Dříve vycházel každoročně jeden seznam, k jehož doplnění zasílán byl pololetně dodatek. Nyní však děje se telefonní styk tím způsobem, že svědomitý účastník hledá v seznamu číslo, ale v každém čtvrtém nebo pátém případě sezná, že čísla v úředním seznamu obsažená nikterak již neodpovídají skutečnosti. Nejdříve se ovšem telefonní úřednici činí výtka, že špatně spojila, a teprve po delším vysvětlování s úřednicí vychází na jevo, že volaný účastník telefonu již dávno má jiné číslo. Poněvadž však úřednice nemůže míti všechna čísla v hlavě, nezbývá nic jiného nežli požádati dozorčího úředníka o sdělení změny čísla a teprve po tomto sdělení a po opětovném volání centrály dojdeme konečně po veliké ztrátě času a zlosti k cíli, stále ještě předpokládaje, že volané číslo nyní jinak není obsazeno.

Je samozřejmo, že jak strany tak také úřednice se tím stávají nervosními a že se z toho často vyvinou dosti nepříjemné scény.

2. Dříve bylo zvykem, že pro každou korunní zemi vydáván byl také úplný seznam telefonních účastníků. Novému státu zůstalo vyhraženo osvědčené toto zařízení odstraniti a vydávati pro menší území (poštovní ředitelství) zvláštní seznamy. Tím se stává, že nemůžeme z úředního seznamu, který obdrželi liberečtí účastníci, zjistiti čísla účastníků na východě a že tudíž jsne nuceni opatřovati si za drahé peníze namnoze tři nebo čtyři seznamy. Z ohledů na řádný provoz bylo by zajisté vhodno kdyby, jak se to dálo dříve, pro jednotlivé země byly zase vydávány úhrnné seznamy.

3. Ostatně upozorňujeme na to, že již od delší doby není více možno mluviti interurbaně. Nutné rozhovory dostaneme teprve po uplynutí 3. hodin, ba i bleskové rozhovory vyžadují někdy zcela značného čekání až 1½ hodiny.

Tážeme se tudíž váženého pana ministra:

1. Jest ochoten zaříditi, aby co nejdříve pro německou část země byl vydán telefonní seznam,

2. jest pan ministr ochoten pečovati o to, aby telefonní seznamy zase vycházely podle zemí,

3. jest pan ministr ochoten učiniti opatření na úpravu meziměstského styku v tom směru, aby také obyčejné ohlášené rozhovory mohly se konati téhož dne?

V Praze, dne 29. listopadu 1922.

Dr. F. Koperniczky, J. Ficza, Hübner, Spies, Knesch, A. Lippert, Hartl, Jelinek, Dr. Naegle, Zuleger, Dr. Hilgenreiner, Oberleithner.

1. Das letzte Teilnehmerverzeichnis am Fernsprechverkehr für den deutschen Teil der Post-und Telegraphendirektion in Prag wurde im August 1920 herausgegeben, ohne dass bisher ein amtlicher Nachtrag zu diesem Verzeichnis erschienen wäre.

Infolge zahlreicher Neuanmeldungen und Nummeränderungen ist dieses amtliche Verzeichnis vollständig unbrauchbar geworden. Während beispielsweise für Prag seit dieser Zeit schon das dritte Teilnehmerverzeichnis herausgegeben wurde, scheint man für andere wirtschaftlich nicht minderwichtige Teile des Landes wenig oder gar keine Rücksicht zu kennen.

Früher erschien alle Jahre 1 Verzeichnis, dem halbjährlich ein Nachtrag als Ergänzung nachgeschickt wurde. Jetzt aber spielt sich der telephonische Verkehr in der Weise ab, dass der gewissenhafte Teilnehmer im Verzeichnisse die Nummer sucht, jedoch in jedem 4. oder 5. Falle die Erfahrung macht, dass die im amtlichen Verzeichnisse enthaltenen Nummern keinesfalls mehr der Wirklichkeit entsprechen. Zunächst wird natürlich der Telephonbeamtin der Vorwurf einer falschen Verbindung gemacht und erst nach längerer Auseinandersetzung mit der Beamtin stellt es sich heraus, dass der anzurufende Fernsprechteilnehmer längst mit einer anderen Nummer ausgestattet ist. Da nun die Beamtin nicht alle Nummern im Kopfe haben kann, so bleibt nichts anderes übrig, als den Aufsichtsbeamten um Bekanntgabe der Nummernänderung zu ersuchen und erst nach Empfang der Auskunft und nach einem neuerlichen Anruf der Zentrale gelangt man endlich nach grossem Zeitverlust und Aerger zum Ziele, immer noch vorausgesetzt, dass die aufgerufene Nummer nicht nunmehr anderweitig besetzt erscheint.

Es ist selbstverständlich, dass dadurch sowohl die Partei als auch die Beamtinnen nervös werden und sich hieraus oft recht unerquickliche Szenen entwickeln.

2. Früher war es üblich, dass für jedes eigene Kronland auch ein vollständiges Verzeichnis der Teilnehmer am Fernsprechverkehre herausgegeben wurde. Dem neuen Staatewar es vorbehalten, diese bewährte Einrichtung beiseite zu legen und für kleinere Gebiete (Postdirektionen) eigene Verzeichnisse aufzulegen. So kommt es, dass man nicht in der Lage ist, aus dem amtlichen Verzeichnisse, das die Reichenberger Teilnehmer zugestellt erhalten, die Nummern der Teilnehmer des Ostens festzustellen und dass man deshalb gezwungen erscheint, vielfach 3 oder 4 Verzeichnisse gegen teueres Geld anzuschaffen. Aus Verkehrsrücksichten wäre es jedenfalls entsprechend, wenn abermals, wie es früher geschah, für die einzelnen Länder gesammelte Verzeichnisse herausgegeben würden.

3. Im übrigen machen wir aufmerksam, dass es schon seit längerer Zeit nicht mehr möglich ist, interurban zu sprechen. Dringende Gespräche erhält man erst nach einer Dauer von 3 Stunden und selbst Blitzgespräche erfordern mitunter eine ganz erhebliche Wartezeit bis zu 1½ Stunden.

Wir stellen deshalb an den geehrten. Herrn Minister die Anfrage:

1. Ist er geneigt, zuveranlassen, dass ehebaldigst für die deutschen Teile des Landes ein Telephonverzeichnis zur Ausgabe gelangt,

2. ist der Herr Minister geneigt, dafür zu sorgen, dass die Telephonverzeichnisse wieder Länderweise zur Ausgabe kommen,

3. ist der Herr Minister geneigt, Verfügungen zu treffen die dahin gehen, den Überlandverkehr dahin zu regeln, dass auch gewöhnlich angemeidete Gespräche am selben Tage zur Abwicklung gelangen können?

Prag, am 29. November 1922.

Dr. F. Koperniczky, J. Ficza, Hübner, Spies, Knesch, A. Lippert, Hartl, Jelinek, Dr. Naegle, Zuleger, Dr. Hilgenreiner, Oberleithner.

Tisk 1513/4.

Během posledního roku byly konány ve všech městech republiky přednášky, jejichž obsah byl s to, aby místo zamýšleného poučení v každém ohledu nadržoval polovičnímu vzdělání nejhoršího druhu. Tyto přednášky byly již oznamovány takovým způsobem, který měl hlavně za účel zaplniti sál poukazem na čistě pohlavní otázky: jako o lásce v životě lidském, o pohlavních zvrhlostech, o prostituci a manželství atd. atd.

Velký počet zvláště příliš mladistvých návštěvníků ukázal, že ta spekulace byla správnou.

Nikdo nebude se stavěti proti pohlavnímu poučení jako takovému, však ono může blahodárně působiti jen tehdy, když zůstává zachována úcta před věčným tajemstvím života a když zdravý stud není urážen.

Podniky a přednášky zařízené na obchod, které křiklavou machou se staly shromaždištěm davu, vylučují však blahodárný účinek zvláště, když s odvoláním na drsný materialismus stranou bývá odstrkována nezvažitelná oblast duše.

Tážeme se proto, jsou-li páni ministři ochotní:

1. zavésti přísnější kontrolu přednáškové činností ve službách zdravotnictví a poučení.

2. Co zamýšlejí učiniti za tímto účelem?

V Praze, dne 29. listopadu 1922.

Dr. Koperniczky, J. Ficza, Zuleger, Spies, Jelinek, Dr. Hilgenreiner, Hübner, Knesch, Oberleithner, Hartl, A. Lippert.

Im Laufe des letzten Jahres sind in allen Städten der Republik Vorträge abgehalten worden, deren Inhalt geeignet war, statt der beabsichtigten Aufklärung, der schlimmsten Art Halbbildung in jeder Weise Vorschub zu leisten. Diese Vorträge wurden bereits in einer Weise affichiert, welche hauptsächlich den Zweck hatte, durch Hinweisung auf rein sexuelle Probleme, wie über das Liebesleben des Menschen, über sexuelle Perversitäten, über Prostitution und Ehe usw. usw. den Saal zu füllen.

Die grosse Anzahl besonders zu jugendlicher Besucher zeigte, dass diese Spekulation richtig war.

Niemand wird sich gegen die geschlechtliche Aufklärung an sich wenden, jedoch kann diese nur dann wohltätig wirken, wenn die Ehrfurcht vor den ewigen Geheimnissen des Lebens gewahrt bleibt, und das gesunde Schamgefühl nicht verletzt wird.

Auf Geschäftsbetrieb eingestellte, durch grelle Mache zu Massenversammlungen gewordene Veranstaltungen und Vorträge aber schliessen wohltätige Wirkungen aus, besonders wenn die Unwägbarkeiten des Bereiches der Seele, mit Berufung auf einen schroffen Materialismus, beiseite geschoben werden.

Wir fragen daher an, ob die Herren Minister geneigt sind:

1. Eine strengere Kontrolle der Vortragstätigkeit im Dienste der Gesundheitspflege und der Aufklärung eintreten zu lassen.

2. Was gedenken dieselben zu diesem Zwecke zu unternehmen?

Prag, am 29. November 1922.

Dr. Koperniczky, J. Ficza, Zuleger, Spies, Jelinek, Dr. Hilgenreiner, Hübner, Knesch, Oberleithner, Hartl, A. Lippert.

Tisk 1513/5.

Dne 28. listopadu přinesly noviny zprávu, že se pan ministr Bechyně, přisvědčuje tomu, odvolal na výrok pana presidenta republiky, tohoto obsahu: >Německým jazykem proti Němcům.< Nevíme, kdy a kde se pan president v tomto smyslu vyjádřil. Stalo-li se tak od té doby, kdy byl povolán za hlavu státu, pak souvisí jeho výrok jako politická směrnice s jeho presidentským úřadem a zodpovědnost za něj má dle §u 66 ústavní listiny vláda. Smysl dotyčného výroku vyžaduje nevyhnutelně vysvětlení. Neboť nemůže přece býti úmyslem vlády, aby stát proti svým vlastním státním občanům, jimiž přece Němci v tomto státě se jeví býti, buď pomocí jejich vlastního jazyka nebo bez ní bojoval. Přejeme zajisté německému jazyku pokud možno nejširšího působiště pro jeho používání, ale ohražujeme se proti tomu, aby se ho zneužívalo jako zbraně proti nám.

Tážeme se vlády:

1. Je pravdou, že pan president republiky řekl: >Německým jazykem proti Němcům.

2. Je vláda ochotna převzíti zodpovědnost za tento výrok?

3. Jak lze uvésti v soulad tento výrok s § 128 ústavní listiny a s článkém 7 smlouvy o ochraně menšin ze dne10. září 1919, jenž tomuto paragrafu byl základem, a dle něhož také Němci jsou plnoprávnými státními občány tohoto státu?

4. Jsou nejvyšší orgánové státu, kteří bez ostychu prohlašují, že chtějí proti Němcům postupovati, oprávnění žádati od německých státních občanů loyalitu vůči státu?

5. Jak může pan ministr Bechyně, i kdyby výrok pana presidenta nebyl auteatickým, nebo kdyby pocházel z doby před nastoupením presidentské hodnosti, ospravedlniti výrok, jejž učinil svým vlastním?

V Praze, dne 29. listopadu 1922.

Dr. Spiegel, Dr. Ledebur-Wicheln, Dr. Hilgenreiner, J. Ficza, Dr. Koperniczky, Hübner, Knesch, Spies, Hartl, A. Lippert, Oberleithner.

Am 28. November 1. J. brachten die Zeitungen die Meldung, dass sich Herr Minister Bechyně zustimmend auf eine Aeusserung des Herrn Präsidenten der Republik berufen habe, des Inhaltes: >Mit der deutschen Sprache gegen die Deutschen<. Wir wissen nicht, wann und wo sich der Herr Präsident in diesem Sinne geäussert hat. Wenn es seit seiner Berufung zum Staatsoberhaupt geschehen ist, so hängt seine Aeusserung als eine politische Richtschnur mit seinem Präsidentenamt zusammen und es trägt für sie nach § 66 der Verfassugsurkunde die Regierung die Verantwortung, Der Sinn des gedachten Ausspruches bedarf unbedingt der Klarstellung. Denn es kann doch wohl nicht die Meinung der Regierung sein, dass der Staat gegen seine eigenen Staatsbürger, als welche sich doch die Deutschen dieses Staates darstellen, sei es mit Hilfe ihrer eigenen Sprache, sei es ohne sie ankämpft. Wir wünschen gewiss der deutschen Sprache ein möglichst weites Anwendungsgebiet, aber wir verwahren uns dagegen, dass man sie als Waffe gegen uns missbraucht.

Wir richten an die Regierung die Anfrage:

1. Ist es Wahr, dass der Herr Präsident der Republik gesagt hat: >Mit der deutschen Sprache gegen die Deutschen

2. Ist die Regierung bereit, die Verantwortung für diese Aeusserung zu übernehmen?

3. Wie vermag diese Aeusserung mit dem § 128 der Verfassungsurkunde und mit dem diesem Paragraphen zugrundliegenden Artikel 7 des Minderheitsschutzvertrages vom 10./IX. 1919, demzufolge auch die Deutschen vollberechtigte Staatsbürger dieses Staates sind, in Einklang gebracht zu werden?

4. Sind oberste Organe des Staates, die ungescheut erklären, gegen die Deutschen vorgehen zu wollen, berechtigt, von den deutschen Staatsbürgern Loyalität gegenüber dem Staate zu verlangen?

5. Wie vermag, auch wenn die Aeusserung des Herrn Präsidenten nicht authentisch sein, oder aus der Zeit vor Antritt der Präsidentenschaft herrühren sollte, der Herr Minister Bechyně die Aeusserung, die er zu seiner eigenen gemacht hat, zu rechtfertigen?

Prag, am 29. November 1922.

Dr. Spiegel, Dr. Ledebur-Wicheln, Dr. Hilgenreiner, J. Ficza, Dr. Koperniczky, Hübner, Knesch, Spies, Hartl, A. Lippert, Oberleithner.