Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1460 - 1460| 8.

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 16. února 1922, č. 49 Sb. z. a n., o stažení drobných mincí 20ti haléřových měny rakousko-uherské stalo se podle zmocnění daného §§ 7. a 8. zákona ze dne 10, dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n. a zvláště § 5. zákona ze dne 1. března 1921, č. 94 Sb. z. a n.

§ 7. zákona z 10. dubna 1919. č. 187 Sb. z. a n. ponechal mince korunové měny rakousko-uherské až na další v oběhu a zmocnil ministra financí, aby stanovil v tomto ohledu vyjímky.

§ 8. téhož zákona uložil ministru financí, aby pečoval o oběh a opatření platidel ve státě československém a zařídil, čeho v té věci bude potřebí.

§ 5. zákona ze dne 1. března 1921, č. 94 Sb. z. a n. zmocnil vládu, aby vzala z oběhu dosavadní drobné mince rakousko-uherské a upravila jejich směnu za mince nové.

Podle těchto ustanovení zákonných vzaty byly z oběhu drobné mince 20ti haléřové měny rakouskouherské a upravena směna jejich za mince nové.

Se zamýšleným opatřením se vláda netajila, uvádějíc při projednávání zákona z 1. března 1921, č. 94 Sb. z. a n., v důvodech výslovně: "Poměr směny záviseti bude od poměrů, kterých dnes nelze předvídati. Jisto jest, že budou se sem tlačiti mince se všech stran."Názor tento ostatně byl sdílen pří projednávání zákona členy Národního shromáždění. Tím je dostatečně odůvodněno zákonné zmocnění pro opatření vládou učiněné.

Dovozu drobných mincí měny rakousko-uherské ze států sousedních, jakož i nakupení jich u jednotlivců čelilo jíž vládní nařízeni ze dne 3. února 1921, č. 44. Sb. z. a n., čímž byla poskytnuta dostatečná ochrana obyvatelstvu Československé republiky před škodou, hrozící ze zamýšlené úpravy směny starých mincí za mince nové. Vláda byla si vědoma jednak, že těchto téměř bezcenných mincí jest zde značné množství, jež se dalším podloudným dovozem ještě zvětší, jakož i že jejich stažení bude vyžadovati značného nákladu, jednak měla za to, že pří směně starých 20 haléřů za mince nové nebude ztráta pro jednotlivce citelná až snad na několik případů, kde byly tyto mince z nejrozmanitějších důvodů shromažďovány.

Nesporné jest, že pří směně starých mincí za mince nové, jakožto opatření valutovém, nejsou možny výjimky, poněvadž by nezbytně vzbudily nevoli těch kruhů, jež do nich nebyly pojaty. Kromě toho byla by tím dána možnost všemožných přesunů.

Za tuto cenu čistoty celého provedení zmíněného opatření nezbývalo vládě než odhodlati se k řešení jednotnému a nepřipustiti výjimek.

Zajímati bude také jistě číselný výsledek celého opatření, pokud dosud byl zjištěn. Staženo bylo celkem asi 98 milionů kusů 20 haléřů železných ve váze 326.865 kg = 32 1/2 vagonů, jež směněny za 9,8 milionů Kč.

Stažené mince železné, prodány veřejnou soutěží a strženo za ně 166.701.15 Kč.

Cena směněných niklových 20 haléřů ve váze 2856 kg činí 102.000 Kč.

Z důvodů právě uvedených použila vláda tohoto opatřeni pouze pro 20 haléře měny rakousko-uherské; pokud jde o staženi dalších drobných mincí, vyhlásilo již ministerstvo financí tiskem a kromě toho také v osnově právě projednávaného zákona o ražbě dalších drobných mincí jest stanoveno výslovně, že výměna bude se díti bez jakékoliv srážky.

V Praze, dne 2. června 1922.

Dr Beneš v. r.,
předseda vlády.

Aug. Novák v. r.,
ministr financí.

Die Verordnung der Regierung der Čechoslovakischen Republik vom 16. Feber 1922, Nr. 49 S. d. G. u. V. betreffend die Einziehung der Zwanzighellerscheidemünzen öster.-ungar. Währung erfolgte auf Grund der durch die §§ 7 und 8 des Gesetzes vom 10. April 1919, Nr. 187 S. d. G. u. V. und insbesondere auf Grund der durch den § 5 des Gesetzes vom 1. März 1921, Nr. 94 S. d. G. u. V. erteilten Ermächtigung.

§ 7 des Gesetzes vom 10. April 1919, Nr. 187 S. d. G. u. V. beliess die Münzen der öster.-ungar. Währung bis auf Weiteres im Umlaufe und ermächtigte den Finanzminister in dieser Hinsicht Ausnahmen zu verfügen.

§ 8 desselben Gesetzes ermächtigte den Finanzminister für den Umlauf und die Beschaffung der Zahlungmittel im Čechoslovakischen Staate Sorge zu tragen und zu diesem Behufe das Erforderliche zu veranlassen.

§ 5 des Gesetzes vom 1. März 1921, Nr. 94 S. d. G. u. V. ermächtigte die Regierung die bisher im Umlaufe befindlichen Scheidemünzen österr.-ungar. Währung einzuziehen und deren Umtausch für neue Münzen zu regeln.

Gemäss dieser gesetzlichen Bestimmungen wurden die Zwanzighellerscheidemünzen österr.-ungar. Währung aus dem Umlaufe gezogen und deren Umtausch für neue Münzen geregelt.

Die Regierung machte aus der beabsichtigten Verfügung keinen Hehl, indem dieselbe bei der Durchberatung des Gesetzes vom 1. März 1921, Nr. 94 S. d. G. u. V. in den Motiven ausdrücklich hervorhob: >Das Verhältnis beim Umtausche wird von den Verhältnissen abhängig sein, die man heute nicht voraussehen kann. Es steht fesst, dass sich die Münzen von allen Seiten anher drängen werden.< Diese Ansicht wurde übrigens bei der Beratung über dieses Gesetz von den Mitgliedern der Nationalversammlung geteilt. Hiedurch erscheint die gesetzliche Ermächtigung für die seitens der Regierung getroffenere Maasnahmen hinreichend begründet.

Gegen die Einfuhr von Scheidemünzen österr.-ung. Währung, aus den Nachbarstaaten sowie gegen deren Anhäufung bei Enzelnpersonen war bereits die Regierungsverordnung vom 3. Feber 1921, Nr. 44 S. d. G. u. V. gerichtet, wodurch der Bevölkerung der Čechoslovakischen Republik vor dem durch die beabsichtigte Regelung des Umtausches alter Münzen für neue Münzen drohenden Schaden ein genügender Schutz gewährt wurde. Die Regierung war sich einerseits bewusst, dass diese sozusagen wertlosen Münzen hier in grosser Menge vorhanden sind, welche durch eine weitere Schleicheinfuhr noch wachsen wird, sowie das auch deren Einziehung einen bedeutenden Kostenaufwand erfordern wird, andererseits war dieselbe der Meinung, dass bei dem Umtausche der alten Zwanzighellerstücke für neue Münzen der Verlust für die Einzelnperson nicht fühlbar sein wird, ausgenommen vielleicht einige Fälle, in welchen diese Münzen aus verschiedensten Gründen angehäuft waren.

Es ist nicht zu bestreiten, dass beim Umtausche alter Münzen für neue Münzen als einer valutarischen Verfügung Ausnahmen untunlich sind, zumal dieselben unbedingt den Missmut derjenigen Kreise erwecken würden, welche in deren Bereich nicht einbezogen wurden. Ausserdem würde hiedurch die Möglichkeit verschiedener Verschiebungen geboten werden.

Um diesen Preis der Reinheit der ganzen Durchführung der erwähnten Verfügung blieb der Regierung nichts anderes übrig als sich für eine einheitliche Lösung zu entscheiden und keine Ausnahmen zuzulassen.

Es wird auch gewiss der ziffermässige Erfolg der ganzen Verfügung interessieren, soweit derselbe bisher sichergestellt wurde. Es wurden im ganzen ca. 98 Millionen eiserner Zwanzighellerstücke im Gewichte von 326.865 kg d. i. 32 1/2 Waggons eingezogen, welche für 9.8 Millionen Kč eingetauscht wurden.

Die eingezogenen eisernen Münzen wurden im öffentlichen Versteigerungswege veräussert und wurden hiefür 166.701,15 Kč erlöst.

Der Wert der eingetauschten Zwanzighellerstücke aus Nickel im Gewichte -von 2856 kg beträgt 102,000 Kč.

Aus den soeben. angeführten Gründen hat die Regierung von dieser Maasnahme nur hinsichtlich der Zwanzighellerstücke österr.-ungar. Währung Gebrauch gemacht; was die Einziehung weiterer Scheidemünzen anbelangt, hat das Finanzministerium bereits in der Presse erklärt und ist ausserdem auch in dem Entwurfe des soeben in Verhandlung stehenden Gesetzes betreffend die Prägung weiterer Scheidemünzen ausdrücklich bestimmt, dass der Umtausch ohne jeglichem Abzug erfolgen wird.

Prag, am 2. Juni 1922.

Dr.Beneš m.p.,
Ministerpräsident.

Aug.Novák m. p.,
Finanzminister.

Způsob a dobu výplaty náhrady za bankovky s padělanými kolky, jež stanovena byla vládním nařízením ze dne 17. listopadu 1921, č. 8 Sb. z. a n. z roku 1922, upravilo ministerstvo financí vyhláškou ze dne 11. února 1922, čís. 46 Sb. z. a n. dle čl. 3. této vyhlášky zásadně vyplácejí náhradu ty úřady, které bankovky falešně okolkované na stvrzenku přijaly. Výjimky z této zásady uvedeny jsou pod čís, 1-3 téhož článku.

Pokud tedy bankovky s padělanými kolky byly stranám pří podávání peněz poštovními úřady na stvrzenku zabaveny, (nikoliv však pokud strany bankovky takové odevzdaly poštovnímu úřadu dle vyhlášky ministerstva financí ze dne 18. prosince 1920) musí se strany ty hlásiti o náhradu u téhož poštovního úřadu, který zabavení provedl a ten na vrácení jeho vlastní (individuelní) stvrzenky straně 50% náhradu vyplatí.

Ministerstvo financí sledujíc bezvadný průběh celé akce, zaslalo kromě citované vyhlášky ještě všem úřadům, které výplatnám v čl. 3. uvedeným jsou nadřízeny, ještě přesné instrukce jak o příslušnosti jednotlivých výplaten, tak i o způsobu výplaty a vyúčtování jejího, i s ministerstvem pošt a telegrafů v Praze sdělilo ministerstvo financí tyto přesné instrukce přípisem ze dne 17. února 1922, č. 7549/1815/22 s požádáním, aby dalo všem podřízeným poštovním úřadům příslušné pokyny.

Pokud je ministerstvu financí z došlých zpráv známo, provádějí poštovní úřady výplatu náhrady za bankovky jimi na vlastní stvrzenku zabavené, bez značnějších obtíží. Vyskytnou-li se někde případy mimořádné (na př. ztráta stvrzenky a pod.) a konkrétní případ ten jest ministerstvu financí oznámen, jest ihned vyšetřen a učiněna ve shodě s ministerstvem pošt a telegrafů opatření, by strana nedoznala nezaviněné škody.

Pokyny poštovním úřadům, o jejichž vydání páni interpelanti žádají, byly tedy ministerstvem financi vydány ještě před započetím s výplatou náhrady.

V Praze, dne 18. července 1922.

Aug. Novák v. r.,
ministr financí.

Die Art und die Zeit der Auszahlung des mit der Regierungsverordnung vom 17. November 1921, Nr. 8 S. d. G. u. V. vom Jahre 1922 statuirten Ersatzes für falschgestempelte Banknoten hat das Finanzministerium mit der Kundmachung vom 11. Feber 1922, Nr. 46 S. d. G. u. V. festgesetzt: Laut Artikel 3 dieser Kundmachung erfolgt die Auszahlung des Ersatzes grundsätzlich bei jenem Amte, bei welchem die falschgestempelten Banknoten gegen Bestätigung übernommen wurden. Die Ausnahmen von diesem Grundsatze sind unter Nro. 1 bis 3 desselben Artikels angeführt.

Insoferne also falschgestempelte Banknoten den Parteien bei der Aufgabe von Geld durch die Postämter beschlagnahmt wurden, (keineswegs aber insofern die Parteien derartige Banknoten dem Postamte gemäss Kundmachung des Finanzministeriums vom 18. Dezember 1920 übergeben haben), haben sich diese Parteien um den Ersatz bei demselben Postamte zu melden, welches die Beschlagnahme vollzog und welches gegen Rückerstattung seiner eigenen (individuellen) Bestätigung der Partei einen Ersatz von 50% auszuzahlen hat.

Das Finanzministerium hat im Interesse einer klaglosen Abwickelung dieser ganzen Aktion allen vorgesetzten Behörden der im Art. 3 angeführten Zahlstellen ausser der erwähnten Kundmachung noch genaue Instruktionen sowohl hinsichtlich der Zuständigkeit der einzelnen Zahlstellen als auch hinsichtlich der Art der Auszahlung sowie deren Verrechnung zukommen lassen. Auch dem Ministerium für Post- und Telegrafenwesen hat das Finanzministerium diese genauen Instruktionen mittels Zuschrift vom 17. Feber 1922 Z: 7549/1815/22 mit dem Ersuchen mitgeteilt, allen unterstehenden Postbehörden entsprechende Weisungen zu erteilen.

Insoferne dem Finanzministerium aus den eingelangten Berichten bekannt ist, durchführen die Postämter die Auszahlung des Ersatzes für die von denselben gegen eigene Bestätigung beschlagnahmten Banknoten ohne bedeutendere Schwierigkeiten. Kommen irgendwo ausserordentliche Fälle vor (z. B. Verlust der Bestätigung u. dgl.) und wird dieser konkrete Fall dem Finanzministerium zur Kenntniss gebracht, so wird derselbe unverzüglich erhoben und im Einvernehmen mit dem Ministerium für Post- und Telegrafenwesen die entsprechende Verfügung getroffen, damit die Partei keinen unverschuldeten Schaden erleide.

Es wurden daher die Weisungen, um deren Herausgabe die Herren Interpellanten verlangen, durch das Finanzministerium an die Postämte noch vor dem Beginne der Auszahlung des Ersatzes erlassen.

Prag, am 18. Juni 1922.

Aug. Novák m. p.,
Finanzminister.

Interpelace stěžuje si, že vnucený likvidator pro rozvrh bavlny zakoupené na úvěr státem zaručený spory a exekuce proti spotřebitelům příze Družstvem vedené nezastavuje, nýbrž je vede dále a hrozí exekucemi zajišťovacími.

Interpelanti jsou toho názoru, že §em 3 zákona ze dne 19.ledna 1922, č.29 Sb. z. a n. jest likvidator povinen zastaviti veškeré. spory a exekuce proti spotřebitelům příze vedené. Výklad tento nedá se z citovaného paragrafu nikterak dovoditi, naopak z judikatu nejvyššího soudu v Brně ze dne 28. července 1922, č. j. C G I/A 252/22-16 vyplývá, že nárok žalobní opírající se o kupní smlouvu, uzavřenou před platností zákona právě citovaného jest nárokem z titulu soukromoprávního. Poněvadž zákon o vnuceném likvidatoru nezrušil ani výslovně, ani mlčky kupních smluv uzavřených před jeho platností Družstvem československých přádelen bavlny a nevyloučil pořadu práva pro spory zahájené tímto Družstvem pro vymožení nároků,vzniklých z kupních smluv Družstvem uzavřených, plyne z toho jasně, že likvidator do těchto sporů v podstatě soukromoprávních není oprávněn negativně vstupovati. Jest tudíž v tomto bodě nemožno požadavku interpelujících vyhověti.

Pokud interpelace žádá ochranu spotřebitelů příze řádným jich zastoupením v poradním sboru likvidatorově, dovoluji si připomenouti, že ochrana tato jest dána v míře nejvyšší. Spotřebitelé příze mají 10 zástupců v poradním sboru, tudíž jsou zastoupeni početně stejně jako přádelny samy. Rovněž vyhovuje se požadavku zákona, že neuhrazený zbytek má býti teprve v poslední řadě rozvržen na spotřebitele příze, neboť podle dosavadní praxe vnuceného likvidatora nebyly až dosud žádnému, spotřebiteli příze vydány platební příkazy, naopak všechny prozatím vydané platební příkazy týkají se pouze přádelen.

Slib bývalého ministra obchodu, že zákon o vnuceném likvidatoru pro rozvrh bavlny zakoupené na úvěr státem zaručený bude se díti za kontroly členů senátu, nedošel v zákoně naprosto žádného výrazu, naopak z odstavce 2. $u. 2. zákona lze vyvozovati opak. Prakticky ovšem v poradním sboru a to na přední místo člen.senátu jmenován jest a jest tudíž fakticky o kontrolu postaráno.

Vydání zvláštních prováděcích nařízení nepovažuji v nynější době nutným ani účelným, neboť nařízení taková bude možno vydati teprve tehdy, až likvidační práce.přestoupí počáteční stadium a o celé situaci bavlnářského průmyslu, pokud interesován jest na bavlně zakoupené na státní úvěr bude získán přesný obraz.

Jest zajisté úkolem likvidatora samého, aby provedl opatření ve smyslu zákona. Ježto pak likvidator ve své funkci jest orgánem veřejným a za svou činnost zodpovědným ministru obchodu, spočívá v této skutečnosti dostatečná záruka nestrannosti při provádění zákona. Strana má právo proti činnosti likvidatorově, cítí-li se ve svých právech dotčena, stěžovati si ministru obchodu a proti platebním příkazům likvidatorovým má zákonné právo podati rekurs témuž ministru.

Neopomenu právu průchod zjednati, bude-li porušeno. Rovněž neopomenu, objeví-li se to, snad během doby nutným, vydati podrobnější prováděcí předpisy některých zákonných ustanovení, nehledě ani k tomu, že.v nejbližší době vydám podrobný jednací řád pro poradní sbor likvidatorův, v němž na přání zákonodárných sborů bude vzat dostatečný zřetel.

V Praze, dne 5. září 1922.

L. Novák v. r.,
ministr obchodu.

V bodu 11, přílohy F, k hospodářské dohodě mezí vládami ČSR a německou ze dne 29. VI. 1920, jež přijata byla usnesením senátu Národního shromáždění dne 28. VI t. r. se praví výslovně:

Ssedlé mléko (tvaroh) a sádra, které pochází z německého pomezí a jsou dopravovány ke spotřebě do československého pomezí, jsou v republice československé osvobozeny od cla. Totéž platí o cibuli a česneku jakož i o jiných zahradnických plodinách ze žitavské krajiny, jež vozem jsou dopravovány do československého pomezí.<

Jak z uvedeného bodu 11. příl. F. hospodářské dohody patrno, byl vzat na vzájemný pomezní styk vzhledem k živým hospodářským vztahům jakož i k místním potřebám obyvatelstva obou smluvních stran náležitý zřetel. Jedině a výlučně z tohoto důvodu hospodářského soužití a nerušeného styku bylo, jak z hospodářské dohody vidno, stanoveno, že cibule, česnek i jiné plodiny zahradnické ze žitavské krajiny, jež jsou do československé republiky vozem dopravovány, jsou zde osvobozeny od placení cla.

Při úpravě kompetence expositury Úřadu pro zahraniční obchod, nyní úřadovny ministerstva obchodu v Podmoklech, byla presidielní schůzí ministerstva obchodu, oboru dřívějšího Úřadu pro zahraniční obchod, dne 30.V. 1922 tato expositura zmocněna povolovati přímo dovoz zeleniny pro potřebu pohraničních okresů ve množství 6000 kg pro měsíc a pro obec. Tímto rozhodnutím byla s platností od uvedeného data změněna původní pravomoc povolovati 500 kg na týden a obec.

Ježto proti tomuto zařízení nebyla dosud žádnou z obcí, jichž se věc týká, projevena stížnost, jsem toho názoru, že tímto zmocněním bylo požadavku rychlého a dostatečného zásobení čerstvou zeleninou učiněno plně zadost.

Také pokud se týká zmínky pp. interpelujících senátorů ve příčině usnadnění vývozu zeleniny z Německa nedošla ministerstva obchodu oboru dřívějšího Úřadu pro zahraniční obchod žádná stížnost, z níž dalo by se souditi na pravidelné nebo úmyslné znemožňování dovozu z Německa tamnější vládou.

Jsem ochoten, jakmile budou mi oznámeny konkrétní případy, že nedodržuje se se strany vlády, německé hospodářská dohoda z 29. VI. 1920 zakročiti na základě přesně zjištěných faktů prostřednictvím zastupitelských úřadů v Berlíně stejně jako žádati, aby pří povolování vývozu zeleniny vzat byl náležitý zřetel k hospodářskému styku, který -pokud jde o zeleninu -trvá mezi uvedenými pohraničními okresy od desetiletí.

V Praze, dne 24. července 1922.

Aug. Novák v. r.,
v zastoupení ministra obchodu.

Im Punkte 11 der Beilage F zum Wirtschaftabkommen zwischen der čechoslovakischen Regierung und der deutschen Regierung vom 29. 6. 1920, welches mit dem Beschlusse des Senates der Nationalversammlung vom 28. 6. 1. J. genehmigt wurde, heisst es ausdrücklich:

>Geronnene Milch (Topfen) und Gips, die aus dem deutschen Grenzbezirke stammen und in den čechoslovakischen Grenzbezirk zum dortigen Verbrauch eingebracht werden, werden in der Čechoslovakei zollfrei zugelassen. Die gleiche Behandlung geniessen Zwiebeln und Knoblauch, sowie andere Erzeugnisse des Gartenbaues aus der Zittauer Gegend, die im Achsverkehre in die čechoslovakischen Grenzgebiete eingehen<.

Wie aus dem angeführten Punkte 11 der Beilage F zum. Wirtschaftsabkommen ersichtlich, wurde auf den gegenseitigen Grenzverkehr im Hinblicke auf die regen wirtschaftlichen Beziehungen sowie auf die örtlichen Bedürfnisse der Bevölkerung der beiden vertragsschliessenden Teile entsprechend Rücksicht genommen. Einzig und ausschliesslich aus diesem Grunde des wirtschaftlichen Zusammenlebens und des ungestörten Verkehres wurde, wie aus dem Wirtschaftsabkommen ersichtlich, festgesetzt, dass Zwiebeln, Knoblauch und andere Erzeugnisse des Gartenbaues aus der Zittauer Gegend, welche im Achsverkehre in die Čechoslovakische Republik eingehen, hier zollfrei zugelassen werden.

Anlässlich der Regelung der Kompetenz der Expositur des Amtes für Aussenhandel, nunmehr Amtsstelle des Handelsministeriums in Bodenbach, wurde diese Expositur in der Präsidialsitzung des Handelsministeriums - der Sektion des ehemaligen Amtes für Aussenhandel - vom 30. V. 1922 ermächtigt, die Einfuhr von Gemüse für den Verbrauch der Grenzbezirke in einer Menge von 6.000 kg pro Monat und pro Gemeinde direkt zu bewilligen. Durch diese Entscheidung wurde mit der Giltigkeit vom angeführten Datum angefangen die ursprüngliche Befugnis, wöchentlich für eine Gemeinde 500 kg zu bewilligen, abgeändert.

Da gegen diese Verfügung bisher von keiner der an der Sache interessierten Gemeinden Beschwerde erhoben wurde, bin ich der Meinung, dass durch diese Ermächtigung den Bedürfnissen einer raschen und genügenden Versorgung mit Frischgemüse vollauf entsprochen wurde.

Auch insofern es sich um die Erwähnung der interpellierenden. Herren Senatoren betreffend die Erleichterung der Ausfuhr von Gemüse aus Deutschland handelt, ist dem Handelsministerium der Sektion des ehemaligen Amtes für Aussenhandel - keine Beschwerde zugekommen, aus welcher auf eine regelmässige oder absichtliche Behinderung der Zufuhr aus Deutschland durch die dortige Regierung zu schliessen wäre.

Ich bin bereit, sobald mir konkrete Fälle zur Kenntnis gebracht werden, dass das Wirtschaftsabkommen vom 29. VI. 1920 seitens der deutschen Regierung nicht eingehalten wird, auf Grund genau sichergestellten Tatsachen durch Vermittelung der Vertretungsbehörden in Berlin einzuschreiten gleichwie das Ersuchen zu stellen, dass bei der Bewilligung von Gemüseausfuhr auf dein wirtschaftlichen Verkehr, welcher - insofern es sich um Gemüse handelt - zwischen den angeführten Grenzbezirken seit Jahrzehnten besteht, gebührende Rücksicht genommen werde.

Prag, am 24. Juli 1922.

Aug. Novák m. p.,
in Vertretung des Handelsministers.

Ministerstvo sociální péče rozhodujíc v III. instanci spory o nemocenskou pojistnou povinnost rodinných příslušníků zemědělců, posuzuje ten který případ takto:

Jsou-li děti, o něž jde, výlučně a z povolání zaměstnány v hospodářství svého otce tím způsobem, že mu vzhledem k rozsahu hospodářství nahražují cizí pracovní síly, které by musel jinak najímati, bývá z pravidla uznáno na jejích nemocenskou pojistnou povinnost; mají-li však snad takoví rodinní příslušníci jinaký zdroj obživy a vypomáhají-li pouze otci pří práci, nemajíce za své spolupůsobení pravidelné mzdy v hotovosti, bývají z pravidla uznány za nemocenské pojistné povinnosti nepodléhající.

Ministr-sociální péče je k projevenému snad přání ochoten, uložiti všeobecným výnosem okresním nemocenským pokladnám i politickým úřadům nižší instance, aby se těmito zásadami v příčině nemocenské pojistné povinností rodinných příslušníků zemědělců řídily, jmenovitě je i tedy upozorniti, že uvedené osoby, pokud nedostávají pravidelné mzdy v hotovostí, jest považovati za nemocenským pojištěním podle § 1 nem. zák. nepovinné.

V Praze, dne 1. srpna 1922.

Srba v. r.,
v zastoupení ministra sociální péče.

Das Ministerium für soziale Fürsorge, welches in III. Instanz über die Streitigkeiten betreffend die Krankenversicherungspflicht der Familienangehörigen der Landwirte entscheidet, beurteilt die einzelnen Fälle folgendermassen:

Wenn die Kinder, um welche sich handelt, ausschliesslich und berufsmässig in der Wirtschaft ihres Vaters in der Weise beschäftigt sind, dass sie ihm mit Rücksicht auf den Umfang der Wirtschaft fremde Arbeitskräfte, welche er sonst aufnehmen müsste, ersetzen, wird in der Regel auf deren Krankenversicherungspflicht erkannt; wenn aber solche Familienangehörige vielleicht eine andere Ernährungsquelle haben und dem Vater bei der Arbeit nur aushelfen, ohne für ihre Mitwirkung einen regelmässigen Lohn in Bargeld zu beziehen, werden sie in der Regel als der Krankenversicherungspflicht nicht unterliegend anerkannt.

Der Minister für soziale Fürsorge ist über etwa geäusserten Wunsch bereit, den Bezirkskrankenkassen und den politischen Behörden unterer Instanz durch einen allgemeinen Erlass anzuordnen, sich in Angelegenheit der Krankenversicherungspflicht der Familienangehörigen von Landwirten nach diesen Grundsätzen zu richten, dieselben daher namentlich auch aufmerksam zu machen, dass die erwähnten Personen, insofern sie keinen regelmässigen Lohn in Bargeld beziehen, gemäss § 1 des Krankenversicherungsgesetzes als nicht krankenversicherungspflichtig anzusehen sind.

Prag, am 1. August 1922.

Srba m. p.,
in Vertretung des Ministers für soziale Fürsorge.

Handelsminister.