Klein-Studnitz gesperrt und das Schulgebäude dem Josef Pauser verkauft. Die Eltern der deutschen Kinder haben dieses Gebäude gemietet, um in demselben ihre Kinder privat unterrichten zu lassen. Ende April 1922 wurde das Gebäude von der Schulverwaltung beschlagnahmt und durch eine Kommission unter Führung des Bezirkskommissärs Dr. Frey zwangsweise geräumt, indem die Bücher, Einrichtungsgegenstände und Geräte sowie die Einrichtung der Wohnung des Lehrers herausgeworfen und auf einen Hof gestellt wurden.

Wir fragen die Herren Minister:

1. Wie rechtfertigen dieselben das Vorgehen der politischen Bezirksverwaltung in Iglau, welche sich über die Bestimmungen des Mieterschutzgesetzes einfach hinwegsetzt?

2. Wie rechtfertigen die Herren Minister diese Beschlagnahme des Schulhauses in Klein-Studnitz, welche mit der Entscheidung des Obersten Ver-. waltungsgerichtes im Widerspruche steht, da anlässlich der Beschlagnahme des deutschen Schulgebäudes in Silberberg diese Beschlagnahme als ungesetzlich erklärt wurde, weil das Gebäude nicht frei, sondern durch einen Mietvertrag für Zwecke der deutschen Privatschule reserviert war.

3. Sind die Herren Minister gewillt, die Beschlagnahme des deutschen Schulgebaudes in Klein-Studnitz sofort rückgängig zu machen?

Prag, am 10. Juli 1922.

Tisk 1453|4.

Německé stavební družstvo v Hajdě a okolí uzavřelo s majitelem statku Augustem Kinským ve Sloupě smlouvu, dle které bylo mu prodáno za přiměřenou cenu 10 ha stavebního pozemku na blízku Hajdy k provedení obytných staveb.

Jakmile se české stavební družstvo "Svornost" v Hajdě dozvědělo o tomto jednání o prodej, naléhalo na zmíněného majitele, aby obdržela stavební pozemky, o nichž se vyjednávalo, za vyvlastňovací cenu, t. j. za 1/4 ceny, kterou nabízelo německé stavební družstvo. Budiž podotknuto, že českému stavebnímu družstvu "Svornost" již v roce 1920 pod nátlakem pozemkového úřadu byly prodány 4 ha velice levně pro stavbu 45 obytných domů, a že z 45 zamýšlených domů se teprve 3 domy stavějí.

Státní pozemkový úřad, byv požádán o schválení koupě německého stavebního družstva v Hajdě ve smyslu § 7 záborového zákona, svolení odepřel, ačkoliv prodej zmíněných stavebních pozemku nikterak nevadí provedení pozemkové reformy a sdělil již předem, že ježto se o tyto pozemky současně uchází české stavební družstvo "Svornost", má německé družstvo malou naději, že tyto pozemky obdrží..

Skutečně vyvlastnila okresní správa politická v Hajdě 10 ha pozemků, jichž se domáhalo německé stavební družstvo, dle §u 4 zákona z 27./1. 1922 o stavebním ruchu pro české stavební družstvo "Svornost", takže toto družstvo s pomoci úřadů obdrželo 14 ha stavebního pozemku, kdežto německé stavební družstvo města Hajdy, jež při posledních volbách vykazovalo 1580 němecltých hlasů a 135 českých hlasů, vyšlo na prázdno.

Dle smlouvy v Saint-Germain-en Laye ze dne 10./9. 1919, jež byla vyhlášena pod číslem 508 ve sbírce zákonu z r. 1921, zavázalo se Československo vůči spojených a sdruženým velmocem, že bez ohledu na národnost, náboženství a jazyk všem státním občanům československé republiky zabezpečuje právně a skutečně totéž nakládání a stejné záruky. Ve článku 1 této smlouvy převzalo dále závazek, že toto ustanovení bude uznáno za základní zákon a že žádný zákon, žádné nařízení a žádné úřední jednání nesmí býti v rozporu nebo opakem těchto ustanovení, jakož i že žádný zákon, žádné nařízení a žádné úřední jednání proti nim, nesmí míti platnosti.

Dle § 128 československé ústavní listiny jsou všichni státní občané před zákonem úplně rovni a mají požívati těchže občanských a politických práv bez rozdílu rasy, jazyka nebo náboženství.

Vzhledem k těmto skutečnostem táží se podepsaní pana ministerského předsedy:

1. Je panu ministerskému předsedovi známo nespravedlivé a protizákonné jednání úřadů, když německé stavební družstvo v Hajdě se domáhalo půdy?

2. Považuje pan ministerský předseda za slučitelné s duchem mírové smlouvy a s ustanovením ústavy, že koupě 10 ha stavebního pozemku v městě z 92% německém se německému stavebnímu družstvu bez zákonitých důvodů odpírá, aby tento stavební pozemek byl nuceně vyvlastněn ve prospěch českého stavebního družstva zbývajících 8% českého obyvatelstva, a jaká opatření zamýšlí pan ministerský předseda učiniti, aby tuto nezákonitost zrušil a napříště podobným nezákonnostem zabránil?

V Praze, dne 10. července 1922.

Die deutsche Baugenossenschaft von Haida und Umgebung hatte mit dem Gutsbesitzer August Kinsky in Bürgstein einen Vertrag abgeschlossen, demzufolge ihr 10 ha Baugrund in der Nähe von Haida zur Aufführung von Wohnbauten um einen angemessenen Preis verkauft wurden.

Sobald die čechische Baugenossenschaft "Svornost" in Haida von den Verkaufsverhandlungen erfuhr, trat sie an den erwähnten Besitzer heran, um die in Verhandlung stehenden Baugründe zu den Enteignunspreisen, d. i. 1/4 des von der deutschen Baugenossenschaft angebotenen Preises zu erhalten. Bemerkt sei, dass die čechische Baugenossenschaft "Svornost" bereits im Jahre 1920 unter dem Druck des Bodenamtes 4 ha äusserst billig für den Bau von 45 Wohnhäusern verkauft erhielt und von den geplanten 45 erst 3 Häuser im Bau begriffen sind.

Das staatliche Bodenamt, um Bewilligung des Kaufes der deutschen Baugenossenschaft von Haida im Sinne des § 7 des Beschlagnahmegesetzes ersucht, hat die Zustimmurtg verwergert, obwohl der Verkauf der erwähnten Baugründe der Durchführung der Bodenreform in keiner Weise im Wege steht und hat schon vorher mitteilen lassen, dass wegen der gleichzeitigen Bewerbung der čechischen Baugenossenschaft "Svornost" um diese Grundstücke die Deutschen wenig Aussicht. auf den Erhalt dieser Gründe hätten.

Tatsächlich sind von der politischen Bezirksverwaltung Haida die von der deutschen Baugenossenschaft angesprochenen 10 ha der Gründe nach 4 des Gesetzes vom 27./1. 1922 über die Baubewegung für die čechische Baugenossenschaft "Svornost" enteignet worden; sodass dieselbe 14 ha Baugrund mit Hilfe der Behörden erhalten hat, während die deutsche Baugenossenschaft der Stadt Haida, die bei den letzten Wahlen 1580 deutsche Stimmen und 135 čechische Stimmen aufwies, leer ausgegangen ist.

Nach dem Vertrag von Saint Germain-en-Laye vom 10./9. 1919, der unter Z. 508 in der Gesetzessammlung von 1921 kundgemacht ist, hat sich die Čechoslowakei gegenüber den alliierten und associierten Hauptmächten verpflichtet ohne Rücksicht auf Nationalität, Religion und Sprache allen Staatsbürgern der čs. Republik rechtlich und tatsächlich dieselbe Behandlung und die gleichen Bürgschaften zu gewährleisten. Sie hat ferner im Art. 1 dieses Vertrages die Verpflichtung übernommen, dass diese Bestimmung als Grundgesetz anerkannt werde und dass kein Gesetz, keine Verordnung und keine Amtshandlung mit diesen Bestimmtingen in Widerspruch oder Gtegensatz stehen sowie dass kein Gesetz, keine Verordnung und keine Amtshandlung ihnen gegenüber Geltung haben dürfe.

Nach § 128 der čs. Verfassungsurkunde sind alle Staatsbürger vor dem Gesetz vollkommen gleich und sollen dieselben bürgerlichen und politischen Rechte ohne Unterschied welcher Rasse, Sprache oder Religion sie angehören, geniessen.

In Berücksichtigung dieser Tatsachen stellen die Unterzeichneten an den Herrn Ministerpräsdenten die folgenden Anfragen:

1. Hat der Herr Ministerpräsident von dem ungerechten und gesetzeswidrigen Vorgehen der Behörden anlässlich der Grundanforderung der deutschen Baugenossenschaft in Haida Kenntnis?

2. Hält es der Herr Ministerpräsident mit dem Geiste des Friedensvertrages und den Bestimmungen der Verfassung für vereinbar, dass der Kauf von 10 ha Baugrund einer deutschen Baugenossenschaft in einer zu 92% deutschen Stadt ohne gesetzliche Gründe verweigert werde um diesen Baugrund zu Gunsten der čechischen Baugenossenschaft der restlichen 8% čechischer Bevölkerung zwangsweise zu enteignen und welche Massnahmen gedenkt der Herr Ministerpräsident zu unternehmen, um diese Gesetzwidrigkeit rückgängig zu machen und in Hinkunft derartige Gesetzeswidrigkeiten hintanzuhalten?

Prag, am 10. Juli 1922.

Tisk 1453|5.

Ponenáhlu nastává nyní převzetí zabraného velkostatku do státní správy případně rozdělení půdy. Při tom postupuje se tím způsobem, že všichni dělníci a zřízenci dostávají výpověď na šest měsíců. Tak byla ku příkladu zřízencům Bouquoiského velkostatku v Nových Hradech dána výpověď koncem prosince 1922. Podobným způsobem povede se četným jiným dělníkům a zřízencům. Jedná se zde o tisíce dělníků a zřízenců a jejich rodiny. Nemyslíme, že tato věc se vyřídí prostou výpovědí dělníků a zřízenců. Pozemková reforma. která se provádí tím způsobem, že tisíce dělníků a zřízenců přijde o chleba a o práci, že se jejich existence zničí, byla by příliš draze vykoupena. Nezbývá než abychom zde ještě jednou konstatovali, že s pozemkovou reformou, která má za následek rozkouskování pozemkového majetku a tím zmenšení výnosu a utvoření nového soukromého vlastnictví, vůbec nejsme srozuměni. Žádáme co nejrozhodněji, aby při provádění pozemkové reformy byl brán zřetel na práva dělníků a zřízenců a aby tito nebyli vydáváni v šanc bídě a nouzi.

Tážeme se tudíž vlády:

Jakým způsobem zamýšlí vláda pečovati o to, aby dělníci a zřízenci vyvlastněného velkostatku byli zaopatřeni?

V Praze, dne 12. července 1922.

Nach und nach erfolgt nunmehr die Uebernahme des beschlagnahmten Grossgrundbesitzes in die staatliche Verwaltung beziehungsweise die Aufteilung des Grund und Bodens. Hiebei wird in der Weise vorgegangen, dass alle Arbeiter und Angestellten sechsmonatlich gekündigt werden. So wurden zum Beispiel die Angestellten des Bouquoischen Gtrossgrundbesitzes in Gratzen mit Ende Dezember 1922 gekündigt. In ähnlicher Weise wird es zahlreichen anderen Arbeitern und Angestellten ergehen. Es kommen hier Tausende von Arbeitern und Angestellten und deren Familien in Frage. Wir sind nicht der Ansicht, dass diese Angelegenheit durch einfache Kündigung der Arbeiter und Angestellten erledigt ist. Eine Bodenreform, welche auf die Weise durchgeführt wird, dass Tausende von, Arbeitern und Angestellten brotlos und arbeitslos werden, ihre Existenz ruiniert wird, wäre zu teuer erkauft. Es erübrigt sich hier noch einmal festzustellen, dass wir mit einer Bodenreform, welche auf die Zerstückelung des Bodenbesitzes und damit eine Verringerung des Ertrages und Schaffung neuen Privateigentums zur Folge hat, überhaupt nicht einverstanden sind. Wir verlangen auf das entschiedenste, dass bei Durchführung der Bodenreform auf die Rechte der Arbeiter und Angestellten Rücksicht genommen wird und diese nicht der Not und dem Elend preisgegeben werden.