Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1922.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1524.

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé učinila ve 180. schůzi dne 14. prosince 1922 toto usnesení:

1. Úmluva mezi vládami republiky Československé a republiky Rakouské uzavřená v Praze dne 17. prosince 1921, o provedení úmluvy o uvolnění zadržených deposit a vzájemném uznání kontrolního označení cenných papírů ze dne 10. srpna, 1920, jakož i zápis s dodatkem a přílohou se schvalují.

2. Vládě se ukládá, aby uveřejnila smlouvu i zápis s dodatkem a přílohou ve Sb. z. a n. státu československého.

3. Ministru financí se ukládá, aby po dohodě s ministrem zahraničních věcí zařídil čeho třeba k provedení této úmluvy.

Tomášek, v. r.,

předseda.

Dr. Jan Říha, v. r.,

sněmovní tajemník.

J. Marek, v. r.,

zapisovatel.

Při provádění depositní úmluvy ze dne 10. srpna 1920, publikované pod č. 513 ve Sbírce zákonů a nařízení z r. 1920, vyskytly se rozpory ve výkladu čl. IV. potud, že rakouská vláda vykládala ustanovení tohoto článku v ten smysl, že vydání předválečných rent může se státi teprve po označení jich rakouským kolkem ve smyslu přílohy ku článku 203 mírové smlouvy St. Germainské. S tímto výkladem nemohla ovšem československá vláda souhlasiti, poněvadž by tím dostalo se československým příslušníkům titrů znějících na koruny rakouské, tudíž titrů znehodnocených. Rozpor tento byl československou vládou oznámen Reparační komisi, která usnesením ze dne 31. srpna 1921, č. 1502, rozhodla, že rakouská vláda má vydati bez okolkování renty, jež byly dne 16. července 1920 na území nynější republiky Rakouské na základě donucovacích opatření zákonodárství bývalé rakousko-uherské anebo nynější rakouské vlády, jakož i ty renty, které na území rakouské byly převezeny v důsledku válečných opatření bývalé rakousko-uherské anebo nynější rakouské vlády. Zároveň přiznala Reparační komise majitelům rent právo protestu proti rakouskému okolkování rent na základě ustanovení čl. 266, anebo některého jiného článku mírové smlouvy St. Germainské. Toto rozhodnutí Reparační komise zavdalo však opět příčinu k různým výkladům a nebylo ho zejména možno použíti na všechny československé příslušníky, kteří měli, respektive dosud mají renty na území rakouském.

Reparační komise vyslovila v rozhodnutí č. 1502, odst. 6., naději, respektive přání, aby ve smyslu čl. 215 mírové smlouvy St. Germainské byla co nejdříve mezi republikou Rakouskou a jednotlivými cessionářskými státy sjednána dohoda směřující k definitivnímu vyřešení otázky sporných titrů.

Z těchto důvodů pokládala československá vláda za vhodné, aby při příležitosti prosincových jednání s Rakouskem tyto sporné otázky vyřídila cestou vzájemné dohody.

K úmluvě, které bylo docíleno v tomto jednání na základě vzájemných ústupků, podotýká se toto:

Vláda rakouská zavazuje se v čl. 1., že vydá nyní bez označení rakouskou značkou všechny titry (i zlaté renty) nezajištěného dluhu bývalého státu rakouského, které podle čl. I. citované depositní úmluvy mají býti vydány. Vyjmuty jsou titry nabyté úplatně po 16. červenci 1920, dále titry, jejichž majitel přeložil bydliště (sídlo) z území rakouského teprve po 16. červenci 1920, a titry tak zvaných sujets mixtes, t. j. titry, které, ač jich bylo nabyto před 16. červencem 1920, náležejí subjektu, jehož závod v Rakousku provozovaný byl zastaven teprve po 16. červenci 1920. Jde-li však o pobočné závody, rozhoduje sídlo hlavního závodu v republice československé, a jde-li o titry komitentů, rozhodují vlastnosti komitentovy.

Zde dlužno připomenouti, že Reparační komise rozhodnutím ze dne 12. října 1921, čís. 1572, stanovila jakožto směrný den pro teritoriální příslušnost titrů 16. červenec 1920, kterého mírová smlouva St. Germainská nabyla účinnosti. V důsledku tohoto rozhodnutí rozlišovala rakouská vláda přesně mezi dvěma rentami nabytými před 16. červencem 1920 a mezi rentami nabytými po tomto dnu.

Článek 2. vyhovuje přání československému, že rakouská vláda vydá z titrů nabytých úplatně v době od 16. července do 15. října 1920 (tedy odchylkou od ustanovení čl. 1 lit. a) této úmluvy) paušální částku 100,000.000 K jmenovité hodnoty, rovněž bez okolkování, na základě podrobného seznamu, který jí vláda československá do 4 neděl po účinnosti této úmluvy dodá. Vydáním těchto rent má býti umožněna sanace hlavně spořitelnám, které zakoupily renty se svolením finanční správy za pohledávky znějící na staré rakousko-uherské koruny proti dlužníkům bydlícím v republice Rakouské. Z této transakce jsou vyjmuty renty zlaté.

Tohoto ústupku se strany rakouské bylo docíleno teprve po dlouhém a úporném jednání, které ocitlo se z tohoto důvodu několikráte na mrtvém bodu a které by se bylo málem o toto úskalí rozbilo. Vzhledem k velikému zájmu na příznivém vyřízení této, zejména pro československé spořitelny vysoce důležité otázky, bylo nutno tento rakouský ústupek vykoupiti kompensacemi vyznačenými v článku 3. a 4. Rakouští delegáti hájili totiž stanovisko, že vydáním těchto rent v částce 100,000.000 K zmenšují svoji teritoriální držbu na rentách. Chtěli se zabezpečiti pro případ, že by následkem definitivního rozděleni nezajištěného předválečného dluhu rakouského podíl na republiku Rakouskou připadající v některém druhu těchto dluhů byl větší nežli rakousky označená část tohoto druhu. Pro tento případ přebírá tedy republika Československá v článku 3., lit. a) povinnost, že vyloučí zase - až do výše rakouského podílu na onom druhu předválečného dluhu - ze své teritoriální držby titry dotyčného druhu, které následkem provedení čl. 2. této úmluvy přibyly do československé držby a bude je míti k disposici rakouské vlády za účelem jejich označení jako rakouskou uzemní držbu.

K ulehčení splnění této restituce zavázala se naproti tomu rakouská vláda v článku 3., lit. b), že dá československé vládě ze svých přebytků na některém druhu nezajištěného dluhu předválečného - vyjímajíc rentu zlatou - k disposici a ku označení jako československou územní držbu titry takového druhu až do výše jmenovité hodnoty, kterou československá vláda podle ustanovení článku 3., lit. a) této úmluvy Rakousku vrátila.

Mimo to zavazuje se československá vláda v článku 4., že v případě, kdyby Rakousko při některém druhu předválečného dluhu mělo méně titrů, nežli obnášeti bude podíl na předválečných dluzích určený Rakousku podle článku 203., č. 2 mírové smlouvy St. Germainské, vymění z československé teritoriální držby titry dotyčného druhu až do úhrnné jmenovité hodnoty 200,000.000 K za titry takového druhu, při kterém bude míti Rakousko přebytek nad svůj podíl. Tento závazek československé vlády nabude však účinnosti, až rakouská vláda splní svůj závazek vyznačený v článku 3., lit. b). Zlaté renty jsou z této transakce vyloučeny; titry, jež mají býti vyměněny, dlužno navzájem vydati dle možnosti bez teritoriálního označení (viz dodatek k závěrečnému protokolu).

V článku 5. zavázala se československá vláda k tomu, že titry označené protestní značkou "Oe/P" nebudou pojaty do československého seznamu, dokud nebude o podaných protestech právoplatně rozhodnuto.

Článek 6. týká se pozdějšího uzavření úmluv o výplatě kuponů z rakouských rent a o připuštění jich k obchodu v Československé republice, až budou definitivně označeny rakouskou značkou. Úmluvami těmi byly by pak renty rakousky označené postaveny na roveň ostatním papírům, jichž týká se depositní úmluva ze dne 10. srpna 1920.

Závěrečný protokol interpretuje v čl. II., odstavec 5. přílohy ku čl. 203 mírové smlouvy St. Germainské v příčině konverse titrů předválečného dluhu rakouského na nové (náhradní) titry, které musí vydati stát, jehož teritoriální držba předválečných rent bude při některém druhu menší, nežli bude jeho podíl na předválečném nezajištěném dluhu rakouském přidělený mu Reparační komisí. V této otázce shodují se obě strany v mínění, že Reparační komise nebude ani v republice Československé ani v republice Rakouské míti důvodu k modifikaci základů konverse, ježto v obou těchto státech byla stará měna přeměněna na novou měnu v poměru paritním, t. j. 1:1.

První věta čl. III. byla do závěrečného protokolu pojata na výslovné přání rakouských delegátů a vyjadřuje jen expressis verbis, faktický stav, na jehož podkladě byla sjednána tato úmluva, jakož i úmluva depositní ze dne 10. srpna 1920, spočívající rovněž na zásadě teritoriality, respektive interpretuje ustanovení odstavce 3, přílohy ku čl. 203 mírové smlouvy St. Germainské a shora zmíněné rozhodnutí Reparační komise č. 1572. Naproti tomu byla druhá věta článku III. pojata do protokolu na přání československé v zájmu optantů, kterým při výkonu opce (čl. 78 a 80 mírové smlouvy St. Germainské) přísluší právo odnésti si z Rakouska veškeren svůj movitý majetek.

V příloze k závěrečnému protokolu byl blíže upraven postup při podávání protestů československými příslušníky proti rakouskému okolkování předválečných rent, dosud v Rakousku uložených, podle rozhodnutí Reparační komise ze dne 31. srpna 1921, č. 1502, (uveřejněného vyhláškou ministerstva financí ze dne 30. listopadu 1921, č. 433 Sbírky zákonů a nařízení) a to jak rent uložených v bankovním a jiném uschování, tak rent uložených u rakouské poštovní spořitelny a u Rakouskouherské banky ve Vídni. Rovněž byl upraven a zjednodušen postup podání protestů ohledně rent, rakouskou značkou "Oe" označených, které byly již do republiky Československé převezeny a zde do úřední úschovy odevzdány.

V důsledku ustanovení obsažených ve článku 3. a 4. této úmluvy může vzniknouti republice

Československé finanční zatížení tím, že vláda československá je zavázána dáti případně vládě rakouské k disposici manko, které by vládě rakouské vzniklo na její teritoriální držbě předválečných titrů provedením této úmluvy.

Proto pokládá vláda za nutné a za příkaz opatrnosti, předložiti tuto úmluvu Národnímu shromáždění ku schválení podle § 64. ad 1) ústavní listiny a podotýká při tom, že depositní úmluva z 10. srpna 1920, publikovaná pod č. 513 ve Sbírce zákonů a nařízení z roky 1920, byla uzavřená jako úmluva administrativní, ježto měla za účel pouze, aby u provedení mírové smlouvy St. Germainské administrativně upravila a usnadnila vydání deposit.

Úmluva ze 17. prosince 1921 přiložena je ve zvláštním exempláři.

Vláda doporučuje, aby osnova byla předložena nejprve sněmovně poslanců a v obou sněmovnách přikázána rozpočtovému a zahraničnímu výboru k podání zprávy vždy ve lhůtě 5 dnů.

V Praze dne 14. července 1922.

Předseda vlády:

Dr. E. Beneš v. r.

Za účelem provedení úmluvy uzavřené mezi vládami republiky Československé a Rakouské republiky o uvolnění zadržených deposit a vzájemném uznání kontrolního označení cenných papírů, kterážto úmluva nabyla účinnosti dne 10. srpna 1920, shodli se podepsaní zástupci vlád s výhradou schválení svých vlád jak následuje:

Titry nezajištěného dluhu bývalého rakouského státu, které mají býti vydány podle čl. 1. cit. úmluvy, budou uvolněny bez označení uvedeného v nařízeních rakouského spolkového ministerstva financí ze dne 4. října 1921, č. 536 spolk. zák., resp. ze dne 27. listopadu 1921, č. 659 spolk. zák., pokud nejde o titry:

a) kterých jejich majitel nabyl úplatně teprve po 16. červenci 1920;

b) jejichž majitel přeložil bydliště (sídlo) z území republiky Rakouské do ciziny teprve po 16. červenci 1920;

c) které, ač jich bylo nabyto před 16. červencem 1920, náležejí subjektu, jehož závod provozovaný v republice Rakouské byl tam teprve po 16. červenci 1920 zastaven; avšak v oněch případech, ve kterých hlavní závod podniku byl před tímto dnem v republice Československé, budou titry vydány bez okolkování. Titry, které náležejí do vlastnictví komitenta podniku provozujícího po živnostensku depositní obchody, nebo na jejichž vydání nebo plnění má komitent právo podle smlouvy o uschování, jest posuzovati podle vlastností komitentových.

1. Rakouská vláda vydá z titrů nabytých úplatně v době od 16. července 1920 do 15. října 1920 (čl. 1. a) část jich až do 100,000.000 korun jmenovité hodnoty bez okolkování.

2. Titry, jež mají býti takto uvolněny, budou československou vládou do čtyř neděl po účinnosti této úmluvy oznámeny rakouské vládě seznamem. Tento seznam bude obsahovati jmenovitě data o jménu a bydlišti majitele titrů, místo uschování, druh, jmenovitou hodnotu a čísla titrů, dobu jich nabytí (den, kdy rozkaz ke koupi byl proveden), jméno komisionáře, účel nabytí a bylo-li jich nabyto ku splacení pohledávky znějící na staré koruny, jméno a bydliště dlužníkovo.

3. Československá vláda zavazuje se, že při sestavení seznamu vezme zřetel v prvé řadě na ony titry, jichž českoslovenští věřitelé nabyli se svolením československé vlády a slibem, že budou nostrifikovány, k uspokojení svých pohledávek znějících na staré koruny proti dlužníkům bydlícím v republice Rakouské.

4. Československá vláda nebude požadovati jiných titrů nežli takových, které znějí na rakousko-uherské zlaté nebo koruny v bankovkách nebo rakousko-uherské zlaté ve stříbře.

Pro případ, že by následkem definitivního rozdělení nezajištěných starorakouských dluhů předválečných podíl na Rakousko připadající v některém druhu těchto dluhů byl větší nežli je rakousky označená část tohoto druhu, činí se dohoda, že účinky provedení článku 2. této úmluvy na velikost rakouské teritoriální držby tohoto druhu budou tímto způsobem odstraněny:

a) Československá vláda vyloučí zase ze své územní držby ony titry dotyčného druhu, které následkem provedení zmíněného článku této úmluvy do její územní držby přibyly a bude je míti k disposici rakouské vládě za účelem označení jich jako rakouskou územní držbu. Rakouská vláda smí toho požadovati jen potud, pokud podíl tohoto druhu, který bude zatěžovati definitivně Rakousko, nebude překročen.

b) Jestliže by rakouská územní držba některého druhu nezajištěných předválečných dluhů, znějícího na rakousko-uherské zlaté nebo koruny v bankovkách nebo rakousko-uherské zlaté ve stříbře, převyšovala podíl vypadající na Rakousko, odevzdá rakouská vláda československé vládě k disposici za účelem označení jako československou územní držbu z přebytku územní držby převyšující tento podíl, titry takového druhu až do výše oné jmenovité hodnoty, kterou vláda československá vrátila na základě ustanovení bodu a).

Československá vláda zavazuje se pro případ, že by podíl na základě konečného rozdělení nezajištěných předválečných dluhů na Rakousko vypadající v některém druhu těchto dluhů byl větší nežli rakousky označená část toho druhu, že vymění z československé územní držby titry dotyčného druhu až do úhrnné jmenovité hodnoty 200,000.000 K za titry takového druhu, při kterém rakousky označená část převyšuje podíl vypadající na Rakousko podle čl. 203, čís. 2. mírové smlouvy St. Germainské.

Tento závazek československé vládl nabude teprve tehdy účinnosti, až rakouská vláda, splní v plném rozsahu závazek vyznačený v čl. 3., litera b).

Československá vláda bude pečovati o to, aby nebyly titry, které podle nařízení rakouského spolkového ministerstva financí ze dne 4. října 1921, č. 536 spolk. zákon, a ze dne 27. listopadu 1921, č. 659 spolk. zákon, byly označeny značkou Oe/p, definitivně pojaty do československé území držby těchto dluhopisů, dokud nebude s konečnou platností rozhodnuto o protestech podaných proti jejich označení jakožto rakouská územní držba.

Ihned po ukončení řízení ku okolkování titrů v obou státech zahájeného, kterýmž titry budou označeny jakožto část územní držby některého z obou států, budou uzavřeny úmluvy, dle nichž bude ustanovení čl. 5. B bod 3. a 4. shora uvedené úmluvy použito na dluhopisy bývalého rakouského státu.

V Praze dne 17. prosince 1921.

Za vládu republiky československé:

Dr. Bohumil Vlasák v. r.

L. S.

Zur Durchführung des zwischen den Regierungen der Čechoslovakischen und Oesterreichischer republik abgeschlossenen, am 10. August 1920 in Kraft getretenen Überenkommens, betreffend die Freigabe von gesperrten Depots und die gegenseitige Anerkennung der Kontrollbezeichnung von Wertpapieren wird zwischen den gefertigten Regierunsvertretern unter Vorbehalt der Zustimmung ihrer Regierungen nachstehendes vereinbart:

Die gemäß Artikel 1 des angeführten Übereinkommens freizugebenden Titres der nichtsichergestellten Schuldverschreibungen des ehe naligen österreichischen Staates sind ohne Vornahme der in den Verordnungen des Bundes ministeriums für Finanzen vom 4. Oktober 1921, B. G. Bl. Nr. 536, bzw. vom 27. November 1921, B. G. Bl. Nr. 659, angeordneten Abstempelung freizugeben, insoweit es sich nicht um Titres handelt:

a) die der Eigentümer erst nach dem 16. Juli 1920 entgeltlich erworben hat;

b) deren Eigentümer ihren Wohnsitz (Sitz) erst nach dem 16. Juli 1920 aus dem Gebiete der Republik österreich in das Ausland verlegt haben;

c) die, ungeachtet sie vor dem 16. Juli 1920 angeschafft wurden, einem Subjekte gehören, dessen in der Republik Österreich unterhaltener Betrieb dortselbst erst nach dem 16. Juli 1920 eingestellt wurde; doch sind in jenen Fällen, in denen sich die Hauptnieder lassung des Unternehmens vor diesem Tage in der Čechoslovakischen Republik befand, die Titres ohne Abstempelung auszufolgen. Die Titres, welche einem Kommittenten eines das Depotgeschäft gewerbsmäßig betreibenden Unternehmens eigentümlich gehören oder auf deren Herausgabe oder Leistung er auf Grund des Depotvertrages Anspruch hat, sind nach den Eigenschaften dieses Kommittenten zu beurteilen.

1. Die österreichische Regierung wird von den in der Zeit zwischen dem 16. Juli 1920 bis einschließlich 15. Oktober 1920 entgeltlich erworbenen Titres [Art. 1 a)] einen Teil bis zum Gesamtnominalbetrage von 100,000.000 Kronen ohne Abstempelung freigeben.

2. Die freizugebenden Titres werden von der čechoslovakischen Regierung mittels eines binnen vier Wochen nach dem Inkräfttreten dieses Übereinkommens bei der österreichischen Regierung einzureichenden Verzeichnisses bekanntgegeben werden. Dieses Verzeichnis hat insbesondere Daten über Name und Wohnort des Titreinhabers, Verwahrungsstelle, Kategorie, Nominale und Nummer der Titres, Zeitpunkt der Erwerbung (Ausführungstag der Kaufordre), Name des Kommissionärs, Zweck der Anschaffung und, falls die Anschaffung zur Abtragung einer Verbindlichkeit in alten Kronen geschehen ist, Name und Wohnort des Schuldners zu enthalten.

3. Die čechoslovakische Regierung verpflichtet sich bei der Aufstellung dieses Verzeichnisses in erster Linie jene Titres zu berücksichtigen, welche mit Bewilligung und Nostrifizierungszusage der čechoslovakischen Regierung čechoslovakische Gläubiger zwecks Befriedigung ihrer auf alte Kronen lautenden Förderungen gegen in der Republik Österreich wohnhafte Schuldner erworben haben.

4. Die čechoslovakische Regierung wird keine anderen als auf österreichisch-ungarische Gulden - oder Kronen in Noten oder österreichisch-ungarische Gulden in Silber lautende Titres ansprechen.